o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitým věcem, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně výrokem pod bodem I. zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků řízení, tj. žalobce a právního předchůdce nynější žalované pana [jméno] [příjmení] k pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [část obce], [adresa] bydlení, a k pozemku parc. [číslo] zahrada, pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, na němž stojí garáž bez č. p./č. e., vše v obci [obec], [katastrální uzemí], zapsané na [list vlastnictví] vedeném pro [územní celek] u [stát. instituce], [stát. instituce]. Výrokem pod bodem II. pak výše specifikované nemovité věci přikázal do výlučného vlastnictví žalobce [jméno] [příjmení]. Výrokem pod bodem III. uložil žalobci povinnost na vypořádání spoluvlastnického podílu vyplatit žalovanému částku [částka] do tří měsíců od právní moci rozsudku. Výrokem pod bodem IV. uložil žalovanému [jméno] [příjmení] povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce. Výrokem pod bodem V. pak uložil žalovanému povinnost zaplatit [země] náklady státu znalečné ve výši [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku na účet soudu I. stupně.

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, na základě které se žalobce domáhal zrušení podílového spoluvlastnictví k výše označeným nemovitým věcem s tím, že je synovcem původního žalovaného [jméno] [příjmení]. Spoluvlastnický podíl každého z účastníků činí ideální jednu polovinu nemovitých věcí. Vlastnické právo žalobce vyplývá z darovací smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi jeho otcem (bratrem původního žalovaného) a žalobcem. Původní žalovaný získal svůj podíl děděním po své matce. V domě se nacházejí 4 byty. Byt v suterénu 1+kk obýval žalovaný [jméno] [příjmení] se svou družkou, byt ve zvýšeném přízemí 2+1 obývá dcera žalovaného s dvěma dětmi, byt v prvním patře 2+1 obývá žalobce s manželkou a dcerou a byt ve 2. patře obývá otec žalobce s manželkou. Vztahy mezi spoluvlastníky a jejich rodinami se postupem času zkomplikovaly. V domě je společný kotel pro všechny byty, vznikají neshody ohledně měřidlem médií a jejich spotřeby, další neshody panují v otázce užívání sklepů, kůly na zahradě, ohledně garážování a parkování automobilů, využívání zahrady a její úpravy. Problémy jsou i v komunikaci mezi rodinami, kdy rodina žalovaného nerespektuje soukromí žalobce a jeho rodiny. Neshoda rovněž panuje i ohledně vedení financí na provoz domu. Rodina žalovaného přispívá na financování domu nepravidelně. Mimosoudní jednání nevedlo k dohodě. Společné užívání a hospodaření s nemovitostmi je tak do budoucna dle žalobce nemožné. Žalobce navrhl, aby nemovitost byla přikázána do jeho výlučného vlastnictví s adekvátní peněžitou náhradou pro žalovaného [jméno] [příjmení].

3. Původní žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že spory mezi účastníky sice existují, tyto však vyvolává spíše žalobce svým nepřijatelným chováním v rámci příbuzenských vztahů. Žalovaný v domě bydlel od svého narození, k nemovitosti má citový vztah a nemá jinou možnost bydlení. Žalovaný se po celou dobu užívání nemovitostí snažil nemovitost udržovat, kdy žalobce se o nemovitost v posledních letech nestaral.

4. Ve věci již jednou soud I. stupně rozhodoval, a to rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kdy rozhodl o zrušení podílového spoluvlastnictví a přikázal nemovité věci do výlučného vlastnictví žalobce a žalobci uložil povinnost na vypořádání spoluvlastnického podílu vyplatit žalovanému částku [částka]. K odvolání žalovaného Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] uvedený rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud vyslovil názor, že prokáže-li žalovaný svá skutková tvrzení, že s ohledem na svůj věk, [anonymizována dvě slova] a další okolnosti nelze po něm spravedlivě požadovat, aby podílové spoluvlastnictví bylo zrušeno, může to vést k zamítnutí žaloby. Dále pak odvolací soud zavázal soud I. stupně i tím, že pokud v řízení bude prokázáno, že podílové spoluvlastnictví účastníků je nutno zrušit, pak se bude nutné zabývat i možností reálného rozdělení společné nemovitosti na bytové jednotky a případně rozdělit i pozemky, které s předmětným bytovým domem souvisí.

5. Soud I. stupně následně vyzval žalobce ve smyslu § 118a o. s. ř., aby vylíčil všechny rozhodné skutečnosti a doplnil svá skutková tvrzení týkající se vztahů mezi účastníky, spory mezi nimi a aby označil důkazy k uvedeným tvrzením. Zároveň žalovaného podle téhož ustanovení vyzval, aby navrhl relevantní důkazy k prokázání tvrzení, že by mu zrušením podílového spoluvlastnictví vznikla nenahraditelná újma.

6. Soud I. stupně po provedeném dokazování, které je popsáno v bodech 17. až 29. odůvodnění napadeného rozsudku s odkazem na příslušná ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (o. z.), jakož i na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] uzavřel, že ve vztahu k výjimkám z práva žádat o zrušení podílového spoluvlastnictví podle § 1140 odst. 2 věty druhé o. z., tj. pokud se týká„ nevhodnosti doby“ podání žaloby, že ta se posuzuje se zřetelem na objektivní poměry společné věci, kdy jsou naopak nerozhodné osobní poměry spoluvlastníků, přičemž objektivní poměry k věci samé v řízení nebyly tvrzeny. Všechny důvody uváděné původním žalovaným pro zamítnutí žaloby však z provedeného dokazování nevyplynuly. Důvod pro odepření práva domáhat se zrušení spoluvlastnictví tak nebyl naplněn. Dále soud I. stupně uvedl, že k rozdělení společné věci na jednotky přistoupí jen v případě, kdy vztahy mezi účastníky při užívání domu jsou po delší dobu nekonfliktní s tím, že únosnost míry neshod je třeba posoudit individuálně. Soud dovodil, že konflikty spoluvlastníků, potažmo jejich rodin, dosahují značné intenzity a jsou dlouhodobého trvalého charakteru, a konstatoval, že při rozdělení nemovitosti by byl popřen smysl zákonného ustanovení, že nikdo nemůže být nucen setrvávat ve spoluvlastnictví, když se rozdělením nemovitosti fakticky na vztazích spoluvlastníků ani ostatních uživatelů nemovitosti zásadního nic nemění. Tento závěr obstojí právě po doplnění dokazování provedeného soudem I. stupně. V dané věci se totiž nejedná o spory čistě mezi účastníky, s tím, že bylo prokázáno, že se žalobce s žalovaným pokoušel o uzavření dohody na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, a to jak sám žalobce, tak i jeho právní předchůdce – bratr původního žalovaného, kdy jejich návrhy řešení není možné pokládat za účelové. Nebylo v řízení prokázáno, že by spory inicioval převážně žalobce, naopak se jedná o spory dlouholeté, který měl žalovaný již dříve se svým bratrem, který kvůli tomu převedl svůj spoluvlastnický podíl na žalobce. Z výpovědí účastníků a svědků vyplynulo, že dlouholeté spory v nemovitosti mají negativní vliv na [anonymizována dvě slova] nejen žalovaného, ale i na jeho bratra, dřívějšího spoluvlastníka, který se se svou manželkou snaží v nemovitosti spíše nezdržovat. Účastníci nejsou schopni se domluvit na způsobu využití a užívání zahrady, ať již si to týká výskytu psů a jiných zvířat, kdy psi žalovaného kálí na zahradě apod. Neshody evidentně vznikají i například kvůli spotřebě médií nemovitosti, panují rozpory ohledně rozpočítávání úhrad za vodu, spotřeby elektrické energie apod. Některé incidenty soud I. stupně vyhodnotil jako úmyslné schválnosti, kdy žalovaný znemožnil žalobci zpětný vjezd do garáže apod. Soud I. stupně proto dospěl k závěru, že výše uvedené špatné vztahy mezi účastníky vylučují rozdělení předmětné nemovitosti na jednotlivé bytové jednotky, kdy takové rozhodnutí by neutěšenou situaci nijak neřešilo. Účastníci by se museli domlouvat i nadále a museli by dospět k určitým dohodám týkající se správy nemovité věci. Rozdělení nemovitosti by nebylo účelné a rozumné. Ač znalecký posudek podal podrobný návrh případného dělení nemovitosti, takové řešení by se ostatně bez komplikací neobešlo, což nastínil i ustanovený znalec. Soud I. stupně vzhledem k tomu, že žalobce již od počátku řízení projevoval zájem o vypořádání spoluvlastnictví přikázáním nemovitosti do jeho výlučného vlastnictví a byla prokázána schopnost žalobce vyplatit žalovaného, pak dospěl k závěru, že je namístě přikázat věc do výlučného vlastnictví žalobce. Při stanovení výše náhrady za spoluvlastnický podíl žalovaného vycházel soud I. stupně, z dodatku znaleckého posudku ze dne [datum] znalce [příjmení] – znalecký ústav spol. s r.o., ve kterém byl stanoven odhad aktuální tržní hodnoty předmětných nemovitostí částkou ve výši [částka]. Jedna polovina z této částky pak činí [částka] a tuto uložil soud I. stupně k zaplacení žalobci žalovanému na vypořádacím podílu. Pokud žalovaný uváděl, že nemá jinou možnost bydlení, částka, kterou obdrží po zrušení spoluvlastnictví od žalobce, umožní nejen jemu, ale i případně jeho blízkým zajištění jiného slušného bydlení. Lhůtu k vyplacení peněžitého vypořádání pak soud určil v rozsahu tří měsíců od právní moci rozsudku, neboť zohlednil nutnost uzavření smlouvy o úvěru ze strany žalobce s bankou. Pokud jde o výroky o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky i ve vztahu k státu, pak soud I. stupně vycházel ze zásady zakotvené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského řádu, tedy z úspěchu ve věci žalobce, který se svým návrhem na zrušení podílového spoluvlastnictví i jeho způsob uspěl.

7. Proti tomuto rozsudku podal původní žalovaný [jméno] [příjmení] včasné odvolání, ve kterém navrhl zrušení rozsudku soudu I. stupně, případně změnu rozsudku soudu I. stupně tak, aby byla žaloba zamítnuta, a to z důvodů uvedených v § 205 odst. 2 písm. b) a f) o. s. ř. Namítl, že nový občanský zákoník č. 89/2012 Sb. stanoví nejen možné způsoby zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, ale i závazné pořadí, v němž mohou být jednotlivé způsoby vypořádání použity. Při rozhodování o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví tak soud nejprve zkoumá, zda je rozdělení společné věci možné, není-li rozdělení dobře možné, přikáže jí za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li však věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej společné věci ve veřejné dražbě. Soud rozhodující o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví není vázán návrhy účastníků. Musí však hledat cestu, aby byly věci ve spoluvlastnictví účastníků reálně rozděleny, byť i takové řešení nevyhoví všem účastníkům. V tomto směru odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]. Žalobce nemá zájem ve spoluvlastnictví setrvat, přesto, že důvody, pro které byla žaloba o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví podána, jsou podle žalovaného malicherné. Z výpovědí svědků nelze dovodit, že by vztahy byly nadmíru vyhrocené a nepřátelské. Nelze přehlédnout, že žalobce v průběhu řízení o zrušení spoluvlastnictví neučinil nic, co by vztahy mezi účastníky mohlo zlepšit, a naopak situaci vyhrotil. Žalovaný proto chování žalobce považuje za účelové, když nelze přehlédnout, že žalobce se stal spoluvlastníkem nemovitosti až v roce [rok] a následující rok podal žalobu o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, přičemž sám uvádí, že se snaží o dohodu. S argumentací žalobce, že velké neshody panují ohledně financování domu, žalovaný nesouhlasí, neboť zálohy na služby si žalovaný platí a finanční prostředky na opravu domu si dává stranou. Byl to žalobce, který si kladl podmínky v daném momentě pro žalovaného nesplnitelné, a to např. že finanční prostředky musí žalovaný zasílat na účet žalobce poté, kdy žalobce odmítl od žalovaného přijímat finanční prostředky v hotovosti. Od doby, co je žalobce spoluvlastníkem nemovitosti se na opravách a údržbě nepodílel a jakoukoliv spolupráci s žalovaným odmítá. Pokud soud I. stupně neshledal důvody pro zamítnutí žaloby pro zjevné zneužití práva, které se v obecné rovině může prosadit tam, kdyby se jednalo o důvody, které by neopodstatňovaly zamítnutí žaloby o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví z důvodů uvedených v § 11 40 odst. 2 občanského zákoníku, ale šlo by ze strany spoluvlastníka domáhajícího se zrušení spoluvlastnictví o zjevné zneužití práva, za což lze považovat výkon práva v rozporu s jeho účelem, kdy je právo vykonáváno, ačkoliv nositel tohoto práva nemá žádný skutečný nebo jen nepatrný zájem na jeho výkonu, resp. se projevující jako rozpor mezi užitkem oprávněného, pro něž je právo poskytnuto, který v krajní podobě může nabýt povahu tzv. šikany, která je výkonem práva za účelem poškození druhé strany (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Proto žalovaný navrhl, aby nemovitost byla reálně rozdělena na bytové jednotky, neboť stavba sestává ze čtyř samostatných bytových jednotek a rozdělení na bytové jednotky je podle stanoviska znalce, který byl soudem I. stupně ustanoven možné bez vynaložených nepřiměřených nákladů. Tyto náklady znalec odhadl na cca [částka], které je žalovaný ochoten na rozdělení nemovitosti na jednotlivé byty vynaložit. Současně žalovaný požaduje, aby odvolací soud přihlédl k tomu, že žalovaný v domě bydlí od svého narození. Žalovaný si je sice vědom, že nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat, přesto opětovně poukázal na skutečnost, že v době podání odvolání byl stár 81 let a [anonymizována dvě slova] mu neumožňuje měnit bydliště. Žalovaný je proto toho názoru, že v daném případě jsou zde důvody pro zamítnutí žaloby, a to z důvodu zneužití práva žalobcem. Případně navrhuje, aby nemovitost byla reálně rozdělena na bytové jednotky.

8. Žalobce se k odvolání původního žalovaného vyjádřil tak, že žalovaný ve svém odvolání opakuje svá tvrzení o účelovosti počínání žalobce s tím, že důvody pro zrušení spoluvlastnictví jsou malicherné. Pokud jde o uplatněné odvolací důvody tedy ustanovení § 205 odst. 2 písm. b) o. s. ř., žalobce nepoukazuje v odvolání na žádné skutečnosti ani důkazy, se kterými by se soud nevypořádal. Ve vztahu k odvolacímu důvodu podle § 205 odst. 2 písm. f) o. s. ř., žalovaný neuvádí žádné další skutečnosti nebo jiné důkazy, které dosud nebyly uplatněny a kvůli, kterým by neměl dosud zjištěný skutkový [anonymizováno] obstát. Soud I. stupně provedl velmi podrobné dokazování, předvolal všechny navržené svědky a učinil vše pro dostatečné zjištění skutkového [anonymizováno] věci. Logicky vysvětlil, že z provedených důkazů nic nenasvědčuje tomu, že by se ze strany žalobce mohlo jednat o zneužití práva. Soud poukázal na skutečnost, že žalobce před podáním žaloby na zrušení spoluvlastnictví se pokoušel věc řešit dohodou a nabízel veškerá řešení, která přicházela do úvahy kromě reálného rozdělení nemovitostí, které by neřešilo problémové soužití v domě. Soud I. stupně po provedeném dokazování uzavřel, že neutěšené vztahy v nemovitosti jsou velmi dlouhodobé. Vysvětlil také důvody, proč v dané konkrétní situaci není účelné dům rozdělovat na jednotlivé bytové jednotky. Rozdělením by se účastníci dostali do naprosto patové a bezbřehé situace. Není možné dost dobře technicky vyřešit, aby všechny byty měly parkovací místo. Navrhl proto potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

9. V průběhu odvolacího řízení původní žalovaný [jméno] [příjmení] převedl svůj spoluvlastnický podíl k předmětným nemovitým věcem na svou dceru [jméno] [příjmení], narozenou [datum]. Proto žalobce podáním ze dne [datum] navrhl, aby na místo dosavadního žalovaného [jméno] [příjmení] vstoupila do řízení jako nová žalovaná [jméno] [příjmení].

10. Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] rozhodl, že namísto dosavadního žalovaného [jméno] [příjmení], narozeného [datum], vstupuje do řízení žalovaná [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa]. Toto usnesení nabylo právní moci dne [datum].

11. V průběhu odvolacího řízení poté původní žalovaný pan [jméno] [příjmení] zemřel. V důsledku toho nová žalovaná [jméno] [příjmení] již nenavrhovala zamítnutí žaloby a souhlasila, aby podílové spoluvlastnictví účastníků bylo zrušeno, a navrhovala, aby věc byla rozdělena na bytové jednotky a ty byly přikázány do výlučného vlastnictví žalobce a žalované a v případě, že rozdělení nemovité věci takto není možné, aby nemovitá věc byla přikázána do jejího výlučného vlastnictví.

12. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek a řízení jeho vydání předcházející podle § 212 písm. c) o. s. ř. a § 212a o. s. ř., přičemž zopakoval některé provedené důkazy podle § 213 odst. 2 o. s. ř., jakož i doplnil dokazování vypracováním nového znaleckého posudku podle § 213 odst. 4 o. s. ř., a poté dospěl k závěru, že odvolání žalované strany pokud jde o způsob vypořádání podílového spoluvlastnictví není důvodné, kdy ke změně došlo ve výroku ohledně výše vypořádacího podílu, jakož i nově bylo rozhodnuto o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky a k státu s ohledem na aktuální judikaturu Ústavního soudu, týkající se problematiky nákladů řízení při vypořádání podílového spoluvlastnictví.

13. Odvolací soud předně doplnil dokazování vypracováním nového znaleckého posudku, kterým pověřil Ing. [jméno] [příjmení], znalce z oboru ekonomika, odvětví oceňování nemovitých věcí, kdy původní znalecký posudek vypracovala [právnická osoba] – znalecký ústav, s.r.o., která však v průběhu odvolacího řízení ztratila oprávnění ke znalecké činnosti, a nemohla být tudíž odvolacím soudem pověřena vypracováním dodatku znaleckého posudku, který by stanovil aktuální obvyklou cenu oceňovaných nemovitých věcí v podílovém spoluvlastnictví účastníků. Ustanovenému znalci [příjmení] [jméno] [příjmení] odvolací soud uložil stanovit aktuální cenu obvyklou nemovitých věcí ve spoluvlastnictví účastníků, vyjádřit se k závěrům znaleckého posudku [anonymizováno] – znalecký ústav, spol. s r.o., včetně dodatku [číslo] určit, zda je možné reálné rozdělení nemovitosti na bytové jednotky či jiné reálné rozdělení nemovitosti, včetně pozemků podle spoluvlastnických podílů, a vyčíslit náklady na takové rozdělení. Ustanovený znalec vypracoval znalecký posudek [číslo] ze dne [datum], jehož závěry pak potvrdil i při své výpovědi před odvolacím soudem při jednání konaném dne [datum]. Dle závěrů ustanoveného znalce pak obvyklá cena nemovitých věcí ve spoluvlastnictví účastníků byla stanovena ke dni ocenění částkou [částka] Cena byla stanovena jako cena obvyklá, a to porovnávacím způsobem s nemovitostmi specifikovanými v tomto znaleckém posudku s přihlédnutím k technickému [anonymizováno] domu – objektu bydlení nacházejících se na pozemku ve spoluvlastnictví účastníků. Dále pak se znalec vyjádřil k možnosti reálného rozdělení nemovitých věcí ve spoluvlastnictví účastníků, zejména pak stavby – objektu bydlení na jednotlivé bytové jednotky, jakož i na reálné rozdělení společných prostor této stavby, garáže a dílny, kdy odhadl náklady na takovéto rozdělení částkou [částka]. Uzavřel, že nemovité věci nelze rozdělit na dvě právně samostatné věci, neboť nelze provést reálné rozdělení stavby vertikální rovinou, což je jediný možný způsob rozdělení věci. Rozdělení práva k předmětu ocenění na vlastnické právo k jednotkám podle občanského zákoníku je dobře možné ve smyslu bytového spoluvlastnictví, neboť součástí pozemku je stavba s umístěnými čtyřmi bytovými prostory, které jsou prostorově ohraničené a vymezitelné. Při rozdělení věci na vlastnické právo k jednotkám se předpokládá, a v určitém rozsahu je nutné, provedení stavebních úprav.

14. Dále odvolací soud doplnil dokazování o účastníky předložené zprávy k jejich solventnosti v případě, pokud bude podílové spoluvlastnictví zrušeno a nemovité věci přikázány každému ze spoluvlastníků do výlučného vlastnictví. Žalobce předložil soudu výpisy z internetového bankovnictví spořících účtů k prokázání schopnosti vyplatit částku stanovenou soudem žalované k vypořádání jejich spoluvlastnictví, a to z účtů vedených u [příjmení] [příjmení] na jméno manželky žalobce [jméno] [příjmení], která s použitím jejích výlučných prostředků souhlasila, kdy u [příjmení] [příjmení] na jméno manželky žalobce je veden účet se zůstatkem [částka], dále spořící účet u banky [anonymizováno] ze zůstatkem [částka], u banky [právnická osoba], [částka], u [právnická osoba], [částka], u [anonymizováno] 2 účty, jeden [částka] a jeden [částka]. Dále pak byly předloženy spořicí účty a účty na jméno samotného žalobce, a to u [anonymizováno] se zůstatkem [částka], u banky [anonymizováno] [částka], u [jméno] bank [částka], u [anonymizováno] [částka] a [částka]. Součet na předmětných účtech tak přesahuje částku [částka]. Z přiloženého souhlasu své manželky paní [jméno] [příjmení] pak žalobce dokládá, že tato souhlasí s využitím svých prostředků na vyplacení podílu žalované. Žalovaná k možnosti vyplacení žalobce předložila prohlášení o připravenosti poskytnutí zápůjčky od Ing. [jméno] [příjmení], který se zavázal poskytnout žalované [jméno] [příjmení] účelově vázanou zápůjčku až do výše [částka] na vypořádání hodnotě podílu o velikosti jedné poloviny k předmětným nemovitým věcem. Toto prohlášení je datováno [datum] a je podepsáno Ing. [jméno] [příjmení] a žalovanou. K tomu pak byl předložen výpis z účtu [jméno] [příjmení] vedený u [anonymizováno], kterým je dokládáno, že na tento účet přišly finanční prostředky postačující k poskytnutí zápůjčky.

15. Dále odvolací soud doplnil dokazování listinami předloženými žalobcem, a to protokoly o jednání před soudem ve věci [spisová značka], tj. ve věci péče o nezletilé děti žalované, kdy z těchto protokolů ze dne [datum], [datum], [datum] bylo zjištěno, že žalovaná v tomto řízení uváděla velmi nízké příjmy, kdy pobírala odměnu ve výši cca [částka], dále dlužila na sociálním pojištění. V rámci odvolacího jednání pak matka uvedla, že nastoupí u [anonymizována dvě slova] v [obec].

16. Odvolací soud v rámci odvolacího řízení zopakoval dokazování výpověďmi žalobce coby účastníka řízení, žalované [jméno] [příjmení] coby účastnice řízení, když tato byla vyslechnuta jako svědkyně v řízení před soudem I. stupně, dále výpovědí svědkyně manželky žalobce [jméno] [příjmení] a sestry žalované [jméno] [příjmení].

17. Žalovaná [jméno] [příjmení] vypověděla víceméně shodně, jako před soudem I. stupně, uvedla, že sice spory mezi účastníky ohledně soužití v domě tu jsou, avšak nehodnotí je nijak zásadně. Ona sama užívá byt v přízemí a je toho názoru, že lze bytové jednotky rozdělit s tím, že při rozdělení domu na bytové jednotky by tyto měly vyšší hodnotu než cena vypořádacího podílu, a byla by ochotna bytové jednotky odprodat, případně pronajímat tak, aby si zajistila finanční prostředky. Svědkyně [jméno] [příjmení], sestra žalované, vypověděla, že rovněž dle jejího názoru nejsou spory v nemovitosti zásadního charakteru, v domě však nebydlí.

18. Z výpovědi žalobce odvolací soud zjistil, že žalovaná se přistěhovala do bytu dříve užívaného původním žalovaným [jméno] [příjmení], který se nachází v 1. patře, s tím, že spory v nemovitosti vznikaly již mezi původním žalovaným a jeho bratrem – otcem žalobce [jméno] [příjmení], kdy docházelo k častým hádkám ohledně faktického užívání nemovité věci, kdy původní žalovaný [jméno] [příjmení] si na pozemku fakticky zabral celou dílnu a nechtěl tam nikoho z rodiny pustit. Již otec žalobce chtěl věc řešit prodejem nemovitosti a vyplacením podílu, otec žalované však žádné řešení neakceptoval, a proto převedl z důvodu zhoršeného [anonymizována dvě slova] svůj spoluvlastnický podíl na žalobce. Otec žalobce poté pobýval často na chalupě a zahradu pro jistotu vůbec neužíval, aby zabránil konfliktům. Účastníci nejsou schopni se na ničem dohodnout, žalovaná, která vlastní psy, nechává tyto psy znečišťovat zahradu a žalovaná v současné době vyvolává konflikty svým chováním.

19. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], manželky žalobce, odvolací soud zjistil, že tato vypovídala shodně jako se svou výpovědí před soudem I. stupně, kdy podrobně popsala konfliktní situaci mezi účastníky, kdy soužití hodnotila jako zcela vyhrocené. Popsala situace, kdy žalovaná činila ve vztahu k rodině žalobce naschvály spočívajících v tom, že např. donutili rodinu žalobce, aby si při otevření domu pro zapomenuté klíče musely volat zámečníka, ačkoliv stačilo, aby je žalovaná pustila chodbou svého bytu. Rovněž pak popsala situaci, kdy musela volat [anonymizováno] příslušné [anonymizováno] části vzhledem ke konfliktům mezi žalovanou a jejími dětmi. Popsala, že účastníci nejsou schopni se dohodnout na opravě a výměně kotle. Rovněž věrohodným způsobem popsala verbální napadání ze strany žalované ve vztahu k rodině žalobce. Rodina žalobce užívá byty v horní části domu. Potvrdila, že rodina žalobce je schopna vyplatit žalovanou.

20. Po takto doplněném a zopakovaném dokazování odvolací soud uzavírá, že ve vztahu ke skutkovému [anonymizováno] tak, jak jej zjistil soud I. stupně, nedošlo k podstatné změně podstatných skutkových zjištění, když odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně uzavírá, že z výpovědí žalobce a zejména svědkyně [jméno] [příjmení], kterým odvolací soud uvěřil, neboť jejich výpovědi působily konzistentněji a věrohodným způsobem popsaly faktický [anonymizováno] věci (na rozdíl od výpovědi žalované a její sestry), že vztahy mezi účastníky jsou tak vážně narušeny, že další soužití v nemovitosti, zejména pak v domě, je fakticky vyloučeno a při rozdělení domu na bytové jednotky by se vztahy mezi účastníky nejenže nezlepšily, ale naopak by mohlo dojít ještě ke zhoršení. Dále pak odvolací soud uzavírá, že i když dle znaleckého posudku lze nemovitou věc rozdělit na jednotlivé bytové jednotky, pak vzhledem k výše popsaným vztahům je namístě vyjít z aktuální obvyklé ceny nemovitých věcí pro stanovení vypořádacího podílu, tj. z částky [částka]. Rovněž pak odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně vzal za prokázané, že žalobce je schopen vyplacení vypořádacího podílu ve vztahu k žalované.

21. Podle § 1143 o. z., nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

Podle § 1144 odst. 1, 2 o. z., je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila by se tím podstatně její hodnota. Rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích.

Podle § 1147 o. z., není-li rozdělení věci dobře možné, přikáže jí věc za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud k prodeji věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

22. Jak výše uvedeno, v průběhu odvolacího řízení nová žalovaná [jméno] [příjmení] již nenavrhovala zamítnutí žaloby na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků, když sama uvedla, že je toho názoru, že je namístě podílové spoluvlastnictví účastníků zrušit a věc rozdělit na samostatné bytové jednotky, případně věc přikázat do jejího výlučného vlastnictví za náhradu. Jak uvedl soud I. stupně, dle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], je nutné možnost vypořádání podílového spoluvlastnictví k bytovému domu rozdělením na jednotky posuzovat i z hlediska dalšího možného soužití účastníků v jednom domě, s tím, že soud přistoupí k takovému rozdělení jen v případě, kdy vztahy mezi účastníky při užívání domu jsou po delší dobu nekonfliktní a jejich neshody nevyžadují rozhodování soudu. Tento závěr lze vztáhnout i na danou věc s přihlédnutím k nové právní úpravě výše citované.

23. Prvním zákonným způsobem, jakým může soud vypořádat zrušené spoluvlastnictví je ve smyslu nové právní úpravy rozhodnutí o rozdělení společné věci. Předchozí právní úprava vyžadovala, aby soud přihlížel k velikosti podílů a účelnému využití věci. Nový občanský zákoník vychází ze zcela odlišných pravidel, kdy soud nemusí již přihlížet ani k velikosti spoluvlastnických podílů ani k účelnému využití věci, kdy rozhodné je to, zda věc má jako celek sloužit určitému účelu. K samotnému vypořádání podílového spoluvlastnictví rozdělením věci nebrání samostatná existence špatných vztahů podílových spoluvlastníků (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Toto pravidlo však platí s jistou modifikací u dělení domu na jednotky, kdy v případě dělení na jednotky se musí přihlédnout k tomu, že část nemovité věci zůstává ve spoluvlastnictví, a předpokládá se tedy nutnost součinnosti či kooperace spoluvlastníků, což u reálného dělení nepřichází do úvahy. Současná právní úprava také pracuje s tím, že vedle reálného dělení společné věci je přeměna spoluvlastnictví budovy na vlastnictví bytů a nebytových jednotek. Ustanovení § 1165 o. z. výslovně počítá s tím, že přeměna podílového spoluvlastnictví budovy na vlastnictví jednotek bude i nadále možná, a to jak smluvně, tak je rozhodnutím soudu. Základní závěr k tomu formulovala judikatura již tak, že způsobem vypořádání spoluvlastnictví je i rozdělení domu na jednotky; teprve tehdy, není-li tento způsob vypořádání dobře možný, přichází do úvahy přikázání věci za náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] publikované pod [spisová značka] ve spojení s rozhodnutím Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález] či rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Judikatura však již v poměrech starého občanského zákoníku vyložila, že rozdělení domu na jednotky je možným způsobem vypořádání spoluvlastnictví, který však nepřichází do úvahy vždy, je-li takové řešení technicky či právně možné. Při posuzování otázky, zda je rozdělení možné, nelze vycházet jen z technického či právního hlediska, ale je třeba přihlédnout i k jiným okolnostem z hlediska dalšího možného soužití účastníků v jednom domě. Zatímco reálným rozdělením budovy základním způsobem, tj. stavebním rozdělením na obvyklé dvě zcela samostatné části – 2 budovy, jsou účastníci od sebe odděleni, rozdělením budovy na jednotky se na podmínkách soužití účastníků, resp. na dosavadních poměrech v užívání domu zpravidla nic nemění a určitý rozsah podílového spoluvlastnictví se v případě daného řešení zachovává. Tento postup však z povahy věci není možný tam, kdy by neřešil základní problém, totiž neshody mezi podílovými spoluvlastníky, neboť s vlastnictvím jednotky je spojeno i akcesorické spoluvlastnictví společných částí domu a pozemku; přeměna podílového spoluvlastnictví budovy na vlastnictví jednotek není sama o sobě sto tyto neshody spoluvlastníků vyřešit. S ohledem na tuto zásadní odlišnost rozdělení budovy na jednotky a také s ohledem na zásadu, že nikdo by neměl být nucen setrvávat ve spoluvlastnictví s druhou osobou a neměl by být nucen k soužití s ní či ke společnému řešení společných záležitostí v jednom domě, dospěla judikatura k závěru, že soud může přistoupit k rozdělení domu na jednotky jen v případě, kdy vztahy mezi účastníky při užívání domu jsou po delší dobu nekonfliktní a jejich neshody nevyžadují rozhodování soudu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Tento výchozí princip judikatura aktualizovala tak, že hypotetická možnost komplikací při správě a údržbě domu, ke kterým by mohlo v budoucnu dojít, nemůže sama o sobě vyloučit dělení domu na jednotky. Samotná okolnost, že účastníci vedou spor o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, sice je zpravidla důkazem toho, že vztahy mezi nimi nejsou optimální; bez dalšího to však nemůže vyloučit možnost rozdělení domu na jednotky. Možnost od budoucích komplikací při správě domu není sama o sobě důvodem vylučujícím přeměnu podílového spoluvlastnictví budovy na vlastnictví jednotek, existence sporů mezi podílovými spoluvlastníky však může vést k závěru, že přeměna podílového spoluvlastnictví budovy na vlastnictví jednotek není možná. Takový závěr je však podmíněn uvedením konkrétních neshod mezi podílovými spoluvlastníky, aby bylo možné jejich intenzitu při úvaze, zda se jedná o takovou míru neshod, jež skutečné přeměně podílového spoluvlastnictví budovy na vlastnictví jednotek brání, přezkoumat. Východiska řešení této otázky v poměrech nového občanského zákoníku jsou tak již judikaturou nastavena, závěr, že vzájemné vztahy podílových spoluvlastníků mohou být okolností vylučujících rozdělení domu na bytové jednotky tak přímá i současná rozhodovací praxe, např. rozhodnutí sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] Nejvyššího soudu ČR. Jaká míra neshod je ještě únosná pro to, aby bylo možno přistoupit k dělení domu na jednotky, nemůže být řešena obecně pro všechny druhy sporů a vždy záleží na individuálním posouzení. Musí jít tak o neshody skutečné a nikoliv hypotetické.

24. S přihlédnutím k uvedeným judikaturním závěrům odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně hodnotí vzájemné vztahy mezi účastníky tak, že tyto znemožňují rozdělení společného domu na samostatné bytové jednotky a zřízení podílového spoluvlastnictví ke společným částem domu a ponechání spoluvlastnictví k souvisejícím pozemkům. Účastníci, že nejsou nejenom schopni se dohodnout na faktické správě předmětných nemovitých věcí, jako jsou náklady spojené s výměnou či opravou kotle, užívání dílny nacházející se na zahradě apod., ale jejich vztahy jsou dlouhodobě a neúnosně vyhroceny tak, že další společné soužití v domě s rozdělenými bytovými jednotkami nemůže vést ke zklidnění vztahů mezi nimi. Obě dvě rodiny se navzájem osočují a dlouhodobě napadají, nejsou schopni se domluvit na základních věcech vyplývajících ze soužití v jednom domě, společné užívání přilehlých pozemků například zahrady je zcela nemožné. Komplikace by při rozdělení věci na bytové jednotky zůstaly zachovány, případně by se i nadále vyhrocovaly, např. i s parkovacími místy apod. Jak výše uvedeno, nelze nikoho nutit, aby setrvával v podílovém spoluvlastnictví, a pokud by rozdělením domu na jednotlivé bytové jednotky zůstalo zachováno spoluvlastnictví ke společným částem domu a k pozemkům, pak by spory mezi účastníky nejenom, že by neustaly, ale dokonce by se i vyhrotily. V tomto konkrétním případě na základě provedeného dokazování a výše uvedeného skutkového [anonymizováno] věci nelze proto přistoupit ke zrušení spoluvlastnictví a jeho vypořádání rozdělením na bytové jednotky.

25. Za této situace pak nastupuje další zákonem předepsaný způsob vypořádání podílového spoluvlastnictví, tedy přikázání věci jednomu ze spoluvlastníků za přiměřenou náhradu. Jak výše uvedeno, oba dva účastníci při tomto způsobu vypořádání spoluvlastnictví žádali, aby věc byla přikázána do jejich výlučného vlastnictví. Rozhodnutí o tom, kterému ze spoluvlastníků věc bude přikázána do výlučného vlastnictví, v zásadě záleží na úvaze soudu, která však musí být řádně odůvodněna a nesmí být zjevně nepřiměřená. Prvním předpokladem je souhlas toho ze spoluvlastníků, který bude následně výlučným vlastníkem věci. V tomto případě, jak výše uvedeno souhlasili oba dva spoluvlastníci jak žalobce, tak žalovaná, aby jim věc byla přikázána do výlučného vlastnictví. Dalším předpokladem je solventnost spoluvlastníka k vyplacení přiměřené náhrady. Hledisko solventnosti se v judikatuře profilovalo ve dvojí podobě, jednak jako samotná podmínka pro přikázání věci některému ze spoluvlastníků, a jednak také jako jedna z okolností, k nimž je nutno při vypořádání přihlížet při posouzení toho, komu má být věc přikázána (např. při rovnocenných kritériích může být rozhodujícím pro přikázání věci objektivní schopnost náhradu poskytnout z hlediska dispozice volnými finančními prostředky nebo jejich bezprostředním obstaráním a použitím dříve ve srovnání se spoluvlastníkem druhým, ačkoliv i ten podmínku solventnosti k poskytnutí náhradně obecně splňoval, viz rozhodnutí NS [anonymizováno] sp. zn. [spisová značka]). Solventnost spoluvlastníka, kterému má být věc přikázána, má být v zásadě prokázána již v okamžiku vydání soudního rozhodnutí. Účastník tedy musí s finančními prostředky odpovídajícími vypořádacímu podílu disponovat nebo musí relevantně prokázat, že je schopen si finanční prostředky opatřit.

26. Pokud jde o solventnost žalobce a žalované, pak odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně uzavírá, že tuto solventnost se podařilo prokázat žalobci, který výpisy ze svého účtu a účtu své manželky prokázal, že je schopen v soudem určené lhůtě vypořádací podíl žalované vyplatit. Žalovaná sice soudu předložila příslib zápůjčky od fyzické osoby, která má rovněž finanční prostředky na svém účtu, avšak tento způsob prokázání solventnosti nepovažuje odvolací soud za věrohodný i s ohledem na majetkové poměry samotné žalované, která, jak vyplynulo z výše uvedených protokolů za její opatrovnické věci, nedisponuje žádnými úsporami a ani nemá tak vysoký příjem, aby případnou zápůjčku reálně uhradila. Z hlediska solventnosti je to tedy žalobce, který jednoznačně prokázal schopnost vyplatit žalované její vypořádací podíl ve lhůtě určené soudem.

27. Rovněž tak další hledisko pro přikázání věci do výlučného vlastnictví žalobce zde bylo splněno, tj. účelné využití věci. Žalovaná v současné době užívá jeden ze dvou bytů, které užívala její rodina, a jak sama v řízení uvedla, v případě, že by soud přikročil k rozdělení věci na samostatné bytové jednotky, je nakloněna tomu, aby předmětné bytové jednotky dále pronajímala, a tím získala další finanční prostředky. Naproti tomu rodina žalobce nemovitost užívá dlouhodobě, hodlá zde bydlet i nadále, přičemž, jak bylo v řízení prokázáno, převážná míra správy o společnou věc i v minulé době ležela na bedrech žalobce, resp. jeho právního předchůdce, jeho otce [jméno] [příjmení].

28. Ze všech výše uvedených důvodů proto odvolací soud postupoval ve vztahu k výroku o zrušení podílového spoluvlastnictví tak, že tento výrok jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, jen v tom správném znění, které reflektuje změnu účastníka na straně žalované, tedy že podílové spoluvlastnictví žalobce [jméno] [příjmení] a žalované [jméno] [příjmení] k výroku I. specifikovaným nemovitostem zrušil.

29. Podle § 219 o. s. ř. byl jako věcně správný potvrzen výrok II. rozsudku soudu I. stupně o přikázání nemovitých věcí do výlučného vlastnictví žalobce [jméno] [příjmení].

30. Vzhledem k nově stanovené aktuální obvyklé ceně nemovitých věcí pak odvolací soud přikročil ve smyslu § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. ke změně rozsudku soudu I. stupně ve výroku III., a to tak, že tento výrok změnil tak, že žalobce je povinen na vypořádání spoluvlastnického podílu vyplatit žalované částku [částka] do 30 dnů od právní moci rozsudku, neboť byla-li žalovaná spoluvlastníkem jedné ideální poloviny nemovitých věcí, pak tomuto jejímu podílu odpovídá právě částka [částka] Odvolací soud na rozdíl od soudu I. stupně stanovil kratší pariční lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit vypořádací podíl, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku na rozdíl od soudu I. stupně, který tuto stanovil ve lhůtě 3 měsíců, neboť v řízení bylo jednoznačně prokázáno, že žalobce spolu se svou manželkou disponují v současné době částkou převyšující [částka], a proto vypořádací podíl uložil žalobci odvolací soud zaplatit v kratší lhůtě, neboť takto si žalovaná může v co nejkratší době zabezpečit jinou formu bydlení pro sebe a svou rodinu.

31. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů ve vztahu mezi účastníky bylo odvolacím soudem rozhodováno podle § 224 odst. 2 o. s. ř., a to tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Tento výrok vychází z aktuální judikatury především Ústavního soudu, kdy za použití § 142 odst. 2 o. s. ř. s odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 262/20 znamená, že na zákonné úrovni je nutno upřednostnit právě aplikaci ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. a vyslovit, že oba účastníci byli úspěšní z části a náhradu nákladů řízení proto nenáleží žádnému z nich. Zahájení a vedení řízení o vypořádání o zrušení spoluvlastnictví před soudem totiž nelze bez dalšího klást k tíži ani žalujícímu spoluvlastníku, který inicioval řízení, ani tomu, kdo se formálně ocitl na straně žalované. Spoluvlastníci sami nemohou plně ovlivnit konečné rozhodnutí soudu o způsobu vypořádání. Nemohou-li spoluvlastníci předem přesně předvídat konkrétní rozhodnutí soudu a mají-li všichni shodné procesní postavení, v němž se jedná o rovném vlastnickém právu všech účastníků, jeví se jako spravedlivé východisko pro rozhodnutí o nákladech řízení, aby každý ze spoluvlastníků nesl své náklady řízení sám a nebyl povinen hradit náklady jiného spoluvlastníka. Odvolací soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

32. Ve shodě se stejnou zásadou pak odvolací soud rozhodoval i o nákladech řízení státu, kterému vznikly v souvislosti s vypracováním znaleckého posudku jak před soudem I. stupně, tak před odvolacím soudem. Nelze totiž uzavřít, který účastník měl v řízení úspěch a který nikoliv, a proto je v zásadě spravedlivé, aby každý z účastníků hradil polovinu nákladů řízení vzniklých státu (§ 148 odst. 1 o. s. ř.). Proto odvolací soud ve výroku V. o nákladech řízení státu rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že uložil každému z účastníků nahradit státu polovinu nákladů, které vznikly v řízení před soudem I. stupně ve výši [částka], a to na účet Obvodního soudu pro Prahu 4 do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem pod bodem VI. pak uložil každému z účastníků nahradit [země] náklady na znalečném vzniklé v odvolacím řízení ve výši [částka], který je každý z účastníku povinen zaplatit na účet odvolacího soudu do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.