o odvolání žalobkyně proti [anonymizováno] Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]

1. Napadeným [anonymizováno] soud prvního stupně zastavil řízení ohledně povinnosti [role v řízení] zaplatit žalobkyni částku [částka] (výrok I.), zamítl žalobu, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] (výrok II.) a dále rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok III.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala původně částky [částka], po částečném zpětvzetí částky [částka], a to z titulu náhrady majetkové a nemajetkové újmy na zdraví s odůvodněním, že žalovaný byl pravomocným [anonymizována dvě slova] uznán vinným, že ji dne [datum] fyzicky napadl a způsobil jí zranění. Žalovaný namítl, že iniciátorem incidentu byla žalobkyně, a že i žalobkyně za něj byla trestně stíhána a odsouzena.

3. Soud prvního stupně na podkladě provedených listinných důkazů a nesporných tvrzení dospěl ke skutkovým zjištěním, rozhodným s ohledem na právní posouzení věci, která podrobně popsal v odůvodnění přezkoumávaného [anonymizováno] (bod 3. až 7.).

4. Soud prvního stupně po citaci § 2918 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) shledal žalobu nedůvodnou. Vyšel ze skutečnosti, že dne [datum] došlo mezi účastníky k incidentu, za nějž byli oba v samostatných trestních řízeních pravomocně uznáni vinnými přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku, a při němž došlo ke zranění žalobkyně, jež si vyžádalo [anonymizována dvě slova]. V souladu s § 2894 a násl. o. z. by tak obecně bylo povinností [role v řízení] coby odpovědného škůdce odčinit žalobkyni prokázanou majetkovou a nemajetkovou újmu způsobenou jí v příčinné souvislosti s protiprávním jednání [role v řízení]. Vzhledem k § 2918 o. z. je však při posouzení základu nároku žalobkyně třeba zkoumat i otázku její spoluúčasti coby poškozené na vzniku újmy, neboť úprava spoluúčasti poškozeného na vzniklé újmě je založena na východisku, že újma nemusí být pouze výsledkem jednání škůdce, nýbrž může být vyvolána i samotným poškozeným; v takovém případě poškozený poměrně nebo zcela nese újmu vzniklou okolnostmi na jeho straně (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] nebo sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]). Platí tak, že v rozsahu, v jakém se sám poškozený podílel na způsobení škody (újmy), není dána odpovědnost toho, kdo za škodu odpovídá, když chybí jeden ze základních předpokladů odpovědnosti za škodu, a to příčinná souvislost mezi vznikem škody a protiprávním jednáním škůdce. Prvostupňový soud se proto zabýval tím, nakolik se na vzniku tvrzené škody podílela samotná žalobkyně (resp. i jiné okolnosti). Podle ustálené soudní judikatury se ke spoluzpůsobení si újmy přihlíží zejména v případech, kdy poškozený svým protiprávním jednáním [anonymizována dvě slova] vyprovokoval, nebo tam, kde pachatel odvracel útok poškozeného, aniž byly splněny podmínky nutné obrany, tedy reagoval na předchozí jednání poškozeného a z nedbalosti jej zranil. O postavení iniciátora či útočníka zásadně rozhoduje začátek konfliktu (střetnutí), nikoliv jeho průběh, tím méně jeho výsledek. Podstatné je, od koho vzešla počáteční iniciativa, kdo dříve incident vyvolal, a tato osoba je potom také iniciátorem, resp. útočníkem. Je přitom nerozhodné, zda jeden z účastníků vyšel z konfliktu se závažnějším zraněním než druhý, neboť ani z této skutečnosti nelze usuzovat, že iniciátorem (útočníkem) byl nezraněný či méně zraněný účastník a obráncem ten, kdo utrpěl závažnější újmu na zdraví. Jde o hledisko časové, přičemž dalším hlediskem může být i motiv jednání – pohnutka nebo třeba také skutečnost, že jednání jedné z osob směřovalo k eskalaci konfliktu - útočníkem je pak ten, kdo má na eskalaci větší podíl.

5. V daném případě bylo prokázáno, že újma jako následek zranění žalobkyně, jež jí způsobil žalovaný jedním úderem pěstí do brady a následným sevřením levé ruky, byla vyvolána jednáním žalobkyně, která nejenže nevhodně slovně pokřikovala na manželku [role v řízení] v prostorách podzemní garáže [anonymizována dvě slova], ale zejména jako první fyzicky inzultovala samotného [role v řízení], kterého nejdříve strčila do hrudi a následně jej fyzicky udeřila otevřenou dlaní do oblasti levého oka a nosu. Žalovaný při odvracení této fyzické inzultace, aniž by byly splněny podmínky nutné obrany, žalobkyni z nedbalosti zranil. Byla to tedy žalobkyně, která svým prvotním protiprávním jednáním vyvolala, resp. [anonymizována dvě slova] [role v řízení] a tím vzájemný fyzický konflikt mezi účastníky. Žalobkyně konflikt nejenže vyvolala, ale pokračovala v něm i poté, co došlo k jejímu zranění a žalovaný s manželkou z místa již odcházeli, neboť opět do [role v řízení] strčila a znovu jej napadla do oblasti hlavy a očí.

6. Prvostupňový soud za popsané situace uzavřel, že škoda ve smyslu § 2918 o. z. vznikla výlučně následkem okolností, které se přičítají žalobkyni, tedy škodu si žalobkyně spoluzpůsobila sama. Ač samotné zranění žalobkyně způsobil žalovaný, jeho nedbalostní jednání, které bezprostředně vedlo k poškození žalobkyně, bylo vyvoláno žalobkyní. Žalobkyně tak zcela nese újmu vzniklou okolnostmi na její straně. Nebýt jejího předchozího jednání v podobě fyzického ataku na osobu [role v řízení], nedošlo by k jejímu následnému zranění žalovaným. Příčinou vzniku újmy žalobkyně tak bylo její vlastní protiprávní jednání ([anonymizováno] výtržnictví) vůči žalovanému, kterým protiprávní jednání [role v řízení] ([anonymizováno] výtržnictví) vůči její osobě [anonymizováno], přičemž bylo možno popsanou reakci [role v řízení] předpokládat.

7. Pro úplnost soud prvního stupně doplnil, že ač pouhé slovní útoky žalobkyně na [role v řízení], resp. jeho manželku, by nebyly omluvitelným důvodem k tomu, aby žalovaný žalobkyni fyzicky napadl, v daném případě to byla právě žalobkyně, která jako první fyzicky napadla [role v řízení]. Je přitom nepochybné, a to i s ohledem na předchozí informace k osobě žalobkyně (konflikty s jinými osobami v rámci přestupkových řízení) a [role v řízení] (do doby uvedeného incidentu zcela bezkonfliktní osoba), že nebýt prvního úderu dlaní žalobkyně do tváře [role v řízení], nedošlo by k reakci [role v řízení] (úderu pěstí do brady žalobkyně), u níž nelze vyloučit, že mohla směřovat k vyhnutí se dalšímu konfliktu mezi účastníky. Tato skutečnost se však nenaplnila, neboť i poté, co byla žalobkyně inzultována žalovaným, tak nepřestala v útocích na [role v řízení]. Jelikož se na vzniku újmy podílela žalobkyně coby poškozená svým aktivním jednáním sama, není dána odpovědnost [role v řízení] coby škůdce, neboť v tomto rozsahu není splněna nezbytná podmínka existence příčinné souvislosti mezi jednáním škůdce a vznikem újmy ve smyslu § 2918 o. z. Ohledně požadovaných nároků na náhradu nemajetkové újmy (bolestné a ZSU) podle § 2958 o. z. pak žalobkyně ani neunesla důkazní břemeno, neboť v řízení nikterak neprokázala, že by v příčinné souvislosti s jednáním [role v řízení] ze dne [datum] došlo ke ztížení jejího společenského uplatnění, a rovněž neprokázala jakoukoliv výši požadovaného bolestného a ZSU. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. (ve vztahu k výroku I. [anonymizováno]), ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. (ve vztahu k zamítavému výroku II. [anonymizováno]).

8. Proti výrokům II. a III. [anonymizováno] podala žalobkyně odvolání. Vytkla soudu prvního stupně, že dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Byl to žalovaný, kdo o své vůli přistoupil k žalobkyni a byl to žalovaný, kdo udeřil žalobkyni pěstí do obličeje. Případný slovní atak žalobkyně nemůže ospravedlňovat fyzický útok [role v řízení] mířený do obličeje žalobkyně sevřenou dlaní. Žalovaný prokazatelně žalobkyni fyzicky ublížil. Bylo na soudu prvního stupně, aby posoudil adekvátnost reakce [role v řízení], jestliže posuzoval spoluvinu žalobkyně. Žalobkyně předložila listinné důkazy ke škodě na věcech ve výši [částka], k nákladům spojeným s [anonymizováno] a léčbou ve výši [částka], výpočet nákladů na cestovné za cesty k [anonymizována dvě slova] a rehabilitacím ve výši [částka], celkem [částka] a rovněž [anonymizováno] zprávy o průběhu léčby. Žalobkyně odškodnění vytrpěné bolesti a ZSU stanovila podle [anonymizováno] NS částkou [částka] za bolestné a částkou [částka] za ZSU. Žalobkyně ponechala na úvaze soudu, v jaké výši toto odškodnění přizná. Po zpětvzetí pro částku [částka] (z toho částka [částka] soudem neuznané náklady), zůstal uplatněn nárok na odškodnění bolesti a ZSU ve výši [částka]. K upřesnění výše tohoto odškodnění měl soud prvního stupně zadat vyhotovení znaleckého posudku. Navrhla, aby odvolací soud v napadeném rozsahu rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Při odvolacím jednání namítla i nesprávnost stanovené výše náhrady nákladů řízení.

9. Žalovaný ve vyjádření k odvolání zdůraznil, že popis incidentu žalobkyní je účelový, když zcela neodpovídá zjištěním učiněným orgány činnými v [anonymizováno] řízení. Soud prvního stupně správně vycházel z [anonymizováno] Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], podle kterého to byla právě žalobkyně, která jako první fyzicky zaútočila na [role v řízení], když jej po vzájemném odstrkování jako první udeřila otevřenou dlaní do oblasti levého oka a nosu. Žalovaný souhlasí s tím, že jakýkoli slovní útok neodůvodňuje následný fyzický útok, což potvrzuje i napadené rozhodnutí. Byla-li však žalobkyně iniciátorem jak slovního, tak i fyzického útoku, je tento argument zcela nemístný. Během incidentu žalobkyně opakovaně vyvolávala potyčky se žalovaným, a to i přesto, že se žalovaný místo incidentu snažil opustit. Žalovaný se pouze bránil útokům žalobkyně, a nebýt jejího jednání, k danému incidentu by nikdy nedošlo. Navíc její zranění, které měla v důsledku incidentu podle jejího tvrzení utrpět, zřejmě nejsou tak závažná, jak žalobkyně tvrdí. Žalovaný ani jeden z nároků žalobkyně uplatněný žalobou neuznává. Žalovaný se ztotožňuje s názorem soudu prvního stupně, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno, neboť v řízení neprokázala, že by v příčinné souvislosti s jednáním [role v řízení] během incidentu došlo ke ztížení jejího společenského uplatnění, a rovněž neprokázala jakoukoliv výši požadovaného bolestného a náhrady za ZSU. Žalobkyně však neunesla důkazní břemeno ani co se týče její tvrzené majetkové škody. Žalovaný dále doplnil, že i kdyby žalobkyně své nároky vůči žalovanému prokázala, nemohly by jí být přiznány, neboť platí, že v rozsahu, v jakém se sám poškozený podílel na způsobení škody (újmy), není dána odpovědnost toho, kdo za škodu odpovídá, a chybí pak jeden ze základních předpokladů odpovědnosti za škodu, a to příčinná souvislost mezi vznikem škody a protiprávním jednáním škůdce. Veškerá škoda, která žalobkyni vznikla, je následkem okolností výlučně na straně žalobkyně, která incident vyvolala a následně v něm pokračovala, ač již sama utrpěla zranění. Navrhl potvrzení výroku II. a III. napadeného rozhodnutí a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

10. Odvolací soud přezkoumal napadené výroky [anonymizováno] včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné pouze ohledně nákladového výroku III.

11. Odvolací soud ve vztahu k výroku II. pro stručnost vlastního rozhodnutí odkazuje na vyčerpávající odůvodnění napadeného [anonymizováno] a na skutkové i právní závěry v něm obsažené, podpořené také odkazem na přiléhavou judikaturu Nejvyššího soudu. Nad rámec právě uvedeného k odvolacím námitkám žalobkyně uvádí, že nemohou zvrátit správnost závěrů soudu prvního stupně. Odvolací soud nepřisvědčil námitce, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci z důvodu, že to byl žalovaný, kdo o své vůli přistoupil k žalobkyni a udeřil ji pěstí do obličeje. Soud prvního stupně zcela správně vycházel jak z [anonymizována dvě slova] Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], jehož závěry byly shledány správnými usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] (žalobkyně byla uznána vinnou přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku), tak rovněž z [anonymizováno] téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (žalovaný byl uznán vinným přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku), z nichž vyplývá popis skutku, pro který byli oba účastníci shledáni vinnými. Uvedené tvrzení žalobkyně popisu skutku v těchto rozhodnutích neodpovídá. Vzhledem k obsahu zmíněných trestních rozhodnutí, jimiž byla žalobkyně i žalovaný odsouzeni za spáchaný [anonymizováno] (tentýž incident), zejména k popisu skutku včetně toho, co bezprostředně předcházelo protiprávnímu jednání [role v řízení], bylo zcela namístě, že prvostupňový soud zjištěný skutkový stav posoudil i z hlediska spoluúčasti poškozené žalobkyně.

12. Jde-li o poměrné snížení povinnosti škůdce nahradit škodu, vznikla-li nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, vychází nová úprava i přes rozdíly ve formulaci § [číslo] o. z. a § 441 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění účinném k [datum], z obdobných principů odškodnění, a lze tak i nadále přiměřeně vycházet z dosavadní judikatury. Odvolací soud se neztotožnil s námitkou žalobkyně, že citované ustanovení umožňuje pouze poměrné snížení povinnosti k náhradě škody, nikoli její úplné vyloučení. Z konstatní judikatury plyne, že úprava spoluúčasti poškozeného na vzniklé škodě podle § 2918 o. z. vychází z toho, že škoda nemusí být pouze výsledkem jednání škůdce, nýbrž může být vyvolána i samotným poškozeným; v takovém případě poškozený poměrně nebo zcela nese škodu vzniklou okolnostmi na jeho straně. Účast poškozeného na vzniku škody lze dovodit tehdy, je-li jednání poškozeného prokazatelně jednou z příčin škody, přičemž se k němu přihlíží zejména v případech, kdy poškozený svým protiprávním jednáním [anonymizována dvě slova] proti své osobě vyprovokoval, nebo tam, kde pachatel odvracel útok poškozeného, aniž byly splněny podmínky nutné obrany (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

13. V projednávané věci bylo prokázáno, že poškozená nejprve bezdůvodně napadla [role v řízení] slovními výpady, následně jej napadla i fyzicky (nejprve do něj strčila, poté mu uštědřila facku do obličeje), v napadání neustala ani po prvním ataku a dále v něm pokračovala (celkem tři útoky- při posledním mu poškodila dioptrické brýle), žalovaný pak reagoval na fyzický atak v podobě facky a žalobkyni z nedbalosti zranil. Podstatné je rovněž i to, že žalovaný se po prvním střetu pokoušel místo opustit, nechtěl v konfliktu pokračovat, ale byla to žalobkyně, která se snažila celý konflikt dále eskalovat. Za popsané situace je zcela přiléhavý právní závěr soudu prvního stupně, že nebýt prvního úderu dlaní žalobkyně do tváře [role v řízení], nedošlo by k reakci [role v řízení] (úderu pěstí do brady žalobkyně). Při posouzení vzájemného vztahu mezi jednáním poškozené a jednáním škůdce, kdy poškozená žalobkyně se na vzniku újmy podílela svým vlastním aktivním jednáním, když svým protiprávním jednáním [anonymizováno] proti své osobě [anonymizováno], nelze než uzavřít, že škoda byla vyvolána samotnou poškozenou.

14. V rozsahu, v němž se na vzniku nákladů, jejichž náhrada je požadována, podílely jiné okolnosti než jen jednání škůdce, zejména v jakém byl způsoben spoluzaviněním poškozeného, škůdce za škodu neodpovídá, neboť v tomto rozsahu chybí příčinná souvislost mezi vznikem škody a jeho zaviněným protiprávním jednáním (srov. již citovaný rozsudek sp. zn. [spisová značka]). Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně shledal na straně žalobkyně spoluúčast v celém rozsahu, není proto splněna nezbytná podmínka existence příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním [role v řízení] a vznikem újmy poškozené žalobkyně ve smyslu § 2918 o. z., pročež není dána odpovědnost [role v řízení] jako škůdce.

15. Již soud prvního stupně se pak vyjádřil k tomu, že pouhý slovní útok by neodůvodňoval následný fyzický útok, avšak v tomto případě to byla žalobkyně, která zaútočila na [role v řízení] nejen slovně, ale i fyzicky. Její námitka je tak zcela neopodstatněná.

16. Není-li dána již jedna z podmínek odpovědnosti za škodu, a to existence příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním a vznikem škody, není nutné se zabývat splněním podmínek dalších, tedy ani zjišťováním škody a její výše (včetně znaleckého dokazování). Přesto je však i závěr soudu prvního stupně o tom, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně nároků na náhradu nemajetkové újmy (bolestné a ZSU) podle § 2958 o. z., závěrem správným.

17. Odvolací soud proto napadený výrok II. [anonymizováno] o věci samé potvrdil podle § 219 o. s. ř.

18. Výrok o nákladech řízení před soudem prvního stupně však odvolací soud správným neshledal, a proto jej podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil co do jejich výše, ve zbývajícím i tento výrok potvrdil podle § 219 o. s. ř. Prvostupňový soud nesprávně stanovil tarifní hodnotu pro účely stanovení výše odměny advokáta, když nezohlednil, že u požadavku na náhradu nemajetkové újmy se tarifní hodnota určuje podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ vyhláška“) částkou [částka]. Vycházeje ze správně stanovené tarifní hodnoty ve výši [částka] (nárok na nemajetkovou újmu [částka], majetková újma [částka]), činí odměna za jeden úkon právní služby částku [částka] a náhrada hotových výdajů [částka] Náklady řízení představuje v souladu s vyhláškou odměna za zastupování za 4 úkony právní služby, a to za převzetí a přípravu zastoupení, vyjádření a 2x účast u jednání. Celkové náklady řízení činí částku [částka] včetně 21% DPH.

19. O náhradě nákladů řízení před odvolacím soudem bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný byl v odvolacím řízení zcela úspěšný. Náleží mu proto plná náhrada nákladů, jež účelně vynaložil v tomto stadiu řízení. Náklady řízení představuje v souladu s vyhláškou odměna za zastupování za 2 úkony právní služby, a to za vyjádření k odvolání a účast u jednání. Vycházeje z tarifní hodnoty ve výši [částka] (nárok na nemajetkovou újmu [částka], majetková újma [částka]), činí odměna za jeden úkon právní služby částku [částka] a náhrada hotových výdajů [částka]. Odměna tak činí částku [částka] včetně 21% DPH.