o zaplacení 28 483 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení co do částky 5 425 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 26.11.2024 do zaplacení (výrok I), uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 23 058 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 26.11.2024 do zaplacení (výrok II) a též náhradu nákladů řízení ve výši 23 217 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně(výrok III).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalovaná zaplatila částku 28 483 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení, jež jí mělo vzniknout plněním z absolutně neplatné pojistné smlouvy o investičním životním pojištění. Žalobkyně tvrdila, že pojistná smlouva nesjednávala pojištění v materiálním smyslu, neboť zcela postrádala pojistnou funkci a u žalobkyně chyběl pojistný zájem, když její skutečnou vůlí bylo pouze zhodnocení finančních prostředků a využití příspěvku zaměstnavatele. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, konkrétně uvedla, že pojistná smlouva je platná, existence pojistného zájmu se dle § 2761 a § 2762 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) presumuje. Dále poukazovala na dlouhodobé chování žalobkyně svědčící o akceptaci smlouvy a uplatnila rovněž námitku promlčení. V průběhu řízení žalobkyně částečně vzala žalobu zpět co do částky 5 425 Kč s příslušenstvím, neboť vyšlo najevo, že skutečně zaplacené pojistné i vyplacené odkupné byly nižší, než původně tvrdila.

3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování, které učinil zejména z listinných důkazů, v odůvodnění svého rozhodnutí podrobně zrekapituloval jednotlivá stanoviska účastníků v průběhu řízení a poté popsal skutkový stav, který z provedených důkazů zjistil, a to pod body 6 – 13 rozsudku a odvolací soud na ně pro stručnost odkazuje. Odvolací soud pak považuje za potřebné na tomto místě připomenout následující skutková zjištění soudu prvního stupně: mezi účastníky byla uzavřena dne 4.4.2014 smlouva o investičním životním pojištění s měsíčním pojistným placeným zaměstnavatelem žalobkyně ve výši 2 000 Kč s pojistnou částkou pro případ smrti ve výši 10 000 Kč a trváním pojištění do 65 let věku. Pojistné mělo být rozděleno co do 2 Kč na rizikové pojistné a co do 1 998 Kč na investiční složku (v podrobnostech bod 6 rozsudku). Před uzavřením smlouvy žalobkyně vyplnila záznam o zprostředkování pojištění, v němž uvedla, že má stávající životní pojištění, úrazové pojištění, zajištění příjmu i zajištění důchodu, životní pojištění se žalovanou si přeje uzavřít kvůli daňovým výhodám, investiční složce a příspěvku od zaměstnavatele (bod 7 rozsudku). Žalobkyně smlouvu vypověděla dne 22.10.2024 a bylo jí vyplaceno odkupné ve výši 135 442 Kč.

4. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle § 2764 odst. 1, § 2761, § 2762, § 2991, § 2993, § 619, § 621 a § 629 o. z. Soud prvního stupně uzavřel, že v důsledku absence pojistného zájmu na straně žalobkyně, o níž žalovaná prostřednictvím svého zprostředkovatele věděla, je pojistná smlouva absolutně neplatná; soud zde vycházel z obsahu záznamu z jednání, kde žalobkyně uvedla, že o pojištění zájem nemá. Neaplikoval přitom zákonnou domněnku existence pojistného zájmu podle § 2762 odst. 1 o. z., neboť byla podle jeho mínění vyvrácena obsahem záznamu o zprostředkování pojištění. Soud odkázal rovněž na komentářovou literaturu, konkrétně na výklad Růžičky k § 2764 o. z.

5. Poněvadž tedy dospěl k závěru o neplatnosti smlouvy, posuzoval nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2993 o. z. Ve vztahu k povinnosti žalované vydat bezdůvodné obohacení pak soud prvního stupně hodnotil i její námitku promlčení, kterou – pokud jde o promlčení v subjektivní 3 leté lhůtě - neshledal důvodnou. Konktrétně uvedl, že žalobkyně důvěřovala doporučení pojišťovacího zprostředkovatele coby odborníka a nemohla vědět, že smlouva je neplatná; pro tento závěr pak svědčí i to, že žalobkyně po celou dobu ke smlouvě přistupovala jako k platné. Žalobkyně se o důvodech neplatnosti smlouvy dozvěděla až poté, co se obrátila na svého právního zástupce (3.5.2024), tedy nárok není promlčen. Z těchto důvodů soud žalobě vyhověl v rozsahu 23 058 Kč (uhrazené pojistné 158 500 Kč minus odkupné 135 442 Kč) s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o. z.

6. V částce 5 425 Kč s příslušenstvím soud prvního stupně řízení zastavil, neboť žalobkyně vzala v tomto rozsahu žalobu zpět.

7. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 2 občanského soudního řádu, když žalobci přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu odpovídajícím jeho procesnímu úspěchu ve výši 86,4 %. Odměna za zastupování byla přiznána za 6 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu, spolu s paušálními náhradami hotových výdajů, náhradou za promeškaný čas, cestovným a náhradou za DPH, celkem ve výši 23 217 Kč.

8. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná včasné a přípustné odvolání, v němž rozhodnutí vytknula nesprávné právní posouzení věci, a to jak v otázce závěru o absolutní neplatnosti pojistné smlouvy pro absenci pojistného zájmu, tak v otázce posouzení námitky promlčení uplatněného nároku. Žalovaná konkrétně uvedla, že soud prvního stupně opřel závěr o neexistenci pojistného zájmu výlučně o rozpor mezi údaji uvedenými žalobkyní v záznamu z jednání o sjednání pojištění a skutečností, že žalobkyně následně pojistnou smlouvu uzavřela, aniž by se jakkoli vypořádal s dalšími rozhodnými okolnostmi případu. Podle žalované soud zcela pominul zákonnou úpravu obsaženou v § 2761 a § 2762 o. z., z níž vyplývá presumpce pojistného zájmu pojistníka na vlastním životě a zdraví, a rovněž zásadu, že právní jednání má být posuzováno spíše jako platné než neplatné. Žalovaná poukázala na § 79 zákona č. 170/2018 Sb., o distribuci pojištění a zajištění s tím, že samotný záznam z jednání o sjednání pojištění nemůže mít bez dalšího vliv na platnost pojistné smlouvy a případný rozpor mezi tímto záznamem a obsahem smlouvy zakládá nanejvýš povinnost pojistitele upozornit na nesrovnalosti a případné právo pojistníka od smlouvy odstoupit, nikoliv její absolutní neplatnost. V této souvislosti žalovaná zdůraznila, že žalobkyně pojistnou smlouvu dobrovolně uzavřela, nikdy od ní neodstoupila, po dobu přibližně 10 let ji naplňovala, pravidelně hradila pojistné, opakovaně se smlouvou disponovala, žádala o snížení pojistného i o alokaci mimořádného pojistného a po celou dobu byla informována o rozsahu a charakteru pojištění prostřednictvím výročních sdělení. Záznam o jednání tedy nemůže být sám o sobě relevantní pro závěr o (ne)existenci pojistného zájmu žalobkyně; ten je naopak třeba posuzovat komplexně s přihlédnutím ke všem okolnostem.

9. Žalovaná dále namítla, že soud prvního stupně nesprávně posoudil otázku promlčení, když dovodil, že žalobkyně se nemohla o důvodech neplatnosti pojistné smlouvy dozvědět již při jejím uzavření. Podle žalované soud přehlédl, že žalobkyně je vysokoškolsky vzdělaná v oblasti ekonomie, měla dostatečnou schopnost porozumět obsahu a důsledkům uzavírané pojistné smlouvy a po celou dobu jejího trvání se v problematice aktivně orientovala. Žalovaná nesouhlasila ani se závěrem soudu, že to byla právě ona, kdo měl již při uzavření smlouvy vědět o její domnělé neplatnosti, neboť žalovaná od počátku konzistentně zastává názor o platnosti pojistné smlouvy a existenci pojistného zájmu na straně žalobkyně. Podle žalované žalobkyně znala tvrzené důvody neplatnosti již v okamžiku uzavření pojistné smlouvy, a proto měl soud počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty odvíjet právě od tohoto okamžiku, nikoli až od převzetí právního zastoupení dne 3.5.2024.

10. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla odvolacímu soudu, aby rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítne a žalované přizná náhradu nákladů řízení.

11. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalované nesouhlasila s odvolací argumentací, naopak se plně ztotožnila se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. Uvedla, že bylo v řízení jednoznačně prokázáno, že při sjednání pojistné smlouvy neměla žádný pojistný zájem, neboť od počátku usilovala výlučně o investování finančních prostředků a využití příspěvku zaměstnavatele, nikoli o sjednání pojistné ochrany, což výslovně deklarovala v záznamu o zprostředkování pojištění, kde u všech pojistných rizik uvedla zápornou odpověď. Tomuto projevu vůle odpovídalo i samotné nastavení pojistné smlouvy, v jejímž rámci bylo z měsíčního pojistného 2 000 Kč určeno přibližně 99,9 % na investice a pouze 2 Kč na krytí rizik, tedy pojistná funkce byla zcela potlačena a nešlo o pojištění v materiálním smyslu.

12. Žalobkyně zdůraznila, že pojišťovací zprostředkovatel žalované o absenci pojistného zájmu věděl, případně vědět musel, přesto však pojistnou smlouvu uzavřel, což zakládá absolutní neplatnost smlouvy. Odmítla argumentaci žalované zásadou pacta sunt servanda s tím, že tato zásada se vztahuje pouze na platné smlouvy, zatímco neplatná smlouva žádné závazky nezakládá. Poukázala na to, že soud prvního stupně se otázkou presumpce pojistného zájmu podle § 2762 o. z. zabýval a tuto domněnku považoval za vyvrácenou právě obsahem záznamu o zprostředkování pojištění. Žalobkyně dále uvedla, že mezi záznamem o zprostředkování pojištění a pojistnou smlouvou není skutečný rozpor, neboť obě listiny odpovídají požadavku žalobkyně na investiční produkt bez pojistné ochrany. Pokud byl takový produkt zvolen, šlo o odborné pochybení pojišťovacího zprostředkovatele, které nelze klást k její tíži.

13. K námitce promlčení žalobkyně uvedla, že o neplatnosti pojistné smlouvy po celou dobu jejího trvání nevěděla, ani ji nepředpokládala. To ostatně dokládá to, že se smlouvou opakovaně disponovala, prováděla změny a mimořádné platby pojistného a jednala v důvěře v žalovanou jako odborníka, přičemž naopak žalovaná jako profesionál mohla a měla vědět, že uzavření pojistné smlouvy bez pojistného zájmu povede k její neplatnosti. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhla odvolacímu soudu, aby napadený rozsudek potvrdil a přiznal žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení.

14. Odvolací soud postupem dle § 213 odst. 2 a 4 o. s. ř. zopakoval dokazování záznamem o zprostředkování pojištění (čl. 39 spisu), z něhož zjistil, že žalobkyně uvedla, že již má stávající životní pojištění, úrazové pojištění, zajištění příjmu i zajištění důchodu, životní pojištění se žalovanou si přeje uzavřít kvůli daňovým výhodám a investiční složce. V oddíle 5.2 žalobkyně u požadavku na životní pojištění – pojistná rizika zaškrtla u všech položek navržených pojistných rizik (smrt, invalidita, trvalé následky, nemoc atd.) políčko „ne“. V oddíle 8, který měl sloužit k detailnější specifikaci požadavků klienta s tím, že se vypíší požadavky klienta, které nekorespondují s prvotně uvedenou informací v kolonce 4 a možnostmi v kolonkách 5.1, 5.2, 5.3, 6.1 – 6.3, žalobkyně uvedla, že jejím požadavkem je „využití příspěvku zaměstnavatele“. Ze Zvláštních pojistných podmínek (čl. 41), které byly součástí pojistné smlouvy, odvolací soud zjistil, že v čl. 3.1.a) je v rámci pojištění sjednáno pojištění následujících pojistných událostí (mj.) smrt prvního pojištěného v době trvání pojištění po dovršení věku tří let. V případě pojistné události dle čl. 3.1.a) vyplatí pojišťovna oprávněné osobě plnění, které pro případ smrti odpovídalo sjednané pojistné částce nebo hodnotě podílového účtu podle toho, která hodnota je vyšší než uvedená pojistná částka [čl. 3.2.a)]. Z přehledu došlých plateb (čl. 72) odvolací soud zjistil, že první platba pojistného ve výši 2 000 Kč byla uhrazena dne 10.4.2014 zaměstnavatelem žalobkyně, který pojistné hradil až do 9.12.2016. Následně byla hrazena částka 1 000 Kč přímo žalobkyní od 29.3.2017 do 28.2.2024, kdy byla připsána poslední platba. Nadto byly uhrazeny mimořádně platby dne 16.5.2014 v částce 2 500 Kč a částka 4 000 Kč dne 30.6.2017. Od uzavření pojistné smlouvy do 18.12.2014 bylo uhrazeno pojistné celkem 20 500 Kč, vč. mimořádného pojistného. Od uzavření pojistné smlouvy do 18.12.2021 pak bylo uhrazeno pojistné celkem 129 500 Kč, vč. mimořádného pojistného. Po 19.12.2021 do konce trvání pojistného vztahu bylo uhrazeno 27 000 Kč.

15. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a o. s. ř., a odvolání žalované shledal důvodným.

16. Odvolací soud předně uvádí, že soud prvního stupně ve věci provedl dokazování ke skutečnostem, které byly pro posouzení věci rozhodné. Z důkazů pak učinil odpovídající skutkové závěry, na které odvolací soud pro stručnost zcela odkazuje. Doplnil je pouze o skutková zjištění vztahující se k právním otázkám, které odvolací soud hodnotil odlišně od soudu prvního stupně. Takto bylo předně zjištěno, že pro případ smrti byla žalovaná připravena plnit žalobkyni, resp. oprávněné osobě buď částku odpovídající stavu podílového konta nebo částku 10 000 Kč v závislosti na tom, která je v tu chvíli vyšší. Žalobkyně při vyplňování záznamu z jednání sice uvedla, že v podstatě nemá zájem o sjednání životního pojištění a že její motivací je investiční složka a daňové zvýhodnění; v kolonce určené pro vysvětlení těchto nekorespondujících informací uvedla, že jejím požadavkem je využití příspěvku zaměstnavatele. Konečně pak odvolací soud zjistil, že od uzavření pojistné smlouvy do 18.12.2014, resp. do 18.12.2021 bylo uhrazeno pojistné celkem 20 500 Kč, resp. 129 500 Kč. Po 19.12.2021 do konce trvání pojistného vztahu bylo uhrazeno 27 000 Kč.

17. Odvolací soud pak takto zjištěný skutkový stav po právní stránce posoudil odlišně od soudu prvního stupně. V otázce platnosti pojistné smlouvy pro nedostatek pojistného zájmu ve smyslu § 2762 o. z. odvolací soud uzavřel, že v ujednané smlouvě na sebe žalovaná převzala pojistné riziko a pojistný zájem přítomen byl.

18. Podle § 2758 odst. 1 o. z. platí, že „pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné.“

19. Podle § 2761 o. z. platí, že „pojistný zájem je oprávněná potřeba ochrany před následky pojistné události.“

20. Podle § 2762 odst. 1 o. z. platí, že „pojistník má pojistný zájem na vlastním životě a zdraví. Má se za to, že pojistník má pojistný zájem i na životě a zdraví jiné osoby, osvědčí-li zájem podmíněný vztahem k této osobě, ať již vyplývá z příbuzenství nebo je podmíněn prospěchem či výhodou z pokračování jejího života.“

21. Podle § 2764 odst. 1 o. z. platí, že „neměl-li zájemce pojistný zájem a pojistitel o tom při uzavření smlouvy věděl nebo musel vědět, je smlouva neplatná.“

22. V projednávané věci byla sjednána smlouva o životním pojištění, v níž žalobkyně vystupovala jako pojistník. Pojistné bylo sjednáno (prvotně) v částce 2 000 Kč a bylo cele hrazeno zaměstnavatelem, přičemž pojistné bylo alokováno na rizikovou složku v částce 2 Kč a 1 998 Kč na investiční složku. Zároveň bylo sjednáno, že pro případ smrti žalobkyně jí bude vyplaceno žalovanou 10 000 Kč nebo zůstatek podílového konta, je-li vyšší, přičemž jediným pojistným rizikem, pro které bylo pojištění sjednáno byla smrt žalobkyně nebo dožití věku 65 let.

23. Pokud je ze strany žalobkyně namítána absence pojistného zájmu na její straně, odvolací soud s touto argumentací žalobkyně a soudu prvního stupně nesouhlasí. Z cit. § 2762 odst. 1 o. z., věta první, je zřejmé, že pojistný zájem na vlastním životě pojistníka je dán. Za povšimnutí stojí, že ani komentářová literatura není jednotná v názoru na povahu tohoto ustanovení. Různí autoři se shodují, že, je-li pojištěn život nebo zdraví osob odlišných od pojistníka, je zde dána vyvratitelná právní domněnka pojistného zájmu pojistníka na pojištění (věta druhá cit. ust.). Avšak v případě pojistného zájmu pojistníka na vlastním životě (věta první cit. ust.) se již autoři různí v tom, zda se jedná o domněnku nevyvratitelnou či vyvratitelnou. Hynek Růžička uvádí, že „pokud je pojistník v roli pojištěného, tedy sjednává pojistnou smlouvu pro případ dotčení vlastního života nebo zdraví, je existence pojistného zájmu dána vždy“ (srov. RŮŽIČKA, Hynek. § 2762 [Předmět pojistného zájmu]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 1); shodně též ŠVESTKA, Jiří, Jan DVOŘÁK, Josef FIALA aj. Občanský zákoník: Komentář, Svazek VI, (§ 2521-3081), Wolters Kluwer (dostupné v Systému ASPI), komentář k § 2762. Oproti tomu Šimek dovozuje, že i toto pravidlo je založeno na vyvratitelné domněnce (srov. ŠIMEK, Robert. § 2762. In: MELZER, Filip, TÉGL, Petr a kol. Občanský zákoník § 2716-2893. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 298, marg. č. 8.).

24. Odvolací soud pak dospívá k závěru, že je třeba vyjít z toho, že se jedná sice o domněnku vyvratitelnou, avšak důvody pro její vyvrácení musí být vskutku velmi přesvědčivé, aby bylo možno dospět k závěru o absenci pojistného zájmu pojistníka na jeho vlastním životě. Je totiž skutečností, že život a zdraví jedince jako objekty právních vztahů jsou považovány za právní statky, jež jsou hodny nejvyšší právní ochrany, přičemž jejich místo v hierarchii hodnot je v moderní demokratické společnosti nediskutovatelné a chráněné normami nejvyšší právní síly. Nelze však odhlédnout od toho, že v určitých situacích tomu tak být nemusí, neboť může být zájem na vlastním životě či zdraví pokřivený vlivem určitých nepříznivých životních okolností (např. spekulace na pojistné plnění při poškození zdraví v případech materiálního nedostatku apod.). Vždy tak bude na posouzení všech okolností konkrétní věci závěr, zda byla domněnka vyvrácena či nikoliv.

25. Odvolací soud v projednávané věci zohlednil, tak jako soud prvního stupně avšak s opačným závěrem, obsah záznamu z jednání před uzavřením smlouvy a následné jednání žalobkyně, a dospěl k závěru, že pojistný zájem byl dán. Žalobkyně sice deklarovala, že má již uzavřené jiné životní pojištění, že jako jediné pojistné riziko si přeje pojistit svůj život, a to na minimální částku 10 000 Kč. Zároveň však její motivace k uzavření pojistné smlouvy byly též zcela zřejmé, a to investice, daňové zvýhodnění a využití příspěvku zaměstnavatele. Byla tak srozuměna s tím, že se jedná o pojistný produkt, když bylo sjednáno, že při úmrtí či dožití sjednaného věku jí bude vyplaceno přinejmenším 10 000 Kč. Žalobkyně tak i s tímto, byť ve vztahu k poskytnutému celkovému pojistnému relativně nízkým, pojistným krytím kalkulovala. Stejně tak žalobkyně po celou dobu pojistné hradila, ať již prostřednictvím zaměstnavatele či sama, a smlouvu považovala za platnou. Žalobkyně tak měla zájem na zajištění sebe, příp. oprávněné osoby pro případ nastalé pojistné události, resp. dožití se sjednaného věku právě formou pojistného plnění či hodnoty podílových fondů. Odvolací soud uzavřel, že existenci pojistného zájmu na vlastním životě nelze vyvrátit pouhým poukazem na obsah formuláře vyplňovaného při uzavírání smlouvy, když v tomto záznamu nebyly uvedeny skutečnosti, které by byly schopny zpochybnit zájem žalobkyně na pojistné ochraně jejího života.

26. Stejně jako existence pojistného zájmu je podmínkou platného sjednání pojistné smlouvy i převzetí pojistného rizika pojišťovnou. V projednávané věci byla i tato podmínka odvolacím soudem shledána jako naplněná. Pokud by totiž hodnota podílového účtu ke dni vzniku pojistné události byla nižší než pojistná částka, byla by pojištěnému vyplacena tato pojistná částka, která v případě žalobkyně činila 10 000 Kč. Jednalo se tedy o minimální pojistnou částku pro případ nedostatečné hodnoty podílových fondů. Takto ujednanou pojistnou částku ve výši 10 000 Kč není možné považovat za ryze formální, neboť měla sloužit alespoň k částečné ochraně žalobkyně, např. v případě, že by pojistná událost nastala bezprostředně po uzavření pojistné smlouvy a že došlo k zaplacení jen první platby pojistného nebo v případě negativního vývoje investičního portfolia. To vše s přihlédnutím ke skutečnosti, že platný občanský zákoník žádnou minimální výši pojistné částky nestanoví, stejně tak občanský zákoník v ustanoveních o pojistné smlouvě nevylučuje možnost uzavření investičního životního pojištění, tedy pojištění kombinovaného obsahující složku pojistnou i investiční. S ohledem na smluvní autonomii nelze tedy dovozovat neplatnost smlouvy jen z poměru mezi těmito dvěma složkami a je třeba vycházet z toho, že obě tyto složky byly v dané pojistné smlouvě obsaženy, nikoliv pouze formálně, ale i materiálně. Sjednaná pojistná částka ve výši 10 000 Kč tak měla sloužit k eliminaci nežádoucích následků. Nelze proto dospět k závěru o ryze formální funkci garantované pojistné částky. V pojistné smlouvě tedy není možné dovodit nepřevzetí pojistného rizika, takže lze považovat pojistnou smlouvu za platně sjednanou. Bez povšimnutí nelze ponechat ani skutečnost, že to byla žalobkyně, která mohla v pojistné smlouvě vyjádřit svou vůli a využít možnosti sjednat si vyšší (minimální) pojistnou částku. To však neučinila.

27. V této souvislosti odvolací soud pak poukazuje i na rozhodnutí zdejšího soudu v obdobné věci, a to rozsudek z 12.5.2025, č.j. 21 Co 12/2025-205, který rozhodoval ve skutkově obdobné situaci a od jehož závěrů neshledává v této věci důvod se odchýlit. Odvolací soud tak uzavřel, že pojistná smlouva byla uzavřena platně a žalobní nárok není po právu.

28. Nicméně je třeba poukázat i na to, že soud prvního stupně nehodnotil správně ani žalovanou uplatněnou námitku promlčení, byť vyšel ze správného závěru o tom, že subjektivní promlčecí lhůta trvá tři roky dle § 629 odst. 1 o. z. Podle § 621 o. z. jsou rozhodnými okolnostmi pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo a o osobě povinné k vydání. Judikatura se ustálila v závěru, že pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby pro vydání bezdůvodného obohacení získaného na základě neplatné smlouvy je takovou rozhodující vědomostí znalost oprávněného o těch skutkových okolností, z nichž lze dovodit, že smlouva, z níž bylo plněno, je neplatná (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 3. 2007, sp. zn. 33 Odo 306/2005). Není přitom významné, zda oprávněný má takové právní znalosti, aby byl subjektivně schopen posoudit uvedené skutkové okolnosti a zjistit, že smlouva, podle níž plnil, je neplatná (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 3. 2008, sp. zn. 28 Cdo 3977/2007).

29. V projednávané věci soud prvního stupně dovodil, že žalobkyně od počátku jednání s žalovanou neměla tzv. pojistný zájem a zároveň o důvodech neplatnosti uzavřené smlouvy se dozvěděla až v okamžiku, kdy vyhledala právní pomoc; takový závěr je však vnitřně rozporný. Pokud žalobkyně tvrdí, že od samého počátku neměla zájem na uzavření pojistné smlouvy (tedy nechtěla si sjednat ochranu svého života před nahodilou událostí, protože její motivace byly zcela jiné), pak od počátku znala důvod vedoucí k neplatnosti uzavřené smlouvy (byť jej takto právně nekvalifikovala). Odvolací soud tak uzavírá, že subjektivní promlčecí lhůta počala běžet již okamžiku uzavření smlouvy, resp. běžela vždy od okamžiku úhrady té které částky pojistného. S ohledem na to, že je lhůta dle § 629 o. z. tříletá, je třeba za promlčená považovat veškerá plnění žalobkyně poskytnutá před 18.12.2021. Nepromlčená by tak byla plnění v částce 27 000 Kč, avšak žalovaná před podáním žaloby žalobkyni uhradila částku 135 442 Kč. Tedy jí uhradila více, než by činilo případné nepromlčené bezdůvodné obohacení; to vše při hypotetickém závěru, že byla smlouva uzavřena neplatně, což však nebyla.

30. Stejně tak soud prvního stupně pochybil, když se nezabýval aplikací § 638 o. z., tedy možným promlčením v objektivní promlčecí době. Podle cit. ustanovení se právo na vydání bezdůvodného obohacení promlčí nejpozději za 10 let. Z tohoto pohledu by tak byla promlčena veškerá plnění poskytnutá před 18.12.2014, tedy plnění v částce 20 500 Kč. Při celkovém uhrazeném pojistném v částce 158 500 Kč by tak nepromlčená částka uhrazená na pojistnou smlouvu ve prospěch žalobkyně činila 138 500 Kč. Jak bylo prokázáno, žalovaná pak žalobkyni dobrovolně uhradila částku 135 442 Kč. I při aplikaci objektivní promlčecí lhůty by tak byl nárok žalobkyně z převážné části promlčen. Nadto odvolací soud ještě nemůže odhlédnout od skutečnosti, že až do konce roku 2016 hradil pojistné ve prospěch žalobkyně výlučně její tehdejší zaměstnavatel. Pokud pak žalobkyně dovozuje neplatnost pojistné smlouvy, nemůže se s úspěchem domáhat v režimu bezesmluvním, tj. bezdůvodného obohacení, navrácení plnění, které sama neposkytla. Plnění poskytnuté osobně žalobkyní pak bylo v součtu nižší než částka, kterou poskytla žalobkyni žalovaná před podáním žaloby (90 500 Kč oproti 135 442 Kč).

31. Odvolací soud tak uzavřel, že pojistná smlouva byla uzavřena platně, neboť na straně žalobkyně byl dán pojistný zájem. Z tohoto pohledu tak nelze hodnotit nárok žalobkyně jako oprávněný. Avšak i pro případ, že by snad smlouva platně uzavřena nebyla, byl by nárok žalobkyně promlčen, když žalovaná důvodně uplatnila námitku promlčení, a to jak při zohlednění promlčecí lhůty subjektivní i objektivní. Odvolací soud tedy shrnuje, že odvolání žalované je důvodné ze všech řečených důvodů, a proto postupem dle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. napadený rozsudek změnil tak, že žalobu v celém rozsahu zamítl.

32. Poněvadž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů dle § 224 odst. 2 o. s. ř. Jejich náhradu přiznal podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. v řízení zcela úspěšné žalované. Náhrada sestává ze zaplaceného soudního poplatku za podané odvolání ve výši 1 153 Kč a dále z náhrady za zastoupení zástupkyní z řad advokátů. Tu tvoří odměna za 5 úkonů právní služby po 2 260 Kč (při tarifní hodnotě 28 483 Kč) dle ust. § 7 bod 5 dle § 11 odst. 1 písm a), d) a g) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen, AT“), tj. příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, účast u jednání soudu dne 7.5.2025, doplnění tvrzení na základě výzvy soudu z 6.6.2025 a účast u jednání soudu dne 16.7.2025, dále odměna za 2 úkony právní služby po 2 060 Kč (při tarifní hodnotě sporu v odvolacím řízení 23 058 Kč), tj. sepis odvolání a účast u jednání odvolacího soudu dne 27.1.2026. Dále odvolací soud přiznal 7 náhrad hotových výdajů po 450 Kč dle ust. § 13 odst. 4 AT a 21 % DPH z částky 18 570 Kč, tj. částku 3 890 Kč. Celkem tak odvolací soud přiznal žalované na náhradě nákladů řízení částku 23 623 Kč, jejíž úhradu určil v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) a k rukám právního zástupce žalované (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).