Přeskočit na obsah
Městský soud v Praze 53 Co 246/2024-424 ECLI:CZ:MSPH:2024:53.Co.246.2024.424 Rozsudek

o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 28. 6. 2024, č. j. 28 C 313/2019-384

JUDr. Lada Závišková · předsedkyně senátu · Rozhodnutí ze dne 28. 11. 2024

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lady Záviškové a soudců JUDr. Andrey Venclíkové a JUDr. Čestmíra Slaného ve věci

žalobkyň: a) [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0]

[Adresa zainteresované osoby 0/0]

b) [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0]

[Adresa zainteresované osoby 1/0]

obě zastoupeny advokátkou [tituly před jménem] [jméno FO]

sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0]

proti

žalované: [společnost], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0]

sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0]

zastoupené advokátem [tituly před jménem] [jméno FO]

sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0]

o zaplacení částky 63 600 Kč s příslušenstvím

o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 28. 6. 2024, č. j. 28 C 313/2019-384


I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyním náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 20 897 Kč k rukám [tituly před jménem] [jméno FO], advokátky, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyním částku 63 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 25. 7. 2019 do zaplacení (výrok I.) a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyním náhradu nákladů řízení ve výši 58 456,40 Kč (výrok II.).

2. Rozhodl tak poté, co rozsudek soudu prvního stupně ze dne 9. 2. 2021, č. j. č. j. 28 C 313/2019-89 a potvrzující rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2021, č. j. [spisová značka], byl zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2023, č. j. [spisová značka] a rovněž druhý rozsudek soudu prvního stupně ze dne 5. 10. 2023, č. j. 28 C 313/2019-226 byl zrušen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2024, č. j. [spisová značka]. Soud prvního stupně tak opětovně rozhodoval o žalobě, kterou se žalobkyně, po částečném zpětvzetí žaloby, domáhaly vůči žalované zaplacení částky 63 600 Kč jako smluvní pokuty za 318 dnů (od 25. 7. 2016 do 7. 6. 2017) po 200 Kč na základě smlouvy o dílo uzavřené dne 19. 10. 2011 a jejího dodatku ze dne 31. 3. 2013 (dále jen „smlouva“). Žalovaná se žalobou nesouhlasila, neboť smluvní pokuta byla navázána na nedodržení sjednané doby pro odstranění vady, k jejímuž sjednání ale nedošlo.

3. Soud prvního stupně poté na základě provedených listinných důkazů a výslechu žalobkyně a) jako účastnice řízení dospěl ke skutkovým zjištěním, která popsal v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku (bod 24. až 38. a dále bod 52. až 64., 91. až 94.).

4. Po právní stránce uzavřel, že smlouva byla mezi účastníky uzavřena dne 19. 10. 2011 a dílo bylo žalobkyním předáno dne 11. 10. 2013. Právní vztahy se tak s ohledem na § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), řídí dosavadní právní úpravou, tedy zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.).

5. Po citaci § 35 odst. 1, 2 obč. zák. a po rozboru judikaturních východisek k výkladu právních úkonů za použití pravidla z tohoto ustanovení vyplývajícího a citaci dalších ustanovení obč. zák. i o. z. prvostupňový soud uzavřel, že žalovaný měl na základě smlouvy zhotovit pro žalobkyně rodinný dům, a to v rozsahu cenové nabídky na základě rozpočtů ze dne 19. 10. 2011. Dílo bylo předáno dne 11. 10. 2013 a byla na něj poskytnuta záruka v délce 60 měsíců. Záruka trvala do 11. 10. 2018. Podle článku 7. 7 smlouvy se žalovaná jako zhotovitel zavázala započít s odstraňováním vad předmětu plnění do 30 dnů od uplatnění oprávněné reklamace žalobkyněmi jako objednatelem a vady odstranit v co nejkratším technicky možném termínu s tím že termín odstranění vad bude dohodnut písemnou formou. Podle článku 9. 3 smlouvy za překročení termínu odstranění vad a nedodělků podle článku 10 odst. 10. 1 a při prodlení se sjednaným termínem odstranění reklamačních závad zaplatí zhotovitel objednateli smluvní pokutu ve výši 200 Kč denně za každou vadu. Prvostupňový soud dospěl k závěru, že žalobkyním nárok na zaplacení smluvní pokuty podle článku 9. 3 smlouvy vznikl. Smluvní pokuta byla platně sjednána nejen pro odstranění závad namítnutých při předání díla podle článku 10 odst. 10. 1, ale jednoznačně také pro další reklamované vady díla, jak je v dikci článku 9. 3 smlouvy výslovně uvedeno. Povinnost zaplatit smluvní pokutu nastala i v případech vady označené jako netěsnost sprchového koutu (chybějící hydroizolace) způsobující promáčení zdí a tvorbu plísně na okolních stěnách. Bylo prokázáno, že tato vada byla u žalované reklamována v záruční lhůtě, a to emailovou komunikací mezi účastníky. Poprvé žalobkyně reklamovaly danou vadu emailem ze dne 30. 11. 2014 v 11,43 hod., přičemž jednatel žalované potvrdil přijetí reklamace emailem ze dne 1. 12. 2014 v 10,25 hod. Znovu ji žalobkyně reklamovaly emailem ze dne 17. 2. 2015 v 11,37 hod. Nato reagoval jednatel žalované emailem ze dne 26. 2. 2015 v 12,34 hod. s tím, že termín realizace opravy je stanovený na 3. 3. 2015 v 8,30 hod., kdy se provede též kontrola těsnosti sprchového koutu. Termín 3. 3. 2015 v 9,30 hod. pro realizaci opravy žalobkyně potvrdily emailem ze dne 26. 2. 2015 v 18,45 hod. Danou emailovou komunikací vzal prvostupňový soud za prokázané, že se účastníci dohodli na termínu realizace opravy a odstranění reklamované vady na den 3. 3. 2015 v 9,30 hod. a od daného okamžiku běžela žalované jako zhotoviteli lhůta pro odstranění reklamovaných vad díla, jejichž existence byla potvrzena znaleckým posudkem znalce [jméno FO], který potvrdil vadně položenou hydroizolaci, která se projevila v zatékání ve sprchovém koutu. Byť dohoda účastníků ohledně termínu odstranění reklamované vady byla učiněna v rámci elektronické komunikace, splňovala podmínku písemnosti podle čl. 7. 7 smlouvy s ohledem na § 4 odst. 2 o. z., neboť účastníci o záležitostech týkajících se díla a jeho vad běžně komunikovali prostřednictvím emailů a žalobkyně jako spotřebitelky vstřícně reagovaly na návrhy termínů pro odstranění reklamovaných vad, které navrhoval jednatel žalované. Předloženou elektronickou komunikaci mezi účastníky ve dnech 30. 11. 2014 a 1. 12. 2014, 17. 2. 2015 a 26. 2. 2015, 9. 11. 2015, 27. 11. 2015 a 29. 11. 2015 považuje za pravou, neboť na sebe vzájemně navazuje, na předchozí emaily je následujícími emaily odpovídáno. Pravost elektronické komunikace je prokazována též stanoviskem provozovatele emailové domény [název] společnosti [společnost 2], která zaslala soudu prvního stupně kompletní emailovou komunikaci mezi účastníky z rozhodného období, která se nachází ve spise na čl. 346-365 se stanoviskem, že daná komunikace nevykazuje po technické stránce žádné nestandardnosti vzbuzující pochybnosti o pravosti. Při výši smluvní pokuty 200 Kč za každý den prodlení od 25. 7. 2016 do 7. 6. 2017 náleží žalobkyním smluvní pokuta ve výši 63 600 Kč (200 Kč x 318 dnů). O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř.

6. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání. Namítá nepřípustné prolomení koncentrace řízení, když důkazy byly označeny žalobkyněmi až po ní. K otázce pravosti a správnosti žalobkyněmi předložených emailových zpráv namítá, že jejich pravost byla dovozena jen na domněnce poskytovatele mailových služeb. Nadále má za to, že nebylo prokázáno, že by emaily byly pravé, a už vůbec, že by je psala žalovaná. Závěr soudu prvního stupně, že si účastníci emaily sjednali termín odstranění vad neodpovídá smlouvě, kde je uvedeno, že strany sjednají nejkratší technicky možný termín odstranění vad. Žalovaná přitom v době reklamace vad nemohla ani určit rozsah potřebných oprav, tudíž ani nemohla objektivně sjednat termín odstranění vad. Soud prvního stupně se tak dopustil výkladu ujednání smlouvy v rozporu s jejím smyslem. Navrhla zamítnutí žaloby a přiznání náhrady nákladů řízení.

7. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání zdůraznily správnost napadeného rozsudku. Mají za to, že důkazy nebyly označeny v rozporu s koncentrací řízení, když v řízení reagovaly na námitku žalované ohledně pravosti a autentičnosti emailových zpráv a postupovaly v souladu s požadavky odvolacího i dovolacího soudu. Nesouhlasí s tím, že by soud prvního stupně pravost dovodil jen z domněnky poskytovatele emailových služeb. [společnost 2] se vyjádřila jako odborník zcela jasně. Nezjistila skutečnosti, které by naznačovaly nestandardní průběh komunikace a které by dávaly podklad pro závěr, že jsou zde pochybnosti o pravosti emailové komunikace. Skutečnost, že již nemá informace týkající se logovacích údajů (časů přístupu a IP adres), které se uchovávají pouze 6 měsíců, nepopírá pravost emailů. Stejně tak, že poskytovatel emailů u žalované na výzvu soudu ke sdělení informací o zaslání emailů nereagoval. Žalovaná sice tvrdí, že emaily nejsou pravé, ale nepředložila k tomu žádné konkrétnější tvrzení ani důkaz. Nesouhlasí ani s tím, že by se soud prvního stupně dopustil chybného výkladu smlouvy o dílo. Pokud žalobkyně v emailové komunikaci uvádí konkrétní termín realizace opravy, a to den 3. 3. 2015, přičemž ho jako odbornice sama uvedla, pak byl termínem realizace opravy dohodnut, a oprava měla být tento den provedena.

8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo podle § 212 a § 212a o. s. ř., přičemž dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Odvolací soud se předně zabýval tím, zda řízení před soudem prvního stupně netrpí vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci zejména s ohledem na námitku žalované, že došlo k nepřípustnému prolomení koncentrace řízení. Odvolací soud takovou vadu neshledal. Soud prvního stupně stejně jako účastníci řízení byl vázán právním názorem odvolacího soudu vyjádřeným ve zrušujícím usnesení ze dne 21. 3. 2024. Z konstantní judikatury přitom plyne, že je-li zpochybněna pravost soukromé listiny, nese důkazní břemeno pravosti ten, kdo z této listiny vyvozuje pro sebe příznivé následky (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3646/2018). Zpochybní-li účastník pravost listiny, nelze druhé straně, která je zatížena důkazním břemenem prokázání pravosti, neumožnit jej unést. Nelze rozhodnout, že účastník neunáší břemeno důkazní, aniž by byl předtím poučen podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o této své povinnosti, v tomto případě povinnosti prokazovat pravost soukromé listiny (emailových zpráv). K okamžiku koncentrace řízení podmínka poučení účastníka o jeho důkazním břemenu k dané otázce splněna nebyla, pročež je nejen možné, ale i nezbytné, učinit tak dodatečně. Stejná situace nepochybně nastává i tehdy, pokud účastník z rozhodnutí odvolacího soudu sezná, jaké jsou jeho procesní povinnosti, a přistoupí ke splnění své důkazní povinnost bez toho, že by mu předcházelo výslovné poučení.

10. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která po zopakování důkazu zápisem o odevzdání a předání dokončených staveb ze dne 11. 10. 2013 doplnil potud, že v zápatí této listiny je žalovaná označena emailovou adresu, a to [e-mail]. Pro právní posouzení věci souhlasí se soudem prvního stupně, že právní vztahy se řídí s ohledem na § 3028 odst. 3 o. z., dosavadní právní úpravou, tedy obč. zák., neboť k uzavření smlouvy o dílo došlo dne 19. 10. 2011.

11. Odvolací soud ve svém posledním zrušovacím usnesení v návaznosti na zrušující usnesení Nejvyššího soudu vedl soud prvního stupně, z důvodu, že účastníci projevili odlišný názor na význam ujednání čl. 9. 3 smlouvy, k tomu, aby ve smyslu § 35 odst. 2 obč. zák. vyložil předmětnou smlouvu, resp. její ustanovení vztahující se ke smluvní pokutě. Podle tohoto ustanovení je třeba právní úkony vyjádřené slovy vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem. Soud prvního stupně vyslechl žalobkyni a) ke zjištění vůle účastníků, výslech žalované však učiněn být nemohl, jelikož se jednatel žalované k jednání nedostavil pro dlouhodobý pobyt v cizině, přičemž však také sdělil prostřednictvím svého zástupce, že se svým výslechem nesouhlasí. Za dané situace se tak vůli účastníků (případně směřující k jinému významu než plynoucímu z doslovného textu smlouvy), nepodařilo ozřejmit. Soud prvního stupně pak implicitně vyšel z jazykového vyjádření smlouvy, tedy, že smluvní pokuta je vázána na písemně sjednaný termín odstranění vad. Odvolací soud při interpretaci daných ustanovení smlouvy z hlediska jazykového, systematiky a členění textu smluvních ujednání dospívá k závěru, že smluvní pokuta zajišťovala mimo jiné splnění závazku žalované odstranit v „nejkratším technicky možném termínu“, který smluvní strany písemně dohodnou, vady stavby reklamované žalobkyněmi v záruční době po převzetí díla. Význam smluvního pojmu „sjednaný termín“ je namístě vyložit tak, že se jedná o dobu, kdy bude oprava provedena, na níž se strany smlouvy dohodnou.

12. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavírá, že dohoda o odstranění reklamované vady spočívající v netěsnosti sprchového koutu byla dohodnuta účastníky emailem žalované ze dne 26. 2. 2015 v 12,34 hod., v němž žalovaná stanovila termín realizace opravy na 3. 3. 2015 v 8,30 hod. a žalobkyň, které tento termín opravy potvrdily emailem ze dne 26. 2. 2015 v 18,45 hod. Uvedla-li žalovaná v daném emailu, že termín na realizaci opravy je stanovený na 3. 3. 2015 v 8,30 hod., lze takto stanovený termín považovat za „nejkratší technicky možný termín“, neboť žalovaná jako odborník, podnikatel v oboru bez pochyby vyhodnotila možnosti opravy reklamované vady předtím, než termín realizace její opravy žalobkyním navrhla.

13. Již v rozhodnutí zdejšího soudu v souběžné věci vedené pod sp. zn. [spisová značka] přitom odvolací soud vyložil, že ač se jednalo o dohodu stran v rámci elektronické komunikace, splňovala podmínku písemnosti, nutnou pro dohodu na odstranění vad v nejkratším technicky možném termínu ve smyslu čl. 7.7. smlouvy o dílo. Takový závěr je souladný i se zásadou upravenou v § 4 odst. 2 o. z., neboť žalobkyně běžně komunikovaly se zhotovitelem díla elektronicky a termíny oprav, které jednatel žalované navrhoval provést a žalobkyně vždy e-mailem odsouhlasily, mohly žalobkyně (při zvážení okolností, které jim byly v rozhodné době a v jejich postavení spotřebitelek zřejmé) považovat za písemně dohodnutý termín pro odstranění vytčené vady díla. Ani v této věci nemá odvolací soud důvod odchýlit se od tohoto posouzení. Nadto nelze přehlédnout, že emailová adresa žalované ([e-mail]), ze které bylo se žalobkyněmi komunikováno, je adresou, která byla jako kontaktní emailová adresa žalované uvedena i v zápisu o odevzdání a předání dokončených staveb ze dne 11. 10. 2013 a z výpovědi žalobkyně a) plyne, že komunikace mezi účastníky probíhala telefonicky, a rovněž právě prostřednictvím emailů, a to s panem [jméno FO], jednatelem žalované.

14. K námitce žalované, kterou zpochybnila pravost všech emailů předložených žalobkyněmi, odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavírá, že je považuje za pravé. Žalobkyně předložily originály emailů včetně jejich hlaviček obsahujících i technický popis emailů, současně provozovatel emailové domény žalobkyň [název] [společnost 2]. zaslal soudu opětovně kompletní emailovou komunikaci mezi účastníky v rozhodném období se stanoviskem, že daná komunikace nevykazuje po technické stránce žádné nestandardnosti vzbuzující pochybnosti o její pravosti. Závěry, které soud prvního stupně na základě těchto důkazů učinil, lze považovat za přiléhavé, když rovněž poukázal i na to, že tato komunikace na sebe vzájemně navazuje, když na předchozí emaily je následujícími emaily odpovídáno. Jak již bylo uvedeno, žalobkyně a) vypověděla, že takto komunikovaly s jednatelem žalované panem [jméno FO]. Pokud žalovaná namítá, že nebylo prokázáno, že by tyto emaily vůbec psala žalovaná, nelze než poukázat právě na vyjádření provozovatele emailové domény [název] stejně jako na skutečnost, že adresa, z níž bylo se žalobkyněmi komunikováno byla adresa uvedená v zápise o předání díla, přičemž se jednalo o běžný způsob komunikace mezi účastníky. Z obsahového hlediska podle povahy řešených problémů, je zjevné, že se muselo jednat právě o komunikace mezi účastníky vztahující se ke smlouvě.

15. S ohledem na právě uvedené odvolací soud napadený rozsudek včetně nákladového výroku jako věcně správný potvrdil podle § 219 o. s. ř.

16. O náhradě nákladů řízení před odvolacím soudem bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byly v odvolacím řízení zcela úspěšné. Náleží jim proto plná náhrada nákladů, jež účelně vynaložily v tomto stadiu řízení. Odměna za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty 63 600 Kč činí podle § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“) částku 3 660 Kč, snížená podle § 12 odst. 4 AT u každé z nich o 20 % na částku 2 928 Kč, paušální náhrada podle § 13 odst. 4 AT á 300 Kč. Za dva úkony právní služby, a to za vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu, náleží odměna za každou ze žalobkyň ve výši 7 449 Kč (2x 2 928 Kč, 1 x 300 Kč). Za úkon převzetí a příprava zastoupení v odvolacím řízení odměna a náhrada přiznána nebyla, neboť tento úkon byl honorován již v napadeném rozsudku. Cestovné v souladu s § 157 zákona č. 262/2006 Sb. a vyhláškou č. 398/2023 Sb. za cestu zástupkyně žalobkyň na jednání konané dne 28. 11. 2024 osobním vozidlem z [místo] do [místo] a zpět v rozsahu 234 km (průměrná spotřeba 5,1 l/100 km, cena pohonných hmot-motorová nafta 38,70 Kč/l, sazba základní náhrady 5,60 Kč/1 km) činí celkem částku 1 772,24 Kč. Náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a) a 3 AT činí částku 600 Kč (6 započatých půlhodin při cestě ze sídla advokátní kanceláře zástupkyně na jednání k soudu a zpět). Celkové náklady včetně 21 % DPH tak činí částku 20 897 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení, avšak jen za splnění podmínek a z důvodů stanovených v § 237 o. s. ř., jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.