o zaplacení 93 386,21 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně řízení částečně zastavil řízení v rozsahu částky 6 534 Kč s příslušenstvím, vyhověl žalobě v rozsahu částky 19 602 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 3 267 Kč od 29. 11. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, z částky 3 267 Kč od 29. 5. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, z částky 3 267 Kč od 29. 11. 2022 do zaplacení ve výši 15 % ročně, z částky 3 267 Kč od 29. 5. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, z částky 3 267 Kč od 29. 11. 2023 do zaplacení ve výši 15 %, ročně z částky, z částky 3 267 Kč od 29. 5. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně a smluvní pokuty ve výši 1 100 Kč ( I. výrok) zamítl žalobu o zaplacení 67 250,21 Kč a o zaplacení úroku z prodlení z částky 3 267 Kč ve výši 8,5 % ročně od 29. 11. 2021 do 28. 5. 2022, z částky 3 267 Kč ve výši 15 %, ročně od 29. 11. 2022 do 28. 5. 2023, z částky 3 267 Kč ve výši 15 % ročně od 29. 11. 2023 do 28. 5. 2024 (II. výrok) a uložil žalobkyni zaplatit náklady státu za zastoupení žalované opatrovníkem ve výši 5 528 Kč (III. výrok) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši 1 500 Kč.

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení 93 386,21 Kč, představující čtyři roční odměny po 6 534 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení z těchto částek od 9. 12. 2020 do zaplacení, od 29. 11. 2021 do zaplacení, od 29. 11. 2022 do zaplacení a od 29. 11. 2023 do zaplacení, dále smluvní pokutu ve výši 100 Kč za zaslanou upomínku a 1 000 Kč za další upomínku s pokusem o smír a smluvní pokutu v celkové výši 66 150,21 Kč za prodlení s zaplacením předmětných ročních odměn za období od 9. 12. 2020 do data zaslání předžalobní výzvy dne 23. 2. 2024, sjednanou jako 4% z dlužné částky za každý den prodlení. Tyto nároky žalobkyně uplatnila dle smlouvy o poskytování obchodní adresy a administrativních služeb dohodnuté dne 28. 11. 2013 s žalovanou.

3. Opatrovník žalované, ustanovený soudem pro toto řízení, navrhl zamítnutí žaloby a vznesl námitku promlčení části uplatněného nároku.

4. Žalobkyně reagovala na námitku promlčení částečným zpětvzetím žaloby v rozsahu částky 6 534 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 9. 12. 2020 do zaplacení. Soud proto v této části dle § 96 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) řízení zastavil.

5. Soud prvního stupně posuzoval žalobní nárok dle § 1746 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) jako smlouvu inominátní a uzavřel, že mezi účastníky byla sjednána smlouva o poskytnutí obchodní adresy a administrativních služeb za cenu 3 267 Kč půlročně, přičemž platba měla probíhat hotově ve frekvenci 1x půlročně předem. Smlouva byla sjednána 28. 11. 2013. Žalobě vyhověl v rozsahu celkem částky 19 602 Kč spolu s úroky z prodlení, přiznanými dle § 1970 o. z. z částky 3 267 Kč od 29. 11. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, z částky 3 267 Kč od 29. 5. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, z částky 3 267 Kč od 29. 11. 2022 do zaplacení ve výši 15 % ročně, z částky 3 267 Kč od 29. 5. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, z částky 3 267 Kč od 29. 11. 2023 do zaplacení ve výši 15 %, ročně, z částky 3 267 Kč od 29. 5. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, když žalobu, pokud jde o úroky z prodlení z částky 3 267 Kč ve výši 8,5 % ročně od 29. 11. 2021 do 28. 5. 2022, z částky 3 267 Kč ve výši 15 %, ročně od 29. 11. 2022 do 28. 5. 2023, z částky 3 267 Kč ve výši 15 % ročně od 29. 11. 2023 do[Anonymizováno]28. 5. 2024, žalobu zamítl s odůvodněním, že mělo být placeno vždy k 28. 11. a 28. 5. každého roku. Dále soud vyhověl žalobě ohledně nároku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 100 Kč za upomínku a za další upomínku a pokus o smír ve výši 1 000 Kč, přiznaných dle bodu IV bod 2 Všeobecných podmínek smlouvy o poskytování obchodní adresy a administrativních služeb.

6. Soud zamítl žalobu s odkazem § 580 o. z. v rozsahu smluvní pokuty ve výši 0,4 % denně z dlužných odměn vyčíslené na částku 66 150,21 Kč, a to především z důvodu, že v přepočtu tato částka představuje 146 % ročně. Toto ujednání soud prvního stupně považoval za rozporné s dobrými mravy. K tomu uvedl, že žalovaná společnost nemá od 23. 6. 2020 jednatele, fakticky tak nemohla ani zaplatit dlužné částky za žalobkyní tvrzené služby. Žalobkyně pouze poskytla adresu, na kterou bylo možné zasílat korespondenci. Zda skutečně nějaké služby poskytovala či nikoliv, nebyla ani žalobkyně schopna soudu sdělit. Za této situace je požadavek na zaplacení smluvní pokuty, která mnohonásobně přesahuje samotné plnění ze smlouvy, které navíc ani nebylo doloženo, rozporný s dobrými mravy, a proto nedůvodný.

7. Žalobkyně podala proti výroku II. a III. rozsudku včasné odvolání, v němž namítala, že soud prvního stupně nesprávně vyložil nepřiměřenost smluvní pokuty a její rozpor s dobrými mravy. S odkazem na rozsudek NS ČR ze dne 11. 1. 2023 sp. zn. 31 Cdo 2273/2022 dále namítala, že nelze ani uvažovat o její moderaci, neboť moderace může být užita jen tam, kde o nepřiměřenosti nároku nepanují pochybnosti.

8. Opatrovník žalované navrhoval potvrzení rozsudku s odůvodněním, že ujednání o smluvní pokutě se příčí dobrým mravům, neboť smluvní pokuta mnohonásobně převyšuje samotné plnění z uzavřené smlouvy.

9. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. včetně řízení, které předcházelo jeho vyhlášení, a dospěl poté k závěru, že odvolání je z převážné části důvodné.

10. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která jsou úplná a poskytují dostatečný základ pro právní posouzení věci, neshledal důvody pro opakování či doplnění dokazování.

11. Odvolací soud shodně jako soud prvního stupně posoudil předmětný právní vztah, založený smlouvou o poskytnutí obchodní adresy a administrativních služeb, jako smlouvu nepojmenovanou (inominátní), uzavřenou mezi podnikateli, avšak na rozdíl od soudu prvního stupně postupoval při jeho hodnocení dle § 269 odst. 2 zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen obch. zák.) ve spojení s § 3089 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), neboť smlouva byla uzavřena za účinnosti obch. zák., který zejména upravoval závazkové vztahy mezi podnikateli, jestliže při jejich vzniku bylo zřejmé s přihlédnutím ke všem okolnostem, že se týkají jejich podnikatelské činnosti, tj. tzv. relativní obchodně-závazkové vztahy, dané povahou subjektů závazkového vztahu (§ 261 odst. 1 obch. zák.). Pokud jde o část zamítnutých úroků z prodlení, odvolací soud toto rozhodnutí soudu prvního stupně považuje za správné, jelikož podle smluvních ujednání mezi účastníky ve smlouvě ze dne 28. 11. 2013 platby za dojednané služby měly být placeny v hotovosti půlročně a předem, což má přednost před úpravou ve všeobecných podmínkách smlouvy, dle kterých postupovala žalobkyně při jejich uplatnění žalobou. Dle ustálené judikatury totiž v případě, že nastane rozpor mezi zněním smlouvy a obchodních podmínek, na něž smlouva odkazuje, má přednost ustanovení obsažené ve smlouvě (viz rozhodnutí NS sp. zn. 29 Cdo 589/2010). Tomuto hodnocení odpovídá i zamítnuté období, za nějž nebyly úroky z prodlení přiznány, kdy mělo být placeno k vždy datu 28. 11. a 28. 5. každého roku, když smlouva byla sjednána dne 28. 11. 2013.

12. Dle čl. IV bod 1 předmětné smlouvy odběratel zaplatí dodavateli smluvní pokutu ve výši 0,4 % z celkové výše splatné pohledávky dodavatele za každý den prodlení s jejím zaplacením.

13. Podle § 301 obch. zák. nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti, a to až do výše škody vzniklé do doby soudního rozhodnutí porušením smluvní povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody vzniklé později je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty dle § 373 a násl.

14. Opatrovník žalované při jednán soudu při obraně proti žalobnímu nároku odkázal na rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2273/2022 ze dne 11. 1. 2023, kde se aktuálně Nejvyšší soud vyjadřoval k moderaci smluvní pokuty ve spojení s jejím sjednáním či uplatňováním v rozporu s dobrými mravy. Tento judikát Nevyššího soudu je však pro danou věc nepřípadný, neboť v něm soud zaujal stanovisko k výkladu § 2051 o. z. v kontextu celého o. z., a to vzhledem k jeho odlišnostem, jiné systematice a zásadám, na nichž stojí, oproti předchozí právní úpravě (bod 41 citovaného rozsudku).

15. Odvolací soud tedy postupoval při hodnocení nepřiměřenosti uplatněné smluvní pokuty dle § 301 obch. zák. ve spojení s § 3 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.) a dle k nim vztahující se judikatuře Nejvyššího soudu a procentní sjednání ve výši 0,4 % z celkové splatné pohledávky za každý den prodlení s jejím zaplacením neshledal nepřiměřené (obdobně rozsudek MS Praha ze dne 1. června 2023, č. j. [spisová značka]). Je nepochybné, že smluvní pokuta sebou nese funkci preventivní, uhrazovací a sankční (srov. rozsudek NS sp. zn. 33 Odo 438/2005). Nepřiměřenost smluvní pokuty sjednané ve formě denní sazby je třeba posuzovat i s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 1299/2006). V projednávaném případě žalovaná o zaplacení jistiny byla upomínána, a to opakovaně, do současnosti nic na jistinu neuhradila. Mezi podnikateli má však včasná úhrada peněžitých závazků velký význam, neboť v opačné případě se podnikatel může dostat nezaviněně do druhotné platební neschopnosti či dokonce insolvence, a proto její funkce preventivní je zde velmi významná a prvořadá. Z tohoto důvodu tedy nemůže být nepřiměřená smluvní pokuta ve výši 0,4 % denně z dlužné částky, a to i s odkazem na použitelné rozhodnutí Nejvyššího soudu, který ve svém rozsudku sp. zn. 33 Odo 438/2005 judikoval, že sjednání smluvní pokuty ve výši 0,5 % denně není rozporné s dobrými mravy. Na nepřiměřenost smluvní pokuty pak nelze usuzovat ani z její celkové výši, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení a tím spojeného navyšování o jinak přiměřenou denní sazbu, jako v tomto případě, neboť takový závěr by neodůvodněně zvýhodňoval dlužníka. Čím déle by dlužník své povinnosti neplnil, tím více by byl zvýhodněn při posuzování případné nepřiměřenosti výše smluvní pokuty, což by v důsledku znamenalo zpochybnění funkcí, které smluvní pokuta má plnit (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 3622/2011).

16. Teprve v případě, pokud by soud dospěl k závěru o nepřiměřenosti smluvní pokuty, což se v daném případě nestalo, nastupuje druhá fáze jeho rozhodování, kdy posoudí, zda využije svého moderačního práva či nikoli, tj. zda nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu sníží (srov. rozsudek NS sp. zn. 23 Cdo 4784/2008). Z tohoto důvodu odvolací soud nemohl přistoupit k její moderaci.

17. Odvolací soud z uvedených důvodů změnil rozsudek soudu prvního stupně v části výroku II., týkající se zaplacení smluvní pokuty ve výši 66 150,21 Kč dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř., v ostatním rozsudek potvrdil podle § 219 o. s. ř.

18. O nákladech státu za zastoupení žalované opatrovníkem pro toto řízení, jež je advokátem a které je povinna podle výsledku řízení zčásti zaplatit žalobkyně dle § 149 odst. 2 o. s. ř., soud prvního stupně rozhodne samostatným usnesením dle § 155 odst. 1 o. s. ř. poté, co rozhodne o jeho odměně i za zastoupení v odvolacím řízení. Tím odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně v jeho výroku III., přičemž soud prvního stupně o těchto nákladech státu, které bude platit žalobkyně, rozhodne nikoliv poměrem dle procesního úspěchu ve věci, ale podle zásady výsledku řízení.

19. Výrok o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů je odůvodněn § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla procesně úspěšná v části, kde žalobě bylo vyhověno (86 852,21 Kč, 93 %), žalovaná naopak v části, kde řízení bylo částečně zastaveno (6 534 Kč, 7 %). Po odečtení procesního neúspěchu od úspěchu 93 % - 7 %), odvolací soud přiznal procesně úspěšnější žalobkyni 86 % jí vzniklých nákladů řízení za vynaložený soudní poplatek ze žaloby ve výši 3 736 Kč a za odvolání ve výši 3 363 Kč a za náklady za zastoupení advokátem dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen a. t.). Ty sestávají ze 4 úkonů právní služby po 4 860 Kč/úkon dle §§ 7, 8 odst. 1 a. t. (z tarifní hodnoty předmětu řízení 93 386,21 Kč), a to za převzetí věci a přípravu zastoupení, kvalifikovanou předžalobní výzvu k plnění, sepis návrhu na zahájení řízení - vydání EPR a účast na jednání soudu prvního stupně dle § 11 odst. 1 a. t., ze 2 úkonů právní služby po 3 780 Kč/úkon (z tarifní hodnoty předmětu odvolání ve výši 66 150,21 Kč), a to za sepis odvolání a účast na jednání před odvolacím soudem dle § 11 odst. 1 a. t. K nim náleží 5 x režijních paušálů hotových výdajů po 300 Kč, a 1 x ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném vždy k datu úkonu právní služby, což činí včetně soudních poplatků celkem 34 049 Kč. Z toho 86 % činí 29 282,14 Kč, k takto přiznaným nákladům řízení ještě náleží 21 % DPH ve výši 6 149,26 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem tedy bylo přiznáno žalobkyni na nákladech za řízení před soudy obou stupňů 35 431,40 Kč.

20. Náklady řízení je třeba zaplatit k rukám advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

21. Výrokem IV. zároveň odvolací soud postupem dle § 164 o. s. ř. opravil svůj výrok I. ohledně výše přiznané částky tak, že odpovídá zamítnuté smluvní pokutě za prodlení v celkové žalované výši 66 150,21 Kč, neboť o smluvní pokutě za upomínky v částce 100 Kč a 1000 Kč bylo rozhodnuto jejím přiznáním již ve výroku I. rozsudku soudu prvního stupně. Zřejmou nesprávností byla tato smluvní pokuta součástí i soudem prvního stupně zamítnuté části nároku v jeho výroku II.