pro [část Prahy] dne 7.9.2022, sp.zn. 1 T 81/2022 a rozhodl

1. Napadeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 7.9.2022, sp.zn. 1 T 81/2022 byla obžalovaná [příjmení] [jméno] shledána vinnou zločinem podplacení podle § 332 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku, kterého se dle výroku napadeného rozsudku dopustil tím, že

dne [datum] v době okolo 17:10 hodin, v [obec a číslo], v zázemí prodejny Tesco v Obchodním centru [část obce] na adrese [ulice a číslo], poté, co z předmětné prodejny odcizila 1 ks lahve rumu o objemu 0,2 litru a 1 ks lahve vodky o objemu 0,2 litru v celkové ceně 179,80 Kč, přičemž byla ostrahou prodejny zadržena z důvodu podezření ze spáchání přestupku proti majetku, k jehož vyřešení byla přivolána uniformovaná hlídka Policie České republiky ve složení prap. [jméno] [příjmení], OEČ: 333 726, a nstržm. [jméno] [příjmení], OEČ: 337 246, která se rozhodla za spáchání přestupku uložit obžalované pokutu ve výši 2.000 Kč příkazem na místě, poskytla prap. [příjmení] finanční hotovost v podobě jedné bankovky v nominální hodnotě 200 PLN (odpovídající dle kurzu ČNB ke dni [datum] částce ve výši 1.046 Kč), a to tak, že poté, co byla informována o tom, že pokutu může zaplatit na místě v hotovosti, avšak pouze v české měně, jinak jí bude vypsána složenka, kterou musí uhradit do 15 dnů, se dotázala, zda nemůže prap. [příjmení] dát 200 PLN a on by nic nepsal, dále se zeptala proč ne, že mu dá peníze a nemusí nic psát, v návaznosti na což prap. [příjmení] řekl, že nerozumí, a zeptal se, zda mu obžalovaná chce dát peníze a on nebude nic nikam psát, kdy na to obžalovaná odpověděla„ no nemusíte to nikam psát“, a poté, co byla prap. [příjmení] dotázána, zda ví, že se dopouští trestného činu, a zda ví, že to nemohou přijmout, neboť se jedná o trestný čin, obviněná mlčela a lehce pokývla hlavou na znamení srozumění, a když prap. [příjmení] pokračoval a zeptal se, zda obžalovaná pořád trvá na tom, že mu dá zloté, na což odpověděla„ no“, a on to nebude nikam psát, na což zase odpověděla„ ne“, vzápětí vytáhla ze své kabelky jednu bankovku v nominální hodnotě 200 PLN a položila ji na stůl před prap. [příjmení], a k dotazu, zda prap. [příjmení] tedy dává 200 zlotých, opět odpověděla„ no“, a když pokračoval a řekl,„ abych to nikam nepsal“, mávla obviněná rukou a chtěla si ze stolu vzít svůj cestovní doklad.

Za výše specifikované jednání byla obžalovaná [příjmení] [jméno] odsouzena podle § 332 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obžalované dále uložen trest propadnutí věci, a to 1 ks bankovky v nominální hodnotě 200 PLN, výrobního čísla BS4544808.

2. Proti tomuto rozsudku podala obžalovaná řádně a včas odvolání prostřednictvím svého obhájce, kdy odvolání směřuje do výroku o vině i trestu a vytýká napadenému rozsudku a řízení, které mu předcházelo následující vady.

3. Obhajoba má za to, že nalézací soud se v rozsudku nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí a jsou rovněž dány pochybnosti o úplnosti skutkových zjištění. Výrok o vině je založen zejména na výpovědi obou policistů a kamerových záznamech. Nebyla však vyvrácena obhajoba obžalované, která jednoznačně uvedla, že pouze nesprávně pochopila celou situaci a chtěla pokutu uhradit v hotovosti na místě. Špatně rozuměla zasahujícím policistům. Byl to sám prap. [příjmení], který hovořil o tom, že je možné věc vyřídit uhrazením pokuty na místě. Obžalovaná tak chtěla učinit, když na Ukrajině se obdobné věci řeší blokovou pokutou na místě a tuto je tam možné hradit i v cizí měně. Obžalovaná dále poukazuje na skutečnost, že z odůvodnění rozsudku není patrné, jakými úvahami se nalézací soud při hodnocení jednotlivých relevantních skutečností řídil. Z odůvodnění napadeného rozsudku dále není zřejmé, na základě jakých konkrétních poznatků a závěrů rozhodl nalézací soud o vině a trestu obžalované a v čem spatřuje naplnění subjektivní stránky skutkové podstaty zločinu podplácení dle § 332 odst.1, 2 písm. b) trestního zákoníku, tedy v čem je spatřováno zavinění ve formě úmyslu. S ohledem na skutečnost, že obžalovaná brojí proti výroku o vině, nemůže souhlasit ani s výrokem o trestu.

S ohledem na uvedené proto navrhuje, aby odvolací soud na základě odvolání obžalované napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil dle § 258 odst. 1 písm. b) tr. řádu a znovu rozhodl v souladu s § 259 odst. 3 tr. řádu tak, že se dle § 226 písm. a) tr. řádu obžalovaná zprošťuje obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obžalovaná stíhána.

4. Státní zástupce ve veřejném zasedání konaném u Městského soudu v Praze navrhl odvolání obžalované zamítnout jako nedůvodné, když má za to, že napadený rozsudek je správný, právní kvalifikace odpovídá provedenému dokazování, řízení netrpí procesními vadami a uložený trest není nepřiměřeně přísný.

5. Městský soud v Praze jako soud odvolací ve smyslu § 254 odst. 1 tr. řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost odvoláním napadených výroků rozsudku obvodního soudu z hlediska vytýkaných vad a stejně tak i správnost postupu řízení, které napadenému rozsudku předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání obžalované není důvodné. Pokud jde o procesní stránku, nebyly zjištěny žádné procesní vady řízení, které by předcházely vynesení napadeného rozsudku a Městský soud v Praze jako soud odvolací nedospěl k závěru, že by zde byl důvod uvedený v § 258 odst. 1 písm. a) tr. řádu pro zrušení rozsudku.

6. Ze spisových podkladů je zřejmé, že z hlediska ustanovení § 2 odst. 5 tr. řádu nalézací soud provedl potřebné a reálně dostupné důkazy, které mohly k objasnění skutkového stavu věci přispět a vytvořil si tak odpovídající skutkový základ pro svoje rozhodnutí. Okolnosti svědčící proti obžalované byly objasňovány se stejnou pečlivostí jako okolnosti svědčící v její prospěch. Tyto důkazy pak soud I. stupně následně ve smyslu ustanovení § 2 odst. 6 tr. řádu podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu řádně vyhodnotil, kdy jeho zhodnocení vyústilo správně ve výrok o vině obžalované [příjmení] [jméno] žalovaným trestným činem. Pakliže nalézací soud v souladu s jednou ze stěžejních zásad trestního řízení, zásadou volného hodnocení důkazů, dospěl k výše uvedenému verdiktu s tím, že provedené důkazy mu k bezpečnému prokázání viny ve smyslu napadeného rozsudku plně postačují, nemohl městský soud do této individuální rozhodovací pravomoci a individuální odpovědnosti obvodního soudu za spravedlivé a zákonné rozhodnutí jakkoliv zasahovat, neboť dokazování považuje za úplné a zároveň zjistil, že při analýze důkazního materiálu bylo postupováno podle shora citovaného procesního ustanovení. Hodnocení důkazů výlučně spadá do domény toho soudu, před kterým jsou důkazy prováděny, tj. soudu prvního stupně, a za situace kdy rozbor důkazů je proveden v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. řádu, k čemuž v daném případě bezpochyby došlo.

7. Po provedeném přezkumném řízení Městský soud v Praze konstatuje, že rozhodnutí, které nalézací soud učinil, je namístě přisvědčit, přičemž lze plně odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku, v němž nalézací soud představuje jednotlivé důkazní prostředky a prezentuje jejich podstatný obsah (body 1. až 7. odůvodnění napadeného rozsudku), a následně tyto hodnotí jednotlivě i v jejich souhrnu a činí své skutkové a právní závěry (bod 8. až 10. odůvodnění napadeného rozsudku) a rozvádí, jakými úvahami byl veden při ukládání trestu (bod 11. a 12. odůvodnění napadeného rozsudku).

8. Odůvodnění rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 není potřeba dále obsáhleji citovat, postačí zde na toto odkázat, jak bylo učiněno shora. Uvedený postup je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR, vycházející z judikatury Evropského soudu pro lidská práva, (dále též ESLP), z níž je zřejmé, že odvolací soud se při zamítnutí odvolání v principu může omezit na převzetí odůvodnění soudu nižšího stupně (srov. usnesení ÚS ČR sp.zn. II. ÚS 2947/08, vycházející zejména rozhodnutí ESLP ve věci [příjmení] vs. Španělsko). Odvolací soud se s logickým odůvodněním napadeného rozhodnutí plně ztotožňuje.

9. Pokud se týká námitek vyslovených obžalovanou, tyto nemohou obstát a odvolací soud se s nimi naopak nemůže ani částečně ztotožnit. Námitce, že obžalovaná nepochopila, co jí policista říká, a pouze chtěla na místě uhradit pokutu, není možno přisvědčit z následujících důvodů. Obžalovaná byla policistou prap. [příjmení] upozorněna, že věc je možno vyřešit uhrazením pokuty na místě proti vypsání potvrzení o úhradě pokuty. Když nabízela policistovi polskou bankovku, byla upozorněna, že uhradit pokutu na místě je možné pouze v české měně. Z její reakce na toto sdělení, že nemá české peníze, je zřejmé, že policistovi rozuměla. Toto je slyšet i z jejích dalších reakcí na sdělení policisty zachycených na kamerovém záznamu. Ostatně i při výslechu zadržené osoby dne [datum] obžalovaná (ještě v pozici zadržené) nepožadovala přítomnost tlumočníka a uváděla, že česky nebo slovensky rozumí velmi dobře. Nalézací soud se v odůvodnění napadeného rozsudku dostatečně vypořádal i se subjektivní stránkou předmětného zločinu, když dovodil, že obžalovaná jednala v úmyslu přímém a nabídla a následně i poskytla policistovi úplatek proto, aby celou věc již dále neřešil a ona mohla odejít, což je zřejmé i z kamerových záznamů, kdy poté co posune bankovku k policistovi, nečeká na vyplnění potvrzení o uhrazení pokuty a rovnou se natahuje rukou pro svůj cestovní pas. Dotazům policisty, zda si obžalovaná přeje, aby si on skutečně vzal bankovku a za to„ nic nepsal“ přitakává obžalovaná jak jednoslabičnými slovy, tak i neverbálně.

Odvolací soud ještě na okraj poznamenává, že když se v závěru veřejného zasedání dotazoval obžalované, na jakou adresu jí má nalézací soud zaslat písemné vyhotovení usnesení Městského soudu v Praze, obžalovaná reagovala dobrou češtinou a bylo patrné, že českému jazyku velmi dobře rozumí.

10. Za těchto okolností, když bylo zjištěno, že nalézací soud postupoval při hodnocení důkazů důsledně podle ustanovení § 2 odst. 6 tr. řádu a učinil logicky odůvodněná a úplná skutková zjištění, nemohl by odvolací soud podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. řádu zrušit napadený rozsudek jen proto, že by sám na základě svého přesvědčení hodnotil tytéž důkazy s jiným v úvahu přicházejícím výsledkem.

11. Pochybení pak odvolací soud neshledává ani ve výroku o uloženém trestu, a to v jeho druhu a výši. Trest odnětí svobody, uložený podmíněně ve výměře 12 měsíců, shledává zcela zákonným a správným (nikoliv v rozporu s ustanovením § 258 odst. 1 písm. e) tr.řádu). Obžalované byl nalézacím soudem uložen trest odnětí svobody na samé spodní hranici zákonné trestní sazby (1 roky až 6 let), který byl podmíněně odložen na poměrně krátkou zkušební dobu v délce 18 měsíců. Nalézací soud se vypořádal se skutečnostmi a okolnostmi, které jej k uložení tohoto trestu vedly, a odvolací soud na toto odůvodnění odkazuje. Uložený trest rozhodně nelze považovat za nepřiměřeně přísný zejména s ohledem na míru společenské škodlivosti jednání obžalované. Svým přístupem k následnému trestnímu stíhání obžalovaná neprojevila byť náznak jakékoliv sebereflexe či lítosti nad svým počínáním. Její jednání bylo jednoznačně promyšlené, když zasahujícímu policistovi nabízela předmětnou bankovku s tím, že tak celá věc bude vyřešena a on nemá nic nikam psát. Trest propadnutí věci 1 ks bankovky v nominální hodnotě 200 PLN, výrobního čísla BS4544808 tj. věci, která byla nástrojem trestné činnosti, je pak uložen zcela v souladu se zákonem a odpovídající judikaturou.

12. Ze všech těchto shora uvedených důvodů dospěl odvolací soud k jednoznačnému závěru, že odvolání obžalovaného je nedůvodné, a proto toto podle § 256 tr.řádu zamítl.