pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka] spolu se specifikovaným příslušenstvím (výrok I.), žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši [částka] (výrok II.) a dále žalobkyni uložil povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši [částka] na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 (výrok III.). Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení uvedené částky podle § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. (zákon o veřejném zdravotním pojištění) na podkladě tvrzení, že žalovaná byla pojistitelem vozidla, jehož řidič způsobil těžká zranění jejímu pojištěnci, za kterého uhradila náklady na vynaloženou [anonymizována dvě slova] Tyto náklady vyčíslila na částku [částka], přičemž z důvodu zproštění obžaloby domnělého viníka nehody požadovala 50 % těchto nákladů.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby a argumentovala nedostatkem své věcné pasivní legitimace ve sporu. Pojištěné vozidlo totiž mělo v době nehody již nového vlastníka, který jej nechal pojistit u jiného pojistitele, zatímco ona byla pojistitelem předchozího vlastníka vozidla (motocyklu), který však předmětnou nehodu nezpůsobil. Z těchto důvodů se šetřením pojistné události nadále nezabývala a všechny podklady poskytla pojistiteli nového vlastníka.

3. Soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění, že dne [datum] došlo k dopravní nehodě, při které řidič [příjmení] [příjmení] nerespektoval přecházejícího chodce – pojištěnce žalované (správně pojištěnce žalobkyně) a střetem s ním mu způsobil vážná zranění. Řidič motocyklu byl ke dni dopravní nehody pojištěn z odpovědnosti z provozu vozidla u [právnická osoba]; v době dopravní nehody existovala duplicita pojištění motocyklu, když tento byl pojištěn předchozím vlastníkem [jméno] [jméno] u žalované od [datum] do [datum], jakož i [jméno] [příjmení] – účastníkem nehody – u [právnická osoba]

4. Po právní stránce aplikoval soud prvního stupně ustanovení § 55 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění a ustanovení [ustanovení pr. předpisu] (o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, protože žalovaná v řízení není pasivně legitimována (nárok je vymáhán po nesprávném pojistiteli). Pojištění odpovědnosti z provozu vozidla je sjednáváno na tu kterou osobu, jejíž odpovědnost je pojištěna, nikoliv na vozidlo jako takové, ačkoliv je zpravidla v pojistné smlouvě rovněž uvedeno. Je to právě pojištěný, který má právo, aby za něj pojistitel uhradil příslušnou zdravotní pojišťovnou uplatněný a prokázaný nárok na náhradu nákladů vynaložených na [anonymizováno] péči, přičemž z logického i gramatického výkladu § 6 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla je pojistitelem pojištěného, jenž za něj má hradit nárok žalobkyně, [právnická osoba], neboť to byl právě její pojistitel (správně pojistník), kdo se předmětné dopravní nehody účastnil. Soud prvního stupně dále zohlednil princip speciality jak zákona o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, tak i zákona o veřejném zdravotním pojištění vůči obecné úpravě pojištění stanovené občanským zákoníkem. Jestliže zákon o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla obsahuje v § 12 speciální úpravu zániku pojištění odpovědnosti, je třeba v první řadě přihlédnout k úpravě v něm obsažené. Z principu speciality a subsidiarity je pak nutné dovodit, že neobsahuje-li speciální zákon příslušnou právní úpravu, je třeba nahlédnout do subsidiárně použitelného (obecného) zákona. V tomto případě však speciální zákon použitelnou úpravu obsahuje, pročež nelze použít obecná ustanovení o pojistném zájmu, kterými žalovaná prokazuje nedostatek pasivní legitimace, která jsou s nimi v rozporu. Třebaže pojištění odpovědnosti z provozu vozidla předchozího vlastníka i nadále trvá, nelze tímto trváním odůvodnit opodstatněnost nároku žalobkyně vůči žalované. Tento nárok je totiž jednoznačně zapotřebí uplatnit vůči příslušnému pojistiteli účastníka (viníka) dopravní nehody. Je tak zřejmé, že neúčastnil-li se pojistitel (správně pojistník) žalovaného dopravní nehody, nezpůsobil tak žádnou škodu pojištěnci žalobkyně a žalobkyně se proto nemůže domáhat nákladů léčení po jeho pojistiteli. [jméno] žalobkyně potom svůj nárok opírá o § 55 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění, dle něhož má právo požadovat náklady za hrazené služby pouze po osobě, která svým zaviněným protiprávním jednáním poškození zdraví způsobila. Touto osobou byl řidič [příjmení] [příjmení] pojištěný u [právnická osoba] Pokud by bylo přistoupeno na argumentaci žalobkyně, došlo by k popření základu smluvních ujednání mezi pojišťovnami a jejich klienty, což by znamenalo chaos při uplatňování nároků po příslušných pojistitelích. Je totiž třeba vycházet ze smluvních ujednání mezi pojistiteli a pojistníky, neboť ačkoliv se v případě pojištění odpovědnosti z provozu vozidla jedná o tzv. povinně smluvní pojištění, je to právě pojistník, kdo si zvolí jemu vyhovující pojišťovnu, s níž smlouvu (povinné ručení) uzavře. Dospěl-li by tedy soud k tomu, že by neshledal nedostatek pasivní legitimace na straně pojistitele předchozího vlastníka motocyklu, jenž žádnou škodu nezpůsobil, nepřístojně by tím zasáhl do právní jistoty pojistitele, jenž by hradil škodu za osobu, se kterou jej neváže žádná kontraktační povinnost, anebo na druhé straně za svého pojistníka, který však žádnou škodu nezpůsobil, což by opět mělo nepřípustné konsekvence spočívající např. v malusu povinného ručení a zvýšení pojistného. Z uvedených důvodů tedy soud prvního stupně žalobu zamítl, o nákladech řízení rozhodl podle procesního úspěchu žalované (§ 142 odst. 1 ve spojení s § 151 odst. 3 o.s.ř.) a výrok o povinnosti zaplatit soudní poplatek odůvodnil ustanovením § 11 odst. 2 písm. d) a § 9 odst. 6 věty prvé zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.

5. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání, v němž nesouhlasila s posouzením pasivní legitimace žalované ve sporu. Podle ní šlo o případ tzv. množného, respektive vícenásobného pojištění podle § [číslo] písm. c) ve spojení s § 2818 o. z., přičemž se neuplatní ustanovení § 2765 o. z. (tzv. zánik pojistného zájmu). Před dopravní nehodou jí nebyla změna osoby vlastníka oznámena a jde o tzv. přechod pojistného zájmu. Nesouhlasí s tím, že by pojištění odpovědnosti z provozu vozidla krylo jen odpovědnost osoby, pro kterou je pojištění sjednáno, naopak je pojištěným ten, na jehož povinnost nahradit újmu se pojištění odpovědnosti z provozu vozidla vztahuje (§ 2 písm. f) § 6 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Pojistitel je tak povinen podle § 6 odst. 4 uvedeného zákona nahradit i náklady na hrazené služby, za které odpovídá řidič vozidla, aniž by byl v postavení pojistníka, či na něj bylo v pojistné smlouvě zvlášť myšleno. Skutečnost, že je daná dopravní nehoda kryta dvěma pojistiteli na základě dvou pojistných smluv, nelze bez dalšího přejít, a protože zákon o povinném ručení neobsahuje relevantní právní úpravu, uplatní se subsidiárně občanský zákoník (§ [číslo] písm. c) a § [číslo] odst. 2 věta prvá). Navrhla, aby byl rozsudek změněn tak, že by žalobě bylo vyhověno.

6. Žalovaná v písemném vyjádření k odvolání vyjádřila souhlas se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně a navrhla, aby byl napadený rozsudek potvrzen.

7. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o.s.ř. a, aniž by nařizoval jednání (§ 214 odst. 3 o.s.ř.), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Soud prvního stupně provedl v posuzované věci dostatečně široké dokazování a žádného pochybení se nedopustil ani v právním posouzení věci. S jeho závěry o nedostatku věcné pasivní legitimace žalované ve sporu se odvolací soud zcela ztotožňuje a na odůvodnění rozsudku odkazuje, přičemž odvolací argumentace nikterak nemůže správnost těchto závěrů zvrátit.

9. Podle § 55 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Náhrada podle věty první je příjmem fondů zdravotní pojišťovny.

10. Podle § 6 odst. 4 věta prvá zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla pojištěný má dále právo, aby pojistitel za něj uhradil příslušnou zdravotní pojišťovnou uplatněný a prokázaný nárok na náhradu nákladů vynaložených na [anonymizováno] péči hrazenou z veřejného zdravotního pojištění podle zákona upravujícího veřejné zdravotní pojištění, jestliže zdravotní pojišťovna vynaložila tyto náklady na [anonymizováno] péči poskytnutou poškozenému, pokud ke škodné události, ze které tato újma vznikla a kterou je pojištěný povinen nahradit, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti, s výjimkou období jeho přerušení.

11. Podle § 9 odst. 1 věta prvá téhož zákona poškozený má právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele nebo u [anonymizováno], jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu podle § 24.

12. Právní úprava obsažená v zákoně o veřejném zdravotním pojištění vychází z toho, že [anonymizováno] péče se osobám účastným zdravotního pojištění poskytuje zásadně bezplatně a pojištěný [anonymizována dvě slova] platí pouze za ty zákonem vymezené výkony, které jsou poskytovány za úplnou nebo částečnou úhradu. Za výkony [anonymizováno] péče poskytované bez přímé finanční úhrady potom získává [anonymizována dvě slova] odpovídající úhradu od zdravotní pojišťovny, jejímž je pojištěncem, který na výdaje zdravotního pojištění přispívá platbami pojistného. § 55 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění tedy upravuje právo zdravotní pojišťovny požadovat od třetí osoby, která jejímu pojištěnci zaviněně způsobila poškození na zdraví nebo smrt, náhradu nákladů vynaložených na jeho ošetření a léčení, když jde o právo na náhradu škody vyplývající ze speciálního předpisu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu v [obec] sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] nebo [spisová značka]). Zákonným předpokladem vzniku nároku zdravotní pojišťovny na náhradu škody je, že pojišťovna uhradila ze zdravotního pojištění náklady na služby poskytnuté svému pojištěnci, které vznikly jako důsledek zaviněného protiprávního jednání třetí osoby vůči němu. Povinnost zdravotní pojišťovny zaplatit svému smluvnímu [anonymizována dvě slova] náklady na služby poskytnuté jejímu pojištěnci je plněním její zákonné povinnosti, která existuje bez ohledu na to, z jakého důvodu byla léčebná péče jejímu pojištěnci poskytnuta, tedy zda šlo o léčení následků úrazu či jiného poškození zdraví způsobeného zaviněným protiprávním jednáním třetí osoby, nebo následkem jiné události. Zároveň je nepochybné, že tento nárok je dán vůči pojišťovně škůdce podle § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. Vztah mezi zdravotní pojišťovnou, které náleží náhrada nákladů podle § 55 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění, pojištěným (škůdcem) a pojistitelem je tak obdobný vztahu, jaký zákon o pojištění odpovědnosti konstruuje mezi poškozeným, pojištěným a pojistníkem. Zdravotní pojišťovna je takto v postavení obdobném postavení poškozeného, kterému přísluší právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 zákona o pojištění odpovědnosti přímo u příslušného pojistitele. Právo poškozeného na plnění vůči pojistiteli škůdce je potom originárním právem založeným zvláštními právními předpisy, které nemá povahu nároku na náhradu škody, protože pojistitel se nestává osobou odpovědnou za škodu namísto škůdce a plnění pojistitele poskytnuté poškozenému není plněním z titulu jeho odpovědnosti za škodu, neboť osobou odpovědnou za škodu způsobenou poškozenému je pojištěný. Jsou-li tedy splněny podmínky vymezené v § 55 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění, má zdravotní pojišťovna regresní nárok na náhradu nákladů vynaložených na léčení svého zdravotního pojištěn, a to proti škůdci. Jde-li tak o náklady léčení následků dopravní nehody, je zdravotní pojišťovna oprávněna nárok na pojistné plnění odvozené od tohoto postižního nároku uplatnit přímo pojistitele odpovědnosti škůdce podle § 9 odst. 1 a § 6 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Soud prvního stupně tedy nikterak nepochybil, dovodil-li, že pasivně legitimovaným může v daném případě být pouze pojistitel škůdce (tj. viníka dopravní nehody), kterým ovšem v tomto případě nebyl pojištěnec žalované ([jméno] [anonymizováno]), nýbrž pojištěnec [právnická osoba] ([obec] [anonymizováno]). Protože zároveň předpoklady odpovědnosti za škodu v tomto případě upravují speciální ustanovení § 6 odst. 4, § 9 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti za škodu a § 55 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění, nemůže být důvodná argumentace obecnou úpravou občanského zákoníku, z níž se žalobkyně snaží dovodit věcnou pasivní legitimaci žalované.

13. Odvolací soud z uvedených důvodů rozsudek soudu prvního stupně potvrdil podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný, včetně správného akcesorického výroku o nákladech řízení a o povinnosti žalobkyně zaplatit soudní poplatek.

14. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o.s.ř., protože žalovaná byla procesně úspěšná i v tomto stadiu řízení. Její náklady spočívají v paušální náhradě výdajů ve výši [částka] za podané vyjádření k odvolání.