o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 14 C 221/2018-109,

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % z této částky od [datum] do zaplacení v třídenní lhůtě od právní moci rozsudku (výrok I), výrokem II rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na jejich náhradu částku [částka] v téže lhůtě k rukám jeho právního zástupce.

2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobce po žalovaném domáhal úhrady částky [částka], kterou mu poskytl jako zálohu za účelem zaplacení výkupu 100 ks houslí a asi 50 ks smyčců od pana [příjmení]. Prostředky byly poskytnuty formou zápůjčky, písemně stvrzené dne [datum]. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, byť nerozporoval ani písemné stvrzení, a ani převzetí částky samotné. Uvedl, že zápůjčka mu nebyla poskytnuta v jeho prospěch, obdržené peníze použil na zakoupení zboží, tak jak bylo mezi nimi zvykem. Nesouhlasil s tvrzením žalobce, že [příjmení] [příjmení], [rodné číslo], bytem [adresa], neexistoval, stejně jako s tím, že by peníze na žalobci vylákal. Nedopustil se ani podvodu. K poukazu žalobce na záznam Policie – Obvodního ředitelství policie [obec a číslo], SKPV, odbor obecné kriminality, 4. oddělení obecné kriminality, č. j. KRPA – [číslo], ze dne [datum], zdůraznil, že policie neshledala důvod k zahájení trestního stíhání dle oznámení žalobce. Jinými slovy neshledala, že by se žalovaný dopustil podvodu. Ke vzájemné obchodní činnosti uvedl, že ta skončila z důvodu na straně žalobce. Částky, které od žalobce obdržel, souvisely s jejich společnou činností a vyúčtování dodnes neobdržel.

3. Soud prvního stupně provedl dokazování. Z prohlášení ze dne [datum], které podepsal žalovaný, vzal za prokázané, že účastníci se tohoto dne dohodli na rozdělení čistého zisku z výkupu 100 houslí, cca 50 smyčců, od pana [příjmení] z [obec] v poměru 70 % pro žalobce a 30 % pro žalovaného, označeného jako [příjmení] starší. Celková částka za výkup houslí byla [částka]. První záloha bude od žalobce a doplatky, v celkové výši [částka], se budou čerpat postupně z prodeje jiných hudebních nástrojů v [obec]. Z prohlášení z následujícího dne vyplývá, že žalovaný stvrdil, že tento den převzal od žalobce [částka] jako zálohu na 100 ks houslí a cca 50 ks smyčců od pana [příjmení]. Z předžalobní výzvy k úhradě dlužné částky ze dne [datum] vzal soud prvního stupně za prokázané, že žalobce žalovaného vyzval k vrácení zápůjčky nejpozději do sedmi dnů od doručení výzvy, ta mu dle dodejky byla doručena dne [datum].

4. Z úředního záznamu Policie – Obvodního ředitelství policie [obec a číslo], SKPV, odbor obecné kriminality, 4. oddělení obecné kriminality, č. j. KRPA – [číslo], ze dne [datum] vzal soud prvního stupně za prokázané, že bylo provedeno šetření k osobě [příjmení] [příjmení], [rodné číslo], která byla na potvrzení o převzetí zálohy [částka] ze dne [datum], předložené poškozenému podezřelým [jméno] [příjmení] starším, uvedena jako prodávající osoba. Provedenými lustracemi bylo zjištěno, že tato osoba neexistuje. Podle policie je zřejmé, že podezřelý [jméno] [příjmení] starší při jednání s poškozeným uvedl smyšlené údaje o neexistující osobě údajného [jméno] [příjmení], použil je i do dokumentace, jíž dokládal poškozenému pravdivost tohoto lživého tvrzení.

5. Soud prvního stupně dále provedl účastnický výslech žalovaného, který uvedl, že se se sběratelem smyčcových hudebních nástrojů panem [příjmení] seznámil v roce 2010. Pro žalobce sháněl hudební nástroje a zjistil, že pan [příjmení] chtěl sbírku prodat a dohodli se se žalobcem, že ji společně koupí. Pan Bicek chtěl prodat celou sbírku najednou za [částka] až [částka], požadoval úhradu zálohy. Se žalobcem se proto domluvili, že dá zálohu [částka], žalovaný ji odevzdá panu [příjmení]. Žalobce mu peníze dal jako zálohu na hudební nástroje. Tato částka nebyla určena pro žalovaného. Žalobce u jednání s panem [příjmení] nikdy nebyl. Částku [částka] odevzdal panu [příjmení]. Kdyby nedošlo k pozdějšímu odkupu sbírky, žalobce měl představu, že částka propadne. Od žalobce si také půjčoval peníze, vždy na potvrzení, žalobce mu bez potvrzení nedal nic. Po převzetí částky [částka] se žalobce již neptal, jak se obchod dále vyvíjí. V řízení bylo rovněž prokázáno, že dne [datum] se účastníci písemně dohodli o rozdělení zisku z výkupu 100 ks houslí a 50 ks smyčců od údajného pana [příjmení] Dohoda byla písemně stvrzena dne [datum].

6. Právně soud prvního stupně postupoval dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.). Uvedl, že žalovaný nepopřel, že částku [částka] od žalobce převzal. Jeho tvrzení, že zapůjčená částka měla být využita k nákupu hudebních nástrojů a smyčců od údajného sběratele [příjmení], se ukázalo jako liché, neboť dle šetření policie tato osoba neexistovala a neexistuje. Žalovaný nepřesvědčil soud o tom, že by existoval jakýkoli člověk, který vlastnil sbírku hudebních nástrojů, které měl žalobce odkoupit. V tomto smyslu poukázal zejména na potvrzení Policie České republiky. Žalovaný nebyl schopen vysvětlit rozpor mezi potvrzením ze dne [datum] a [datum], neboť nevysvětlil, že se jednalo asi o 500 nebo 400 nástrojů, zatímco v potvrzení stvrdil, že se jednalo o 100 ks houslí a 50 ks smyčců. V řízení nebylo prokázáno, že sběratel [příjmení] existuje stejně jako to, že převzatou částku [částka] žalovaný tomuto sběrateli předal. Vyjádřil přesvědčení, že částku si žalovaný ponechal pro svoji potřebu. Žalobci nikdy nepředal žádný nástroj ani smyčec z této údajné sbírky a zapůjčenou částku nevrátil. Pokud ve výpovědi tvrdil, že žalobce byl smířen s tím, že částka propadne, nebude-li doplacena celá hodnota sbírky, je toto tvrzení v rozporu s písemnými potvrzeními, v nichž toto není uvedeno. I toto tvrzení žalovaného soud prvního stupně považoval za účelové a nepravdivé se snahou zdůvodnit ponechání si zálohy ve výši [částka]. Ze všech těchto důvodů soud prvního stupně žalobě vyhověl.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). Úspěšnému žalobci přiznal náhradu právního zastoupení za 9 úkonů právní služby, spolu s 9 režijními paušály. Při tarifní hodnotě jednoho úkonu [částka], spolu s paušálními náhradami po [částka] činí výše náhrady [částka] což spolu se soudním poplatkem [částka] a DPH ve výši 21 % z částky [částka] je celkem [částka].

8. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal včasné odvolání žalovaný s návrhem na jeho změnu a zamítnutí žaloby. Uvedl v prvé řadě to, že neexistence osoby jménem [příjmení] [příjmení], [rodné číslo], neznamená, že s [jméno] [příjmení] v místě jeho bydliště nejednal, toto může znamenat pouze to, že to nepřesně napsal, tedy že udělal chybu v rodném čísle. Soudu přesně popsal, kde jednal, tedy že se to stalo v místě jeho bydliště v [ulice] [obec], což je vesnice u Krumlova, že pan [příjmení] měl dceru. Pokud pan [příjmení] již nežije, může se vyjádřit jeho dcera. Poukázal i na prohlášení, v němž se se žalobcem dohodli na rozdělení zisku z obchodu. Uvedl, že žalobce nikdy ani netvrdil, že by došlo k úhradě zbývající částky, tedy [částka]. Z potvrzení ze dne [datum] vyplývá, že částka [částka] byla pouze zálohou a v obchodech je běžnou praxí, že se záloha v případě neuskutečnění obchodu nevrací. Podmínky obchodu projednal se žalobcem, ten s tím souhlasil, na základě toho byla podepsána prohlášení ze dne 8. 10. a [datum]. Měl-li by žalobce jiné podmínky, jistě by je do předmětných prohlášení zakoncipoval. K šetření orgánu policie uvedl, že kdyby částku nepředal sběrateli a ponechal si ji pro svou potřebu, policie by proti jeho osobě zahájila trestní stíhání pro naplnění skutkové podstaty trestného činu, například podvodu. To se nestalo. K aplikaci § 2390 o. z. uvedl, že nemá oporu v dokazování, neboť mu žádná částka nebyla zapůjčena, on ji nemohl použít podle libosti či vrátit věc stejného druhu, jednalo se o obchod. Soud se nevypořádal s jeho tvrzením, že o zápůjčku se nejednalo. Zopakoval, že pouze stvrdil převzetí částky. Uvedl i to, že soud neměl přiznat náhradu nákladů řízení za úkon, jímž je doplnění skutkových tvrzení, neboť žalobce měl již v návrhu uvést všechny skutečnosti tak, aby jej soud nemusel vyzývat k doplnění.

9. Při jednání odvolacího soudu zopakoval, že kdyby záměrně uvedl nepravdivé informace, policie by proti němu zahájila trestní řízení. Chyba v identifikaci osoby nemůže jít k jeho tíži. Poukázal na dlouhodobou spolupráci účastníků s tím, že toto byl běžný obchod. Trval na tom, že částku [částka] předal panu [příjmení]. K textu prohlášení uvedl, že jej psal dle diktátu žalobce za účelem uzavření obchodu.

10. K odvolání žalovaného se vyjádřil žalobce s návrhem na potvrzení napadeného rozsudku. Uvedl, že žalovaný v odvolání nespecifikoval žádný odvolací důvod a pouze opakuje svá tvrzení, která uváděl ve své výpovědi a písemných vyjádřeních k žalobě. Pravdivost tvrzení neprokázal. Jeho tvrzení se lišila od toho, co písemně potvrdil žalobci a co podepsal. Listinné důkazy jednoznačně dokládají průběh jednání mezi žalobcem i žalovaným včetně toho, že žalovaný si od žalobce vypůjčil částku [částka], kterou mu do dnešního dne nevrátil. Údajný sběratel pan [příjmení] neexistoval a neexistuje, žalovaný částku [částka] převzal do svého držení, sběrateli ji odevzdat nemohl, ale ponechal si ji pro svou potřebu.

11. Žalobce při jednání odvolacího soudu uvedl, že pokud žalovaný částku někomu předal, nikdy neuvedl k této osobě žádné bližší údaje, a to ani ohledně dcery či jiné adresy. K půjčce uvedl, že to měla být buď záloha na zakoupení houslí, nebo částka k vrácení z výtěžku prodeje. Proto byl mezi účastníky dohodnut poměr zisku z obchodu. Pro případ nepředání peněz žádná dohoda nebyla, k obchodu nedošlo.

12. Odvolací soud postupem dle § 212, § 212 odst. 1 a 5 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v plném rozsahu dle odvolání žalovaného, a dospěl k závěru, že odvolací námitky žalovaného nemohou být důvodné.

13. Odvolací soud po přezkoumání závěru soudu prvního stupně dospěl k tomu, že soud prvního stupně o žalované částce rozhodl věcně správně. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný od žalobce převzal jako zálohu na budoucí odkoupení sbírky smyčcových nástrojů či jejich částí částku [částka] (slovy převzal částku [částka] na zálohu na 100 ks houslí cca 50 smičců) a dále to, že částku sběrateli nepředal, neboť osoba, uvedená v potvrzení o převzetí peněžité částky, je a byla osobou neexistující. Ačkoli žalobce v žalobě uvedl, že se jednalo o půjčku, s čímž se soud prvního stupně ztotožnil (nesprávně), z dikce potvrzení je zřejmé, že se o půjčku jednat nemohlo, neboť účastníci si zejména žádným způsobem neujednali splatnost„ půjčené“ částky ani způsob jejího splácení. Navíc částku měl žalovaný předat sběrateli jako zálohu budoucího obchodu, částka tak měla být zálohou, nikoli mezi účastníky, či půjčkou žalobce žalovanému, ale měla být složena jako záloha ve prospěch třetí osoby.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

15. Na základě zjištěných skutkových okolností dospěl odvolací soud k závěru o nutnosti změny právní kvalifikace, neboť žalovaný se tím, že částku, jejímž účelovým určením bylo předání třetí osobě jako zálohy na budoucí koupi sbírky hudebních nástrojů, a předání částky ani uzavření kupní smlouvy nebylo prokázáno, na úkor žalobce bezdůvodně obohatil ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Ve smyslu tohoto ustanovení platí, že ten, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, je toto obohacení povinen vydat. Za situace, kdy sběratel [příjmení] je neexistujícím právním subjektem, byla dohoda o předání částky takovému subjektu od počátku plněním bez právního důvodu, protože uzavření obchodu s neexistujícím subjektem bylo od počátku nemožné (§ 588 o. z.).

16. Za situace., kdy soud prvního stupně o částce [částka] rozhodl věcně správně, odvolací soud jeho rozhodnutí postupem dle § 219 o. s. ř. potvrdil, neboť jiné právní hodnocení nemá na zásadní správnost rozhodnutí žádný vliv.

17. Jiná situace je u příslušenství žalované částky, neboť ačkoli se žalobce v žalobě domáhal přiznání zákonného úroku z prodlení od [datum], později požadavek v tomto smyslu upřesnil a domáhal se přiznání příslušenství teprve od [datum], což soud prvního stupně ve svém rozhodnutí nevzal v úvahu. Odvolací soud proto v části požadovaného úroku z prodlení napadený rozsudek změnil postupem dle § 221a o. s. ř., řízení o úrocích z prodlení za dobu od [datum] do [datum] postupem dle § 219a odst. 1, § 221 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. zrušil a řízení v této části pro nedostatek podmínky řízení zastavil. Za dobu od [datum] do [datum] odvolací soud požadavek na úhradu příslušenství žalované částky zamítl, protože byl-li žalovaný vyzván k plnění a výzvu obdržel dne [datum], byl následujícího dne ([datum]) povinen plnit a teprve od následujícího dne [datum] je v prodlení s peněžitým plněním (§ [číslo], § 1970 o. z.).

18. K odvolacím námitkám žalovaného uvádí následující:

Kdyby žalovaný udělal pouze chybu v rodném čísle [jméno] [příjmení], jak tvrdí, bylo na něm, aby v řízení uvedl jeho správnou adresu včetně místa bydliště v [ulice] [obec], případně jeho osobu jakýmkoli jiným řádným způsobem specifikoval, což neučinil. Obdobné lze vztáhnout i na jím zmiňovanou dceru sběratele [příjmení]. Okolnost, jakým způsobem si měli účastníci dělit případný zisk, je z pohledu požadavku žalobce na vrácení částky, kterou měl žalovaný sběrateli předat jako jím požadovanou zálohu, irelevantní. O tom, že by se v případě neuskutečněného obchodu nevracela záloha, lze pouze spekulovat. Za situace, kdy postup v případě neuskutečnění obchodu nebyl mezi účastníky žádným způsobem sjednán, lze pouze uzavřít, že žalovaný se převzetím částky, jejím nepředáním osobě neexistující, ve vztahu k žalobci bezdůvodně obohatil. Odvolací soud se žalovaným souhlasí pouze potud, že mezi účastníky nebyla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z.

19. Žalovaný také tvrdil, že v případě neodkoupení sbírky by částka [částka] představovala propadnou zálohu. Za situace, kdy důvodem požadavku údajného sběratele měla být úhrada zálohy tak, aby se obchod uskutečnil, v případě propadnutí zálohy by k tomu mohlo dojít pouze na straně sběratele, ale nikoli na straně žalovaného jako jedné ze stran kupujících.

20. Tyto odvolací námitky odvolací soud nepovažuje za důvodné. Odvolací soud se však se žalovaným ztotožňuje v tom, že nebyl žádný důvod přiznat žalobci náhradu nákladů řízení za úkon, jímž je doplnění žaloby, neboť žaloba měla být perfektní od samého počátku. Odvolací soud proto i ve výroku o nákladech řízení změnil rozsudek soudu prvního stupně. Žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení za převzetí a přípravu věci, výzvu k plnění, podání žaloby, účast na jednáních před soudem prvního stupně ve dnech [datum] a 24. 2., 5. 5. a [datum] včetně úkonu za závěrečné shrnutí, naopak žalobci nepřiznal náhradu za doplnění žalobních tvrzení ze dne [datum]. Žalobci tak přiznal právo na sedm úkonů právní služby po [částka], kdy odměna činí [částka], spolu s paušálními náhradami [částka], spolu s DPH ve výši [částka] a náhradou soudního poplatku ve výši [částka], celkem [částka] Odvolací soud tak změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náklech řízení a na náhradě nákladů řízení žalobci přiznal pouze částku [částka], jinak jej i v tomto výroku potvrdil (§ 220 odst. l, § 219 o. s. ř.).

21. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a zásadního úspěchu žalobce v řízení. Žalobci zastoupenému advokátem vznikly náklady spojené s právním zastoupením za dva úkony právní služby (sepis vyjádření k podanému odvolání dne [datum] a účast na jednání odvolacího soudu dne [datum]) po [částka], (§ 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) spolu s paušálními náhradami hotových výdajů dle § 13 odst. 4 uvedené vyhlášky – po [částka] a náhradou 21 % DPH ve výši [částka], celkem [částka]. Tuto částku odvolací soud uložil žalovanému zaplatit žalobci v zákonné lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).