o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 21 C 70/2021-59

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení (výrok I.) a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] (výrok II.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení před finančním arbitrem (dále jen„ arbitr“) pod sp. zn. FA/SR/ZP [číslo] [rok]. Žalovaná odmítla, že by řízení bylo nepřiměřeně dlouhé a rovněž vznesla námitku promlčení.

3. Soud prvního stupně na podkladě provedených důkazů, zejména obsahem spisu arbitra a nesporných tvrzení účastníků, dospěl ke skutkovým zjištěním, která podrobně popsal v bodu 3. až 6. odůvodnění napadeného rozsudku. Odvolací soud pouze stručně shrnuje stěžejní skutková zjištění.

4. Řízení bylo k návrhu žalobce zahájeno dne [datum]. Žalobce byl v návaznosti na vady návrhu vyzván k odstranění jeho nedostatků dne [datum], přičemž vytýkané vady odstranil dne [datum]. Arbitr dne [datum] oznámil [právnická osoba] (dále jen„ Instituce“) zahájení řízení a vyzval ji k vyjádření, což Instituce učinila dne [datum]. Dne [datum] arbitr vyzval žalobce ke zvážení dalšího postupu v řízení s ohledem na námitku promlčení. Dne [datum] žalobce zaslal vyjádření, že s právním posouzením arbitra nesouhlasí, a požaduje rozhodnutí ve věci. Dne [datum] arbitr vyzval žalobce a dne [datum] Instituci k seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí a současně je vyzval k vyjádření a předložení podkladů důležitých pro rozhodnutí o bezdůvodném obohacení z neplatné pojistné smlouvy. Dne [datum] požádal žalobce arbitra o zaslání spisové dokumentace v elektronické podobě. Dne [datum] žalobce předložil vyjádření ke shromážděným podkladům. Dne [datum] se se shromážděnými podklady seznámila Instituce a téhož dne předložila aktuální podklady. Dne [datum] je arbitr zaslal žalobci. Dne [datum] požádal žalobce o prodloužení lhůty k vyjádření, arbitr jeho žádosti dne [datum] vyhověl a lhůtu prodloužil do dne [datum]. Dne [datum] žalobce oznámil změnu právního zástupce a předložil vyjádření o rozsahu 11 stran, přičemž nově požadoval i určení neplatnosti celé pojistné smlouvy, a doplnění dokazování. Dne [datum] vydal finanční arbitr Nález. Dne [datum] podal žalobce proti [příjmení] námitky. Dne [datum] vyzval arbitr Instituci k vyjádření. Dne [datum] podala námitky Instituce. Dne [datum] se vyjádřil žalobce k námitkám Instituce a dne [datum] Instituce k námitkám žalobce. Dne [datum] sdělil arbitr účastníkům, že prodlužuje lhůtu pro vydání rozhodnutí a vyzval je, aby předložili podklady o aktuálním stavu pojištění, aby rozhodnutí o námitkách zahrnulo celý nárok. Instituce předložila požadované podklady dne [datum], žalobce dne [datum]. Dne [datum] žalobce vyzval arbitra k přijetí opatření proti nečinnosti. Dne [datum] vydal arbitr rozhodnutí o námitkách. Dne [datum] zástupce žalobce vyzval žalovanou k úhradě kompenzace. Žalobce v rámci předběžného projednání nároku u žalované doložil dne [datum] plnou moc udělenou zástupci.

5. Soud prvního stupně věc posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“), zejména podle § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1, 2, 3 OdpŠk a dále podle zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, zejména § 1 odst. 1 písm. e), § 15 odst. 1 a § 16 odst. 2 tohoto zákona (dále jen „zákon [číslo]“).

6. Soud prvního stupně s poukazem na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 344/2014 uzavřel, že řízení před arbitrem spadá pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy, když vyšel z toho, že předmětem řízení bylo určení neplatnosti smlouvy o životním pojištění a vydání bezdůvodného obohacení. Jednalo se o spor o právo, který byl opravdový a vážný, rozhodnutí ve sporu mělo přímý vliv na existenci, rozsah a způsob výkonu daného práva. Toto právo má svůj základ ve vnitrostátním právu a má civilní povahu. Byla rovněž splněna podmínka na správní řízení navazujícího soudního přezkumu, když soudní kontrola rozhodovací činnosti arbitra ve věcech spadajících do jeho působnosti vymezené v § 1 odst. 1 zákona 229/2002 spadá do režimu části páté o. s. ř. (srov. rozsudek NSS ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). Shodný závěr o aplikaci čl. 6 odst. 1 Úmluvy na řízení před arbitry zaujal i Městský soud v Praze (např. sp. zn. 68 Co 98/2020 či 62 Co 213/2020). Na řízení před arbitrem tak dopadají závěry stanoviska Nejvyššího soudu ze dne [datum], Cpjn 206/2010 (dále jen„ Stanovisko“).

7. Soud prvního stupně se dále zabýval tím, zda je naplněn předpoklad nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení. Řízení před arbitrem bylo zahájeno dnem [datum] a skončilo dne [datum], kdy bylo vydáno rozhodnutí o námitkách. Řízení trvalo 1 rok a 2 dny, přičemž přiměřenost délky řízení je třeba posoudit i s ohledem na složitost předmětu řízení, charakter řízení, postup samotného arbitra, či případně samotných účastníků (jejich procesní aktivity, obstrukčních jednání atd.). Poukázal na zásady řízení před arbitrem upravené v § 12 zákona [číslo] a uzavřel, že řízení před arbitrem podléhá zásadě vyšetřovací. V řízení se tak neuplatní zásada koncentrace řízení, přičemž tyto skutečnosti mají rozhodně vliv na délku řízení. Pokud jde o předmět řízení, pak v daném případě sice arbitr řeší otázku platnosti smluv o investičním životním pojištění pravidelně, vždy je však třeba věnovat pozornost individuálním okolnostem toho kterého případu. Po právní stránce nelze otázku platnosti životního investičního pojištění a s tím souvisejících otázek považovat za jednoduchou, podle názoru soudu se naopak jedná o problematiku složitou (v letech 2019 a 2020 byla ke sporným otázkám teprve vytvářena judikatura vyšších soudů). Prvostupňový soud pak hodnotil i postup samotného arbitra, když z nesporného průběhu řízení bylo zřejmé, že jednání probíhalo zcela plynule a mezi jeho úkony nebyly žádné průtahy. Pokud jde o počátek lhůty k rozhodnutí podle § 15 odst. 1 zákona [číslo], Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] dospěl k závěru, že arbitr je povinen ukončit řízení o návrhu nejpozději do 90 dnů od okamžiku shromáždění všech podkladů v takovém rozsahu, který umožní učinit právní závěr o výsledku sporu. Okamžik shromáždění podkladů nezbytných pro jeho rozhodnutí je přezkoumatelnou objektivní skutečností, která nezávisí na jeho vůli. Jestliže se podklady v uvedeném rozsahu dostanou do dispozice arbitra, je třeba mít za to, že je shromáždil (obdržel úplný spis). Z uvedeného je zřejmé, že za počátek běhu lhůty rozhodně nelze považovat den [datum], jak tvrdil žalobce. Určení rozsahu nezbytných podkladů nemůže arbitr učinit předtím, než se k návrhu na zahájení řízení řádně vyjádří všechny strany sporu, neboť až na základě vyjádření obou stran může arbitr dospět k závěru o potřebném rozsahu nezbytných podkladů a tyto si pro rozhodnutí následně řádně opatřit. V daném případě Instituce ve svém vyjádření vznesla námitku promlčení. Žalobce v podání doručeném dne [datum] tvrdil, že vznesení námitky promlčení je v rozporu s dobrými mravy, přičemž zároveň disponoval s předmětem sporu, když požadoval i určení neplatnosti pojistné smlouvy jako celku. Až na základě vyjádření žalobce doručeného mu dne [datum] mohl arbitr učinit závěr o rozsahu potřebných nezbytných podkladů a dospět k závěru, že všechny nezbytné podklady pro rozhodnutí shromáždil a není třeba doplnit dokazování o žalobcem navržené důkazní návrhy. Lhůta 90 dnů podle § 15 odst. 1 zákona [číslo] tak začala běžet až ode dne [datum]. Arbitr proto vydal nález v zákonné lhůtě. Pouhá skutečnost, že arbitr překročil zákonnou lhůtu k vydání rozhodnutí o námitkách podle § 16 odst. 2 zákona 229/2002 v řádu několika dnů, sama o sobě zejména s ohledem na přiměřenost celkové délky řízení nemůže vést k závěru o nepřiměřenosti délky řízení. V tomto směru odkázal i na rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 62 Co 213/2020-96, který v konkrétním případě shledal jako přiměřenou délku řízení i řízení před arbitrem trvajícím 24 měsíců, přičemž toto rozhodnutí bylo i aprobováno usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 3234/20, jímž byla [ulice] stížnost zamítnuta. Prvostupňový soud tak uzavřel, že není naplněn základní předpoklad odpovědnosti za náhradu nemajetkové újmy, a to nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla v řízení plně úspěšná.

8. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Namítal nesprávnost skutkových zjištění, neboť v letech 2019 a 2020 nebyla ke prof. Ing. [jméno] [příjmení]. Rovněž nesouhlasí s tím, že by jednání před arbitrem probíhalo zcela plynule a nebyly v něm žádné průtahy. Od [datum] do [datum], tedy po dobu 3 a půl měsíce, arbitr vůči účastníkům neučinil žádný úkon. Nesprávný je rovněž právní závěr prvostupňového soudu, že až na základě vyjádření žalobce doručeného dne [datum] mohl arbitr učinit závěr o rozsahu potřebných nezbytných podkladů, a tedy že všechny nezbytné podklady pro rozhodnutí shromáždil až k tomuto datu. Z judikatury plyne, že okamžik shromáždění podkladů je objektivně určitelnou skutečností, přičemž arbitr nemůže na základě své úvahy posunout tento počátek na dobu, kdy obdrží další vyjádření účastníků obsahující jen právní argumentaci. Arbitr obdržel podstatné podklady nejpozději dne [datum], kdy mu instituce doručila vyjádření k návrhu žalobce. Navíc arbitr sám žalobce dne [datum] vyzval k seznámení s podklady pro vydání nálezu, pročež nemůže být správný závěr soudu prvního stupně, že ke shromáždění podkladů došlo až 2 měsíce poté, co toto shromáždění sám arbitr deklaroval. Rozsudek soudu prvního stupně rovněž považuje za nepřezkoumatelný, neboť ignoroval podstatnou část námitek žalobce a jím předloženou judikaturu. Naopak bez bližšího odůvodnění převzal judikaturu předloženou žalovanou. Navrhl, aby odvolací soud změnil napadené rozhodnutí, žalobě v plném rozsahu vyhověl a rovněž přiznal žalobci náhradu nákladů řízení.

9. Žalovaná ve vyjádření k odvolání zdůraznila správnost rozhodnutí soudu prvního stupně. Jeho závěr, že řízení trvající 12 měsíců nepředstavuje nesprávný úřední postup, je dostatečně odůvodněn, když se prvostupňový soud přiklonil k žalovanou uváděnému rozsudku Městského soudu v Praze, č. j. 62 Co 213/2020-96. K tomuto rozsudku se v poslední době přiklonil tento soud i v dalších rozsudcích (sp. zn. 91 Co 403/2021 nebo 53 Co 427/2021), které posuzovaly řízení dlouhé cca 18 měsíců. Namítá-li žalobce tak období od [datum] do [datum], přehlíží zejména lidský faktor a skutečnost, že množství shromážděných podkladů je třeba nejdříve vyhodnotit a teprve pak lze dojít k rozhodnutí, zda vyzvat obě strany k doplnění nebo k vyjádření se k podkladům. Poukázal i na Stanovisko, které výjimečně připouští brát ohled na dočasnou vytíženost soudu či konkrétního soudce, což se analogicky dá vztáhnout i na arbitra, přičemž v předmětném období byl arbitr zcela zahlcen stovkami podobných žádostí. Žalovaná pak opětovně upozorňuje na to, že vznesla námitku promlčení, kterou však soud prvého stupně zcela pominul. Zdůraznila, že ke skončení řízení u arbitra došlo dne [datum] a od [datum] začala běžet promlčecí šestiměsíční lhůta podle § 32 odst. 3 OdpŠk. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne [datum]. Tento nárok však neuplatnil řádně, neboť nebyl doložen platnou plnou mocí, která byla doložena až dne [datum]. V této souvislosti poukázal na závěry usnesení Městského soudu v Praze, č. j. 11 Co 390/2021-58. Rovněž namítl nesprávnost požadovaného zákonného úroku z prodlení od [datum], když nárok na toto příslušenství by měl žalobce až ode dne [datum] ([datum] sdělen žalobci výsledek projednání). Navrhla potvrzení napadeného rozhodnutí a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení

10. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

11. Odvolací soud předně nepřisvědčil námitce žalobce, že napadené rozhodnutí je rozhodnutím nepřezkoumatelným. Měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, je zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I kdyby toto rozhodnutí případně nevyhovovalo všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly, s ohledem na obsah odvolání, na újmu uplatnění práv odvolatele. V projednávané věci je přitom z obsahu žalobcem podaného odvolání zjevné, že k takové újmě nedošlo.

12. Pro samotné posouzení věci vyšel odvolací soud ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a nesporných tvrzení účastníků o průběhu řízení před arbitrem. Odvolací soud předně sdílí názor soudu prvního stupně, že na řízení před arbitrem se vztahuje čl. 6 odst. 1 Úmluvy, když lze kladně zodpovědět otázky, jež jsou pro posouzení aplikovatelnosti tohoto článku dány (srov. např. rozsudek NS sp. zn. 30 Cdo 519/2015). Odvolací soud pro stručnost odkazuje na závěry soudu prvního stupně, se kterými se ztotožňuje (shodně tuto otázku posoudily i další senáty zdejšího soudu, např. rozhodnutí sp. zn. 62 Co 213/2020, sp. zn. 68 Co 98/2020, sp. zn. 16 Co 402/2020 nebo sp. zn. 13 Co 140/2021).

13. Skutečnost, že se na řízení před arbitrem vztahuje čl. 6 Úmluvy má význam v tom směru, že se při posuzování odpovědnosti žalované za škodu vychází z § 13 odst. 1 věta třetí OdpŠk. To znamená, že se neposuzuje, zda každý jednotlivý úkon byl učiněn v konkrétně stanovené době, ale pouze to, zda celková doba řízení byla či nebyla přiměřená při zohlednění složitosti věci, postupu orgánů i samotných poškozených a významu věci pro poškozeného (§ 31a odst. 3 OdpŠk). Jak plyne ze Stanoviska, k porušení práva na přiměřenou délku řízení může dojít i tehdy, nedošlo-li v řízení k průtahům, a naopak, i když k průtahům v řízení došlo, nemusí se vždy jednat o porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné uzavření řízení zpravidla očekávat. Není namístě řešit, jaká by byla ideální délka řízení, a že této ideální doby nebylo dosaženo, ale pouze to, zda celková doba řízení je nepřijatelná/nepřiměřená (srov. např. rozsudek NS sp. zn. 30 Cdo 1355/2012).

14. Odvolací soud pak ve shodě se soudem prvního stupně hodnotí délku posuzovaného řízení jako nikoli nepřiměřenou kritériím vyplývajícím z § 31a odst. 3 OdpŠk. Složitost případu (řízení) je jednou z možných objektivních příčin prodloužení řízení. Odvolací soud přisvědčuje hodnocení složitosti posuzovaného řízení včetně účasti samotného poškozeného na průběhu řízení, jak jej učinil prvostupňový soud. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani hodnocení okolnosti, kdy se formovala judikatura vyšších soudů. Odvolací soud již opakovaně nepřisvědčil námitce žalobce (odvolatele), že posuzované řízení je jednoduché, a úkony arbitra je tak třeba považovat za rutinní (srov. např. rozsudek sp. zn. 14 Co 121/2021 či sp. zn. 13 Co 140/2021). Odvolací soud má naopak za to, že právě hmotněprávní složitost daného případu zásadně ovlivnila délku řízení před arbitrem, když se do ní citelně promítla jak změna právního zástupce žalobce a s tím spojené rozšíření uplatněných návrhů (kromě vydání bezdůvodného obohacení žalobce nově v podání ze dne [datum] požadoval rovněž určení neplatnosti celé smlouvy), tak i obrana Instituce z hlediska posuzování platnosti smlouvy investičního životního pojištění, od jejíž neplatnosti žalobce odvíjel nárok na vydání bezdůvodného obohacení, včetně námitky promlčení. Nelze přehlédnout, že toto řízení podléhá zásadě vyšetřovací, arbitr poté, co navrhovatel odstraní nedostatky návrhu, které brání projednání sporu, vyzve Instituci, proti které návrh směřuje, aby se k návrhu vyjádřila a předložila podklady, které finanční arbitr po posouzení návrhu považuje za relevantní pro posouzení a rozhodnutí sporu mezi navrhovatelem a Institucí. Není vyloučeno, aby arbitr v řízení vyzýval navrhovatele i Instituci opakovaně k doplnění předložených vyjádření nebo podkladů, což se s ohledem na danou problematiku stalo i v posuzovaném řízení. Zákon o finančním arbitrovi přitom arbitrovi ukládá, aby stranám sporu poskytoval k vyjádření nebo předkládání podkladů vždy 15 denní lhůty a současně stanoví právo strany sporu požádat o prodloužení této lhůty, případně i opakovaně. Žalobce dne [datum] požádal o prodloužení lhůty k předložení vyjádření po seznámení se s podklady Instituce, které byly žalobci doručeny dne [datum]. Arbitr lhůtu prodloužil do [datum], přičemž žalobce podal téhož dne obsáhlé vyjádření, jak již zmíněno výše. Arbitr rovněž účastníkům nastínil svůj předběžný právní názor a usiloval v souladu se zákonem o smírné řešení sporu. Následně, a to i v námitkovém řízení, se účastníci opakovaně vyjadřovali k předloženým podkladům a rovněž předkládali podklady nové, neboť v průběhu řízení se musela opětovně řešit otázka aktuální výše zaplaceného pojistného.

15. Odvolací soud tak v souladu s prvostupňovým soudem považuje za okamžik shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí, rozhodný pro počátek běhu 90 denní lhůty pro vydání rozhodnutí arbitra, den [datum]. Vydal-li arbitr nález dne [datum], učinil tak v zákonné lhůtě.

16. Nad rámec právě uvedeného odvolací soud uvádí, že i kdyby přisvědčil žalobci, že arbitr byl v období od [datum] do [datum] nečinný, ani tento výkyv v plynulosti postupu arbitra by při hodnocení významu řízení pro poškozeného jako standardního (majetkový nárok) a s ohledem na složitost projednávané materie neodůvodňoval posouzení celkové doby řízení trvající 12 měsíců za neodpovídající projednávané věci.

17. K námitce promlčení vznesené žalovanou je třeba přisvědčit tomu, že soud prvního stupně se touto námitkou nijak nezabýval, a to ani tak, že by odůvodnil, z jakého důvodu ji neposuzoval. Jeho implicitní závěr, že nárok není promlčen, plynoucí ze skutečnosti, že nárok žalobce posuzoval věcně, je však závěrem správným. Odvolací soud se neztotožňuje s posouzením otázky doložení plné moci, jak ji učinil senát zdejšího soudu ve věci sp. zn. 11 Co 390/2021. Z konstatní judikatury plyne, že schválí-li zmocnitel jednání osoby nevybavené plnou mocí, je jím vázán a nastávají z něj stejné právní účinky, jako kdyby právní úkon byl již původně učiněn zmocněncem oprávněným (srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 26 Cdo 1188/2010 či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 2923/2015). Obdobně platí, že dodatečně doložená plná moc, a to i kdyby byla udělena až poté, co zmocněnec již za účastníka provedl některé úkony (např. podal žalobu nebo odvolání), má za následek zhojení nedostatku plné moci, a jsou tím schváleny (ratihabovány) i ty úkony učiněné v řízení zástupcem účastníka, k nimž došlo před podpisem plné moci (srov. přiměřeně [příjmení], L., [příjmení], J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 173 – 183). Tyto závěry se nepochybně prosadí i pro žalobcem uplatněný návrh na předběžné projednání u žalované.

18. Z právě uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně včetně výroku o nákladech řízení jako věcně správný.

19. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Procesně úspěšné žalované vznikly náklady odvolacího řízení spočívající ve 3 paušálních náhradách hotových výdajů á [částka] (vyjádření k odvolání, příprava a účast u jednání odvolacího soudu) podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. v celkové výši [částka].