pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [spisová značka]

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z této částky od [datum] do zaplacení a na náhradě nákladů řízení [částka] (I. a III.), ohledně částky [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] žalobu zamítl (II.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zadostiučinění za nepřiměřeně dlouho trvající řízení vedené Obvodním soudem pro Prahu 4 pod sp. zn. [spisová značka] ve věci neshody rodičů ohledně docházky jejich nezletilého syna do [anonymizováno] školy. Řízení zahájila žalobkyně návrhem podaným [datum], domáhala se i úpravy předběžnými opatřeními. Soud vyřídil zamítnutím pouze návrhy na nařízení předběžných opatření, návrhem ve věci samé se nezabýval až do [datum], kdy žalobkyně podala návrh obsahově totožný, původně podaný návrh vzala zpět. Návrh byl motivován snahou žalobkyně, aby její syn navštěvoval pouze jednu mateřskou školu jako stabilní místo a ona mohla nastoupit do zaměstnání. Řízení o návrzích má za řízení jediné, nesouvisející s řízením o úpravě poměrů nezletilých dětí, návrh podala v dostatečném předstihu, mohlo o něm být rozhodnuto v řádu týdnů, konečné rozhodnutí vyhlásil odvolací soud až [datum]. Řízení trvalo nepřiměřeně dlouho a bylo zatíženo průtahy.

3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, zdůrazňovala potřebu před výběrem školky rozhodnout o formě péče o nezletilého a věc posoudit v širším kontextu, když v průběhu opatrovnického řízení byli rodiče procesně velmi aktivní, spis je přehlcen jejich podáními, několikrát rozhodoval odvolací soud, posuzované řízení je třeba hodnotit jako celek. Namítla promlčení nároku, když řízení o návrhu žalobkyně ze dne [datum] bylo rozsudkem ze dne [datum] zastaveno.

4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování, jehož obsah a rozsah ozřejmil v bodech 7. až 21. odůvodnění rozsudku, vyšel ze skutkového stavu, že žalobkyně se domáhala náhrady za nepřiměřenou délku řízení sp. zn. [spisová značka] ve věci nahrazení souhlasu otce s nástupem nezletilého do [anonymizováno] školy. Řízení bylo zahájeno dne [datum] návrhem žalobkyně, žádala v něm o přednostní vyřízení věci. V době podání návrhu se spis nacházel u znalce. Obvodní soud pro Prahu 4 i přesto v této době činil úkony a rozhodl o dvou předběžných opatřeních ve věci dovolené nezletilých. Dne [datum] a dne [datum] žalobkyně podala ve věci neshody rodičů dva návrhy na vydání předběžného opatření, v nich upozornila na dříve podaný návrh a žádala o přednostní projednání s ohledem na blížící se nástup do školky. Oba návrhy na vydání předběžného opatření Obvodní soud pro Prahu 4 zamítl s odůvodněním, že v opačném případě by rozhodoval o meritu věci, nad rámec uvedl, že oba rodiče se již dříve shodli na [anonymizována tři slova] pro školní rok [rok] [číslo]. Znalecký posudek byl vypracován dne [datum]. Dne [datum] přiznal soud znalci znalečné usnesením, které bylo Městským soudem v Praze k odvolání žalobkyně potvrzeno dne [datum]. Ústní jednání v opatrovnické věci proběhla dne [datum], dne [datum], dne [datum] a dne [datum]. Dne [datum] Obvodní soud pro Prahu 4 vydal rozsudek o úpravě poměrů nezletilých, který nabyl právní moci dne [datum]. Dne [datum] podala žalobkyně nový návrh na nahrazení souhlasu otce s docházkou do [anonymizováno] školy. V něm uvedla, že nezletilý navštěvuje dvě školky, což není v jeho zájmu. Obvodní soud pro Prahu 4 dne [datum] nařídil jednání na [datum], k žádosti zástupkyně otce jednání odročil na [datum]. Během jednání vzala žalobkyně svůj původní návrh ze dne [datum] zpět. Obvodní soud pro Prahu 4 návrh žalobkyně ze dne [datum] zamítl rozsudkem ze dne [datum] a zastavil řízení o návrhu žalobkyně ze dne [datum] z důvodu jeho zpětvzetí. Dne [datum] podala žalobkyně proti rozsudku blanketní odvolání a s ohledem na průtahy v řízení požádala o přednostní vyhotovení rozsudku. Dne [datum] podala žalobkyně stížnost na průtahy v řízení o nahrazení souhlasu otce s nástupem nezletilého do [anonymizováno] školy. Ke stížnosti soudce uvedl, že bylo nutné nejprve rozhodnout o tom, v jakém výchovném prostředí se budou nezletilí nacházet. Rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byl účastníkům vypraven dne [datum]. Rozsudek (odvolacího soudu) byl zástupci žalobkyně doručen dne [datum] prostřednictvím jeho datové schránky a nabyl právní moci dne [datum]. V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že pro nezletilého je vhodné navštěvovat i nadále dvě [anonymizováno] školky, tedy pokračovat ve faktickém stavu nastoleném již před dvěma lety, kdy nezletilému tento způsob nečiní obtíže, ani jedna ze školek nevyžaduje podpis druhého rodiče, školky spolu komunikují a na výběru [anonymizováno] školy [anonymizováno] se rodiče shodli již v roce 2017, matka však následně změnila názor. Dne [datum] žalobkyně uplatnila nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši [částka] jako náhradu za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení u žalované. Této žádosti žalovaná nevyhověla svým stanoviskem ze dne [datum].

5. Na uvedeném skutkovém základě soud prvního stupně odkázal na ust. §§ 13, 31 a 32 zák. č. 82/1998 Sb. (OdpŠk) i judikaturu, zdůraznil, že řízení o návrzích podaných [datum] a [datum] posuzoval jako jeden celek, když obsahově šlo o návrhy totožné, soudem byla shledána překážka litispendence a v důsledku toho vzala žalobkyně prvně podaný návrh zpět. Celkovou délku řízení tak vymezil daty [datum] až [datum], kdy bylo pravomocně skončeno, tedy dva roky a devět měsíců, při tomto závěru neshledal důvodnou námitku promlčení vznesenou žalovanou. Zhodnotil, že po dobu bezmála dvou let byl soud v namítaném řízení nečinný, když až do podání nového návrhu v roce [rok] se věcí nezabýval a tuto nečinnost má za nikoli omluvitelnou, neboť úprava poměrů nezletilých pro dobu před a po rozvodu rodičů není předběžnou otázkou v řízení o neshodách rodičů ohledně výběru školky a tato dvě řízení nejsou vzájemně provázaná. Žalobkyně nadto zvolila školku nacházející se v blízkosti bydliště otce a rovněž nepříliš daleko od jím navrhované školky. Výsledek řízení o úpravě poměrů nezletilého proto nemohl znamenat zásadní zásah do výběru jedné z navržených školek. Vyčkávat na konečné rozhodnutí ve věci úpravy poměrů nebylo vhodné rovněž s ohledem na charakter řízení o nahrazení souhlasu s docházkou do školky, neboť toto řízení z podstaty věci vyžaduje rychlé řešení. Rozhodnutí ve věci matka urgovala podáním dvou návrhů na vydání předběžného opatření. Omluvitelným důvodem pro nečinnost Obvodního soudu pro Prahu 4 pak nemohla být ani skutečnost, že v době doručení žádosti žalobkyně soudu dne [datum] se spis nacházel u znalce. Z obsahu posuzovaného spisu naopak vyplynulo, že i v této době soudce činil příslušné úkony, neboť rozhodl o dvou návrzích na vydání předběžného opatření ve věci dovolené a o dvou návrzích ve věci strpění docházky do školky a spis opakovaně předkládal odvolacímu soudu. [příjmení] způsobem tedy mohlo být rozhodnuto i o návrhu žalobkyně týkajícím se docházky do školky ze dne [datum], avšak soud tak neučinil.

6. Při takových úvahách dospěl k závěru, že namítané řízení jako celek neproběhlo v přiměřené délce a jednající soud se dopustil nesprávného úředního postupu.

7. V souladu s judikaturou a právní úpravou hodnotil prvostupňový soud u řízení trvajícího dva roky a devět měsíců jeho složitost a dospěl k závěru, že po skutkové a právní stránce složité nebylo, jako standardní hodnotil i řešení věci ve dvou instancích.

8. V mezích kritéria jednání poškozeného měl soud prvního stupně za adekvátní zvýšení základní částky o 15%, když zohlednil, že žalobkyně prodloužení řízení nijak nepřispěla, naopak opakovaně žádala, aby soud konal a zdůrazňovala naléhavost věci, návrh podala v dostatečném předstihu před nástupem do [anonymizováno] školy, v průběhu celého opatrovnického řízení poukazovala na skutečnost, že nezletilý syn navštěvuje dvě školky, žádala o přednostní vyhotovení rozsudku ze dne [datum], odvolání proti němu doplnila v den, kdy jí byl rozsudek zaslán, průtahy se snažila odstranit stížností na vyřizujícího soudce.

9. Z důvodu postupu orgánu veřejné moci modifikoval soud prvního stupně odškodnění žalobkyně 15% zvýšením s tím, že dva roky byl soud zcela nečinný, jelikož rozhodoval o návrzích na předběžná opatření, musel si samotného návrhu být vědom, jeho nečinnost nemůže být vysvětlena ani nutností řešit další podání účastníků v opatrovnické věci.

10. Zvýšením o dalších 30% soud prvního stupně zohlednil význam řízení pro žalobkyni, který je v opatrovnické věci presumován, žalobkyně nepochybně věc vnímala jako důležitou a urgentní, v důsledku nečinnosti soudu její syn dva roky navštěvoval dvě [anonymizováno] školy, o jejích návrzích bylo definitivně rozhodnuto čtyři měsíce před skončením docházky syna do [anonymizováno] školy, konečné rozhodnutí tak z velké části pozbylo svého smyslu.

11. Co do základní částky vyšel soud prvního stupně se zohledněním významu řízení ze zadostiučinění ve výši [částka] za prvé dva roky řízení a z částky [částka] za jeho dalších 9 měsíců, podle uvedené modifikace mimořádnými 60 % pak dospěl k odškodnění v souhrnné výši [částka], které žalobkyni přiznal spolu se zákonným úrokem z prodlení jdoucím ode dne následujícího po uplynutí šestiměsíční lhůty k předběžnému projednání nároku. Ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl a o nákladech řízení rozhod s odkazem a ust. § 143 odst. 3 o.s.ř.

12. Rozsudek v jeho výroku žalobě vyhovujícímu napadla žalovaná včasným a přípustným odvoláním, namítá, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci a trvá na tom, že není dán odpovědnostní titul. Za neodpovídající má i hodnocení jednotlivých zákonných kritérií, když význam řízení je zohledňován duplicitně, jednak v základní roční částce odškodnění, jednak v rámci samostatného kritéria. Za neopodstatněné má i 15% zohlednění skutečnosti, že žalobkyně nepřispěla k průtahům v řízení, má naopak za to, že účastníci se na délce opatrovnického řízení v celém jeho kontextu významně podíleli. K modifikaci není důvod ani pro postup orgánu veřejné moci, když opatrovnický soud nebyl nečinný, byl nucen vypořádat se s četnými návrhy rodičů. Pro rozhodnutí o docházce do školy bylo zapotřebí plně zjistit poměry nezletilých, rodiče byli původně na [anonymizováno] dohodnuti, žalobkyně si to posléze rozmyslela. I přes to její nezletilý syn do školek docházel, prospíval v nich, nijak nestrádal, řízení nepřesáhlo běžný význam, neboť docházel i do školky, kterou matka navrhovala. I přes četné návrhy rodičů na vydání předběžných opatření soud postupoval ve věci plynule a délka řízení byla přiměřená. Navrhla změnu napadeného výroku rozsudku zamítnutím návrhu.

13. Žalobkyně nemá odvolání za důvodné s tím, že délka řízení je v posuzované věci přímo vázána na dobu docházky dítěte do [anonymizováno] školy, tedy dobu tří let, posuzované řízení z nich 2,5 roku vyčerpalo, když [datum] začal nezletilý navštěvovat základní školu. Trvala pro nezletilého neprospěšná návštěva dvou školek založená pouze na faktickém postupu, přitom aktivitou v létě roku [rok] žalobkyně vycházela z předpokladu, že pro předškolní přípravu není pro syna vhodná účast ve dvou různých kolektivech. Nebýt její aktivity, soud by nekonal, i přes formální zpětvzetí návrhu z roku [rok] šlo stále o totéž řízení o neshodě rodičů. [příjmení] zamítnutí návrhu o této neshodě nerozhodlo, je založeno na tom, že dítě již dvěma školkám přivyklo. Soudy tak v uvedeném případě naprosto selhaly. Vedení jediného opatrovnického spisu není důvodem pro to, aby věci, které mohou být rozhodovány nezávisle na sobě, musely čekat na vyřešení věci v pořadí první, otázka organizace činnosti justice je věcí státu. V řízení o neshodě rodičů bylo rozhodnuto při jediném jednání a bylo třeba projednat pouze návrh a odvolání, žádná četná podání rodičů projednání nebránila. S ohledem na dobu tří let, po kterou mělo pro žalobkyni a jejího syna vydání rozhodnutí vůbec význam, by satisfakce za prvé dva roky řízení neměla být krácena na polovinu.

14. Odvolací soud projednal věc při jednání, z titulu podaného odvolání přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o.s.ř.), a odvolání shledal dílem opodstatněným.

15. Soud prvního stupně opatřil pro posouzení a rozhodnutí věci dostatek skutkových zjištění, odkázal správně na zákonná ustanovení dopadající na projednávanou věc, s jeho právními závěry se však odvolací soud bez výhrad neztotožňuje.

16. Stěžejní odvolací námitkou žalované je námitka absence odpovědnostního titulu, když žalovaná setrvává na stanovisku, že namítané řízení nebylo řízením trvajícím nepřiměřeně dlouhou dobu a toto stanovisko zaujímá na základě premisy, že řízení o neshodě rodičů ohledně docházky nezletilého [jméno] do [anonymizováno] školy je řízením úzce provázaným s řízením o úpravě poměrů nezletilých dětí pro dobu před a po rozvodu rodičů jako řízením hlavním s tím, že bez plného zjištění poměrů dětí nebylo možné nastavit pro nezletilého školku, kterou bude navštěvovat. Prvostupňový soud uvedenou argumentaci nepřijal a odvolací soud jeho závěr plně sdílí. Pro posouzení důvodnosti požadavku matky na nahrazení souhlasu otce s docházkou nezletilého do [anonymizováno] školy bylo zapotřebí zjištění daleko užšího okruhu informací i informací, které bezprostředně s hlavní opatrovnickou věcí nesouvisely. Bylo zapotřebí vycházet ze zjištění o aktuálním faktickém fungování péče rodičů o nezletilého, která k dispozici byla, o tom zda je nezletilý schopen docházky do předškolního zřízení, o bydlištích rodičů, o sídle v úvahu připadajících mateřských škol a jejich vzdálenosti od bydlišť rodičů, případně o výchovném programu a finanční náročnosti školek. S ohledem na takový základ namítaného řízení prvostupňový soud správně zhodnotil, že mohlo proběhnout nezávisle na řízení hlavním, především však nezávisle na něm proběhnout mělo, když období docházky dítěte do [anonymizováno] školy je úzce časově limitované. Z hlediska předmětu namítaného řízení neměl jednající soud žádné překážky, které by mu bránily návrh matky projednat. Překážku nevytvářela, a nesměla vytvářet, ani„ technická“ stránka věci v podobě vedení jednoho opatrovnického spisu. Ani v tomto směru uvedená praxe nijak nebránila, i například v době, kdy se spis nacházel u znalce, návrh matky projednat. Je běžnou praxí, že opatrovnické soudy o návrzích, které je zapotřebí projednat vedle probíhajícího hlavního řízení, rozhodují samostatně při vytvoření části spisu, která je k němu následně připojena. Stěžejní odvolací námitku žalované tak odvolací soud shodně se soudem prvního stupně za důvodnou nemá.

17. I přes výše uvedené odvolací soud nesouhlasí se skutkovým závěrem o délce rozhodné doby, tedy objektivní doby trvání namítaného řízení. Odvolací soud se totiž neztotožňuje s argumentací žalobkyně, že řízení o návrzích z [datum] a [datum] je zapotřebí posuzovat jako řízení jediné. Z provedeného dokazování, především z rozhodnutí, která byla v opatrovnickém řízení vydána, se totiž podává, že v pořadí druhý návrh z června [rok] byl návrhem podaným na odlišném skutkovém základě, posléze v průběhu jediného jednání prvostupňového soudu byl změněn i rozsudečný požadavek žalobkyně. První návrh žalobkyně zdůvodňovala především tím, že jí otec nezletilého neudělením souhlasu s docházkou syna do jí zvolené [anonymizováno] školy znemožňuje zařazení do pracovního procesu a matka je tak tlačena do dluhové situace, přitom v něm matka tvrdila, že rodiče nezletilého zapsali do celkem čtyř mateřských škol. Skutková situace v době podání návrhu druhého však již byla zcela odlišná, spor rodičů se přenesl do neshody o tom, zda má nezletilý navštěvovat dvě [anonymizováno] školy nebo pouze jedinou. Jakkoli vývoj situace, tedy docházku nezletilého [jméno] do dvou mateřských škol, zapříčinila především nečinnost soudu, který o prvém návrhu matky vůbec nerozhodl, bylo zpětvzetí návrhu prvního zcela logickým krokem navazujícím na změnu faktického stavu, nikoli krokem, který by měl odstranit překážku litispendence. Jak shora uvedeno, návrhy měly odlišný skutkový základ, nahradit souhlas otce s docházkou syna do [anonymizováno] školy, aby matka mohla nastoupit do zaměstnání, již posléze nebylo zapotřebí, matka pracovala a syn docházku do školky (školek) vykonával.

18. Návrh podaný [datum] je návrhem odlišným a řízení je třeba co do délky jejich trvání posuzovat samostatně. Při uvedeném závěru řízení zahájené návrhem z [datum] skončilo [datum] právní mocí rozsudku odvolacího soudu, již jen z hlediska takto zjištěné rozhodné doby se nejednalo o řízení průtažné. Řízení zahájené [datum], které skončilo zpětvzetím návrhu, trvalo do října [rok], prvostupňový rozsudek byl vyhlášen [datum], zástupci žalobkyně doručen [datum], patnáctidenní odvolací lhůta žalobkyni uplynula [datum] a [datum] nabyl výrok týkající se prvního návrhu žalobkyně právní moci. Doba rozhodná pro posouzení průtažnosti řízení tak trvala od [datum] do [datum], tedy dva roky a čtyři měsíce.

19. K tomuto závěru s ohledem na námitku žalované nutno uvést, že nárok uplatněný s takto vymezeným řízením nebyl promlčen, když jej žalobkyně u žalované uplatnila [datum] (po necelých pěti měsících), byl projednán stanoviskem z [datum] a zde projednávanou žalobu žalobkyně podala již [datum].

20. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona (srovnej již rozsudek sp. zn. [spisová značka]). Jak přitom plyne z rozsudku sp. zn. [spisová značka], je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto vyjmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo naopak v jeho prospěch. V této souvislosti dále judikatura dovodila, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění se kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona projeví ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]).

21. Soud prvního stupně v mezích judikaturních závěrů namítané řízení (byť s rozhodnou délkou 2 let a devíti měsíců) hodnotil, s jeho postupem se však ztotožnit nelze. Správně přistoupil ke kritériu složitosti řízení, lze jen zdůraznit, že po skutkové, procesní nebo právní stránce šlo o řízení zcela jednoduché, při odpovídající přípravě mohlo být skočeno při jediném jednání.

22. Odvolací soud však nesdílí závěr o tom, že by z hlediska jednání poškozené bylo namístě modifikovat závěry o délce řízení ve prospěch žalobkyně 15%. Tento závěr prvostupňový soud přijal s odkazem na skutečnost, že žalobkyně na podaný návrh upozorňovala podáním návrhů na vydání předběžných opatření, opakovaně v průběhu celého řízení upozorňovala na nepřijatelný stav docházky syna do dvou školek, žádala přednostní vyhotovení rozsudku a podala stížnost na vyřizujícího soudce, vše ve vztahu k posouzení obou řízení jako řízení jediného. Z provedeného dokazování především neplyne, že by od doby podání návrhů na vydání předběžných opatření žalobkyně jakkoli využila dostupných zákonných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, pokud jde o stížnost na postup soudce, byla podána až [datum] po zpětvzetí návrhu z [datum]. Přitom judikatura je ustálena na závěru, že jediným preventivním prostředkem nápravy hrozící nebo již vzniklé újmy v důsledku neprojednání věci v přiměřené lhůtě, je možnost účastníka nebo jiné strany řízení podat návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle § 174a zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, [účinnost] ([spisová značka]). Odvolací soud proto neshledal, že by ve vztahu k řízení o návrhu z [datum] bylo namístě žalobkyni pro její chování v řízení namítaném řízení v rámci řízení odškodňovacího jakkoli zvýhodňovat.

23. Dále odvolací soud nesdílí názor soudu prvního stupně o tom, že pro postup soudu v namítaném řízení je třeba žalovanou sankcionovat v rozsahu 15%. Tato úvaha prvostupňového soudu se zjevně odvíjí od nečinnosti jednajícího soudu po dobu více jak dvou let trvání řízení. Avšak právě tato nečinnost je základem samotného závěru o nepřiměřenosti délky řízení, právě skutečnost, že soud dlouhou dobu vůbec nekonal, je základem odpovědnosti žalované. Žádná další nedodržení či porušení procesních pravidel, nerespektování závazných právních názorů nebo pokynů odvolacího soudu nejsou ani tvrzena ani prokazována.

24. Správně soud prvního stupně zohledňoval kritériu významu řízení pro poškozenou, správně přihlédl k judikaturou ustálenému náhledu na význam řízení v opatrovnických věcech, který je jako zvýšený presumován a není potřeba jej prokazovat. Význam opatrovnického řízení zohledňuje ostatně i zákon o zvláštních řízeních soudních, který v ust. § 471 odst. 2 výslovně uvádí, že ve věcech péče soudu o nezletilé rozhoduje soud s největším urychlením. Nejsou-li dány důvody zvláštního zřetele hodné, vydá soud rozhodnutí ve věci samé zpravidla do 6 měsíců od zahájení řízení; vydá-li soud rozhodnutí po uplynutí této lhůty, uvede v odůvodnění rozhodnutí skutečnosti, pro které nebylo možné tuto lhůtu dodržet. Ohledně závěru o významu řízení žalobkyně správně poukazuje na skutečnost, že rozhodnutí o vymezeném předmětu namítaného řízení, tedy o docházce jejího syna do [anonymizováno] školy, je významné pouze po omezenou dobu, zpravidla po dobu tří let, v projednávané věci soud o návrhu s takto časově omezeným významem nerozhodl po dobu dvou let a čtyř měsíců. Odvolací soud je proto přesvědčen, že pro význam řízení je namístě přičíst žalované k tíži 20% podíl na délce řízení.

25. Výše uvedené úvahy lze shrnout tak, že v řízení zahájeném návrhem žalobkyně podaným [datum] měla nečinnost jednajícího soudu za následek zastavení řízení po dvou letech a čtyřech měsících, přitom šlo o řízení řešící významnou záležitost týkající se nezletilého, v němž mělo být rozhodnuto urychleně, ideálně ve lhůtě šesti měsíců. Za takového stavu šlo o řízení nepřiměřeně dlouho trvající a žalovaná je povinna z důvodu nesprávného úředního postupu soudu poskytnout žalobkyni přiměřené zadostiučinění.

26. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. [spisová značka] uvedl, že dospěje-li soud k závěru o porušení práva účastníka na projednání věci v přiměřené lhůtě a tím tedy k závěru o nesprávném úředním postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona, je namístě, aby s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 zákona stanovil odpovídající odškodnění v penězích. Pouze ve výjimečných případech, kdy je újma způsobená poškozenému zanedbatelná, lze uvažovat o jejím nahrazení formou konstatování porušení daného práva.

27. Soud prvního stupně ohledně výše zadostiučinění poskytnutého v penězích odkázal na Stanovisko NS ČR sp.zn. [stanovisko NS], podle kterého pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi [částka] až [částka] za jeden rok řízení, tj. [částka] až [částka] (cca 50 až [částka]) za jeden měsíc řízení. Nejvyšší soud přitom ale považuje za nezbytné zohlednit také to, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá. Bylo by proto nesprávné, jestliže by i počáteční doba řízení (kterou by bylo možno považovat ještě za přiměřenou) byla odškodňována ve stejné výši jako doba jí přesahující. Pro účely vypořádání se s touto problematikou tak Nejvyšší soud pokládá za rozumné, jestliže první dva roky řízení (resp. prvních 24 měsíců) budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou částky uvedené výše; tedy [částka] až [částka] za první dva roky řízení dohromady (za jeden rok pak [částka] až [částka]). Ve vztahu k těmto závěrům žalobkyně poukázala na charakter namítaného řízení a celkovou dobu přibližně tří let, po jakou má jeho vedení vůbec pro jeho účastníky význam. Odvolací soud se s tímto jejím náhledem plně ztotožňuje, zvláště s poukazem na výše citované ustanovení procesního předpisu, podle kterého je přijatelnou dobou trvání řízení doba šesti měsíců, a neshledává tudíž důvody, pro které by bylo v poměrech této konkrétní věci opodstatněné hodnotit prvé dva roky trvání řízení pouze polovinou základní částky, zároveň však neshledal důvody vycházet z vyšší základní částky než [částka] za rok trvání řízení.

28. Podle výše uvedených závěrů tak žalobkyni náleží satisfakce za období od června [rok] do června [rok] ve výši [částka] (2 x 15 000) a za čtyři měsíce července do října [rok] ve výši [částka] (4 x 1 250), celkem 35 000, zvýšená o 20%, tedy částka [částka].

29. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený výrok rozsudku soudu prvního stupně ohledně částky [částka] s příslušenstvím podle § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil a v uvedeném rozsahu žalobu zamítl, ve zbytku, tedy ohledně částky [částka] jej jako věcně správný potvrdil.

30. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 2 a § 142 odst. 1 o.s.ř. s tím, že ke správně stanovené výši nákladů za řízení před soudem prvního stupně částkou [částka] žalobkyni náleží za odvolací řízení náhrada za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u jednání) po [částka], dvě paušální náhrady po [částka] a 21% DPH ve výši [částka], celkem [částka]. Za řízení před soudy obou stupňů náleží žalobkyni [částka].

31. Podle § 164 o.s.ř. odvolací soud výrokem III. tohoto rozsudku opravil zjevnou nesprávnost částky jistiny uvedené ve výroku I. rozsudku, k níž došlo početní chybou.