pro 120 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 30. května 2024, č. j. 6 C 322/2023-120,

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 84 600 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z této částky za dobu od 22. 6. 2023 do zaplacení, v měsíčních splátkách po 10 000 Kč, splatných vždy ke každému 25. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek (výrok I). Výrokem II zamítl žalobu do zbylých 35 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky[Anonymizováno]120 000 Kč ve výši 8,25 % za dobu od 5. 9. 2020 do 21. 6. 2023. Výrokem III rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky tak, že žádný z nich nemá právo na jejich náhradu. Výrokem IV uložil žalovanému povinnost zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 3 na soudním poplatku částku 2 460 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhala částky 120 000 Kč, neboť ve dnech od 29. 6. do 10. 7. 2020 byl žalovaný hospitalizován na akutním oddělení č. [číslo] a následně od 11. 7. do 4. 8. 2020 na oddělení č. [číslo] následné péče. Za hospitalizaci mu byla vystavena faktura č. [číslo], kterou žalovaný ani přes předžalobní výzvu ze dne 25. 11. 2020 neuhradil. Zásilka byla vrácena zpět s poznámkou adresát neznámý, po zjištění nové adresy byla opětovně odeslána dne 9. 6. 2023 a žalovaný si ji osobně převzal. Uvedla, že žalovaný byl přijat k hospitalizaci bez svého souhlasu, přivezen záchrannou službou, neboť napsal bytné SMS zprávu na rozloučenou a odešel s provazem v batohu s cílem se oběsit. Zdravotním důvodem hospitalizace byly suicidiální tendence před přijetím, riziko dokonání v nechráněném prostředí, referování pocitů bezmoci a bezvýchodnosti, tento stav v době přijetí nebylo možno řešit méně omezujícím opatřením. Obvodní soud pro [adresa] rozhodl, že převzetí a další držení žalovaného je přípustné s tím, že tomu tak nebylo v době od 23. 7. do 4. 8. 2020, což potvrdil i Městský soud v [místo]. Žalobkyně se domáhá uvedené částky za situace, kdy v období od 29. 6. do 22. 7. 2020 byl dvanáct dnů na lůžku akutní péče a dvanáct dnů na lůžku následné péče, přičemž jeden den na lůžku akutní péče představuje částku 4 100 Kč a na následné péči 2 950 Kč, dle ceníku ostatních výkonů, souvisejících se zdravotní péčí, volně dostupném na webových stránkách žalobkyně. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, postup žalobkyně považoval za neoprávněný a nedůvodný. Hospitalizován byl proti své vůli, s hospitalizací nikdy nesouhlasil. Zpochybnil závěry vypracovaného znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], ten považoval za lživý, nepravdivý a plný výmyslů. Znalec připustil, že podmínky pro hospitalizaci byly splněny pouze při přijetí, což potvrdila i [tituly před jménem] [jméno FO], která uvedla, že po jistém datu už mohl žalovaný kdykoliv z nemocnice odejít. To mu však nikdo nesdělil.

3. Žalovaný je občan [název] státní příslušnosti, soud prvního stupně se proto nejdříve zabýval svojí mezinárodní příslušností a rozhodným právem. Příslušnost dovodil z článku 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (nařízení Brusel I bis). Rozhodné právo je české s odkazem na článek 4 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 (Řím I).

4. Po provedeném dokazování skutkově vzal za prokázané následující:

- Z lékařských záznamů, spisu Obvodního soudu pro [adresa], sp. zn. [spisová značka], a výzvy ze dne 25. 11. 2020, která byla doručena do sféry žalovaného dne 9. 6. 2023, že žalovaný byl v období od 29. 6. do 10. 7. 2020 hospitalizován na akutním oddělení č. [číslo] a následně v období od 11. 7. do 4. 8. 2020 na oddělení č. [číslo] následné péče u žalobkyně, za hospitalizaci mu byla vystavena faktura č. [číslo]. Důvodem hospitalizace byl špatný psychický stav žalovaného, který v době přijetí nebylo možno řešit méně omezujícím opatřením. Následně Obvodní soud pro [adresa] rozhodnutím pod č. j. [spisová značka] konstatoval, že v době od 23. 7. do 4. 8. 2020 nebylo držení žalovaného u žalobkyně přípustné, což potvrdil i Městský soud v [místo]. Žalobkyně tak požaduje zaplacení nákladů za hospitalizaci v předešlém období od 29. 6. do 22. 7. 2020, tedy za dvanáct dnů na akutní péči a dvanáct dnů na následné péči, přičemž jeden den na prvém lůžku představuje částku 4 100 Kč a na druhém částku 2 950 Kč dle ceníku ostatních výkonů souvisejících se zdravotní péčí.

- Ze spisu Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] ve spojení s rozhodnutím Městského soudu v [místo], č. j. [spisová značka] to, že podle uvedených rozhodnutí byla hospitalizace žalovaného důvodná pouze v období od 29. 6. do 22. 7. 2020, jinak byla nepřípustná. Rozhodnutí Městského soudu v [místo] nabylo právní moci dnem 21. 8. 2023 a žalovaný proti němu nepodal žádný mimořádný opravný prostředek. Součástí spisu je i znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 5. 6. 2020, který odvolací soud shledal relevantní pro závěr soudu o důvodné hospitalizaci. S tímto závěrem korespondují i záznamy v lékařské dokumentaci ze dne 4. 8. a 29. 6. 2020, na základě nichž Městský soud v [místo] dovodil důvodnost hospitalizace pouze v uvedeném období.

- Z faktury č. [číslo] ze dne 4. 9. 2020 to, že byla vystavena žalovanému na částku 120 000 Kč, žalovaný ji převzal dne 21. 6. 2023.

- Účastníci nesporovali, že v uvedené době neměl žalovaný zdravotní pojištění ani na území České ani na území [název] republiky.

5. Z dalších provedených důkazů soud prvního stupně žádné rozhodné skutečnosti nezjistil.

6. Právně soud prvního stupně postupoval dle § 13 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, písm. a) a b), § 28 odst. 3 písm. f), § 38 odst. 1 písm. c) a § 41 odst. 1 písm. c) zákona č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách, a zdůraznil, že ve smyslu § 38 odst. 1 písm. c) zákona o zdravotních službách lze pacienta bez souhlasu hospitalizovat, vyžaduje-li jeho zdravotní stav poskytnutí neodkladné péče a zároveň neumožňuje, aby vyslovil souhlas. Pacient je při poskytování zdravotních služeb povinen hradit poskytovateli cenu poskytnutých zdravotních služeb neuhrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo jiných zdrojů, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem. Uzavřel, že za situace, kdy žalovaný nebyl v rozhodném období, po které mu žalobkyně poskytovala zdravotní služby, pojištěn dle zákona č. 48/1997 Sb., je proto povinen žalobkyni uhradit péči nehrazenou z veřejného zdravotního pojištění za poskytnuté zdravotní služby, vyúčtované dle interního sazebníku. Tvrzení žalovaného, že o ceně nehrazených zdravotních služeb nebyl dopředu poučen, hodnotil tak, že tato skutečnost nemůže změnit shora uvedené závěry, neboť byl při přijetí k hospitalizaci ve stavu, kdy byly prováděny úkony, vedoucí k záchraně jeho života a zdraví. Za takové situace není možné pacienta řádně poučit o ceně poskytovaných služeb a nemohlo dojít k porušení práva žalovaného dle § 28 odst. 3 písm. f) zákona č. 372/2011 Sb. K námitce žalovaného, že byl hospitalizován proti své vůli a na základě rozhodnutí soudu, soud prvního stupně uvedl, že tato skutečnost je bezpředmětná, neboť souhlas žalovaného s hospitalizací byl vydán předepsaným způsobem v řízení dle § 78 a násl. zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, tedy jeho souhlas byl nahrazen soudním rozhodnutím.

7. Žalobkyně prokázala existenci nároku na zaplacení uplatněné částky, avšak pouze v období od 29. 6. do 22. 7. 2020, konkrétně dvanáct dnů na akutní péči a dvanáct dnů na následné péči, při shora uvedených cenách 4 100 Kč za lůžko akutní péče/den a 2 950 Kč/den za následnou péči. Oprávněnost nároku neshledal v období od 23. 7. do 4. 8. 2020, kdy soudy konstatovaly, že v tomto období již bylo držení žalovaného nepřípustné. Doplnil, že soudu nepřísluší přezkoumávat rozhodnutí ani Obvodního soudu pro [adresa] ani Městského soudu v [místo] v řízení, vedeném pod sp. zn. [spisová značka].

8. O příslušenství pohledávky rozhodl dle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Počátek doby prodlení vázal ke dni následujícímu po dni, kdy byla žalovanému prokazatelně doručena výzva k úhradě spolu s fakturou. Ode dne následujícího, tedy ode dne 22. 6. 2023, byl žalovaný v prodlení. O lhůtách k plnění rozhodl dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a výši měsíční splátky stanovil na 10 000 Kč s tím, že neuhrazením byť jediné splátky ve stanoveném termínu se stává splatná celá dlužná částka. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., o povinnosti žalovaného k zaplacení soudního poplatku potom dle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb.

9. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalovaný. K postupu žalobkyně uvedl, že mu žalobkyně během pobytu v [ústav] nedala k dispozici jeho zdravotní dokumentaci. Odmítala mu ji vydat během jeho pobytu, a i během osobní návštěvy v ústavu. Žalobkyně mu odmítla poskytnout informace o léčbě, jaká má být a zda existuje alternativa. Nijak jej neléčili, nedostával léky, nechodil na terapie. Pouze jej drželi proti jeho vůli a vyhrožovali mu, že léky do něj dostanou násilím. Citoval § 28, § 31 a § 38 zákona č. 372/2011 Sb. se zdůrazněním, že pacientovi lze bez jeho souhlasu poskytnout pouze neodkladnou péči v případě, kdy zdravotní stav neumožňuje pacientovi souhlas vyslovit, léčby vážné duševní poruchy, pokud by v důsledku jejího neléčení došlo se vší pravděpodobností k vážnému poškození zdraví pacienta. Nic z toho není v pořádku. Neodkladná léčba trvala 24 dní? V čem spočívala? Kde jsou záznamy o léčbě? Co dokazuje, že před přijetím byly suicidiální tendence? Bylo to bezprostředně nebo hodinu či deset hodin při přijetí, nebo jak vlastně a čemu zabránili a co to riziko, a už pominulo nebo stále trvá? Jde pouze o hypotetické báchorky. Ke zdravotní dokumentaci se dostal až 10. 9. 2020. Žaloba byla doplněna v tom smyslu, že byl přijat nedobrovolně, neboť napsal své bytné SMS na rozloučenou a šel se oběsit. Nikdo však nedokázal předložit důkaz o existenci SMS. To dokazuje protokol ze dne 2. 6. 2021 pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [tituly před jménem] [jméno FO] uvedl, že to byla pouze zprostředkovaná informace. Jeho bytná i s její matkou, které měl poslat inkriminovanou SMS, se mu písemně omluvily za příkoří, které mu způsobily jednáním. Navíc jej okradly. Žádná taková SMS nikdy neexistovala. Nikdy nebyl předložen důkaz o její existenci. Důkaz je ve spise Okresního soudu [adresa], sp. zn. [spisová značka]. Uvedl, že lékaři si vše vymysleli, tak jako všechny ostatní údaje, potřebné pro jejich nejen finanční uspokojení. Byly to hlavně údaje o jeho údajné léčbě schizofrenie a protialkoholní léčbě a další bludy [tituly před jménem] [jméno FO]. [tituly před jménem] [jméno FO] měl vyvolat dojem chronicky nemocné osoby, což mělo sloužit jako podklad – kognitivní prototyp pro rozhodování o přípustnosti nedobrovolného zadržování. Šlo o chování obdobné zločinecké skupině, vydělávající na podvodech a fiktivních transakcích. Na jeho otázku, co to je kognitivní prototyp, [tituly před jménem] [jméno FO] odpověděl, že bez kontextu se to těžce hodnotí, je to hodně o diskusi s ostatními v týmu. Kontext neznal. Na otázku odpovědět neumí, tak si to vymýšlí a lže. Kognitivní prototyp přitom je již definován, učinil tak Walter Mischel. Poukázal na definici jak kognitivního prototypu, tak i paradoxu konzistence. Shrnul, že lékař, který je padesát let zapsán v seznamu znalců, nikdy v životě neslyšel, co je to kognitivní prototyp. Vyjádřil se i k nedobrovolnému držení dle [tituly před jménem] [jméno FO] s tím, že je nemožné, aby z jeho strany vznikl pravdivý relevantní posudek. Zabýval se mimo jiné i tím, jak se k psychiatrickým principům stavěl například Sigmund Freud, laureát Nobelovy ceny za fyziku v roce 1933 Erwin Schrödinger, dále Démokritos, další laureát Nobelovy ceny za fyziku Richard Feynman. Žalobkyně uváděla jeho pocity a bezvýchodnosti, neuvedla však, čím by toto tvrzení mohla vysvětlit, a jde jí pouze o to, aby vytvořila dojem, že on nemá kontrolu nad svým chováním. Uchýlila se tak k manipulaci za účelem svých finančních zájmů. V dané věci soudkyně [tituly před jménem] [jméno FO] uvedla, že proti rozhodnutí Městského soudu v [místo], který potvrdil oprávněnost jeho nedobrovolného zadržování v době od 29. 6. do 22. 7. 2020, nepodal opravný prostředek, jako by tím chtěla vyjádřit jeho souhlas s rozhodnutím. On s ním nesouhlasil a nesouhlasí. Vysvětlil jí, proč ho nepodal, neboť dovolání je třeba podat prostřednictvím advokáta a najít advokáta, který je ochoten postavit se na stranu práva a spravedlnosti, se jeví jako nemožné. Navíc od advokáta ví, že soudce nikdy nepřizná, že udělal chybu. Od advokáta rovněž slyšel, že si nemůže dovolit jít proti soudci, protože má rodinu a chce žít. Ještě mu řekl, že kdyby to přiznali, tak se jim zhroutí celý systém a pak je zde ještě otázka peněz. Citoval z Ústavy České republiky. Uvedl, že na jednání dne [datum] před Obvodním soudem pro [adresa] kladl [tituly před jménem] [jméno FO] otázky, na které se mu nedařilo odpovědět, buď si to nepamatoval či otázce nerozuměl, a to je označován za znalce. Soudkyně se postavila na jeho stranu s tím, že znalec vycházel ze zdravotnické dokumentace a z výpovědi. To pokračovalo i u Městského soudu v [místo]. Není jasné, jak soud v usnesení pod sp. zn. [spisová značka] mohl ze zdravotnické dokumentace [ústav] zjistit, že navrhovatel trpěl úzkostmi, tenzí, nespavostí a bolestí hlavy. Nikde v jeho zdravotnické dokumentaci to není. Soud je zřejmě nezávislý na platných důkazech a faktech. Také není jasné, jaké úkony má soud na mysli, hovoří-li o tom, že byly prováděny úkony, které vedly k záchraně života a zdraví žalovaného. K tomu, že soudu nepřísluší přezkoumávat rozhodnutí jak Obvodního soudu pro [adresa], tak Městského soudu v [místo] pod sp. zn. [spisová značka], uvedl, že on sám zjistil, že žádný soud nic neprozkoumává a jeden se vymlouvá na druhý. Rozhodnutí má nachystáno dopředu nezávisle na platných důkazech a faktech. Nezávislost soudů dle Ústavy ČR je fráze, prázdná, mající navodit dojem spravedlnosti. O nezávislosti a nestrannosti soudů nevědí nic ani na [ústřední orgán]. Na jednání mu soudkyně i právní zástupce žalobkyně navrhli, aby se obrátil na veřejného ochránce práv, což udělal. Přiložil dopis i odpověď ombudsmana, ten se nezajímal o to, v čem je problém a co chce. Takhle to běží celé roky a jde o rutinu. Citoval i z Listiny základních práv a svobod.

10. Později své odvolání doplnil další citací z Listiny základních práv a svobod a dále rozhovorem s [tituly před jménem] [jméno FO] a s [tituly před jménem] [jméno FO] v řízení pod sp. zn. [spisová značka]. Konkrétně poukázal na závěr, z něhož je patrné, že ani on ani jeho kolegové nevědí a nikdy nevěděli, jaký je rozdíl mezi realitou jeho a realitou vnější. Takže to dělají tak, že se potřebují dohodnout? A dohodnou se, kolik si vyúčtují za nic nedělání apod. Shrnul, že bez pomoci soudu tito lidé nemají šanci být úspěšní v uplatňování svého finančního požadavku. Ten mohou naplnit pouze za podmínky, že soud poruší články 81 a 82 Ústavy. Žádal soud, aby respektoval Ústavu České republiky a zamítl neoprávněný požadavek žalobkyně.

11. K podanému odvolání žalovaného se vyjádřila žalobkyně. Odvolání označila jako nesrozumitelné a neurčité, z něhož není zřejmé, čeho se žalovaný domáhá. Dala na zvážení postup dle § 209 o. s. ř. Bude-li mít soud za to, že odvolání vady nemá, navrhovala potvrzení napadeného rozsudku. Soud prvního stupně řádně zhodnotil nárok žalované na zaplacení částky za poskytnuté zdravotní služby a své závěry řádně odůvodnil. Žalovaný v odvolání nepopisuje žádné skutečnosti, zpochybňující nárok žalobkyně. Brojí proti důvodnosti hospitalizace jako takové, to však bylo řešeno v předešlých soudních řízeních a tato otázka byla pravomocně rozhodnuta v rámci řízení, vedeného pod sp. zn. [spisová značka].

12. Žalovaný při jednání odvolacího soudu výslovně uvedl, že jeho odvolání nesměřuje do výroku II, ale pouze proti výrokům I, III a IV. Navrhoval, aby žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta. Je pravda, že žalobkyně zpočátku nemohla vědět žádné okolnosti věci, potom jim je vysvětlil, jeho držení nebylo nutné. Zopakoval, že ze strany žalobkyně neprobíhalo žádné léčení, neprobíhaly žádné úkony, tím se ani nikdo nezabýval. Soudkyně nemohla vědět, co uvedli znalci. Posudek [tituly před jménem] [jméno FO] je paskvil, jeho přepis nikdo nečetl, konkrétní údaje z rozhodnutí nejsou obsahem zdravotnické dokumentace, jsou vymyšlené. Pět let již na to upozorňuje. Musí platit za něco, co nechtěl. Je ochoten zaplatit nemocnici jeden den, kdy o něm ještě nic nevěděli. Poukázal na neznalost pojmu kognitivní prototyp, neví, s čím by měli stav porovnávat. Doplnil, že podle městského soudu je jeho návrh promlčen. Posudek nese datum 5. 6. 2020 a je to falzifikát.

13. Žalobkyně při jednání odvolacího soudu poukázala na standardní postup v případě hospitalizovaných pacientů, kteří nejsou zdravotně pojištěni. Trvala na nárocích na náhradu ceny za hospitalizaci. Odkázala na výsledky detenčního řízení, hospitalizace byla ze dvou třetin v souladu se zákonem. Náhradu nákladů řízení výslovně nepožadovala.

14. Odvolací soud poté přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu dle odvolání žalovaného, tedy pouze ve výrocích I, III a IV, postupem dle § 212, § 212a o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolací námitky žalovaného nemohou být důvodné.

15. Odvolací soud při svém rozhodování vycházel z toho, že hospitalizovaný žalovaný nebyl zdravotně pojištěn, a po dobu od 29. 6. do 23. 7. 2020 byl hospitalizován důvodně, jak vyplývá ze závěrů spisu Obvodního soudu pro [adresa], vedeného pod sp. zn. [spisová značka], konkrétně zejména usnesení ze dne 19. 5. 2023 na č. l. 370 ve spojení s usnesením Městského soudu v [místo] ze dne 28. 6. 2023, č. j. [spisová značka], kdy soudy dospěly k závěru, že žalovaný byl důvodně nedobrovolně hospitalizován v [ústav] od 29. 6. 2020 z důvodu možného sebevražedného jednání do 22. 7. 2020 jako do doby, kdy mu byly umožněny propustky i mimo areál nemocnice bez doprovodu. Nesouhlas žalovaného s hospitalizací u žalobkyně po dobu od 29. 6. 2020 do 22. 7. 2020 tak byl nahrazen soudním rozhodnutím ve smyslu § 38 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů. Na základě této skutečnosti lze proto uzavřít, že po tuto dobu se žalobkyně po žalovaném jako osobě zdravotně nepojištěné důvodně domáhá úhrad dle ceníku ostatních výkonů, souvisejících se zdravotní péčí, volně dostupného na webových stránkách žalobkyně. Závěry soudu prvního stupně včetně toho, že není oprávněn přezkoumávat pravomocná rozhodnutí v řízení, vedeném pod sp. zn. [spisová značka], jsou proto zcela správné.

16. Důvodem, aby žalovaný žalobkyni nezaplatil důvodně požadované částky za svoji hospitalizaci ať již na lůžku akutní či později následné péče, nemůže být skutečnost, že mu žalobkyně nedala k dispozici jeho zdravotní dokumentaci či že mu dle jeho tvrzení neposkytla informace o léčbě. Z řízení, vedeného pod sp. zn. [spisová značka], vyplývá, že důvodem jeho hospitalizace po dobu od 29. 6. do 22. 7. 2020 byl špatný psychický stav, který po tuto dobu nebylo možno řešit méně omezujícím opatřením. Odvolací námitky žalovaného, spočívající v přirovnávání lékařů ke zločinecké skupině jsou absurdní, důvodem neplacení požadovaných úhrad žalovaného za pobyt u žalobkyně v inkriminovanou dobu nemohou být ani výtky k odbornosti lékařů [tituly před jménem] [jméno FO] či [tituly před jménem] [jméno FO].

17. Ze všech těchto důvodů odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně postupem dle § 219 o. s. ř. jako správný potvrdil, a to i ve výrocích o náhradě nákladů řízení (III) a o povinnosti žalovaného k úhradě soudního poplatku (IV). Ve výroku II zůstal rozsudek nedotčen (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

18. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 142 odst. 1, § 224 odst. 1 o. s. ř., neboť i v odvolacím řízení úspěšná žalobkyně jejich náhradu výslovně nepožadovala.