pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni [částka] spolu se 4,9% úrokem ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, představující dluh ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky dne [datum]. Dlužná částka představovala jednak poskytnutou jistinu [částka], která byla úročena sjednaným úrokem ve výši 4,9% ročně a dále smluvní pokutu [částka], která byla mezi účastníky sjednána pro případ porušení povinností ze smlouvy o zápůjčce ve výši 5% z celkové dlužné částky.

3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že mezi žalobkyní jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta dne [datum] zápůjčka ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal uhradit zápůjčku spolu se sjednaným úrokem ve výši 4,9% ročně nejpozději do 10 měsíců od data zápůjčky, a to jednorázovou úhradou poskytnutou žalovaným v průběhu 10 měsíců nebo odečtením takové celkové částky zápůjčky včetně úroků z výplaty zisku žalobkyně, které je žalovaný podílníkem, v den výplaty zisku po zdanění. Pro případ prodlení s úhradou dlužné částky nebo jednotlivé splátky se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni od prvního dne po uplynutí 4 měsíců prodlení vedle úroku ze zápůjčky i úroky z prodlení ve výši 0,05% z dlužné částky denně. Pro případ porušení smluvních povinností z uzavřené smlouvy se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 5% z celkové dlužné částky.

4. Soud I. stupně dále zjistil, že mezi týmiž účastníky byla uzavřena dne [datum] smlouva o zprostředkování, kdy se jednalo o zastoupení nevýhradní, a předmětem smlouvy bylo plnění ze strany žalovaného, jakožto zástupce, který se zavázal zprostředkovat služby pro žalobkyni, jakožto zastoupeného, a to v oblasti marketingových, obchodních a provozních analýz a s tím spojených konzultací a školení, za sjednanou odměnu ve výši [anonymizována dvě slova] [spisová značka] den. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou od [datum] do [datum].

5. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel s odkazem na § [číslo], § 2392 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále i jen „o. z.“), že žaloba je důvodná, neboť žalobkyně žalovanému poskytla zápůjčku, kterou se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit spolu se sjednaným úrokem, což ve sjednané lhůtě 10 měsíců od poskytnutí zápůjčky, neučinil. Uzavřel, že žalobkyně má nárok na zaplacení jistiny [částka], se sjednaným úrokem ve výši 4,9% ročně z této částky a rovněž tak na sjednanou smluvní pokutu ve výši [částka] (tj. 5% z dlužné částky), neboť žalovaný dlužnou částku žalobkyni v termínu splatnosti nezaplatil a porušil tak povinnost vyplývající z uzavřené smlouvy. Naopak soud I. stupně se neztotožnil se vzájemným návrhem žalovaného, který podle § 98 o. s. ř. uplatnil k započtení svou pohledávku z titulu uzavřené smlouvy o zprostředkování ze dne [datum], ve výši [částka], resp. do výše žalované částky. Odkázal v této souvislosti na § 1987 odst. 2 o. z., podle kterého pohledávka nejistá nebo neurčitá není způsobilá k započtení. Uzavřel, že danou pohledávku hodnotil jako nejistou a neurčitou, neboť pochybnosti o její existenci vyvolává nejen spornost právní kvalifikace, ale i problematičnost a časová náročnost zjišťování skutkových předpokladů jejího vzniku. Také nekompenzabilita této pohledávky v rámci řízení vyvstává z odlišného právního vztahu, než pohledávka uplatněná žalobou.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně s poukazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů spočívající z nákladů právního zastoupení podle § 11 odst. 1, § 9 odst. 1 a § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif za 5 úkonů právní služby á [částka], 5x režijní paušál á [částka], daň z přidané hodnoty [částka] (21%) z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů, zaplacený soudní poplatek [částka], cestovné a náhradu za ztrátu času včetně daně z přidané hodnoty ve výši [částka] Lhůtu k plnění soud I. stupně stanovil dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., povinnost žalovaného nahradit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

7. Žalovaný napadl rozsudek soudu I. stupně odvoláním, ve kterém uvedl, že soud I. stupně nepřihlédl ke skutečnostem tvrzeným žalovaným a k jím označeným důkazům, když nezkoumal jednání jednatele žalobkyně, pana [jméno] [příjmení], který je zároveň většinovým společníkem žalobkyně, jehož cílem bylo zamezit přístup žalovaného k peněžním prostředkům, z nichž by mohl uhradit svůj závazek z uzavřené smlouvy o zápůjčce. Jednatel žalobkyně svým jednáním porušil povinnost uloženou mu v § 181 odst. 2 zák. č. 90/2021 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění pozdějších předpisů, a to svolat valnou hromadu společnosti (žalobkyně) do [datum], na které měla být schválena závěrka společnosti a rozhodnuto o způsobu naložení s hospodářským výsledkem, a to i přesto, že účetní závěrka žalobkyně byla připravena již [datum]. Zároveň tak žalobkyně porušila právo žalovaného dle § 187 odst. 1 zák. o obchodních korporacích, který požádal jako kvalifikovaný společník o svolání valné hromady k projednání jím navržených záležitostí, k čemuž nedošlo. Jednatel žalobkyně následně na valné hromadě dne [datum] prosadil nerozdělení zisku za období roku [rok] mezi společníky, ač k tomu nebyly žádné relevantní důvody a tím nemohl žalovaný disponovat peněžními prostředky z výplaty podílu na zisku, resp. umořit svůj dluh ze smlouvy o zápůjčce. Žalovaný dále namítal, že se soud I. stupně nezabýval existencí vzájemné pohledávky žalovaného, uplatněné vůči žalobci z titulu mezi účastníky uzavřené smlouvy o zprostředkování ze dne [datum], na základě které vykonal žalovaný pro žalobkyni v období od [datum] do [datum] služby, specifikované v této smlouvě, za sjednanou odměnu ve výši 1 [anonymizováno] [spisová značka], za což následně dne [datum] vystavil fakturu na částku [částka], kterou žalobkyně nezaplatila. Vykonané služby byly žalovaným řádně zaneseny do internetové reportingové aplikace [příjmení] [jméno] [příjmení], která se u žalobkyně používá k zaznamenání provedené práce. Nad to odměnu za služby realizované a definované na základě uvedené smlouvy o zprostředkování poskytnuté žalovaným žalobkyni do [datum] žalobkyně řádně uhradila. Žalovaný závěrem navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

8. Žalobkyně se k odvolání žalovaného vyjádřila stran věci samé tak, že žalovaný tvrzené skutečnosti nijak nesporoval, naopak potvrdil, že dne [datum] uzavřel s žalobkyní smlouvu o zápůjčce, na základě které mu byly poskytnuty finanční prostředky, které žalobkyni nevrátil. Žalovaný tedy závazek uznal a lze tak konstatovat, že se jedná o zcela triviální spor. K vznesené kompenzační námitce žalobkyně uvedla, že tato je účelově vyfabulovaná, neboť jediná smlouva o zprostředkování, která byla dne [datum] mezi účastníky řízení uzavřena, byla ukončena podle smluvních ujednání k [datum], a lze tak těžko akceptovat fakturaci od žalovaného po tomto datu. Rovněž žalobkyni není známo, na základě jakých skutečností žalovaný dospěl k tvrzením ohledně sjednání ceny, zadávání činností žalovanému, splatnosti faktur a dalších skutečností a zejména, že by žalovaný pro žalobkyni provedl činnosti v rozsahu, které vyfakturoval fakturou ze dne [datum]. Uvedená faktura také neobsahuje údaj o tom, že je žalovaný plátce daně z přidané hodnoty, ač tomu tak ke dni vystavení faktury bylo a žalovaný se tak evidentně snaží uplatnit svůj vyfabulovaný nárok, bez toho, aby státu uhradil příslušnou daň. Žalovaným uplatněná pohledávka je tedy pohledávkou spornou tj. nejistou a není tak způsobilá k započtení. Jestliže tedy žalobkyně žalovaným kompenzační námitku zpochybnila relevantními důvody a prokázaní skutkových tvrzení si vyžádá časově náročné dokazování, jedná se o pohledávku nejistou a v daném případě je namístě aplikovat § 1987 odst 2 o. z., jak učinil soud I. stupně. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil.

9. Odvolací jednání bylo nařízeno na den [datum]. K tomuto jednání se žalovaný nedostavil, ačkoliv k němu byl řádně předvolán a žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila. Odvolací soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. za použití § 211 o. s. ř. a spornou věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.

10. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání, po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou a splňuje náležitosti uvedené v § 205 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení jeho vydání předcházející podle § 212, § 212a odst. 1 až 5 o. s. ř. a poté dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

11. Soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, z kterých čerpal řádná skutková zjištění (viz odst. 7 až 11 rozsudku soudu I. stupně). Se skutkovým závěrem soudu I. stupně (viz odst. 12), kde soud I. stupně uzavřel, že mezi účastníky řízení byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce, podle které zapůjčila žalobkyně žalovanému částku [částka] dne [datum], kterou se žalovaný zavázal společně s úrokem ve výši 4,9% ročně vrátit ve lhůtě 10 měsíců od poskytnutí zápůjčky, což neučinil, se odvolací soud jako správnými ztotožňuje. Soud I. stupně zjištěné skutečnosti posoudil zcela správně i po stránce právní. Jeho závěrům nemá, co by odvolací soud vytknul a odvolací námitky žalovaného tak nemohou přivodit ani změnu ani zrušení napadeného rozsudku.

12. Odvolací soud v první řadě nesdílí odvolací námitku žalovaného, že se soud I. stupně nezabýval jednáním jednatele žalobkyně, kterým porušil § 181 odst. 1 a § 187 odst. 1 zák. o obchodních korporacích, což mělo vliv na schopnost žalovaného splatit zápůjčku. Odvolací soud uvádí, že mu posuzování právních vztahů v rámci společnosti žalobkyně, konkr. v daném případě mezi společníky, jak je vymezuje žalovaný, nepřísluší s odkazem na § 9 odst. 2 písm. e) o. s. ř. Nad to žalovaným zmíněná skutečnost tj. případné porušení povinnosti ze strany jednatele žalobkyně, nemá žádný vliv na posouzení mezi účastníky řízení existujícího závazkového vztahu z titulu uzavřené smlouvy o zápůjčce a pro věc je irelevantní. Jak zjistil soud I. stupně, zápůjčka měla být podle čl. 1 ([číslo] a [číslo]) žalovaným společně s úroky vrácena žalobkyni nejpozději do 10 měsíců od data zápůjčky, a to buď jednorázovou úhradou zápůjčky splatnou v průběhu 10 měsíců, nebo odečtením celkové částky zápůjčky včetně úroků z výplaty zisku společnosti žalobkyně, které je žalovaný podílníkem, v den výplaty zisku po zdanění. Z uvedeného se proto podává, že žalovaný měl povinnost poskytnutou zápůjčku žalobkyni vrátit do 10 měsíců od data zápůjčky, tj. od [datum], a to způsoby zmíněnými v tomto článku. Z uvedeného článku smlouvy nelze dovodit, jak se snaží učinit žalovaný, že k vrácení zápůjčky mohlo dojít pouze odečtením uvedené částky z výplaty zisku společnosti, určené žalovanému, jakožto společníkovi žalobkyně, tedy, že by jednáním žalobkyně v podobě nevyplacení zisku za rozhodné období, došlo ke zmaření možnosti žalovaného zápůjčku vrátit. Tato forma vrácení zápůjčky byla pouze jednou z možností jak zápůjčku vrátit, nikoli jediná, a vztahovala se tak ke způsobu uhrazení zápůjčky, nikoli k samotné povinnosti žalovaného zápůjčku ve stanovené době vrátit. Pakliže tedy žalovaný zápůjčku spolu se sjednaným úrokem ze zápůjčky ve stanovené lhůtě (tj. do [datum]) nezaplatil, porušil tak povinnost vyplývající z uzavřené smlouvy o zápůjčce a aplikace ust. § 2390 o. z. ve spojení s § 2392 odst. 1 o. z. je zcela namístě, včetně sjednané smluvní pokuty 5% z dlužné částky (tj. [částka]) vyplývající z čl. 2 smlouvy, pro případ porušení povinností žalovaným.

13. Soud I. stupně se dále správně zabýval žalovaným vznesenou námitkou započtení pohledávky ve výši [částka], do výše žalovaného částky, s odkazem na § 98 o. s. ř. a § 1987 odst. 2 o. z., a i zde dospěl ke správným skutkovým i právním závěrům Odvolací soud předesílá, že pohledávka, která je nejistá, neurčitá a nelikvidní, je nezpůsobilá k započtení. Nejistou nebo neurčitou pohledávkou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. je zpravidla pohledávka, která je co do základu a (nebo) výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši pohledávky užité k započtení. Likvidita pohledávky užité k započtení je pak hmotněprávním předpokladem započtení; není-li taková pohledávka jistá a určitá, odporuje započtení § 1987 odst. 2 o. z. a je zpravidla (relativně) neplatná. Dovolá-li se věřitel pohledávky, proti které je započítáváno, vůči dlužníku relativní neplatnosti jeho právního jednání (jednostranného započtení), účinky započtení nenastanou (pohledávka, proti které je započítáváno nezanikne), (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Lze-li očekávat, že by námitka započtení vznesená podle § 98 věta druhá o. s. ř. s ohledem na obtížnost zkoumání existence a výše započítávané pohledávky nepřiměřeně prodlužovala řízení o pohledávce uplatněné žalobou, je možnost konstatovat nemožnost započtení pohledávky pro nejistotu a neurčitost (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Soudní praxe vyšších soudů tak klade důraz na to, aby aktivní pohledávka (tj. k započtení použitá) nebyla neurčitá a nejistá tj. nelikvidní. Za likvidní lze považovat jen tu pohledávku, kterou lze co do základu i výše snadno prokázat (zjistit). Za neurčitou proto nelze pokládat pohledávku jen proto, že ji dlužník neuznává nebo, že je sporná její právní kvalifikace, nýbrž zde musí být objektivní nejistota, zda pohledávka vznikla, z jakého důvodu, popř. zda je splatná, kdo je jejím věřitelem či dlužníkem, jaká je její výše apod. Tedy za nejistou či neurčitou lze aktivní pohledávku považovat zpravidla toliko, je-li míra nejistoty ohledně ní vyšší než je tomu v případě pasivní pohledávky, nad to, vznikne-li z jiného právního vztahu mezi stranami.

14. Soud I. stupně po provedeném dokazování zjistil, že žalobci žalovaný nárok, který byl uplatněn žalobou, svědčí, když ostatně žalovaný ani nesporoval, že by k zápůjčce nedošlo, tj. mohl o věci rozhodnout při prvním jednání. Naopak žalovaným vznesená námitka započtení v podobě pohledávky na základě smlouvy o zprostředkování, jak vyplynulo z provedeného dokazování a vzhledem k obraně žalobkyně proti jejímu uplatnění, by vyžadovala mnohem rozsáhlejší a složitější dokazování – zejm. stran jejího předmětu, tj. jaké konkrétní činnosti žalovaný pro žalobkyni vykonal, v jakém rozsahu, kdy konkrétně, za jakých podmínek, kdy došlo ke splatnosti pohledávky atd., to vše minimálně za nutnosti použití poučení podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Také aktivní pohledávka, kterou žalovaný uplatnil, vychází ze zcela jiného smluvního vztahu – smlouva o zápůjčce, než žalobcem nárokovaná pohledávka pasivní – smlouva o zprostředkování. Tedy posouzení aktivní pohledávky by vedlo k neúměrnému prodloužení řízení o žalobou uplatněné pasivní pohledávce, což by vedlo k porušení práva žalobkyně jakožto věřitele na jeho ochranu a při vymáhání svého práva by byl nadmíru zdržován vznesenou námitkou započtení tj. obtížně prokazatelnou vzájemnou pohledávkou ze strany žalovaného (dlužníka). S ohledem na obtížnost zjišťování existence a výše aktivní pohledávky, postupoval soud I. stupně správně, když s odkazem na dovolání se § 1987 odst. 2 o. s. ř. žalobkyní, shledal, že žalovaným uplatněná aktivní pohledávka je nekompenzabilní k započtení.

15. Odvolací soud s ohledem na veškeré výše uvedené skutečnosti rozsudek soudu I. stupně o věci samé podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně správného výroku o nákladech řízení, jehož znění odpovídá § 142 odst. 1 o. s. ř.

16. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení úspěšné žalobkyni přísluší náhrada nákladů řízení odpovídající mimosmluvní odměně advokáta ve výši [částka] podle § 7, § 8 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (1 úkon právní služby po [částka] – vyjádření k odvolání), náhradě hotových výdajů ve výši [částka] podle § 13 odst. 1, 4 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. k ) citované vyhlášky a daně z přidané hodnoty ve výši [částka] (21%), jíž je právní zástupce žalobkyně plátcem.

17. Vzhledem k tomu, že při vyhlášení rozhodnutí stran výše náhrady nákladů odvolacího řízení došlo k zjevné nesprávnosti, když odvolací soud do výše náhrady nákladů řízení zahrnul i úkon právní služby účasti na jednání, včetně režijního paušálu, cestovného a náhrady za promeškaný čas, ačkoli se před jednáním právní zástupce žalobkyně omluvil, a odvolací soud tak jednal v jeho nepřítomnosti, postupoval odvolací soud podle § 164 o. s. ř. a tuto zjevnou nesprávnost opravil (k tomu srov. [spisová značka], [příjmení] [příjmení], I díl, 7. vydání, str. 752) do výrokové části a rozsudku dal již správnou částku, představující náhradu nákladů řízení, odůvodněnou v odstavci 16. tohoto rozsudku.

18. Opravu záhlaví napadeného rozhodnutí v identifikačním čísle žalobkyně, nařídil odvolací soud podle § 222 odst. 3 o. s. ř. výrokem III. rozsudku, neboť se jedná o zjevnou nesprávnost, jak je vidno z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně, který tato přiložila ke své žalobě a současně i z přiložené moci.