pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č.j. 21 C 19/2015-1572

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně nepřipustil změnu žaloby učiněnou podáním žalobkyně dne [datum] (I.), žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 7,75% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítl (II.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši [částka] k rukám jejího právního zástupce (III.).

2. Takto rozhodl o žalobě zdůvodněné vznikem škody, kterou žalobkyni měla způsobit žalovaná tím, že podle výsledku výběrového řízení z [datum], v němž přijala předloženou nabídku žalobkyně, neakceptovala výzvy žalobkyně k uzavření smlouvy o dílo k plnění vysoutěžené zakázky, [datum] žalobkyni vyrozuměla o pozastavení podpořeného projektu a [datum] žalobkyni oznámila zrušení zadávacího řízení, ačkoli žalobkyně neprodleně po sdělení výběru její nabídky na zakázku plnila tak, jak to vyplývalo ze zadávací dokumentace. Výběrové řízení probíhalo podle prováděcího předpisu poskytovatele dotace„ Pravidel pro výběr dodavatelů dle č.j. 15891/10/08100, číslo vydání 7/1, s platností ode dne [datum]“, v zadávací dokumentaci se žalovaná zavázala ve stanovené lhůtě uzavřít smlouvu na plnění vysoutěžené zakázky a žalobkyně jednala v dobré víře, že smlouva bude uzavřena. Ke zrušení zadávacího řízení došlo bez relevantního důvodu a fakturaci k úhradě prací spojených s plněním na vysoutěženou zakázku žalovaná odmítla uhradit. Příčinnou souvislost se vznikem škody na své straně žalobkyně spatřuje v nerespektování předpisů pro poskytnutí veřejné podpory a po několikeré změně žaloby v jejím konečném znění žádala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím odpovídající ušlému zisku.

3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila s tím, že výběrové řízení ukončila v souladu s „ Pravidly Operačního programu Podnikání a inovace“ (OPPI), když podle zadávací dokumentace byla oprávněna odmítnout všechny předložené nabídky, k přijetí nejvýhodnější nabídky by došlo až uzavřením smlouvy, a pokud před tím žalobkyně na zakázku plnila, konala na vlastní riziko. Pro realizaci předmětu zakázky se projevila nedostatečná lhůta, a jelikož žalovaná přišla o zásadní zdroj příjmů od svého generálního odběratele, nemohla závazkům ze zakázky dostát. Nedopustila se porušení žádné povinnosti, které by zakládalo nárok na náhradu škody, ten není založen ani z titulu porušení obecné prevenční povinnosti, když si vyhradila právo výběrové řízení kdykoli zrušit. Ve vztahu k části nároku uplatněnému od [datum] a [datum] namítla promlčení.

4. Výrokem I. rozsudku soud prvního stupně nepřipustil navrženou změnu žaloby, podle které žalobkyně žádala plnění z titulu konkludentně uzavřené smlouvy.

5. V bodech 9. až 70. odůvodnění rozsudku, na které se odkazuje, soud prvního stupně ozřejmil obsah i rozsah dokazování provedeného listinami, výslechy účastníků a výslechy svědků a po skutkové stránce uzavřel, že žalovaná byla příjemkyní dotace Ministerstva průmyslu a obchodu pro realizaci areálu na výroku pěnového skla, přičemž k vypracování komplexní projektové dokumentace zadala výběrové řízení, ve kterém zvítězila žalobkyně. Poté mělo v souladu se zadávací dokumentací a Pravidly OPPI dojít k uzavření smlouvy o dílo. Žalobkyně začala pracovat na projektové dokumentaci a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky spojené s dílčími pracemi na projektové dokumentaci, přestože jí bylo sděleno, že smlouva nebude uzavřena.

6. Na takovém skutkovém základě odkázal soud prvního stupně na ust. § 3028 odst. 3 o.z., §§ 420, 442 obč. zák. a §§ 379 a 287 obch. zák. a žalobě nevyhověl. Shledal, že mezi stranami probíhala v roce 2011 předsmluvní jednání, přičemž jejich účelem mělo být uzavření smlouvy o dílo dle ust. § 631 obč. zák., předsmluvní odpovědnost zákonem nebyla upravena, a proto soud prvního stupně vycházel z tehdy platné judikatury. Předmětem smlouvy o dílo mělo být vyhotovení komplexní projektové dokumentace, veřejnou zakázku vyhrála žalobkyně, zakázka se neřídila zákonem č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve vyhlášeném výběrovém řízení k zakázce žalovaná výslovně uvedla, že zadávací řízení je organizováno v souladu s Pravidly OPPI, podle nichž nelze dobrovolně zvolit postup podle zákona o veřejných zakázkách místo postupu podle Pravidel. Řádný způsob uzavírání zakázky byl potvrzen zprávou Ministerstva průmyslu a obchodu i [právnická osoba], jejímž předmětem činnosti je právě organizování veřejných zakázek. Žalovaná postupovala v souladu s Pravidly OPPI, kterými byla vázána, byla oprávněna zrušit výběrové řízení bez udání důvodu, s tím byla žalobkyně seznámena, podáním nabídky postup podle Pravidel akceptovala. Povinností žalované bylo uzavřít s vítězným uchazečem z výběrového řízení smlouvu o dílo, avšak žalovaná celé výběrové řízení zrušila ještě předtím, než k uzavření takové smlouvy došlo, k čemuž byla oprávněna. Nad rámec toho přesto žalovaná prostřednictvím agentury [právnická osoba] žalobkyni sdělila i důvod - špatnou ekonomickou situaci. [jméno] lze objektivně shledat s ohledem na vypovězení smlouvy hlavního odběratele výrobků žalované společností O- [právnická osoba] dne [datum] a obecnou hospodářskou krizi probíhající v tomto období. Bylo prokázáno, že žalobkyně o této skutečnosti byla informována obratem, přesto bez dalších pokynů či zadání pokračovala v pracích na projektu. Žalobkyně neměla žádný smluvní vztah ve vztahu k žalované ohledně vypracování projektové dokumentace, začala pracovat zcela ze své iniciativy, ač byla několikrát upozorňována, že má posečkat na další vývoj ohledně vysoutěžené zakázky, na což upozorňovali i všichni slyšení svědci. Soud prvního stupně uvěřil výpovědím svědků pana [příjmení], pana [příjmení], paní [příjmení], pana [příjmení]. [příjmení] i pana [příjmení]. [příjmení], jelikož se shodují, a naopak neuvěřil výpovědi jednatele žalobkyně p. [příjmení], a to z důvodu, že se jednalo o účastnický výslech, kdy jednatel žalobkyně nebyl poučen o následcích křivé výpovědi, a také z toho důvodu, že po posouzení ostatních důkazů všechny listinné důkazy i ostatní svědecké výpovědí prokázaly opak.

7. Podle námitky žalované soud prvního stupně dospěl k závěru, že nároky uplatněné žalobkyní podáními ze dne [datum] a [datum] v celkové výši [částka] jsou promlčeny. Žalobkyně se dne [datum] dozvěděla o vzniku škody, k níž mělo dojít jednáním v období od [datum] do [datum], a od této chvíle běžela subjektivní promlčecí lhůta, která je podle ust. § 397 obch. zák., nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, čtyřletá. Žaloba byla podána ke dni [datum], přičemž promlčecí lhůta by uplynula dnem [datum] (správně 2015), nárok žalobkyně tedy nebyl promlčen jen ohledně původně žalované částky ve výši [částka], v rozsahu částky [částka] promlčen je a nelze jej pro důvodně vznesenou námitkou žalobkyni přiznat.

8. K nepromlčené části nároku soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně žádá nahradit škodu vzniklou v souvislosti s vypracováním projektové dokumentace, v podstatě požaduje cenu za dílo, které měla pro žalovanou provést. Předpokladem pro úspěšné uplatnění nároku na jakoukoliv škodu je prokázání porušení povinnosti, vzniku škody a příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti a škodou - kauzální nexus. Žalobkyně dostatečně neprokázala ani jeden z uvedených předpokladů, neprokázala, že by žalovaná porušila některou ze smluvních či zákonných povinností, ke zrušení výběrového řízení byla oprávněna a žalobkyně s touto možností byla seznámena. Pokud žalobkyně dovozovala porušení povinností žalované v souvislosti s dotačním řízením, to nemá vztah k uplatněnému soukromoprávnímu nároku a je případně v kompetenci správních orgánů. Žalobkyně neprokázala vznik škody, jelikož byla dopředu a několikrát upozorněna na to, že nemá na projektové dokumentaci pracovat bez uzavření smlouvy o dílo vzhledem k časové náročnosti celého projektu a nejisté ekonomické budoucnosti žalované, proto nemohla prokázat ani příčinnou souvislost mezi porušením povinnosti a vznikem škody. I za situace, kdy žalobkyně mohla být díky vítězné nabídce ve výběrovém řízení v očekávání, že bude uzavřena smlouva o dílo, nelze po žalované požadovat náhradu škody z důvodu, že žalobkyně byla zavčasu upozorněna na skutečnost, že smlouva uzavřena nebude, žalovaná jí také nezadávala žádné úkoly ani práce. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná oznámila skutečnost, že smlouva nebude uzavřena včas, a proto žalobkyně musela vědět, že veškerou práci spojenou s vypracováním projektové dokumentace dělá z vlastní iniciativy, bez objednání ze strany žalované, a nemohla být proto v dobré víře. Tím, že žalobkyně podala nabídku k vyhlášené veřejné zakázce, souhlasila v souladu s pravidly pro výběr dodavatelů s podmínkami uvedenými v zadávací dokumentaci, ve kterých bylo výslovně stanoveno, že žalovaná si vyhrazuje právo výběrové řízení zrušit, a to i bez udání důvodů. I kdyby bylo jednání žalované posuzováno dle zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, dopadal by na jednání žalované jeho § 84, kdy jedním z důvodů pro zrušení výběrového řízení může být důvod hodný zvláštního zřetele, za který lze považovat ztrátu nejvýznamnějšího odběratele. Za škodu navíc nemůže být považováno to, co žalobkyně pro žalovanou vypracovala a žalovaná jí za to nezaplatila. Žalobkyně nemá nárok na obvyklé náklady vynaložené před uzavřením smlouvy, pouze na specifické náklady vyvolané v důsledku požadavků žalované, přičemž ani po poučení soudem dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. tyto specifické požadavky žalobkyně neuvedla. Uplatněná náhrada škody vycházející z kalkulace zisku z nerealizované smlouvy nepředstavuje v projednávané věci škodu vzniklou v příčinné souvislosti s jednáním žalované o uzavření smlouvy (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 23 Odo 903/2013 – správně Cdo). K nároku žalobkyně, kdy požadovala po žalované taktéž úhradu nákladů za pronájem kanceláře a leasing služebního vozidla soud uvedl, že žalobkyně je obchodní společností, která ke své činnosti spojené s podnikáním vynakládá měsíčně určité náklady spojené s provozem, jejichž úhradu nemůže nárokovat po žalované z důvodu, že takové náklady by jí vznikly nezávisle na tom, zda by pracovala na projektu pro žalovanou či na jiném projektu. Nadto žalobkyně neprokázala, že by si předmětnou kancelář a vozidlo pořídila v příčinné souvislosti s danou zakázkou. Vynaložení obvyklých provozních nákladů za odškodnitelnou majetkovou újmu ve smyslu ust. § 420 o. z. podle judikatury považovat nelze. Oproti tomu v případě vynaložení nákladů, které nelze považovat za – pro uzavření smlouvy konkrétního typu – obvyklé, a jejichž potřeba vyvstala v důsledku specifických požadavků druhé strany, nelze vyloučit možnost jejich posouzení jako škody podle výše odkazovaného ustanovení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 29 Odo 1166/2004). Žalobkyně neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní, když nevyčíslila skutečnou výši mimořádných nákladů, které jí vznikly v souvislosti s pracemi pro žalovanou. Jednání jedné ze stran může být považováno za protiprávní v případě, že jednání o uzavření smlouvy dospělo do stadia, kdy jedna ze stran byla v důsledku chování druhé strany v dobré víře, že smlouva bude uzavřena a druhá strana ukončila jednání o uzavření smlouvy, aniž by k tomu měla legitimní důvod (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR, ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 25 Cdo 127/2007). V této věci byla žalobkyně seznámena s možností zrušení výběrového řízení, a to i bez udání důvodu, a proto nemohla být v dobré víře, že smlouva bude uzavřena. Nadto byla opakovaně upozorňována na špatnou ekonomickou situaci žalované a žalovaná jí ani žádnou práci nikdy nezadala. Pro promlčení části nároku žalobkyně ve výši [částka] a z důvodu, že nárok ve výši [částka] nebylo možné žalobkyni přiznat, neboť neprokázala ani jeden z předpokladů pro vznik nároku na náhradu škody, soud prvního stupně žalobu zamítl, když doplnil, že i kdyby se výběrové řízení řídilo zákonem č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, a žalovaná by zrušila výběrové řízení bez důvodů zvláštního zřetele, jak namítala žalobkyně, bylo povinností žalobkyně dle ust. § 110 odst. 1 a 2 podat námitky ve lhůtě 15 dnů ode dne, kdy se dozvěděla o porušení zákona, nejpozději však do doby uzavření smlouvy. Žalobkyně tyto námitky vůči žalované ani tak nepodala.

9. S takovými důvody soud prvního stupně žalobu zamítl a o nákladech řízení rozhodl s odkazem na ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. při stanovení výše odměny advokáta žalované s ohledem na postupné rozšiřování žaloby žalobkyní.

10. Rozsudek napadly včasnými a přípustnými odvoláními žalobkyně i žalovaná.

11. Odvolání žalobkyně směřuje do zamítavého výroku rozsudku a výroku o nákladech řízení. V jeho úvodu zpochybnila hodnocení důkazů provedené soudem prvního stupně ve vztahu k hodnocení výpovědí M.Cimburka, S. [příjmení] a jednatele žalobkyně, když oba prvně jmenovaní byli taktéž v postavení jednatelů a jejich výslechy měly být podrobeny stejně kritickému náhledu jako výslech jednatele žalobkyně. Pokud jde o právní hodnocení věci, má žalobkyně rozsudek za nepřezkoumatelný bez přesvědčivého vysvětlení přijatých závěrů zejména k vysvětlení aplikace zákonné úpravy předsmluvní odpovědnosti, citované judikatury, a rozpor s ust. § 13 zák. č. 89/2012 Sb. Odůvodnění rozsudku je rozporné co do užité terminologie i ve vztahu k závěru o vyloučení aplikace zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách (dál případně jen zákon). Podle žalobkyně výběrové řízení jako celek skutečně této zákonné úpravě nepodléhalo, což neznamená, že zde nebyla povinnost aplikovat zákonná ustanovení tam, kde na ně Pravidla pro výběr dodavatelů výslovně odkazovala. Podle Pravidel byl zadavatel povinen postupovat, pokud zákon o veřejných zakázkách nestanoví jinak, tedy pouze tehdy, pokud mu zákon o veřejných zakázkách neumožňuje odlišný přístup, tedy je-li zákonná úprava dispozitivní. Žalobkyně zdůraznila čl. 6 Pravidel, z něhož vyplývá povinnost zadavatele aplikovat § 84 zákona také vždy, pokud se řídí Pravidly. Ve výsledku soud prvního stupně aplikaci zákonných ustanovení vyloučil, ačkoli v rámci poučení daného v průběhu řízení žalovanou vyzýval k doplnění důvodů pro zrušení výběrového řízení podle § 84 zákona. Pokud soud prvního stupně uzavřel, že ke zrušení výběrového řízení byla žalovaná oprávněna i s ohledem na špatnou ekonomickou situaci vzniklou vypovězením smlouvy hlavním odběratelem, studie proveditelnosti jako podklad pro zpracování projektu a žádosti o poskytnutí příslušné dotace vycházela z diverzity potencionálních odběratelů, neopírala se o systém jediného odběratele, tvrzená ztráta smluvního vztahu tak nemohla mít důsledky, které žalovaná tvrdí a nemohla vést k ukončení celého projektu. Touto argumentací se soud prvního stupně náležitě nezabýval. Žalobkyně nesouhlasí ani se závěrem o promlčení části nároku z hlediska běhu subjektivní promlčecí lhůty, nadto jí není zřejmé, proč při závěru o jeho promlčení k [datum] vedl nadále řízení o nároku celém. Pokud žalovaná nepostupovala podle § 84 zákona o veřejných zakázkách, jednala protiprávně a nemůže obstát závěr o absenci porušení povinnosti. Navrhla zrušení rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

12. K odvolání žalobkyně do výroku rozsudku o věci samé se žalovaná vyjádřila tak, že navrhla jeho potvrzení s tím, že argumenty žalobkyně byly provedeným dokazováním vyvráceny. Při výběru dodavatele díla postupovala mimo režim zákona o veřejných zakázkách, zadávací dokumentaci vydala v souladu s Pravidly pro výběr dodavatelů podle Pravidel Operačního programu podpory a inovace (OPPI), což výslovně uvedla a vyhradila si právo odmítnout všechny předložené nabídky, popřípadě zadávací řízení zrušit. Podle čl. 6 Pravidel OPPI k takovému postupu byla oprávněna, aniž by současně byla vyloučena možnost zrušení výběrového řízení v případech uvedených v § 84 zákona č. 137/2006 Sb. Za nesprávnou má i argumentaci poukazující na okruh odběratelů podle studie proveditelnosti, když tam uvádění odběratelé byli potencionálními odběrateli pěnového skla, k jehož výrobě projekt směřoval, nikoli odběrateli skleněných střepů jako společnost O- [právnická osoba], která odebírala 95- 100% produkce skleněných střepů žalované, když tehdejší výroba pěnového skla tvořila pouze malou část její produkce. Výnosy z prodeje skleněných střepů byly základem finanční stability žalované a ztráta jejich hlavního odběratele logicky vedla k omezení investic i zrušení výběrového řízení, což zakládalo důvod podle § 84 zákona. K uzavření smlouvy mezi účastnicemi nedošlo, žalobkyně tak mohla požadovat podle tehdejší judikatury pouze případné mimořádné náklady předsmluvního jednání, i přes poučení tyto náklady nevymezila a tvrzenou škodu nesprávně zaměňuje s plněním, které se jí mělo podle smlouvy dostat.

13. Na podané vyjádření reagovala žalobkyně podrobnou argumentací směřovanou do porušení povinností žalované ve vztahu k poskytovateli dotace s tím, že v žádosti o poskytnutí dotace zamlčela, že se nachází v druhotné platební neschopnosti, čímž se dopustila protiprávního jednání s dopadem do právní sféry žalobkyně, když tím způsobila žalobkyni škodu ve výši odměny za poskytnutí služeb spočívajících v provedení projektových prací v rámci podpořeného projektu, které se zavázala přijetím nabídky žalobkyně odebrat.

14. Na repliku žalobkyně reagovala ještě žalovaná tak, že tvrzení žalobkyně o její druhotné platební neschopnosti je zcela liché, zjevně čerpá ze žaloby podané proti hlavnímu odběrateli skleněných střepů v roce 2010, kterou se domáhala náhrady škody odpovídající sjednanému objemu odběrů při jinak obvyklém způsobu fungování. Věc skončila soudním smírem.

15. Žalovaná napadla nákladový výrok rozsudku jednak s tím, že s ohledem na náročnost věci a četnost podání žalobkyně účelně vynaložila náklady na lustrum spisu ve čtyřech případech. Dále nebyl správně honorován úkon účasti u jednání [datum] přesahujícího délkou dvě hodiny, v jehož úvodu byla připuštěna změna žaloby rozšířením a správně měla být přiznána odměna ve výši [částka] spolu s DPH za každý ze dvou úkonů, tedy částka o [částka] vyšší, honorována nebyla účast u jednání [datum] ani sepis vyjádření ze dne [datum] učiněného k výzvě soudu. Navrhla změnu nákladového výroku rozsudku zvýšením náhrady celkem o [částka].

16. Odvolací soud projednal věc při jednání, z titulu podaných odvolání přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o.s.ř.), a odvolání žalobkyně neshledal důvodným, odvolání žalované má za důvodné pouze částečně.

17. Soud prvního stupně na základě dostatečných skutkových zjištění správně požadavku žalobkyně nevyhověl, věcné námitky žalobkyně nejsou způsobilé ovlivnit správnost závěru o tom, že část nároku je promlčena a ve zbývající části nejde o nárok důvodný.

18. Odvolací soud se v prvé řadě zabýval námitkami žalobkyně procesního charakteru, aby mohl vyloučit případnou existenci vad ovlivňujících správnost rozsudku soudu prvního stupně.

19. Žalobkyně zpochybnila hodnocení dokazování provedené soudem prvního stupně. V tomto směru nutno v obecné rovině zdůraznit, že hodnocení provedených důkazů charakterizuje judikatura (NS ČR 33 Odo 1063/2005) v návaznosti na § 132 o. s. ř. jako„ myšlenkovou -činnost soudu, kterou je provedeným důkazům přisuzována hodnota závažnosti pro rozhodnutí, hodnota zákonnosti, hodnota pravdivosti, popřípadě věrohodnosti. Při hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění. Hodnocením důkazů z hlediska jejich pravdivosti soud dochází k závěru, které skutečnosti, o nichž důkazy podávají zprávu, lze považovat za pravdivé, a které nikoli. Vyhodnocení důkazů z hlediska pravdivosti předpokládá též posouzení věrohodnosti důkazem poskytované zprávy podle druhu důkazního prostředku a způsobu, jakým se podle zákona provádí." Žalobkyně soudu prvního stupně konkrétně vytkla, že výpověď jejího jednatele [jméno] [příjmení] měla být hodnocena stejným měřítkem jako výpovědi [jméno] a [jméno] [příjmení]. V této námitce žalobkyni nutno přisvědčit v tom, že oba výše jmenovaní měli a mají stejně jako [jméno] [příjmení] postavení jednatelů společnosti, [jméno] [příjmení] od [datum], [jméno] [příjmení] od [datum]. Podle protokolů o jednání soudu, u kterých byli jmenovaní vyslechnuti, se oběma dostalo při zahájení výslechu poučení účastníka řízení podle § 131 odst. 2 o.s.ř., z hlediska závažnosti a pravdivosti tak měly být jejich výpovědi hodnoceny stejně jako výpověď jednatele žalobkyně. Nicméně soud prvního stupně hodnotící výpověď [jméno] [příjmení] jako výpověď, které neuvěřil, hodnotí výpovědi pánů Cimburkových především z hlediska jejich souvislosti a shody s výpověďmi dalších osob, svědků. Zároveň jednatel žalobkyně vyjma sdělení, že komunikoval především se svědkem [příjmení] a ten mu o finančních problémech nic nesdělil (čl. 1436 spisu), nesděloval svou výpovědí žádné skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci, když podle náhledu odvolacího soudu stěžejní část rozhodných skutkových zjištění plyne z listinného dokazování, na svědeckých či účastnických výpovědích pro věc podstatné závěry postaveny nejsou. Uvedené výtky nemohou založit vadu, která by ovlivnila věcnou správnost rozhodnutí, neboť ve výsledku na výpovědi jednatele žalobkyně rozhodnutí postaveno není, zejména však proto, že hodnocení důkazů je výrazem vnitřního přesvědčení soudce a výsledkem jeho myšlenkového postupu vycházejícím z principu nezávislosti soudu.

20. Pokud zejména s ohledem na odlišný náhled právního hodnocení věci žalobce vytýká soudu prvního stupně nepřezkoumatelnost odůvodnění rozsudku, ani v tomto směru se s ním odvolací soud neztotožňuje. Rozhodnutí je nepřezkoumatelné, není-li jeho výrok formulován tak, aby bylo zřejmé, jaká práva a povinnosti, případně jiné právní účinky se jím zakládají. Rozhodnutí není přezkoumatelné ani v případech, kdy je jeho odůvodnění v rozporu s výrokem, kdy z odůvodnění nevyplývá, proč soud rozhodl právě určitým způsobem, nebo kdy rozsudek postrádá odůvodnění vůbec, popřípadě tehdy, pokud neumožňuje, aby na něj bylo reagováno odvolacími námitkami. Taková situace v projednávané věci nepanuje, když nelze přehlížet, že námitky nepřezkoumatelnosti mají původ především v odlišném právním náhledu žalobce na věc.

21. V souvislosti s namítanou nepřezkoumatelností žalobce poukazuje i na úvod bodu 78. odůvodnění napadeného rozsudku. Ten s ohledem na předchozí citaci užitých zákonných ustanovení odvolací soud problematickým neshledává. Soud prvního stupně správně poukázal na ust. § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., podle kterého není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. V návaznosti na toto přechodné ustanovení občanského zákoníku účinného od 1.1.2014 pak soud prvního stupně věc správně hodnotil podle právní úpravy účinné před tímto datem, správně uvedl, že tehdejší právní úprava otázky předsmluvní odpovědnosti neupravovala, vycházel proto z obecných ustanovení o odpovědnosti za škodu, a správně též uvedl, že za takového stavu má možnost vycházet pouze z judikatury platné v té době.

22. Základem posouzení projednávané věci je otázka, zda žalovaná porušila smluvní nebo zákonnou povinnost a zda takové porušení má příčinnou souvislost se vznikem tvrzené škody na straně žalobkyně.

23. V poměrech projednávané věci nebylo sporu o tom, že žalovaná [datum] jako zadavatel vyhlásila výběrové řízení k zakázce na projektovou dokumentaci, a to podle zadávací dokumentace ze dne [datum] s tím, že tato zadávací dokumentace odkazuje konkrétní Pravidla pro výběr dodavatelů a přímo v závěrečných ustanoveních uvádí, že se nejedná o veřejnou zakázku ve smyslu zákona č. 137/2006 Sb. a že zadavatel je oprávněn odmítnout všechny předložené nabídky, popř. zadávací řízení zrušit, a to i bez uvedení důvodu. Tyto skutečnosti byly také prokazatelně uvedeny v oznámení o zahájení zadávacího řízení zveřejněném v Obchodním věstníku.

24. Žalobkyně oprávnění žalované zrušit zadávací řízení bez uvedení důvodu v průběhu celého sporu i v rámci odvolací argumentace setrvale vylučuje s odkazem na nutnost respektovat ustanovení § 84 zákona o veřejných zakázkách a snahou prokazovat, že důvody tam uvedené pro zrušení výběrového řízení na straně žalované nebyly. Tento náhled odvolací soud nesdílí. Žalobkyně sama v rámci svých četných tvrzení poukazovala na Usnesení vlády ČR [číslo] Sb., kterým byly schváleny Závazné postupy pro zadávání zakázek spolufinancovaných ze zdrojů Evropské unie, nespadajících pod aplikaci zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v programovém období let 2007 až 2013, a kterým vláda uložila svému místopředsedovi a ministru pro místní rozvoj vypracovat konečné znění Závazných postupů, stejně jako na tyto Závazné postupy vypracované Ministerstvem pro místní rozvoj. Přímo v čl. 12 těchto Závazných postupů jejich zpracovatel ke zrušení výběrového řízení uvádí, že zadavatel je oprávněn zrušit výběrové řízení kdykoli, nejpozději však do uzavření smlouvy. O zrušení výběrového řízení je zadavatel povinen bezodkladně písemně informovat všechny uchazeče, kteří podali nabídku v řádném termínu pro podání nabídek. Zadavatel není povinen uchazečům sdělit důvod zrušení výběrového řízení, je však povinen jej sdělit subjektům provádějícím kontrolu v rámci daného operačního programu a dále tuto skutečnost s odůvodněním uvést v následující monitorovací zprávě či obdobném dokumentu.

25. V návaznosti na výše uvedené dokumenty pak byla v rámci Operačního programu podnikání a inovace zpracována Pravidla pro výběr dodavatelů [číslo] s platností od [datum]. Tato Pravidla byla základem postupu žalované, v jejich obecných principech se výslovně uvádí, že zadavatel je povinen postupovat podle Pravidel, pokud Zákon ([číslo]) nestanoví jinak. V bodě 6) pak Pravidla uvádějí, že výběrové řízení vedené dle Zákona je zadavatel oprávněn zrušit, a to v souladu s ustanovením § 84 Zákona. V případě, že zadavatel není povinen postupovat podle zákona, avšak je povinen postupovat podle těchto Pravidel, může výběrové řízení zrušit v případech uvedených v § 84 Zákona. V případě, že Zadavatel postupuje podle těchto Pravidel, je oprávněn odmítnout všechny předložené nabídky, jestliže si toto právo vyhradil v podmínkách soutěže.

26. Žalobkyně uvedený článek Pravidel vykládá tak, že žalovaná mohla výběrové řízení zrušit pouze při existenci důvodů uvedených v § 84 zákona. Takový postup však z výše uvedených dokumentů ani z textu příslušného článku neplyne. Pokud tento článek hovoří o postupu zadavatele při zrušení výběrového řízení postupem podle Pravidel, dává zadavateli možnost využití případů uvedených v § 84 zákona, povinnost jejich využití v takovém případě z článku neplyne, pojem může plně indikuje možnost, tedy volbu, tedy dispozitivní užití případů uvedených v § 84, nikoli jejich užití obligatorní. Pokud by zpracovatel Pravidel uvažoval o povinnosti zadavatele i při postupu podle Pravidel zrušit zadávací řízení výhradně podle § 84 Zákona, využil by nutně formulaci odpovídající obligatornímu užití, tedy např. může jen, pouze, výlučně. Žádné takové omezení z citovaného článku neplyne, ostatně odporovalo by i Závazným postupům, na které Pravidla navazují, i celému smyslu Závazných postupů, jejichž účelem je sjednocení postupů při zadávání zakázek nespadajících pod působnost zákona č. 137/2006 Sb.

27. V projednávané věci žalovaná v rámci výběrového řízení rozhodla o výběru nabídky žalobkyně oznámením ze dne [datum], když v zadávací dokumentaci uvedla předpoklad uzavření smlouvy o plnění předmětu zakázky [datum], smlouva uzavřena nebyla a oznámením ze dne [datum] zadavatel zadávací řízení zrušil s odůvodněním vypjatých termínů pro splnění zakázky. Pokud žalobkyně dovozuje, že již výběr její nabídky jako nabídky nejvhodnější bylo jejím přijetím, není tomu tak, k přijetí vysoutěžené nabídky zadavatelem nemůže dojít dříve a jinak než uzavřením konkrétní smlouvy.

28. Žalovaná ve věci výběrového řízení postupovala v souladu s Usnesením vlády, Závaznými potupy, Pravidly OPPI, Pravidly pro výběr dodavatelů i se zadávací dokumentací, samotný výběr nabídky podle oznámení z [datum] pak žalobkyni nezaručoval, že k uzavření konkrétní smlouvy o dílo na soutěženou zakázku skutečně dojde, pokud si žalovaná jak v zadávací dokumentaci, tak i v oznámení o vyhlášení výběrového řízení z [datum] výslovně vyhradila možnost jeho zrušení a to i bez uvedení důvodu, mohla žalobkyně legitimně očekávat, že smlouva uzavřena bude stejnou měrou jako že k jejímu uzavření dojít nemusí.

29. Podle výše uvedeného je tak zcela správný závěr soudu prvního stupně o tom, že žalovaná ve vztahu k žalobkyni v rámci výběrového řízení neporušila žádnou zákonnou ani smluvní povinnost, pokud ještě před uzavřením smlouvy výběrové řízení zrušila.

30. Pokud žalobkyně podstatnou část své argumentace věnovala existenci či neexistenci důvodů pro zrušení výběrového řízení, nejde o argumenty opodstatněné, když žalovaná povinnost uvést konkrétní důvod neměla. Jestliže i přesto v oznámení o zrušení výběrového řízení jako důvod tohoto rozhodnutí uvedla vypjatost termínů pro plnění zakázky podle zadávací dokumentace, jde o skutečnost, na kterou sama žalobkyně poukazovala. Podle výše uvedeného závěru tak nemá odvolací soud za důvodná ani tvrzení žalobkyně o porušení zákonných povinností žalovanou v rámci jednání s poskytovatelem dotace. Jednak, jak správně uvedl soud prvního stupně, by šlo o porušení povinností veřejnoprávních, jednak by se nutně porušení takových povinností muselo konkrétně promítnout do právní sféry samotné žalobkyně. Taková situace však nastat nemohla, když skutečnost, že nedošlo k uzavření smlouvy, nebyla ovlivněna např. neposkytnutím dotace nebo jiným zásahem příslušného orgánu, který by z porušení povinností příjemce dotace plynul. V tomto směru zcela absentuje příčinná souvislost.

31. Při uvedených závěrech se tak jeví do určité míry nadbytečnými i poukazy na nárok žalobkyně na náhradu škody způsobené bezdůvodným ukončením jednání o uzavření smlouvy, když žalovaná si od počátku takovou možnost vyhradila, nicméně lze dodat, že poukazy soudu prvního stupně na konkrétní rozhodnutí dovolacího soudu jsou i v tomto směru správné a přiléhavé. Lze jen připomenout, že obchodní zákoník ani občanský zákoník z roku 1964 obecně institut předsmluvní odpovědnosti neupravovaly. I v případě odpovědnosti za škodu vzniklou tvrzeným porušením předsmluvní povinnosti, tj. ukončením jednání o uzavření smlouvy, musely být splněny základní předpoklady odpovědnosti za škodu podle ustanovení § 420 obč. zák., princip rovného postavení účastníků neumožňoval jednomu z účastníků právního vztahu vynutit si na druhém z nich projev vůle směřující k uzavření smlouvy. Pokud žalovaná měla možnost zrušit výběrového řízení bez uvedení důvodu před uzavřením smlouvy a následně této možnosti využila, neporušila smluvní povinnost a nelze jí vytýkat, že jednání ukončila neoprávněně, zároveň na straně žalobkyně při vědomí možnosti neuzavření smlouvy nemohl být dostatek dobré víry v to, že smlouva skutečně uzavřena bude. Náhrada škody vycházející z kalkulace případného zisku z realizované smlouvy tak nepředstavuje v projednávané věci škodu vzniklou v příčinné souvislosti s jednáním žalované o uzavření smlouvy. Takovouto škodou, jak správně uvedl sodu prvního stupně, by nebyly ani obvyklé provozní náklady při uzavírání smlouvy, ale případně mimořádné náklady, jejichž potřeba by vyvstala v důsledku specifických požadavků druhé strany při jednání o uzavření smlouvy. Žalobkyně však takovéto mimořádné náklady ani netvrdila, ani neprokazovala. Zároveň je zcela správně v napadeném rozsudku poukázáno na absenci dobré víry žalobkyně v to, že smlouva uzavřena bude, jednak z důvodu prohlášení o možnosti zrušení výběrového řízení, jednak proto, že, jak tvrdila a prokazovala sama žalobkyně, několik jejích návrhů smlouvy nebylo akceptováno a již [datum] jí po předchozím vyžádaném odkladu jednání o uzavření smlouvy bylo výslovně sděleno pozastavení projektu. Tedy již dva měsíce před zrušením vývěrového řízení bylo žalobkyni přímo avizováno možné ohrožení realizace projektu.

32. Jakkoli žalobkyně nijak blíže nespecifikovala své námitky směřované do závěru soudu prvního stupně o částečném promlčení uplatněného nároku, i v tomto směru je rozsudek správný, když veškeré uplatněné nároky žalobkyně vymezila zcela konkrétním obdobím ukončeným [datum], kdy jí bylo oznámeno zrušení výběrového řízení. V následujících čtyřech letech tak nepochybně měla dostatek prostoru proto, aby při vědomí, že za tvrzenou škodu má odpovídat žalovaná a z jakého důvodu, své nároky přesně specifikovala.

33. Závěr soudu prvního stupně o tom, že uplatněný nárok je dílem promlčen a nelze ho proto přiznat a že ve zbývající části není nárokem důvodným, je správný.

34. Pokud jde o odvolání žalované do nákladového výroku rozsudku, má je odvolací soud za důvodné pouze částečně, a to ohledně výše odměny za úkon účasti u jednání dne [datum] přesahujícího délkou dvě hodiny, když podle protokolu z tohoto jednání hned v jeho úvodu byla připuštěna změna žaloby jejím rozšířením na částku [částka], za každý z úkonů právní služby účasti u tohoto jednání tak žalované náležela odměna namísto [částka] ve výši [částka] spolu s DPH, v souhrnu částka [částka]. Správně žalovaná namítá, že vyjádření ze dne [datum] vyhotovil její právní zástupce na výzvu soudu, za tento úkon jí tak náleží náhrada sestávající z odměny ve výši [částka], paušální náhrady [částka] spolu s DPH ve výši [částka], v souhrnu [částka]. Dále byla pominuta účast u jednání [datum] při odměně [částka], paušální náhradě [částka] a DPH [částka], v souhrnu [částka] Celkem na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně žalované náleží o [částka] více (3 484,80+26 620+ 26 281,20), tedy [částka]. Pokud žalovaná žádala honorovat i„ lustrum spisu“ celkem ve čtyřech případech, její požadavek odvolací soud neakceptoval, když nejde o úkon právní služby vymezený ust. § 11 odst. 1,2 vyhl. č. 177/1996 Sb., ani o úkon podřaditelný pod její § 11 odst. 3. Podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 22 Cdo 1176/2015 soud rozhodující o náhradě nákladů řízení sice může výjimečně přiznat advokátovi odměnu za samostatný úkon právní služby spočívající v prostudování spisu, avšak tehdy, bude-li takový postup v civilním soudním řízení s ohledem na konkrétní okolnosti případu ospravedlnitelný (například založí-li protistrana do spisu značné množství listin, s nimiž nemá účastník možnost se jinak seznámit krátce před přípravným jednáním či prvním jednání ve věci). V projednávané věci sice žalobkyně činila četná podání a zakládala značné množství příloh, nicméně její podání byla zasílána žalované, a pokud jde o přílohy, pro věc podstatné listinné důkazy měla žalovaná jako zadavatel předmětné zakázky od počátku k dispozici.

35. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v jeho výroku o věci samé jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil, ve výroku o nákladech řízení jej podle § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil.

36. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a plně úspěšné žalované byla přiznána náhrada za tři úkony právní služby po [částka] (vyjádření k odvolání, vyjádření k replice, účast u jednání), za jeden úkon právní služby ve výši [částka] (odvolání do nákladového výroku), čtyři paušální náhrady po [částka], spolu s DPH ve výši [částka] celkem [částka].