o zaplacení částky 753 447 Kč s příslušenstvím, částky 120 000 Kč s příslušenstvím a o omluvu

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem zamítl žalobu o zaplacení částky 873 447 Kč se zákonným úrokem z prodlení (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč (výrok II.). Doplňujícím rozsudkem zamítl žalobu i v části, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované omluvit se za nesprávný úřední postup a z něho plynoucí nezákonné rozhodnutí (výrok III.).

2. Rozhodl tak o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí byla způsobena nepředvoláním na jednání odvolacího soudu v řízení vedeném u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (spis Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. [spisová značka]) a dále majetkové újmy v podobě nákladů řízení, které vešly vniveč s tím, že se jedná o ušlý zisk v případě úspěchu, kterého mohli dosáhnout, pokud by mohli u jednání řádně hájit svá práva a vyhrát.

3. Prvostupňový soud vyšel z toho, že se žalobkyně z jednání soudu prvního stupně omluvila a souhlasila s rozhodnutím bez její účasti, a proto jí nemohlo být poskytnuto poučení podle § 118a odst. 1 o. s. ř. k doplnění jejích tvrzení a označení důkazů, týkajících se majetkové škody, kterou označila velmi neurčitě a ke které nenavrhla a nedoložila žádné důkazy. Po provedeném dokazování listinnými důkazy, zejména ze spisu Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. [spisová značka] (bod. 5. až 8.) týkající se odvolacího řízení poté dospěl k závěru, že v namítaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), spočívajícím v jeho nepřiměřené délce. Posuzované řízení trvalo přibližně 6 měsíců a dva týdny (12. 12. 2022 podání odvolání žalobkyní– 29. 6. 2023 právní moc rozsudku odvolacího soudu). Žalobkyní tvrzené průtahy v délce více než tří let tak nemohly být shledány. Délka odvolacího řízení plně odpovídala složitosti věci, její právní a procesní náročnosti a nebyla shledána období nečinnosti soudu. Řízení probíhalo na jediném stupni soudní soustavy a všechny úkony byly učiněny v přiměřených lhůtách, vždy cca po jednom měsíci. Žalobkyně se na délce řízení nijak nepodílela. Význam daného řízení pro žalobkyni považoval za standardní (kvůli okolnostem případu spíše snížený), když žalobkyně ani zvýšený význam daného řízení netvrdila.

4. Ve vztahu k nároku na náhradu tvrzené škody, spočívající v náhradě nákladů řízení (případně označované žalobkyní jako ušlý zisk), prvostupňový soud zdůraznil, že s ohledem na neúčast žalobkyně na ústním jednání ji nemohl vyzvat k upřesnění, co přesně žalobkyní požadovaný nárok představuje, když je označen dvojím způsobem. Vyšel z toho, že v odvolacím řízení došlo k nesprávnému doručování na adresu trvalého bydliště zmocněnce žalobkyně, namísto adresy pro doručování označené již v žalobě. Měl proto za to, že by bylo možné uvažovat o odpovědnostním titulu, ovšem jen za předpokladu, že by byly splněny i další podmínky pro odpovědnost státu za škodu (škoda a příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a škodou). Ty však v daném případě za splněné nepovažoval. Již jen z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu je zřejmé, že v původním řízení žalobkyni žádné náklady řízení v takové výši nevznikly. Byla to naopak ona, kdo měl společně s manželem náklady řízení nahradit žalované. Škoda v této výši tak žalobkyni vzniknout nemohla. Pakliže žalobkyně tvrzené náklady či ušlý zisk shledávala v tom, že odvolací soud k jejímu odvolání nezměnil původní rozhodnutí nalézacího soudu a žalobě nevyhověl, nelze než konstatovat, že z žalobních tvrzení nijak nevyplývá, že by nároku mělo být skutečně vyhověno. Naopak pokud jde o tvrzení žalobkyně, že by svou účastí při ústním jednání u odvolacího soudu mohla výsledek řízení zvrátit, prvostupňový soud konstatoval, že tato domněnka je zcela mylná, když Městský soud v [adresa] v rozsudku ze dne 4. 5. 2023, č. j. [spisová značka], uvedl, že jakákoliv snaha žalobkyně a jejího manžela dobrat se peněžitého odškodnění v souvislosti s řízením vedeným u Obvodního soudu pod sp. zn. [spisová značka] (tzn. původní řízení, v němž bylo rozhodnuto dovolacím soudem, přičemž žalobce se domáhal zadostiučinění nepřiměřené délky řízení právě před Nejvyšším soudem) byla odvolacím soudem vyhodnocena jako vysoce nemravná a dalším těžením z protiprávního stavu, který manžel žalobkyně původně svým pokusem o podvod vyvolal, nadto ani tvrzená nemajetková újma druhým žalobcem pociťovaná z nejistoty o výsledek dovolacího řízení, není újmou, kterou by v takové situaci měl pociťovat poctivý člověk. V této souvislosti odvolací soud zdůraznil, že se manžel žalobkyně mohl obávat v dovolacím řízení toliko toho, zda obstojí podvodným jednáním založená soudní rozhodnutí, a zda se jeho podvodné jednání podaří dokonat. Takové jednání nezaslouží soudní ochrany, a to ani v případě, že by předmětné dovolací řízení trvalo nepřiměřenou dobu. Uzavřel proto, že není dána nejen škoda, ale ani příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem odvolacího soudu, spočívajícím v nesprávném doručování, a výsledným rozhodnutím, byť se žalobkyně jednání, při kterém byl předmětný rozsudek vyhlášen, nezúčastnila. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

5. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání. Vytkla soudu prvního stupně, že ignoroval, že žaloba byla podávána z důvodu nesprávného úředního postupu – nepředvolání účastníka řízení k soudu. Rozebírá, jak mělo být správně doručováno a na jakou adresu, tj. na adresu [adresa]. Poukázala na principy spravedlivého procesu obsažené v čl. 90 Ústavy a čl. 38 odst. 2 LZPS a dále nálezech Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 328/96 a II. ÚS 3679/12. Zdůraznila, že kdyby byla předvolána, tak mohla uspět a vyhrát, a nemusela by nic platit, a ještě by získala. Bez jednání nebo alespoň možnosti se vyjádřit nikdo nemůže říct, jak by to dopadlo. Žalobkyně měla pro odvolání připraveny důkazy, díky kterým by vyhrála, neboť měla popřít závěry soudu prvního stupně. Účastník může předložit důkazy, díky nimž odvolací soud rozhodne ve věci jinak. Žalobkyně navíc žádný podvod nespáchala, a proto neví, proč by ji úřady neměly řádně předvolávat. Poukázala i na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1181/2015 s tím, že jednání vedoucí k zisku již začalo, a nebýt škodlivého zásahu – nedoručení předvolání, zisk by se dostavil. Dále poukázala i na to, že se prvostupňový soud nezabýval bodem 3. žaloby a jejím požadavkem na omluvu za nesprávný úřední postup a z něho plynoucí nezákonné rozhodnutí. Navrhla zrušení rozsudku.

6. Žalovaná ve vyjádření k odvolání zdůraznila správnost napadeného rozsudku s tím, že žalobkyni majetková škoda ani nemajetková újma nevznikly. Žalobkyně v odvolání neuvádí žádné relevantní okolnosti, ze kterých by mohl být učiněn závěr, byť o částečné, důvodnosti uplatňovaných nároků.

7. Odvolací soud přezkoumal napadené rozsudky, včetně řízení, které jejich vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil postačující skutková zjištění, z nichž mohl i odvolací soud vycházet, aniž bylo v rámci odvolacího řízení třeba doplňovat či opakovat důkazy.

8. Odvolací soud předně souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že posuzované řízení nelze mít za nepřiměřeně dlouhé, a proto žalobkyni nevznikl nárok na náhradu nemajetkové újmy. Soud prvního stupně správně vymezil, v souladu se žalobními tvrzeními, délku řízení od podání odvolání žalobkyní dne 12. 12. 2022 do právní moc rozsudku odvolacího soudu dne 29. 6. 2023, tj. 6 měsíců a dva týdny. Odvolací soud odkazuje na posouzení kritérií, z něhož soud prvního stupně při posouzení přiměřenosti této délky vycházel, a plně se s ním ztotožňuje.

9. Odvolací soud souhlasí také s tím, že žalobkyni nevznikl nárok ani na náhradu majetkové újmy v podobě nákladů řízení, jež podle žalobkyně vešly vniveč s tím, že se jedná o ušlý zisk v případě úspěchu, kterého mohla dosáhnout, pokud by mohla u odvolacího jednání řádně hájit svá práva a vyhrát. Přestože lze souhlasit s tím, že v odvolacím řízení došlo k nesprávnému doručování na adresu trvalého bydliště zmocněnce žalobkyně, namísto adresy pro doručování označené již v žalobě, nelze souhlasit s tím, že by se případně jednalo, při splnění dalších podmínek odpovědnosti státu za škodu (škoda a příčinná souvislost), o odpovědnostní titul. Podle ustálené judikatury pochybení při předvolání nemůže být samo o sobě shledáno nesprávným úředním postupem jako samostatným titulem. Titulem pro odškodnění by v tomto případě mohlo být pouze nezákonné rozhodnutí podle § 8 OdpŠk. V daném případě žalobkyně napadá postup odvolacího soudu, který vyústil ve vydání rozsudku Městského soudu v [adresa] ze dne 4. 5. 2023, č. j. [spisová značka]. Z § 8 odst. 1 OdpŠk přitom vyplývá, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Žalobkyně však ani netvrdí, že by tento rozsudek ze dne 4. 5. 2023 byl pro nezákonnost zrušen nebo změněn. Nadto z odstavce 3 citovaného ustanovení plyne, že nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

10. Namítá-li žalobkyně, že v důsledku postupu při doručování předvolání k ústnímu jednání jí byla odňata možnost jednat před odvolacím soudem, je takováto vady typickým důvodem pro podání mimořádného opravného prostředku, a to žaloby pro zmatečnost ve smyslu § 229 odst. 3 o. s. ř. Jestliže žalobkyně žalobu pro zmatečnost nepodala, nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje. Požadovaný nárok tak žalobkyni již jen z tohoto důvodu nelze přiznat. Je tomu tak proto, že újma způsobená nezákonným rozhodnutím, stejně jako nesprávným úředním postupem (§ 7, § 13 OdpŠk) je dána pouze v případě existence tří podmínek, a to vzniku škody, existence nezákonného rozhodnutí (nesprávného úředního postupu) a příčinné souvislosti mezi vznikem škody (újmy) a nezákonným rozhodnutím (nesprávným úředním postupem). Absence jediného z uvedených předpokladů vylučuje vyvození odpovědnosti. Není-li v této věci dána existence nezákonného rozhodnutí, když popisované pochybení se promítlo do vydaného rozhodnutí, a tedy se nároků nelze domáhat pro nesprávný úřední postup, nelze shledat odpovědnost žalované. Samotné pochybení státu bez toho, aby vnikla poškozené v souvislosti s tímto pochybením škoda, odpovědnost nezakládá.

11. Současně přitom platí, že žalobkyně neprokázala ani naplnění dalších podmínek odpovědnosti, a to právě existenci majetkové újmy a příčinné souvislosti. Žalobkyně se z jednání soudu prvního stupně omluvila a souhlasila s rozhodnutím bez její účasti. Tím se vzdala práva na poskytnutí poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení a důkazů k požadované majetkové újmě. Odvolací námitce žalobkyně, že bez jednání nebo alespoň možnosti se vyjádřit nikdo nemůže říct, jak by naříkané řízení dopadlo, nelze přisvědčit. Naopak v projednávané věci bylo nezbytné posuzovat jako předběžnou otázku, zda by žalobkyně mohla být v soudním sporu, z něhož je požadovaná újma dovozována, úspěšná, a zda by tak byla dána příčinná souvislost. Důkazní břemeno přitom leželo právě na žalobkyni, která byla povinna prokázat, že by se svého práva u soudu opravdu domohla, tedy že pokud by se zúčastnila odvolacího jednání, odvolací soud by změnil rozsudek a žalobkyni by požadovaný nárok přiznal. Její úvahy, že jednání vedoucí k zisku již začalo, a nebýt škodlivého zásahu-nedoručení předvolání, zisk by se dostavil, jsou tak zcela nepřiléhavé.

12. Poukazovala-li žalobkyně na to, že měla pro odvolání připraveny důkazy, díky kterým by vyhrála, neboť měly popřít závěry soudu prvního stupně s tím, že účastník může předložit důkazy, na základě nichž odvolací soud rozhodne ve věci jinak, přehlíží, že odvolací řízení je ovládáno zásadou tzv. neúplné apelace. K nově předloženým tvrzením a důkazům odvolací soud v odvolacím řízení přihlédnout nemůže, ledaže byly splněny některé z podmínek § 205a o. s. ř. Novými skutečnostmi jsou přitom skutečnosti (tvrzení) dosud neuplatněné v řízení před soudem prvního stupně; tedy takové, jež nebyly účastníkem uvedeny ani jinak v řízení – podle obsahu spisu (například z výsledků dokazování) – nevyšly najevo (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4419/2008, Rc 27/2010). Žalobkyní odkazované důkazy, nadto bez bližšího upřesnění, které nebyly uvedeny v řízení před soudem prvního stupně, a ani jinak v řízení nevyšly najevo, tak již v odvolacím řízení s úspěchem ani uplatnit nešlo, protože by se jednalo o tzv. novoty, k nimž by odvolací soud stejně nemohl přihlédnout, a na základě nich rozhodnutí změnit a nárok žalobkyni přiznat.

13. Odvolací soud rovněž zdůrazňuje, že soud prvního stupně v původním řízení zamítl nárok žalobkyně z důvodu promlčení jejího nároku. Pro posouzení námitky promlčení vznesené žalovanou přitom byly významné pouze údaje o datu podání žaloby (27. 7. 2020), o okamžiku, kdy žalobkyni vznikla nemajetková újma v důsledku nezákonných rozhodnutí po jejich zrušení rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2019, č. j. [spisová značka] (tj. jeho doručením žalobkyni dne 31. 7. 2019) a právní závěr o tom, zda uplatnění nároku u žalované učiněné jejím manželem představovalo uplatnění i jejího nároku, a došli-li z toho důvodu ke stavení promlčecí lhůty či nikoli. Účast žalobkyně u odvolacího jednání, ani žádné důkazy, by tak nijak nemohly změnit závěr odvolacího soudu, který potvrdil rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby žalobkyně z důvodu promlčení (tj. rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 1. 11. 2022, č. j. [spisová značka]). Poukazovala-li dále žalobkyně na to, že ona žádný podvod nespáchala, a proto neví, proč by jí úřady neměly řádně předvolávat, lze pouze uvést, že žalobkyně nebyla předvolána proto, že by spáchala podvod, ale v důsledku pochybení soudu, který přehlédl doručovací adresou. Spácháním podvodu však byla zdůvodněna nemorálnost uplatněného nároku žalobkyně a jejího manžela na smluvní pokutu, jíž se jako manželé společně v naříkaném řízení domáhali. Na úvahy učiněné soudem prvního stupně i v tomto směru odvolací soud odkazuje.

14. Odvolací soud uzavírá, že nejsou-li naplněny předpoklady odpovědnosti státu za tvrzenou újmu, nelze poskytnout žalobkyni žádné zadostiučinění. Formou zadostiučinění je přitom i samotná omluva. Odvolací soud proto shledal správným i napadený doplňující rozsudek o zamítnutí nároku na požadovanou omluvu.

15. Ze všech shora uvedených důvodů potvrdil odvolací soud napadené rozsudky včetně nákladového výroku podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné.

16. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Procesně úspěšné žalované vznikly podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve spojení se závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025. Náklady odvolacího řízení spočívající v paušální náhradě hotových výdajů ve výši 450 Kč, a to za úkon vyjádření k odvolání.