o určení výše nájemného, k odvolání účastníků proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 17C 16/2019 - 202,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. rozhodl, že nájemné za užívání bytu [číslo] o dispozici 2+1, který se nachází ve 3. patře (při pohledu od schodů nalevo) domu [adresa], jenž je součástí pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Vinohrady a obci [obec] (dále jen byt), užívaného žalovaným v souladu s nájemní smlouvou ze dne [datum], se ode dne [datum] zvyšuje na částku [částka] měsíčně, výrokem II. ve zbylé části žalobu zamítl, výrokem III. žalobcům uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 3 náhradu nákladů znaleckého posudku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku, výrokem IV. žalovanému uložil povinnost zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 3 náhradu nákladů znaleckého posudku [částka], přičemž na tuto povinnost se započítává záloha ve výši [částka], složená dne [datum], do tří dnů od právní moci rozsudku, výrokem V. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. V odůvodnění uvedl, že žalobou, podanou [datum], se žalobci domáhali určení výše nájemného (částkou [částka] měsíčně) s tím, že jsou spoluvlastníky domu, v němž má v nájmu po úmrtí matky dne [datum] byt žalovaný, který po posledním zvýšení nájemného v roce 2011 podle zákona č. 107/2006 Sb. platí nájemné [částka] měsíčně. Podle znaleckého posudku Ing. [příjmení] ale obvyklá výše nájemného v daném místě a čase činí [částka] měsíčně. Žalobci [datum] učinili žalovanému návrh na zvýšení nájemného na [částka] měsíčně, na návrh žalovaný nereagoval, proto žalobci podali žalobu k soudu.

3. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby s tím, že znalecký posudek žalobců byl zpracován bez prohlídky jeho bytu, který je ve velmi špatném technickém stavu. Podle znaleckého posudku zpracovaného Ing. [jméno] [příjmení] činí obvyklé nájemné za byt [částka] měsíčně.

4. Žalobci k tomu uvedli, že žalovaný byt znalci nezpřístupnil, že znalec nájemné s ohledem na kvalitu bytu o 25 % snížil, že podstatným parametrem je poloha bytu a že za nájemné [částka] měsíčně nelze v [obec] žádný byt sehnat.

5. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 17 C 16/2019 – 88, určil výši nájemného částkou [částka] měsíčně. Odvolací soud (usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 39 Co 43/2020 – 118) rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, že je třeba vyslechnout oba znalce a pokud se mu nepodaří výslechem odstranit rozpory ve znaleckých posudcích, aby ustanovil revizního znalce.

6. Po skutkové stránce soud prvního stupně z výpisu z katastru nemovitostí zjistil, že žalobci jsou spoluvlastníky domu v [příjmení] [číslo] v [obec a číslo], kde má v nájmu byt žalovaný, nájemné činí [částka] měsíčně od [datum]. Podle znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení] z [datum] obvyklé nájemné činí [částka] měsíčně ([částka] za 1 m2). Znalec za silné stránky bytu považoval polohu u obchodního centra [jméno], výtah, stavebně technický stav. Žalobci návrhem z [datum] žalovanému navrhli zvýšení nájemného na [částka] měsíčně, návrh byl doručen [datum], žalovaný návrh neakceptoval. Žalovaný předložil znalecký posudek Ing. [jméno] [příjmení] z [datum], znalkyně stanovila obvyklé nájemné bytu žalovaného o 85,68 m2 na [částka] měsíčně, tj. [částka] za 1 m2. Znalkyně neuvedla obvyklou cenu za 1 m2 v dané lokalitě, jí srovnávané nájmy bytů jsou od [částka] měsíčně. Soud prvního stupně zjistil, že oba předložené znalecké posudky obsahují doložku dle § 127a o. s. ř. Soud prvního stupně z vlastní iniciativy provedl důkaz aktuálními nabídkami pronájmů bytů v [příjmení] ulici a zjistil, že je inzerován pronájem bytu 1+kk o velikosti 27 m2 za [částka] za 1 m2, za byt 2+kk o velikosti 62 m2, standardní vybavení, je požadováno [částka] za 1 m2, za byt 2+1 o velikosti 91 m2 ve [příjmení] je požadováno [částka] za 1 m2, byt je standardně vybaven, za byt 2+1 o 83 m2 v Roháčově o standardním až nadstandardním vybavení je požadováno [částka] za 1 m2. Protože se výslechem znalců nepodařilo odstranit rozpory v závěrech znaleckých posudků, ustanovil soud prvního stupně revizního znalce – ústav [právnická osoba], který vypracoval revizní znalecký posudek ze dne [datum]. Znalecký ústav uvedl, že k realizovaným cenám nájmů se není jak dostat, vychází se z tzv. nabídkové ceny (za kolik je byt inzerován). Znalecký ústav měl výhrady k oběma znaleckým posudkům, zejména ke zvoleným koeficientům, kterými byly násobeny vybrané vzorky inzerovaných bytů. U předmětného bytu byl nejzávažnějším problémem jeho technický stav (srážka 15- 25%), podstandardní vybavení (srážka 5 až 10%). Zároveň však byt byl pronajmutelný, tedy našel by se jiný zájemce, který by si byt pronajal. Dále je potřebné nalézt vhodné srovnávací vzorky, aby je znalec nemusel upravovat koeficienty 2 aj., což znamená, že vybral naprosto nevhodné vzorky k porovnání. Koeficient by měl být v rozmezí 0,8 až 1,25. Znalecký ústav stanovil obvyklé nájemné k březnu [rok] na částku [částka] měsíčně.

7. Po právní stránce soud prvního stupně věc posuzoval podle ust. § [číslo] odst. 2, § 2249 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále o. z.), podle jehož odstavce 3 platí, že souhlasí-li nájemce s návrhem na zvýšení nájemného, zaplatí počínaje třetím kalendářním měsícem po dojití návrhu zvýšené nájemné, jak bylo navrženo. Nesdělí-li nájemce v písemné formě pronajímateli do dvou měsíců od dojití návrhu, že se zvýšením nájemného souhlasí, má pronajímatel právo navrhnout ve lhůtě dalších tří měsíců, aby výši nájemného určil soud; návrhu podanému po uplynutí této lhůty soud nevyhoví, namítne-li nájemce, že návrh byl podán opožděně. Soud na návrh pronajímatele rozhodne o nájemném do výše, která je v místě a čase obvyklá s účinky ode dne podání návrhu soudu.

8. Uvedl, že mu byly předloženy dva odlišné znalecké posudky, kdy jeden z nich stanovuje cenu nájmu bytu v místě a čase obvyklé v částce 218 Kč/m2, druhý pak 131 Kč/m2. Soud prvního stupně nechal vypracovat revizní znalecký posudek, který potvrdil nepřezkoumatelnost obou stranami předložených znaleckých posudků a zároveň určil obvyklé nájemné bytu k březnu 2019 na částku [částka] měsíčně. Soud prvního stupně proto žalobě částečně výrokem I vyhověl a rozhodl, že nájemné za užívání bytu se ode dne [datum] zvyšuje na částku [částka] měsíčně. O dni, od kterého dochází ke zvýšení nájemného, soud rozhodl ode dne podání návrhu k soudu. Co se týče nájemného požadovaného nad uvedenou výši, žalobu jako nedůvodnou (excesivní) zamítnul (výrok II).

9. Výroky III. a IV. soud prvního stupně rozhodl o nákladech státu na revizní znalecký posudek, když podle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledku řízení právo na náhradu nákladů, které vynaložil. Za zpracování revizního znaleckého posudku [právnická osoba], ze dne [datum] stát zaplatil [částka] (usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 17 C 16/2019-184). Za výslech znalce dne [datum] vyúčtování zasláno nebylo. Za výslech znalkyně [příjmení] soud přiznal a proplatil znalečné ve výši [částka] (usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 17 C 16/2019-152) a za výslech znalce [příjmení] znalečné v celkové výši [částka] (usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 17 C 19/2016-151). Žalobci navrhovali nájemné [částka], žalovaný [částka], znalecký ústav určil nájemné [částka]. Soud prvního stupně proto rozhodl, že žalobci soudu zaplatí 48,4% nákladů a žalovaný 51,6%; tedy žalobci zaplatí [částka] a žalovaný [částka].

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že ani jednomu z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když v řízení každý z nich byl úspěšný přibližně v jedné polovině.

11. Proti výrokům I., IV. a V. rozsudku podal žalovaný odvolání, kterým se domáhal jejich zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně jeho změny tak, že odvolací soud žalobu zamítne a přizná žalovanému náhradu nákladů řízení. Namítal, že soud prvního stupně v rozporu s ust. § 118b nebo § 175 odst. 4 části první věty za středníkem o. s. ř. nepřihlédl k jím tvrzeným skutečnostem a označeným důkazům. Nesouhlasil s tím, že revidované posudky jsou nepřezkoumatelné z důvodu volby volených koeficientů. Tento závěr není nijak vysvětlen. Soud prvního stupně ani neuvedl, proč první dva posudky mají zvolené koeficienty nepřezkoumatelné a revizní posudek je má v pořádku. Podle něho znalecký posudek Ing. [jméno] [příjmení] nebyl spolehlivě vyvrácen, a to ani revizním posudkem. Tento posudek byl vyhotoven na základě prohlídky bytu, na rozdíl od posudku Ing. [příjmení]. Znalecký ústav při výpovědi uvedl, že se neztotožnil s použitými koeficienty, současně uvedl, že při stanovení koeficientů jde o individuální názor toho kterého znalce, kdy každý znalec vychází ze svých zkušeností. Tedy ani zvolené koeficienty u revizního znaleckého posudku nejsou objektivně dány a vycházejí z jím vnímaných jednotlivých parametrů tak, jak je on individuálně posoudil. Jiný znalec by tak mohl dojít k odlišné ceně obvyklého nájemného. Soud prvního stupně se tak měl s námitkami ke znaleckému posudku vypořádat. Úvahy soudu ale v rozsudku uvedeny nejsou a rozsudek proto považuje za nepřezkoumatelný. Dále poukázal na to, že od jara roku 2020 došlo ke snížení nájmů, a to i v centru [obec], což je všeobecně známou skutečností. Znalecké posudky přitom stanoví cenu nájemného k roku [rok]. K této námitce soud prvního stupně nepřihlédl a rozhodnutí proto považoval za odporující dobrým mravům. Upozornil, že soud prvního stupně mohl nájemné zvýšit od pozdějšího data. Podle něho soud prvního stupně k špatnému technickému stavu bytu a snížení nájmů nepřihlédl, což v odůvodnění rozsudku nevysvětlil. Trval na tom, že byt je nepronajímatelný, podobný byt v nabídce realitních kanceláří neexistuje, pro takový byt nelze najít nájemce. Objektivní metoda určení nájemného neexistuje, znalec se opírá o manipulaci s čísly a svůj individuální názor. Byt je neobyvatelný a nepronajímatelný od počátku řízení, což brání zvýšení nájemného. Po celou dobu nemohl byt řádně užívat pro jeho nebezpečnost. Namítal, že místní šetření nebylo provedeno, ač ho navrhoval. Pro stav bytu byl nucen se z bytu vystěhovat a žalobcům ho předat. Ukončení nájmu podle něho bylo hlavním důvodem podání žaloby, postup žalobců považuje za šikanózní, návrhy žalobců na zvýšení nájemného se pohybovaly od [částka] do [částka]. Poukazoval na to, že v bytě strávil 60 let, že mu stěhování způsobilo psychickou újmu. Zdůraznil, že stav instalací a rozvodů byl havarijní, upozorňoval na nefunkční ohřev teplé vody a vytápění až po havarijní stav sklepů, omítek, podlah, výtahu a balkonů, žalobci nereagovali. Ani po šesti měsících od vyklizení byt nebyl uveden do pronajmutelného stavu z důvodu vysokých nákladů. Sám několik let pobíral sociální dávku na bydlení. Soud prvního stupně se nevypořádal s fotografiemi doloženým stavem. Dále uvedl, že soud i revizní znalec vycházeli z inzerce realitních kanceláří, které ale nabízí byty, které nejsou srovnatelné, neboť jde o byty nové, opravené, zrekonstruované, bezpečné a plně pronajmutelné. Jeho byt takovým nebyl, což potvrdil i autor revizního posudku. Tím se podle něho prokázalo, že cenu nájemného nelze tímto způsobem stanovit. Nelze sehnat subjekt, který by si takový byt pronajal. Žalobci, kteří byt získali v restituci, neplnili své povinnosti pronajímatelů. Poukázal i na to, že obyvatelé horních pater jsou postiženi narušenou statikou střechy, kdy po instalaci obřího vysílače mobilního operátora na střechu domu došlo k jejímu zhroucení a zkroucení oken a dveří v horních patrech. Zároveň mohlo dojít ke zdravotní zátěži obyvatel horních pater ze silného elektromagnetického záření vysílače, tvorbě plísní v důsledku zatékání z poškozené střechy. Podle něho tak z provedeného dokazování jednoznačně vyplývá, že byt nelze pronajmout, proto napadený rozsudek považuje za nesprávný.

12. Proti výrokům III, IV. a V. podali žalobci odvolání, kterým se domáhali jejich změny tak, aby povinnost zaplatit náklady státu a povinnost k náhradě nákladů řízení žalobcům byla uložena žalovanému. V odvolání namítali, že rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém posudku, proto jim podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. měla být přiznána plná náhrada nákladů řízení, i když měli úspěch jen částečný. Zdůraznili, že základ nároku byl objektivně dán poměry na trhu, výše závisela na revizním znaleckém posudku. Při podání návrhu vycházeli ze znaleckého posudku, který si nechali zpracovat. Před zahájením řízení žalovanému učinili nabídku na zvýšení nájemného na [částka] měsíčně, která se blíží částce přiznané. Nejevilo se jim proto za spravedlivé, aby jim nebyla přiznána plná výše náhrady nákladů řízení, které následně vypočetli na částku [částka].

13. Ve svém písemném vyjádření k odvolání žalovaného žalobci navrhli potvrzení výroku I. rozsudku a trvali na přiznání náhrady nákladů řízení. K znaleckým posudkům uvedli, že souhlasí s žalovaným, že koeficienty jakéhokoli znaleckého posudku jsou do značné míry subjektivní záležitostí toho kterého znalce. Je na znalci, aby jejich použití a z nich vyplývajících závěrů věrohodně vysvětlil a obhájil. Závěry revizního znaleckého posudku sami nepovažovali za zcela správné, posudek Ing. [příjmení] byl ale zcela nesprávný. Zatímco Ing. [příjmení] revizní znalec vytkl pouze drobnosti (nekonzistentní snižování tzv. koeficientu redukce ceny, kdy v některých případech Ing. [příjmení] snižoval více a nezohledňoval velikosti srovnávacích vzorků), znaleckému posudku Ing. [příjmení] vytkl nevhodně zvolenou metodiku výpočtu, konkrétně za nevhodný považoval vzorek, který se oproti porovnávanému subjektu dělí nebo násobí dvěma (jedenkrát horší nebo lepší proti porovnávanému), přičemž přesně takové vzorky byly použity v posudku Ing. [příjmení]. Znovu poukázali na to, že při vypracování znaleckého posudku Ing. [příjmení] prohlídku bytu znemožnil žalovaný, ač byl znalcem s předstihem obeslán. K poukazu na snižování nájemného v souvislosti s pandemií poukázali na své podání z [datum], kde dovozovali, že rozhodné je datum, k němuž má být nájemné zvýšeno, a na to, že od března 2019 ceny nájemného dále rostly, dále zde odkazovali na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 4275/2015, podle něhož při určení nájemného nelze zohledňovat sociální poměry nájemce bytu. Nesouhlasili s tím, že by znalec označil byt za nepronajmutelný, naopak jej označil za pronajmutelný, byť s omezeními. Nesouhlasili s tím, že by neplnili své povinnosti pronajímatelů bytu. Podle nich to byl naopak žalovaný, který své povinnosti nájemce bytu hrubě zanedbával. Podivovali se nad tím, že žalovaný vydržel žít v životu nebezpečném bytě celá desetiletí, což podle nich svědčí o účelovosti jeho argumentace.

14. Žalovaný ve svém vyjádření k odvolání žalobců navrhl, aby odvolací soud odvolání žalobců zamítl a přiznal žalovanému právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolání považoval za nedůvodné, podle něho bylo na místě rozhodnout o náhradě nákladů řízení podle úspěchu ve věci.

15. Při jednání odvolacího soudu obě strany sporu odkázaly na obsah svých podání.

16. Odvolací soud po zjištění, že odvolání byla podána včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobami oprávněnými (§ 201 o. s. ř.), že splňují náležitosti, vyplývající z ust. § 205 o. s. ř., postupem podle ust. § 212, § 212a o. s. ř. přezkoumal správnost napadeného rozsudku a dospěl k závěru, že odvolání v zásadě nejsou důvodná.

17. Jak již uvedl odvolací soud v předchozím zrušovacím usnesení, v posuzovaném případě bylo prokázáno (a mezi účastníky ani nebylo sporu), že žalobci jsou spoluvlastníky domu, kde měl v nájmu byt žalovaný, který na základě jednostranného zvýšení nájemného od [datum] platil nájemné [částka], že žalobci žalovanému navrhli zvýšení nájemného na [částka] měsíčně, tento návrh, doručený [datum], žalovaný neakceptoval, žalobci proto podali [datum] žalobu k soudu. Za této situace soud prvního stupně správně odkázal na ust. § [číslo] odst. 2, § 2249 odst. 3 občanského zákoníku, které také citoval, z nichž vyplývá, že soud na návrh pronajímatele (žalobců) při splnění stanovených předpokladů rozhodne o zvýšení nájemného na částku v místě a čase obvyklou s účinky od podání návrhu k soudu. Pokud jde o stanovení podrobností a postupu pro zjištění srovnatelného nájemného obvyklého v daném místě, odkazuje ust. § 2249 odst. 2 o. z. na prováděcí předpis, kterým je nařízení vlády č. 453/2013 Sb., které v ust. § 3 odst. 1 písm. a), b) uvádí, že se obvyklé nájemné zjišťuje buď pořízením posudku znalce, nebo doložením nejméně tří srovnatelných nájemných. V posuzovaném případě žalobci zvolili první způsob, neboť se zvýšení nájemného dovolávali s odkazem na znalecký posudek Ing. [jméno] [příjmení], který dospěl k částce [částka] měsíčně, žalovaný s odkazem na znalecký posudek Ing. [jméno] [příjmení], která došla k částce [částka] měsíčně, správnost posudku vyvracel. Za této situace, kdy se rozpory mezi znaleckými posudky nepodařilo odstranit ani po výpovědích znalců, soud prvního stupně správně přistoupil ke zpracování revizního znaleckého posudku. Znalecký ústav svůj posudek zpracoval po provedení místního šetření (str. 12 posudku), na stranách 24 až 27 provedl revizi posudků Ing. [příjmení] a Ing. [příjmení], vysvětlil, proč (s jakými dílčími postupy těchto znalců) s posudky nesouhlasí, uvedl, jak sám dospěl k částce [částka] měsíčního nájemného, při jednání před soudem prvního stupně dne [datum] jeden ze zpracovatelů ústavního znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení] byl vyslechnut a účastníkům k jejich otázkám vše vysvětlil. Vysvětlil tedy i to, že stanovení koeficientů (str. 21 posudku) vychází z odborného názoru znalce, jak byl zohledněn zanedbaný stav bytu, proč jsou revidované posudky nesprávné. Na tomto místě je třeba připomenout i to, že revizní znalecký ústav je svým způsobem při zpracování posudku proti předchozím znalcům zvýhodněn, neboť mu v daném případě byly známy dva předchozí znalecké posudky i to, jaké výhrady k těmto posudkům měli účastníci řízení, za znalecký ústav posudek zpracovává více osob (v daném případě Ing. [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [příjmení]), ústav tak s ohledem na dříve provedenou prohlídku bytu i s ohledem na vlastní prohlídku mohl zohlednit skutečný stav bytu a posoudit z pohledu příslušné metodiky a po zvážení závěrů znalců a výhrad účastníků obvyklou výši nájemného za byt ke dni, k němuž bylo požadováno jeho zvýšení. Za nedůvodné považuje odvolací soud námitky žalovaného, proč soud prvního stupně považuje za nepřezkoumatelné předchozí dva znalecké posudky. Soud prvního stupně uvedl, že je to z důvodu volby koeficientů. Za nepřezkoumatelný přitom označil ústav posudek Ing. [příjmení] v bodě [číslo] pro absenci realitní inzerce, z níž vycházela před použitím koeficientu úpravy ceny, u posudku Ing. [příjmení] nebylo zřejmé, proč byla použita rozdílná výše indexu, jak ústav uvádí v bodě [číslo] na str. 27 posudku. Podle názoru odvolacího soudu je tak zřejmé, proč ústav dospěl k závěru, že revidované posudky jsou nesprávné a tím i to, proč je za nesprávné považoval soud prvního stupně, který z revizního posudku vyšel. Pokud jde o stanovení koeficientů samotných, i znalec vysvětlil, že je stanovuje na základě svých odborných znalostí. Žalovaný sice takový postup považuje za neobjektivní, jde však o postup příslušnou právní úpravou předpokládaný a s ohledem na subjektivní hledisko je takový postup svěřen znalci, tedy osobě mající v daném oboru příslušné znalosti. Stav bytu byl revizním ústavem zohledněn, ústav měl k dispozici posudek Ing. [příjmení] z [datum], který obsahoval fotodokumentaci bytu, sám provedl prohlídku. Přes uvedené dospěl k závěru, že jde o byt pronajmutelný. Odborným závěrům znaleckého ústavu proto nemá důvod odvolací soud nevěřit. Konečně z tohoto závěru vycházeli všichni znalci, lišili se jen v názoru na obvyklou výši nájemného. Jestliže stav bytu byl rozhodný pro stanovení výše obvyklého nájemného a ústav prohlídku bytu uskutečnil a ze zjištěného stavu bytu vycházel a v posudku ho zohlednil, nebyl důvod, aby ještě soud prováděl prohlídku bytu či dále zjišťoval stav bytu z dalších fotografií žalovaného. Lze znovu uvést jen to, že fotografie byly součástí posudků Ing. [příjmení] a revizního posudku a že znalci ze zjištěného stavu bytu vycházeli. Stav bytu byl přitom rozhodný právě pro závěr o stanovení výše obvyklého nájemného.

18. Nájemné se rozhodnutím soudu zvyšuje ode dne podání návrhu k soudu, k čemuž v dané věci došlo [datum]. Soud prvního stupně a znalecký ústav správně zjišťovaly výši obvyklého nájemného k tomuto dni. V té době pandemie ještě nebyla. Samotná covidová pandemie důvodem pro zpětné snížení nájemného nebyla. Vzájemný návrh na snížení nájemného žalovaným podán nebyl (§ 2249 odst. 4 o. z.). Sociální poměry žalovaného jsou pro stanovení výše obvyklého nájemného nerozhodné. Nerozhodné je i to, zda se nájemcům horních pater užívání jejich bytů ztížilo, neboť posuzována byla výše nájemného za byt, jehož nájemcem byl žalobce, ke dni podání návrhu k soudu. Požadavek žalobců nelze považovat za šikanózní výkon práva, když žalobcům takový postup zákon umožňuje a při podání žaloby se opírali o znalecký posudek. Kdo může za aktuální stav bytu (zda žalobci, kteří neplnili své povinnosti pronajímatelů, či žalovaný či jeho předchůdci) nebylo předmětem řízení, znalci vycházeli ze skutečného stavu bytu.

19. S ohledem na výše uvedené dospěl odvolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí je ve výroku I. o věci samé věcně správné, proto tento výrok podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

20. Výrok II., kterým byla žaloba částečně zamítnuta, odvoláním nebyl napaden, proto samostatně nabyl právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

21. Správně soud prvního stupně také rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný platil nájemné [částka], žalobci požadovali zvýšení na [částka], rozdíl činí [částka], při zvýšení na částku [částka], tj. o [částka] tak žalobci byli úspěšní do 51,8 %, neúspěšní do 48,2 %. Soud prvního stupně proto správně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť každý z účastníků měl v řízení úspěch přibližně poloviční.

22. Důvod pro aplikaci ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. odvolací soud neshledal. V posuzovaném případě byla předmětem řízení určovací žaloba, nikoli žaloba na plnění, nelze proto přímo dovodit, že by rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém posudku. Analogii občanský soudní řád neupravuje. Ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. navíc soud„ může“ (ale nemusí) použít. Za situace, kdy účastníci od počátku s odkazem na jimi zpracované znalecké posudky setrvávali na svých stanoviscích, kdy jedna strana navrhovala, aby nájemné bylo určeno částkou [částka], druhá s odkazem na svůj znalecký posudek navrhovala zamítnutí žaloby, přičemž obě strany na svých procesních stanoviscích setrvaly i po zpracování revizního znaleckého posudku, považuje odvolací soud za spravedlivé, aby o věci bylo rozhodnuto podle úspěchu ve věci.

23. S ohledem na uvedené odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil také výrok V. o náhradě nákladů řízení mezi účastníky.

24. O náhradě nákladů státu soud prvního stupně správně rozhodl podle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř., když ani v odvolacím řízení nebylo tvrzeno, že by některý z účastníků splňoval předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Podle náhledu odvolacího soudu by se rozhodnutí o náhradě nákladů státu mělo odvíjet od rozhodnutí o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. Jestliže tedy soudy dovodily, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, protože každý měl v řízení úspěch přibližně poloviční, měl soud prvního stupně každé ze stran sporu uložit povinnost k náhradě nákladů řízení zálohovaných státem ve výši jedné poloviny. Jelikož náklady zálohované státem činí [částka] (37 275 + 2 555,52 + 1 512,50), činí polovina [částka]. S ohledem na uvedené odvolací soud výroky o náhradě nákladů státu podle ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil.

25. V odvolacím řízení byli žalobci ve věci samé plně úspěšní, mají proto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení. Žalobci byli zastoupeni advokátem, náleží jim proto náhrada za právní zastoupení (§ 137 o. s. ř.). Odměnu advokáta je třeba určit podle § 7 a § 9 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif, dále a. t.), podle nichž činí [částka] za jeden úkon právní služby advokáta, neboť předmětem řízení byla určovací žaloba (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1486/2016, 26 Cdo 1670/2018). Advokát zastupoval více osob, odměna se proto podle ust. § 12 odst. 4 a. t. snižuje o 20 %, tj. na [částka] za zastupování jedné osoby. V odvolacím řízení zástupce žalobců sepsal odvolání do výroku o náhradě nákladů řízení, za což mu náleží odměna v poloviční výši (§ 11 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.), tj. [částka] x 3 osoby = [částka], za sepis písemného vyjádření k odvolání žalovaného [částka] x 3 = [částka], a stejná částka mu náleží za účast na jednání odvolacího soudu. K této částce je třeba připočíst 3 náhrady hotových výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t., po sečtení jde o částku [částka] (1 800 + 3 600 + 3 600 + 3 x 300), což s náhradou za 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. činí [částka].

26. O lhůtě k plnění odvolací soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. a o tom, že tyto náklady je třeba zaplatit k rukám advokáta, podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.