pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, aby žalovaná zaplatila žalobci částku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení (výrok I.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] ve lhůtě tří dnů (výrok II.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal náhrady škody ([částka] bolestné a [částka] ztížení společenského uplatnění) na podkladě tvrzení, že ve výkonu trestu odnětí svobody (ve [stát. instituce]) byl dne [datum] napaden spoluvězněm [jméno] [příjmení], když překonal dveře (tzv. katr), které nebyly z důvodu pochybení zaměstnance [anonymizována tři slova] Mgr. [jméno] [příjmení] v rozporu s předpisy uzamčeny. Nebýt zaviněného porušení povinností ze strany pracovníka [anonymizována dvě slova], nemohlo by dojít ke vzniku škody (poškození zdraví žalobce). V tomto případě se navíc nejednalo o žádné násilné překonání překážky, ale pouze o použití běžného příborového nože, který použil spoluvězeň [jméno] [příjmení] k otevření katru.

3. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout; skutkový děj vylíčený žalobcem měla za nesporný, avšak argumentovala tak, že ze strany pracovníka [anonymizována dvě slova] došlo k porušení povinnosti (za což byl následně kázeňsky postižen), ale není tu příčinná souvislost mezi škodní událostí a tvrzenou újmou. Násilným zásahem škůdce [jméno] [příjmení] totiž nebyl zachován obvyklý chod věcí v povaze vnějšího světa a pochybení Mgr. [jméno] [příjmení] byl toliko jednou z dílčích událostí předcházejících škodním ději, nikoliv však příčinou jedinou či rozhodující. V souladu s teorií tzv. gradace příčinné souvislosti by žalovaná odpovídala za škodu např. pouze tehdy, pokud by dělící katr zůstal úplně otevřený a škůdce by jím prošel volně, nebo pokud by jej škůdce mohl otevřít bez dalšího (bez použití nástrojů a násilí).

4. Soud prvního stupně měl za prokázaný a mezi účastníky nesporný průběh a vznik nesprávného úředního postupu, který vyplývá i ze spisu [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] [stát. instituce] a dále z fotodokumentace a záznamu kamery na [anonymizováno]. Takto po skutkové stránce zjistil, že dne [datum] došlo k fyzickému napadení žalobce ze strany spoluvězně [jméno] [příjmení], který nezamčené (pouze zabouchnuté) dveře oddělující jednotlivá [anonymizováno] ve [stát. instituce] otevřel pomocí příborového může, překonal dělící překážku a následně žalobce fyzicky napadl. Takto žalobce utrpěl poškození zdraví, za toto jednání byl [jméno] [příjmení] následně trestně stíhán, ale věc byla odložena pro neúčelnost.

5. Po právní stránce posoudil soud prvního stupně věc podle § 1, § 5 písm. a), b) a § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále též jen„ zákon“) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Zabýval se nejprve tím, zda je dána odpovědnost žalované za vznik škody, která by byla v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem, přičemž se ztotožnil se žalovanou v tom, že primární příčinou újmy byl samotný fyzický útok spoluvězně [jméno] [příjmení], nikoliv neuzamčení dveří. Ztotožnil se i se stanoviskem žalované, že v tomto případě došlo k přetržení příčinné souvislosti. I samotné zaklapnutí dělících dveří samo o sobě znemožňovalo průchod dveřmi, když škůdce [jméno] [příjmení] tyto otevřel pomocí násilného zásahu. Jednalo se výlučně o volní činnost škůdce, který dveře otevřel nikoliv obecně předpokládaným způsobem a škůdci zároveň muselo být zřejmé, že dělící dveře jsou na daném místě umístěny proto, aby vězni z jednotlivých oddílů ve věznici nepřecházeli. Nebyl tedy zachován obvyklý chod věcí v povaze vnějšího světa a pochybení zaměstnance [anonymizována dvě slova] (nesprávný úřední postup) byl toliko jednou z dílčích událostí předcházejících škodnímu ději, nikoliv však jeho jedinou nebo hlavní příčinou.

6. O nákladech řízení rozhodl nalézací soud podle procesního úspěchu žalované (§ 142 odst. 1 a § 151 odst. 3 o.s.ř.).

7. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání. Namítal, že ustanovená právní zástupkyně požádala o poskytnutí přiměřené lhůty k doplnění skutkových tvrzení a k upřesnění specifikace jeho nároků, to však ze strany soudu nebylo umožněno. V případě žalobce se totiž jedná o účastníka, který se nachází ve výkonu trestu a není objektivně schopen obstarat a zajistit k prvnímu jednání ve věci veškeré nezbytné důkazy. Soud prvního stupně podle něj posoudil věc nesprávně po právní stránce, když, pokud je konstatován nesprávný úřední postup, který vznik škody zcela jednoznačně zavinil, respektive jeho zavinění mohlo být předpokládáno a mělo být předpokládáno, nárok na odškodnění je dán. Trval na tom, že nebýt tohoto zaviněného porušení povinností, ke vzniku škody by dojít nemohlo. K prokázání jím tvrzených skutečností navrhoval kromě jiného i kamerové záznamy, spis vedený ve [stát. instituce] a případně vyšetřovací spis osoby strážného, tyto důkazy však nebyly provedeny a ani o nich nebylo procesně rozhodnuto. Konečně nesouhlasil s výrokem o náhradě nákladů řízení, když v případě nevyhovění žalobce měl být aplikován § 150 o.s.ř., když jinak bude žalobci vytvářen dluh, který nebude moci minimálně v době jeho splatnosti uhradit. Navrhl, aby byl rozsudek zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

8. Žalovaná v písemném vyjádření k odvolání vyvracela odvolací námitky žalobce, s posouzením věci soudem prvního stupně se ztotožnila a navrhla, aby byl rozsudek jako správný potvrzen.

9. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o.s.ř. včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl poté k závěru, že odvolání není důvodné.

10. Ustanovení § 13 zákona zakládá objektivní odpovědnost státu (bez ohledu na zavinění), jíž se nelze zprostit a která předpokládá současné splnění třech předpokladů, a to nesprávný úřední postup, vznik škody a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Existence uvedených předpokladů musí být splněna současně a zároveň je třeba, aby tyto předpoklady byly bezpečně prokázány (nepostačuje pouhý pravděpodobnostní závěr o splnění některé z nich).

11. Zákon neobsahuje definici nesprávného úředního postupu, z obsahu tohoto pojmu však plyne, že podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomocí státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] nebo sp. zn. [spisová značka]).

12. U objektivní odpovědnosti státu za škodu je pak nezbytným předpokladem jejího vzniku příčinná souvislost (vztah příčiny a následku) mezi právní skutečností, za níž se odpovídá, tj. mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody, tedy je-li postup orgánů státu se vznikem škody ve vztahu příčiny a následku, přičemž samotná existence nesprávného úředního postupu škodu nepředstavuje (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Odvolatel se tudíž mýlí, pokud tvrdí, že již tehdy, je-li zjištěna existence nesprávného úředního postupu, je dána odpovědnost za škodu.

13. Z hlediska naplnění příčinné souvislosti jako jednoho z předpokladů odpovědnosti státu za škodu potom nemůže stačit úvaha o možných následcích nesprávného postupu orgánů veřejné moci, nebo pouhé připuštění možnosti vzniku škody v důsledku protiprávního jednání, nýbrž taková příčinná souvislost musí být najisto postavena. Otázka příčinné souvislosti je potom zpravidla otázkou skutkovou a právní posouzení příčinné souvislosti spočívá toliko ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou či naopak nejsou způsobilé tento vztah vyloučit (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] nebo usnesení sp. zn. [spisová značka]).

14. V řadě souvisejících příčin, které mohly vést ke vzniku škody, nejsou všechny příčiny stejně významné a je třeba odlišit právně podstatné příčiny od příčin právně nepodstatných a aplikovat je na konkrétní případ, přičemž je nutno odlišit tzv. faktickou kauzalitu od kauzality právní, neboť ne všechny fyzikální příčiny jsou významné z hlediska právního pojetí příčinné souvislosti; právní kauzalita (tzv. přičitatelnost) přitom není neomezená a je užší než kauzalita faktická (srovnej např. Tichý, L., [obec], J.: [anonymizováno] právo, 1. vydání, [nakladatelství], [rok], s. 140, bod 245). [anonymizováno] praxe je dále ustálena v tom, že k přerušení příčinné souvislosti dochází, jestliže nová okolnost působí jako výlučná a samostatná příčina, která vyvolá vznik škody bez ohledu na původní škodnou událost, zůstala-li naopak původní škodná událost tou skutečností, bez níž by k následku nedošlo, příčinná souvislost se nepřerušuje (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]).

15. Je-li příčin, které z časového hlediska působí následně (řetězec postupně navazujících příčin a následků) více, musí být jejich vztah ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Právně relevantními příčinami tedy nemohou být kterékoliv faktické příčiny, sebevíce vzdálené od škodního následku, nýbrž je třeba vyčlenit (izolovat) jen ty příčiny, s nimiž právo spojuje vznik odpovědnosti (tzv. umělá izolace jevů), které jsou pro způsobení následku významné (tzv. gradace příčinné souvislosti) a které podle obvyklého chodu věcí i podle obecné zkušenosti mají zpravidla za následek způsobení určité škody (teorie adekvátní příčinné souvislosti). Příčinná souvislost jako jeden z nezbytných předpokladů odpovědnosti za škodu je tedy dána tehdy, je-li škoda podle obvyklého chodu věcí i z obecné zkušenosti, respektive poznatků, adekvátním následkem protiprávního úkonu či škodní události. Základním kritériem, ze kterého vychází teorie adekvátnosti, je potom objektivní předvídatelnost škodního následku (k tomu srovnej též nález [název soudu] sp. zn. [ústavní nález] nebo rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]).

16. S ohledem na shora citované závěry rozhodovací praxe se tedy soud prvního stupně v právním hodnocení věci žádného pochybení nedopustil, když, byť dovodil existenci nesprávného úředního postupu podle § 13 odst. 1 zákona, posuzoval význam i dalších příčin vzniku škody (překonání překážky škůdcem pomocí nástroje), přičemž správně dovodil, že porušení povinnosti ze strany zaměstnance [stát. instituce] nelze považovat za bezprostřední příčinu vzniku škody, na rozdíl od jednání samotného škůdce. Pokud potom nalézací soud dospěl k závěru, že není naplněn jeden z předpokladů vzniku odpovědnosti žalované za škodu (vztah příčinné souvislosti), jeví se nepodstatnou odvolací argumentace žalobce v té části, v níž namítá, že mu nebylo umožněno své nároky dostatečně specifikovat. Za situace, kdy byl skutkový děj vedoucí ke vzniku škody mezi účastníky nesporný a zároveň jej měl soud prvního stupně za prokázaný z provedeného dokazování, bylo rovněž nadbytečné dokazování dále doplňovat (kamerové záznamy, vyšetřovací spisy). Nadbytečnost dalšího dokazování sdělil soud prvního stupně při jednání dne [datum], a i když o zamítnutí dalších navržených důkazů nerozhodl, nejde o vadu, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, protože i z obsahu přezkoumávaného rozsudku vyplývá, že ani provedení dalších důkazů by na závěru o nedostatku příčinné souvislosti nemohlo ničeho změnit.

17. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně potvrdil podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný, včetně správného výroku o nákladech řízení. Odvolací soud neshledává žádné důvody pro aplikaci mimořádného ustanovení § 150 o.s.ř., které neslouží ke stírání majetkových rozdílů mezi procesními stranami, ale umožňuje soudům přihlížet k mimořádným okolnostem toho kterého případu. Žádné takové okolnosti odvolatel netvrdí, a navíc výše nákladů řízení, které jsou tvořeny toliko paušální náhradou výdajů, není s to žalobce významně ekonomicky zasáhnout.

18. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 3 o.s.ř., protože žalovaná byla procesně úspěšná i v této fázi řízení. Její náklady spočívají v paušální náhradě výdajů ve výši 3× [částka] (příprava na jednání, účast u jednání a písemné vyjádření k odvolání) a činí celkem [částka].