o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení a částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Současně vyslovil, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka] k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobkyně se domáhala po žalované žalobou ze dne [datum] zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi žalovanou a [anonymizována dvě slova] – [stát. instituce] došlo dne [datum] k uzavření tří smluv o dílo na plnění veřejné zakázky s názvem„ [ulice] aplikace vápnitého dolomitu nad lesními porosty v imisemi poškozených oblastech [anonymizováno] ([anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova]) v letech [rok] - [rok]“. Následně došlo dne [datum] mezi ní jako zhotovitelem a žalovanou jako objednatelem k uzavření smlouvy, na jejímž základě se podílela na plnění smluv o dílo jako subdodavatel. Za provedené práce vystavila faktury v celkové výši [částka], které byly splatné již v roce [rok] a byly oboustranně odsouhlasené. V této souvislosti však evidovala platby žalované ve výši pouze [částka], které nebyly opatřeny žádným variabilním symbolem. Byla informována, že ze strany [stát. instituce] došlo vůči žalované k uplatnění požadavku na ponížení ceny díla za provedené práce ve všech třech lokalitách, a to o částku [částka]. Žalovaná z tohoto důvodu požadovala ponížení fakturace rovněž po její osobě. Uvedla, že nárok [stát. instituce] vůči žalované na ponížení ceny díla je sporný, stejně jako nárok žalované vůči její osobě na ponížení fakturace. Z důvodu opatrnosti se však rozhodla, že až do okamžiku vyřešení spornosti ponížení ceny díla bude po žalované požadovat úhradu pouze části vystavených faktur tak, že po započtení úhrad žalované v celkové výši [částka] se jedná o úhradu zbylé části faktury [číslo] ze dne [datum], která se stala splatnou dne [datum], přičemž zbývá uhradit jistinu ve výši [částka] a zákonný úrok z prodlení, dále faktury [číslo] ze dne [datum], která se stala splatnou dne [datum], přičemž zbývá uhradit jistinu ve výši [částka] a zákonný úrok z prodlení a faktury [číslo] která se stala splatnou dne [datum], přičemž zbývá uhradit jistinu ve výši [částka] a zákonný úrok z prodlení. K námitce započtení žalované uvedla, že žaloba je koncipována tak, že (byť s ponížením ceny díla ze strany ministerstva nesouhlasí) tuto částku od zbývající dlužné částky [částka] odečítá, výsledkem je právě žalovaná částka [částka]. Pohledávka, kterou žalovaná uplatňuje k započtení, je potom nejen sporná, ale i nejistá.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Nepopírala uzavření smluv, provedení prací ze strany žalobkyně, jejich vzájemné odsouhlasení a ani fakturaci. Potvrdila, že na vyúčtovanou částku [částka] zaplatila v žalobkyní uvedených termínech pouze [částka]. Nesporovala ani, že jí zbývá k zaplacení částka [částka], nicméně k započtení namítla svou pohledávku ve vztahu k žalobkyni ve výši [částka], což je částka odpovídající snížení ceny plnění ze strany ministerstva.

4. Na základě provedeného dokazování soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalovaná uzavřela s [stát. instituce] celkem tři smlouvy o dílo dne [datum] týkající se plnění veřejné zakázky. Následně byla mezi účastnicemi uzavřena smlouva o provedení leteckých prací ze dne [datum]. Za provedené práce v roce [rok] žalobkyně žalované vyúčtovala celkem [částka]. Konkretizované faktury byly vystaveny po vzájemném odsouhlasení obou smluvních stran. Žalovaná poté zaplatila žalobkyni částku v celkové výši [částka]. Žalobkyně ponížila svůj požadavek na zaplacení celkové fakturované částky [částka] o částku [částka], což je částka, o kterou [stát. instituce] snížilo platby dle uzavřených smluv žalované. Jelikož žalovaná plnila platby bez určení, na kterou vystavenou fakturu plní, žalobkyně tyto platby započetla na příslušenství pohledávky a poté na nejstarší dlužné faktury tak, že plnění požadovala v rozsahu zbylé části faktury [číslo] ve výši [částka], faktury [číslo] ve výši [částka] a zbývající části faktury [číslo] ve výši [částka].

5. V průběhu řízení žalovaná namítla započtení své pohledávky ve výši [částka]. [jméno] k výzvě soudu prvního stupně upřesnila tak, že jde o součet jednotlivých snížení cen ze strany ministerstva za údajné nesplnění jejích povinností vůči konečnému objednateli, tedy ministerstvu. Soud prvního stupně v této souvislosti konstatoval, že se touto námitkou nezabýval, neboť se jednalo o pohledávku neurčitou a zjevně nejistou, která kromě toho směřuje proti nároku, který žalobou ani nebyl uplatněn.

6. S odkazem na ust. [ustanovení pr. předpisu] soud prvního stupně shrnul, že žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o provedení leteckých prací, kterou lze podřadit pod smlouvu o dílo. Žalobkyně sjednané práce provedla, což žalovaná odsouhlasila, vyúčtovanou (rovněž odsouhlasenou) částku však žalovaná zaplatila pouze částečně. Jedná se o 6 plateb, z nichž prvé 3 byly po [částka], další ve výši [částka] a zbývající 2 po [částka]. Protože na platbách chybělo určení, na jakou fakturu se platí, započetla žalobkyně platby na příslušenství a na nejstarší splatné faktury, přičemž již předtím částečně snížila požadovanou částku. Výsledkem je tak mezi účastníky nesporovaná částka [částka], kterou soud prvního stupně žalobkyni přiznal, a to včetně zákonného úroku z prodlení z jednotlivých částek podle ust. [ustanovení pr. předpisu], ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých zbývajících faktur.

7. Soud prvního stupně dále uvedl, že pohledávka žalované směřující k započtení částky [částka] na nárok žalobkyně byla započítávána jednak na pohledávku již z tohoto důvodu částečně poníženou a byla rovněž nejistá a neurčitá, a proto není způsobilá k započtení. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], soud prvního stupně uzavřel, že jelikož údajná pohledávka žalované neplyne přímo ze smlouvy o provedení leteckých prací, ani z žádného důkazu svědčícího o vztazích mezi účastníky a jedná se o sporný nárok třetí osoby vůči žalované, který ona poté přenáší do vztahu mezi účastníky, jde o pohledávku naprosto nejistou a neurčitou, kterou se z těchto důvodů nezabýval.

8. Výrok o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, že žalobkyně byla v této fázi řízení zcela úspěšná.

9. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. Rekapitulovala, že dne [datum] ve smyslu ust. § 98 o. s. ř. uplatnila proti žalobkyni k započtení svou pohledávku ve výši [částka]. Jednalo se o pohledávku na náhradu sankcí uplatněných konečným objednatelem, kterou je jí žalobkyně povinna zaplatit podle čl. II smlouvy o provedení leteckých prací uzavřené mezi účastnicemi řízení dne [datum]. Podotkla, že dne [datum] doručila soudu prvního stupně podání, kterým doplnila svá skutková tvrzení prezentovaná v námitce započtení spolu s označením důkazů k prokázání jednotlivých dílčích tvrzení. V kontextu s uvedeným zdůraznila, že soud prvního stupně se zmiňovanou námitkou započtení nezabýval, kdy neprovedl ani jí navrhované důkazy. Podle jejího názoru soud prvního stupně ohledně zmiňované námitky započtení postupoval nesprávně s tím, že uplatněná pohledávka neplyne přímo ze smlouvy o provedení leteckých prací. Tento závěr je v hrubém rozporu s čl. II smlouvy, kde se v posledním nečíslovaném odstavci kromě jiného říká:„ Případné sankce za částečné neplnění povinností vůči konečnému objednateli nese ta smluvní strana, která je způsobila.“ Dovozovala, že soud prvního stupně by zřejmě býval musel věcně projednat námitku započtení i tehdy, kdyby namítaná pohledávka nevyplývala z téže smlouvy, která je právním důvodem žalobkyní uplatněného nároku. Uzavřela, že soud se nemůže vyhnout věcnému posouzení námitky započtení,„ ať už bude jakkoliv obtížné rozklíčovat, zda je nebo není po skutkové stránce důvodná“ (srov.: [anonymizováno], [jméno]. Možnosti prokazování tzv. obstrukční námitky započtení. Soudní rozhledy 4/ [rok], s. 112). Konstatovala, že není pravdou, že námitka započtení směřovala proti nároku, který žalobou ani nebyl uplatněn. Žalobkyně měla vůči ní v době podání žaloby pohledávku na zaplacení ceny prací dle smlouvy o provedení leteckých prací ze dne [datum] v celkové výši [částka], kdy žalobou uplatnila pouze část této pohledávky ve výši [částka]. Skutečnost, že žalobkyně od své pohledávky„ odečetla“ snížení ceny, které vůči její osobě uplatnilo [stát. instituce], a v předmětném řízení požadovala pouze zaplacení rozdílu, je z právního hlediska zcela bez významu. Mezi účastníky nedošlo k žádnému právnímu jednání, které by způsobilo zánik té části pohledávky žalobkyně, která v předmětném řízení uplatněna nebyla. Navrhovala, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

10. Žalobkyně se k odvolání žalované vyjádřila podáním datovaným dnem [datum]. Poté, co rekapitulovala průběh dosavadního řízení, uvedla, že pro dlouhodobé dobré obchodní vztahy s žalovanou trvala dočasně pouze na včasném uhrazení částky v rozsahu, která zůstala mezi stranami nesporná, a vyjádřila zájem řešit problematickou část nároku jménem žalované nebo vlastním jménem samostatně přímo s ministerstvem, k čemuž jí nebyla poskytnuta součinnost. Podotkla, že žalovaná neuhradila v plné výši ani tu část plnění, která byla mezi stranami nesporná.

Poukázala v obecné rovině primárně na samotný účel započtení, kterým je odstranění vzájemných pohledávek zúčastněných osob, nikoliv vyvolání nových nejasností a následných sporů. V dané věci byla k započtení žalovanou uplatněna právě pohledávka, která mezi stranami vyvolává zjevně významný spor, jehož věcné vyřešení by vyžadovalo rozsáhlé dokazování, když sama nesouhlasí ani se samotnou existencí sporné pohledávky, natož s jejím vyčíslením na částku [částka].

Podle jejího názoru soud prvního stupně postupoval v souladu se zákonem, když na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že pohledávka uplatňovaná žalovanou v námitce započtení není k započtení způsobilá, neboť je sporná a tím pádem nejistá. Shrnula rovněž, že soud prvního stupně se v odůvodnění rozsudku vypořádal se všemi tvrzeními a důkazy obou účastnic, a to včetně důkazů označených žalovanou v jejím podání ze dne [datum]. Argumentace žalované s odkazem na nečíslovaný odstavec čl. II smlouvy na výše uvedeném závěru nic nemění. Žalovaná opomenula zmínit, že se nikdy nepokusila prokázat, že tvrzené neplnění povinností bylo skutečně způsobeno její osobou (když je navíc i bez podrobnějších šetření zjevné, že minimálně část nároku ministerstva byla způsobena výhradně administrativním pochybením žalované), a její snahu o prověření tohoto tvrzení vytrvale sabotuje. Tvrzení žalované o odpovědnosti žalující strany za uplatněné sankce tak dosud zůstávají pouze v rovině ničím nepodložených spekulací. Uvedla dále, s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], že soud prvního stupně postupoval v souladu s judikaturou, kdy poté, co důvodně dospěl k závěru, že započítávaná pohledávka je sporná, a její věcné projednání by zjevně vyžadovalo rozsáhlé dokazování, konstatoval její nezapočitatelnost a projednal její nárok, aniž by věcně rozhodl o započítávané sporné pohledávce. V konečném důsledku uzavřela, že ekonomická situace žalované není příznivá, kdy z tohoto důvodu je její postup veden nepoctivým záměrem probíhající soudní řízení zkomplikovat a uměle ho prodlužovat. Navrhovala, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil a přiznal jí náklady odvolacího řízení.

11. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně z podnětu podaného odvolání, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (ust. § 212 a ust. § 212a, ust. § 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k následujícím závěrům.

12. Soud prvního stupně v daném případě provedl správně a úplně dokazování, na základě kterého zjistil všechny rozhodné skutečnosti, a dospěl ke správným skutkovým závěrům, kdy zjištěný skutkový stav posoudil správně i po právní stránce.

13. Odvolací soud dále konstatuje, že soud prvního stupně se pečlivě zabýval námitkami žalované, v zásadě opětovně obsaženými v odvolání, a proto lze v podrobnostech pro stručnost odkázat na napadené rozhodnutí. V daném případě tak lze pouze zrekapitulovat, že žalovaná uzavřela s příslušným ministerstvem tři samostatné smlouvy (o dílo), k jejichž faktickému provedení si vybrala žalobkyni jako subdodavatele. Žalobkyně práce ve sjednaném rozsahu provedla, žalovaná provedení prací odsouhlasila a nesporovala ani žalobkyní vystavené faktury. Žalovaná dokonce na uvedené faktury plnila v několika platbách částku [částka] na konci roku [rok] a na počátku roku 2021. Protože v mezidobí ministerstvo snížilo platby žalované o částku [částka] (bez DPH), rozhodla se žalobkyně nepožadovat po žalované celou zbývající částku dle odsouhlasených a splatných faktur v celkové výši [částka], ale pouze částku [částka]. Žalovaná pak započítávala svůj údajný nárok oproti již sníženému nároku žalobkyně (o částku [částka]) s odůvodněním, že se jedná o pohledávku představující náhradu sankcí uplatněných konečným objednatelem, tj. ministerstvem, kterou je jí žalobkyně povinna zaplatit podle čl. II smlouvy o provedení leteckých prací ze dne [datum].

14. V rámci odvolání pak žalovaná namítala, resp. považovala za rozhodné, že se soud prvního stupně zmiňovanou námitkou započtení nezabýval, když dospěl k nesprávným právním závěrům s tím, že neprovedl ani jí označené důkazy, jimiž měly být prokázány skutečnosti, ze kterých pohledávka uplatněná k započtení vyplývala.

15. Skutečností zůstává, že odvolací soud se v daném případě zcela ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, když se námitkou započtení nezabýval, neboť dovodil, že se jedná o pohledávku neurčitou a zjevně nejistou, kromě jiného též směřující proti nároku, jež žalobou nebyl ani uplatněn. Soud prvního stupně v této souvislosti zcela správně odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze kterého se podává, že:„ Nejistou nebo neurčitou ve smyslu ust. § 1987 odst. 2 o. z. je zpravidla pohledávka, která je co do základu a (nebo) výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši pohledávky užité k započtení“. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí dále vyplývá, že„ aktivní pohledávka musí být splatná a uplatnitelná u soudu a nesmí být nejistá nebo neurčitá. Není-li aktivní pohledávka jistá a určitá, odporuje započtení zákonu a je zpravidla (relativně) neplatné. Dovolá-li se věřitel pasivní pohledávky vůči dlužníku relativní neplatnosti jeho právního jednání (jednostranného započtení), účinky započtení nenastanou (pasivní pohledávka nezanikne). Uplatní-li žalovaný dlužník pasivní pohledávky v tomto řízení námitku započtení a vznese-li žalobce (věřitel pasivní pohledávky) námitku relativní neplatnosti jednostranného započtení, musí soud posoudit, zda je započítávaná (aktivní) pohledávka jistá a určitá ve smyslu ust. § 1987 odst. 2 o. z., a tedy způsobilá přivodit svým započtením (v rozsahu, v jakém se pohledávky kryjí) zánik žalobou uplatněné (pasivní) pohledávky“.

16. Odvolací soud tak v důsledku uvedeného neshledal opodstatněnou odvolací argumentaci žalované, i přes odkaz na komentářovou literaturu, že soud se nemůže vyhnout věcnému posouzení námitky započtení, ať již bude jakkoliv obtížné rozklíčovat, zda je nebo není po skutkové stránce důvodná. Odvolací soud se v této souvislosti neměl důvod odchýlit od věcně správného závěru soudu prvního stupně, když uzavřel, že údajná pohledávka žalované neplyne přímo ze smlouvy o provedení leteckých prací, jedná se o sporný nárok třetí osoby vůči žalované, který přenáší do vztahu mezi účastnicemi, přičemž jde o pohledávku naprosto nejistou a neurčitou. Na uvedeném nemůže nic změnit ani odkaz na čl. II smlouvy, kde se v posledním nečíslovaném odstavci kromě jiného praví, že:„ Případné sankce za částečné neplnění povinností vůči konečnému objednateli nese ta smluvní strana, která je způsobila“. Na tomto místě nelze než přisvědčit žalobkyni, která od počátku zpochybňovala existenci nároku ministerstva vůči žalované a existenci nároku žalované vůči její osobě, když opakovaně zdůrazňovala, že nebyla nikdy stranou smluv uzavřených mezi žalovanou a ministerstvem, a neměla tak příležitost se k vytknutým vadám ani vyjádřit a pravdivost tvrzení ministerstva a žalované prověřit.

17. V kontextu s uvedeným pak žalobkyně zcela přiléhavě odkázala i na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], kterým byl vysloven právní názor, že lze-li očekávat, že by námitka započtení vznesená podle ust. § 98 věty druhé o. s. ř. s ohledem na obtížnost zkoumání existence a výše započítávané pohledávky nepřiměřeně prodlužovala řízení o pohledávce uplatněné žalobou, je možné konstatovat nemožnost započtení pohledávky pro nejistotu a neurčitost (ust. § 1987 o. z.).

18. Konečně pokud žalovaná namítala, že soud prvního stupně neprovedl jí označené důkazy, ani tato argumentace nemůže obstát. Tyto důkazy, připojené k podání datovanému dnem [datum], měly prokázat pouze, že výše sporné pohledávky je dána součtem jednotlivých snížení cen ze strany ministerstva za údajné nesplnění povinností žalované vůči konečnému objednavateli. Lze přisvědčit, že jejich provedení by bylo nadbytečné a nehospodárné, neboť prokazovaly pouze to, co bylo již oběma účastnicemi shodně v průběhu řízení tvrzeno, tj. že ministerstvo vůči žalované uplatňuje sankce v určité výši, avšak nebyly způsobilé prokázat tvrzení o existenci údajného nároku žalované vůči žalobkyni.

19. Lze tak shrnout, že za daných okolností se odvolací soud ztotožnil s prezentovanými závěry soudu prvního stupně o nezpůsobilosti údajné pohledávky žalované k započtení a tak důvodnosti žalobkyní uplatňovaného nároku, který v průběhu řízení nikterak nesporován, v důsledku zmiňovaného započtení nezanikl.

20. S ohledem na shora uvedené odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, při nedůvodnosti odvolacích námitek žalované, jako věcně správné v souladu s ust. § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení.

21. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, že žalobkyně byla i v této fázi řízení zcela úspěšná. Náklady řízení v částce [částka] jsou představovány odměnou za právní zastoupení za dva úkony právní služby po [částka] ve smyslu ust. §§ 6, 7 bod 6., 11 odst. 1 písm. d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb. (za vyjádření, účast při jednání), náhradou hotových výdajů ve výši [částka] (2 x [částka]) v souladu s ust. § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., spolu s 21% DPH v částce [částka].