o žalobě podle části V. občanského soudního řádu,

1. Soud I. stupně zamítl žalobu s návrhem, aby nahradil rozhodnutí [právnická osoba] ze dne 21. 10. 2024, č. j. [spisová značka], ve spojení s rozhodnutím předsedy [právnická osoba] ze dne 17. 2. 2025, č. j. [spisová značka], a to tak, že bude nově rozhodnuto, že návrh společnosti [právnická osoba] ze dne 14. 8. 2024 se zamítá (výrok I.). Žalobci uložil zaplatit účastnici na nákladech řízení částku 30 674 Kč k rukám její právní zástupkyně (výrok II.).

2. Podle ustanovení §250a odst. 1 o. s. ř. jsou účastníky řízení žalobce a ti, kdo byli účastníky v řízení před správním orgánem. Proto odvolací soud označuje [právnická osoba]. jako účastníka řízení, nikoli jako žalovanou stranu.

3. Takto rozhodl prvostupňový soud o žalobě, kterou se žalobce domáhal, aby soud v plném rozsahu nahradil rozhodnutí [právnická osoba] vydané ve správním řízení o sporu z poskytování služeb elektronických komunikací a nově rozhodl tak, že se návrh na uložení povinnosti zaplatit částku 2 017,36 Kč s příslušenstvím zamítá, neboť žalobce tvrdil, že účastnickou smlouvu řádně vypověděl dne 25.11.2022 prostřednictvím kontaktního formuláře v aplikaci [název] v reakci na oznámení o změně tarifu, a po uplynutí výpovědní doby již účastnice nebyla oprávněna služby poskytovat ani za ně požadovat úhradu. Účastnice nárok rozporovala s tím, že výpověď učiněná žalobcem nebyla právně účinná, neboť žalobce v kontaktním formuláři nevyplnil řádně povinné identifikační údaje, zejména telefonní číslo, uvedl zjevně fiktivní údaje, a podání proto nebylo možné přiřadit ke konkrétní účastnické smlouvě, přičemž žalobce služby i po změně tarifu fakticky využíval a dlužné částky neuhradil.

4. Soud prvního stupně vyšel z provedeného dokazování, které učinil zejména z listinných důkazů, založených ve správním spise [právnická osoba], z účastnické smlouvy, všeobecných podmínek účastnice, vyúčtování služeb, korespondence účastníků a snímků obrazovky kontaktního formuláře. V odůvodnění svého rozhodnutí podrobně zrekapituloval jednotlivá stanoviska účastníků v průběhu řízení a poté popsal pod body 5 – 15 skutkový stav, který z provedených důkazů zjistil. Konstatoval, že mezi účastníky nebylo sporné uzavření účastnické smlouvy, poskytování služeb účastnicí ani skutečnost, že žalobce neuhradil vyúčtované částky v celkové výši 2 017,36 Kč, přičemž za spornou označil otázku, zda byla účastnická smlouva platně vypovězena před změnou tarifu ke dni 2.12.2022. Soud učinil skutkový závěr, že žalobce sice využil k podání výpovědi kontaktní formulář v aplikaci [název], avšak do povinně vyplňované kolonky telefonního čísla uvedl fiktivní údaj [číslo], a tím znemožnil identifikaci svého právního jednání, v důsledku čehož výpověď nebyla způsobilá vyvolat zamýšlené právní účinky a účastnická smlouva zůstala i nadále v platnosti.

5. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle § 64 odst. 1 a § 63b odst. 5 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, § 1998 odst. 1 a § 553 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přičemž vycházel z toho, že účastník je povinen uhradit cenu za poskytnuté služby a že právní jednání nemůže vyvolat účinky, je-li neurčité a nelze-li zjistit jeho obsah ani výkladem. Soud dovodil, že pravidla vyplňování kontaktního formuláře tvořila součást ujednání stran o způsobu a náležitostech výpovědi smlouvy, a jejich nerespektování jde k tíži žalobce. Výpověď učiněná s uvedením fiktivních údajů byla neurčitá a nezpůsobilá identifikovat smluvní vztah, což vedlo k závěru, že smlouva nebyla platně ukončena a žalobce byl povinen zaplatit cenu služeb poskytnutých po 2.12.2022 včetně příslušenství. S ohledem na shodu závěrů soudu se závěry [právnická osoba] soud odkázal rovněž na judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně na rozhodnutí ze dne 14.6.2016, sp. zn. 21 Cdo 3932/2015, a žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítl.

6. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že účastnici, která měla ve věci plný úspěch, přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 30 674 Kč, sestávající z nákladů právního zastoupení stanovených podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, přičemž náklady přiznal k rukám zástupkyně účastnice dle § 149 odst. 1 o. s. ř., a částečně nepřiznal náhradu za jedno z vyjádření jakožto pro věc neúčelné.

7. Proti rozsudku soudu I. stupně podal žalobce včasné a přípustné odvolání, kdy rozhodnutí vytýká, že je zatíženo vadami řízení, neúplnými a nesprávnými skutkovými zjištěními i nesprávným právním posouzením věci. Žalobce zejména namítá, že prvostupňový soud nesprávně zamítl jím navržený klíčový důkaz, aby účastnice doložila seznam veškerých dotazů a požadavků zaslaných z uživatelského účtu žalobce prostřednictvím aplikace [název], ačkoliv účastnice sama v řízení připustila, že žalobce nějaké podání odeslal, a soud I. stupně měl za prokázané, že žalobce odeslal výpověď, odpovídající doloženému snímku obrazovky. Tím byl žalobce podle svého názoru zkrácen na právu na spravedlivý proces, neboť soud žalobu zamítl fakticky proto, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně doručení výpovědi, ačkoliv mu bylo znemožněno toto břemeno unést neprovedením navrženého důkazu. Žalobce dále namítá, že skutkový závěr soudu prvního stupně o tom, že jím odeslaná výpověď neumožňovala určení jednající osoby, je nesprávný, neboť výpověď byla odeslána z jeho uživatelského účtu, v němž byl jednoznačně identifikován, a navíc měl s účastnicí uzavřenou pouze jedinou smlouvu týkající se jediné služby. Soudu I. stupně žalobce rovněž vytýká, že přihlédl k tvrzení účastnice o nemožnosti identifikovat jednající osobu, které žalovaná uplatnila až po koncentraci řízení při jednání dne 6.11.2025, ačkoliv předtím namítala pouze nejasnost ohledně toho, které smlouvy se výpověď týkala, čímž měl soud zatížit řízení další procesní vadou. Žalobce dále tvrdí, že účastnice měla možnost jej jako autora výpovědi identifikovat a přiřadit k němu smlouvu, neboť evidovala u jeho osoby pouze jediný smluvní vztah, a pokud považovala vyplnění skutečného telefonního čísla za nezbytnou náležitost výpovědi smlouvy týkající se internetové služby, měla jej o tom jako spotřebitele výslovně, jasně a srozumitelně poučit ve smluvních podmínkách nebo ve formuláři, což se nestalo. Podle žalobce nebyl informován o tom, že „číslem, o které jde“, má být vždy telefonní číslo účastníka, a že bez jeho uvedení nebude možné výpověď přiřadit k uzavřené smlouvě, přičemž vyplnění smyšleného čísla nepovažoval za překážku identifikace, když žádné telefonní služby nečerpal. Žalobce konečně vytýká soudu prvního stupně nesprávné právní posouzení otázky doručení výpovědi, když soud přehlédl judikaturu k tomu, že u adresných jednostranných hmotněprávních jednání postačuje, aby se projev vůle dostal do dispoziční sféry adresáta, nikoli aby splnil veškeré jednostranně stanovené formální náležitosti. Podle žalobce se výpověď do dispoziční sféry žalované dostala, měla tedy právní účinky, účastnická smlouva byla účinně ukončena a žalobce nebyl povinen hradit částku 2 017,36 Kč za služby poskytované po změně tarifu.

8. Právní zástupkyně při ústním jednání konaném před odvolacím soudem výslovně na návrh žalobce požadovala, aby pokud nebude odvolacím soudem žalobci v rozporu se zákonem vyhověno, aby mu rozhodnutí bylo doručeno na zlatých destičkách.

9. Z uvedených důvodů žalobce navrhuje odvolacímu soudu, aby po doplnění dokazování napadený rozsudek změnil, žalobě v plném rozsahu vyhověl a účastnici uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení.

10. Účastnice se ve svém vyjádření staví k odvolání žalobce odmítavě a považuje napadený rozsudek soudu prvního stupně za věcně i právně správný, přičemž plně odkazuje na svá předchozí vyjádření v řízení a na odůvodnění rozsudku soudem I. stupně, s nímž se ztotožňuje. Zdůrazňuje, že tvrzení žalobce, podle něhož účastnice připustila odeslání výpovědi, nemůže samo o sobě vést k závěru o právních účincích takového jednání, neboť účastnice po celou dobu řízení namítala nikoli samotné odeslání podání, ale skutečnost, že výpověď nebyla řádně doručena a nemohla vyvolat žalobcem zamýšlené právní následky, a to výlučně v důsledku žalobcem cíleně nesprávně uvedených identifikačních údajů. Podle účastnice je třeba trvat na tom, že právní jednání musí být určité, srozumitelné a adresné, přičemž žalobce v rozporu s pokyny formuláře nevyplnil skutečné telefonní číslo ani další potřebné údaje, a výpověď proto nebylo možné přiřadit ke konkrétní účastnické smlouvě; v důsledku toho nedošlo k jejímu doručení do dispoziční sféry účastnice. Účastnice v této souvislosti poukazuje i na zásadu poctivosti v právním styku podle § 6 občanského zákoníku a zdůrazňuje, že žalobce nemůže těžit ze svého vlastního nepoctivého jednání, které vedlo k neurčitosti právního jednání ve smyslu § 553 občanského zákoníku. Současně účastnice nesouhlasí s námitkou žalobce ohledně neprovedení dalších důkazů, zejména z oboru IT, neboť soud I. stupně podle jejího názoru správně uzavřel, že tyto důkazy byly pro rozhodnutí ve věci nadbytečné, když skutkový stav byl již spolehlivě zjištěn na základě provedeného dokazování. Z uvedených důvodů účastnice navrhuje odvolacímu soudu, aby napadený rozsudek potvrdil a přiznal účastnici náhradu nákladů odvolacího řízení.

11. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou a že je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek i řízení, které jeho vydání předcházelo, v mezích daných § 212 a § 212a o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

12. Předně je třeba uvést, že řízení podle § 244 a násl. o. s. ř. nepředstavuje přezkum zákonnosti správního rozhodnutí v režimu správního soudnictví, nýbrž nové projednání a rozhodnutí soukromoprávní věci, o níž již správní orgán meritorně rozhodl. Soud proto v tomto řízení nerozhoduje o tom, zda správní orgán vedl řízení bezvadně po procesní stránce, nýbrž o tom, zda o soukromoprávním nároku bylo rozhodnuto správně. Tomu odpovídá i § 250e odst. 1 o. s. ř., podle něhož soud není vázán skutkovým stavem, jak byl zjištěn správním orgánem. Judikatura je v tomto směru ustálena v závěru, že podstatou řízení podle části páté občanského soudního řádu je umožnit účastníku, který není spokojen s konečným rozhodnutím správního orgánu, nové projednání věci u soudu a nové rozhodnutí o ní, přičemž soud není výsledky řízení před správním orgánem vázán; srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. 21 Cdo 3380/2014. Stejně tak bylo judikováno, že soud v tomto řízení projednává a rozhoduje věc znovu, avšak v týchž hmotněprávních mezích, v nichž o ní rozhodoval správní orgán; srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2011, sp. zn. 21 Cdo 3766/2010.

13. Odvolací soud proto vychází ze skutkového zjištění prvostupňového soudu, že žalobce se přihlásil do svého zákaznického účtu v aplikaci [název] a prostřednictvím kontaktního formuláře, uvedl jako předmět dotazu text „Kde najdu tu úžasnou nabídku, na kterou mě teď chcete převést?“, do kolonky textu dotazu vložil mimo jiné sdělení „Kde najdu tu úžasnou nabídku, na kterou mě teď chcete převést? Nesouhlasím s ní a odmítám ji, protože v ní lžete. Pro mne se nemění vůbec nic, kromě ceny. Považuji tedy vaše jednání za protiprávní a jakoukoli úpravu ceny služeb budu ignorovat. Pokud na té rádobyúžasné nabídce trváte, považujte toto za výpověď. A protože jsem“, zvolil rubriku „Moje smlouva“ a podrobnější oblast „Aktuální stav objednávky“, do povinné kolonky „Vaše telefonní číslo“ uvedl údaj „123456789“, do povinné kolonky e-mail adresu „[e-mail]“, do kolonky čísla objednávky text „to vy jste posílali, že měníte podmínky“, přičemž formulář obsahoval upozornění, že pole označená hvězdičkou jsou povinná, a též text „Vždy ale potřebujeme vyplnit telefonní číslo, o které jde“. Ačkoliv správní orgán se touto „výpovědí žalobce z účastnické smlouvy“ nezabýval, neboť nebyla v řízení před správním orgánem namítána, prvostupňový soud tento argument žalobce nepřehlédl a správně přikročil k jejímu právnímu hodnocení.

14. Podle § 553 odst. 1 občanského zákoníku o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem; ke zdánlivému právnímu jednání se podle § 554 občanského zákoníku nepřihlíží. Výkladu přitom podléhá každé právní jednání; k závěru o jeho zdánlivosti lze přistoupit teprve tehdy, nepodaří-li se ani postupem podle § 555 a § 556 občanského zákoníku ozřejmit, k jakým právním následkům projevená vůle směřovala; srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2023, sp. zn. 23 Cdo 1872/2023. Současně platí, že výklad projevu vůle může směřovat jen k objasnění toho, co bylo skutečně projeveno; nelze jím nahrazovat nebo doplňovat vůli, kterou jednající neměl nebo kterou sice měl, ale neprojevil; srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2024, sp. zn. 33 Cdo 839/2024. Ke zdánlivosti právního jednání soud přihlíží z úřední povinnosti, vyjde-li v řízení najevo; srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. 21 Cdo 2862/2019.

15. Při aplikaci těchto závěrů na posuzovanou věc odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně uzavírá, že podání žalobce učiněné prostřednictvím uvedeného formuláře nebylo způsobilé vyvolat účinky výpovědi účastnické smlouvy. Již jeho obsah je z pohledu adresáta neurčitý a interpretačně neuzavřený. Text podání je primárně formulován jako polemická a emotivní reakce na avizovanou změnu podmínek, nikoli jako jednoznačný, určitý a bezpodmínečný projev vůle směřující k ukončení závazku. Slovní spojení „Pokud na té rádobyúžasné nabídce trváte, považujte toto za výpověď“ má navíc povahu podmíněného a obsahově nepevného vyjádření, z něhož bez dalších rozumných pochybností neplyne, zda a kdy má závazek zaniknout, ani jaký konkrétní právní následek měl být tímto podáním nepochybně vyvolán. Takový projev proto postrádá obsahovou určitost vyžadovanou pro jednostranné adresované právní jednání.

16. Tento závěr dále zesiluje způsob, jakým žalobce formulář vyplnil. Žalobce do povinných identifikačních kolonek úmyslně uvedl zjevně nepravdivé údaje, a to právě v těch položkách, u nichž formulář výslovně uváděl, že jsou povinné, zejména ohledně telefonního čísla, „o které jde“. Žalobce s účastnicí uzavřeli dne 10.11.2019 účastnickou smlouvu k číslu [tel. číslo], jakkoliv byla služba využívána toliko k přenosu dat a nikoliv pro volání. Skutečnost, že podání bylo odesláno ze zákaznického účtu žalobce, sama o sobě nemůže nahradit chybějící určitý obsah projevu vůle ani zhojit jeho vnitřní rozpornost. Jinak řečeno, ani případná technická dohledatelnost odesílatele nemůže výkladem doplnit to, co žalobce v samotném projevu vůle určitě a srozumitelným způsobem nevyjádřil. Z pohledu adresáta se tak nejednalo o jasnou výpověď smlouvy, nýbrž o neurčité, podmíněné a v identifikační rovině záměrně deformované podání, u něhož nelze ani výkladem bez důvodných pochybností zjistit jeho přesný právní obsah. Odvolací soud proto uzavírá, že nešlo o právní jednání ve smyslu § 553 odst. 1 občanského zákoníku, nýbrž o zdánlivé (nicotné) právní jednání, k němuž se podle § 554 občanského zákoníku nepřihlíží.

17. Z uvedeného současně plyne, že žalobcem navrhované doplnění dokazování za účelem zjištění, zda účastnice takto odeslaný formulář technicky přijala a zaevidovala, nemohlo na právním posouzení věci nic změnit. I kdyby bylo prokázáno, že se datová zpráva dostala do sféry dispozice účastnice ve smyslu § 570 odst. 1 občanského zákoníku, jak pojem „dojití“ vykládá např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 6. 2021, sp. zn. 6 As 305/2020, bylo by to pro věc nerozhodné. Takový důkaz by mohl osvědčit nejvýše technické dojití podání, nikoli odstranit jeho neurčitost a nesrozumitelnost. Není-li tu právní jednání ve smyslu § 553 odst. 1 občanského zákoníku, nemůže vyvolat zamýšlené hmotněprávní účinky, i kdyby se adresátu fakticky dostalo do dispoziční sféry. Neprovedení navržených důkazů proto nepředstavuje vadu, jež by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

18. Za tohoto stavu nejsou důvodné ani další odvolací námitky směřující proti tomu, že účastnice rozvedla některé své argumenty až v pozdější fázi řízení. Rozhodnutí odvolacího soudu na takových pozdějších tvrzeních nezávisí. Rozhodné skutečnosti vyplývají již z obsahu samotného snímku obrazovky formuláře a jejich význam je otázkou právního posouzení. Ani případná dílčí nepřesnost právní argumentace soudu prvního stupně proto nemohla změnit závěr o tom, že žalobce neprokázal účinné ukončení smluvního vztahu.

19. Jestliže tedy správní orgán dospěl k závěru, že účastnická smlouva nezanikla, resp. zanikla, ale na základě výpovědi účastnice a žalobce byl povinen uhradit cenu poskytnutých služeb podle § 64 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích, rozhodl o soukromoprávní věci správně. Napadený rozsudek soudu prvního stupně je proto ve výroku věcně správný a odvolací soud jej podle § 219 o. s. ř. potvrdil, byť zčásti z jiných právních důvodů. V řízení podle části páté občanského soudního řádu je totiž rozhodující shoda výroku, nikoli shoda důvodů; „podstatné je jen to, zda rozhodnutí správního orgánu ve svém výroku zcela odpovídá tomu, jak mělo být rozhodnuto podle závěrů soudu“, a „všude tam, kde nastala shoda výroků, jde o správné rozhodnutí správního orgánu, i když ke shodě výroků vedly odlišné důvody“; srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. 21 Cdo 3932/2015, obdobně též usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 1. 2025, sp. zn. II. ÚS 1481/24. Jako věcně správný byl potvrzen též nákladový výrok, který je v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř.

20. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 a § 149 odst. 1 o. s. ř. Účastnice měla v odvolacím řízení plný úspěch, a má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za dva úkony právní služby, a to za vyjádření k odvolání a za účast při jednání před odvolacím soudem, po 4 620 Kč podle § 9 odst. 5 ve spojení s § 7 bodem 5 a § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu, dále ze dvou paušálních náhrad hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, celkem 10 140 Kč, a z náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, tj. 2 129,40 Kč; celkem tedy 12 269,40 Kč.

21. Dle § 149 odst. 1 je žalobce povinen náhradu nákladů řízení uhradit k rukám (na účet) právního zástupce účastnice ve třídenní lhůtě stanovené v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.