o zaplacení částky 800 € s příslušenstvím, k odvolání žalobců proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 28 C 291/2021-28,

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem výroky I a II zamítl žalobu s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit oběma žalobcům každému z nich částku 400 € s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení. Výrokem III rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky a uložil žalobcům zaplatit žalované na jejich náhradu částku [částka] v třídenní lhůtě od právní moci rozsudku.

2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobci domáhali po žalované souhrnné částky 800 € (každý 400 €) s příslušenstvím z titulu paušální náhrady škody za zpoždění letu ve smyslu Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne [datum], jímž se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a jímž se zrušuje Nařízení (EHS) č. 295/91 (dále jen Nařízení). Žalobci se dne [datum] účastnili letu žalované č. QS [číslo] z [příjmení] [příjmení] do [obec], vzdálenost letu [číslo] km, let byl při příletu do [obec] zpožděn o 180 minut, tedy o více než tři hodiny. Žalobci se svou písemnou výzvou, jíž uplatnili u žalované nárok, nebyli úspěšní. Proto se domáhali i zákonného úroku z prodlení. Žalovaná ani v řízení uplatněný nárok neuznala s tím, že zpoždění letu dosáhlo pouze délky 2 hodiny a 59 minut, žalobci proto nemají nárok na kompenzaci.

3. V řízení nebylo sporné, že žalobci byli cestujícími letu, provozovaného žalovanou, č. QS [číslo] z [příjmení] [příjmení] do [obec] dne [datum] s plánovaným příletem do [obec] v 11:30 hodin (10:30 UTC – koordinovaného světového času). Sporné nebylo ani to, že žalobci včas uplatnili u žalované nárok na kompenzaci. Spornou tak byla pouze doba faktického příletu do [obec]. Žalovaná (správně žalobci) se odvolávali na zobrazení obrazovky od příletového pásu, kde je uvedeno„ na stojánce 14:32“. Žalovaná naopak tvrdila, že k dosednutí letadla na přistávací plochu došlo ve 13:25 (14:25 hodin UTC) a k prvnímu otevření dveří ve 13:29 UTC (14:29 hodin) dle„ AA block“, v tomto smyslu odkázala dále na doložený záznam o provedení letu ze dne [datum] – tzv. flight list.

4. K této rozhodující sporné skutečnosti bylo v řízení prokázáno záznamem letu ze dne [datum] – flight listem, že k příletu došlo ve 13:25 UTC (čas uvedený u údaje„ AA“), tedy po 2 hodinách a 55 minutách po plánovaném příletu v 10:30 UTC. Okamžik příletu letadla, kterým se podle některých evropských zařízení a dokumentů Mezinárodního sdružení leteckých dopravců označuje okamžik, kdy letadlo dosáhne parkovacího stanoviště s odkazem na rozsudek ESD ve věci C [číslo], však není shodný s okamžikem, kdy se otevřou dveře letadla, k čemuž dojde zpravidla později. V dané věci se podle času uvedeného u údaje„ AA block“ dveře letadla otevřely ve 13:29 UTC, tedy po 2 hodinách a 59 minutách po plánovaném příletu. Soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že nebylo prokázáno zpoždění letu, dosahující 3 hodin.

5. K tvrzení žalobců soud prvního stupně uvedl, že tuto skutečnost nemůže vyvrátit žalobci doložené foto příletové tabule, zobrazující informaci o času přistání letadla na letišti v [obec] ve 14:32 CET, který se liší o 3 minuty od času 14:29 hodin (13:29 UTC), zaznamenaného pilotem v záznamovém letu. Soud nepřipustil doplňování dokazování dotazem na [právnická osoba], neboť z činnosti soudu (například věc vedená pod sp. zn. 11 C 321/2020) je mu známo, že uvedené údaje o přistání předmětného letu na letišti v [obec] v čase 14:28 hod. a času zastavení letadla na stojánce ve 14:32 hodin, nejsou doplněny rozhodující informací, z jakého konkrétního zdroje [právnická osoba], tyto časové údaje čerpalo, neboť čerpá z několika zdrojů, a tudíž není důvod, proč by měl soud přikládat těmto informacím větší váhu nežli údajům, zaznamenaným samotným pilotem letu. [právnická osoba], není dozorovým orgánem ani orgánem Řízení letového provozu, ti mohou disponovat v tomto směru přesnými časovými údaji. Jedná se o provozovatele či správce letiště, který informace čerpá z veřejných zdrojů. Soud prvního stupně dále uvedl, že z ostatních provedených důkazů nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění a právní závěry.

6. Na základě hodnocení skutkových zjištění uzavřel, že žaloba není důvodná. Na oblast sporu dopadá přímo aplikovatelné Nařízení, konkrétně článek 5 odst. 1 písm. c), 7 odst. 1 písm. b) ve spojení s rozsudkem Soudního dvora EU ve spojených věcech č. C [číslo] a C [číslo] [jméno] [příjmení] a další v . [příjmení] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] v . [právnická osoba]. Podle těchto rozhodnutí má cestující zpožděného letu nárok na náhradu škody 400 € u všech letů ve Společenství delších [číslo] km a u všech ostatních letů o délce od [číslo] km do [číslo] km, jestliže dosáhne cílového místa určení 3 hodiny nebo více hodin po času původně plánovaného příletu leteckým dopravcem. Při výkonu pojmu čas příletu vycházel z článku 2, 5 a 7 Nařízení, dále rozhodnutí SDEU ve věci C [číslo], kde je pojem čas příletu používaný k určení rozsahu zpoždění, které postihlo cestující v letecké dopravě, a označuje okamžik, kdy se otevřou alespoň jedny dveře letadla.

7. V dané věci vycházel z nesporné skutečnosti, že žalobci byli cestující uvedeného letu provozovaného žalovanou s plánovaným příletem do [obec] v 11:30 hodin (10:30 UTC) a faktickým 14:29 hodin (13:29 UTC), kdy došlo k otevření dveří letadla. Dospěl k závěru, že let byl zpožděn o 2 hodiny a 59 minut a žalobcům nárok na náhradu škody dle Nařízení nevznikl. Proto žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o. s. ř.) a plného úspěchu žalované v řízení. Soud jí proto přiznal paušální náhradu za tři úkony po [částka] dle § 1, § 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši [částka].

8. Proti tomuto rozsudku podali včasné odvolání žalobci s návrhem na jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Doplnili, že nesouhlasí s hodnocením důkazů ze strany soudu prvního stupně, ten podle nich nekriticky vyšel pouze z důkazů předložených a vytvořených žalovanou stranou. Ačkoli oni sami předložili k prokázání délky zpoždění letu důkazy ve smyslu Nařízení a relevantní judikatury Soudního dvora EU, opatřené z nezávislého zdroje, který prokazoval tvrzení žalobců, soud vycházel z důkazů předložených žalovanou. Navíc žalobci navrhli provedení důkazu dotazem na [právnická osoba], který mohl potvrdit tvrzení žalobců. [právnická osoba], má k dispozici nejen údaje o přistání letadla, ale také jeho přistavení na stojánku a otevření dveří letadla. Uvedli i to, že ani žalovaná, ani pilot letadla nejsou dozorovým orgánem ani Řízením letového provozu. Orgánem, kterým má přesné časové údaje, je [právnická osoba] Soud prvního stupně tak vycházel při zjišťování délky zpoždění předmětného letu pouze ze záznamu o provedení letu vyhotoveného žalovanou (tzv. journey log), který žalovaná předložila k důkazu. Jde o informaci zaznamenanou ručně pilotem letounu operujícího předmětný let. Listinu tak jednak vyhotovila žalovaná, která má zájem na výsledku soudního řízení, navíc se v listině mohou v důsledku selhání lidského faktoru nacházet i nesprávné informace za situace, kdy v dané věci mohou být rozhodující vteřiny. S poukazem na bod 1 Nařízení uvedli, že činnost Společenství v oblasti letecké dopravy by měla mimo jiné směřovat k zajištění vysoké úrovně ochrany cestujících a měl by být zároveň brán zřetel na požadavky ochrany spotřebitele. Provozující letecký dopravce má v případě neshody s cestujícími o délce zpoždění letu v cílovém místě určení zájem na zjištění a prokázání, že let nebyl na svém příletu opožděn o více než 3 hodiny, a při vyhotovení záznamu o provedení letu může údaje upravit dle svých potřeb. Úvaha o tom, že jediný věrohodný podklad k prokázání délky zpoždění letu je záznam o provedení letu, vypracovaný provozujícím leteckým dopravcem, je v rozporu se smyslem a účelem Nařízení.

9. K podanému odvolání žalobců se vyjádřila žalovaná s návrhem na potvrzení napadeného rozsudku. Zopakovala mezi účastníky nesporné skutečnosti a uvedla, že označení„ AA“ znamená actual arrival, v dané věci ve 13:29 hodin došlo k otevření dveří letadla („ AA block“). Tento fakt žalovaná doložila záznamem o letu. Povinnost letecké společnosti tento systém používat a údaje uchovávat vyplývá z [příjmení] [příjmení] [číslo]„ AA block“ jsou tzv. blokové hodiny, které jsou v letectví sledovány z důvodu údržby letadel a výměny jednotlivých komponentů letadla. Při uzavření dveří letadla před odletem dojde k natlakování kabiny letadla tak, aby cestující mohli na palubě dýchat vzduch, odpovídající výšce [číslo] metrů nad mořem. Naopak po otevření dveří letadla se kabina odtlakuje na ovzduší, odpovídající hladině moře. Přetlakování je náročné a namáhá trup letadla, proto se musí sledovat časové údaje. Proto žalovaná sleduje časy, kdy dochází k uzavření a otevření dveří letadel. Žalovaná dále předložila důkaz, osvětlující význam pojmu block hour, který souvisí s uzavíráním dveří na odletu letadla a jejich opětovným otevřením. K nepřipuštění důkazu od [právnická osoba], uvedla, že z jiných řízení vyplynulo, že letiště neeviduje údaj o času otevření dveří letadla. Takový údaj eviduje Řízení letového provozu České republiky, údaje uchovává pouze po omezenou dobu od data letu. Zdůraznila, že [právnická osoba], není dozorovým orgánem žalované, nezajišťuje koordinaci příletů. To je v gesci Řízení letového provozu, případně EUROCONTROL. [právnická osoba], je pouze soukromým subjektem zajišťujícím údržbu, ostrahu a kontrolu cestujících a zavazadel na letišti. Provoz na letišti řídí Řízení letového provozu. Žalobci ani netvrdili, v jakém přesném čase mělo dojít k otevření dveří letadla, pouze v odvolání spekulují o možnosti manipulace se záznamem o provedení letu ze strany kapitána. Žalovaná v tomto smyslu odkázala na rozsudek Městského soudu v Praze pod sp. zn. 18 Co 253/2019, který záznam o letu označil za věrohodný dokument. K témuž závěru dospěl stejný soud i v rozsudku pod sp. zn. 91 Co 64/2021. Byla-li by zjištěna nesrovnalost v časových údajích uvedených žalovanou při auditech ze strany Úřadu pro civilní letectví, žalovaná by riskovala ztrátu licence k výkonu letecké a obchodní dopravy. [příjmení] postih by riskoval i kapitán daného letu.

10. Při jednání odvolacího soudu žalobci doplnili, že jim skutečně není znám přesný čas otevření dveří. Letadlo musí být nejprve přistaveno na stojánku a teprve potom může dojít k otevření dveří. K tomu, že soud prvního stupně nedoplňoval dokazování dotazem na [právnická osoba], uvedli, že jde o alibistický postoj s tím, že letiště údajně nezná zdroj informací. Letiště je však subjektem nezávislým. Navíc nelze vyloučit lidský faktor a chybu na straně žalující, navíc na tom je ekonomický zájem.

11. Žalovaná při jednání odvolacího soudu uvedla, že záznam o provedení letu je důkazem dostatečným. Navíc žalovaná uvedla více časů, které spolu korespondují. [příjmení] či kapitán letadla je kontrolován Úřadem pro civilní letectví. Shledal-li by úřad pochybení či snahu o manipulaci, vystavoval by se pilot či kapitán letadla riziku ztráty licence. Audity provádí [ulice] agentura pro bezpečnost letů. [právnická osoba], neeviduje okamžik otevření dveří, to činí pouze Řízení letového provozu po stanovenou dobu 6 měsíců.

12. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v plném rozsahu dle odvolání žalobců, postupem dle § 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání nemůže být důvodné. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně jak v otázce skutkových zjištění a na jejich základě učiněných skutkových závěrů, tak i v otázce jejich právního hodnocení.

K jednotlivým odvolacím námitkám odvolací soud uvádí následující:

K procesněprávní stránce odvolání:

13. Žalobci v řízení trvali na doplnění dokazování zprávou [právnická osoba], s tvrzením, že tato korporace disponuje s údaji o přistání letadla, přistavení na stojánku a otevření dveří. Soud prvního stupně při posuzování důvodnosti tohoto důkazního návrhu s ohledem na zjištění, učiněná v jiném obdobném řízení, konkrétně pod sp. zn. 11 C 321/2020, uzavřel, že letiště požadovaný údaj neverifikovalo rozhodující informací, jíž je to, z jakých zdrojů čerpalo. Za této důkazní situace, kdy ze zjištění z tzv.„ flight listu“ je patrný údaj jak o dosednutí letadla na přistávací plochu („ AA“), tak i o otevření alespoň jedněch dveří („ AA block“), správnost údajů je zajištěna kontrolou nikoli ze strany [právnická osoba], které takovou funkci nemá, ale ze strany příslušných orgánů (Řízení letového provozu), a žalobci provedení takového důkazu nenavrhovali (a ani takový důkaz nepředložili), nelze postupu soudu prvního stupně vytknout, že žalobci navrhovaný důkaz dotazem na [právnická osoba], neprovedl.

K hmotněprávní stránce odvolání:

14. V článku 1 odst. 1 písm. c) Nařízení je stanoveno, za jakých podmínek jsou minimální práva cestujících, jestliže je jejich let zpožděn.

15. Podle článku 7 odst. 1 Nařízení obdrží cestující náhradu ve výši: a) [částka] u všech letů o délce nejvýše 1 500 kilometrů; b) [částka] u všech letů ve Společenství delších než 1 500 kilometrů a u všech ostatních letů o délce od 1 500 kilometrů do 3 500 kilometrů; c) [částka] u všech letů nespadajících pod písmeno a) nebo b). Při určování vzdálenosti se vychází z posledního místa určení, kam cestující v důsledku odepření nástupu na palubu nebo zpoždění přiletí později než v plánovaném čase.

16. Rozsudek SDEU ze dne [datum], sp. zn. C [číslo] se zabýval otázkou,„ zda musí být články 2, 5 a 7 nařízení č. 261/2004 vykládány v tom smyslu, že pojem„ čas příletu“ používaný k určení rozsahu zpoždění, které postihlo cestující v letecké dopravě, označuje okamžik, kdy se kola letadla dotknou přistávací dráhy na letišti v místě určení, nebo okamžik, kdy letadlo dosáhne svého parkovacího stanoviště a kdy jsou zataženy jeho parkovací brzdy nebo umístěny parkovací klíny, nebo okamžik, kdy se otevřou dveře letadla, nebo okamžik definovaný společnou dohodou smluvních stran“. Dovodil, že za situace, kdy se cestující po dobu letu musí podrobit určitému nepohodlí, vyplývajícímu z uzavřeného prostoru, nutnosti řídit se pokyny leteckého dopravce a omezené možnosti komunikace s vnějším světem jsou z technických a bezpečnostních důvodů značně omezeny, musí čas příletu odpovídat okamžiku, kdy tento stav skončí a uzavřel, že„ teprve v okamžiku, kdy jsou cestující oprávněni opustit letadlo a kdy je za tím účelem vydán pokyn k otevření dveří letadla, se cestující mohou v zásadě vrátit ke svým obvyklým činnostem a nemusí již tato omezení trpět“.

17. Z uvedeného je zřejmé, že ve smyslu Nařízení je třeba pojem„ čas příletu“ chápat jako okamžik, kdy se u letadla otevřou alespoň jedny z dveří a cestující tak mohou začít vystupovat. Žalobci opakovaně uvedli, že jim čas otevření dveří letadla není znám. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že na základě důkazů předložených žalovanou (flight list, údaje z„ AA block“ o otevření dveří) lze učinit hodnověrný závěr o otevření dveří, a z toho vyplývající době zpoždění 2 hodiny 59 minut, tedy doby, nedosahující 3 hodin ve smyslu čl. 5 odst. 1 písm. c/, čl. 7 odst. 1 písm. b/ Nařízení. Ve věci je podstatné, že žalobci tento důkaz sice zpochybňovali, jejich ničím nepodložená tvrzení o nesprávně uvedených údajích však nemohou zpochybnit jednoznačné výsledky provedeného dokazování.

18. Odvolací soud proto dospěl k týmž závěrům jako soud prvního stupně a napadený rozsudek postupem dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil včetně správného výroku o nákladech řízení mezi účastníky.

19. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a plně úspěšné žalované přiznal jejich náhradu. Té přísluší paušální náhrada nákladů, odpovídající paušální náhradě hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. Žalované vznikly v odvolacím řízení náklady ve výši [částka] za dva úkony po [částka], a to za vyjádření k podanému odvolání a účast na jednání před odvolacím soudem dne [datum] dle § 1 odst. 3 písm. a/ a c/ a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Jejich zaplacení odvolací soud uložil společně a nerozdílně neúspěšným žalobcům ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., když k určení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách neshledal odvolací soud důvod.