o určení vlastnictví a náhradu škody ve výši 4 026 Kč

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že lodžie přináležející k bytové jednotce číslo [číslo] je součástí této bytové jednotky nacházející se v domě č.p. [číslo], v k.ú. [adresa] a je ve výlučném vlastnictví žalobce (výrok I.), co do zaplacení 1 891 Kč žalobu zamítl (výrok III.), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci 2 135 Kč (výrok II.) a náhradu nákladů řízení 7 500 Kč (výrok IV.). Zároveň rozhodl, že žalovaný je povinen nahradit státu náklady řízení v částce, jejíž výše bude stanovena samostatným usnesením (výrok V.), ustanovené zástupkyni [Jméno advokátky] přiznal odměnu 9 100 Kč (výrok VI.) a konečně rozhodl, že žalovanému se vrací nespotřebovaná záloha složená na náklady důkazu 5 000 Kč (výrok VII.).

2. Žalobce se domáhal z titulu náhrady škody zaplacení 4 026 Kč a z titulu vlastnictví bytové jednotky určení vlastnictví k lodžii jako její součásti s tvrzením, že lodžie je tak vedena v prohlášení vlastníka. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s obranou, že žalobci nesvědčí naléhavý právní zájem na požadovaném určení, když mu nikdo jeho právo neupírá, ani mu nebrání v jeho výkonu. Vznik škody si žalobce zavinil sám nerespektováním pokynů žalovaného. Žalovaný uváděl, že v prohlášení vlastníka je lodžie uvedena jako součást bytu, následně uvedl, že žalobce není výlučným vlastníkem lodžie, která je součástí společných prostor domu.

3. Soud prvního stupně na základě skutkových zjištění uvedených v odstavci 7 – 22 rozsudku dospěl ve vztahu k nároku na určení vlastnictví k tomuto závěru o skutkovém stavu: [právnická osoba] převedlo smlouvou o převodu družstevního bytu ze dne 26. 10. 2010 do vlastnictví žalobce vlastnické právo k bytu č. [číslo] v domě č.p. [číslo], v k.ú. [adresa] (dále jen bytová jednotka). V prohlášení vlastníka podle zákona č. 72/1994 Sb. z roku 2001 vymezil vlastník bytové jednotky v domě a učinil lodžii užívanou žalobcem součástí bytové jednotky užívané žalobcem. Ve smlouvě o převodu družstevního bytu číslo [číslo] do vlastnictví žalobce jako člena družstva je v čl. III. v popisu jednotky uvedena i lodžie o velikosti 6,84 m², předmět převodu vlastnictví je ohraničen vstupními dveřmi do bytu a do příslušenství umístěného mimo byt, včetně zárubně, hlavními uzavíracími ventily přívodu teplé a studené vody a hlavním elektrickým jističem pro byt a vnitřními plochami stěnových plášťů včetně oken, skleněných výplní a zábradlí lodžií a vnitřních stavebních konstrukcí, které ohraničují jednotku. V popisu spoluvlastnického podílu na společných částech domu nejsou uvedeny lodžie. V infoletáku zpracovaném u příležitosti rekonstrukce lodžií je uvedeno, že lodžie jsou součástí společných částí domu. V e-mailu z 14. 11. 2022 žalovaný žalobci sdělil, že lodžie je ve společném vlastnictví vlastníků bytů a ve výlučném užívání žalobce.

4. Na základě svého závěru o skutkovém stavu soud prvního stupně s odkazem na § 80 o. s. ř., § 6, § 2894 odst. 1, § 2900, § 2951 odst. 1, § 2952 a § 2955 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a § 4 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů) a na judikaturu Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu právně uzavřel, že naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném určení je založen účastenstvím žalobce v určovaném vlastnickém právu, když žalovaný vlastnické právo žalobce k lodžii zpochybňuje. Právní režim bytové jednotky je dán zákonem o vlastnictví bytů, vymezení jednotek a určení společných částí domu nepřechází pod úpravu o. z. a nařízení vlády č. 366/2013 Sb., na které o. z. odkazuje a které konkrétně určuje společné části domu. Lodžie byla výslovně uvedena v prohlášení vlastníka u bytové jednotky jako její součást a nebyla uvedena mezi společnými částmi domu a je proto součástí bytové jednotky, nikoli společných částí domu. K nároku na náhradu škody soud prvního stupně uvedl, že žaloba je důvodná v rozsahu výroku II., neboť v souvislosti s rekonstrukcí zateplení obálky domu, v němž se nachází bytová jednotka, došlo ke ztrátě věcí ve vlastnictví žalobce a vznik škody způsobené žalovaným je v příčinné souvislosti s jeho činností prováděnou při zateplení obálky domu. Žalobce prokázal i výši škody, pokud jde o držák šňůr a lehkou protihmyzovou síť, hodnota původního těsnění použitá u žalobce byla po 20 letech jeho užívání nulová, těsnění by nemohlo být použito znovu. Z těchto důvodů soud prvního stupně vyhověl určovacímu nároku a nároku na zaplacení 2 135 Kč a ohledně 1 891 Kč žalobu zamítl.

5. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky řízení rozhodl podle zásady úspěchu ve věci podle § 142 o. s. ř. a žalobci přiznal plnou náhradu nákladů řízení nezastoupeného účastníka, náhradu nákladů státu uložil dle § 148 o. s. ř. procesně neúspěšné žalované. O odměně ustanovené advokátky rozhodl podle § 140 odst. 2 o. s. ř. a přiznal jí dle advokátního tarifu za 7 úkonů právní služby po 1 000 Kč podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (převzetí a příprava zastoupení, jednání s právním zástupcem žalované dne 18. 9. 2024, účast na jednání soudu dne 26. 9. 2024, 26. 11. 2024, 5. 12. 2024, důkazní návrh ze dne 25. 10. 2024, závěrečný návrh ze dne 3. 12. 2024) včetně paušální náhrady hotových výdajů 2 100 Kč dle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu. O vrácení zálohy na provedení důkazu bylo rozhodnuto dle § 141 o. s. ř.

6. Proti výrokům I., II., IV., V. a VI. tohoto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání. Namítal nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení na straně žalobce, kdy poskytnutím ochrany právům žalobce dojde k zásahu do práv všech ostatních spoluvlastníků domu. Žalovaný postupoval při správě domu tak, jako by lodžie byly součástí společných prostor domu a žádný z ostatních spoluvlastníků v tom neviděl problém, všichni ostatní spoluvlastníci považují lodžie za součást společných částí domu. Proto byla modernizace lodžií hrazena z fondu oprav SVJ. Určení, že lodžie jsou součástí bytových jednotek, by přineslo nutnost požadovat po všech vlastnících bytů vrácení nákladů vynaložených na modernizaci lodžií jako bezdůvodného obohacení a změnit prohlášení vlastníka, tuto změnu odsouhlasit všemi vlastníky bytů, podpisy na novém prohlášení nechat úředně ověřit. Taková změna by nemohla být zapsána do katastru nemovitostí, neboť od roku 2014 nelze lodžii platně učinit součástí bytové jednotky. Žalovaný vyzdvihl, že svědek [jméno FO] potvrdil, že vůlí vlastníka domu bylo učinit lodžie součástí společných prostor domu, tomu odpovídá i celková výměra bytu uvedená v prohlášení vlastníka bez plochy sklepní kóje a lodžie. K nároku na zaplacení 2 135 Kč argumentoval tím, že žalobce neunesl důkazní břemeno k ceně držáku šňůr a dovozoval, že žalobce zanedbal svou prevenční povinnost. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že návrhy na určení i zaplacení 2 135 Kč zamítne, žalovanému přizná právo na náhradu nákladů řízení a žalobci uloží zaplatit státu náklady řízení.

7. Žalobce navrhl potvrzení napadených výroků rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správných s argumentací, že naléhavý právní zájem na požadovaném určení je dán tím, že je třeba postavit otázku vlastnictví najisto. Není podstatné, co si o vlastnictví lodžií myslí ostatní spoluvlastníci domu, podstatné je, jak jednotku vymezil vlastník v prohlášení vlastníka, a ten uvedl, že lodžie je součást bytu. Výměra lodžie a sklepa nebyla započtena do podlahové plochy bytu v souladu s tehdejším stanoviskem [orgán], které výslovně uvádělo, že do výpočtu podlahové plochy bytu se nezapočítává m. j. výměra lodžií a sklepních kójí, i když jsou určeny prohlášením vlastníka k výhradnímu užívání vlastníka předmětného bytu. Dále žalobce obsáhle argumentoval k důvodnosti nároku na náhradu škody.

8. Podle obsahu odvolání uplatnil odvolatel odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Odvolací soud přezkoumal z podnětu jeho odvolání napadený rozsudek včetně řízení, které mu předcházelo, v intencích. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Soud prvního stupně správně uvedl, že naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je ve smyslu § 80 o. s. ř. dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Z celého průběhu řízení i z textu podaného odvolání plyne, že žalovaný při správě domu vychází z názoru, že lodžie jsou součástí společných prostor domu, dovozuje také, že o tom nemají žádnou pochybnost ani ostatní vlastníci bytových jednotek v domě. Tím je dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť otázka vlastnictví lodžie má přímý vliv na správu domu i práva a povinnosti vlastníků bytů, v daném případě např. při modernizaci lodžií.

10. Odvolací soud při svém rozhodování zjišťuje, kdo je vlastníkem lodžie. Praktické problémy, které žalovanému a spoluvlastníkům domu vzniknou v důsledku jejich chybného právního názoru na vlastnictví lodžií na rozhodnutí odvolacího soudu nemohou mít vliv. Soud prvního stupně s odkazem na přiléhavou judikaturu vyšších soudů správně uzavřel, že vlastnictví lodžií v bytových jednotkách vymezených dle zákona o vlastnictví bytů záleží na tom, zda vlastník v prohlášení vlastníka podle § 4 zákona o vlastnictví bytů vymezí lodžie jako součást jednotky, jinak lodžie jako součást vnějšího pláště domu patří ke společné části budovy (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2014, sp. zn. [spisová značka], ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. [spisová značka]). V souzené věci je lodžie na straně 17 prohlášení vlastníka uvedena pod písmenem j) jako součást jednotky a mezi společnými částmi budovy uvedena není. Tuto interpretaci prohlášení vlastníka potvrzuje i navazující smlouva o převodu družstevního bytu do vlastnictví člena družstva, kde je v půdorysu 4. nadzemního podlaží zakreslena celá plocha bytové jednotky včetně lodžie tmavě, tedy grafickým znázorněním odpovídajícím dle legendy znázornění bytové jednotky a sklepa. Srozumitelnost prohlášení vlastníka potvrzuje i skutečnost, že v rámci řízení svědek [jméno FO], který prohlášení vytvářel, i sám žalovaný po přečtení prohlášení nepochybovali o tom, že prohlášení vymezuje lodžii jako součást bytové jednotky. Odlišnou interpretaci prohlášení vlastníka nelze dovozovat ani z toho, že v něm není podlahová plocha lodžie a sklepní kóje započtena do podlahové plochy bytu, když podlahová plocha bytu byla v § 2 písm. i) zákona o vlastnictví bytu definována tak, že jde o podlahovou plochu všech místností, včetně místností tvořících příslušenství bytu. Lodžie není místnost, neboť nejde o uzavřený prostor. Z těchto důvodů odvolací soud výrok I. napadeného rozsudku jako věcně správný včetně správného výroku IV. o nákladech řízení mezi účastníky a V. o náhradě nákladů státu podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

11. Proti výroku II. není podle § 202 odst. 2 o. s. ř. odvolání přípustné, neboť v době rozhodování soudu bylo, pokud jde o peněžité plnění, předmětem sporu pouze plnění ve výši 4 026 Kč, tedy méně než 10 000 Kč. Skutečnost, že rozsudkem bylo rozhodováno i o nároku na určení, nemá na výši předmětu sporu o plnění vliv. Odvolací soud proto odvolání žalovaného proti výroku II. rozsudku podle § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

12. Ustanovenému advokátu, který není plátcem DPH, svědčí vůči státu podle § 140 odst. 2 věta prvá o. s. ř. právo na úhradu hotových výdajů a odměnu za zastupování a náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši podle advokátního tarifu. Předmětem řízení byly dva nároky, přičemž žalobce měl plný úspěch co do nároku na určení vlastnictví, kdežto co do uplatněného nároku na náhradu škody byl úspěšný jen z jeho větší části. Tarifní hodnota nároku na určení vlastnictví k části nemovitosti činila dle § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu 50 000 Kč, tarifní hodnota nároku na zaplacení náhrady majetkové škody 4 026 Kč. Žalobce byl v řízení neúspěšný jen v poměrně nepatrné části co do nároku na zaplacení 1 891 Kč, proto mu náleží podle § 142 odst. 3 o. s. ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. Tarifní hodnota podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 12 odst. 3 advokátního tarifu činila v řízení před soudem prvního stupně 54 026 Kč. Ustanovenému advokátu náleží odměna za jeden úkon právní pomoci v řízení před soudem prvního stupně 3 300 Kč. Ohledně počtu úkonů právní služby není sporu o tom, že advokátka převzala a připravila právní zastoupení žalobce, účastnila se jednání před soudem prvního stupně dne 26. 9. 2024, 26. 11. 2024 a 5. 12. 2024 a sepsala vyjádření dne 25. 10. 2024. Závěrečný návrh nebylo třeba zasílat soudu předem, mohl být přednesen u posledního jednání, proto nepředstavuje účelně vynaložený úkon právní služby. V soudním spise není žádný doklad o tom, že by dne 18. 9. 2024 došlo k ústnímu jednání advokátky s protistranou, advokátka jen 28. června 2024 oslovila protistranu, reakci však neobdržela. Odvolací soud uzavírá, že v řízení před soudem prvního stupně vykonala ustanovená advokátka 5 úkonů právní služby po 3 300 Kč a za tyto účelně vynaložené úkony jí náleží odměna ve výši 16 500 Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 1 500 Kč (5 x 300 Kč), dohromady 18 000 Kč. V tomto rozsahu proto odvolací soud výrok VI. rozsudku soudu prvního stupně za použití § 221a o. s. ř. ohledně výše přiznané odměny a náhrady výdajů ustanovené advokátky změnil. Výroky III. a VII. zůstaly odvoláním nedotčeny.

13. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. má procesně úspěšný žalobce právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Tuto náhradu představuje podle § 137 odst. 3 o. s. ř. odměna advokátky ve výši 6 440 Kč za 2 úkony právní pomoci po 3 220 Kč (vyjádření k podanému odvolání, účast u soudního jednání dne 18. 6. 2025) podle § 11 odst. 1 písm. d), g) advokátního tarifu a náhrada jejích hotových výdajů ve výši za dva úkony po 450 Kč (900 Kč) podle § 2 odst. 1 a § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Tuto částku uhradí žalovaný podle § 149 odst. 2 o. s. ř. státu.

14. O odměně a náhradě hotových výdajů ustanovené advokátky za odvolací řízení rozhodne soud prvního stupně.