o určení dědického práva

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že žalobkyně je dědičkou ze zákona po zůstaviteli [jméno FO], narozenému [datum], zemřelému [datum], naposledy bytem [adresa] (výrok I.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 43 926,50 Kč (výrok II.).

2. Rozhodl tak o žalobě žalobkyně, která se domáhá určení, že je dědičkou ze zákona po zůstaviteli s odůvodněním, že s ním vedla společnou domácnost od začátku února 2022 do jeho úmrtí dne [datum], a to převážně v nemovitosti zůstavitele v [adresa]. Žalovaný se žalobou nesouhlasil, neboť má za to, že žalobkyně nesplňuje podmínky zákona pro dědění jako družka zůstavitele.

3. Soud prvního stupně na podkladě nesporných tvrzení účastníků a provedeného dokazování výslechy svědků, účastnickým výslechem žalobkyně a žalovaného a rovněž listinnými důkazy a fotografiemi dospěl ke skutkovým zjištěním, která podrobně popsal v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku (bod 6. až 24.), přičemž se vypořádal i s tím, proč neprováděl další dokazování (bod 25.). K věrohodnosti jednotlivých svědků uvedl, že výpovědi považoval za autentické a věrohodné, až na svědka [jméno FO]. Uvěřil vysvětlení žalobkyně ohledně emailu mezi ní a svědkyní [jméno FO] ze dne 26. 3. 2024, zda si v emailu se svědkyní tykají či nikoliv, když se obě označují velmi familiárně „[jméno FO] a [jméno FO]“, vykání může v tomto kontextu označovat množné číslo a „(jestli mohu)“ se s ohledem na skutečnost, že součástí emailu je i parte, může vztahovat k uvedení emailu slovním spojením dobrý den. Naopak je zřejmé, že se jedná o jeden z více emailů, které nebyly připojeny, když reaguje na žádost o fotografie s tím, že žalobkyně ani zůstavitel mnoho nefotili. Všichni svědci navržení žalobkyní byli bezesporu osoby blízké zůstaviteli, když věděli o jeho plánech do budoucna, pravidelně se s ním scházeli, pomáhali mu s veterány, což byla činnost, která tvořila největší část života zůstavitele. Prvostupňový soud neměl důvod pochybovat o jejich vztahu se zůstavitelem. Vyjma svědka [jméno FO] byli jeho ostatní přátelé od něj zpraveni o jeho nemoci. O existenci žalobkyně všichni jí navržení svědci věděli, přičemž skutečnost, že žalobkyně byla opravdu partnerkou zůstavitele, je zcela nesporně zachycena ve zdravotní dokumentaci. Autentičnost jejich vztahu byla potvrzena i ošetřujícím lékařem zůstavitele. Tyto dva naposledy zmíněné důkazy vyvrací tvrzení svědka [jméno FO] i tvrzení žalovaného a jeho rodinných příslušníků, že zůstavitel žádnou partnerku neměl. Žalobkyně měla přístup k nemovitostem zůstavitele, což bylo nesporné. I přes tyto skutečnosti svědek [jméno FO] žalobkyni nikdy neviděl. Rovněž tvrdil, že zůstavitele viděl každý den jezdit na obědy, což neodpovídá ani výpisům z bankovního účtu. Oproti jiným svědkům však neměl k zůstaviteli žádný vztah, nikdy nebyl u něj v nemovitosti, netušil, jestli je možné parkovat uvnitř a ani netušil žádné bližší informace o jeho životě. V kontextu jiných v řízení provedených důkazů považoval za mnohem uvěřitelnější, že žalobkyně partnerkou zůstavitele byla a že jako jeho partnerka minimálně navštěvovala nemovitost v [adresa], což však svědek [jméno FO] kategoricky odmítnul. Prvostupňový soud tak dospěl k závěru, že z výpovědi svědka [jméno FO] vycházet nemůže. Co se týče výpovědí žalovaného a svědkyň [jméno FO] a [jméno FO], neměl důvod pochybovat o jejich výpovědi. Je zřejmé, že vztah k zůstaviteli nebyl nijak blízký, minimálně od roku 2014 se téměř nestýkali, na návštěvě u něj v [adresa], kde trávil většinu času, nikdy nebyli a jejich kontakt se zůstavitelem byl velmi sporadický a převážně zdvořilostní. Tvrzení žalovaného, že žalobkyně měla nabízet část případného dědictví svědkům, nebylo doloženo, svědci to popřeli, naopak uvedli, že nějaký příslib měl učinit za svého života sám zůstavitel. Pokud by pak žalobkyně tato přání případně i vyjádřila před notářem (což nebylo prokázáno), ničeho to nevypovídá o skutečnosti, že by měla takovéto prohlášení učinit i vůči svědkům. Skutečnost, že by snad žalobkyně mohla učinit nějaké takové prohlášení před notářem, pak sama o sobě není bez dalšího na újmu věrohodnosti svědků, kteří jednání před notářem přítomni nebyli. Nadto z výslechu svědků vyplynulo, že to byl naopak žalovaný, který se je snažil kontaktovat a jehož sestra jednomu ze svědků dokonce vyhrožovala s tím, že by se svědek snad měl dopustit křivé výpovědi. Z toho plyne, že právě ona s žalovaným probírala okolnosti nyní projednávané věci. Námitka žalovaného, že všichni svědci hovořili o kasičce, se nezakládá na pravdě, když jediný, kdo hovořil o společné kase, což je výraz obecný pro společné hospodaření, byl svědek [jméno FO]. Zbývající svědci uvedli, že o tom, jakým způsobem řešili žalobkyně se zůstavitelem finance, nemají žádné informace.

4. Prvostupňový soud pak učinil závěr o skutkovém stavu, že žalobkyně se se zůstavitelem seznámila před Vánoci 2020, v roce 2021 se z nich stali partneři, když spolu začali trávit společný čas. Na podzim roku 2022 začali společně žít, převážně v jeho nemovitosti v [adresa]. Žalobkyně se zůstavitelem trávila v této nemovitosti většinu času, neboť v té době byla již v invalidním důchodu. Starala se o domácnost a vařila. V této nemovitosti je navštěvovali sestřenice zůstavitele [jméno FO], často se u nich zastavil svědek [jméno FO], mnohdy neočekávaně, nebo soused svědek [jméno FO]. V [adresa] se pak setkávali se svědkem [jméno FO], což byl asi nejbližší přítel zůstavitele, se kterým se věnoval zálibě ve veteránech, stejně jako se svědkem [jméno FO]. Žalobkyně i zůstavitel každý hradil i nadále náklady na jednotlivé nemovitosti v jejich vlastnictví, kdy zůstavitel hradil náklady na dům v [adresa] a byt v [adresa] v [adresa], a žalobkyně na byt v [adresa] v [adresa] a chalupu na [adresa], což vycházelo přibližně stejně pro každého. Zůstavitel pak hradil veškeré náklady spojené s jeho drahým koníčkem v podobě veteránů. Na začátku měsíce dávali dohromady v hotovosti každý po 5 000 Kč, a z těchto finančních prostředků společně nakupovali, hradili náklady na výlety, návštěvy koncertů a restaurací. Přibližně takový obnos si zůstavitel vybíral každý měsíc z bankovního účtu, ze kterého hradil pravidelné platby. Pokud se jedná o další platby z účtů zůstavitele, návštěvy restaurací a kaváren nebyly na denní bázi, ale jednalo maximálně o 6 návštěv za měsíc. Je pravdou, že výše útraty odpovídá spíše jedné osobě, což ostatně koresponduje s vysvětlením žalobkyně, která uvedla, že pokud byli v restauraci či v cukrárně spolu, platili hotově. Stejně tak úhrady kartou v obchodech neodpovídají tomu, že by se jednalo o jediné nákupy zůstavitele. Jedná se většinou o nižší částky, zcela nepravidelné, občas není žádný nákup i 10 dnů a zcela absentuje např. sváteční nákup před Vánoci. To rovněž odpovídá tvrzení žalobkyně, že většinu velkých nákupů dělali se zůstavitelem společně a platili ze společných peněz v hotovosti. Výpisy z těchto účtů zcela zjevně neodráží realitu všedního dne zůstavitele, neboť je zřejmé, že se nemůže jednat o jeho jedinou útratu. Na kamarády zůstavitele, souseda, jeho sestřenici i ošetřujícího lékaře působili žalobkyně a zůstavitel jako pár. Ohledně jejich hospodaření nic bližšího nevěděli, jen svědek [jméno FO] věděl o tom, že měli společnou hotovost na běžnou útratu. Což odpovídalo i tomu, že při společných aktivitách hradili náklady společně. Jejich přátelé věděli o jejich plánech do budoucna, a to pořídit si na zimu nemovitost v [stát]. Zůstavitel na jaře 2023 začal mít problémy s rukou, na podzim jej již začaly bolet záda a nemohl se věnovat opravě aut. Naposledy byl na dovolené sám, a to v prosinci 2023 v [stát], když žalobkyně v té době musela absolvovat řadu vyšetření. V únoru 2024 byla zůstaviteli diagnostikována rakovina slinivky. O jeho nemoci v té době věděla žalobkyně, která mu byla oporou až do jeho posledních dnů, a kterou zůstavitel rovněž uvedl v informovaném souhlasu jako svoji partnerku, tedy byla o všem ihned zpravována lékaři. Dále o jeho nemoci věděla jeho sestřenice svědkyně [jméno FO], která mu pomáhala zajistit lékařskou péči, a svědci [jméno FO] a [jméno FO].

5. Žalovaný ani jeho rodina se se zůstavitelem v posledních letech nestýkali. Fotografie se zůstavitelem a babičkou je z roku 2020, SMS komunikace z roku 2022, a je to jedna fotografie a dvě věty. Na srazu veteránů byl se strýcem naposledy v roce 2014, což je také rok, kdy řešili rozdělení pozemků v [adresa]. V [adresa] žalovaný nikdy nebyl, ačkoliv zůstavitel nemovitost vlastnil již 20 let, poslední roky tam převážně bydlel, a dům byl nedaleko [adresa], kam jezdili za babičkou. Naposledy mluvil se zůstavitelem v listopadu 2023, což je více jak 4 měsíce před jeho smrtí. O jeho nemoci jej zůstavitel neinformoval, že umřel pro něj bylo překvapení. Skutečnost, že o jeho nemoci nevěděli, nelze přičítat žalobkyni, bylo to rozhodnutí zůstavitele, koho o své nemoci informuje a koho ne. Žalovaný ani jeho rodina jimi evidentně nebyli. Stejně tak sestra žalovaného nikdy v [adresa] nebyla. Se zůstavitelem se viděli někdy v roce 2022 nebo 2023 u babičky. Nevěděli o jeho plánech pořídit nemovitost v [stát]. Všichni z rodiny žalovaného bagatelizovali problém s pozemky. Je však zjevné, že minimálně od doby, kdy musel zůstavitel dlouho čekat na vyřešení dědického řízení po matce žalovaného ohledně pozemků v [adresa], jejich vztah výrazně ochladl, když se zůstavitel v tomto směru vymezoval vůči žalovanému a jeho rodině před přáteli negativně.

6. Po právní stránce vyšel soud prvního stupně z § 1636 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Nejbližší příbuznou zůstavitele byla jeho matka [jméno FO], která zemřela asi 15 dní po něm. Po ní dědí její vnuk, tedy žalovaný. Jako další dědic ve druhé třídě připadá v úvahu osoba spolužijící ve společné domácnosti alespoň jeden rok před smrtí zůstavitele. Aby se žalobkyně mohla považovat za osobu, která žila se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a která z tohoto důvodu pečovala o společnou domácnost, je třeba, aby bylo splněno více podmínek.

7. Prvostupňový soud se nezabýval jen otázkou, zda byli zůstavitel a žalobkyně partnery, ale zejména zda a od kdy vedli společnou domácnost a i případnou trvalostí takového partnerství, tedy zda měli plány do budoucna. Vzal za prokázané, že žalobkyně a zůstavitel byli partneři nejméně od druhé poloviny roku 2021, což vyplývá jak z výpovědi žalobkyně, tak to potvrdili svědci [jméno FO], když se se žalobkyní viděly po vinobraní v [adresa] v roce 2021, svědek [jméno FO], který začal vídat žalobkyni častěji od roku 2022, svědek [jméno FO], který byl s žalobkyní seznámen v roce 2021 i svědek [jméno FO], který byl asi nejbližším přítelem zůstavitele. Skutečnost, že zůstavitel v době své smrti považoval žalobkyni za partnerku a jemu nejbližšího člověka, plyne z informovaných souhlasů z nemocnice a z výslechu ošetřujícího lékaře. Žalobkyně a zůstavitel se seznámili ve věku přibližně [věk] let, a proto nelze objektivně předpokládat, že by měli zakládat rodinu a pořizovat si společný dům, když každý již měl své vlastní zázemí a ta průběžně střídali podle potřeby. Hodnotil proto zejména, zda se společenství žalobkyně a zůstavitele omezovalo jen na občasné návštěvy a příležitostnou výpomoc, nebo zda se jednalo o trvalý svazek dvou osob, které se ve skutečnosti společně starají o několik společných domácností. O tom, že v [adresa] trávili společně od druhé poloviny roku 2022 hodně času, svědčí výslech svědka [jméno FO], který tam jezdil v týdnu a podle toho, jak mu vyšla práce, přičemž žalobkyně v nemovitosti většinou byla a věnovala se svým věcem, když svědek a zůstavitel opravovali auta, a také jim připravovala jídlo. Péče o společnou domácnost neznamená jen společnou úhradu nákladů, ale může to být rovněž péče o společnou domácnost. Svědci vypověděli, že byl vidět rozdíl od doby, kdy žalobkyně začala trávit v [adresa] čas, žalobkyně nebyla jen návštěvou u zůstavitele, ale byla plnohodnotným členem, který se o návštěvy, které přijely, staral. Skutečnost, že žalobkyně a zůstavitel měli společné finance na běžné výdaje, vyplynula z výpovědi žalobkyně, svědka [jméno FO], který uvedl, že se v placení střídali všichni tři, a svědka [jméno FO], podle něhož si žalobkyně a zůstavitel nenechávali útratu rozpočítat. Tento svědek byl zůstaviteli zjevně nejbližší, když znal opravdu detaily z jeho života a byl to právě on, kterému se ještě se svědkem [jméno FO], svědkyní [jméno FO] a panem [jméno FO] jako jediným svěřil se svou nemocí. Svědek [jméno FO] jako jediný vypověděl, že se mu zůstavitel svěřil, že mají se žalobkyní společnou kasu. To, že zůstavitel hradil i část výdajů jen sám, nemůže na výše uvedeném ničeho změnit. Vedení společné domácnosti neznamená, že by snad nemohl jeden z partnerů hradit nic ze svých finančních prostředků. Každý z partnerů se má podílet na chodu domácnosti, ať již finančně podle svých možností, nebo vlastní činností v podobě péče o domácnost, jako je úklid nebo vaření jídla. Poslední otázkou, kterou se soud zabýval, byla trvalost soužití. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně a zůstavitel zamýšleli koupi nemovitosti v zahraničí, kde by trávili chladné měsíce. Tato skutečnost jednoznačně svědčí o úmyslu žalobkyně a zůstavitele spolu žít i v budoucnu. Skutečnost, že zůstavitel nesepsal závěť, nelze vykládat bez dalšího tak, že by si nepřál, aby se stala jeho dědičkou i žalobkyně. V řízení bylo prokázáno, že zůstavitel byl přesvědčen, že mu zbývá mnohem více času. Byl na počátku boje s rakovinou, plný sil a naděje, že se mu podaří nemoc překonat. V takový moment lidé zpravidla nečiní kroky, kterými se připravují na nejhorší, ale veškerou svou energii směřují k tomu, aby se uzdravili, a snaží se na smrt nemyslet, nebo si ji alespoň nepřipouštět. Prvostupňový soud uzavřel, že žalobkyni se podařilo prokázat, že se zůstavitelem žila nejméně jeden rok před jeho smrtí ve společné domácnosti, podílela se na úhradě nákladů, péči o domácnost a zůstavitele, a toto soužití mělo trvalý charakter, neboť měli společné plány i do budoucna. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

8. Proti rozsudku podal žalovaný odvolání. Podrobně argumentoval pro závěr, že mezi žalobkyní a zůstavitelem neexistoval vztah, který by naplňoval zákonnou definici společné domácnosti s úmyslem žít jako rodina. O existenci žalobkyně jeho nejbližší rodina nevěděla, zůstavitel byl samotář, o žádný vztah nestál. Žalobkyni nevzal ani ke svojí matce, ačkoliv to bylo její největší přání, aby si zůstavitel někoho našel. Rozebírá jednotlivé výpovědi svědků, i výpověď žalobkyně, poukazuje na nesrovnalosti v nich. Nesouhlasí s hodnocením věrohodnosti svědků, a naopak nevěrohodnosti svědka [jméno FO], který jako jediný není v žádném vztahu k zůstaviteli a žalobkyni. Jednání žalobkyně po smrti zůstavitele působí účelově. Důkazy podporují závěr, že zůstavitel žil převážně sám a žalobkyně byla blízkou známou. Chybí jakékoliv fotky žalobkyně se zůstavitelem, výpisy z telefonních hovorů, účtenky, faktury či jiné záznamy o společných dovolených nebo výdajích. Na dovolenou do [stát], kde údajně plánovali společné bydlení, odjel zůstavitel sám. Nesouhlasí rovněž s tím, že vztahy mezi zůstavitelem a žalovaným byly nenávistné a že by důvodem mělo být společné vlastnictví pozemků. Navrhl změnu napadeného rozsudku.

9. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání zdůrazňuje, že žalovaný opakovaně uvádí tvrzení, která však nebyla v řízení prokázána, případně byla dokonce vyvrácena. Podrobně vyvrací argumenty žalovaného. Navrhla potvrzení napadeného rozsudku.

10. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vyhlášení (§ 205, § 205a, § 212, § 212a o. s. ř.), řízení doplnil a některé důkazy zopakoval podle § 213 odst. 2, 4 ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř., přičemž dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné.

11. Žalobkyně v rámci opakovaného účastnického výslechu uvedla, že po návratu z lázní v říjnu 2023 za ní zůstavitel přijel na pár dní do [adresa]/[adresa], poté byli pár dní v [adresa] a pak pár dní v [adresa], podle lékařů a kultury takto pendlovali. Spát jezdili buď do garsonky nebo do [adresa]. Zůstavitele v tu dobu bolela ruka, přestalo mu chutnat, nutila ho, aby si obstaral lékaře. V prosinci 2023 odjel do [stát], protože mu bylo zrovna docela dobře, myslel si, že pojedou spolu, ale bylo těsně před Vánoci a její syn měl přijet na týden/10 dnů do [adresa] a také chtěla napéct cukroví a štoly. Měla také domluvené doktory. Syn, který pracuje v [stát], se ozval, že přijede na Vánoce. Jezdí tak 2x v roce. Zůstavitel měl bytostnou představu, že když se nahřeje, bude mu líp. Miloval horko. Taky tam měli domluvené ubytování, dvougarsonku u jedněch známých (dva staří bratři), kteří nemají sociální sítě, takže se s nimi prostě musí domlouvat přímo. Neměli žádné potvrzení, v [stát] platí ještě podání ruky. Žalobkyně do [stát] jezdila i předtím. Chtěli tam jet společně v říjnu. Chtěli tam jet už na celou zimu. Zůstavitel řekl, že tam odletí a domluví se s nimi, že přijedou později. Vždycky jezdili na last minuty, neměli nic objednaného. Zůstavitel se rozhodl ze dne na den, že by tam jeli, ale ona že tentokrát nepojede, že tam pojedou po Novém roce, a to by si koupili už jen letenku do [adresa]. Po návratu normálně přijel domů, za ní do [adresa], pak jeli do [adresa], kde byli pár dnů. Štědrý den a svátky vánoční byli v garsonce u zůstavitele, měli tam stromeček, přišel za nimi její syn. Mezi svátky se potkali v kavárně na [adresa] se svědkem [jméno FO]. Na Silvestra dostala virózu, bylo jí blbě, měla teplotu a hrozně kašlala, zůstala doma u zůstavitele v garsonce. Zůstavitel jel na Silvestra za svědkem [jméno FO], byl tam do dvou hodin do rána a vrátil se do garsonky. Ještě den, dva byli tam, pak jeli do [adresa] a pak zpátky do [adresa]. Potom už běhali po doktorech, nebylo mu dobře. Bydleli primárně v [adresa], jen párkrát v garsonce, když šli ráno do [název] nemocnice. Měli vždy před domem auto, takže si podle potřeby dojeli přespat do garsonky a zalít kytky. Zůstavitel jezdil běžně dvěmi až třemi auty. Žalobkyně má starou [barva] [Vozidlo - název]. Pobírá invalidní důchod, který chodí na účet. Má ráda hotovost, stejně jako zůstavitel. Vybírala jednorázově i víc a zhruba 1. dne v měsíci dali každý 5 000 Kč do společné kasičky. Vybírala různě z bankomatu, kde zrovna byla, tedy [právnická osoba] na [adresa], někdy v [adresa], někdy u [právnická osoba] ([adresa]). Většinou to řešila v [adresa]. Bankomat je i v [adresa]. Žalobkyně se zůstavitelem nefotila. Má pouze 1 fotku z [stát] se zůstavitelem, fotila ji matka s dcerou, s nimiž se tam seznámili. To byla dovolená v březnu 2023. Neví, jak ji platili. Hodně často platili hotově, a byl to taky last minute, takže kolikrát šli na cestovku a složili tam peníze. Má pocit, že to platili hotově, cestovka byla [právnická osoba] nebo [právnická osoba]. Společně byli jen na této jedné dovolené v [stát]. Společně kupovali možná novou varnou konvici, do obou bytů. Pračka v [adresa] nebyla, vozili prát prádlo do [adresa]. Do [adresa] si nastěhovala oblečení, kosmetiku, boty, jen věci osobní potřeby. Svědek [jméno FO] chodil do nemocnice za zůstavitelem sám, jen jednou tam byli společně. Se svědkem [jméno FO] se zůstavitel vídal ze všech kamarádů asi nejvíce, chodívali pravidelně na pivo. Chtěli si společně nejdříve pronajmout dvougarsonku v [stát] od známých, domluvili se, že si ji pronajmou na tu první zimu (2023/2024) s tím, že když to bude dobré, tak si v [stát] koupí něco svého. Pronájem i koupi chtěli platit napůl. Nemovitost by stála třeba 2-3 000 000 Kč. Měla na to, aby zaplatila svou půlku.

12. Svědek [jméno FO] v rámci opakovaného výslechu uvedl, že zůstavitele zná od roku 2012, přes veterány. Se žalobkyní se seznámil někdy na konci roku 2021, vídali se víc v roce 2022 a 2023, zejména v [adresa]. Navštěvoval je tam 1x za 14 dní, někdy i 2x za týden. Nejprve ji vnímal jako kamarádku zůstavitele. Když přijel, tak tam byl třeba zůstavitel sám a žalobkyně odpoledne přijela, někdy tam už byla, když tam byli víc dní. Někdy jeli autem společně, někdy přijela žalobkyně vlastním, [barva] [Vozidlo - název]. Zůstavitel měl rád teplo, hodně rád cestoval do jižních zemí, nejvíce [stát], [stát]. Býval tam skoro každý druhý rok. V roce 2018 v [stát] a v roce 2022 tam byl v létě, to tam právě jeli se žalobkyní. A ještě v roce 2023 na podzim, to tam byl sám. [stát] si nepamatuje. Poslední Silvestr 2023 strávil zůstavitel se svědkem. Domlouvali se, že by oba přijeli, ale na Silvestra zůstavitel volal, že žalobkyně je nemocná, že by přijel sám. Zůstavitel si vždycky hlídal zdraví, takže si myslí, že byl rád, že odjel a nebyl tam. Přijel vpodvečer, v 6, 7 hodin. Byli v [adresa]. Přivezl chlebíčky a pití. Nebylo mu dobře. Pili nealko, zůstavitel se po půlnoci vracel, asi do [adresa], neví, řekl, že jede domů. Neví, odkud zůstavitel přijel. Po připomenutí výpovědi před soudem prvního stupně („...není tam, kde je, asi v [adresa]…“- myšleno žalobkyně, pozn. odvolacího soudu) uvedl, že si asi myslel, že je zůstavitel v [adresa] a že žalobkyně s ním není. Poté uvedl, že žalobkyně se zůstavitelem nebyla, když s ním mluvil. V tu dobu zůstavitel nebyl nemocný, neměl virózu. Úplně neumí říct, že by společně hospodařili, třeba při placení, protože platili vždycky různě. V [adresa] to bylo znát, třeba tam bylo navařené jídlo, víc tam bylo naklizeno. Žalobkyně se tam chovala jako doma. Měl plány do budoucna. Plánoval si se žalobkyní pořídit byt nebo domeček v [stát] nebo někde jinde s tím, že tam budou třeba 2, 3 měsíce. Když jel na podzim 2023 do [stát], říkal, že tam sonduje možnosti nákupu či pronájmu bytu, protože tam měl nějaké známé. Jel tam sám, žalobkyně byla nemocná. Žalobkyni a zůstavitele považoval za životní partnery. V roce 2022 byl společně se svědkem pár dnů v [stát] pro auta a v roce 2019 v [stát] na zájezdu s klubem veteránů. Tam letěli letadlem. Neví, že by měl zůstavitel nějaké problémy s lítáním. Neví, kdo zaplatil, objednával, nebo jak bydleli na dovolené v [stát], kterou trávili společně.

13. Svědek [jméno FO] v rámci opakovaného výslechu uvedl, že se zůstavitelem se znal přes veterány 15, 17 let. Zůstavitel mu říkal, že si začal známost se žalobkyní někdy v roce 2021, za covidu. Někdy v první půlce roku 2022 za nimi přijel do [adresa], kde poznal žalobkyni. Zůstavitel byl poměrně svůj a sám a najednou mu telefonicky sděloval, že našel novou partnerku, se kterou by chtěl sdílet život. Mluvili spolu každý týden. Dříve měl nějakou známost, ale to bylo na jiné bázi. Žalobkyně mu vyhovovala. Přejížděli z jednoho místa na druhé, na třetí nebo čtvrté, podle toho, kde zrovna chtěli trávit společný čas. Nejvíc byli ale v [adresa]. Žalobkyně měla chalupu na [adresa] a každý z nich měl v [adresa] svůj byt. Někdy, když pracovali se zůstavitelem na nějakém autě, tak zůstavitel říkal žalobkyni, že může třeba přijet později. Jezdila [Vozidlo - název], [barva] barvy. Měl rád hlavně [stát], zamiloval se kdysi do tepla, protože pracoval v [stát]. Neví, kdy byl zůstavitel v [stát], jezdil tam snad každý rok. Jel tam někdy před létem 2023. Byl domluvený se žalobkyní, že se tam sejdou, protože měl problém, nechtěl létat letadlem v noci. Jeli přes stejnou cestovní kancelář. Letěl dříve nebo později, ale prostě se tam sešli a bydleli společně. Byli tam snad týden. Nebyl člověk, který by vyhledával zájezdy, kromě toho tepla. Jezdíval tam i dřív, před covidem. Pokud vypovídal, že zůstavitel na dovolenou nejezdil, tak skutečně nejezdil, ale to byla právě výjimka, protože je oba oslovil [stát]. Neví, že by byl někde jinde než v [stát]. Myslí si, že tam byl v roce 2023 před létem, a i v roce 2022. V tom roce 2022 se tam snad seznámili, tak mu to zůstavitel prezentoval. Následně uvedl, že se seznámili v [stát], protože byli oba teplomilní, takže jezdili právě tuto destinaci. Tvrdil, že mluvil o roce 2021. V roce 2022 už tam měli jet právě společně. Někdy od dubna 2023 začal mít zdravotní problémy. Neví, jestli byl v [stát] v roce 2023. Vánoce už byly docela kritické, měl opravdu veliké zdravotní problémy. Od listopadu nemohl ležet. O Vánocích se neviděli. Svědek není nikdy od půlky prosince v [adresa], pouze na Štědrý den. Volali si, ale zůstavitel neměl náladu, nechtěl se moc bavit. Předpokládá podle toho, jak mluvil, že byli společně přes Vánoce v [adresa]. Neví o tom, že by žalobkyně nebo zůstavitel měli virózu nebo byli nemocní. Nebavili se o Silvestru. Do nemocnice za ním nechodil, byl tam vždy jen krátce. Jen si telefonovali. K hospodaření žalobkyně se zůstavitelem uvádí, že si vytvořili nějaký společný fond, neví, jestli hotovostní nebo na kreditní kartě, o tom se bavil přímo se zůstavitelem. Zůstavitel chodil v restauracích platit za ně. Svědek předpokládá, že to bylo ze společných peněz. Zůstavitel nebyl člověk, který by zrovna pečoval o domácnost. Dům v [adresa] byl v poměrně špatném stavu. Když poznal žalobkyni, přehodnotil svůj život. Vyhovovali si po stránkách společných zájmů, došlo ke splynutí duší. Od roku 2022 fungovali jako rodina. Nesnášel zimu. Když vyrážel do [stát], tak měli možnost koupit nějaký byt, který si tam v těch předchozích letech nějak vyhlídli. To mělo být symbolem, že chtějí svůj život spojit. Byl tam určitě v zimě, ale neví to časově. Od dubna 2023 však tyhle myšlenky už asi nebyly pro něj aktuální, když mu bylo zle.

14. Svědkyně [jméno FO] v rámci opakovaného výslechu uvedla, že byla s manželem v září 2021 na vinobraní v [adresa] a tam za nimi přijel zůstavitel se žalobkyní a dopoledne při výstavě aut na zámku jim ji představil. Pobyli spolu 2 až 3 hodiny. Poté se navštěvovali 1×, 2× do roka. Pravidelně právě na vinobraní v [adresa], někdy za ní přijeli do [adresa] na oční vyšetření, 2×, 3× do roka. Dohromady se setkávali 2×, 3× do roka. Nejčastěji v [adresa] a [adresa]. V roce 2022 navštívila žalobkyni v sobotu v rámci vinobraní v [adresa]. Vlastně neví, jak to bylo, je to dlouho. V roce 2023 přijel do [adresa] zůstavitel sám, nebylo mu dobře, přijel v sobotu na večeři. Se žalobkyní se viděli v [adresa] v neděli ráno, když se zůstavitele ptala, kde má žalobkyni, řekl, že přijede do [adresa] ráno. Potkali se tam vždy na lehké občerstvení, které končilo kávičkou. Po připomenutí výpovědi před soudem prvního stupně, že (…co jsem se dívala do fotek, tak první setkání bylo v [adresa] na vinobraní a sešli jsme se poprvé u nich v [adresa] v roce 2021…, …každé léto vím, že trávili v [adresa], protože tam jsme se potkávali, co mám fotky, tak mám fotky poslední 3 roky vždycky na [adresa]…“), svědkyně uvedla, že to nemohla říct, že se nikdy v [adresa] nefotili, fotky má jen z [adresa]. Na fotkách není žalobkyně, nefotili se společně. Zůstavitel miloval teplo, takže ví, že cestoval do [stát]. Neví, kolikrát tam byl. Ví, že tam byl zůstavitel se žalobkyní. Chystali se tam ještě před Vánocemi. Neví, kdy tam byli poprvé společně. Fotku jí posílali z [stát] v roce 2023. Naposledy byl v [stát] před Vánocemi v roce 2023, nebylo mu dobře, jel sám, bylo mu to líto. Žalobkyně nejela, neboť byla nemocná. Neměl rád zimu, utíkal před ní, nesnášel sníh. Neví ale, jestli byl v [stát] i v roce 2022. Vyprávěli jen, že byli na společné dovolené a že to bylo fajn. Ví, že plánovali, že si v [stát] najdou nějaký malinký byteček. Chtěli vždycky na zimu oba odjet a vrátit se třeba až bude jaro. Myslí si, že to probírali, když byli v [adresa]. Jinak o nějakých jiných plánech neví, neplánovali nic, jen žít a mít se rádi. Každý měl svůj byt, jak se scházeli, jestli u zůstavitele, neví. Nejvíc bydleli v [adresa]. V [adresa] u žádného z nich v bytě nebyla. Nemovitost v [adresa] byla pořád stejná, i po seznámení se žalobkyní. Zůstavitel žil velmi skromně. Měl to tam jednoduše zařízené, kašlal na to. Prádlo vozili do [adresa]. Žalobkyně tam měla normálně zařízenou skříň, vařila tam. Chovala se jako hostitelka, měla tam chlebíčky, občerstvení, připravené kafe, jako když čekáte návštěvu. Když společně chodili do restaurace, vzájemně se zvali a střídavě za sebe platili (svědkyně s manželem a zůstavitel se žalobkyní). Neví, jak společně hospodařili. Nikdy se spolu nebavili o společných financích, jestli nějaké mají. Volali si 1×, 2× do měsíce. Se žalobkyní si tykají od seznámení v roce 2021. Mluvily spolu ale málo. Když se viděly 2×, 3× do roka, svědkyně neměla problém tykat. Žalobkyně ale jednou tykla, jednou vykla. K dotazu, proč psala žalobkyni „držte se“ a použila množné číslo, nedokázala nic říct. Jak rozuměla tomu, když jí žalobkyně napsala „Dobrý den, [jméno FO], jestli mohu“ uvedla, že nad tím nikdy nepřemýšlela. K dotazu, jakou fotku měla posílat žalobkyni v březnu 2024, uvedla, že neví, jakou fotku jí poslala, možná fotku zůstavitele z dětství. V září 2023 při vinobraní jí zůstavitel řekl, že jí dopisy a věci z fronty po dědečkovi legionáři pro jejího manžela nedá, protože stejně až jednou umře, tak bude všechno její. Řekl jí, že po něm bude dědit („Nikoho nemám, kdo jiný by dědil“). Když spolu telefonovali, nesvěřoval se jí se zdravotním stavem, jen v září, že mu nechutná jíst, a potom že ho trošku bolí záda, že je nachlazený a takové běžné věci.

15. Svědek [jméno FO] v rámci opakovaného výslechu uvedl, že vídal žalobkyni a zůstavitele tak 2 roky, než zemřel, tj. roky 2022, 2023 v [adresa] v místě jeho trvalého bydliště, v sousedství zůstavitele. Zůstavitel tam dřív bydlel trvaleji, poslední rok se přestěhoval spíše do [adresa] nebo přes zimu bydlel v [adresa]. V létě 2022 tam byl většinou zůstavitel a tam jej seznámil se žalobkyní. Tenkrát za ním dojížděla na návštěvu starou [Vozidlo - název] [barva]. Pak tam dojížděli i jeho autem. Časem bývali spíš v [adresa], protože barák je nehospodárný. V roce 2023 se potkávali před barákem, když přijeli odněkud z [adresa], z nákupu nebo tak. Ze začátku je bral jako že jsou přátelé. Předtím měl jinou přítelkyni, [jméno FO]. Byly si typově blízké, ze začátku si myslel, že to je ta stejná, než je seznámil. Pak spolu začali jezdit i na dovolené, zůstavitel byl za ní v [adresa], kde se léčila, jezdili na výlety a on pak za ní jezdil i do [adresa], protože většinou přes týden si dělal svoje auta a pak na víkendy jezdil do [adresa] za ní nebo za kluky od aut. Od podzimu 2022 jezdila žalobkyně pravidelně a často, zůstavitel se vyjadřoval o tom, co společně dělají, kam spolu jedou. Ze způsobu, jak trávili společně čas, je bral jako přítele a přítelkyni. Na vedení společné domácnosti se jich nikdy nedoptával. Když byli spolu v [adresa], svědek k nim do domu nechodil, ale když přijeli, tak tašky nebo nákupy nosil zůstavitel. Zůstavitel neměl ani popelnici, odpadky vozil do [adresa]. On byl takový samorost a nenechal si do svého panství mluvit. Zůstavitel si domů nikoho nepouštěl, byl absolutní introvert a za celé ty roky, co je jeho soused, vraty prošlo tak 20 lidí. Za celou dobu asi 2× tam byla jeho sestřenice svědkyně [jméno FO] s manželem. Zůstavitel nesnášel zimu. Plánoval, že až prodá pozemky, že by 3 zimní měsíce chtěl bydlet v [stát]. Říkal, že byli v [stát], že tam měli v plánu jezdit opakovaně, že tam vlastně jeli k nějakým známým, co měla žalobkyně, protože tam měli pronajatý nějaký apartmán a že se mu tam líbilo, měl rád teplo. Říkal, že chce být prostě v zemích, kde je teplo, ale měl rád konkrétně ten [stát]. Neví, že by tam jezdil pravidelně, ale byl tam právě se žalobkyní a pak sám. Dřív tam nebyl, předtím jezdil s kluky, neměl tenkrát moc peněz. Byl tam určitě v zimě, ale jaký rok, to už mu splývá. Poslední rok byl nemocný, tak asi rok předtím, ten další rok tam jel taky, ale sám. Přivezl si covid, byl zklamaný, bylo tam příliš mnoho [jazyk] mluvících ubytovaných. Poslední zimu se moc nevídali, to byl spíš v [adresa]. Jak to tam zazimoval, tak pak přijel jenom sám jednou za měsíc nebo s těmi kluky a šli dělat něco s auty. Zůstavitele dlouhodobě bolely záda, o zažívacích problémech ale nevěděl. Když byl zůstavitel v [adresa] sám, chodil vždycky do restaurací, obědy si nevařil. V létě 2023 tam jezdila i žalobkyně, to tam vlastně byli jakoby spolu. Jezdili tam třeba na 3 dny a pak od podzimu, jak museli topit, tak zase už byl v [adresa]. Když tam nebyl sám, tak to se asi stravovali spolu nebo si něco přivezli, moc nevycházeli ven. Zůstavitel měl prostě zavřený vysoký vrata. Naposledy ho viděl před Vánocemi 2023, kdy tam byl s nějakým kamarádem [jméno FO] z [adresa] ohledně auta, a taky to tam zalít. Byl tam jenom na otočku, třeba 2 hodiny, to s ním mluvil. Nebyl tam několik dnů, neboť ten barák se nevytopí ani za den, ale tak za týden, je kamenný. Poslední 2 zimy tam jezdil jenom na otočku, protože vylítly ceny energií, takže to tam živit nebude a byl v [adresa].

16. Svědek [jméno FO] uvedl, že původně nechtěl jít vůbec vypovídat. Vždy si myslel, že spolu žili a pokud se najdou jiní svědci, tak je zbytečné, aby k soudu chodil. Ví, že tu byli jiní svědci, protože svědek [jméno FO] je i jeho kamarád. Se zůstavitelem se znal mnoho let, byl jeden ze dvou, který mu časem zůstal, vídali se spolu jednou, někdy dvakrát týdně, volali si každý druhý den. Potkávali se v restauracích, někdy u zůstavitele na [adresa], nebo v [adresa]. Zůstavitel se se žalobkyní stýkal od roku 2020, 2021, byl covid, úplně si to nepamatuje. Vyprávěli mu, že žalobkyně šla s opravářem aut, kterého znal, na procházku a potkala zůstavitele, někdy v roce 2020. Poté se párkrát sešli. Když se stýkal se zůstavitelem v [adresa] nebo v [adresa], většinou tam žalobkyně byla. Stalo se, že tam jel zůstavitel sám, něco dělat na autě, a žalobkyně tam přijela až odpoledne. Byl i v bytě žalobkyně v [adresa]. Určitě od léta 2022, říkal zůstavitel, že spolu bydlí. Oni spolu mohli být na strašně místech. Ona měla byt a chatu po rodičích, zůstavitel byt a [adresa]. Oni se scházeli pokaždé jinak. Poslední tři měsíce byli buď v [adresa], kde to bylo větší, ale jinak byli na [adresa], protože to bylo blízko do [název] nemocnice. Vysvětloval, že zůstavitel měl jen kratší vztahy, jen jeden asi šest let, ale čím byl starší, tak se změnil, a někoho hledal. On byl nevypočitatelný, najednou se sebral a jel. Se žalobkyní mu to vyhovovalo, nic nemusela, nemusela nikde povinně být, má syna, nemá vnuky, byla nezávislá. Měli společnou lásku k [stát], oni tam jezdili dřív zvlášť, než se znali. Vůbec si ale nepamatuje, kolikrát tam předtím zůstavitel byl, třeba dvakrát, ale on tam právě chtěl být, chtěl tam jezdit. Říkal, že přijede vždy akorát v létě. V roce 2021 ani 2022 tam nebyl. Zůstavitel se žalobkyní tam byli spolu jen jednou a pak ví, že tam byl zůstavitel na Vánoce, ale přesně si to nepamatuje. To bylo v roce 2023. Zůstavitel mluvil, že si potřebuje nahřát kosti, a že ho to třeba z jeho problémů dostane. Říkal, že jsou Vánoce a že žalobkyně před Vánocemi nemůže, tak že si tam zajede sám jenom na týden. Spolu tam byli jednou v únoru nebo březnu, bylo to složité. Zůstavitel nesnášel lety přes noc. Jezdil vždycky last minute, ty jsou většinou v noci. Nesehnal letenky. On byl docela šetřivý člověk, tak tam letěli za sebou, ale opravdu si to nepamatuje. On za každou cenu chtěl letět, ale bylo to plné, tak se dohodli, že každý poletí zvlášť, asi si to určitě každý zvlášť platil. Letěli do stejného hotelu. Jelikož jezdil last minute, pak ty ceny byly takové, že nepřevýšily cenu, jako kdyby jeli ve dvou společně. O placení se nebavili. Opravdu si nepamatuje, kdy byl zůstavitel v [stát], ale že nechtěl létat nočním letem, o tom se bavili už dříve. V hospodě většinou platil zůstavitel hotově. Svědek opakovaně uváděl, že zůstavitel platil kartou takové malé věci a míň důležité, protože měl vlastní peníze v hotovosti, jak mu lidi platili za auta. Ví to, protože byli důvěrní kamarádi. Ví o sobě moc věcí. Kolik dostával za opravy ale neřešili. Svědek mu řekl, jak on to má a on se tím podobně řídil. Ví proto, že měli společné peníze a z toho platili. Svědek mu řekl, že mají společný peníze doma, a když chce něco, tak si vezme a zaplatí to. Vzájemně si mezi sebou půjčovali peníze. Zůstavitel mu naposledy půjčil peníze, ale to fakt neví, zda v roce 2021, 2022. Ví přesně, že to byly 3 000 000 Kč, nejprve 2 000 000 Kč a pak 1 000 000 Kč. Ty peníze mu vrátil. Zůstavitel měl velké plány do budoucna, přestávalo ho bavit dělat. Měl peníze, chtěl cestovat. Měl plány, že pojede se žalobkyní, minimálně přes zimu, do tepla. Hlavně do [stát], on to tam úplně miloval. Dva dny před Štědrým dnem v roce 2023 se všichni potkali, žalobkyně nebyla nemocná. Volali si, že by mezi Vánocemi (všední dny) přišli k nim, jako předchozí rok, ale žalobkyně byla nemocná. Starší lidi nemusí být pořád spolu, nebyla nemocná na smrt. Zůstavitel jel na Silvestra na chvíli za kamarádem do [adresa]. Svědek samozřejmě po 40 letech tráví Silvestr s partnerkou. Zůstavitele pravidelně navštěvoval v nemocnici, měli to domluvené tak, že se se žalobkyní střídali a potkali se tam jenom jednou, a to den před smrtí. Poslední tři měsíce byl na pokraji smrti, neměl vůbec myšlenky na to něco řešit, chtěl se dostat z nejhoršího, umřít skutečně nechtěl. Zůstavitel nechtěl fotit a ani svědek není na focení. Z osobních věcí žalobkyně v [adresa] nebo v bytě zůstavitele viděl zástěru, oblečení, svetry, kabát, bylo vidět, že je tam ženská. Držela pořádek, ale nepřendávala zůstaviteli věci. Zůstavitel měl rád svůj pořádek. Celá léta vozil prádlo prát do [adresa], pračku zásadně nechtěl, ani myčku. Měl sestřenici svědkyni [jméno FO], jezdil za ní na oční, neví, kam, [adresa], on tam nikdy nebyl. Měl maminku umístěnou v [právnická osoba]. Dříve za ním jezdil tak jednou za čtvrt roku, poslední dobou jednou za 3/4 roku. Ohledně plánů do budoucna uvedl, že chtěli koupit byt v [stát]. Oni jezdili a někoho tam znali, se kterým se domlouvali. Měli tam to léto, tu zimu letět a měli si to pronajmout, a když se jim to bude líbit, takže si to koupí. Svědek opakovaně uváděl, že je strašně nervózní, že nikdy nebyl u soudu, že má sucho v ústech.

17. Dne 25. 3. 2024 psala svědkyně [jméno FO] žalobkyni email, ve kterém uvedla „Navazuji spojení…drzte se, [jméno FO]. [jméno FO]“. Žalobkyně odpověděla dne 26. 3. 2024: „Dobrý den, [jméno FO] (jestli mohu). Moc děkuji za pozdrav a fotky. Za každou fotku jsem vděčná – [jméno FO] nefotil vůbec a já málo. …..…Mějte se hezky. Zdraví Vás [jméno FO]…“ (prokázáno citovanými emaily).

18. Žalobkyně vlastní nemovitost v katastrálním území [adresa] (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí LV [číslo] na č. l. 290). Dne 30. 11. 2023 vydal Městský úřad [adresa] mezinárodní řidičský průkaz zůstaviteli podle Úmluvy o silničním provozu ze dne 19. 9. 1949, dne 31. 1. 2024 vydal žalobkyni mezinárodní řidičský průkaz Magistrát [adresa] podle Úmluvy o silničním provozu ze dne 8. 11. 1968, a to k žádosti z téhož dne (prokázáno průkazy na č. l. 295 a 296 a žádostí na č. l. 413, 414.).

19. Svědkyně [jméno FO] předložila fotografie svědkyně s matkou zůstavitele z roku 2023, fotku svědkyně se zůstavitelem z roku 2023, fotku zůstavitele s autem ze září 2021, fotku se zůstavitelem a jeho matkou ze září 2022, fotku svědkyně se zůstavitelem na zámku v roce 2021, další fotku zůstavitele s autem v roce 2021 a rovněž fotografii označenou [stát] 2023, na níž jsou 4 osoby (3 ženy včetně žalobkyně a zůstavitel). Zůstavitel drží kolem ramen žalobkyni a rovněž další ženu (prokázáno fotografiemi na č. l. 420-422). Tuto fotografii z [stát] předložila i žalobkyně a dále fotografii zvířete, domu a zahrady (prokázáno fotografiemi na č. l. 292-294).

20. Žalobkyně uzavřela cestovní smlouvu on-line u cestovní kanceláře [právnická osoba] dne 27. 2. 2023 v 18:48 hodin, a to do hotelu [název] v [stát], [adresa], v termínu od 1. 3. 2023 do 15. 3. 2023. Zájezd byl zakoupen pro jednu osobu ve dvoulůžkovém pokoji. Žalobkyně uhradila částku 16 490 Kč převodem dne 28. 2. 2023 a na pobočce v [adresa] ulici doplatila téhož dne 4 000 Kč unišeky, odlet po půlnoci (prokázáno smlouvou č. [číslo], výpisem z účtu ze dne 28. 2. 2023 a zprávou cestovní kanceláře ze dne 11. 2. 2026 a ze dne 11. 3. 2026). Zůstavitel uzavřel cestovní smlouvu on-line u cestovní kanceláře [právnická osoba] dne 4. 3. 2023 ve 20:03 hodin, a to do hotelu [název] v [stát], [adresa], v termínu od 5. 3. 2023 do 16. 3. 2023. Zájezd byl zakoupen pro jednu osobu ve dvoulůžkovém pokoji. Platba uhrazena dne 4. 3. 2023. Lety nebyly v noci (prokázáno smlouvou č. [číslo] a zprávou cestovní kanceláře ze dne 11. 2. 2026).

21. Žalobkyně absolvovala dne 4. 12. 2023 zubní ošetření u [tituly před jménem] [jméno FO], dne 6. 12. 2023 vyšetření MM Mamografie v Nemocnici [adresa], dne 7. 12. 2023 hematologické vyšetření v [právnická osoba] (prokázáno lékařskými zprávami na č. l. 283 až 285). Kontroly na hematologii má každé 3 měsíce. Žalobkyně byla v nemocnici od 22. 5. do 13. 6., od 2. 7. do 10. 7. 2023 a v lázních měsíc od 14. 9. 2023 (nesporné tvrzení).

22. Zůstavitel chodil na lékařská vyšetření od 4. 1. 2024, od 4. 3. do 15. 3. 2024 byl hospitalizován v [název] nemocnici, indikován k paliativní chemoterapii, další vyšetření bylo naplánováno na den 21. 3. 2024. V prosinci 2023 měl COVID (prokázáno lékařskými zprávami). Na vyšetření do Nemocnice [adresa] žalobkyně zůstavitele nedoprovázela (prokázáno lékařskou zprávou ze dne 9. 2. 2024 a výpisem z účtu žalobkyně ze dne 9. 2. 2024). V informovanému souhlasu pro pacienty při přijetí do [právnická osoba] ze dne 4. 3. 2024 jsou ve vztahu k zůstaviteli určeny osoby, které mohou být informovány o jeho zdravotním stavu, a to ošetřující praktická lékařka, [jméno FO], vztah dobrý, [jméno FO], vztah sestřenice lékařka, a dále v informovaném souhlasu ze dne 21. 3. 2024 žalobkyně, vztah dobrý družka, a [jméno FO], vztah přítel (prokázáno informovanými souhlasy na č. l. 407 a 409). Dne [datum] žalovaný zemřel v [název] nemocnici (nesporné tvrzení).

23. Žalobkyně v období od 1. 6. 2022 do 31. 3. 2024 nikdy neplatila kartou na [adresa] v okolí bydliště zůstavitele, stejně jako v oblasti [adresa] [adresa]. Nikdy tam ani nevybírala z bankomatu. Platby a výběry kartou probíhaly často, převážně v [adresa], většinou [adresa] (okolí bydliště žalobkyně), někdy [adresa], [adresa], [adresa] ([právnická osoba] [adresa]), občasně [adresa] ([právnická osoba] [adresa] [adresa] (výběry [právnická osoba] [adresa] či [právnická osoba]), výjimečně [adresa] [právnická osoba] či [právnická osoba]. Na [adresa] jen [právnická osoba] na [adresa] dne 22. 8. 2022 a [právnická osoba] na [adresa]. Platby [adresa] (okolí a cesta na chalupu žalobkyně) v roce 2022 dne 2. a 3. 6., dne 7. 7., 13. a 14. 7., dne 28. 8., 19. 9., 7. 10., 13. 10., 2. 11. a 3. 11., 30. 11. a 1. 12., v roce 2023 dne 9. 4. (Velikonoce), 29. 4., 10. 5., 31. 7., 14. 8. a 15. 8., 27. 8., 4. 9. a 6. 9., 20. 10., 1. 11. 2023 a dále dne 9. 2. 2024. Nákupy na [adresa] dne 20. 12., dne 21. 12. na [adresa] [adresa] (5 nákupů), dne 22. 12. nákupy [adresa], [adresa], [adresa], dne 27. 12. [adresa], dne 29. 12. [právnická osoba] [adresa], dne 31. 12. 2023 nákupy 3x [právnická osoba] [adresa] [adresa] (platby 1 120 Kč, 1266 Kč a 1 180 Kč) a 599 Kč [právnická osoba] [adresa]. Dne 2. 1. 2024 nákup 799 Kč [právnická osoba] [adresa]. Žalobkyně dále prováděla dne 12. 8. až 18. 8. 2022 platby [adresa] a okolí, dne 22. 10. až 28. 10. 2022 platby [adresa], [adresa], [adresa]. Platby dne 28. 1. a 29. 1. 2023 [adresa], 27. a 30. 1. pohonné hmoty [adresa]. Dne 30. 7. platby [adresa], rovněž dne 14. 9. až 12. 10. platby [adresa] a okolí (lázně žalobkyně). Žalobkyně si z účtu vybírala různě vysoké částky, v roce 2022 4x částka 5 000 Kč (nikoli 1. dne v měsíci), jinak obvykle vyšší částky, či naopak 3 000 Kč či 4 000 Kč, nikoli na začátku, či zcela na konci měsíce, v roce 2023 v lednu 4x výběr, 2x částka 5 000 Kč (nikoli 1. dne v měsíci), dále 5 000 Kč dne 26. 6., 23. 8. a dne 27. 12. 2023. Každý měsíc minimálně jednou koupě pohonných hmot přesahující částku 1 000 Kč. Na účet jí přichází invalidní důchod (prokázáno výpisy z účtu žalobkyně vedeného u [právnická osoba]).

24. Zůstavitel každý měsíc nakupoval pohonné hmoty u čerpací stanice [právnická osoba] v [adresa] v částce nejméně 1 000 Kč. Opakovaně z účtu vybíral částku 6 000 Kč, nikoli k 1. dni v měsíci. Nakupoval v obchodech [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba] v [adresa], a také v [adresa], [právnická osoba], [právnická osoba] [právnická osoba] ([adresa], jedinkrát nákup [právnická osoba] [adresa] dne 19. 7. 2023. Jedná se o platby nízkých částek. Zůstavitel má opakovaně zaúčtovány nákupy na jiných místech než v tu samou dobu žalobkyně. Dne 30. 7. 2023 v [adresa] a dne 31. 7. 2023 v [adresa], žalobkyně nakupuje dne 30. 7. v [adresa] a dne 31. 7. v [adresa]. Dne 7. 8. zůstavitel nakupuje v [právnická osoba] a [právnická osoba] v [adresa], žalobkyně má 4 různé nákupy v [adresa]. Zůstavitel dne 16. 8. nakupuje v [adresa], dne 17. 8. nakupuje pohonné hmoty v [právnická osoba] [adresa], dne 18. 8. nakupuje v [adresa]. Žalobkyně nakupuje dne 14. a 15. 8. v [adresa] a [adresa], poté dne 16. 8. na [adresa], dne 17. 8. na [adresa] a dne 18. 8. na [adresa], [adresa] a [adresa] a dne 19. 8. na [adresa]. Dne 26. 8. žalobkyně nakupuje na [adresa] a [adresa] a dne 27. 8. v [adresa] a zůstavitel oba dny nakupuje v [adresa] ([právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba]). Žalobkyně je dne 4. až 6. 9. v [adresa], zůstavitel nakupuje v [právnická osoba] a [právnická osoba] v [adresa]. Žalobkyně dne 17. 10. a 18. 10. nakupuje v [adresa] a dne 20. 10. v [adresa], zůstavitel ode dne 16. 10. do 18. 10. platí 4 x v [adresa], rovněž dne 20. 10. Žalobkyně nakupuje dne 1. 11. v [adresa], zůstavitel v [právnická osoba] v [adresa], dne 29. 11. žalobkyně nakupuje 2x na [adresa] a 1x na [adresa], zůstavitel v [právnická osoba] v [adresa]. Dne 4. 12. nakupuje žalobkyně na [adresa] zůstavitel v [právnická osoba] v [adresa]. Dne 7. 12. 2023 nakupuje žalobkyně pohonné hmoty v [adresa] a zůstavitel nakupuje v [právnická osoba] v [adresa]. Zůstavitel nakupuje dne 20. 12. v [právnická osoba] a v Potravinách v [adresa] a také pohonné hmoty. Téhož dne žalobkyně nakupuje v [právnická osoba] na [adresa]. Dne 31. 12. 2023 v 17.49 hodin platí zůstavitel částku 190 Kč v [právnická osoba]. Platby v roce 2024 jsou v [adresa], běžné obchody na [adresa], dne 27. 1. 2024 nakupuje pohonné hmoty v [adresa] (prokázáno výpisy z účtů zůstavitele vedených u [právnická osoba] a [právnická osoba] na č. l. 103–134 dědického spisu sp. zn. [spisová značka] pro rok 2023 až březen 2024 a výpisy z účtu žalobkyně za rok 2023).

25. Soud prvního stupně dospěl v projednávané věci k závěru, že se žalobkyni podařilo prokázat, že se zůstavitelem žila nejméně jeden rok před jeho smrtí ve společné domácnosti, podílela se na úhradě nákladů, péči o domácnost a zůstavitele, a toto soužití mělo trvalý charakter, neboť měli společné plány i do budoucna. Odvolací soud se však s tímto závěrem, s ohledem na dále uvedené důvody, neztotožňuje.

26. Podle § 1636 odst. 1 o. z. nedědí-li zůstavitelovi potomci, dědí ve druhé třídě manžel, zůstavitelovi rodiče a dále ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele. Žalobkyně by tak dědila jako spolužijící osoba, žalovaný jako právní nástupce matky zůstavitele, která zemřela 15 dnů po zůstaviteli.

27. Ačkoliv o. z. definici zákonného pojmu „domácnost“ z předchozí právní úpravy provedené obč. zák. 1964 nepřevzal, nelze od ní zcela odhlédnout, zejména pokud z ní rozhodovací praxe soudů (průběžně reagující na změnu společenských poměrů) vycházela i při ustálení pojmu „společná domácnost“ podle § 475 odst. 1 obč. zák. 1964, který zůstal zachován i v současné právní úpravě nabývání dědictví ze zákona (§ 1637 odst. 1 o. z.). I nadále se proto společnou domácností rozumí soužití dvou nebo více fyzických osob, které spolu žijí trvale a které společně uhrazují náklady na své potřeby. Společná domácnost zpravidla předpokládá společné bydlení v jednom nebo více bytech. Jde o spotřební společenství trvalé povahy, a proto společnou domácnost představuje jen skutečné a trvalé soužití, v němž její členové přispívají k úhradě a obstarávání společných potřeb (nepostačuje např. jen příležitostná výpomoc v domácnosti, společné trávení dovolených apod.) a v němž společně a bez rozlišování hospodaří se svými příjmy. Spolužijící fyzická osoba musí žít ve společné domácnosti tak, jako by byla členem rodiny; vyžaduje se, aby pečovala o společnou domácnost (obstaráváním domácích prací, udržováním pořádku v bytě, obstaráváním prádla a údržby šatů, přípravou jídla apod.) nebo poskytovala prostředky na úhradu potřeb společné domácnosti nebo aby byla odkázána výživou na zůstavitele. Soužití ve společné domácnosti je takové, které se vyznačuje trvalostí, společným přispíváním k úhradě a obstarávání společných potřeb a společným hospodařením se svými příjmy. Na překážku pak není, bydlí-li členové společné domácnosti ve více bytech, jestliže ovšem spolu žijí trvale a jestliže společně uhrazují náklady na své potřeby [srov. Fiala, R., Drápal, L. a kol.: Občanský zákoník IV. Dědické právo (§ 1475-1720). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 393].

28. Odvolací soud po doplnění dokazování uzavírá, že žalobkyně přes poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. neprokázala, že by nejméně v rozhodném období od [datum] do úmrtí zůstavitele dne [datum] žila se zůstavitelem ve společné domácnosti, a že by z tohoto důvodu pečovala o společnou domácnost, když není pochyb o tom, že na něj nebyla odkázána výživou.

29. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyně se se zůstavitelem znala, byla s ním souběžně v [stát] v březnu 2023, jeli tam každý zvlášť, každý si zájezd platil sám, na žádné další dovolené spolu nebyli, naopak zůstavitel byl v [stát] ještě v roce 2023 v prosinci, avšak sám, rovněž spolu netrávili Silvestr. Ač jej navštěvovala v [adresa], a občas se potkávali i v [adresa], tedy část svého volného času se zůstavitelem trávila, a v závěru jeho života, když byl nemocný jej doprovázela k lékaři a docházela za ním do nemocnice, tedy si zjevně byli blízcí, povaha jejich vztahu neodpovídá požadavkům na vedení společné domácnosti, ale spíše přátelství a přátelské výpomoci.

30. Odvolací soud vychází zejména ze samotných tvrzení žalobkyně, které ve výsledku vyvrací závěr, že by se zůstavitelem po dobu nejméně jednoho roku skutečně vedla společnou domácnost, že by společně hospodařili a že by měli plány do budoucna. Žalobkyně v průběhu řízení opakovaně měnila svá tvrzení, a to v závislosti na tom, jaké další informace v řízení vycházely najevo. Čím dál podrobnější vysvětlování událostí vedlo zákonitě k tomu, že postupně uváděné okolnosti vztahu žalobkyně se zůstavitelem nemohou vedle sebe obstát, a rovněž nejsou v souladu s jejími výpověďmi ani dalšími důkazy. Žalobkyně v žalobě uvedla, že se zůstavitelem milovali [stát], naposledy tam byli spolu v březnu 2023, kdy si tam vyhlídli byt k pronájmu a chystali se tam opět v zimě. Při své výpovědi před soudem prvního stupně uvedla, že na dovolené v [stát] byli přes cestovní kancelář, platili to ze společných peněz, každý svou půlku zaplatil hotově v cestovní kanceláři. Při výslechu v odvolacím řízení uvedla, že neví, jak ji platili, hodně často platili hotově a byl to taky last minute, takže kolikrát šli na cestovku a složili tam peníze. Byl to [právnická osoba] nebo [právnická osoba] a má pocit, že platili hotově. Po poučení v odvolacím řízení doplnila, že hledali super last minute do [adresa], kde se chtěli poohlídnout po nějakém bydlení na příští zimu a zmapovat realitní trh, všechny zájezdy byly ale skoro vyprodané. Zůstavitel jí volal z cestovní kanceláře [právnická osoba] a dohodli si, že si vezmou 2 zájezdy, že žalobkyně odletí hned druhý den a zůstavitel přiletí později, protože zůstavitel nechtěl létat v noci a jí noční lety nevadí. Domluvili se na okamžité rezervaci a platbě. Přestože žalobkyně v žalobě naznačovala, že byli se zůstavitelem v [stát] vícekrát (naposledy spolu v březnu 2023), tak následně připustila a bylo rovněž prokázáno, že v [stát] byli se zůstavitelem jen jednou, a to právě v březnu 2023. Ačkoliv se jednalo o jedinou dovolenou se zůstavitelem, žalobkyně si nepamatovala ani název cestovní kanceláře ani způsob, jakým zájezd zaplatili. Z cestovních smluv uzavřených žalobkyní a zůstavitelem navíc vyplynulo, že každá byla uzavřena v jiný den, žalobkyně ji uzavřela online dne 27. 2. 2023, takže nemůže platit, že by jí zůstavitel říkal, že má odjet druhého dne, když odjížděla až dne 1. 3. 2023 a rovněž nebylo možné, aby byl hned zarezervován a placen i zájezd zůstavitele, neboť ten si zakoupil online zájezd s odletem dne 5. 3. 2023 až dne 4. 3. 2023 v podvečerních hodinách a taktéž jej online zaplatil. Pobyty žalobkyně a zůstavitele se sice překrývaly, bydleli ve stejném hotelu, avšak každý z nich měl zaplacen svůj vlastní dvoulůžkový pokoj. Přestože měl být zůstavitel spořivý a vždy, jak vypovídali svědci i žalobkyně, jezdívali na last minute zájezdy, tak jeli na zájezd každý zvlášť do vlastního pokoje, což zjevně muselo cenové výhody super last minute zájezdu významně ovlivnit. Rovněž nelze přehlédnout, že žalobkyně tvrdí, že na tento zájezd letěli již úmyslem poohlédnout se po pronájmu či koupi bytu v [stát], ačkoliv tam spolu měli být ve skutečnosti poprvé.[Anonymizováno]Na základě těchto zjištění a s ohledem na výpověď svědka [jméno FO], který uvedl, že mu to zůstavitel prezentoval tak, že se seznámil se žalobkyní v [stát], neboť jezdili právě tuto destinaci, i když nejprve tvrdil rok 2022, následně pak rok 2021, resp. nakonec nevěděl, kdy tam zůstavitel byl, když měl za to, že tam v roce 2023 nebyl, jelikož měl již od dubna 2023 zdravotní problémy, považuje odvolací soud za nejpravděpodobnější skutkovou verzi, že k seznámení žalobkyně se zůstavitelem došlo ve skutečnosti na dovolené v [stát], když se zjevně nejednalo o dovolenou společnou, přičemž k tomu došlo v březnu 2023, když ani žalobkyně netvrdila, natož prokazovala, že by se zůstavitelem byla v [stát] již v roce 2022, či dokonce 2021. Odvolací soud považoval výpověď svědka ohledně místa jejich seznámení jako věrohodnou, když v tomto rozsahu koresponduje s dalšími důkazy ohledně této dovolené, včetně fotografie z této dovolené (absence jakékoli párové fotografie, naopak společná fotografie s dalšími ženami). Nemůže tak být splněna podmínka soužití se zůstavitelem ve společné domácnosti po dobu jednoho roku před jeho úmrtím.

31. V žalobě žalobkyně dále tvrdila, že na podzim 2023 začal mít zůstavitel zdravotní problémy, nebylo mu dobře, a proto plánovanou cestu do [stát] zrušili. Když v řízení vyplynulo, že zůstavitel byl od 9. 12. 2023 týden sám v [stát], žalobkyně uvedla, že nemohla jet, neboť měla několik doktorů. Poté co bylo v řízení prokázáno, že lékaře měla dne 4., 6. a 7. 12., nově uvedla, že chtěla napéct cukroví a štoly, protože měl na týden až 10 dnů přijet její syn, přičemž následně ale uvedla, že měl přijet až na Vánoce. Současně ve výpovědi před odvolacím soudem zdůrazňovala, že do [stát] chtěli jet již v říjnu, objednaného nic neměli, jezdili vždy last minute, a že se rozhodli, že tam kvůli doktorům nepojedou. Nakonec tam ale jel zůstavitel proto, že tam měli domluvené ubytování, dvougarsonku u jedněch známých (staří bratři), kteří nemají sociální sítě, a proto bylo třeba se s nimi domlouvat napřímo, že přijedou později. Neměli žádné potvrzení o takovém ubytování s tím ale, že v [stát] ještě platí podání ruky. Přestože tam měli podle žalobkyně domluvené ubytování, přičemž k domluvě o pronájmu by muselo dojít již v březnu 2023, neboť nikdy jindy by si nemohli na to podat ruku, jel zůstavitel v prosinci 2023 do [stát] s cestovní kanceláří na last minute dovolenou, zjevně tedy nikoli do domluveného ubytování. Žalobkyně se snažila vysvětlit, proč zůstavitel musel jet do [stát] před Vánoci i bez ní, když zdůrazňovala již dohodnuté ubytování, které nelze na dálku domluvit jinak. Způsob, jakým zůstavitel do [stát] jel, ale takové domluvě neodpovídá. Z uvedeného je zřejmé, že žádné dohodnuté ubytování neměli, když je nepravděpodobné, že by si jej domluvili již při své první „společné“ dovolené na jaře 2023, natož aby na tvrzenou první dovolenou jeli již s tímto záměrem, jak uváděla žalobkyně v žalobě. I kdyby jej však měli domluvené na zimu 2023, nedávalo by naopak smysl, aby zůstavitel v prosinci nejel právě do tohoto dohodnutého ubytování. To vše za situace, kdy podle odvolacího soudu v březnu 2023 do [stát] ani nejeli „společně“ a na této dovolené se teprve seznámili. Ani povahu jejich „soužití“ jako trvalého z důvodu, že měli společné plány pronájmu či koupě společné nemovitosti v [stát], nelze považovat za jakkoli prokázané, ostatně již samotná tvrzení si protiřečí. S láskou k [stát], potřebou tepla, a nesnášením zimy navíc nekorespondují ani žalobkyní uváděné časové okolnosti jejich vztahu, když tvrdí, že se potkali již před Vánocemi 2020, společně spolu trávili čas již v roce 2021 a začali spolu žít v únoru 2022, přesto byli v [stát] se zůstavitelem až v březnu 2023 a v roce 2022 tam naopak byla se svými kamarádkami. Nesouladné je i tvrzení, že si nechali vystavit mezinárodní řidičské průkazy, aby se mohli v [stát] při řízení střídat. Zůstavitel si jej nechal vystavit již dne 30. 11. 2023, avšak žalobkyně tak učinila až dne 31. 1. 2024, stěží tedy k účelu jet na zimu 2023/2024 do [stát], navíc v době, kdy byl zůstavitel již ve vážném zdravotním stavu a běhali po doktorech. Na uvedeném závěru nemohou nic změnit ani výpovědi svědků, kteří o tvrzeném plánu vypovídali, mimo jiné proto, že sami měli jen mlhavou představu, jak měl vypadat, pokud nebudeme vycházet jen z toho, že podle všech svědků zůstavitel miloval horko, nesnášel zimu a chtěl jezdit do tepla, zejména do [stát], nejlépe na celou zimu, a to se žalobkyní, ale nejezdil tam, resp. nevěděli, že by tam byl jindy než v tom roce 2023, případně snad několik let předtím sám.

32. Pro závěr o absenci společného soužití ve smyslu judikatury kromě shora uvedeného svědčí i skutečnost, že žalobkyně a zůstavitel spolu například netrávili ani Silvestr 2023. Odvolací soud vychází z toho, že dne 30. 12. 2023 nakupoval zůstavitel v [adresa], následujícího dne pak v 17:49 hodin zjevně sám večeřel v [právnická osoba] v [adresa] (platba 190 Kč), aby mezi 18 a 19 hodinou přijel ke svědkovi [jméno FO], kde strávil Silvestrovský večer. Ten mu telefonoval s tím, zda je v [adresa], a po připomenutí výpovědi před soudem prvního stupně nakonec uvedl, že žalobkyně při tomto hovoru nebyla, že neví, kde byla, asi v [adresa]. Odvolací soud neuvěřil nekonsistentním tvrzením žalobkyně, že zůstavitel odjel sám na oslavu do [adresa] z [adresa], a jí ponechal nemocnou v jeho bytě na [adresa] z důvodu, že jí bylo špatně, měla teplotu a hrozně kašlala, aby poté, co vyplynulo z výpisů z účtů, že dne 31. 12. 2023 nakupovala velké nákupy v [právnická osoba] (3x přes 1 000 Kč) a dále i v [právnická osoba] za 599 Kč, zdůrazňovala, že jí sice nebylo dobře, měla teplotu, ale potřebovali nakoupit, tak jeli a až poté se jí přitížilo, a proto na Silvestra ke svědkovi [jméno FO] nejeli oba, ale ona zůstala v garsonce. I odůvodnění svědka [jméno FO], že zůstavitel byl rád, že odjel, neboť si vždy hlídal zdraví, se nejeví jako přiléhavé, neboť nejen žalobkyně uváděla, že zůstavitele bylo třeba nutit chodit k lékařům, čemuž ostatně odpovídá i rychlý průběh jeho onemocnění, na něž se přišlo zjevně pozdě. Nepravdivé je i tvrzení žalobkyně, že mezi svátky se potkali se svědkem [jméno FO] v kavárně na [adresa], když svědek uvedl, že se s nimi nesetkal, protože v té době pravidelně nebývá v [adresa]. Žalobkyně rovněž nevěděla, že zůstavitel v prosinci 2023 prodělal covid, přičemž po zjištění této informace žalobkyně poukazovala na to, že zůstavitel neměl těžký průběh, že mu jen teklo z nosu a otestovat se nechal jen proto, že je trochu hypochondr. Toto tvrzení je však v příkrém rozporu s tím, že bylo nutné zůstavitele nutit, aby chodil se svými zdravotními problémy, bolestí a nechutenstvím k lékaři.

33. Nevěrohodné je i tvrzení, že většinu času pobývali na chalupě zůstavitele v [adresa] s tím, že žalobkyně u výslechu před soudem prvního stupně uvedla, že poslední rok spolu byli skoro pořád. Výpisy z účtu zejména v období léta 2023 pro takový závěr nesvědčí. Žalobkyně následně tvrdila, že pobývali zvláště v srpnu v [adresa], avšak pro tento závěr nesvědčí naopak výpisy z účtu zůstavitele. Ostatně tyto účty v mnoha obdobích vypovídají o tom (bod 24.), že žalobkyně a zůstavitel byli ve stejný čas na jiných místech. Rovněž zcela chybí jakékoli platby žalobkyně, a to za celé sledované období od 1. 6. 2022 do 31. 3. 2024 nejen v oblasti bydliště zůstavitele na [adresa], ale zejména tam, kde měli podle žalobních tvrzení trávit nejvíce času, tedy v [adresa] a okolí. Nelze rovněž přehlédnout časté cesty žalobkyně na svou chalupu v [adresa], a to opakovaně v době, kdy je zůstavitel v [adresa] a okolí. Ač lze souhlasit s tím, že výpisy z účtů soužití nevylučují, bylo povinností žalobkyně jeho existenci prokázat, přičemž kromě výpovědi svědků, jimiž jsou však výlučně kamarádi zůstavitele a jeho sestřenice, žádné objektivní důkazy o jejich soužití nebyly ze strany žalobkyně předloženy. V této souvislosti se lze pozastavit nad tím, že žalobkyně nenavrhla svědeckou výpověď žádné z osob jí blízkých, ačkoli má nejen syna, jenž s nimi měl trávit i poslední Štědrý den (nepřítomné osoby lze vyslýchat prostřednictvím videokonference, tedy způsobem, jímž proběhl výslech svědkyně [jméno FO] před soudem prvního stupně), její kamarádky, s nimiž byla v [stát], jezdí s nimi do [adresa], případně bývalého manžela, se kterým jsou nadále v přátelských vztazích a pomáhají si. Pokud by byla žalobkyně ve spokojeném déletrvajícím partnerském vztahu se zůstavitelem, dá se očekávat, že by o tom žalobkyni blízké osoby věděly. Naopak velmi detailně o tom vědí přátelé zůstavitele, a to i přesto, že zůstavitel měl být podle všech velmi introvertní. Do celkového obrazu jejich vztahu zapadá i skutečnost, že zůstavitel žalobkyni nikdy nepředstavil své matce, v září 2023 svědkyni [jméno FO] řekl, že po něm bude dědit, protože nemá nikoho, kdo jiný by dědil, a i když věděl, že jeho zdravotní stav je velmi vážný, nesepsal ve prospěch žalobkyně závěť. Odvolací soud nesouhlasí s úvahou soudu prvního stupně, že v tomto stavu lidé nečiní kroky, kterými se připravují na nejhorší, ale snaží se uzdravit a smrt si nepřipouštět. Má naopak za to, že je zcela běžné, že činí kroky k uspořádání svých záležitostí, a to zvláště za situace, kdy podle všech svědků měl své jediné do úvahy přicházejícího dědice (jeho matka byla ve špatném zdravotním stavu a nedalo se očekávat dlouhodobé dožití a užití dědictví po synovi) vlastně nesnášet.

34. Nelze rovněž přehlédnout, že žalobkyně nemá žádné společné fotografie se zůstavitelem. Její tvrzení, že se zůstavitelem nefotila, a i svědků (např. [jméno FO]), že zůstavitel nefotil, vůbec na to nebyl, zcela nekoresponduje s tím, že zůstavitel zjevně byl ochoten být focen jinými. Svědkyně [jméno FO], které před soudem prvního stupně hovořila o tom, jak moc fotila a že z fotek pozná i to, kdy ji zůstavitel seznámil se žalobkyní (tvrzeno Vinobraní v [adresa] v roce 2021), odvolacímu soudu předložila několik svých fotografií se zůstavitelem, ale žádnou se žalobkyní. Fotografie zůstavitele s jeho rodinou a paní [jméno FO] z roku 2020 předložil žalovaný. Absence jakékoli fotografie žalobkyně se zůstavitelem je o to zvláštnější v situaci, kdy si musela být v posledních týdnech života zůstavitele vědoma, že je smrtelně nemocný a žádnou fotku na památku s ním nemá. Po úmrtí zůstavitele přitom žádá svědkyni [jméno FO] o jakoukoli fotografii zůstavitele. K věrohodnosti tvrzení svědkyně [jméno FO] je třeba doplnit, že žalobkyně vypověděla, že ji se svědkyní seznámil zůstavitel na Vinobraní v [adresa] až v roce 2022, přičemž svědkyně tvrdila, že je zůstavitel seznámil již na vinobraní v roce 2021.

35. Jak již bylo vysvětleno shora, společnou domácnost představuje jen skutečné a trvalé soužití, v němž její členové společně a bez rozlišování hospodaří se svými příjmy. Ani tento aspekt společné domácnosti není podle odvolacího soudu naplněn. Žalobkyně v žalobě uvedla, že nákup potravin, drogerie obstarávala většinou ona, neboť zůstavitel nerad nakupoval, zejména ve větších obchodech [právnická osoba] nebo [právnická osoba]. K hospodaření uvedla, že si založili společnou peněženku s tím, že každý z nich do ní na začátku měsíce dal 5 000 Kč a z toho potom hradili společné výdaje na jídlo, drogerii, vstupenky, kulturu, hospůdky, pohonné hmoty, někdy se stalo, že hradili platby každý ze svého, když třeba společnou peněženku zapomněli. Předně bylo prokázáno, že zůstavitel zcela běžně nakupoval v obchodech typu [právnická osoba] či [právnická osoba], rovněž že každý měsíc nakupoval pohonné hmoty do auta kartou, a tedy zjevně nikoli ze společných peněz. Žalobkyně pak rovněž nakupovala zcela pravidelně a často nejen potraviny, ale rovněž pohonné hmoty a jiné nákupy kartou. Ani výběry hotovosti z bankomatů nesvědčí pro závěr, že by dávali na začátku měsíce částku 5 000 Kč na společné výdaje. Navíc je třeba uvést, že všechny ostatní platby týkající se nemovitostí platili nadále každý zvlášť. Tvrzená společná částka na shora popsané účely je pak v porovnání s ostatními platbami spíš méně významná. V této souvislosti je třeba poukázat i na tvrzení žalobkyně, že tvrzený pronájem, resp. koupi nemovitosti v [stát] chtěli platit napůl s tím, že měla na to, aby zaplatila svou půlku. Nelze proto hovořit o tom, že by hospodařili se svými příjmy společně a bez rozlišování. Svědci samotní pak povětšinou neměli o hospodaření žádné bližší informace, pouze svědek [jméno FO] hovořil o společném fondu s tím, že zůstavitel chodil v létě v restauracích platit za ně (myšleno žalobkyně a zůstavitel), přičemž svědek předpokládal, že to bylo ze společných peněz. O společných penězích pak hovořil ještě svědek [jméno FO], který zůstaviteli vyprávěl, jak to má s partnerkou on, a zůstavitel to podle něj také tak udělal. Svědek [jméno FO] přitom opakovaně zdůrazňoval, že zůstavitel platil kartou takové malé věci a míň důležité, protože měl vlastní peníze v hotovosti, jak mu lidi platili za auta, přičemž uvedené je velmi podobné tvrzení samotné žalobkyně.

36. Namítala-li žalobkyně, že není na překážku, bydlí-li členové společné domácnosti ve více bytech, lze s tím souhlasit. Nelze však přehlédnout, že do žádného z bytů se žádný z nich nehlásil jako spolužijící osoba. Bylo tvrzeno, a svědci o tom také tak mluvili, že mohli bydlet vlastně kdekoli, a že mezi byty a [adresa] pořád přejížděli, obvykle po pár dnech, jak se jim zachtělo, neboť neměli žádné povinnosti. S tím nelze zcela souhlasit, již jen proto, že žalobkyně byla v invalidním důchodu, bývala v nemocnici, v lázních, a kromě jiných doktorů rovněž uváděla, že na hematologii chodí na kontroly každé 3 měsíce. Také se nelze nepozastavit nad praktičností a logistikou takového soužití, tj. čistého oblečení, jídla, aut včetně parkovacích míst pro ně (obecně známou skutečností je existence parkovacích zón na [adresa] [adresa], v místech bydliště zůstavitele a žalobkyně, navíc žalobkyně tvrdila, že zůstavitel jezdíval 2 až 3 auty). Svědek [jméno FO] uvedl, že od podzimu, aby nemusel zůstavitel vytápět nemovitost v [adresa], tam pobýval jen na otočku. Před Vánoci mluvil se zůstavitelem, který tam byl se svědkem [jméno FO] kvůli autům. O tom, že by tam byl několik dnů se žalobkyní nic neuváděl, ačkoli podle žalobkyně měli být několik dní spolu v [adresa] po návratu zůstavitele z [stát] v prosinci 2023. Také je třeba poukázat na to, že všichni svědci věděli, jaké auto, a to nejen podle značky, ale rovněž podle barvy, žalobkyně používá. Aby svědci mohli přesně znát auto žalobkyně, museli ho opakovaně vídat. Jen stěží lze očekávat takto jednoznačnou identifikaci auta 3. osoby, s níž se vidí jen občas. To znamená, že pokud se s ní potkali, viděli ji přijet jejím autem, či viděli její auto někde stát, zjevně v [adresa], když s ním přijela. To by odpovídalo spíše tomu, že „…se scházeli, pokaždé jinak…“ (svědek [jméno FO]) či že „… neví, jak se scházeli…“ (svědkyně [jméno FO]), tedy že žalobkyně se se zůstavitelem scházeli po domluvě, do [adresa] za zůstavitelem dojížděla, anebo že tuto informaci jim řekla žalobkyně poté, co se jí na to zeptal odvolací soud. Pokud svědkyně [jméno FO] uváděla i to, že nejvíc bydleli v [adresa], vzhledem k četnosti jejích návštěv (1x ročně Vinobraní), kam (do [adresa]) nadto žalobkyně v roce 2022 teprve v neděli přijela, nelze takové prohlášení považovat za prokazující společné soužití.

37. Odvolací soud hodnotí výpovědi svědků [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] i svědkyně [jméno FO] jako účelově vypovídají ve prospěch žalobkyně. Svědci selektivně a všichni velmi obdobně uvádějí informace k jejímu prospěchu, ačkoli jiné často významnější neznají či si nepamatují, komplexní znalost o soužití žalobkyně se zůstavitelem nemají (nemá rád létání v noci, ačkoli nevědí, kdy naposledy a kam zůstavitel letěl letadlem, resp. vědí podrobnosti o dovolené v [stát] v březnu 2023, kde měli být žalobkyně se zůstavitelem společně, ale jiné skutečnosti tak detailně neznají, znají přesně auto žalobkyně i jeho barvu, dokonce ví, že a kdy byla nemocná, neví však, že měl zůstavitel covid, s výjimkou svědka [jméno FO], opakují, že zůstavitel nesnášel zimu, miloval horko, chtěl jezdit do [stát], nejlépe na dlouho, avšak nevěděli, kdy dříve tam byl), používají obdobné slovní obraty jako žalobkyně (chtěl si nahřívat kosti- žalobkyně, chtěl se nahřát – svědek [jméno FO]), závěr o partnerském vztahu zůstavitele staví na svých dojmech, a to i když se vídali jen zcela málo (svědkyně [jméno FO]). Svědek [jméno FO] pak dovozuje partnerský vztah z toho, že spolu jezdili na dovolené, výlety, a také že zůstavitel jezdil za žalobkyní do [adresa], to však společnou domácnost nezakládá. Všichni rovněž zdůrazňují pravidelný blízký přátelský kontakt, minimálně telefonický. Avšak kromě svědka [jméno FO] a žalobkyně, ač věděli ([jméno FO], [jméno FO], [jméno FO]), že je zůstavitel vážně nemocný, jej například ani nenavštívili v nemocnici. Svědek [jméno FO] to odůvodnil tím, že tam býval vždy jen krátce, ale zůstavitel byl buď na vyšetřeních, nebo byl naopak v nemocnici od 4. 3. do 15. 3. 2023, což za krátký pobyt považovat nelze. Navíc svědek uváděl, že již Vánoce byly kritické, že již v listopadu nemohl zůstavitel ležet, ale i tak zůstavitel odjel v prosinci do [stát]. Jeho informace tak zjevně nebyly tak aktuální a přesné, jak by mělo vyplývat z jejich tvrzeného velmi blízkého vztahu a volání si každý druhý den. Svědek [jméno FO] rovněž věděl spoustu věcí o životě žalobkyně, o okolnostech cesty do [stát], ale nevzpomněl si například, kdy mu zůstavitel půjčil peníze. Svědkyně [jméno FO] u soudu prvního stupně hovořila o tom, že má fotky poslední tři roky vždy v [adresa], a také jak často se vídali, a to i v [adresa], aby u odvolacího soudu omezila počet setkání na max. 3 do roka, resp. v [adresa] jen při vinobraní s tím, že žádné fotky z [adresa] nemá. Odvolací soud dále z emailů mezi žalobkyní a touto svědkyní uzavírá odlišně od soudu prvního stupně, že si mezi sebou vykaly, a nikoli tedy že by si již od seznámení tykaly. Výklad emailů (bod 17.), který učinil soud prvního stupně, je spíše nelogický, odporující běžnému používání vykání a tykání v komunikaci. Ostatně svědkyně připustila, že jí žalobkyně někdy i vykala. Z emailu však plyne, že si vykaly vzájemně. Odvolací soud dospívá k závěru, že výpovědi opětovně slyšených svědků vykazují známky koordinovanosti se žalobkyní. Při těchto závěrech odvolací soud nepovažoval za nutné opakovat výpověď svědka [jméno FO], který se ze zdravotních důvodů z výslechu omluvil, neboť provedené dokazování ve spojení s výpověďmi žalovaného, jeho manželky a sestry, jež hodnotil soud prvního stupně za věrohodné, bylo pro posouzení věci zcela dostačující.

38. Odvolací soud dospěl k závěru, že se žalobkyni nepodařilo spolehlivě prokázat, že se zůstavitelem utvářela společnou domácnost, a to ani v kontextu společného bydlení, ani v otázce hrazení společných nákladů soužití ani jeho trvalosti. Na tomto závěru nemohla nic změnit ani výpověď svědka [tituly před jménem] [jméno FO], lékaře zůstavitele, či zjištění z informovaných souhlasů z nemocnice. I kdyby platilo, že v době své smrti zůstavitel považoval žalobkyni za družku a jemu nejbližšího člověka, nepostačuje to k prokázání zákonné lhůty 1 roku.

39. Odvolací soud proto napadený rozsudek změnil podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. tak, že žalobu zamítl. Vzhledem k tomu, že odvolací soud změnil napadený rozsudek ve výroku o věci samé, rozhodl i o nákladech řízení před soudy obou stupňů podle § 142 odst. 2 o. s. ř a § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. Úspěšnému žalovanému vznikly náklady představující zaplacený soudní poplatek z odvolání ve výši 2 000 Kč a náklady právního zastoupení. Při stanovení výše mimosmluvní odměny vyšel odvolací soud z § 1 odst. 2, § 6, § 7, § 9 odst. 3 písm. a), § 11 odst. 1 a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění před i po 1. 1. 2025. Odměna z tarifní hodnoty 35 000 Kč za jeden úkon právní služby činí částku 2 500 Kč a náhrada hotových výdajů částku 300 Kč, resp. s účinností od 1. 1. 2025 z tarifní hodnoty 65 000 Kč částku 3 700 Kč a 450 Kč. V projednávané věci vykonala advokátka žalovaného 16 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření ze dne 5. 11. 2023, účast na jednání soudu dne 21. 1. 2025 od 9:00 do 15:03 hod. (4 úkony-za každé 2 započaté hodiny), doplnění vyjádření ze dne 9. 3. 2025, účast na jednání soudu dne 10. 4. 2025 od 9:00 do 11:31 hod. (2 úkony), odvolání, účast na jednání odvolacího soudu dne 2. 10. 2025, dne 12. 2. 2026, dne 19. 3. 2026 od 9:50 do 13:05 hod. (3 úkony) a dne 19. 3. 2026. Odměna za zastupování činí částku 56 800 Kč (2x 2 500 Kč a 14x 3 700 Kč), náhrada hotových výdajů částku 6 900 Kč (2x 300 Kč + 14x 450 Kč) a 21 % DPH částku 13 377 Kč. Celkové náklady řízení včetně soudního poplatku činí částku 79 077 Kč.

40. O nákladech státu odvolací soud rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř., když uložil neúspěšné žalobkyni povinnost zaplatit náklady řízení, které stát platil, a to svědečné ve výši 445 Kč.