o odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. 3. 2024, č. j. 12 C 271/2021-145

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem uložil žalované zaplatit původnímu žalobci [jméno FO], narozenému [datum] částku 17 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 6. 6. 2018 do zaplacení (výrok I.), uložil žalované zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 70 000 Kč od 6. 6. 2018 do 4. 6. 2021 (výrok II.), zamítl žalobu co do požadovaného smluvního úroku z prodlení nad přiznanou výši zákonného úroku z prodlení do výše 0,1 % denně (výrok III.), uložil žalobci zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 61 379,85 Kč (výrok IV.) a uložil žalobci zaplatit soudní poplatek za žalobu 3 833 Kč (výrok V.).

2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se původní žalobce domáhal po žalované zaplacení dlužného nájemného a smluveného úroku z prodlení na základě smlouvy o nájmu, kterou současný žalobce [Jméno zainteresované osoby 0/0] jako pronajímatel a tehdejší výlučný vlastník nemovitosti uzavřel dne [datum] se žalovanou jako nájemkyní. Předmětem nájmu byla budova č. p. [hodnota], která je součástí pozemku parc. č. st. [hodnota], k. ú. [adresa]), hotel [právnická osoba]. [Jméno zainteresované osoby 0/0] postoupil na původního žalobce svou pohledávku za žalovanou z titulu dlužného nájemného za období únor 2018 až červen 2018 v celkové částce 87 500 Kč včetně úroku z prodlení 0,1 % z dlužné částky denně, sjednaného v čl. IV. odst. 5 nájemní smlouvy. Celkové měsíční nájemné činilo 35 000 Kč a částka 87 500 Kč představovala polovinu nájemného za uvedené období, neboť [Jméno zainteresované osoby 0/0] byl v té době polovičním podílovým spoluvlastníkem předmětných nemovitostí. Druhým spoluvlastníkem byla [jméno FO], jednatelka žalované. [Jméno zainteresované osoby 0/0] postoupil pohledávku za žalovanou na původního žalobce, [jméno FO], smlouvou ze dne [datum], což oznámil žalované přípisem ze dne 4. 7. 2018. Původní žalobce se v tomto řízení domáhal nájemného pouze za červen 2018 spolu se smluveným úrokem z prodlení z této částky 0,1 % denně od 6. 6. 2018 do zaplacení a dále požadoval smluvený úrok z prodlení z dlužných částek nájemného za únor 2018 až květen 2018 od 6. 6. 2018 do 4. 6. 2021 v celkové částce 76 650 Kč.

3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že [Jméno zainteresované osoby 0/0] jako vlastník hotelu a pronajímatel uzavřel se žalovanou dne [datum] jako nájemcem nájemní smlouvu dle § 663 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“). Od [datum] se stala na základě darovací smlouvy vedle [Jméno zainteresované osoby 0/0] spoluvlastnicí hotelu [jméno FO], čímž vedle [Jméno zainteresované osoby 0/0] vstoupila vůči žalované i do práv pronajímatele (§ 680 odst. 2 obč. zák); tuto skutečnost pak strany promítly do dodatku č. I. k nájemní smlouvě ze dne [datum]. Žalované následně bylo [Jméno zainteresované osoby 0/0] bráněno v užívání hotelu na základě nájemní smlouvy až do 30. 1. 2018, kdy byl žalované hotel předán zpět do užívání. Soud uzavřel, že nájem žalované v období od února 2018 do června 2018 trval a žalovaná byla povinna platit sjednané nájemné v částce 35 000 Kč měsíčně. Nepřisvědčil pozdější argumentaci žalované, že nájem skončil dříve dle čl. IV. odst. 6 nájemní smlouvy, neboť spoluvlastnice hotelu nedala souhlas s výzvou k úhradě dlužného nájemného ze dne 27. 4. 2018, jež mohla mít za následek zánik nájmu, přičemž se jednalo o významnou záležitost ve smyslu § 1129 o. z. Rozhodnutí [Jméno zainteresované osoby 0/0] dle této výzvy je tak ve smyslu § 580 odst. 1 neplatné, neboť odporuje smyslu a účelu zákona. S poukazem na zjištění učiněná z exekutorského zápisu o stavu hotelu v době jeho opětovného převzetí žalovanou nepřisvědčil ani námitce žalované, že nájem nebyla povinna platit, neboť jí údajně byl vrácen ve vybydleném stavu (viz bod 53 odůvodnění napadeného rozsudku). Pokud jde o splatnost nájemného, soud prvního stupně dovodil, že dle smlouvy bylo splatné do pátého pracovního dne příslušného měsíce, přičemž vystavení faktury nebylo podmínkou pro vyvolání splatnosti (viz bod 54. odůvodnění napadeného rozsudku). Soud prvního stupně nepřisvědčil ani argumentaci žalované, že nárok na zaplacení nájemného přešel na [jméno FO] v souvislosti s jejím pozdějším nabytím spoluvlastnického podílu [Jméno zainteresované osoby 0/0], neboť pohledávky vznikly za doby trvání spoluvlastnictví. Odmítl rovněž výhrady žalované vůči smlouvě o postoupení pohledávky z [Jméno zainteresované osoby 0/0] na původního žalobce, neboť [Jméno zainteresované osoby 0/0] jako postupitel oznámil žalované postoupení pohledávky. Jako nedůvodnou shledal rovněž námitku, že žalovaná pohledávka zanikla jednostranným započtením provedeným žalobkyní. Dospěl k závěru, že aktivní ani pasivní pohledávky nebyly v dopise z 30. 5. 2018 specifikovány dostatečně určitě, navíc pohledávka žalované je nejistá, a tudíž k zápočtu nezpůsobilá. Dopisem ze dne 1. 10. 2018 byl proveden zápočet pouze proti pohledávce ze smlouvy o půjčce (viz bod 59. odůvodnění napadeného rozsudku). Požadavek žalobce na úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně soud prvního stupně považoval za rozporný s dobrými mravy, přičemž poukázal na shodný závěr pravomocného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. 10. 2022, č. j. 42 C 272/2021-93 (viz bod 60. odůvodnění napadeného rozsudku). Uzavřel tedy, že žalobce má nárok na zaplacení požadované poloviny nájemného za červen 2018 v částce 17 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 6. 6. 2018 do zaplacení. Dále přiznal žalobci nárok na zákonný úrok z prodlení z nájemného za únor až květen 2018 za období od 6. 6. 2018 do 4. 6. 2021. Co do požadovaného úroku z prodlení nad rámec zákonné sazby žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci.

4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali včasná odvolání žalobce (do výroků III. a IV.) i žalovaná (do výroků I., II. a IV.).

5. Žalobce brojil proti závěru soudu prvního stupně o rozporu požadavku na zaplacení smluveného úroku z prodlení s dobrými mravy. V rámci obšírné argumentace soudu prvního stupně vytkl, že pouze nekriticky převzal závěry rozsudku ze dne 25. 10. 2022, č. j. 42 C 272/2021-93, který rovněž řešil nárok žalobce vůči žalované na zaplacení nájemného, pouze za jiné období. Současně uvedl řadu argumentů ve prospěch oprávněnosti svého požadavku.

6. Žalovaná ve svém odvolání s poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu namítla promlčení úroku z prodlení z nájemného od února do května 2018. Námitku promlčení odůvodnila tím, že ke dni podání žaloby již byly promlčeny jistiny nájemného za jednotlivé měsíce. Z toho důvodu došlo též k promlčení jejich příslušenství. Ve vztahu k nájemnému za červen 2018 žalovaná setrvala na své námitce, že nenastala splatnost tohoto nájemného, neboť nájemné za jednotlivé měsíce bylo vždy splatné až na základě vystavené faktury a za červen 2018 faktura vystavena nebyla. Dále žalovaná zopakovala svou argumentaci, že žalovaná pohledávka zanikla započtením. Dle žalované je zápočet z 30. 5. 2018 dostatečně určitý. Aktivní pohledávka je konkretizována jako jedna – škoda způsobená ztrátou práva využívat předmět nájmu po určitou dobu, resp. bezdůvodné obohacení na straně [Jméno zainteresované osoby 0/0]. Pohledávka je vždy definována i jejím příslušenstvím, které od ní nelze oddělit. Není ani potřeba vyčíslovat zůstatek aktivní pohledávky po předchozím zápočtu, protože není zřejmé, kolik z ní po předchozím zápočtu zůstane. Dle žalované nelze její pohledávku považovat ani za nejistou či neurčitou, neboť vychází ze stejného nájemního vztahu.

7. Odvolací soud nejprve k návrhu žalobce rozhodl o vstupu [Jméno zainteresované osoby 0/0] do řízení na místo [jméno FO] usnesením ze dne 25. 9. 2024, č. j. 53 Co 199/2024-197, které bylo před zahájením jednání odvolacího soudu doručeno právním zástupcům všech účastníků. Na [Jméno zainteresované osoby 0/0] byla postoupena pohledávka za žalovanou [podezřelý výraz] ze dne 2. 9. 2024 podle § 1879 a násl. o. z., což bylo oznámeno právnímu zástupce žalované dopisem ze dne 13. 9. 2024.

8. Poté odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a o. s. ř. včetně řízení, které předcházelo jeho vydání.

9. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu a na jeho základě dospěl ke správným skutkovým zjištěním.

10. Předně odvolací soud uvádí, že soud prvního stupně s ohledem na přechodné ustanovení § 3074 odst. 1 o. z. předmětnou nájemní smlouvu správně posoudil podle § 663 a násl. obč. zák. [Jméno zainteresované osoby 0/0] nájemní smlouvu uzavíral jako fyzická osoba - nepodnikatel a režim „občanského zákoníku“ je výslovně v předmětné nájemní smlouvě zakotven v čl. IX odst. 10.

11. Pokud jde o splatnost nájemného, odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že byla sjednána tak, že nájemné mělo být uhrazeno vždy do každého pátého pracovního dne toho kterého měsíce, za který mělo být placeno. Tato splatnost je ve smlouvě výslovně upravena v čl. IV odst. 4. Dovětek, že má být placeno na základě faktury vystavené pronajímatelem na tomto závěru nemůže ničeho změnit. Ostatně sama žalovaná zřejmě nepochybuje o tom, že splatnost takto skutečně byla sjednána, neboť ve své námitce promlčení považuje nároky na nájemné za období od února do května 2018 za promlčené bez dalšího.

12. Soud prvního stupně tedy správně uzavřel, že nárok na úhradu nájemného za červen 2018 v částce [částka] je dán.

13. Co se týče úroku z prodlení, odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru že žalobci náleží nárok na něj pouze v zákonné výši, avšak z jiného důvodu, než který uvedl soud prvního stupně.

14. Pro právní posouzení nároku na sjednaný úrok z prodlení je podstatná okolnost, že předmětná nájemní smlouva včetně jejího dodatku č. I. byla uzavřena za účinnosti a v režimu obč. zák. V řízení nevyšlo najevo, že by byla později změněna, což žalobce potvrdil při jednání odvolacího soudu a žalovaná s tím souhlasila. Žalobce při uplatnění nároku na úrok z prodlení ostatně vycházel ze znění čl. IV odst. 5 smlouvy ze dne [datum].

15. Nárok na úrok z prodlení byl upraven v § 517 odst. 2 obč. zák., přičemž v tomto ustanovení se uvádí, že výši úroku z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Dle konstantní judikatury Nejvyššího soudu se jednalo o kogentní úpravu úroku z prodlení, tj. nebylo možné jeho výši stanovit jinak, ani dohodou účastníků. Pokud se tedy účastníci v předmětné smlouvě od kogentní zákonné úpravy výše úroku z prodlení odchýlili, bylo jejich ujednání absolutně neplatné dle § 39 obč. zák. pro rozpor se zákonem.

16. Odvolací soud se dále zabýval námitkou promlčení ve vztahu k úroku z prodlení z nájemného za únor až květen 2018, kterou žalovaná uplatnila v odvolání. Předně odvolací soud konstatuje, že pro posouzení oprávněnosti této námitky je postačující skutkový stav, tak jak byl zjištěn soudem prvního stupně.

17. Dle § 609 o. z. se právo promlčí, není-li vykonáno v promlčecí lhůtě. V souzené věci promlčecí lhůta počala běžet dle § 619 odst. 1 o. z. vždy od následujícího dne po splatnosti nájemného a dle § 629 odst. 1 o. z. trvala tři roky.

18. Jak správně uvedla žalovaná ve svém odvolání, promlčením jistiny se právo promlčí jako celek, tj. včetně úroku z prodlení. Touto problematikou se podrobně zabýval Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 8. 2. 2007, sp. zn. 21 Cdo 681/2006, 21 Cdo 682/2006, v němž dovodil: „Povinnost platit úroky z prodlení nemůže trvat déle, než trvá závazek hlavní. Splněním dluhu (závazku) nebo jeho zánikem z jiného důvodu zaniká (končí) také povinnost platit úroky z prodlení jako vedlejší (akcesorický) závazkový právní vztah; zůstává tu jen povinnost zaplatit již dospělé úroky z prodlení. Dojde-li k promlčení hlavního závazkového právního vztahu, nemůže se takový právní následek uplynutí času nevztahovat k závazku vedlejšímu (akcesorickému).“

19. Nájemné bylo splatné do pátého pracovního dne toho kterého měsíce, za nějž bylo placeno. Tudíž nájemné za květen 2018 bylo splatné v květnu 2018. Žaloba byla podána dne 4. 6. 2021, tj. po uplynutí promlčecí lhůty. Spolu s promlčením jistin nájemného došlo k promlčení i úroků z prodlení.

20. Pokud jde o námitku započtení, soud prvního stupně správně dospěl k závěru, že z tvrzených zápočtů přicházelo v úvahu započtení pouze dopisem ze dne 30. 5. 2018, neboť dopisem z 1. 10. 2018 žalovaná provedla zápočet pouze proti dluhu ze smlouvy o půjčce (viz bod 30. odůvodnění napadeného rozsudku). Odvolací soud se shoduje se závěrem soudu prvního stupně, že v dopise z 30. 5. 2018 nejsou započítávané pohledávky (aktivní ani pasivní) specifikovány. Aktivní pohledávka je vymezena pouze jakýmsi neurčitým odkazem na pohledávky v celkové výši 5 079 688 Kč, které již byly dříve započteny v insolvenčním řízení proti pohledávkám z rozhodčího řízení, přičemž nyní jsou „proti nezapočtenému zůstatku této pohledávky“ započítávány „pohledávky na poměrnou část nájemného, a to vždy měsíčně, ke dni splatnosti každé jednotlivé měsíční pohledávky na nájemné“. Z uvedeného je zřejmé, že u aktivní pohledávky není srozumitelně řečeno, jaká její část je započítávána, u pasivní pohledávky není výše uvedena vůbec a chybí též období, za něž měla pohledávka z titulu nájemného vzniknout.

21. Kompenzační projev žalované učiněný dopisem z 30. 5. 2018 je tedy zcela neurčitým právním jednáním, tudíž ve smyslu § 553 odst. 1 o. z. jednáním zdánlivým, k němuž se dle § 554 o. z. nepřihlíží. Zánik pohledávky žalobce tedy nemohl přivodit.

22. Odvolací soud z výše uvedených důvodu rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., III. podle § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správný a ve výroku II. jej podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalobu v této části zamítl. Výrok V. zůstal tímto rozhodnutím nedotčen.

23. O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 a § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že jejich náhrada byla přiznána žalované, která byla ve věci převážně úspěšná. Náklady žalované z tarifní hodnoty[Anonymizováno]94 150 Kč (17 500 Kč + 76 650 Kč) soud prvního stupně správně vypočetl v částce 97 707,50 Kč (na jeho výpočet odvolací soud pro stručnost odkazuje). K uvedené částce je třeba připočíst náklady tohoto odvolacího řízení, které sestávají ze soudního poplatku 1 768 Kč, odměny za dva úkony po 4 900 Kč (odvolání, účast u jednání) a dva režijní paušály po 300 Kč. Za úkon vyjádření k odvolání žalobce soud pro neúčelnost odměnu nepřiznal, neboť převážně opakovalo argumentaci obsaženou již v odvolání žalované. Náklady žalované činí včetně 21% DPH v odvolacím řízení 14 352 Kč, před soudy obou stupňů 111 610 Kč. Poměrný úspěch žalované činí 62,83 % (94 150 – 17 500 – 17 500 = 59 150, tj. 62,83 % z 94 150). Žalované tedy náleží náhrada nákladů řízení v částce 70 125 Kč.