o 32 240 Kč s příslušenstvím,

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 32 240 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 14,75 % ročně od 1.2.2024 do zaplacení v třídenní lhůtě od právní moci rozsudku (výrok I.). Výrokem II. žalobu zamítl ohledně úroku z prodlení z téže částky ve výši 14,75 % ročně za dobu od 1.1.2024 do 31.1.2024. Výrokem III. rozhodl o nákladech řízení a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na jejich náhradu částku 72 057,70 Kč, rovněž v třídenní lhůtě od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.

2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhala uvedené částky s příslušenstvím. Odůvodnila ji tím, že je vlastníkem bytové jednotky č. [číslo] v [číslo]. nadzemním podlaží domu č.p. [číslo] v ulici [adresa], [adresa] a zároveň spoluvlastníkem společných prostor v domě a pozemku a členkou žalovaného. Spolu s bytem užívá dvě venkovní terasy, na nichž se nacházejí tři nosné ocelové sloupy s dřevěným obložením. Obložení vykazovalo značné poškození a znaky hniloby, proto začala se žalovaným v roce 2022 řešit jejich opravu či výměnu. Žalovaný odmítl nést odpovědnost za jejich stav, proto si zajistila opravu sama na své náklady ve výši 32 240 Kč a tuto částku nyní požaduje po žalovaném, neboť šlo o společné prostory domu, za které nese odpovědnost žalovaný. Žalovaný se žalobou nesouhlasil, podle něj je obložení sloupku součástí povrchu teras či oken, jedná se o výlučné vlastnictví žalobkyně. Proto má ona nést náklady na jeho opravu.

3. Na základě provedeného dokazování, popsaného v bodech IV. – XVI. napadeného rozsudku, soud prvního stupně zjistil především to, že žalobkyně je vlastníkem předmětné bytové jednotky v domě. Podle stanov společenství vlastníků jednotek žalovaný zajišťuje správu společných částí domu včetně těch, které jsou vyhrazeny k výlučnému užívání vlastníka jednotky. Podle prohlášení vlastníka k budově č.p. [číslo], [číslo] ulice [adresa], obec [adresa], Katastrální území [adresa] ze dne 30.10.2017 jsou v článku 2 vymezeny jednotky v domě. Konkrétně bytová jednotka č. [číslo] je vymezena tak, že její příslušenství tvoří dvě terasy. K vlastnictví jednotky dále patří nenosné vodorovné konstrukce (podlahová krytina), nenosné svislé konstrukce (bytové příčky), vstupní dveře a okna příslušející k jednotce, veškeré vnitřní potrubní instalace a elektrické rozvody od hlavního elektrického jističe. Společné části budovy jsou vymezeny v článku 3 tak, že je mimo jiné tvoří svislé a vodorovné, nosné a nenosné konstrukce. Podle stavební dokumentace k nástavbě na objektech [adresa] č.p. [číslo] až [číslo] svislou nosnou konstrukci nástaveb v [číslo] a [číslo] nadzemním podlaží tvoří ocelové sloupy z válcových profilů, které jsou ve fasádách zakomponovány do vyzdívky obvodového pláště. V některých případech jsou volně stojící a budou z požárních a pohledových důvodů opláštěny SDK konstrukcí. Žalobkyně zaslala předsedovi výboru společenství (SVJ) fotografie poškozených podpěrných sloupků, a to dne 30.7.2022 se žádostí o konečné stanovisko ohledně opravy a zaplacení. Dne 9.8.2022 zaslal [jméno FO] žalobkyni stanovisko SVJ k opravě dřevěného obložení, které spolu řeší s tím, že SVJ na základě dotazů na firmy [právnická osoba] a [právnická osoba] změnilo svůj původní postoj a dospělo k závěru, že obložení sloupu není součástí vnějšího pláště budovy, ale oken, a opravu hradí vlastník jednotky. K opravě samotné žalobkyně dne 28.9.2023 zaplatila zálohovou fakturu na částku 15 536 Kč a následně dne 16.11.2023 uhradila [jméno FO] zbylých 16 704 Kč. E-mailem ze dne 21.12.2023 žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení celkové částky 32 240,25 Kč do konce ledna 2024. Žalovaný to dopisem ze dne 9.4.2024 odmítl, neboť provedená oprava dřevěného obložení ocelových sloupů na terase nespadá do správy domu. Ze znaleckého posudku znalce z oboru ekonomika a stavebnictví [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] č. [číslo], soud prvního stupně zjistil především to, že dřevěné obložení ocelových sloupů tvoří venkovní obložení zatepleného nosného sloupu, který má chránit nosnou část sloupu a jeho venkovní zateplení před účinky venkovních klimatických podmínek. Vnější obklad je netěsně přiložen a lze jej sejmout bez porušení svislé nosné části sloupu. Obložení tak není součástí nosné konstrukce domu a stavebně rovněž není součástí výplně otvorů či oken nebo rámů oken.

4. Na základě provedeného dokazování soud prvního stupně uzavřel, že dle stavební dokumentace byla v roce 2006 dokončena na bytovém domě [adresa] č.p. [číslo] až [číslo] nástavba v [číslo]. a [číslo]. nadzemním podlaží. V roce 2008 v tomto domě vzniklo společenství vlastníků jednotek. Prohlášením vlastníka došlo k vymezení jednotlivých jednotek a společných prostor domu. Příslušenství bytové jednotky [číslo] v [číslo]. nadzemním podlaží tvoří dvě terasy, na nichž se nachází ocelové sloupy, tvořící nosnou konstrukci domu. Navazují na rámy oken a jsou obloženy termoizolačními sendvičovými obklady s lakovanou překližkou v barvě jako rámy oken. Okna jsou vymezena jako součást bytové jednotky. Protože rámy oken a dřevěné obložení sloupů vykazovaly značné poškození a hnilobu, začala žalobkyně se žalovaným v roce 2020 řešit jejich opravu a výměnu. Tu uskutečnila na vlastní náklady na podzim 2024 a žalovaný jí cenu opravy po ročním dopisování odmítl proplatit s tím, že nejde o společné prostory.

5. Právně postupoval dle zákona o vlastnictví k bytům č. 72/1994, konkrétně § 2 písm. g), § 4 odst. 1, dále § 3063 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, (dále jen o. z.), ve spojení s § 1189 odst. 1, 2 a § 2991 odst. 1, 2 téhož zákona. Uzavřel, že mezi účastníky bylo sporné, zda dřevěné obložení ocelových sloupků je součástí bytové jednotky či zda se jedná o společné prostory. Vycházel jednak z prohlášení vlastníka, dále úpravy zákona č. 79/1994 Sb., stavební dokumentace a znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO]. Podle tohoto posudku dřevěné obložení tvoří vnější obklad nosného sloupu u napojení obou okenních otvorů, lze je sejmout, proto nejde ani o součást oken, ale ani o součást nosné konstrukce domu. Proto dřevěné obložení ocelových sloupků na terase tvořící příslušenství bytové jednotky č. [číslo] v [číslo]. nadzemním podlaží domu č.p. [číslo] v ulici [adresa] tvoří součást vnějšího pláště budovy, ovlivňuje vzhled celé nástavby domu a její funkčnost, a kromě estetických důvodů má jeho použití i funkční důvody v tom smyslu, že chrání nosnou část ocelového sloupu a jeho venkovní zateplení před účinky venkovních klimatických podmínek. Nejde ani o část oken, ale ani o část nosné konstrukce či povrchu terasy. Jde o vnější část budovy, která má sloužit všem vlastníkům jednotek k užívání a zachování celého domu a ve smyslu § 2 písm. g) zákona č. 72/1994 jde o společnou část domu. Protože žalobkyně prokázala, že v roce 2023 nechala provést výměnu dřevěného obložení sloupků z důvodu jejich špatného stavu poté, co žalovaný toto po zdlouhavém vyjednávání odmítl provést, a za opravu zaplatila částku 32 240 Kč, vzniklo na straně žalované vůči žalobkyni ve smyslu § 2991 o. z. bezdůvodné obohacení, neboť žalobkyně plnila za někoho, kdo měl po právu plnit sám. Proto žalobě vyhověl, při úvaze o době prodlení vycházel z toho, že žalobkyně e-mailem z prosince 2023 vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do konce ledna 2024. Od této doby je tak žalovaný v prodlení dle § 1968 o. z., a soud mu proto uložil zaplatit i úroky z prodlení ve smyslu § 1970 téhož zákona ode dne 1.2.2024 do zaplacení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud se žalobkyně domáhala úroku z prodlení za dobu dřívější, soud žalobu zamítl, neboť žalovaný po tuto dobu nebyl v prodlení.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle plného úspěchu žalobkyně dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), celkové náklady vyčíslil částkou 72 057,70 Kč, kterou uložil žalovanému uhradit žalobkyni v třídenní lhůtě od právní moci rozsudku k rukám jejího zástupce. Doplnil, že o vrácení zbývající části zálohy na důkazy žalobkyni rozhodne samostatným usnesením.

7. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalovaný, původně do všech jeho výroků, což při jednání odvolacího zkorigoval tak, že jeho odvolání směřuje pouze proti vyhovujícímu výroku (I). Navrhl rozsudek soudu prvního stupně změnit a žalobu zamítnout. Podle něj soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav, protože neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, na základě těch provedených dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, na něž navázalo nesprávné právní posouzení věci. Zdůraznil, že žalovaný již ve vyjádření k žalobě ze dne 2.7.2024 uvedl, že celá věc byla předběžně projednána na výboru společenství. Členové se shodli, že uvedené sloupy patří k oknům. Toto také žalovaný sdělil žalobkyni. K této problematice žalovaný dne 7.9.2022 uspořádal schůzi výboru SVJ pro dům [adresa] [číslo], [číslo] v [adresa], jehož se zúčastnili všichni tři členové výboru. Bylo provedeno hlasování, náklady na opravu předmětných dřevěných sloupků byly jednomyslně zamítnuty. Důvody spočívaly v odkazech na vyjádření jednak firmy [právnická osoba], dále firmy [právnická osoba], obě firmy se shodly na tom, že diskutované obložení ocelových sloupků je součástí oken. Soud prvního stupně v bodě 9 odůvodnění rozsudku konstatoval, že dne 9.8.2022 zaslal [jméno FO] žalobkyni uvedené stanovisko SVJ. Ohledně rozhodování výboru SVJ odkázal na § 1208 písm. e) o. z. Soudu prvního stupně vytkl, že ve vztahu k článku VIII. stanov neučinil žádná skutková zjištění, byť se zabývají působností statutárního orgánu SVJ, jímž je výbor konkrétně v oblasti rozhodování o opravě společných částí domu. Odkázal i na články VIII, I, XV. stanov, podle nichž je výbor statutárním orgánem společenství a náleží mu veškeré působnosti, které stanovy, zákon nebo rozhodnutí orgánu veřejné moci nesvěřují shromáždění. Mimo jiné rozhoduje o opravě nebo stavební úpravě společných částí, nepřevyšují-li náklady v jednotlivých případech finanční limit 100 000 Kč. To neplatí v případě nezbytných havarijních oprav. Podle zápisu ze schůze výboru SVJ se dne 7.9.2022 schůze výboru účastnili všichni tři členové [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO]. Na schůzi bylo ohledně požadavku žalobkyně na opravu okenních rámů a sloupků, která na výměnu dřevěných dostala od firmy [právnická osoba] cenovou nabídku ve výši 30 000 Kč, provedeno hlasování, zda budou žalobkyni proplaceny náklady spojené s výměnu tří sloupků, hlasování proběhlo tak, že pro byla 0, proti 3, zdržel se 0. Návrh žalobkyně byl tak jednomyslně zamítnut, protože dřevěné sloupky jsou součástí oken, a tudíž patří do odpovědnosti majitele bytu. Shrnul proto, že rozhodování o opravě společných částí domu do uvedeného finančního limitu je v působnosti výboru SVJ, který s proplacením nákladů vyjádřil nesouhlas a žalobkyně s tím byla prokazatelně seznámena. Poukázal v tomto smyslu na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.5.2024, sp. zn. 26 Cdo 19/2024. Z něj zdůraznil mimo jiné to, že opravu společné části domu lze zásadně provést pouze tehdy, rozhodne-li o tom příslušný orgán společenství vlastníků. Zabýval se otázkou, za jakých podmínek se vlastník jednotky může domáhat vyslovení neplatnosti rozhodnutí výboru. Odkázal na § 1221 o. z., podle něhož nevyplývá-li z ustanovení o společenství vlastníků něco jiného, použijí se přiměřeně ustanovení o spolku. Podle § 258 o. z. každý člen spolku či ten, kdo na tom má zájem hodný právní ochrany, může navrhnout soudu, aby rozhodl o neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku pro jeho rozpor se zákonem či stanovami. Ve smyslu § 259 téhož zákona právo dovolat se neplatnosti rozhodnutí zaniká do tří měsíců ode dne, kdy se navrhovatel o rozhodnutí dozvěděl či mohl dozvědět, nejpozději do jednoho roku od přijetí rozhodnutí. Za situace, kdy úprava společenství vlastníků jednotek dle občanského zákoníku neřeší, jak se bránit proti rozhodnutí výboru SVJ, ve smyslu citovaných ustanovení je třeba přiměřeně použít ustanovení občanského zákoníku o spolku. Z toho vyplývá, že platnost rozhodnutí výboru jako statutárního orgánu společenství vlastníků ve smyslu § 1205 odst. 1 věta druhá o. z. lze posuzovat toliko v řízení o návrhu na vyslovení neplatnosti rozhodnutí, podaném vlastníkem jednotky. Je třeba tak učinit v prekluzivní hmotněprávní lhůtě, v tomto odkázal např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.9.2018, sp. zn. 29 Cdo 5859/2016. Navíc i v případě rozhodnutí jiných orgánů než společenství vlastníků se může přehlasovaný vlastník domáhat vyslovení neplatnosti rozhodnutí pouze tehdy, je-li proto důležitý důvod, který musí tvrdit. Soud neplatnost rozhodnutí voleného orgánu společenství vlastníků nevysloví, jsou-li naplněny důvody dle § 260 o. z. Není-li neplatnost rozhodnutí výboru uvedeným postupem napadena, je takové rozhodnutí platné, byť je zatíženo vadou, jež by odůvodňovala vyslovení jeho neplatnosti. Odkázal rovněž na judikaturu Nejvyššího soudu. Shrnul, že pokud žalobkyně nesouhlasila s předmětným rozhodnutím výboru SVJ, měla postupovat v souladu s občanským zákoníkem a domáhat se vyslovení neplatnosti tohoto rozhodnutí dle § 258 o. z., což neučinila. Její postup v dané věci je třeba vnímat jako obcházení zákona. Souhlasil s tím, že dřevěné obložení ocelových sloupků na terase není částí nosné konstrukce. Neztotožnil se s tím, že by nešlo o součást oken, protože k tomuto tvrzení žalovaný předložil soudu důkazy v podobě e-mailové komunikace žalovaného se zástupci firem [právnická osoba] a [právnická osoba]. Soudu prvního stupně vytkl nekritické čerpání ze závěru znaleckého posudku. Zdůraznil, že primární funkcí dřevěného obložení ocelových sloupků je funkce estetická. Dřevěné obložení sloupů již opravovali či měnili i jiní vlastníci bytových jednotek v domě, po žalovaném však nepožadovali náklady k proplacení. Soudu prvního stupně vytkl i to, že se nezabýval tím, zda žalobkyně prováděla běžnou údržbu dřevěného obložení sloupů.

8. K podanému odvolání se vyjádřila žalobkyně s návrhem na potvrzení napadeného rozsudku. Žalovanému vytkla, že přehlíží, že právní úprava § 1209 o. z. poskytuje právní ochranu tzv. přehlasovanému vlastníku jednotky při jednání shromáždění vlastníků jednotek, ona však v postavení přehlasovaného vlastníka v tomto smyslu nebyla. K výhradě, podle níž se měla domáhat neplatnosti rozhodnutí výboru ve smyslu § 258 o. z., uvedla, že je lichá, protože nejde o otázku platnosti či neplatnosti rozhodnutí výboru žalovaného, ale o věcnou nesprávnost jeho názoru. Vyjádřila názor, že dřevěné obložení není součástí statické konstrukce domu, je však s ocelovými sloupy bytostně spojeno. Dřevěné obklady ocelových sloupů jsou součástí vnějšího obvodového pláště nástaveb. Navíc obklad má primárně i funkci termoizolační. Okolnost, že jiní vlastníci domu takto vzniklé náklady nepožadovali proplatit, nemá pro rozhodnutí ve věci význam. Ona nikdy dřevěné obložení za předmět svého výlučného vlastnictví nepovažovala. K jeho opravě však přistupovala, jako kdyby tomu tak bylo. Dokazováním nebylo zjištěno nic nasvědčující tomu, že by opravu prováděla ve svém výlučném a osobním zájmu a na vlastní nebezpečí. Naopak na toto téma komunikovala se žalovaným. Odkázala na § 2992 a § 2997 o. z. Popřela i to, že by na stav obložení upozornila pozdě. Bytovou jednotku nabyla v roce 2020 a tehdy již bylo dřevěné obložení minimálně 14 let staré. Podle znaleckého posudku obložení jako termoizolační sendvič s lakovanou překližkou náleží do prvku krátkodobé stavební životnosti. Stav nezačala řešit 2 a půl roku po nabytí bytové jednotky, nýbrž již ve druhé polovině roku 2021, poukázala v tomto smyslu na e-mailovou zprávu ze dne 30.6.2022.

9. Při jednání odvolacího soudu žalobkyně uvedla, že kdyby mělo jít o přezkum, muselo by rozhodovat společenství vlastníků, a tomu tak nebylo. Zdůraznila, že obložení sloupků se dělalo spolu s rámy oken.

10. Odvolací soud dokazování doplnil postupem dle § 213 odst. 3, 4 o.s.ř. a za prokázané vzal následující:

- Ze stanov žalovaného, že ve smyslu čl. VIII výbor mimo jiné rozhoduje o opravě nebo stavební úpravě společných částí, nepřevyšují-li v jednotlivých případech finanční limit 100 000 Kč, to neplatí v případě nezbytných havarijních oprav.

- Z technické zprávy nástavby na objektech [adresa] č.p. [číslo]–[číslo] (č. l. 39–42 spisu), že v legendě povrchů je kromě omítek, oplechování fasády, sklocementových desek uveden i dřevěný obklad ocelového sloupu.

- Podle dokumentace ke stavebnímu povolení téhož, základní charakteristiky použitých konstrukčních soustav (č. l. 44–45 spisu), že mezi povrchy – vnější obvodový plášť nástaveb náleží mimo jiné i dřevěný obklad ocelového sloupu.

- Ze sdělení člena výboru SVJ [jméno FO] e-mailovou zprávou ze dne 25.1.2024, adresovaného žalobkyni, že výbor SVJ jednomyslně nesouhlasí s proplacením faktury za opravu sloupků na její terase. Dle uvážení výboru tato oprava nespadá do správy domu (č. l. 57 spisu).

- Ze zápisu ze schůze výboru společenství vlastníků bytových jednotek pro dům [adresa] [číslo], [číslo], [adresa] ze dne 7.9.2022, že za přítomnosti [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] výbor rozhodl, že žalobkyni nebudou proplaceny jí požadované náklady ze společného účtu společenství, neboť uvedené dřevěné sloupky jsou součástí oken, a tudíž patří do odpovědnosti majitele bytu. O tomto byla žalobkyně informována s tím, že věc bude ještě projednána na shromáždění společenství vlastníků bytových jednotek pro dům [adresa] [číslo], [číslo]

11. K provedení důkazu zápisem ze schůze výboru společenství vlastníků bytových jednotek pro dům [adresa] [číslo], [číslo], [adresa] ze dne 7.9.2022, žalovaným připojeného teprve v odvolacím řízení, odvolací soud uvádí, že jde o důkaz přípustný ve smyslu § 205a písm. d/ o.s.ř., neboť žalovaný své tvrzení o schůzi výboru společenství uplatnil již v řízení před soudem prvního stupně, odvolací soud v tomto směru výslovně odkazuje na vyjádření žalovaného k podané žalobě ze dne 2.7.2024 (č. l. 65-66), v němž žalovaný poukazuje na to, že věc byla předběžně projednána na výboru společenství s jednomyslným negativním závěrem, a nebyl ze strany soudu prvního stupně na nutnost dostát povinnosti důkazní poučen ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. Obdobná situace je judikatorně řešena např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31.5.2006, sp. zn. 29 Odo 1059/2005, podle něhož platí, že “Skutečnosti, které byly účastníkem uvedeny nebo jinak vyšly v řízení před soudem prvního stupně najevo, byly z hlediska § 205a odst. 1 o. s. ř. uplatněny před soudem prvního stupně“.

12. Odvolací soud po tomto doplnění dokazování přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, pouze v napadeném vyhovujícím výroku I. a akcesorickém výroku III. (žalovaná při jednání odvolacího soudu upřesnila, že se neodvolává proti výroku II – zamítavému ohledně části příslušenství), postupem dle § 212, § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné.

13. Odvolací soud v prvé řadě uvádí, že souhlasí se soudem prvního stupně a i žalobkyní v tom, že na základě v odvolacím řízení doplněného dokazování bylo v řízení prokázáno, že sporné dřevěné sloupky spadají pod společné části budovy tak, jak jsou vymezeny v čl. 3 odst. 1 písm. b/ Prohlášení vlastníka dle § 4 zák. č. 72/1994 Sb. v platném znění k budově č.p. [číslo], [číslo], ulice [adresa], obec [adresa], k. ú. [adresa] ze dne 30.10.2007 (č. l. 22 – 38 spisu) ve spojení jak s technickou zprávou nástavby na uvedených objektech, tak i dokumentace ke stavebnímu povolení téhož.

14. Zadával-li soud prvního stupně k posouzení otázky, zda předmětné dřevěné obložení ocelových sloupů, nacházejících se na terase žalobkyně, je součástí nosných konstrukcí (jako společných prostor) nebo součástí výplně otvorů/oken (jako vlastnictví vlastníka bytové jednotky), postupoval nesprávně, neboť zadal znalci otázku právní, jejíž posouzení znalci nepřísluší. Ve smyslu § 127 o.s.ř. je úkolem znalce poskytovat odborná vyjádření či posudky v rámci jejich odbornosti. V souladu s tímto také znalec na předmětnou otázku odpověděl z hlediska své odbornosti a nikoli právního tak, že není součástí ani společných částí budovy a ani výplně otvorů oken či rámů oken (vzhledem ke snímatelnosti).

15. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně o opravě dřevěného obložení ocelových sloupů jednala se členem výboru žalovaného společenství [jméno FO]. Společenství opravu neprovedlo odkazem na sdělení zástupců společností [právnická osoba] a [právnická osoba], kteří tvrdili, že sloupky jsou součást oken. Žalobkyně po žalovaném v řízení požaduje úhradu opravy dřevěného obkladu ocelových sloupů, které jsou, jak shora uvedeno, ve vlastnictví žalovaného. Žalovaný však na schůzi výboru společenství již dne 7.9.2022 v rámci své kompetence dle stanov jednomyslně rozhodl, že úhradu opravy žalobkyni neproplatí. S tímto rozhodnutím výboru byla žalobkyně prokazatelně seznámena již e-mailem ze dne 9.8.2022, nejpozději e-mailem člena výboru [jméno FO] ze dne 25. 2024. Časová prodleva vyplývá z toho, že žalobkyně na opravu a její cenu zadala výběrové řízení, teprve poté ji provedla a zaslala žalovanému faktury k opravě, provedené [jméno FO], odvolací soud výslovně odkazuje na body 9–11 napadeného rozsudku. Poté se žalobkyně s požadavkem na úhradu ceny opravy obrátila na soud.

16. Občanský zákoník bytové spoluvlastnictví upravuje v § 1158 a násl., konkrétně společenství vlastníků potom v § 1194 a násl. tohoto zákona. Orgánem společenství vlastníků je mimo jiné výbor (§1205 odst. 1 o. z.). Zákon v § 1209 o. z. dává přehlasovanému vlastníku jednotky bránit se proti rozhodnutí společenství. Žádné ustanovení však neupravuje možnost vlastníka bytové jednotky bránit se rozhodnutí výboru společenství. Pro tyto případy je v § 1221 odst. 1 o. z. zakotveno, že „Nevyplývá-li z ustanovení o společenství vlastníků něco jiného, použijí se přiměřeně ustanovení o spolku, zejména ustanovení o svolání, zasedání a rozhodování kolektivních orgánů, o neplatnosti rozhodnutí nebo o následcích jeho rozporu s dobrými mravy. Nepoužijí se však ustanovení o shromáždění delegátů ani o dílčích členských schůzích“.

17. Podle § 258 o. z. může každý člen spolku nebo ten, kdo na tom má zájem hodný právní ochrany, navrhnout soudu, aby rozhodl o neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku pro jeho rozpor se zákonem nebo se stanovami, pokud se neplatnosti nelze dovolat u orgánů spolku.

18. Podle § 259 o. z. právo dovolat se neplatnosti rozhodnutí zaniká do tří měsíců ode dne, kdy se navrhovatel o rozhodnutí dozvěděl nebo mohl dozvědět, nejpozději však do jednoho roku od přijetí rozhodnutí.

19. Podle konstantní judikatury k uvedené problematice, např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10.3.2020, sp. zn. 27 Cdo 4639/2018, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod pořadovým číslem 84/2020, platí, že „Platnost rozhodnutí výboru jakožto statutárního orgánu společenství vlastníků (§ 1205 odst. 1 věta druhá o. z.), popř. dalších (stanovami zřízených) orgánů společenství vlastníků (§ 1205 odst. 1 věta třetí o. z.), lze posuzovat toliko v řízení o návrhu na vyslovení neplatnosti tohoto rozhodnutí, podaném vlastníkem jednotky, popř. (výjimečně) jinou osobou mající na požadovaném určení zájem hodný právní ochrany, v souladu s § 258 a násl. o. z. Oprávněná osoba se může domáhat vyslovení neplatnosti rozhodnutí volených orgánů společenství vlastníků (postupem podle § 1221 a § 258 až 260 o. z.) pouze v případech, kdy je pro to důležitý důvod“.

20. Z uvedeného nelze učinit jiný závěr, než že žalobkyně se v rámci autonomie vůle žalovaného společenství mohla proti rozhodnutí jeho orgánu k tomu kompetentnímu bránit pouze žalobou na neplatnost rozhodnutí jeho výboru. Protože ve věci zjevně nejde o odstranění havarijního stavu, nemohla být z tohoto důvodu úspěšná se žalobou na plnění. Okolnost, že výbor SVJ při svém rozhodování vycházel z nesprávné premisy, respektujíc závěry k tomu nekompetentních osob ([právnická osoba], [právnická osoba]), je z tohoto pohledu nerozhodná stejně jako to, že jiní vlastníci bytových jednotek také provedli opravu dřevěného obložení sloupů a po žalovaném se nedomáhali proplacení ceny opravy. Odvolací soud s touto úvahou výslovně odkazuje na žalovaným citované V důsledku toho nemohl odvolací soud postupovat jinak než rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I změnit a žalobu zamítnout (§ 220 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.). V zamítavém výroku II zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen (§ 206 odst. 2 o.s.ř.).

21. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že s „účinností od 1. 1. 2014 je řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku podle § 258 a násl. obč. zák. nesporným řízením, a to řízením ve statusových věcech právnických osob ve smyslu § 85 písm. a) zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), k jehož projednání a rozhodnutí jsou v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy [§ 3 odst. 2 písm. a) z. ř. s.]; v podrobnostech srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3307/2016. Rozhodl-li ve věci (jako soud prvního stupně) okresní soud, je řízení zatíženo vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci“ (srovnej usnesení Nejvyššího soudu uze dne 19.9.2018, sp. zn. 29 Cdo 5859/2016.

22. Odvolací soud ve smyslu § 224 odst. 2 o.s.ř. rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, vycházel přitom z plného úspěchu žalovaného v řízení dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Ten nebyl v řízení před soudem prvního stupně zastoupen, odvolací soud mu proto přiznal pouze náhradu dle vyhl. č. 254/2015 Sb., představovanou třemi paušálními náhradami po 300 Kč za vyjádřením k žalobě dne 2.7.2024 a účast na jednáních před soudem prvního stupně ve dnech 25.9.2024 a 16.7.2025 (§ 1 odst. 3 písm. a/, c/). V odvolacím řízení již byl žalovaný zastoupen advokátem, a proto mu dále náleží náhrada za 3 úkony právní služby, jimiž jsou příprava a převzetí věci, sepis odvolání a účast na jednání odvolacího soudu (§ 11 odst. 1 písm. a/, g/ a k/ vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu – a.t.) po 2 420 Kč (§7 b. 3 a.t.), spolu se třemi paušálními náhradami po 450 Kč (§13 odst. 4 a.t.) a náhradou soudního poplatku z odvolání ve výši 1 612 Kč. Celkovou částku 11 122 Kč (900 + 7 260 + 1350 + 1612) odvolací soud uložil žalobkyni zaplatit žalovanému v zákonné lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř. a na zákonné platební místo (§149 odst. 1 o.s.ř.).