pro Prahu 4 dne 4. 9. 2023 sp. zn. 31 T 69/2022 a rozhodl

1. Napadeným rozsudkem byl obžalovaný [příjmení] [jméno] [příjmení] podle § 226 písm. a) tr. řádu zproštěn obžaloby pro skutek právně kvalifikovaný jako zločin podplacení podle § 332 odst. 1, alinea druhá, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jehož se měl ve stručnosti dopustit tak, že jako člen představenstva [právnická osoba] a.s. dne [datum] na schůzce v prostorách restaurace Na Pekařce na adrese [adresa], měl nabídnout zástupci konsorcia bank, zaměstnanci společnosti [právnická osoba], [jméno] [příjmení] prostřednictvím magnetické tabulky s textem ve znění„ [anonymizováno] Ti nabízí 2 000 000 Kč, jeden před a jeden po, když bude financování akceptovatelné.“, finanční částku ve výši 2 000 000 Kč jako úplatek výměnou za doporučení možnosti refinancování úvěru bez nutnosti spoluúčasti Ing. [anonymizováno] ke schválení úvěrovému výboru, to vše poté, co proběhla předchozí formální jednání mezi dlužníky [právnická osoba] a.s, [právnická osoba], a [právnická osoba], zastoupené jejich jediným akcionářem [právnická osoba] a.s., a věřitelem bankou [příjmení] [příjmení] [příjmení] Republic and [právnická osoba], a to o možnostech refinancování úvěru v celkové výši 934 000 000 Kč, který nabýval splatnosti k [datum], kdy předmětem úvěru bylo financování projektu„ Aquapalace [obec]“, a tato jednání vyústila dne [datum] v konečnou nabídku konsorcia bank na refinancování za zpřísněných podmínek spočívajících zejména v mimořádné splátce z vlastních zdrojů Ing. [anonymizováno] jako jediného akcionáře [právnická osoba] a.s.

2. Proti tomuto rozsudku podal včas řádně odvolání státní zástupce v neprospěch obžalovaného proti zprošťujícímu výroku. Ve svých odvolacích námitkách nesouhlasí se soudem v tom, že výpověď svědka [příjmení] je nevěrohodná a osamocená. Bezprostředně po proběhlé schůzce dne [datum] svědek věc ohlásil svým nadřízeným [příjmení] a [příjmení], a již dne [datum] věc ohlásil elektronicky Útvaru compliance banky. Její pracovník Mgr. [příjmení] následně podal písemně trestní oznámení. Výpověď svědka [příjmení] je celistvá, nelze v ní dohledat takové rozpory, které by mohly vést soud k hodnocení výpovědi svědka [příjmení] jako nevěrohodné. Svědek [příjmení] po předmětné schůzce s obžalovaným informoval e- mailem o jejím obsahu své nadřízené, když obsahem e-mailu jsou shodně informace, že mu byl obžalovaným jménem [anonymizováno] (vlastníka [právnická osoba] a.s.) nabídnut úplatek ve výši 2 000 000 Kč výměnou za to, aby se změkčily podmínky k prodloužení financování podnikání dlužníků zmíněným úvěrem. Státní zástupce má za to, že skutkové závěry soudů jsou nesprávné, když vycházejí z nesprávného hodnocení důkazů prováděného soudem jednostranně ve prospěch obžalovaného a především tak z nesprávného vyhodnocení výpovědi svědka [jméno] [příjmení]. Soud při hodnocení věrohodnosti svědka [příjmení] zcela opomněl provést další zcela zásadní úvahu, a sice jakou by měl svědek vůbec motivaci vypovídat nepravdu, resp. obžalovaného svojí výpovědí křivě obvinit. S touto otázkou se pak soud nevypořádal vůbec. Výpověď svědka [příjmení] pak sice je jediným přímým důkazem o jednání obžalovaného, popsaném ve výroku obžaloby, ve světle výše uvedeného však plně věrohodným a současně je tento přímý důkaz podpořen ucelenou řadou dalších nepřímých důkazů. Předně je třeba poukázat na výpovědi ostatních pracovníků banky ([příjmení], [příjmení], [příjmení]), kteří všichni plně konzistentně s tím, co vypověděl svědek [příjmení] popsali, jak jim svědek [příjmení] bezprostředně po schůzce v restauraci nabídku úplatku vylíčil. Lze uzavřít, že skutek tak, jak je popsán ve výroku obžaloby, byl na podkladě provedených důkazů prokázán, když však podstatnou část důkazů soud I. stupně nesprávně hodnotil. Státní zástupce proto navrhuje, aby Městský soud v Praze jako soud odvolací zrušil napadený rozsudek a věc vrátil soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí, přičemž by měl zopakovat v odvolání státního zástupce uvedené důkazy, které soud I. stupně nesprávně hodnotil a vyvodil z nich nesprávné skutkové závěry.

3. Městský soud v Praze přezkoumal podle § 254 odst. 1 tr. řádu napadený rozsudek a jemu předcházející řízení a dospěl k následujícím závěrům. Řízení předcházející vydání napadeného rozsudku netrpí žádnými podstatnými procesními vadami. Obvodní soud provedl dokazování v dostatečném rozsahu. Důkazy odpovídajícím způsobem hodnotil v souladu s ust. § 2 odst. 6 tr. řádu, z tohoto ustanovení příkře nevybočil, aby měl odvolací soud vůbec právo do napadeného rozsudku zasáhnout. Odvolací soud souhlasí s hodnocením důkazní situace soudem I. stupně, proto nebude provádět v podstatě celé dokazování znovu ve smyslu návrhu státního zástupce v nynějším odvolání. Odvolací soud znovu připomíná, že pro posouzení celé věci je zejména významné to, že výpověď svědka [příjmení] stojí proti opačnému tvrzení obžalovaného úplně osamocena. Celá záležitost se udála mezi dvěma osobami, šlo o bezeslovnou nabídku jakéhosi úplatku mezi těmito dvěma osobami, text na údajné magnetické tabulce nebyl příliš určitý, zmíněná tabulka se nenalezla. Po údajné nabídce úplatku nezůstaly žádné stopy, včetně dalších přímých svědeckých. Obvodní soud doplnil dokazování ve smyslu pokynů odvolacího soudu, tedy zejména výpověďmi pracovníků banky, kterým se svědek [příjmení] s nabídkou úplatku svěřil, ale logicky z nich nemohlo být zjištěno (a také nebylo) nic, co by přímo osvětlovalo podrobnosti inkriminované schůzky obžalovaného se svědkem [příjmení] v restauraci.

4. Závěrem řečeno – v aktuální fázi trestního řízení byly možnosti dokazování úplně vyčerpány a nyní se tedy jedná pouze o hodnocení provedených důkazů.

5. Podle § 2 odst. 6 tr. řádu soud hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení logicky, jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, když tomuto obvodní soud při svém postupu dostál.

6. Podle konstantní judikatury nemůže odvolací soud zrušit napadený rozsudek jen proto, že důkazy hodnocené již soudem I. stupně hodnotí jiným do úvahy připadajícím způsobem s jiným výsledkem – v dané věci se navíc odvolací soud s hodnocení důkazů soudem I. stupně zcela ztotožňuje. Zasáhnout do napadeného rozsudku v tomto ohledu by mohl odvolací soud pouze tehdy, pakliže by shledal, že hodnocení důkazů soudem I. stupně příkře vybočuje z ust. § 2 odst. 6 tr. řádu, což se v dané věci rozhodně nestalo.

7. Zdrojem a jádrem důkazní situace je průběh skutkového děje mezi obžalovaným a svědkem [příjmení] v restauraci. Rozhodující jsou tedy výpovědi těchto dvou osob. Všechny další důkazy jsou jen odvozené (výpovědi osob o tom, co jim říkal svědek [příjmení]) nebo nepřímé (listinné důkazy týkající se průběhu úvěrového vztahu před i po činu).

8. Jestliže státní zástupce namítá neobjektivní hodnocení výpovědi svědka [příjmení], tak osamocenost tohoto důkazu neumožňuje dospět k jednoznačnému závěru o vině obžalovaného – je sice pravda, že svědek [příjmení] neměl žádný důvod si věc vymyslet, na druhé straně ale ani obžalovaný neměl k činu mimořádně výrazný motiv, když ani nemohl mít jistotu, že svědek [příjmení] úvěrový proces ovlivní, a navíc měl reálné možnosti si finance opatřit jinde, což se i objektivně následně potvrdilo.

9. Pročež odvolacímu soudu nezbylo, než odvolání státního zástupce jako nedůvodné postupem dle § 256 tr. řádu zamítnout.