pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku [částka] se specifikovaným příslušenstvím (výrok I.) a žalovanému dále uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám jeho právního zástupce (výrok II.).

2. Nalézací soud vyšel ze zjištění, že na základě objednávky žalovaného z [datum], kterou žalobce akceptoval, byla mezi účastníky uzavřena smlouva o dílo, kterou se žalobce jako zhotovitel zavázal pro žalovaného jako objednatele zhotovit dílo, a to opracování odlitků ramen dle výkresové dokumentace žalovaného, konkrétně tak, že žalovaný dodával žalobci postupně materiál (jednotlivé kusy neopracovaných odlitků ramen) a žalobce je následně opracovával a jednotlivé vyhotovené opravované kusy dodával zpět žalovanému, přičemž mezi účastníky bylo dle vlastních požadavků žalovaného dále smluveno, že týdně budou takto žalobcem dodány minimálně 4 kusy, jejichž kontrola a případná reklamace vad byla možná výslovně jen do dvou pracovních dnů. Splatnost ceny díla byla sjednána na 30 dnů od vystavení faktur, přičemž fakturováno mohlo být vždy po uskutečnění dodávek dle dodacích listů žalobce. Sjednaná cena díla činila [částka] bez DPH za opracovaný odlitek. Dle této objednávky byly žalobcem žalovanému dodány veškeré kusy opracovaných odlitků, jak jsou specifikovány v dodacích listech žalobce a jejich cena ve sjednané výši byla žalobcem žalovanému řádně vyfakturována celkem pěti fakturami (jednotlivé dodací listy i faktury soud prvního stupně konkrétně označuje). Z těchto dodacích listů jsou přitom za období, kterého se dodací listy týkají, zjevné jak počty dodaných neopracovaných odlitků, tj. materiálu dodaného žalovaným žalobci, tak i počty jednotlivých kusů již opracovaných odlitků dodaných žalobcem žalovanému; z dodacích listů dále plynou i počty vadných kusů, které žalovaným nebyly vůbec přijaty, které jsou v dodacích listech označeny jako„ Vrácené vadné ks“. Dle těchto dodacích listů souhlasí počet bez výhrad žalovanému dodaných opracovaných odlitků a jejich vyúčtovaná cena v celkové výši [částka] s DPH (49 kusů po [částka]). Na první žalovanou fakturu žalovaný zaplatil žalobci částku [částka], zbytek žalované částky ([částka]) nezaplatil, a ničeho nezaplatil na dalších čtyřech vystavených fakturách.

3. Po právní stránce aplikoval soud prvního stupně ustanovení § [číslo] odst. 1, § [číslo], § [číslo], § [číslo], § 2112 a § 2054 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), přičemž uzavřel, že mezi účastníky byla platně a účinně uzavřena smlouva o dílo podle § 2586 odst. 1 a následující o.z., když mezi nimi bylo dostatečně přesně identifikováno jak dílo samé, tak i jeho cena.

4. Pokud jde o doplatek z faktury [číslo] ve výši [částka], měl nalézací soud za to, že žalovaný zbytek dluhu plynoucí z této faktury uznal ve smyslu § 2054 odst. 2 o.z., neboť z žádných dalších okolností částečného plnění na tuto fakturu ze strany žalovaného nelze usuzovat, že by žalovaný proti správnosti této faktury jakýmkoliv způsobem brojil a z okolností tohoto plnění lze usoudit, že jím žalovaný uznal i zbytek dluhu dle této faktury, když ani v řízení správnost faktury a dodávky nijak konkrétně nesporoval.

5. Pokud jde o námitky žalovaného o tom, že plnění ze strany žalobce bylo vadné, což řádně a včas reklamoval, a proto nevzniklo právo na zaplacení sjednané ceny díla, vyšel soud prvního stupně zejména z vlastního textu dodacích listů žalobce, z nichž plyne, že zjištěné vadné kusy nebyly žalovanému vůbec předávány a účtovány, ale byly ihned vráceny žalobci k opravě. Tento postup, kdy bezvadnost každého jednotlivého žalobcem odpracovaného odlitku před jeho faktickým převzetím žalovaným osobně zkontrolovala a přeměřila (míry opracovaných otvorů) osoba k tomu oprávněná za žalovaného (p. [příjmení] ml.), pak byl zcela potvrzen výpovědí svědka [příjmení]. Tvrzené vady (jak plynou z e-mailových reklamací vad ze strany žalovaného) pak spočívají v nesprávných rozměrech opracovaných děr daných odlitků, jedná se tedy o vady zjevné, které jsou seznatelné při vynaložení dostatečné péče právě řádným přeměřením rozměrů. Takové vady je tedy dle § 2112 odst. 1 věta prvá o.z. třeba uplatnit bez zbytečného odkladu poté, co mohly být při včasné prohlídce zjištěny. V daném případě pak bylo mezi účastníky sjednáno, že takováto reklamace (zjevně s ohledem na v praxi účastníků zavedenou kontrolu bezvadnosti jednotlivých opracovaných odlitků před jejich faktickým převzetím žalovaným) je možná pouze do dvou pracovních dnů (jak plyne již ze samotné objednávky žalovaného ze dne [datum]). Ze všech dodacích listů, o něž se jedná v tomto řízení, výslovně plyne, že převzaté kusy byly žalovaným po provedené kontrole přeměřením převzaty zcela bez výhrad, tedy jako bezvadné.

6. Pokud tedy žalovaný tvrdil, že některé z takto bez výhrad převzatých kusů odlitků následně reklamoval, bylo na něm, aby unesl břemeno tvrzení i břemeno důkazní ohledně toho, kdy přesně a jaké zcela konkrétní kusy odlitků reklamoval dle smlouvy uzavřené mezi účastníky do dvou pracovních dnů od jejich dodání. V tomto rozsahu byl žalovaný poučen podle § 118a o.s.ř. při jednání soudu dne [datum]. Žalovaný však v tomto rozsahu neunesl ani břemeno tvrzení (natož břemeno důkazní), když ani netvrdil, které konkrétní kusy odlitků, tj. z toho kterého konkrétního dodacího listu, měl reklamovat, když učinil odkazy pouze na reklamované faktury ([číslo] respektive [číslo]), které však vyúčtovávaly dodávky uskutečněné vždy ve dvou různých dnech dle vždy dvou různých dodacích listů žalobce. Soud prvního stupně takto uzavřel, že tvrzení žalovaného v tomto směru jsou nedostatečná a jeho námitka vadného plnění tak nemůže obstát.

7. Nad rámec uvedeného nalézací soud dále dodal, že z tvrzení žalovaného, které bylo doloženo pouze e-mailem ze [datum] a dodacím listem [číslo] plyne, že měl uvedeného dne reklamovat 2 kusy z faktury [číslo] aniž by však bylo vymezeno, o kusy dle kterého dodacího listu se jednalo, a dne [datum] pak 4 kusy dle faktury [číslo] jak je dokládáno reklamačním e-mailem z [datum], opět aniž by bylo specifikováno, o jaké kusy a dle kterého dodacího listu se jednalo. Minimálně kusy dodané dle dodacího listu [číslo] (dle faktury [číslo]) však byly dodány již dne [datum], tj. včasná reklamace mohla být uplatněna pouze do [datum], což žalovaný ani netvrdil. Kusy dodané dle dodacího listu [číslo] (dle faktury [číslo]) pak byly dodány již dne [datum], tj. včasná reklamace mohla být uplatněna do [datum], což žalovaný opět ani netvrdil; reklamace dodávek dle těchto dvou faktur dne 4. 9., respektive [datum], tak zjevně nebyly uplatněny včas.

8. Soud prvního stupně tedy uzavřel, že v řízení nebylo tvrzeno, natož prokázáno, že by jakýkoliv konkrétní kus opracovaných odlitků dodaných dle dodacích listů žalobce byl žalovaným řádně a včas reklamován. Žalobce vznesl podle § 2112 odst. 2 o. z. námitku včasného neoznámení vady díla, soud proto nemohl přiznat případné nároky z vadného plnění. Nárok žalobce na zaplacení žalované částky plynoucí z předmětných faktur ve výši [částka] tak shledal soud prvního stupně zcela důvodným, neboť žalobce daná díla žalovanému řádně a bez vad předal, žalovaný je převzal bez výhrad a včas neuplatnil žádné nároky z vadného plnění, pročež je povinen podle § 2604 a § 2610 o.z. zaplatit žalobci sjednanou cenu díla.

9. Pokud jde o důkazy navrhované žalovaným (výslechy statutárních orgánů účastníků a svědků [příjmení] a [příjmení]), tyto soud neprováděl, protože je s ohledem na shora uvedené právní závěry považoval za nadbytečné.

10. Soud prvního stupně se dále v řízení nezabýval ani žalovaným zmíněnou škodou, která mu snad měla vzniknout vadným plněním ze strany žalobce, neboť žalovaný vůči žalobci ani vůči soudu neučinil žádný právně relevantní úkon (např. hmotněprávní zápočet, kompenzační námitku, vzájemný návrh), kterým by se soud v rámci tohoto řízení mohl zabývat.

11. O povinnosti žalovaného zaplatit příslušenství z jednotlivých faktur a náklady spojené s uplatněním pohledávky rozhodl soud prvního stupně podle § 1970 o. z. a podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. a plným procesním úspěchem žalobce, když výši nákladů řízení podrobně vyčíslil.

12. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné a přípustné odvolání. Znovu poukázal na své reklamace ze dne [datum] a [datum], včetně upřesnění reklamace z [datum], k čemuž navrhoval výslech svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Na jednání dne [datum] však byl předvolán pouze svědek [jméno] [příjmení], který se řádně a včas omluvil, a i když žalovaný na výslechu tohoto svědka trval, soud svým usnesením návrh na doplnění dokazování zamítl pro nadbytečnost a nevyslechnutím obou navržených svědků tak neúplně zjistil skutkový stav věci. Žalobci byla potom dne [datum] odeslána další reklamace. Předmětné faktury tak nebyly uhrazeny z důvodu, že prakticky v každé dodávce byly vadné kusy, které byly u žalobce řádně reklamovány. S odkazem na ustanovení § [číslo] odst. 1, § 2604 a § 2605 odst. 1 o. z. tak dovozoval, že nárok na zaplacení ceny díla nevznikl. Žalovanému pak z důvodu nedodání objednaných kusů ramen a znehodnocením několika kusů ramen, u kterých nebyla možná oprava, vznikla škoda, která byla vyčíslena ke dni [datum] v celkové výši [částka]. Nesouhlasí tak se závěrem, že neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní, když neprokázal zejména kdy a jaké konkrétní kusy u žalobce reklamoval. V replice k vyjádření žalobce pak dále uvedl, že výslechem navržených svědků mělo být zejména prokázáno, které vadné kusy a kdy byly žalovaným reklamovány, a dále to, že předmětná ramena byla opakovaně dodávána jako vadná. Svědek [jméno] [příjmení] by dále potvrdil, že reklamace vadných kusů proběhla jak ústně, tak i e-mailem. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] vyplynulo, že u žalobce se ještě nachází materiál dodaný žalovaným, což do té doby žalovaný nevěděl, proto ani nenavrhoval v předchozím řízení znalecký posudek; za této situace, kdy se ukázalo, že předmětné odlitky existují, je na místě provést znalecké zkoumání, které prokáže, že odlitky, které byly žalobcem dodávány, byly vadné. Domáhal se toho, aby byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

13. Žalobce se v písemném vyjádření k odvolání se závěry soudu prvního stupně ztotožnil a navrhl, aby byl rozsudek jako správný potvrzen.

14. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o.s.ř. včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl poté k závěru, že odvolání je (pokud jde o výrok o věci samé) neopodstatněné.

15. Soud prvního stupně provedl s ohledem na charakter uplatněného nároku i procesní aktivitu účastníků dostatečné dokazování, přičemž dospěl ke zcela správnému skutkovému závěru a pochybení se nedopustil ani při právním posouzení věci.

16. Odvolací soud zcela souhlasí s tím zásadním závěrem soudu prvního stupně o tom, že žalovaný neunesl v řízení své břemeno tvrzení a že v důsledku toho muselo být rozhodnuto v jeho neprospěch.

17. Podle § 101 odst. 1 o.s.ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem a c) dbát pokynů soudu.

18. Podle § 118a odst. 1 o.s.ř. ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy.

19. Ve sporném řízení povinnost tvrzení a důkazní povinnost zatěžuje každou ze sporných stran ve zcela jiném směru; každá z těchto stran musí v závislosti na hypotéze právní normy tvrdit skutečnosti a označit důkazy, na základě kterých bude moci soud rozhodnout v její prospěch (břemeno tvrzení a důkazní břemeno). Povinnost tvrzení a povinnost důkazní jsou přitom ve vzájemné jednotě, když rozsah důkazní povinnosti je zásadně určen rozsahem povinnosti tvrdit skutečnosti, neboť aby mohl účastník nějakou skutečnost prokázat, musí ji nejdříve tvrdit. Právní teorie takto hovoří o břemenu tvrzení, jímž se rozumí procesní odpovědnost účastníka za to, že za řízení netvrdil všechny rozhodné skutečnosti významné pro rozhodnutí a že z tohoto důvodu muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch. Smyslem břemene tvrzení je potom umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost, významná podle hmotného práva pro rozhodnutí ve věci, pro nečinnost účastníků nemohla být prokázána, neboť vůbec nebyla tvrzena. Rozsah povinnosti účastníka tvrdit skutečnosti významné pro rozhodnutí věci je určena skutkovou podstatou (hypotézou) hmotněprávní normy, jež má být podle úsudku soudu použita k právnímu posouzení žaloby. Hypotéza právní normy tedy vymezuje okruh rozhodných skutečností, které je každý z účastníků povinen tvrdit a následně prokázat, přičemž na úplnost právně významných skutečností tvrzených v žalobě a ve vyjádření k ní je třeba usuzovat na základě předběžné právní kvalifikace skutkového děje, kterým žalobce odůvodňuje opodstatněnost nároku, respektive na základě skutkových okolností, na nichž žalovaný buduje obranu proti uplatněnému nároku. V této souvislosti se v judikatorní praxi uplatňuje teorie dělení důkazního břemene (označovaná i jako teorie analýzy norem), podle níž každá strana má tvrdit a dokazovat skutečnosti, které odpovídají skutkovým znakům právní normy, na nichž zakládá svůj nárok nebo námitky v daném řízení; při úvaze o tom, které normy mají být pokládány za příznivé žalobci a které za příznivé žalovanému, se potom vychází z principu stavby norem, který je dán vzájemným postavením tzv. základní normy a protinormy (základní norma zakládá určitý právní nárok či právo, protinorma se pak vyznačuje tím, že působí proti normě základní, a to tak, že buď zabraňuje účinkům základní normy, nebo její účinky omezuje).

20. V posuzovaném případě žalobce tvrdil naplnění hypotéz ustanovení § [číslo] odst. 1, § 2604 a § 2610 o. z., tedy že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo, žalobce dílo řádně a bez vad provedl a předal je žalovanému. Žalovaný naopak tvrdil, že předmětné dílo mělo vady, které žalovanému oznámil (§ [číslo] ve spojení s § 2112 o. z.); ustanovení § 2112 o.z. je přitom ustanovením dispozitivním, tj. účastníci si ve smlouvě mohli sjednat lhůtu k uplatnění práv z odpovědnosti za vady (tzv. reklamační lhůtu), k čemuž v tomto případě došlo (uvedená lhůta poskytnutá k notifikaci vad byla dvoudenní). Povinností žalovaného tedy bylo v tomto případě tvrdit i to, že k uplatnění práv z odpovědnosti za vady došlo ve sjednané lhůtě, pochopitelně včetně toho (jak plyne z poučení poskytnutého soudem prvního stupně), jaké konkrétní kusy z jakých konkrétních dodávek byly takto reklamovány. Uvedenou povinnost tvrzení však žalovaný zjevně nesplnil, když učinil pouze odkazy na dvě reklamované faktury, pročež je i zjevné, že při absenci takovýchto tvrzení nebyl žádný prostor pro dokazování těchto právně významných skutečností, neboť aby bylo možno určitou právně relevantní skutečnost dokazovat, je třeba ji nejprve jednoznačně a konkrétně tvrdit. Uvedené lze vztáhnout na veškeré nároky uplatněné touto žalobou (tj. i na nárok vyplývající z faktury [číslo] na který bylo žalovaným zčásti plněno). Nemůže tedy obstát odvolací výtka uplatněná žalovaným, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, pokud neprovedl důkazy navrhovanými svědeckými výpověďmi, stejně jako požadavek na provedení znaleckého dokazování.

21. Odvolací soud z uvedených důvodů rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný.

22. I když žalovaný v odvolání výslovně nebrojil proti stanovení výše nákladů řízení žalobce, odvolací soud nákladový výrok přezkoumával z úřední povinnosti, přičemž dospěl k závěru, že výše nákladů řízení nebyla určena správně. Soud prvního stupně totiž přiznal žalobci odměnu za celkem 8 úkonů právní služby po [částka], včetně„ studia spisu“ dne [datum] a v souvislosti s tím i náklady na jízdné včetně ztráty času. Podle obsahu spisu šlo uvedeného dne o nahlížení do spisu v době od 11:00 hodin do 11:10 hodin a nemůže tak jít o úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif). Soud rozhodující o náhradě nákladů řízení může sice výjimečně přiznat advokátovi odměnu za samostatný úkon právní služby spočívající v prostudování spisu (analogicky podle § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu), avšak jen tehdy, bude-li takový postup v civilním soudním řízení s ohledem na konkrétní okolnosti případu (při zohlednění zejména nezbytnosti a účelnosti postupu a procesní situace) ospravedlnitelný (například založí-li protistrana do spisu značné množství listin, s nimiž nemá účastník možnost se jinak seznámit krátce před přípravným jednáním či prvním jednáním ve věci – srovnej usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Takto tedy měla být přiznána soudem prvního stupně náhrada nákladů za právní zastoupení za celkem 7 úkonů právní služby a 7 paušálních náhrad po [částka], včetně 21 % DPH ve výši celkem [částka], spolu se zaplaceným soudním poplatkem ([částka]) [částka]. Jde-li o cestovné, jde o 2 cesty ze sídla advokáta žalobce k soudu prvního stupně (2× 270 km), přičemž základní náhrada činí [částka] (540 × 4,70), náhrada za pohonné hmoty [částka] (při spotřebě 5,1 litru benzínu BA 95 na 100 km a ceně za 1 l [částka]) a ztrátu času (§ 14 advokátního tarifu) ve výši [částka] (16 půlhodin). Součet těchto částek činí včetně 21% DPH [částka] a celkové náklady řízení před soudem prvního stupně tak představují částku [částka]. Odvolací soud z uvedeného důvodu rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. změnil podle § 221a o.s.ř. tak, že výše nákladů řízení činí [částka].

23. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř., protože žalobce byl procesně plně úspěšný i v této fázi řízení. Jde o náklady tvořené odměnou advokáta za 2 úkony právní služby po [částka] (vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání), dvě paušální náhrady výdajů po [částka] a 21 % DPH z těchto částek, tj. celkem [částka]. Jde-li o jízdné (vyhláška č. 511/2021 Sb. ve znění platném od [datum]), to je tvořeno základní náhradou ve výši [částka] (270 × [částka]), náhradou za pohonné hmoty ve výši [částka] (při stejné spotřebě a ceně za 1 l benzinu BA [částka]) a dále jde o ztrátu času za celkem 8 půlhodin po [částka] (včetně 21 % DPH [částka]). Celkové náklady odvolacího řízení tak představují částku [částka].