o zaplacení 876 268,39 Kč s příslušenstvím,

1. Soud I. stupně shora označeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 876 269,39 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 12 % ročně od 27. 3. 2025 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu do částky 1 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení zamítl (výrok II.) a rozhodl, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 91 588,40 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího zástupce (výrok III.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaná zaplatila náhradu škody ve výši 903 168,39 Kč s příslušenstvím, představující ušlý zisk z odměn insolvenčního správce v důsledku nezákonného odvolání z funkce v celkem 254 insolvenčních řízeních, které v žalobě specifikovala, a dále úroky z prodlení. Žalobkyně tvrdila, že insolvenční soudy v důsledku jejího záznamu o zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce dle § 12 odst. 1 písm. e/ zák.č. 312/2006 Sb. přikročily nezákonně k jejímu odvolání z funkce v jednotlivých řízeních, a tím ke vzniku škody. Škodu v jednotlivých případech vyčíslila jako odměnu dle vyhl. č. 313/2007 Sb., která byla insolvenčními soudy přiznána novému – nezákonně ustanovenému insolvenčnímu správci v té které věci (viz žaloba pod bodem 59-313, kdy popis jednotlivých skutků odpovídá 254 insolvenčním případům, ve kterých žalobkyni vznikla škoda – poznámka odvolacího soudu). Žalovaná namítala, že odpovědnost státu podle zákona č. 82/1998 Sb. je dána pouze u rozhodnutí, zrušených Nejvyšším soudem, a zpochybňovala předběžnou vykonatelnost rozhodnutí o odvolání insolvenčního správce, dále navrhovala žalobu zamítnout s odkazem na neexistenci odpovědnostního titulu u části řízení.

3. Soud prvního stupně shrnul stanoviska účastníků v průběhu řízení, včetně toho, že žalobkyně v průběhu řízení změnila, resp. omezila žalobu podáním ze dne 13. 6. 2025, v němž stanovila paušální náklady na dosažení jednotlivých dílčích příjmů ve výši 100 Kč, za 254 řízení celkem 25 400 Kč. V této části a pak dále částečně ohledně zákonných úroků z prodlení, byla žaloba vzata zpět. Výše paušálních nákladů na dosažení zisku byla žalovanou učiněna nespornou na jednání dne 30. 7. 2025. Dále soud I. stupně po provedeném dokazování, které zaměřil na žalovanou sporované případy, označené v žalobě pod body 121, 175, 183, 239, 240, 241, 259, 268, 296, 299, 304-312, čerpal z listinných důkazů, resp. rozhodnutí v insolvenčním řízení označených v žalobě a popsal skutkový stav, který z provedených důkazů zjistil. Tento uvedl pod bodem 8 odůvodnění rozsudku.

4. Nesporné bylo, že žalobkyně uplatnila nárok u žalované dne 26. 9. 2024 a že paušální náklady na dosažení zisku činily 100 Kč na jedno řízení. Sporné byly výše odměn náhradních insolvenčních správců v některých řízeních, které soud dokazováním ověřil. Soud I. stupně konstatoval, že žalobkyně byla odvolána z funkce insolvenční správkyně v důsledku nesprávného úředního postupu a že jí vznikla škoda, představovaná ušlým ziskem rovnajícím se odměnám ustanovených náhradních správců po odečtení paušálních nákladů. Pod bodem 14 rozsudku soud uzavřel, že mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody je příčinná souvislost, a že žalobkyně splnila podmínky pro uplatnění nároku, včetně využití opravných prostředků.

Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“, zejména § 1, § 5 odst. 1 písm. a), § 8 odst. 1–3, § 14 a § 15 odst. 2, dále podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 31 odst. 3 a 5 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona. Soud vycházel z judikatury Nejvyššího soudu, např. usnesení sp. zn. 29 NSČR 33/2022 ze dne 23. 2. 2022, podle něhož samotný zánik práva vykonávat činnost insolvenčního správce není důvodem pro jeho odvolání bez dalšího. Prvostupňový soud uzavřel, že rozhodnutí o odvolání insolvenčního správce jsou předběžně vykonatelná, neboť účinky nastávají zveřejněním v insolvenčním rejstříku, a proto je naplněna podmínka § 8 odst. 2 OdpŠk. Na základě těchto úvah soud žalobě vyhověl do částky 876 269,39 Kč s úroky z prodlení od 27. 3. 2025 do zaplacení a žalobu zamítl ohledně částky 1 500 Kč s příslušenstvím.

5. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o.s.ř., když žalobkyně měla neúspěch pouze v nepatrné části (3 % z původně žalované částky), a přiznal jí plnou náhradu nákladů řízení ve výši 91 588,40 Kč, zahrnující soudní poplatek, odměnu advokáta za úkony právní služby dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., paušální náhrady hotových výdajů a DPH.

Proti rozsudku soudu I. stupně, pouze proti výrokům I. a III., podala žalovaná včasné a přípustné odvolání, kdy rozhodnutí vytýká nesprávná skutková zjištění a nesprávné právní posouzení věci podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Žalovaná namítá, že soud I.stupně přiznal žalobkyni částku 876 269,39 Kč s příslušenstvím, ačkoliv v této částce je zahrnuta částka 41 148,46 Kč, která podle žalované nebyla přiznána po právu. Tato částka představuje ušlý zisk z odměn insolvenčního správce v souvislosti s řízeními, vedenými pod sp. zn. [spisová značka] (odst. 72 žaloby), [spisová značka] (odst. 121 žaloby) a [spisová značka] (odst. 296 žaloby). Žalovaná tvrdí, že v uvedených řízeních nedošlo k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 zákona č. 82/1998 Sb., a proto není dán odpovědnostní titul. V řízení [spisová značka] byla správnost odvolání žalobkyně z funkce potvrzena usnesením Vrchního soudu v [adresa] ze dne 20.1.2022 a dovolání žalobkyně bylo odmítnuto Nejvyšším soudem dne 12.1.2023. V řízení [spisová značka] žalobkyně vzala své odvolání proti rozhodnutí o odvolání z funkce zpět, a odvolací řízení bylo zastaveno usnesením Vrchního soudu ze dne 5.10.2022. V řízení [spisová značka] Vrchní soud dne 29.11.2021 potvrdil rozhodnutí o odvolání žalobkyně z funkce. Žalovaná zdůrazňuje, že soud I. stupně se námitkou neexistence nezákonného rozhodnutí v případě řízení, uvedeného pod odst. 72 žaloby, vůbec nezabýval a nárok přiznal bez dalšího.

6. Žalovaná dále uvádí, že ohledně zbývající části částky přiznané, výrokem I. rozsudku, tj. 835 120,93 Kč, tuto část již nesporuje a bere odvolání v tomto rozsahu zpět. Nadále však trvá na odvolání proti části 41 148,46 Kč a proti výroku III. rozsudku, který je závislý na meritorním výroku I. Z uvedených důvodů žalovaná navrhuje odvolacímu soudu, aby rozsudek soudu I. stupně v napadeném rozsahu změnil tak, že žaloba se zamítá, a aby žalované přiznal náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně i před odvolacím soudem v zákonné výši.

7. Žalobkyně se vyjadřuje k odvolání žalované a jeho doplnění s tím, že žalovaná nesprávně interpretuje podmínky § 8 zákona OdpŠk, když tvrdí, že nárok na náhradu škody nelze uplatnit, protože napadená usnesení nebyla zrušena ani změněna. Žalobkyně zdůrazňuje, že v řízení [spisová značka] Nejvyšší soud dovolání odmítl pouze z důvodu skončení insolvenčního řízení, nikoli pro nedostatek důvodů ke zrušení napadeného rozhodnutí, a že věc byla typově shodná s jinými[Anonymizováno]případy, kde rozhodnutí zrušeno bylo. V řízení [spisová značka] žalobkyně vzala odvolání zpět, aby neprodlužovala řízení, a v řízení [spisová značka] odvolací soud napadené usnesení potvrdil, přičemž žalobkyně nepodala dovolání, aby zajistila hospodárnost řízení. Ve všech případech skončení insolvenčních řízení bylo objektivní skutečností, kterou žalobkyně nemohla ovlivnit, a nelze ji přičítat k její tíži. Žalobkyně považuje námitky žalované za nepoctivé a v rozporu s dobrými mravy, protože nezákonnost rozhodnutí soudu I. stupně tím není dotčena. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhuje odvolacímu soudu, aby napadený rozsudek potvrdil a přiznal žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení.

8. Podle § 207 odst. 2 věta prvá o. s. ř. dokud o odvolání nebylo rozhodnuto, je možno vzít je zpět a v takovém případě odvolací soud odvolací řízení zastaví.

S ohledem na procesní úkon žalované postupoval odvolací soud podle citovaného ustanovení výrokem ad II. tohoto rozsudku a odvolací řízení ohledně odvolání žalované do výroku I. v rozsahu částky 834 819,93 Kč s 12 % úrokem z prodlení z této částky od 27.3.2025 do zaplacení zastavil. Protože odvolatelka vzala odvolání zčásti zpět, výrok I. napadeného rozsudku v uvedeném rozsahu nabyl právní moci, jako kdyby k podání odvolání nedošlo (§ 222 odst. 1 o. s. ř.).

9. Odvolací soud na základě podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek ve výroku I. v rozsahu částky 41 448,46 Kč s 12 % úrokem z prodlení z této částky od 27.3.2025 do zaplacení dle § 212 a § 212a o. s. ř., mimo jiné jej tedy přezkoumal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.). V řízení opakoval odvolací soud postupem dle § 213 odst. 3 o. s. ř. listinné důkazy, které budou uvedeny níže, a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné.

10. Předně je třeba uvést, že pokud prvostupňový soud výrokem I. rozsudku vyhověl žalobě v rozsahu částky 876 266,39 Kč (s příslušenstvím) a současně zamítl výrokem II. žalobu o zaplacení částky 1 500 Kč (s příslušenstvím), pak rozhodoval o celkové částce 877 769,39 Kč (s příslušenstvím), ačkoliv předmětem řízení byla částka 877 768,39 Kč. Výrok II. rozsudku nebyl odvoláním dotčen a zůstal proto stranou přezkumné činnosti odvolacího soudu (§ 206 odst. 3 o. s. ř.), nabyl tak samostatně právní moci. Žalobní návrh byl tak překročen o 1 Kč s 12 % úrokem z prodlení z této částky od 27.3.2025 do zaplacení. Za uvedeného stavu odvolací soud rozhodl podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. a/ ve spojení s § 221 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. tak, že rozsudek prvostupňového soudu ve výroku I. v rozsahu částky 1 Kč s 12 % úrokem z prodlení z této částky od 27.3.2025 do zaplacení zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil (výrokem I).

11. Žalovaná v odvolání – ve vztahu ke skutkům, označeným v žalobě pod body 72, 121 a 296, vytkla prvostupňovému soudu především nesprávné právní posouzení věci /§ 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř./. Právní posouzení je nesprávné, jestliže soud na správně zjištěný skutkový stav aplikuje nesprávnou právní normu, příp. aplikuje správnou právní normu, ale nesprávně ji vyloží, popř. neaplikuje adekvátní právní normu. Pokud jde o odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. e) o.s.ř., žalobkyně nic bližšího neuvedla, absenci skutkových závěrů ve vztahu k bodu 72 žaloby odvolací soud zhojil.

12. Soud prvního stupně provedl účastníky nabízené důkazy a skutková zjištění, která ve vztahu ke skutkům, označeným pod bodem 121 a 296 jinak přijal, jsou výsledkem procesně bezchybného procesu dokazování. Za situace, kdy vyjma zjištění učiněných po doplnění dokazování k bodu 72 žaloby, nedoznal skutkový stav změny, odvolací soud ze skutkových závěrů přijatých soudem prvního stupně vycházel.

13. Pokud jde o skutkové závěry týkající se bodu 121 žaloby, pak prvostupňový soud zjistil, že usnesením Krajského soudu v [adresa] (ve věci sp.zn. [spisová značka]) bylo rozhodnuto ve věci dlužníků [jméno FO], [jméno FO], o odvolání insolvenčního správce a ustanovení nového insolvenčního správce, byla odvolaná žalobkyně a ustanoven [právnická osoba]., usnesením z 6. 12. 2021. Proti tomuto usnesení bylo podáno odvolání 9. 12. 2021, usnesením Vrchního soudu v [adresa] ze dne 5. 10. 2022 bylo odvolací řízení zastaveno, protože odvolání bylo vzato zpět podáním ze dne 27. 9. 2022. Podle usnesení o schválení vyúčtování insolvenčnímu správci [právnická osoba]., byla odměna čistá přiznána 8 x 1 125 Kč, celkem 9 000 Kč.

14. Pokud jde o skutkové závěry, týkající se bodu 296 žaloby, pak prvostupňový soud zjistil, že usnesením Krajského soudu v [adresa] ze dne 5. 10. 2021, č. j. [spisová značka], byla žalobkyně odvolána z funkce insolvenčního správce věci dlužníka [jméno FO], insolvenčním správcem byla ustanovena společnost [právnická osoba]., a proti usnesení bylo podáno odvolání žalobkyní ze dne 20. 10. 2021. Usnesením Vrchního soudu v [adresa] ze dne 29. 11. 2021, č. j. [spisová značka], [spisová značka], bylo usnesení Krajského soudu v [adresa] z 5. 10. 2021 v bodě I výroku potvrzeno, když v tomto odvolací soud neshledal odvolání důvodným. V průběhu odvolacího řízení totiž soud prvního stupně vzal usnesením z 9. 12. 2021 na vědomí splnění oddlužení dlužnice, rozhodl o rozdělení odměny mezi oba správce a zprostil nového správce funkce. Za situace skončeného oddlužení a rozdělení odměny mezi oba správce, která jim navíc již byla uhrazena, není hospodárné ani účelné slyšení správce a nové projednání věci. Usnesením Krajského soudu v [adresa] ze dne 9. 12. 2021, č. j. [spisová značka], byla určena odměna ve výši 1 815 Kč, tzn. 1 500 Kč bez DPH.

15. Pokud jde o skutkové závěry týkající se bodu 72 žaloby, pak odvolací soud vzal z důkazů v řízení provedenými za prokázané, že v insolvenčním řízení dlužníka [jméno FO], vedeném Krajským soudem v [adresa] pod spisovou značkou [spisová značka], bylo dne 18. 10. 2021 vydáno usnesení, kterým byla ve výroku I. žalobkyně odvolána z funkce insolvenčního správce, výrokem II. byl insolvenčním správcem ustanoven [právnická osoba]. K odvolání žalobkyně ze dne 3. 11. 2021 bylo rozhodnuto Vrchním soudem v [adresa] pod č.j. [spisová značka] dne 20.1.2022 tak, že usnesení Krajského soudu v [adresa] ze dne 18. 10. 2021, č.j. [spisová značka] bylo ve výroku I. potvrzeno. K dovolání žalobkyně ze dne 2. 3. 2022 bylo Nejvyšším soudem rozhodnuto usnesením ze dne 12. 1. 2023 č.j. [spisová značka], tak, že dovolání se odmítá. Z odůvodnění pak vyplývá, že dovolací soud odmítl dovolání pro jeho bezpředmětnost, neboť v době mezi vydáním dovoláním napadeného rozhodnutí a předložením věci Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání insolvenční soud usnesením ze dne 14. 4. 2022, č.j. [spisová značka] (mimo jiné), vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka a v tomto výroku usnesení nabylo právní moci 20. 4. 2022, kdy je insolvenční soud zveřejnil v insolvenčním rejstříku. Uvedeným dnem insolvenční řízení skončilo. Za tohoto stavu se dovolání stalo bezpředmětným v důsledku okolností nastalých po vydání dovoláním napadeného rozhodnutí (viz. usnesení Krajského soudu v [adresa] č.j. [spisová značka] ze dne 18. 10. 2021, odvolání žalobkyně ze dne 3.11.2021, usnesení Vrchního soudu v [adresa] č.j. [spisová značka] ze dne 20.1.2022, dovolání žalobkyně ze dne 2.3.2022 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2023 č.j. [spisová značka]).

16. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

17. Podle § 8 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán (odst. 1). Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku (odst. 2). Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce (odst. 3).

Podle § 13 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (odst. 1). Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda (odst. 2).

18. Podle § 31a OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odst. 1). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odst. 2).

19. V projednávané věci je zřejmé, že ve všech třech insolvenčních kauzách, ve kterých žalobkyně nedosáhla na zisk (lucrum cessans) v podobě komplexní odměny správce v souvislosti s tím, že byla v rozporu s judikatorní praxí (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 29 NSČR 67/2019) odvolána z funkce insolvenčního správce pro zánik práva vykonávat činnost dle § 12 odst. 1 písm. e/ zák.č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, kdy nedošlo v důsledku škodní události k rozmnožení majetku, kterého by žalobkyně pravděpodobně dosáhla, pokud by k jejímu odvolání nedošlo, nedošlo ze strany státu k vydání nezákonného rozhodnutí, dle podmínek OpdŠk, neboť v žádném z uvedených případů nebylo vydáno rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Argumentace odvolatelky je proto přiléhavá. Současně s ohledem na níže uvedené nelze učinit závěr o tom, že odpovědnostní titul byl naplněn nesprávným úředním postupem insolvenčního soudu.

20. Zákon definici nesprávného úředního postupu neobsahuje. Doktrína je ustálena v závěru, že nesprávným úředním postupem je porušení pravidel, předepsaných právní normou pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to i při takových úkonech, které jsou prováděny v rámci jeho rozhodovací činnosti, avšak neodrazí se bezprostředně v obsahu daného rozhodnutí (Ištvánek F., Simon P., Korbel F., Komentář k zákonu o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, 1. vyd. Praha, Wolters Kluwer, 2017. ISBN 978-80-7552-521-5 či Vojtek, P.: Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci - komentář, 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2007, str. 91).

21. Judikatorní praxe rovněž vychází ze závěru, že „Vyjádření nesprávného právního názoru v rozhodnutí orgánu veřejné moci nelze považovat za nesprávný úřední postup ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., nýbrž - za splnění dalších zákonných podmínek – může vést jen k nezákonnému rozhodnutí, za něž by stát mohl nést odpovědnost pouze v případě, kdyby bylo zrušeno či změněno.“(viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1018/2007 ze dne 25. 8. 2009).

22. Odvolací soud dodává, že právo na náhradu škody, způsobené nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, tj. vadným výkonem veřejné moci, je právem základním, které je na vnitrostátní úrovni zaručeno každému článkem 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Článek 36 odst. 4 Listiny pak odkazuje na podmínky a podrobnosti, které upravuje zákon. Na mezinárodní úrovni lze toto základní právo dovodit z článku 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Žalobkyně nicméně pomíjí, že odpovědnost státu není bezbřehá a je vázána na splnění zákonných předpokladů. Tyto předpoklady ve výše uvedených třech případech splněny nebyly, nota bene pokud jde o skutek uvedený pod bodem 121 žaloby – zde došlo k absenci (přetržení) příčinné souvislosti mezi „nezákonným rozhodnutím“ a vznikem ušlého zisku tím, že žalobkyně vzala zpět své odvolání proti rozhodnutí, které bylo dle odvolatelky právně nekorektní.

23. Odvolací soudu na základě výše uvedeného uzavírá, že je naplněn odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Odvolací soud po doplnění důkazního řízení zjistil skutkový stav, který mu umožnil učinit správné právní posouzení. Rozsudek soudu I. stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) i b) o. s. ř. změnil tak, žaloba na zaplacení částky 41 148,46 Kč s úrokem ve výši 12 % ročně z této částky od 27.3.2025 do zaplacení, se jakožto nedůvodná, zamítá (výrokem III.).

24. V důsledku změny rozsudku soudu prvního stupně rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. o nákladech řízení s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř. (výrokem IV.).

25. Převážně úspěšné žalobkyni (95%) vznikly náklady spojené se zastoupením advokátem a zaplaceným soudním poplatkem. Pokud jde o řízení před soudem prvního stupně a výpočet tarifní hodnoty z punkta 903 168,39 Kč, pak podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky 177/1996 Sb. advokátní tarif (dále jen vyhláška nebo AT), ve znění účinném do 31. 12. 2024, jde o 2 úkony po 11 940 Kč a 2 x paušální náhradu hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 cit vyhlášky, ve znění účinném do 31. 12. 2024. Další 4 úkony advokáta - replika ze dne 27. 3. 2025, účast na jednání dne 14. 5. 2025 v rozsahu dvou úkonů, účast na jednání dne 30. 7. 2025, je třeba honorovat částkou 11 820 Kč za jeden úkon z punkta 876 269,39 Kč podle § 9a odst. 3 písm. a) vyhlášky, ve znění účinném od 1. 1. 2025 a § 7 bod 5 vyhlášky, 4 x paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 cit vyhlášky, ve znění AT účinném od 1. 1. 2025. Pokud jde o řízení před odvolacím soudem, pak jde o dva úkony z punkta 41 148,46 Kč v částce 2 780 Kč za sepis vyjádření k odvolání a účast na jednání 13.1.2026 a 2 paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč (§ 13 odst. 4 cit. vyhl.) Žalovaná je tak povinna zaplatit tuto náhradu nákladů řízení v rozsahu 90%°, tj. 95%-5% (včetně příslušné DPH ve výši 16 804,20 Kč a zaplaceného soudního poplatku za žalobu v částce 2000 Kč) v celkové částce po zaokrouhlení na celé koruny 88 942 Kč (100% činilo 98 824,20 Kč).

26. Lhůta k plnění byla s ohledem na specifika platebních možností žalované podle § 160 odst. 1 o. s. ř. prodloužena na 15 dnů od právní moci rozsudku, místo plnění je určeno podle § 149 odst. 1 o. s. ř., to vše ve spojení s § 211 o.s.ř.