o zaplacení částky 75 000 Kč s příslušenstvím,

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 75 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 12.12.2022 do zaplacení (výrok I) a též náhradu nákladů řízení ve výši 89 562,54 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok II).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal, aby mu žalovaný zaplatil částku 75 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce, neboť žalobce poskytl dne 11.12.2018 žalovanému a jeho spoludlužnici [jméno FO] půjčku ve výši 150 000 Kč, kterou se zavázali vrátit do 11.12.2022. Spoludlužnice uhradila dne 31.1.2024 částku 75 000 Kč, zbytek dluhu žalovaný přes výzvy neuhradil. Žalovaný namítal, že půjčka byla poskytnuta na účet spoludlužnice, tedy nikoliv jemu, a spoludlužnice ji použila na rekonstrukci své nemovitosti, a že si není vědom podpisu smlouvy o půjčce; následně však pravost podpisu uznal.

3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování, které učinil zejména z listinných důkazů (smlouva o půjčce, výpisy z účtu) a z výslechu svědkyně [jméno FO] a účastnické výpovědi žalovaného, v odůvodnění svého rozhodnutí učinil skutkový závěr, který je uveden pod bodem 8 rozsudku, na který odvolací soud pro stručnost odkazuje. Odvolací soud pak považuje za nezbytné zdůraznit následující zjištění: dne 11.12.2018 byla mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným a spoludlužnicí [jméno FO] uzavřena smlouva o půjčce na částku 150 000 Kč, kterou se dlužníci zavázali vrátit do 11.12.2022; částka byla vložena na účet spoludlužnice, z něhož žalovaný vybíral peníze kartou (celkem nejméně 86 000 Kč), přičemž žalovaný nepopřel, že měl přístup k účtu a peníze čerpal. Spoludlužnice uhradila žalobci 75 000 Kč, zbývající část žalovaný neuhradil. Žalovaný ničeho neprokázal ke svému tvrzení, že všechny peníze byly použity na rekonstrukci nemovitosti [jméno FO].

4. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z“) a uzavřel, že mezi žalobcem, žalovaným a jeho tehdejší partnerkou [jméno FO] byla uzavřena smlouva o zápůjčce, žalobce svou povinnost k poskytnutí peněz splnil, když peníze byly vloženy na účet [jméno FO]. Dlužníci však svou povinnost nesplnili, když peníze nevrátili do 11.12.2022, [jméno FO] vrátila 75 000 Kč, avšak zbývající část vrácena nebyla. Soud žalobci přiznal též příslušenství pohledávky podle § 1968 a § 1970 o. z. a ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. o výši úroků z prodlení. Dospěl k závěru, že žalobce splnil svou povinnost poskytnout půjčku, žalovaný ji čerpal a nevrátil, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.

5. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., přiznal žalobci náhradu nákladů ve výši 89 562,54 Kč, sestávající ze soudního poplatku 3 750 Kč a odměny advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 15 úkonů právní služby (výše odměny 4 100 Kč za každý úkon), paušální náhrady hotových výdajů (15 × 300 Kč), náhrady za ztrátu času (8 půlhodin po 100 Kč), cestovného ve výši 4 016,54 Kč a DPH.

6. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný včasné a přípustné odvolání, v němž rozhodnutí vytýká zejména nesprávné skutkové a právní závěry. Především namítá, že zápůjčka je reálným právním úkonem, který vzniká poskytnutím peněz, nikoli podpisem smlouvy. V této souvislosti tvrdí, že částka 150 000 Kč nebyla dne 11.12.2018 poskytnuta žalobcem, ale osobou [jméno FO] z účtu č. [č. účtu]. Z toho dovozuje, že žalobce nebyl aktivně legitimován k podání žaloby. Dále uvádí, že soud nesprávně konstatoval, že peníze byly převzaty a uloženy na účet svědkyně, žalovaný měl přístup k platební kartě a prováděl výběry, což podle něj nebylo prokázáno ani z [aplikace] komunikace, ani ze svědecké výpovědi. Žalovaný rovněž namítá, že soud zamítl jeho návrh na provedení důkazu výpisem z účtu [jméno FO], kterým chtěl doložit své vklady (např. 10 000 Kč dne 9.2.2019 a 4 000 Kč dne 15.11.2019), čímž mu znemožnil prokázat, že část vybraných prostředků na účet vracel. Poukazuje také na to, že soud jej nepoučil o nutnosti doložit tvrzení, že peníze byly použity na rekonstrukci domu [jméno FO], a rozsudek proto považuje za překvapivý.

7. Žalovaný dále rozporuje přiznanou náhradu nákladů řízení ve výši 89 562,54 Kč, která zahrnuje 15 úkonů právní služby. Tvrdí, že v tak jednoduché věci nebyly všechny úkony účelné, zejména vyjádření z 11.11.2024, 19.11.2024 a 6.12.2024, protože žalobce měl skutkový stav uvést již v žalobě. Vyjádření ze dne 16.5.2024 považuje za poloviční úkon, porady z 6.10.2024 a 18.10.2022 nebyly dle jeho mínění doloženy. Zpochybňuje také nárok na náhradu za ztrátu času (8,5 hodin po 100 Kč) a cestovné na trase [adresa] ve výši 4 016,54 Kč, protože právní zástupce žalobce má podle doložených dokumentů pobočku v [adresa].

8. Z uvedených důvodů žalovaný navrhuje odvolacímu soudu, aby rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žaloba se v celém rozsahu zamítá a žalovanému se přiznává náhrada nákladů řízení.

9. Žalobce ve svém vyjádření k odvolání žalovaného uvádí, že tvrzení žalovaného o[Anonymizováno]neexistenci zápůjčky a aktivní legitimaci žalobce jsou nepravdivá a v přímém rozporu s důkazním materiálem, zejména s výpisy z účtu, e-mailovou a SMS komunikací a svědeckou výpovědí [jméno FO]. Zdůrazňuje, že zápůjčka byla řádně poskytnuta, žalovaný prostředky přijal a jejich existenci v řízení uznal, proto nelze připustit, aby se bezdůvodně obohatil popíráním smlouvy či nakládáním s penězi. Podle žalobce žalovaný v řízení před soudem prvního stupně účelově uplatňoval stále nové námitky a důkazní návrhy, které byly irelevantní a opožděné, čímž se snažil odvést pozornost od podstaty věci. K námitkám proti přiznané výši náhrady nákladů řízení žalobce uvádí, že sídlo jeho právního zástupce je v [adresa], odkud se dopravuje k jednáním, a že úkony právní služby byly nezbytné vzhledem k taktice žalovaného, který odmítal smírné řešení a svým postupem způsobil navýšení nákladů. Rozsudek soudu prvního stupně považuje žalobce za věcně i právně správný. Z uvedených důvodů žalobce navrhuje odvolacímu soudu, aby napadený rozsudek potvrdil a přiznal žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení.

10. Odvolací soud postupem dle § 213 odst. 2 o.s.ř. zopakoval dokazování výpisem z bankovního účtu vedeného na jméno [jméno FO], z něhož zjistil, že dne 11.12.2018 byla na účtu zaúčtována příchozí platba 150 000 Kč z účtu č. [č. účtu], označeného jménem [jméno FO].

11. Po takto doplněném dokazování odvolací soud korigoval skutkové závěry soudu prvního stupně, které jsou uvedeny shora pod bodem 3, tak, že částka 150 000 Kč byla žalovanému a spoludlužnici poskytnuta dne 11.12.2018 bezhotovostním převodem na bankovní účet paní [jméno FO] z účtu paní [jméno FO], manželky žalobce a matky paní [jméno FO] (tyto rodinné vazby byly mezi účastníky nesporné). Odvolací soud k tomu dodává, že bankovní účet paní [jméno FO] byl ve smlouvě o zápůjčce označen jako účet, na který má být půjčka vrácena. Tuto skutečnost (tj. že byly peníze poskytnuty na bankovní účet [jméno FO]) potvrdil v rámci účastnického výslechu žalovaný a svědkyně [jméno FO].

12. Odvolací soud poté přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a o. s. ř., a odvolání žalobce do meritorního posouzení věci neshledal důvodným, avšak co do nákladového výroku jej shledal částečně důvodným.

13. Podle § 2390 o. z. platí, že „přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce“.

14. Podle § 713 odst. 3 o. z. platí, že „z právních jednání týkajících se společného jmění nebo jeho součástí jsou manželé zavázáni a oprávněni společně a nerozdílně“. Podle § 1877 o. z. pak platí, že „je-li dlužník zavázán plnit více věřitelům oprávněným vůči němu společně a nerozdílně, může kterýkoliv z nich žádat celé plnění. […]“ Konečně podle § 1871 odst. 1 o. z. platí, že „každý z několika spoludlužníků dělitelného plnění je dlužen jen svůj díl […], ledaže smlouva, zákon nebo rozhodnutí soudu nestanoví jinak“.

15. Odvolací soud uvádí, že soud prvního stupně ve věci provedl dokazování ke skutečnostem, které byly pro posouzení věci rozhodné, byť prováděl dokazování též ke skutečnostem pro posouzení věci nevýznamným. Z důkazů pak učinil odpovídající skutkové závěry, s výjimkou korekce shora učiněné odvolacím soudem. V ostatním má odvolací soud skutkové závěry za správné, tedy že mezi žalobcem, žalovaným a paní [jméno FO] bylo sjednáno, že žalobce dlužníkům poskytne 150 000 Kč a dlužníci mu částku vrátí nejpozději do 11.12.2022. Žalobce svou povinnost splnil, avšak dlužníci mu poskytnutou částku ve smluvené době nevrátili, resp. paní [jméno FO] mu vrátila 75 000 Kč po uplynutí sjednané doby.

16. Pro důvodnost nároku z titulu smlouvy o zápůjčce je třeba pouze to, aby žalobce prokázal, že došlo k uzavření smlouvy tvrzeného obsahu a že žalovanému předal smluvený předmět zápůjčky, a dále tvrzení, že žalovaný předmět nevrátil. V projednávané věci byly uvedené skutečnosti prokázány. Sám žalovaný ve své účastnické výpovědi uvedl, že smlouvu podepsal a že s paní [jméno FO] obdrželi peníze na bankovní účet paní [jméno FO]; to pak potvrdila v řízení i svědkyně [jméno FO], nadto to bylo prokázáno též obsahem smlouvy a výpisem z bankovního účtu paní [jméno FO]. Žalovaný pak v řízení ani netvrdil, že by poskytnuté prostředky vrátil. Již jen z tohoto důvodu je rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž žalobě zcela vyhověl, správné. Námitky žalovaného, že předmět zápůjčky byl použit na rekonstrukci domu paní [jméno FO] či že žalovaný vkládal určité (blíže netvrzené) prostředky na účet pan [jméno FO], se tak míjejí s předmětem řízení.

17. Námitka žalovaného, že na straně žalobce schází aktivní procesní legitimace, neboť peníze byly zaslány z účtu paní [jméno FO], taktéž není důvodná. V řízení bylo odvolacím soudem zjištěno, že peníze byly na účet paní [jméno FO] zaslány z účtu, vedeného na jméno [jméno FO]. Zároveň ale bylo zjištěno, že paní [jméno FO] je manželkou žalobce a matkou paní [jméno FO], stejně tak bylo zjištěno, že číslo účtu, na který měly být peníze vráceny, je shodné s číslem účtu paní [jméno FO]. Nadto žalovaný i svědkyně [jméno FO] vypověděli, že jim peníze byly zaslány na základě smlouvy na bankovní účet, přičemž svědkyně [jméno FO] uvedla, že všem dohodám ohledně půjčky byla přítomna též její matka, paní [jméno FO]. Odvolací soud předně uvádí, že všechna tato skutková zjištění svědčí o běžném jednání v rámci rodiny, kde rodič(e) půjčí finanční prostředky své dceři a jejímu partnerovi. Odvolací soud uzavřel, že zapůjčené finanční prostředky byly buď výlučným vlastnictvím žalobce, který je dlužníkům poskytl prostřednictvím bankovního účtu vedeného na svou manželku, anebo se mohlo jednat o prostředky, které měl žalobce ve společném jmění manželů s paní [jméno FO] a které byly dlužníkům poskytnuty prostřednictvím bankovního účtu, vedeného na jméno paní [jméno FO].

18. Ze shora citovaných ustanovení o společných závazcích je nutno uzavřít, že je nerozhodné, zda finanční prostředky představovaly výlučné jmění žalobce či byly součástí společného jmění manželů [jméno FO]. Jednalo-li se o prostředky ze společného jmění, jsou ze závazku oprávněni žalobce i paní [jméno FO] společně a nerozdílně (§ 713 odst. 3 o. z.), každý ze solidárních věřitelů pak může požadovat po dlužníku celé plnění (§ 1877 o. z.). Je tak zřejmé, že žalobce je aktivně legitimován k uplatnění nároku, ať již jde o jeho výlučný závazek či závazek ze společného jmění manželů. Z tohoto důvodu pak nebylo nezbytné v řízení prokazovat, o jaké prostředky se jednalo. Jen na okraj pak odvolací soud poznamenává, že námitka (relativní) neplatnosti právního jednání učiněného bez souhlasu druhého manžela dle § 714 odst. 2 o. z. náleží pouze druhému z manželů, nikoliv třetí osobě, zde žalovanému, který ji uplatnil.

19. Pro úplnost pak odvolací soud uvádí, že žalobce žalobou po žalovaném požadoval pouze jeho díl společného dluhu, jak odpovídá § 1781 odst. 1 o. z.

20. Odvolací soud tak napadený rozsudek ve výroku I jako věcně zcela správný potvrdil postupem dle § 219 o.s.ř., přičemž přisouzené příslušenství uplatněného nároku odpovídá § 1970 o. z., když za počátek prodlení soud prvního stupně správně považoval den následující po sjednaném datu splatnosti dluhu. Výše zákonného úroku z prodlení odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

21. Odvolací soud však shledal částečně důvodným odvolání žalovaného do výroku II o náhradě nákladů řízení. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. platí, že náhrada přísluší pouze za náklady potřebné k účelnému uplatňování práva.

22. Odvolací soud se ztotožňuje se žalovaným, že nikoliv všech 15 úkonů právní služby, za něž soud prvního stupně poskytl náhradu, lze považovat za účelné. Odvolací soud považoval za účelně poskytnutých celkem 9 úkonů právní služby, učiněných v řízení před soudem prvního stupně, a to úkony dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, vyjádření k výzvě soudu z 28.5.2024, účast u jednání dne 14.11.2024, písemné doplnění tvrzení po poučení dle § 118a o.s.ř. z 19.11.2024, účast u jednání dne 23.1.2025, dne 28.4.2025 a písemné podání 16.5.2025 nahrazující – k výzvě soudu – účast u jednání soudu dne 19.5.2025).

23. Odvolací soud nepovažoval za účelně vynaložené náklady za porady zástupce se žalobcem ve dnech 6.10.2024 a 18.10.2024, když odvolací soud neshledal důvod proto, aby v takto jednoduché věci probíhaly opakované porady, přesahující 1 hodinu. Stejně tak neúčelná byla opakovaně doplňovaná písemná podání (podání z 11.11.2024 těsně předcházelo ústnímu jednání a mohlo být učiněno při jednání, podání z 6.12.2024 obsahovalo tvrzení, jež měla být účelně obsažena již v podání z 19.11.2024). Dále odvolací soud nepřiznal odměnu za úkony, za něž odměna dle § 11 advokátního tarifu nepříslušní, a to za žádost o odročení jednání z 6.1.2025 a za účast zástupce při prvním setkání s mediátorem; nákladem řízení dle § 137 odst. 1 o.s.ř. je odměna mediátora za první setkání, nikoliv odměna zástupce účastníka při takovém jednání, na něž nenavazuje samotné mediační jednání na základě uzavřené smlouvy o mediaci. Odvolací soud tak shledal účelně poskytnutých celkem 9 úkonů právní služby v řízení před soudem prvního stupně.

24. Výše odměny za jeden úkon právní služby dle § 7 bod 5 cit. vyhl. činí částku 4 100 Kč, jak správně určil soud prvního stupně. Odvolací soud pak k odměně za jednotlivé úkony právní služby přiznal též paušální náhradu nákladů dle § 13 odst. 4 cit. vyhl., a to ve výši 300 Kč za úkony učiněné před 1.1.2025 (celkem 6 úkonů) a ve výši 450 Kč za úkony učiněné po tomto datu (celkem 3 úkony). Dále pak náhrada nákladů sestává i z náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 3 750 Kč a z náhrady za DPH v částce 8 401 Kč (tj. 21 % z 40 050 Kč).

25. Zároveň odvolací soud nepřiznal náhradu za cestovné a ztrátu času na cestě, neboť odvolací soud zjistil z webové prezentace právního zástupce, že disponuje pobočkou kanceláře v [adresa]. Náhrada za cestovné do sídla soudu mu tak nepřísluší, neboť cestu mohl vykonat pouze se sídla své pobočky v rámci [adresa].

26. Celkem tak odvolací soud považoval za správnou výši nákladů řízení před soudem prvního stupně v částce 52 201 Kč, v tomto směru pak změnil nákladový výrok soudu prvního stupně dle § 220 odst. 1 o.s.ř. a ve zbývající části výrok potvrdil dle § 219 o.s.ř., neboť soud prvního stupně rozhodl správně o uložení povinnosti k náhradě nákladů (§ 142 odst. 1 o.s.ř.), jejich náhradu určil v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

27. Konečně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení, které přiznal v plné výši procesně úspěšnému žalobci dle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Náhrada náleží za dva úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. d) a g) a.t. (písemné vyjádření k odvolání žalovaného a účast u jednání odvolacího soudu) po 4 100 Kč a za 2 paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. Dále žalobci náleží též náhrada za DPH ve výši 1 911 Kč. Celkem tak odvolací soud uložil žalovanému zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 11 011 Kč, a to v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).