pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu [číslo] ve 4. podlaží domu [adresa], v obci [obec], k. ú. [obec], dané jí žalovanou [datum] (I.), a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (II.).

2. Žalobkyně užívající byt na základě nájemní smlouvy ze dne [datum] nemá za pravdivé odůvodnění dané výpovědi odkazující na ust. § 2288 odst. 1 písm. a) o.z., podle kterého měla bez souhlasu žalované byt přenechat do podnájmu třetím osobám. V bytě nejprve bydlela sama, na [anonymizováno] roku [rok] se přistěhoval její přítel [jméno] [příjmení], což řádně oznámila správcovské společnosti, přítel převzal placení nájemného i služeb spojených s užíváním bytu. V době doručení výpovědi žalovaná z pracovních důvodů pobývala na více místech, byt využívala při svých pracovních i soukromých pobytech v [obec] několikrát do měsíce, nepřenechávala ho do podnájmu třetím osobám, nanejvýše návštěvám z řad přátel a příbuzných. I přes podané námitky žalovaná na výpovědi setrvala.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že byt není užíván žalobkyní, ta má trvalé bydliště v okrese [obec], rovněž není pravdou, že po celou dobu nájmu měl být jejím přítelem pan [jméno] [příjmení]. Výpověď nemohla být pro žalobkyni překvapivá, věc je výsledkem předchozích stížností z řad vlastníků bytových jednotek v domě i členů výboru [anonymizováno], kteří dlouhodobě upozorňovali na nestandardní užívání bytu jinými osobami. Podle § 2274 o. z. může nájemce část bytu dát třetí osobě do podnájmu jedině tehdy, pokud v bytě sám trvale bydlí, tato podmínka však v případě žalobkyně nebyla splněna.

4. Soud prvního stupně v bodech 5. až 22. odůvodnění rozsudku, na které se odkazuje, ozřejmil rozsah a obsah provedeného dokazování, z něhož čerpal svá skutková zjištění, uvedl důkazy, které neprovedl pro nadbytečnost, neboť se vztahovaly ke skutečnostem již prokázaným nebo irelevantním, a po skutkové stránce shrnul, že účastnice [datum] uzavřely nájemní smlouvu k předmětnému bytu, žalobkyně zpočátku na základě této smlouvy v bytě bydlela. V roce [rok] se k žalobkyni do bytu přistěhoval její přítel pan [příjmení], který od prosince [rok] až do současnosti hradí žalované nájemné. Žalobkyně postupně v bytě pobývala čím dál tím méně, v roce [rok] se pak s panem [příjmení] rozešli, poté již žalobkyně v bytě nebydlela. Již v období před rozchodem však žalobkyně byt užívala pouze zřídka. Pan [anonymizováno] v bytě bydlel do roku [rok]. Již v době před svým odstěhováním a před rozchodem se žalobkyní, ale i v době poté, v bytě příležitostně nechával přespávat své příbuzné, přátele a zaměstnance, dosud se stará o úklid bytu a vybírání poštovní schránky. Žalovaná dala žalobkyni dopisem z [datum] výpověď z nájmu bytu odůvodněnou tím, že žalobkyně dala byt do podnájmu třetím osobám, aniž by v něm sama bydlela či měla souhlas pronajímatele s podnájmem tohoto bytu, a tímto svým jednáním hrubě porušila svou povinnost vyplývající z nájmu bytu. Proti výpovědi podala žalobkyně [datum] námitky, které však žalovaná neakceptovala.

5. Na uvedeném skutkovém základě soud prvního stupně odkázal na ust. §§ 3074, 2272, 2274, 2275, 2276 2288 a 2290 o.z. a po věcné stránce se zabýval otázkou, zda byl naplněn zákonný výpovědní důvod podle § [číslo] odst. 1 písm. a) ve spojení s § 2276 o. z. spočívající v hrubém porušení povinností nájemce v podobě přenechání bytu do podnájmu třetí osobě v rozporu s § 2274 a 2275 o. z., a uzavřel, že tento výpovědní důvod naplněn byl.

6. Soud prvního stupně shrnul, že bylo jednoznačně prokázáno, že byt od podzimu roku [rok] užíval pan [příjmení], který byl do roku [rok] partnerem žalobkyně, a že žalovaná nedala souhlas s podnájmem bytu. Pro posouzení, zda došlo ze strany žalobkyně k porušení § 2275 o. z. měl za rozhodné, zda panu [příjmení] svědčil k užívání bytu právní titul podle § [číslo], popř. § 2274 o. z., tj. zda byt užíval společně s žalobkyní jako člen její domácnosti, popř. jako podnájemce části bytu, v němž žalobkyně trvale bydlela. Podmínkou naplnění některého z těchto právních titulů užívání bytu (jeho části) je však to, aby sama žalobkyně v bytě trvale bydlela. Přitom z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu vyplývá, že za trvalé bydlení v bytě nelze považovat jen jeho občasné návštěvy a stejně tak ani situace, kdy nájemce užívá byt pouze k občasnému přenocování či ke krátkodobým pobytům a zcela nebo převážně uspokojuje své bytové potřeby jinde, a byt tak je fakticky obýván výlučně podnájemcem. V řízení bylo prokázáno, že nejpozději v roce [rok] se vyvinula situace, kdy žalobkyně byt navštěvovala pouze příležitostně, ve smyslu citované rozhodovací praxe v něm tak již nebydlela. I v této době ovšem ještě po část roku [rok] v bytě bydlel pan [příjmení], který nadto před svým odstěhováním, ale i po něm, vykonával užívací práva k bytu tím, že v něm nechával přenocovat své rodinné příslušníky, kamarády i zaměstnance a staral se (a dosud stará) o úklid bytu. Hradil-li navíc pan [příjmení] žalované nájemné za žalobkyni (a dosud je hradí), je třeba tyto platby právně kvalifikovat jako hrazení podnájemného. Za této situace je tak třeba uzavřít, že i pokud se pan [příjmení] do bytu původně přistěhoval jako člen společné domácnosti žalobkyně, stal se nejpozději v roce [rok] na základě konkludentní dohody s žalobkyní podnájemcem celého bytu ve smyslu § 2215 o. z., neboť postupně začal výlučně vykonávat užívací práva k bytu, v němž již žalobkyně nebydlela. Tato konkludentní dohoda o podnájmu byla ovšem uzavřena bez souhlasu žalované, a tedy v rozporu s § 2275 odst. 1 o. z. Žalobkyně tedy hrubě porušila své povinnosti nájemce dle § 2276 o. z. a byl tak naplněn výpovědní důvod dle § 2288 odst. 1 písm. a) o. z.

7. S takovým zdůvodněním soud prvního stupně žalobu zamítl a úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení v souladu s judikaturou i při zastoupení advokátem vypočtenou pouze podle vyhl.č. 254/2015 Sb.

8. Žalobkyně rozsudek napadla včasným a přípustným odvoláním. Soudu prvního stupně vytkla, že se nezabýval její námitkou o podání výpovědi v rozporu s dobrými mravy, když k výpovědi žalovaná přistoupila až v [anonymizováno] [rok], ačkoli bylo v řízení prokázáno, že od léta roku [rok] v bytě nikdo nebydlí, že není užíván ani žalobkyní ani jejím bývalým partnerem, zjištění, že se pan [příjmení] v létě roku [rok] odstěhoval, bylo soudem pominuto. Ohledně odstěhování pana [příjmení] rozsudek uvádí blíže nezjištěnou dobu v roce [rok], přesné určení doby absentuje, přitom je významné jak pro posouzení výpovědi z hlediska rozporu s dobrými mravy, tak pro závěr o naplnění výpovědního důvodu. Podle žalobkyně byla výpověď dána nejméně jeden a půl roku poté, kdy tvrzený výpovědní důvod v podobě přenechání bytu panu [příjmení] zanikl. Přenechání bytu bývalému příteli nebylo správně zjištěno, minimálně do konce května [rok] trval partnerský vztah žalobkyně a pana [příjmení], z provedeného dokazování je zřejmé, že se pan [příjmení] odstěhoval nejpozději na konci srpna [rok], lhůtu tří měsíců pro odstěhování partnera po skončení dlouhotrvajícího vztahu s nájemcem nemá žalobkyně za nijak nepřiměřenou. Bydlení pana [příjmení] po dobu trvání partnerského vztahu se žalobkyní nemůže být považováno za porušení povinností nájemce, respektive podnájem, přijetí partnera do bytu žalobkyně řádně oznámila v listopadu [rok]. Z toho, že pan [příjmení] od roku [rok] až doposud platí nájemné, nelze existenci podnájemního vztahu dovozovat, navíc pan [příjmení] vypověděl, že s ním žalobkyně prováděla a provádí vypořádání těchto plateb. Pro občasné užívání bytu měla žalobkyně odpovídající důvody plynoucí z jejího podnikání, s nimi se soud prvního stupně nijak nevypořádal. Z výpovědi pana [příjmení] neplyne, že by po svém odstěhování nechával v bytě kohokoli přespat, přespávání dalších osob od léta [rok] by zaznamenali manželé [příjmení] jako nejbližší sousedé, ti potvrdili, že od roku [rok] byt není užíván vůbec. Ke krátkodobému přespávání osob na komerční bázi tvrzenému žalovanou nedocházelo ani v minulosti, nebyly prokázány žádné nabídky takového ubytování a stav víceméně vylučoval chov ptáků v bytě, který byl svědecky potvrzen. Pokud jde o zaměstnance úklidové firmy, ze strany pana [příjmení] zjevně chyběla vůle byt k přespání poskytnout. I podle judikatury vyšších soudů nelze povinnost nájemce užívat byt řádně vykládat jako povinnost uspokojovat svou bytovou potřebu pouze v tomto bytě, v poměrech platné právní úpravy není neužívání bytu samo o sobě výpovědním důvodem. Navrhla změnu rozsudku vyhověním žalobě.

9. Žalovaná odvoláním napadla nákladový výrok rozsudku se zdůrazněním, že v projednávané věci se žalobkyně domáhala určení práva, nikoli přezkumu výpovědi, petit žaloby změnila až u jednání, u něhož byl vyhlášen rozsudek, procesní záležitosti žalobních návrhů přitom nejsou běžnou agendou žalované. V této konkrétní věci jsou dány podmínky pro odchýlení od judikatury týkající se moderačního práva u nákladů řízení obcí, když nejde o bagatelní spor ani běžný spor o určení, rozhodnutí bylo vydáno k přezkumu oprávněnosti právního jednání, což nelze podřadit pod běžnou agendu spojenou s plněním veřejnoprávních povinností péče o svěřený majetek, pokud došlo k nedůvodnému nakládání s majetkem obce. V oddělení majetkových práv žalované pracují 4 právníci, kteří se s ohledem na rozsah práce nespecializují na speciální spory, jakým je i projednávaná věc. Náklady na zastoupení advokátem má za účelně vynaložené a navrhuje změnu rozsudku jejich přiznáním.

10. K odvolání žalobkyně žalovaná navrhla potvrzení rozsudku jako věcně správného s tím, že užívání bytu dalšími osobami i po svém odstěhování pan [příjmení] ve své výpovědi potvrdil, potvrdil, že má klíče a do bytu posílá své„ zaměstnance“, jsou to cizinci, kteří se stále mění, v bytě se opravdu hodně střídají a přespávají. Vypovídal i o eurotour, tedy turistech cestujících po [anonymizováno], kteří v bytě přespávali, nesporně se jedná o formu airbnb, tedy podnájem. Pan [anonymizováno] nepřestal bytem nakládat, pouze si odstěhoval své věci, v rámci své výpovědi již nepředstíral účelově tvrzenou společnou domácnost se žalobkyní a vlastní nakládání bytem potvrdil včetně jeho přenechávání třetím osobám. Namítané nedostatečné vymezení doby odstěhování pana [příjmení] není pro věc významné, pokud bytem dále nakládal. Ze svědeckých výpovědí nesporně vyplynulo, že byt sloužil k ubytování cizích osob, a to dlouhodobě, přitom žalobkyně v něm fakticky nebydlela. Pan [anonymizováno] až doposud hradí platby s bytem spojené, potvrdil, že zde přespávají jeho zaměstnanci, lze však stěží uvěřit, že jsou požadavky na úklid natolik náročné, že je třeba v bytě nocovat. Pokud žalobkyně v bytě trvale nebydlela, i s ohledem na velikost bytu nelze přespávání třetích osob chápat jako dovolené užívání, ale jako podnájem, když i z výpovědí svědků vyšlo najevo, že pokud v bytě přespávaly třetí osoby, nebyla přítomna ani žalobkyně a ani pan [příjmení]. Výpovědní důvod má žalovaná za naplněný a navrhuje potvrzení rozsudku jako věcně správného.

11. Odvolací soud projednal věc při jednání, z titulu podaných odvolání přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o.s.ř.), a odvolání za důvodná nemá.

12. Soud prvního stupně provedeným dokazováním opatřil ostatek skutkových zjištění a na jejich základě dospěl ke správným závěrům skutkovým i právním, v podrobnostech lze na důvody rozsudku plně odkázat.

13. Předně nutno uvést, zejména s ohledem na odvolací námitky žalované, že se soud prvního stupně zcela správně žalobou zabýval jako žalobou, kterou se žalobkyně domáhá přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu dané jí žalovanou. Z obsahu žalobních tvrzení není pochyb o tom, že žalobkyně nenapadá výpověď z nájmu z hlediska naplnění obecných zákonných důvodů neplatnosti právního jednání, ale požaduje, aby bylo zkoumáno naplnění uplatněného výpovědního důvodu. Ostatně přímo v textu žaloby, hned v odstavci třetím jejího čl. I. žalobkyně výslovně uvádí, že se proti žalované„ domáhá přezkumu oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu“. Veškerá její argumentace cílí proti naplnění uplatněného výpovědního důvodu a stejným směrem také bylo po celou dobu vedeno dokazování, byť byl žalobní petit formulován pro určení neplatnosti výpovědi. O tom, že o podstatě sporu neměla žádné pochybnosti ani žalovaná, svědčí již obsah jejího prvního vyjádření k žalobě ze dne [datum], které podrobně řeší neužívání bytu žalobkyní ale třetími osobami, mnohdy nehovořícími česky. V tomto směru soud prvního stupně také přiléhavě odkázal na rozhodnutí dovolacího soudu sp.zn. [spisová značka], podle kterého s ohledem na účel a smysl § 2290 o. z. a následky, které výpověď z nájmu bytu pro nájemce má, je třeba přezkum oprávněnosti výpovědi podle tohoto ustanovení chápat v širším smyslu, neoprávněná výpověď proto bude i neplatná či zdánlivá. [příjmení] petitem žaloby soud prvního stupně striktně vázán nebyl, judikatura je již ustálena na závěru, že požadavek ustanovení § 79 odst. 1 věty druhé o. s. ř., aby ze žaloby bylo patrno, čeho se žalobce domáhá, neznamená, že by žalobce byl povinen učinit soudu návrh na znění výroku jeho rozsudku. Označí-li žalobce v žalobě přesně, určitě a srozumitelně povinnost, která má být žalovanému uložena rozhodnutím soudu, nebo způsob určení právního vztahu, práva nebo právní skutečnosti, soud nepostupuje v rozporu se zákonem, jestliže použitím jiných slov vyjádří ve výroku svého rozhodnutí stejná práva a povinnosti, kterých se žalobce domáhal. Pouze soud rozhoduje, jak bude formulován výrok jeho rozhodnutí, případným návrhem žalobce na znění výroku rozhodnutí přitom není vázán. Při formulaci výroku rozhodnutí soud musí dbát, aby vyjadřoval (z obsahového hlediska) to, čeho se žalobce žalobou skutečně domáhal (viz NS ČR [spisová značka]). Zákonným i judikaturním požadavkům bylo ve vztahu k žalobě plně vyhověno.

14. Žalobkyně staví svou odvolací argumentaci na rozporu dané výpovědi s dobrými mravy s poukazem na dobu, která měla uplynout od naplnění tvrzeného výpovědního důvodu do dání výpovědi, a tuto svou argumentaci důsledně odvíjí od trvání tvrzeného partnerského vztahu s panem [příjmení], přičemž užívání bytu jinou osobou bez souhlasu pronajímatele se snaží omezit na dobu několika měsíců mezi skončením tvrzeného partnerského vztahu a odstěhováním pana [příjmení], zároveň vytýká soudu prvního stupně, že přesně neurčil dobu, kdy se pan [příjmení] odstěhoval, čemuž přikládá význam jak ve vztahu k závěru, zda vůbec byl výpovědní důvod naplněn, tak ve vztahu k nepřiměřeně dlouhé době mezi jeho případným naplněním a dáním výpovědi.

15. Ve zcela obecné rovině judikatura připouští, aby z hlediska doby, která uplyne mezi naplněním výpovědního důvodu a dáním výpovědi, byla výpověď posouzena jako odporující dobrým mravům, specificky pouze u výpovědí z tzv. sankčních důvodů, tedy daných pro porušení povinností nájemce příslušné intenzity. Již v rozhodnutí sp.zn. [spisová značka] dovolací soud vyslovil, že při úvaze, zda výpověď z nájmu bytu je v rozporu s dobrými mravy, přihlíží soud též k době, která uplynula od porušení povinností zakládajících výpovědní důvod do dne výpovědi, když dovodil, že sankční funkce výpovědi je uplatněním oprávnění pronajímatele a neměl by být pominut režim uplatnění právních sankcí, tedy ani sankce plynutí času, když oprávněnost sankce oslabuje okolnost, že od porušení právní povinnosti uplynula určitá, v konkrétních okolnostech relevantní doba. Uzavřel, že musí jít o dobu významnou ve vztahu k uplatněnému výpovědnímu důvodu. Skutkově dovolací soud v uvedeném rozhodnutí řešil situaci, kdy byl nájem vypovězen (mimo jiné) pro realizaci stavebních úprav, které nájemci provedli před více než deseti lety, čímž měli porušit své povinnosti vůči předcházejícím vlastníkům.

16. Podle verze žalobkyně by mezi odstěhováním pana [příjmení] v létě roku [rok] do dání výpovědi v [anonymizováno] [rok] uplynula doba jednoho a půl roku, takovou dobu však i s ohledem na výše uvedené judikaturní závěry nemá odvolací soud za zásadně významnou ve vztahu k závažnosti výpovědního důvodu i ve vztahu k objektivním možnostem pronajímatele ohledně zjištění o způsobu užívání bytu a o počtu osob, které ho užívají, když v tomto směru sama žalobkyně jako nájemce žalované žádnou změnu situace a aktuální stav nesdělila.

17. Pokud jde o naplnění výpovědního důvodu, staví žalobkyně svou argumentaci důsledně na trvání partnerského vztahu s panem [příjmení], s odkazem na jeho trvání vylučuje, že by se pan [příjmení] do postavení podnájemce mohl dostat dříve než se skončením tvrzeného partnerského vztahu a proto dříve nemohlo dojít k naplnění výpovědního důvodu. Takové zhodnocení nemá odvolací soud za odpovídající zjištěním, která vyšla najevo provedeným dokazováním a ani právní úpravě. I v tomto směru soud prvního stupně nepochybil, pokud hodnotil naplnění výpovědního důvodu z hlediska toho, jak byt užívala žalobkyně, tedy toho, zde v něm sama trvale bydlela, když pouze za stavu jejího trvalého bydlení by bylo možno přijímat závěr, že je pan [příjmení] ve smyslu ust. § 2272 odst. 1 o.z. členem její domácnosti. Soud prvního stupně správně dovodil, že nejpozději v roce [rok] již žalobkyně v bytě ve smyslu rozhodovací praxe trvale nebydlela a pan [příjmení] se dostal do postavení podnájemce. Z hlediska naplnění výpovědního důvodu nemá odvolací soud za podstatné, kdy přesně si pan [příjmení] odstěhoval své věci včetně papoušků nebo kdy přesně mělo dojít k ukončení tvrzeného partnerského vztahu, ale právě absenci trvalého bydlení žalobkyně v bytě. V projednávané věci má pak za prokázané, že žalobkyně v bytě pobývala velmi zřídka, příležitostně a krátkodobě, což sama s odkazem na své pracovní vytížení nepopírá. To, že byt užívala velmi sporadicky, potvrzují svědecké výpovědi sousedů, když např. prof. [příjmení] uvedl, že žalobkyni snad v domě ani bytě nikdy neviděl, přitom se jeho byt nachází naproti bytu předmětnému, stejně tak jeho manželka žalobkyni v domě nikdy nepotkala.

18. Podstatou uplatněného výpovědního důvodu zajisté nebyla samotná skutečnost, že žalobkyně v bytě trvale nebydlí, ale tato skutečnost ve spojení s prokázaným užíváním bytu dalšími osobami.

19. Odvolací soud nemá pochybnosti o tom, že k ubytování cizích osob v rozsahu několika dnů nebo třeba i týdne docházelo i v době, kdy ještě měl trvat partnerský vztah žalobkyně a pana [příjmení]. Svědci manželé [příjmení] a paní [příjmení] vypověděli, že v bytě bydlely cizí osoby hovořící rusky, ukrajinsky nebo anglicky, přicházely, odcházely, různě se střídaly, na svědkyni [příjmení] situace působila dojmem ubytovny. K tomu sám svědek [příjmení] uvedl, že pokud umožnil někomu v bytě přespat, bylo to v době, kdy nebyl přítomen ani on, ani žalobkyně, což je logické s ohledem na skutečnost, že byt je pouze garsoniérou.

20. Pokud tedy soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně v bytě trvale nebydlela, bytem disponoval a disponuje pan [příjmení] a jak před jeho odstěhováním, tak i po něm byt užívaly třetí osoby, což naplnilo uplatněný výpovědní důvod, má odvolací soud jeho závěr za zcela správný, a proto napadený rozsudek podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

21. Pokud jde o argumentaci žalované ve vztahu výroku o náhradě nákladů řízení, nemá ji odvolací soud za přiléhavou. Již v bodě 13. odůvodnění výše vysvětlil, z jakých důvodů nemá po právní stránce věc za neodpovídající běžné agendě žalované týkající se správy nemovitého majetku. Ostatně žalovaná sama bez zastoupení advokátem koncipovala výpověď z nájmu, nepochybně je pak sama schopna uplatněný výpovědní důvod obhájit, když byla schopna pro něj opatřit potřebná zjištění. V tomto směru žalovaná, případně firma, která je pověřena správou jejího majetku včetně předmětného bytu, nepochybně měly k předmětu sporu bezprostředně získané informace na rozdíl od advokáta, který se s nimi teprve po podání žaloby musel seznamovat a pro kterého byly zprostředkované. Lze tak uzavřít, že předmět tohoto sporu nepřesahoval judikaturní zásady týkající se obcí ve vztahu k účelnosti nákladů na zastupování advokátem. Z uvedených důvodů odvolací soud i nákladový výrok rozsudku soudu prvního stupně potvrdil podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný.

22. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a úspěšné žalované byla přiznána náhrada za tři úkony po [částka], celkem [částka].