o zaplacení částky 145 672 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 145 672 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 3. 6. 2020 do zaplacení (výrok I.) a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 26 281,20 Kč (výrok II.).

2. Rozhodl tak o nároku žalobkyně na pojistné plnění (v postavení pojištěné) z titulu smlouvy č. [číslo] o pojištění odpovědnosti podnikatele a právnických osob, obsahující i pojištění přerušení provozu.

3. Soud prvního stupně na podkladě nesporných tvrzení a provedených listinných důkazů dospěl ke skutkovým zjištěním, která podrobně popsal v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku (bod 7. až 18.), přičemž se vypořádal i s tím, proč další provedené důkazy nehodnotil, a rovněž z jakého důvodu neprovedl další účastníky navržené důkazy.

4. Poté po citaci § 2758 odst. 1, § 2766 a § 2770 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) shrnul prokázaný skutkový stav, tedy že žalobkyně byla označena ve smluvním vztahu mezi žalovanou a společností [právnická osoba]. (pojistníkem) jako pojištěný, a to pro pojištění založené pojištěním provozu a Přílohou [číslo]. K námitce absence aktivní žalobní legitimace odkázal na skutečnost, že v pojištění provozu je jako osoba oprávněná uvedena společnost [právnická osoba], avšak v Pojistce je u pojištění přerušení provozu jako oprávněná osoba uvedeno všech 27 pojištěných, včetně žalobkyně. Také praxe žalobkyně doložená informacemi o výplatě pojistného ze dne [datum] dokládá, že žalovaná při výplatě pojistného přímo komunikuje s pojištěným, kterému také zasílá pojistné plnění (v uvedeném případě společností [právnická osoba].). Je tak zřejmé, že sama žalovaná považuje žalobkyni za oprávněnou osobu z pojistné smlouvy (pro pojištění provozu), a jako s oprávněnou osobu s ní i jedná. Prvostupňový soud uzavřel, že jsou-li oprávněné osoby pojistkou ze strany žalované písemně ujištěny, že jsou oprávněnou osobu pro přijetí pojistného plnění při přerušení provozu, je nutno na ně takto nahlížet, a žalobkyně je tak aktivně legitimována při uplatnění nároku na pojistné plnění v rámci pojištění přerušení provozu podle pojistné smlouvy.

5. Ve vztahu k otázce pojistného plnění při přerušení provozu požadovaného žalobkyní za období od 14. 3. 2020 do 25. 5. 2020 zrekapituloval rozsah sjednaného pojištění a jeho podmínek. Žalobkyně je pojištěná v rámci smluvního vztahu žalované s pojistníkem (společností [právnická osoba].), přičemž Pojištěním provozu se sjednává pojištění přerušení provozu pouze pro jeden předmět pojištění, a to [číslo] (dle čl. 4 Pojištění provozu) - zisk a stálé náklady. Dále se v Pojištění provozu sjednávají pojistná nebezpečí (dle čl. 4), a to výbuch, přímý úder blesku, pád letadla, případně jeho části nebo nákladu a voda vytékající z vodovodního zařízení. V Příloze [číslo][číslo] byla sjednána (připojištěna) další pojistná nebezpečí, a to v důsledku výpadku dodávky elektrického proudu, plynu nebo vody, v důsledku úředního zásahu, rozhodnutí nebo opatření státní nebo úřední moci, a to z důvodů hygienických nebo bezpečnostních. V této souvislosti prvostupňový soud zdůraznil, že nedošlo k rozšíření předmětu pojištění, kterým je stále jen [číslo]-zisk a stálé náklady.

6. Prvostupňový soud poté uzavřel, že ze smluvního vztahu (zejména čl. 4. Pojištění provozu) vyplývá pro pojistná plnění vyplacená z pojistných událostí nastalých v průběhu jednoho pojistného roku za pojištěný předmět (podle Pojištění provozu –[číslo]-zisk a stálé náklady) omezení spočívající v tom, že celková částka nesmí přesáhnout pojistnou částku sjednanou pro tento předmět, což je částka 1 000 000 Kč. Současně se pojištění sjednává jako pojištění prvního rizika, kterým se podle čl. 21 odst. 13 Všeobecných pojistných podmínek (dále jen „[číslo]-P-01-2014“) rozumí případ, kdy je ujednaný limit pojistného zároveň horní hranicí úhrnu pojistných plnění ze všech pojistných událostí nastalých v průběhu jednoho pojistného roku nebo v době určité, na kterou bylo pojištění sjednáno. Nelze tak než konstatovat, že ze smluvního vztahu vyplývá, že pro pojistná plnění za všechny pojistné události týkající se všech pojištěných (podle Pojištění provozu) v průběhu jednoho roku je stanoven horní limit maximálního součtu ve výši 1 000 000 Kč. Tento limit se vztahuje k předmětu pojištění, a nikoliv k jednotlivým pojištěným či místům pojištění.

7. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaná poskytla za období dotčeného pojistného roku pojištěným pojistné plnění ve výši 1 000 000 Kč (400 000 Kč společnosti [právnická osoba] a 600 000 Kč společnosti [právnická osoba], jak vyplývá z informace o výplatě pojistného ze dne 19. 5. 2020). Protože pojistná plnění vyplacená z pojistných událostí nastalých v průběhu jednoho pojistného roku a způsobených připojištěným pojistným nebezpečím nesmí za pojištěný předmět, tj. v posuzovaném případě Pojištění provozu –[číslo]-zisk a stálé náklady, přesáhnout pojistnou částku sjednanou pro tento předmět, tj. částku 1 000 000 Kč (čl. 4 Pojištění provozu), a žalovaná již částku v horním limitu vyplatila, nezbylo než uzavřít, že žalobkyni nárok na pojistné plnění ze strany žalované neprospívá. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

8. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání. Namítala, že soud prvního stupně pominul smysl a účel, pro který žalobkyně předmětné pojištění sjednává, nevzal v potaz ani postavení žalobkyně jako slabší smluvní strany a adhezní charakter smluvní dokumentace. Zdůrazňuje, že Příloha má povahu speciální úpravy ve vztahu k úvodní části pojistné smlouvy, doplňkovým pojistným podmínkám (dále jen „[číslo]-P-01/2014“) i [číslo]-P-01-2014. V obsahu pojištění přerušení provozu jsou uvedena pojistná nebezpečí, která jsou předmětem pojištění, nikoliv však všechna vyjmenovaná v čl. 2 bodu 1 [číslo]-P-01/2014. U vyjmenovaných pojistných nebezpečí jsou pak výslovně uvedeny limity pojistného plnění. Příloha [číslo] v bodu A23, upravující pojistné nebezpečí v důsledku úředního zásahu, neobsahuje žádné finanční omezení pojistného plnění, ač tak v případě jiných pojištění, která jsou uvedena v Příloze [číslo], činí (např. bod A22). Z toho plyne, že žalovaný u tohoto pojistného nebezpečí žádný limit uvést nechtěl, a toto riziko by tak mělo být kryto v plné výši, resp. případně podle obecného limitu (bod 2.3 úvodní části pojistné smlouvy). U pojistného nebezpečí úřední zásah je třeba zdůraznit jeho samostatnost a absolutní přednost před ostatními ujednáními v pojistné smlouvě či pojistných podmínkách. Soud prvního stupně nesprávně vztahuje limit uvedený u jednoho pojistného nebezpečí (bod 4 pojištění přerušení provozu) k jinému pojistnému nebezpečí. Poukazuje i na to, že pojištění úředního zásahu bylo bonusem, který byl poskytnut klientům společnosti [právnická osoba], který ani nenavyšoval výši pojistného. Dále doplnila, že Příloha [číslo] od roku 2021 limit pojistného plnění v případě úředního zásahu obsahuje. Dodatečná úprava smluvního ujednání po pandemii je důkazem, že žalovaná si uvědomila absenci limitu a uznala potřebu jej do přílohy doplnit. Zdůrazňuje, že podle konstantní judikatury platí, že nejasnosti v pojistné smlouvě mají být vykládány ve prospěch pojištěného. Rozhodnutí je rovněž nepřezkoumatelné ohledně plurality poškozených, když nebylo nijak vysvětleno, proč by mělo být pojištění vnímáno pro všechny pojištěné a místa pojištění dohromady. Navrhla změnu, případně zrušení rozsudku soudu prvního stupně.

9. Žalovaná ve vyjádření k odvolání zdůrazňuje, že žalobkyně nebyla stranou pojistné smlouvy, ale pouze pojištěným. S poukazem na čl. 4 zvláštní části pojistné smlouvy pojištění přerušení provozu má za to, že základní otázkou je, zda tento článek pojistné smlouvy a v něm uvedená pojistná částka, tj. 1 000 000 Kč, se vztahuje i k pojistnému nebezpečí v podobě úředního zásahu. Poukazuje na čl. 6. 2 této smlouvy, která uvádí, že nedílnou součástí jsou i smluvní ujednání v Příloze [číslo] a dále na uvozující větu Přílohy, podle níž se ujednává, že je-li v pojistné smlouvě sjednáno pojištění přerušení provozu podle [číslo]-P-01/2014, vztahují se k tomuto pojištění také níže uvedená smluvní ujednání pro pojištění přerušení provozu (A22, A23), přičemž bod A23 pak upravuje právě přerušení provozu v důsledku úředního zásahu. Vzhledem k tomu, že pojistné nebezpečí v podobě úředního zásahu není ve speciálním smluvním dokumentu (v Příloze) žádná bližší úprava obsažená, musí se i na toto pojistné nebezpečí vztahovat úprava obsažená v obecnějším smluvním dokumentu (zejména v čl. 4 zvláštní části pojištění přerušení provozu). Zdůrazňuje, že příloha sama o sobě by nemohla založit žádný nárok na pojistné plnění, neboť v ní není vymezeno, za co by se mělo pojistné plnění vyplácet (absence specifikace finanční ztráty, za kterou by se mělo pojistné plnění poskytovat). Tento nárok Příloha zakládá až ve spojení s čl. 4 zvláštní části, tedy v podobě pojištěné finanční ztráty zisku a stálých nákladů, a to do výše 1 000 000 Kč, a to jako pojištění prvního rizika. Není-li samostatné zvláštní úpravy, platí úprava obecná. Nestanovuje-li příloha speciální limit pojistného plnění, neznamená to, že pojistné plnění je neomezené, ale naopak že se na toto pojistné nebezpečí vztahuje obecný limit pojistného plnění platný pro ta pojistná nebezpečí, ke kterým je připojištěno. Naznačuje-li žalobkyně aplikaci limitu 10 000 000 Kč s poukazem na čl. 2. 3 úvodní části pojistné smlouvy, nelze přehlédnout, že toto ustanovení souhrnně limituje pojistná plnění ze všech pojištění majetku sjednaných smlouvou, vyplacených ze všech pojistných událostí vzniklých v průběhu pojistného roku v jednom místě pojištění, a to z příčiny pojistného nebezpečí záplava nebo povodeň. Limit 10 000 000 Kč a 1 000 000 Kč stojí vedle sebe a již naplněním jednoho limitu je vyloučeno další pojistné plnění z druhého limitu. Dále poukazuje na čl. 10 odst. 4 [číslo]-P-01/2014, podle kterého pojistná částka stanovená v pojistné smlouvě pro finanční ztrátu je zároveň horní hranicí úhrnu pojistných plnění pojišťovny snížených o částky dohodnutých spoluúčastí ze všech pojistných událostí nastalých v průběhu pojistného roku nebo k době určité, na kterou bylo pojištění sjednáno. Obdobně upravují pojištění prvního rizika [číslo]-P-01-2014 v čl. 21 bod 13. Je proto správný závěr soudu prvního stupně, že pro pojistná plnění za všechny pojistné události týkající se všech pojištěných podle pojištění provozu v průběhu jednoho pojistného roku je stanoven horní limit maximálního plnění ve výši 1 000 000 Kč. K výkladu obsahu smluvních ujednání zdůrazňuje, že zásada, že se pojem vykládá k tíži toho, kdo jej použil, se aplikuje jen tehdy je-li pojem skutečně nejednoznačný (§ 557 o. z.). Na právní jednání je přitom třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné, přičemž o právní jednání podle § 553 odst. 1 o. z. nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem. I kdyby tak do úvahy přicházely dvě interpretace obsahu pojistného nebezpečí v podobě úředního zásahu, tedy buď za použití čl. 4 zvláštní části nebo bez jeho použití, vedla by jedna z nich k neurčitosti obsahu, a tedy ke zdánlivosti bodu A23. Navrhla potvrzení napadeného rozsudku.

10. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), když neshledal důvodnou výtku žalobkyně, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný. Rozhodnutí totiž zpravidla není nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly, podle obsahu odvolání, na újmu uplatnění práv odvolatele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] nebo usnesení sp. zn. [spisová značka]), což v projednávané věci vzhledem k odvolacím námitkám žalobkyně zjevně nebyly. Postupem soudu prvního stupně jí tak nemohla být způsobena žádná újma. Odvolací soud pak dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

11. Soud prvního stupně zjistil na podkladě provedeného dokazování skutkový stav v rozsahu dostačujícím pro posouzení věci, takže z něj mohl vycházet i odvolací soud, přičemž nepochybil ani v jejím právním posouzení. Odvolací soud souhlasí s jeho závěrem o aktivní věcné legitimaci žalobkyně a na jeho úvahy plně odkazuje. Rovněž souhlasí s tím, že ze smluvních ujednání vyplývají, i ve vztahu k pojištění přerušení provozu v důsledku úředního zásahu podle Přílohy [číslo], limity uvedené v čl. 4 pojištění přerušení provozu upravující rozsah takového pojištění. K námitkám žalobkyně, že Příloha [číslo] má povahu speciální úpravy ve vztahu k úvodní části pojistné smlouvy, [číslo] i [číslo], tedy že úprava pojistného nebezpečí přerušení provozu v důsledku úředního zásahu je samostatná a má absolutní přednost před ostatními ujednáními v pojistné smlouvě či pojistných podmínkách, je třeba uvést, že závěr o samostatnosti takového ujednání nemá oporu v posuzovaných smluvních dokumentech. Z čl. 6. 2 pojištění přerušení provozu se podává, že nedílnou součástí této smlouvy jsou i smluvní ujednání v Příloze [číslo]. Z uvozující věty této přílohy ohledně pojištění přerušení provozu pak vyplývá, že v případě, že je v pojistné smlouvě sjednáno pojištění přerušení provozu podle [číslo] (jedná se o tento případ), vztahují se k tomuto pojištění také níže uvedená smluvní ujednání pro pojištění přerušení provozu, tj. body A22 a A23, přičemž bod A23 upravuje právě přerušení provozu v důsledku úředního zásahu. Z toho bezpochyby vyplývá, že body A22 a A23 doplňují již existující úpravu obsaženou v pojištění přerušení provozu podle [číslo]. Příloha [číslo] je speciální úpravou rozšiřující pojistná nebezpečí, tj. předmět pojištění upravený v pojištění přerušení provozu podle [číslo], která však upravuje jen odlišnosti od obecné úpravy rozsahu předmětu pojištění obsažené v čl. 4 pojištění přerušení provozu. Nad rámec pojištění pro případ výbuchu, přímého úderu blesku, pádu letadla, případně jeho části nebo nákladu a dále vody vytékající z vodovodního zařízení je tedy pojištěno i další pojistné nebezpečí, a to přerušení provozu v důsledku výpadku dodávky elektrického proudu, plynu nebo vody v bodě A22 s limitem plnění 500 000 Kč a dále z důvodu úředního zásahu bod A23 bez modifikace limitu plnění. Za popsané situace není-li speciální odlišná úprava, uplatní se obecnější úprava rozsahu pojištění obsažená v základním dokumentu, jenž upravuje pojištění přerušení provozu. Z něj pak pro všechna pojistná nebezpečí, není-li v Příloze upraveno jinak, vyplývá nejen doba ručení 3 měsíce s pojistnou částkou 1 000 000 Kč, ale také předmět pojištění (finanční ztráta), kterým je P01-zisk a stálé náklady, a dále že se pojištění sjednává jako pojištění prvního rizika a sjednanou pojistnou částkou se rozumí limit plnění prvního rizika. To přitom podle čl. 21 odst. 13 [číslo] znamená, že ujednaný limit pojistného plnění je zároveň horní hranicí úhrnu pojistných plnění ze všech pojistných událostí nastalých v průběhu jednoho pojistného roku nebo v době určité, na kterou bylo pojištění sjednáno. Obdobná úprava je obsažena i v čl. 10 odst. 4 [číslo]. Závěr soudu prvního stupně, že pro pojistná plnění za všechny pojistné události týkající se všech pojištěných podle pojištění provozu v průběhu jednoho pojistného roku je stanoven horní limit maximálního součtu ve výši 1 000 000 Kč s tím, že se tento limit vztahuje k předmětu pojištění a všem pojistným událostem v průběhu jednoho pojistného roku, a nikoliv k jednotlivým pojištěným, či místům pojištění, je tak závěrem zcela přiléhavým.

12. Domáhá-li se žalobkyně použití limitu 10 000 000 Kč vyplývajícího z čl. 2. 3 úvodní části pojistné smlouvy, nelze přehlédnout, že toto ustanovení souhrnně limituje pojistná plnění ze všech pojištění majetku sjednaných smlouvou, vyplacených ze všech pojistných událostí vzniklých v průběhu pojistného roku v jednom místě pojištění, avšak jen pro případ pojistného nebezpečí záplava nebo povodeň. V poměrech projednávané věci se tak zjevně uplatnit nemůže, neboť se jedná o odlišné pojistné nebezpečí.

13. Prosazuje-li pak žalobkyně odlišný výklad smluvních ujednání, tedy že úprava pojištění přerušení provozu v důsledku úředního zásahu v Příloze [číslo] je zcela samostatná, nelze než uzavřít, že takový výklad by ve svém výsledku vedl k neurčitosti smluvního ujednání pro absenci nejen výše plnění, ale zejména rozsahu předmětu plnění. Umožňuje-li přitom výklad smluvních ujednání dospět k závěru o platnosti smluvních ujednání oproti případnému výkladu, jež by vedl k jejich posouzení jako neplatných, je třeba se přiklonit k výkladu, jenž zachovává jejich platnost. Podle § 574 o. z. totiž platí, že na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako neplatné. Jak však již bylo shora vysvětleno, smluvní ujednání v Příloze [číslo] samostatná nejsou. Naopak jsou pevně navázána na obecnější ustanovení ve smlouvě o pojištění přerušení provozu, jejíž je tato příloha nedílnou součástí. Namítá-li dále žalobkyně, že nejasnosti v pojistné smlouvě mají být vykládány ve prospěch pojištěného, je třeba zdůraznit, že tento postup přichází do úvahy pouze tehdy, jsou-li použity výrazy, jež umožňují různý výklad (§ 557 o. z.). Taková situace ale v této věci nenastala.

14. Na uvedené závěry pak nemá vliv skutečnost, že následně, tj. od roku 2021, Příloha [číslo] již limit pojistného plnění v případě úředního zásahu obsahuje. Je notorietou, že ke změnám a upřesněním pojistných ujednání v čase běžně dochází. Potřebnost uvedení limitů do Přílohy může přitom souviset například i s tím, že někteří pojištění přišli s výkladem ujednání, který vedl pojišťovny k úpravě, jež nemůže být již jakkoli rozporována. Neplatnost předchozí úpravy pojistných ujednání tím ale založena být nemůže.

15. Byla-li pojistná plnění z pojistných událostí nastalých v průběhu jednoho pojistného roku a způsobených připojištěným pojistným nebezpečím vyplacena v celkové částce 1 000 000 Kč, nebylo možné dalšímu požadavku žalobkyně na plnění přesahující určený pojistný limit vyhovět. Odvolací soud proto napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. potvrdil včetně nákladového výroku jako věcně správný.

16. O náhradě nákladů řízení před odvolacím soudem bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla v odvolacím řízení zcela úspěšná. Náleží jí proto plná náhrada nákladů, jež účelně vynaložila v tomto stadiu řízení. Náklady řízení představuje podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2025, odměna za zastupování za 2 úkony právní služby á 6 940 Kč (vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání), náhrada hotových výdajů á 450 Kč a 21 % DPH. Celkové náklady odvolacího řízení činí po zaokrouhlení částku 17 884 Kč.