o odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.) a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku [částka] (výrok II.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhá zaplacení shora uvedené částky s tím, že dne [datum] poskytl žalovanému zápůjčku ve výši [částka] za účelem financování nákupu nemovitosti na základě ústní smlouvy o zápůjčce uzavřené téhož dne.

3. Soud prvního stupně na podkladě provedených důkazů dospěl ke skutkovým zjištěním, která podrobně popsal v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku (bod 8. až 48.). Odvolací soud na tato skutková zjištění odkazuje.

4. Soud prvního stupně po citaci § 629 odst. 1, § [číslo], § 1982 odst. 1, § 1987 odst. 1a 2, § 1989 odst. 1 § 2390 a § 2393 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) vzal za prokázané, že žalobce a žalovaný uzavřeli dne [datum] ústní smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě žalobce žalovanému téhož dne poskytl na jeho bankovní účet peněžní prostředky ve výši [částka]. Vzhledem k tomu, že splatnost zápůjčky nebyla mezi stranami ujednána, žalobce zápůjčku vypověděl dne [datum] s šestitýdenní výpovědní dobou, určenou v souladu s § 2393 odst. 1 o. z. Výpověď byla žalovanému doručena následujícího dne. Žalobní obrana žalovaného spočívala v tvrzení, že pan [jméno] [příjmení] starší na něj na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] ve smyslu § 1879 o. z., postoupil pohledávku za žalobcem ve výši [částka] s příslušenstvím (vznikla tím, že [jméno] [příjmení] starší dne [datum] zaslal tuto částku žalobci na jeho bankovní účet), o čemž měl být žalobce informován dne [datum]. Žalovaný dne [datum] ve vztahu k žalobci provedl zápočet vzájemných pohledávek, čímž měla pohledávka ze smlouvy o zápůjčce ve výši [částka] s příslušenstvím v plném rozsahu zaniknout, jak předvídá § 1982 odst. 2 o. z. Prvostupňový soud přihlédl k námitce žalobce, že předmětná pohledávka ve výši [částka] není způsobilá k započtení ve smyslu § 1987 odst. 2, neboť vznikla dne [datum], přičemž k jejímu postoupení došlo až dne [datum], tudíž byla ve smyslu § 629 odst. 3 o. z., promlčena (srov. též § 1989 odst. 1 a contrario, když započtení pohledávek mezi žalobcem a žalovaným nebylo před [datum] možné) a navíc jde o pohledávku nejistou. Tento závěr učinil i s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], podle něhož:„ Uplatní-li žalovaný dlužník pasivní pohledávky v tomto řízení námitku započtení a vznese-li žalobce (věřitel pasivní pohledávky) námitku relativní neplatnosti jednostranného započtení, musí soud posoudit, zda je započítávaná (aktivní) pohledávka jistá a určitá ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z., a tedy způsobilá přivodit svým započtením (v rozsahu, v jakém se pohledávky kryjí) zánik žalobou uplatněné (pasivní) pohledávky. Taktomu zpravidla nebude tehdy, jeví-li se aktivní pohledávka jako objektivně sporná, tj. má-li žalobce proti této pohledávce relevantní věcné argumenty a vyžaduje-li zjištění (prokázání) této pohledávky co do důvodu nebo výše rozsáhlejší či složitější dokazování, jež by vedlo k neúměrnému prodloužení řízení o žalobou uplatněné (pasivní) pohledávce.“ Soud prvního stupně hodnotil pohledávku, kterou žalovaný použil k započtení, jako objektivně spornou. Žalovaný nebyl schopen v řízení její vznik řádně objasnit a prokázat (bod 48. rozsudku), pohledávka vykazuje vyšší míru nejistoty než pohledávka žalobce, a je proto ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. nejistá a nezpůsobilá k započtení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř.

5. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání. Uvedl, že je nesporné, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce, a že žalobce poskytl žalovanému částku [částka]. Soud prvního stupně však již nepostupoval řádně, když nedostatečně zjistil skutkový stav, pročež nesprávně posoudil otázku zániku žalované pohledávky zápočtem. Soud prvního stupně vůbec nezohlednil roli, chování a motivaci žalobce, který zcela cíleně a vědomě předkládal svému otci (svědek [anonymizováno] st.) nepravdivé informace, aby si zajistil nedůvodný příjem. Rovněž nevyslechl paní [jméno] [příjmení] k tomu, kdo byl akcionářem společnosti [právnická osoba], kdo se účastnil valných hromad apod. V řízení nebylo prokázáno, že by byl žalobce akcionářem této společnosti, natož v době, kdy svědek [příjmení] st. zasílal uvedené prostředky a kdy mělo k převodu zmíněných akcií dojít, resp. že žalobce měl vůbec právo akcie převést. Soud prvního stupně důkazy, které žalovaný navrhoval, k prokázání skutkového stavu započítávané pohledávky, neprovedl. Žalovaný dále sporoval věrohodnost žalobce. Také nesouhlasil s posouzením otázky promlčení, když má za to, že promlčecí lhůta začala běžet až poté, kdy vznikla žalobci povinnost vydat prostředky otci, tedy až poté, kdy nedošlo k realizaci sjednaného záměru a nákupu akcií/nemovitosti. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Žalobce ve vyjádření k odvolání zdůraznil správnost napadeného rozsudku. Ve shodě se se soudem prvního stupně má za to, že pohledávka použitá žalovaným k započtení není způsobilá k započtení podle § 1987 odst. 2, neboť se jedná o pohledávku nejistou, přičemž poukazuje na rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka]. Rovněž považuje pohledávku žalovaného za promlčenou s ohledem na dobu, kdy došlo k uzavření smlouvy o postoupení pohledávky. Provádění dalších důkazů navržených žalovaným by na tomto závěru nemohlo nic změnit. Navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil a žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení.

7. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

8. Podle § 1982 odst. 1 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Podle odstavce druhého citovaného ustanovení se započtením obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

9. Podle § 1987 odst. 1 o. z. jsou k započtení způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Podle odstavce druhého pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

10. Započtení je realizováno právním jednáním, typicky jednáním jednostranným. Ve vztahu k pohledávce, která je k započtení použitá, představuje započtení způsob faktického vymožení této pohledávky; započtení zde plní funkci vynucovací. I bez souhlasu protistrany (případně dokonce i proti její vůli) bude daný dluh vyrovnán, aniž je zapotřebí jej uplatnit u soudu. Právě proto, že k započtení může dojít i proti vůli druhé strany, nesmí jednostranné započtení vést k ohrožení oprávněných zájmů této druhé strany. U aktivně započítávané pohledávky, tedy pohledávky, kterou započítávající strana k započtení použije, nesmí dojít ke zneužití vynucovací funkce tak, že by mohla být uspokojena pohledávka, jejíž uplatnění standardní cestou by jinak nebylo možné. Z aktivní kompenzability jsou proto vyloučeny pohledávky nejen dosud nesplatné, nevymahatelné u soudu, ale i pohledávky nejisté a neurčité ve smyslu § 1987 o. z. Započtení má totiž primárně směřovat k nekonfliktnímu zúčtování pouze takových dluhů, jejichž existence, výše a další parametry nejsou předmětem nejistoty. Skrze započtení nelze vynucovat uspokojení pohledávek, které jsou nejisté a neurčité (srov. [příjmení], P. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ [číslo] [číslo]). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, [číslo] s.).

11. Nejvyšší soud přitom již ve svém rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] judikoval, že lze konstatovat nekompenzabilitu započítávané pohledávky pro nejistotu a neurčitost i tehdy, lze-li očekávat, že by námitka započtení s ohledem na obtížnost zjišťování existence a výše započítávané pohledávky nepřiměřeně prodlužovala řízení o pohledávce uplatněné žalobou. Zákaz jednostranného započtení nejistou a neurčitou pohledávkou spatřuje zejména v ochraně věřitele před tím, aby řízení o jím uplatněné pohledávce bylo zdržováno složitým prokazováním protipohledávek dlužníkových. Obdobně ze soudem prvního stupně přiléhavě citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], plyne, že uplatní-li žalovaný dlužník pasivní pohledávky v tomto řízení námitku započtení a vznese-li žalobce (věřitel pasivní pohledávky) námitku relativní neplatnosti jednostranného započtení, musí soud posoudit, zda je započítávaná (aktivní) pohledávka jistá a určitá ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z., a tedy způsobilá přivodit svým započtením (v rozsahu, v jakém se pohledávky kryjí) zánik žalobou uplatněné (pasivní) pohledávky. Taktomu zpravidla nebude tehdy, jeví-li se aktivní pohledávka jako objektivně sporná, tj. má-li žalobce proti této pohledávce relevantní věcné argumenty a vyžaduje-li zjištění (prokázání) této pohledávky co do důvodu nebo výše rozsáhlejší či složitější dokazování, jež by vedlo k neúměrnému prodloužení řízení o žalobou uplatněné (pasivní) pohledávce.

12. Soud prvního stupně se těmito judikaturními závěry řídil a jeho právní hodnocení, že se jedná o pohledávku nejistou a neurčitou, která není způsobilá k započtení, proto shledává odvolací soud správným. Nejistou nebo neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. je pohledávka ilikvidní, tj. pohledávka, která je co do základu a/nebo výše sporná (nejistá) a jejíž uplatnění vůči dlužníku (věřiteli pasivní pohledávky) formou námitky započtení vyvolá namísto jednoznačného (oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši aktivní pohledávky. [jméno] nejistoty ohledně aktivní pohledávky je nutné posuzovat relativně ve vztahu k pohledávce pasivní. Za nejistou či neurčitou lze aktivní pohledávku považovat zpravidla tehdy, je-li míra nejistoty ohledně ní vyšší, než je tomu v případě pasivní pohledávky. V projednávané věci je primární pohledávka žalobce (pasivní pohledávka) mezi účastníky zcela nesporná. I z odvolacích námitek žalovaného směřujících proti neprovedení velkého množství jím navržených důkazů, včetně výslechů dalších svědků, z důvodu, že nebyl zjištěn v dostatečném rozsahu skutkový stav pro posouzení důvodnosti žalovaným započítávané pohledávky, se jednoznačně podává, že míra nejistoty je zde výrazně vyšší, když pochybnosti o existenci aktivní pohledávky nevyvolává toliko spornost její právní kvalifikace, ale zejména problematičnost zjišťování skutkových předpokladů jejího vzniku. Z tvrzení samotného žalovaného navíc vyplývá, že započítávaná pohledávka nevyvstala ze stejného právního vztahu jako pohledávka uplatněná žalobou, když započítávaná pohledávka není dovozována z projednávané smlouvy o zápůjčce. Ani toto kritérium tak není způsobilé zvrátit závěr o nekompenzabilitě pohledávky žalovaného.

13. Vzhledem k tomu, že žalobce jako věřitel pasivní pohledávky, proti níž bylo započtení provedeno, vznesl námitku neplatnosti podle § 586 o. z., je na místě uzavřít, že jednostranné započtení provedené žalovaným je relativně neplatné. Postup soudu prvního stupně, který za daného právního posouzení věci neprováděl další dokazování, je pak zcela správný, neboť provedením dalších důkazů by došlo právě k tomu, čemu se § 1987 odst. 2 o. z. ve spojení s citovaným rozsudkem Nejvyššího soudu snaží zabránit, tedy ke zdržování řízení složitým prokazováním protipohledávky žalovaného dlužníka. Za této situace odvolací soud považuje námitky žalovaného uvedené v odvolání za nerozhodné, neboť nadále směřují právě k posouzení existence započítávané pohledávky, čímž se však soudy v tomto řízení z popsaných důvodů zabývat nebudou. Při popsaném právním posouzení věci se odvolací soud již nezabýval tím, zda žalovaným započítávaná pohledávka byla v době postoupení promlčená.

14. Na základě shora předestřených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně včetně výroku o nákladech řízení jako věcně správný.

15. O náhradě nákladů řízení před odvolacím soudem bylo rozhodnuto podle 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a zcela úspěšnému žalobci soud přiznal náhradu nákladů řízení. Při stanovení výše mimosmluvní odměny za zastupování odvolací soud vyšel z § 1 odst. 2, § 6, § 7, § 8, § 11 odst. 1 a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náklady řízení jsou tvořeny odměnou za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u jednání) á [částka] a náhradou hotových výdajů á [částka] a činí celkem částku [částka] včetně 21% DPH.