o zaplacení 445 800 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. července 2024, č. j. 29 C 495/2022-151,

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úroky z prodlení z částky [částka] ve výši 3 % p. a. od 16. 3. do [datum], dále s úrokem z prodlení z částky [částka] v téže výši od [datum] do [datum] a dále s úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení v téže výši, v třídenní lhůtě od právní moci rozsudku (výrok I.). Výrokem II. zamítl žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení z této částky ve výši 3 % p. a. od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení z částky [částka] v téže výši za den [datum]. Výrokem III. rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na jejich náhradu částku [částka] v třídenní lhůtě od právní moci rozsudku.

2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně ve znění částečného zpětvzetí žaloby domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 3 % p. a. od [datum] do 13. 9. téhož roku a z částky [částka] v téže výši od [datum] do zaplacení. Odůvodnila ji tím, že žalovaný je bývalým partnerem její dcery a od roku 2017 do roku 2019 mu v rámci zápůjček a hrazeného nájemného zapůjčila celkem částku [částka]. On se ji zavázal vrátit do [datum]. Dluh písemně uznal do důvodu a výše dne [datum]. Žalovaný v řízení poukázal na to, že výše dluhu odpovídá částce [částka] s odkazem na SMS komunikaci mezi nimi ze dne [datum]. Uvedl, že si „vzal na žalobkyni“ finanční leasing na vozidlo, z jehož prodeje měla žalobkyně umořit svoji pohledávku za žalovaným. Dále část závazku žalobkyni hradil v hotovosti bez potvrzení o úhradě a část převodem z bankovních účtů. Žalobkyni vytýkal i to, že netvrdila, jakou částku vlastně žalovanému zapůjčila. Nad částku [částka] navrhoval zamítnutí žaloby.

3. Soud prvního stupně ke svému postupu uvedl, že rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], žalobě vyhověl do částky [částka] s příslušenstvím a řízení do částky [částka] zastavil pro zpětvzetí žaloby. Na základě uznání dluhu ze dne [datum] vzal za prokázané, že žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit částku [částka] po zaplacení úhrady [částka]. K SMS zprávě žalobkyně ze dne [datum], dle níž odpovídá dluh částce [částka], uvedl, že jí nepřikládá žádnou relevanci, neboť nejde o kvitanci, která by mohla „přebít“ uznání dluhu. K odvolání žalovaného Městský soud v Praze usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], tento rozsudek zrušil s tím, že soud musí žalobkyni vyzvat k doplnění tvrzení ohledně dluhu žalovaného a jeho výše a ohledně okolností, souvisejících s pořízením a prodejem vozidla, který dle textu SMS zprávy s půjčkami žalobkyně žalovanému a jejich umořováním souvisí, a vyzvat žalobkyni k doplnění.

4. Za situace, kdy žalovaný je občanem Slovenské republiky, soud prvního stupně svoji pravomoc k projednání věci určil dle článku 4 odst. 1 a 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012. Jako rozhodné právo označil právo české dle článku 4 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I).

5. Na základě provedeného dokazování vzal za prokázané následující.

- Z uznání dluhu ze dne [datum], že žalovaný uznal k tomuto dni z titulu zápůjčky dluh ve výši [částka] a podpis na listině uznal úředně za vlastní.

- Podle potvrzení bez data od žalobkyně převzal [částka]. Jak vyplývá z výpisu z účtu žalobkyně, žalovaný na svůj závazek uhradil tři platby po [částka] ve dnech 14. 9., 29. 10. a [datum] a dne [datum] částku [částka]. Jiné platby nebyly prokázány.

- Ze SMS zprávy to, že žalobkyně žalovanému dne [datum] psala, že jí celkem dluží [částka]. Auto bylo [částka], [částka] jí zaplatil za rok a půl. Každý měsíc splácí [částka], za rok a půl celkem [částka]. Zbytek dluhu činí [částka].

- Podle technického průkazu vozidla a kupní smlouvy ze dne [datum] žalobkyně zakoupila od [právnická osoba] vozidlo [jméno FO] [jméno FO] RS, SPZ [SPZ] za částku [částka]. [adresa] byla financována z větší části prostřednictvím úvěru č. [hodnota], poskytnutého žalobkyni firmou [právnická osoba]. Dopisem této firmy ze dne [datum] byla žalobkyně informována o zůstatku úvěru ve výši [částka]. [adresa] 483 Kč byla na účet firmy poukázána dne [datum]. Kupní smlouvou ze dne [datum] žalobkyně prodala vozidlo za kupní cenu [částka].

- Z účastnického výslechu žalobkyně, že žalovaný byl do června 2020 přítelem její dcery. Půjčovala mu peníze v hotovosti, celkem částku, kterou uznal v dlužním úpisu. Šlo o více půjček v rozmezí asi od dubna 2017 do roku 2019. [adresa] 800 Kč představuje jak půjčky v hotovosti, tak i nájemné v roce 2017 za byt, ve kterém žalovaný bydlel a neměl na nájem. Z toho důvodu mu také pořídila vozidlo na leasing, protože úvěr by žalovaný nedostal, neboť nepracoval a je občanem Slovenské republiky. Vozidlo užíval s tím, že auto zaplatí a bude převedeno na něj. Když si pořídil jiné auto, dohodli se na jeho prodeji.

- Účastnický výslech žalovaného soud prvního stupně provést nemohl, neboť žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez doloženého důvodu nedostavil. Dokazování dále nedoplňoval dalšími důkazy navrženými žalovaným, konkrétně výpisy z jeho účtů u [právnická osoba], u Raiffeisenbanky a u AirBanky, neboť skutkový děj byl prokázán výpisy z účtu žalobkyně a dále uznáním dluhu včetně úhrady částky [částka].

- Právně postupoval dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.) ve spojení s § 2392 odst. 1, § 2393 odst. 1, § 2394, § 2053, § 1949 odst. 1, § 1970 o. z. a s § 133 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). Skutkově se nejprve vypořádal s otázkou dostatečné určitosti žaloby a tím, zda žaloba obsahuje tvrzení o rozhodných skutečnostech. S poukazem na judikaturu, například rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], dospěl k závěru, že žaloba je dostatečně určitá. V souladu s právním názorem odvolacího soudu vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení ohledně závazku žalovaného vůči ní. Žalobkyně uvedla, že od roku 2017 půjčila žalovanému částku [částka] v hotovosti či na nájemné. Tuto částku žalovaný uznal v dlužním úpisu s tím, že částky si půjčoval asi od dubna 2017 do roku 2019. Uzavřel, že žalobkyně dostála své povinnosti tvrzení. Poukázal i na další rozhodnutí Nejvyššího soudu, například ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], či ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. Uvedl, že uznání dluhu představuje vyvratitelnou právní domněnku, že v době uznání dluhu závazek existoval, a v dané věci bylo proto na žalovaném, aby tuto domněnku vyvrátil, odkázal například na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. Na základě provedeného dokazování uzavřel, že v době uznání dluhu dne [datum] odpovídal závazek žalovaného vůči žalobkyni částce [částka], což žalovaný ani nezpochybňoval. Dále se proto zabýval otázkou, zda po tomto datu žalovaný na svůj dluh plnil, a pokud ano, kolik. Žalovaný totiž tvrdil, že jeho závazek může činit maximálně [částka]. Dále bylo v řízení prokázáno, že žalovaný žalobkyni kromě uvedené částky dlužil ještě částku za úvěr na vykoupení vozidla ve výši [částka], celkem [částka]. Tato částka se snížila prodejem vozidla žalobkyně za částku [částka] a dále o částku [částka], představující platby žalovaného. Na základě těchto skutečností soud prvního stupně dospěl k závěru, že po prodeji vozidla a částečných platbách žalovaného dosáhl jeho závazek vůči žalobkyni ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně částky [částka].

- Žalobkyně dále požadovala 3 % úrok z prodlení z částky [částka] za dobu od 15. 3. do [datum] a po částečném zpětvzetí žaloby z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Dle uznání dluhu měl žalovaný svůj závazek ve výši [částka] splatit do [datum], v prodlení s úhradou této částky tak byl od [datum]. Výše úroku z prodlení tehdy byla 9 %, proto žalobkyni přiznal úrok z prodlení z částky [částka] v jí požadované výši 3 % p. a. od [datum] a z částky [částka] úrok v téže výši od [datum] do [datum], při zohlednění zaplacení celkové částky [částka] třemi platbami po [částka] ve dnech 14. 9., 29. 10. a [datum] a platby [částka] dne [datum] za situace, kdy žalobkyně zvolila datum [datum] jako okamžik, kdy žalovaný uhradil celou částku [částka]. Dne [datum] žalobkyně prodala vozidlo za cenu [částka]. Od [datum] je tak žalovaný v prodlení s úhradou částky [částka].

6. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud prvního stupně vycházel z toho, že žalobkyně nejprve požadovala částku [částka]. Posléze bylo řízení po částečném zpětvzetí žaloby zastaveno do částky [částka]. Tímto rozsudkem soud žalobkyni přiznal částku [částka]. Žaloba tak byla do částky [částka] s úrokem z prodlení od [datum] a s úrokem z prodlení z částky [částka] za den [datum] nedůvodná, proto ji soud v této části zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl při úvaze o poměru úspěchu a neúspěchu účastníků.

7. Žalobkyně původně nedůvodně požadovala i zaplacení již uhrazené částky [částka], v řízení před odvolacím soudem již tato částka nebyla předmětem žaloby po částečném zastavení řízení. Soud proto přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka]. Vycházel z toho, že v původním řízení před soudem prvního stupně žalobkyně uhradila soudní poplatek ve výši [částka] a její právní zástupkyně učinila celkem dva úkony právní služby (přípravu a převzetí zastoupení a účast na ú. j. před soudem prvního stupně dne [datum]) po [částka]. Spolu se dvěma paušálními náhradami v celkové výši [částka] a náhradou 21 % DPH ve výši [částka], celkem [částka], při úspěchu 51,94 % a neúspěchu 48,06 %, výsledně úspěchu 3,87 % - náhrada činí částku [částka].

8. V řízení před odvolacím soudem a následném řízení vycházel z toho, že žalováno bylo [částka], žaloba byla nedůvodná do částky [částka] a žalobkyně žalobu vzala zpět do částky [částka]. V řízení před odvolacím soudem a druhým řízením před soudem prvního stupně učinila zástupkyně žalobkyně celkem pět úkonů právní služby (vyjádření ze dne [datum], doplnění ze dne [datum] a účast na jednání před Městským soudem v Praze dne [datum] a ve dnech [datum] a [datum] před soudem prvního stupně) po [částka], spolu s pěti režijními paušály v celkové výši [částka] a náhradou 21 % DPH ve výši [částka], celkem [částka]. Žalobkyně žalovala částku [částka] a její žaloba byla zamítnuta do částky [částka]. Při neúspěchu 40,37 % a úspěchu 59,63 % tak byla úspěšná do částky 19,25 %, číselně [částka].

9. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalovaný s návrhem na jeho změnu a zamítnutí žaloby. Poukázal na odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. c), e) a g) o. s. ř. Podle něj žaloba neobsahuje dostatek skutkových tvrzení k existenci samotných půjček. To vedlo odvolací soud ke zrušení původního rozsudku, žalobkyně na výzvu ze strany soudu prvního stupně reagovala vyjádřením ze dne [datum], avšak svá žalobní tvrzení nedoplnila, případně nedostatečně. Soudu prvního stupně vytkl, že nedostatek absentujících skutkových tvrzení nesprávně, nepřípustně a v rozporu s principy, ovládajícími civilní řízení, dotvářel účastnickým výslechem žalobkyně. Odkázal na komentářovou literaturu k § 131 o. s. ř., z níž citoval. Nesouhlasil s celkovým hodnocením soudu prvního stupně s poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu. Podle něj zásadním problémem v daném řízení není samotná problematika uznání dluhu, nýbrž chybějící skutková tvrzení žalobkyně k samotné existenci tvrzených zápůjček. Za situace, kdy žaloba nebyla řádně doplněna o nezbytná skutková tvrzení, žalovaný se tak nemohl ani k věci řádně vyjádřit. Soud prvního stupně to ostatně sám uvedl slovy, „vyjádření žalobkyně do věci příliš jasno nevneslo“. Navíc nepřípustně suploval roli žalobkyně uzavřel-li, že její tvrzení neodpovídají provedenému dokazování a pro účely napadeného výroku si nezbytná tvrzení dotvořil podle svého uvážení sám.

10. Při jednání odvolacího soudu žalovaný uvedl, že ve vyjádření žalobkyně po zrušujícím usnesení Městského soudu v Praze stále absentuje věcné vyjádření.

11. Žalobkyně při jednání odvolacího soudu poukázala na břemeno tvrzení s tím, že jinak prokázat dluh nemohla. Od počátku tvrdila, že žalovanému poskytla více zápůjček, nevedla si však detailní evidenci, zejména s ohledem na blízké vztahy mezi nimi. Uznání dluhu byl výsledek vzájemné dohody.

12. Odvolací soud poté přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu dle odvolání žalovaného, postupem dle § 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolací námitky žalovaného nemohou být důvodné. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně jak v jeho procesním postupu, tak i ohledně skutkových zjištění a jejich právním hodnocením.

13. Důvodem předchozího zrušujícího usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], bylo zejména to, že po uznání dluhu žalovaným ze dne [datum] žalovaný předložil komunikaci se žalobkyní formou SMS zpráv, z nichž vyplývaly další podstatné skutečnosti ohledně výše dluhu žalovaného, konkrétně o zakoupení automobilu, jeho následném prodeji a částečném umoření dluhu (bod 18 odůvodnění). Soud prvního stupně se tímto důkazem nezabýval a odvolací soud nesouhlasil s jeho zdůvodněním pouhým odkazem na vyšší právní sílu uznání dluhu. Odvolací soud soudu prvního stupně uložil, aby žalobkyni vyzval k doplnění tvrzení ohledně půjček, zejména o aktuální výši dluhu a ohledně získání automobilu na leasing a souvislosti s umořováním dluhu. Žalobkyně poté na výzvu soudu prvního stupně zopakovala, že peníze žalovanému půjčovala v časovém rozmezí let 2017–2019 jednak v hotovosti a dále na nájemné v bytě, kde bydlel. Data jednotlivých zápůjček a jejich jednotlivou výši neuvedla, svůj nárok opírala o uznání dluhu žalovaným dne [datum].

14. Není pochyb o tom, že smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2392 a násl. o. z. je reálným kontraktem, podstatnou náležitostí smlouvy o zápůjčce je reálné přenechání zastupitelné věci zapůjčitele vydlužiteli tak, aby ji užil podle libosti, a po čase vrátil věc stejného druhu. Z tohoto pohledu není podstatné, že žalobkyně nebyla schopna uvést, kdy přesně a kolik žalovanému zapůjčila, ve své výpovědi k tomu uvedla, že důvodem byl jejich takřka rodinný poměr, neboť žalovaný byl tehdy přítelem její dcery. Tato okolnost byla také důvodem uznání dluhu, jehož autorkou byla žalobkyně a žalovaný uznání podepsal. Následně doplnila také další skutková tvrzení ohledně úvěru na zakoupení automobilu a jeho následného prodeje. O zapůjčení finančních prostředků ze strany žalobkyně žalovanému svědčí také to, že žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni jednostranným úkonem ze dne [datum] uznal co do důvodu a výše ve smyslu § 2053 o. z. Následkem tohoto právního úkonu mimo jiné je právní domněnka trvání dluhu v době uznání, a tím i obrácení důkazního břemene na dlužníka v případě soudního řízení. Pro posouzení důvodnosti žaloby je dále podstatné, že při ústním jednání před soudem prvního stupně dne [datum] (č. l. 36) žalovaný výslovně nesporoval pravost jak tohoto uznání, tak ani potvrzení bez data o převzetí částky [částka]. Soud prvního stupně v tomto smyslu správně poukázal na existenci vyvratitelné právní domněnky a okolnost, že nebyla-li domněnka existence uznaného závazku vyvrácena, soud musí mít podle § 133 o. s. ř. tuto skutečnost za prokázanou. Soud prvního stupně proto správně vycházel z toho, že ke dni [datum] činil dluh žalovaného částku [částka] a že žalovaný na něj uhradil ve splátkách celkovou částku [částka] (zbývá [částka]).

15. V řízení před soudem prvního stupně po zrušujícím usnesení odvolacího soudu byla dále předloženými důkazy prokázána výše zůstatku úvěru žalobkyně, který si vzala na pořízení automobilu pro žalovaného - [částka]. Dluh žalovaného tak činil [částka]. Z jeho následného prodeje žalobkyně získala částku [částka] (výše byla rovněž důkazně podložena), dluh žalovaného poté činil částku [částka]. Žalovaný samotné výše částek nesporoval, sám k tomu při jednání soudu prvního stupně dne [datum] (č. l. 49) výslovně uvedl, že výpisy ze svých účtů předkládat nebude, a se svým výslechem nesouhlasil.

16. Za této situace dospěl odvolací soud k závěru, že soud právního stupně rozhodl na základě skutkových zjištění, vyplývajících z provedeného dokazování, a na jejich základě učinil správný jak skutkový, tak i právní závěr o věci samé.

17. Žalovaný v odvolání jednak brojil proti procesnímu postupu soudu prvního stupně ohledně skutkových tvrzení žalobkyně, jejich doplňování výslechem žalobkyně či dotváření soudem, s odkazem na § 131 o. s. ř., a dále i tím, že se pro nedostatek skutkových tvrzení žalobkyně k nim ani nemohl vyjádřit.

18. K jednotlivým odvolacím námitkám odvolací soud uvádí následující:

K procesnímu postupu soudu prvního stupně:

19. Jak ze samotné žaloby, tak i z jejích doplňků podáními ve dnech [datum] a [datum] (č. l. 95–97 a 119–120) jednoznačně vyplývá, že žalobkyně přesná data a výši jednotlivých zápůjček nezná, a proto také (mimo jiné) mezi nimi došlo k uznání dluhu ze strany žalovaného. Nelze souhlasit s odvolací námitkou žalovaného, že soud prvního stupně tato tvrzení nesprávně získal z výpovědi žalobkyně, která popsané skutkové okolnosti ve své účastnické výpovědi pouze zdůvodnila. Se žalovaným tak nelze souhlasit v jeho odvolací námitce, podle níž se z tohoto důvodu k věci nemohl řádně vyjádřit, protože se mohl vyjádřit k uvedeným žalobním tvrzením, což neučinil. Pravost uznání dluhu nepopřel stejně jako nepopíral skutkové okolnosti ohledně vzetí úvěru na automobil. Žalovanému nelze přisvědčit ani v tom, že by soud prvního stupně sám dotvářel skutková tvrzení žalobkyně, když pouze poukázal na to, že žalobkyně bez důkazů dluh žalovaného ponížila o částku [částka] dvakrát, ačkoli na základě provedeného dokazování je zřejmé, že částka [částka] představuje součet plnění, které žalovaný žalobkyni poukázal po uznání dluhu ve dnech 14. 9., 29. 10. a [datum], a dále dne [datum], jak soud prvního stupně zjistil z výpisu z účtu žalobkyně. Žalovaný sám k provedeným platbám neměl žádné důkazní návrhy, setrvával pouze na procesních okolnostech, konkrétně nedostatku žalobních tvrzení, které podle něj ve svém důsledku vedly k neprojednatelnosti žaloby (či neprokázání zápůjčky), v čemž mu soud prvního stupně nepřisvědčil a neučinil tak ani odvolací soud, neboť žaloba byla projednatelná a žalobkyně důvody neuvedení konkrétních dat a výší půjček před uznáním dluhu žalovaným svojí výpovědí zdůvodnila. Uzavření smluv o zápůjčce bylo v řízení prokázáno, odvolací soud v tomto smyslu zdůrazňuje, že smlouvu o zápůjčce lze uzavřít libovolnou formou, tedy i ústně či konkludentně. Skutková tvrzení ohledně automobilu žalobkyně doplnila včetně doložení důkazů.

20. Z těchto důvodů odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I o věci samé jako správný postupem dle § 219 o. s. ř. potvrdil včetně rozhodnutí o příslušenství pohledávky a výroku III o nákladech řízení náhradě nákladů řízení mezi účastníky, v tomto smyslu odvolací soud odkazuje na podrobné zdůvodnění soudem prvního stupně v bodech 30–32 jeho odůvodnění. V zamítavém výroku o věci samé II zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

21. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že ohledně pravomoci ve věci jednat a rozhodovat a o aplikaci českého práva odkazuje na odůvodnění soudu prvního stupně pod body 5 – 6 rozsudku.

22. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a plného úspěchu žalobkyně v odvolacím řízení. Žalobkyně byla v řízení zastoupena advokátkou, její náklady ve výši [částka] sestávají z odměny advokáta po [částka] z punkta [částka] (§ 7 bod 6 advokátního tarifu) za vyjádření k podanému odvolání ze dne [datum] a účast na jednání odvolacího soudu dne [datum], dvou paušálních náhrad hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu po [částka] a náhrady 21 % DPH, protože zástupce žalobkyně je jejím plátcem, ve výši [částka]. Celkových [částka] uložil odvolací soud žalovanému zaplatit žalobkyni v zákonné lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).