o zaplacení 2 930 EUR s příslušenstvím (evropské řízení o drobných nárocích)

1. Žalobce je výlučným vlastníkem majetkových autorských práv k fotografiím pořízeným panem [jméno FO] které nabízí prostřednictvím webové stránky [adresa] jako limitované fotografie za exkluzivních licenčních podmínek. Žalovaný na své webové stránce [adresa] bez souhlasu žalobce neoprávněně zobrazil fotografii s názvem [podezřelý výraz], která je dílem výše uvedeného autora a byla původně zveřejněna právě na stránkách žalobce. O tomto porušení se žalobce dozvěděl dne [datum] a začal toto právně řešit. Dle žalobce je jeho cenový model nastaven tak, že licence jsou poskytovány výhradně jednotlivým subjektům v rámci konkrétního odvětví, přičemž výše licenčního poplatku se odvíjí od délky jeho trvání (v žalobě uvedeny 4 možné délky licence a jejich cena). Žalobce dovozuje, že žalovaný fotografii zveřejnil dne [datum] a toto zveřejnění trvalo do [datum], a na základě toho požaduje náhradu ve výši [částka] (odpovídající licenčnímu poplatku za šest měsíců užívání), ke které dále připočítává příplatek ve výši 100 % za neuvedení jména autora, tedy celkem částku [částka]. Úrok z prodlení nárokuje od data prvního zveřejnění, tj. [datum]. Oprávněnost výše nároku žalobce dále dokládá i srovnáním s obdobnými licenčními modely jiných subjektů.

2. Žalovaný nároky uplatněné žalobou neuznává. Namítá, že žalobce nepředložil žádný důkaz, který by jasně a nezpochybnitelně prokazoval, že předmětná fotografie byla skutečně zveřejněna na webových stránkách [adresa]. Předložené screenshoty považuje za nedostatečné, neboť z nich nelze zjistit, zda se jedná o nezměněné a autentické záznamy. Takto předložené důkazní prostředky jsou podle žalovaného snadno editovatelné a jejich věrohodnost je proto zpochybněna. Žalobce dále neprokázal věrohodně ani dobu, po kterou měla být fotografie zveřejněna. Jako počátek tohoto období totiž žalobce uvádí pouze datum poslední úpravy webového serveru, přičemž samotný screenshot nepředstavuje dostatečný důkaz o tom, že fotografie byla na stránkách zveřejněna po celé uvedené období. Žalovaný dále namítá, že žalobce nepředložil žádný důkaz, z něhož by bylo zřejmé, že webové stránky [adresa] byly v období od [datum] do [datum] skutečně provozovány žalovaným, a že by tedy žalovaný mohl být považován za odpovědného za případné neoprávněné zveřejnění fotografie. Žalovaný uvádí, že webové stránky začal provozovat až v průběhu roku [datum], kdy vytvořil nové stránky na odlišných serverech, přičemž nemá přístup k datům původního webu a není schopen ověřit, jak se sporná fotografie na těchto stránkách objevila. Uvádí, že nové webové stránky byly spuštěny dne [datum], tedy právě v den, který je uveden na předloženém screenshotu. V této souvislosti žalovaný odkazuje na záznam služby [adresa], z něhož vyplývá, že dne [datum] došlo k přeregistraci domény. Dále žalovaný uvádí, že v roce [datum] byla fotografie odstraněna. Po právní stránce žalovaný namítá, že věc by se měla řídit českým právem, zejména autorským zákonem, a že žalobcem požadovaná částka ve výši [částka] jako licenční poplatek, spolu se stejně vysokým příplatkem za neuvedení jména autora, neodpovídá právní úpravě bezdůvodného obohacení dle tohoto zákona. Výše požadovaného plnění je stanovena jednostranně žalobcem, bez objektivního základu, například v podobě znaleckého posudku, a nepředstavuje tedy obvyklou odměnu za udělení licence. Žalovaný dále namítá, že ani úrok z prodlení od [datum] není důvodný, neboť případné bezdůvodné obohacení by bylo splatné až ode dne výzvy k úhradě, nikoli od data údajného prvního zveřejnění fotografie. K výzvě soudu žalovaný zopakoval, že webové stránky začal provozovat až dne [datum], po přeregistraci domény, přičemž v tomto okamžiku již byla předmětná fotografie odstraněna. Od uvedeného data se tedy fotografie na webových stránkách [adresa] nenacházela. Údaje o předchozím stavu a obsahu webových stránek žalovaný k dispozici nemá.

3. O žalobě soud v souladu s čl. 5 odst. 1a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. července 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích (dále jen „nařízení o drobných nárocích“), rozhodl bez nařízení jednání, neboť ústní projednání věci nepovažoval za nutné (bylo závěry možno učinit na základě listinných důkazů; soud účastníky vyzval k doplnění relevantních tvrzení) a žádná ze stran o nařízení jednání nepožádala.

4. Listinnými důkazy předloženými účastníky byly prokázány tyto skutečnosti:

5. Smlouvami ze dne [datum] (prvá uzavřena mezi [jméno FO] a [právnická osoba].; druhá uzavřena mezi [právnická osoba] a žalobcem) bylo prokázáno, že [jméno FO] poskytl společnosti [právnická osoba] výhradní licenci k užívání svých fotografií, včetně jejich uveřejňování, a že jmenovaná společnost poskytla podlicenci žalobci. Smluvně bylo ujednáno, že žalobce je oprávněn i vymáhat vůči třetím osobám nároky související s neoprávněným užitím fotografií, ať již existujících či budoucích (čl. 1 a 3 smluv).

6. Z printscreenu z webu [adresa] soud zjistil pouze, že na tomto webu je umístěna fotografie [podezřelý výraz]

7. Z printscreenu webu [adresa] ze dne [datum] má soud za zjištěné, že na tomto byl umístěn článek [podezřelý výraz], článek byl umístěn na odkazu [adresa]. Na webu byla u článku umístěna k [datum] předmětná fotografie [podezřelý výraz] (zjištěná výše na webu [adresa]).

8. Z printscreenu webu [adresa] soud zjistil, že (uvedeny údaje čerpané z veřejného registru doménových jmen vedeného sdružením [podezřelý výraz]) doména [adresa] byla zaregistrována dne [datum], přičemž jejím držitelem je od počátku až dosud společnost [právnická osoba] IČO neuvedeno, se sídlem [adresa], zastoupená [jméno FO]. Poslední změna v registru byla provedena dne [datum], kdy došlo mimo jiné ke změně údajů o jmenných serverech. Doména je aktuálně platná do [datum] a jako registrátor je uvedena společnost [právnická osoba]. Z výpisu tak nevyplývá, že by kdy byl držitelem domény žalovaný.

9. Z printscreenu webu [adresa] ohledně webu [adresa] soud nezjistil informace týkající se odstranění článku či předmětné fotografie z webu [adresa], lze zjistit pouze četnost archivací tohoto konkrétního odkazu (1x za rok [datum]).

10. Na základě zjištěných skutečností soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalobce je právnickou osobou vykonávající majetková autorská práva k fotografiím vytvořeným [jméno FO]. Žalovaný není a nebyl držitelem domény [adresa], tímto je od [datum] až dosud společnost [právnická osoba] (IČ [IČO] - soud zjistil z veřejně přístupného webu [adresa], sídlem [adresa]

11. Soud nehodnotil listiny dokládající fakturaci licenčních poplatků žalobcem jiným subjektům ani listiny ke struktuře licenčních poplatků jiných subjektů ([právnická osoba]), neboť toto nebylo předmětem řízení, jedná se pouze o listiny dokládající, že takovéto částky s jinými subjekty žalobce smluvně ujednal, resp. že jiné částky jiný subjekt účtuje. Soud nehodnotil printscreeny webu [adresa] ohledně jiných internetových adres, které nejsou předmětem tohoto řízení (nebylo jimi prokazovat jaké relevantní tvrzení v tomto řízení).

12. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.

13. Vzhledem k tomu, že žalobce má sídlo v [adresa] a ve věci je přítomen mezinárodní prvek, soud se nejprve zabýval otázkou mezinárodní příslušnosti českých soudů. Podle čl. 4 odst. 1 ve spojení s čl. 63 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (tzv. nařízení Brusel I bis) se mezinárodní příslušnost určuje podle místa bydliště nebo sídla žalovaného. Jelikož žalovaný má sídlo na území České republiky, jsou k projednání a rozhodnutí této věci mezinárodně příslušné soudy České republiky. Co se týče rozhodného práva, podle čl. 8 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (nařízení Řím II) se použije české právo jako právo státu, pro jehož území je uplatňována ochrana dotčených práv duševního vlastnictví (tzv. lex loci protectionis).

14. Podle § 12 odst. 1 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „aut. zák.“), autor má právo své dílo užít v původní nebo jiným zpracované či jinak změněné podobě, samostatně nebo v souboru anebo ve spojení s jiným dílem či prvky a udělit jiné osobě smlouvou oprávnění k výkonu tohoto práva; jiná osoba může dílo užít bez udělení takového oprávnění pouze v případech stanovených tímto zákonem.

15. Podle § 18 odst. 1 aut. zák. sdělováním díla veřejnosti se rozumí zpřístupňování díla v nehmotné podobě, živě nebo ze záznamu, po drátě nebo bezdrátově.

16. Podle § 40 odst. 4 aut. zák. právo na náhradu škody a na vydání bezdůvodného obohacení podle zvláštních právních předpisů zůstává nedotčeno; místo skutečně ušlého zisku se autor může domáhat náhrady ušlého zisku ve výši odměny, která by byla obvyklá za získání takové licence v době neoprávněného nakládání s dílem. Výše bezdůvodného obohacení vzniklého na straně toho, kdo neoprávněně nakládal s dílem, aniž by k tomu získal potřebnou licenci, činí dvojnásobek odměny, která by byla za získání takové licence obvyklá v době neoprávněného nakládání s dílem.

17. Podle § 41 věty první aut. zák. domáhat se nároků podle § 40 odst. 1 písm. b) až d) a f) a § 40 odst. 3 a 4 je oprávněna namísto autora osoba, která smluvně nabyla výhradní oprávnění k výkonu práva dílo užít, nebo které je výkon tohoto oprávnění svěřen zákonem; nároku na přiměřené zadostiučinění k odčinění nemajetkové újmy se tato osoba může domáhat pouze za zásah do majetkových práv autorských.

18. Pro posouzení nároku žalobce je klíčové, že autorské právo je právem absolutním, což znamená, že platí vůči všem (erga omnes), a každý je povinen se vyhnout jeho porušování nebo ohrožování. Autorské právo zahrnuje jak osobnostní výlučná práva (§ 11 autorského zákona), tak i majetková výlučná práva (§ 12 a násl. aut. zákona). K výlučným majetkovým právům autora patří zejména právo dílo užít. Ostatní osoby mohou toto právo vykonávat pouze tehdy, pokud jim autor prostřednictvím licenční smlouvy poskytne příslušná oprávnění. Autorský zákon ani jiné právní předpisy neposkytují žádnou definici, která by přesně vymezila, co vše spadá pod pojem užití autorského díla. Ustanovení § 12 odst. 4 autorského zákona však obsahuje demonstrativní výčet práv, jejichž vykonávání vede k užití autorského díla (tato práva jsou podrobněji specifikována v § 13 až § 23 autorského zákona). Mezi způsoby užití autorského díla patří i jeho sdělování veřejnosti podle § 18 odst. 1 a 2 autorského zákona, což zahrnuje zpřístupnění díla nebo jeho rozmnoženin v nehmotné podobě prostřednictvím drátového nebo bezdrátového přenosu. To zahrnuje i zpřístupňování díla (nebo jeho nehmotných rozmnoženin) veřejnosti tak, že kdokoli má k dílu přístup z libovolného místa a v čase, který si zvolí. Tímto způsobem tedy lze zpřístupnit autorské dílo i prostřednictvím počítačových (internetových) sítí.

19. V řízení bylo prokázáno (a ani mezi účastníky nebylo sporné), že žalobce je ve smyslu § 41 aut. zák. na základě poskytnuté podlicence výhradním nositelem oprávnění k užití fotografií, jejichž autorem je [jméno FO] a že je oprávněn vykonávat tato majetková autorská práva.

20. Pokud jde o zbývající podmínky nároku dle § 40 odst. 4 aut. zák., pak pro vznik tohoto nároku je nezbytné, aby: 1) předmětná fotografie byla autorským dílem ve smyslu autorského zákona; 2) toto dílo bylo neoprávněně užito bez souhlasu autora; 3) přičemž žalovaný musí být osobou, která tato práva porušila; 4) dále musí být tvrzeno a prokázáno, že žalovaný se obohatil na úkor autora nebo tomuto ušel zisk, 5) a poškozený musí tvrdit (a prokázat) výši škody či bezdůvodného obohacení (přičemž výše obohacení se určuje podle obvyklé ceny licence nebo odměny za užití díla). Všechny tyto podmínky musí být naplněny kumulativně.

21. Z provedeného dokazování však má soud za zjištěné, že v žalovaném období [datum] až [datum] byla držitelem domény [adresa] - na které byl umístěn článek [podezřelý výraz] (článek byl umístěn na odkazu [adresa]) s fotografií [podezřelý výraz] – společnost [právnická osoba], IČO [IČO], sídlem [adresa]. Žalovaný prostřednictvím údajů z webu [adresa] tedy vyvrátil tvrzení žalobce, že to byl on, kdo doménu držel a na této fotografii zveřejnil bez příslušných oprávnění.

22. Jelikož tak nebyla naplněna podmínka spočívající v tom, že to byl žalovaný, kdo neoprávněně do majetkových práv žalobce zasáhl, soud žalobu v celém rozsahu zamítl. Žalovaný není pasivně legitimován.

23. Soud k tomuto doplňuje, že žalobce byl usnesením ze dne [datum], č. 41 C 20/2024-69 poučen, v souladu s čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení o drobných nárocích, za přiměřeného použití § 118a odst. 1 o.s.ř. o nutnosti doplnit skutková tvrzení, konkrétně v této souvislosti měl žalobce doplnit tvrzení, že to byl žalovaný, kdo skutečně provozoval webovou stránku [adresa] v předmětném období a že fotografie byla na těchto stránkách umístěna žalovaným. Pokud by žalovaný nebyl držitelem domény, měl žalobce doplnit tvrzení, že umístění fotografie na webu lze přičíst k tíži žalovaného i za této situace. Předmětné usnesení bylo žalobci doručeno dne [datum] s lhůtou 15 dnů pro vyjádření, na což žalobce nereagoval. Soud má – viz výše - za vyvrácené, že by žalovaný byl tím, kdo vlastnil doménu [adresa] a jako její držitel tedy porušil autorská práva žalobce. Žalobce pak nedoplnil další relevantní skutková tvrzení, z nichž by bylo možné vyvodit jinak založenou odpovědnost žalovaného za obsah webu v předmětném období za situace, kdy je doména držena jiným subjektem. Soud tak doplňuje, že v řízení nebyla doplněna skutková tvrzení, i přes poučení soudu, že to byl žalovaný kdo na web [adresa] držený jiným subjektem, bez souhlasu žalobce umístil předmětnou fotografii; v tomto směru žalobce neunesl povinnost tvrzení.

24. Vzhledem k tomu, že nebyla splněna výše uvedená kumulativní podmínka pro vznik nároku dle § 40 odst. 4 aut. zák. vůči žalovanému, soud se k ostatním podmínkám nezbytným pro přiznání žalobního nároku vyjadřuje pouze stručně. Předně by muselo být prokázáno, že předmětná fotografie je autorským dílem ve smyslu autorského zákona, což zůstalo sporné. V řízení nebylo rovněž vyřešeno, zda byla fotografie skutečně zveřejněna po celou dobu, za kterou žalobce nárokoval porušení práv; soud žalobce usnesením ze dne [datum], č.j. 41 C 20/2024-69, poučil o nutnosti doplnit skutková tvrzení k tomuto, avšak žalobce na toto nereagoval; zde tedy žalobce neunesl povinnost tvrzení. Stejně tak žalobce nedotvrdil a neprokázal, že požadovaná částka odpovídá obvyklé ceně licenčního poplatku, když tento nárok a jeho výši odvozoval pouze od vlastního ceníku, což neodpovídá, a ni po stránce skutkových tvrzení, tomu, jaká je obvyklá výše licenční odměny (žalobce pouze tvrdil, za jakou částku smluvně licence nabízí, což je skutečnost jiná). Soud se rovněž blíže nezabýval námitkami žalovaného týkajícími se pravosti předložených printscreenů webu [adresa], což by vyžadovalo obsáhlejší dokazování ohledně pravosti založených listin, a což bylo vzhledem k neprokázání jedné z nezbytných podmínek pro vznik nároku žalobce za této situace nehospodárným.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle čl. 16 nařízení o drobných nárocích, kdy žalovanému, který byl ve věci plně úspěšný, dle § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal plný nárok na náhradu nákladů řízení, které sestávají z:

- tarifní hodnota sporu činí dle § 8 odst. 1 AT částku [částka], tj [částka] (dle kurzu ČNB ke dni podání žaloby)

- 2x odměna advokáta za úkon právní služby á [částka] bez DPH – podání ze dne 13. 1. 2025 a 11. 2. 2025; dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, tj. celkem [částka] bez DPH a [částka] s DPH

- 2x náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 AT á [částka] bez DPH, tj. celkem [částka] bez DPH a [částka] s DPH

- zástupce je plátce DPH

Celkem tak náklady žalovaného činí [částka] s DPH.