o odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 52 C 148/2018 – 196,

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému zaplatit žalobcům částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení ročně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobcům zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok II.) a uložil povinnost žalovanému zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobců, Mgr. [jméno] [příjmení] (výrok III).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobci domáhali na žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky (již po částečném zastavení řízení stran částky [částka]), z titulu dlužného nájemného za měsíc březen 2018, na základě mezi účastníky uzavřené nájemní smlouvy ze dne [datum]. Předmětem této smlouvy byl pronájem bytu, o velikosti 3+1, který se nachází v 6. podlaží domu [adresa], na pozemku par. [číslo] zapsané na [list vlastnictví], katastrální území Kyje, obec Praha, přičemž žalobci jsou spoluvlastníci uvedené nemovitosti. Podle nájemní smlouvy se žalovaný zavázal platit nájemné ve výši [částka] měsíčně do 15. dne daného měsíce, včetně záloh na služby s nájmem bytu spojenými ve výši [částka] měsíčně (stran této částky bylo řízení zastaveno). Žalovaný měl dále podle článku 5.4. nájemní smlouvy uhradit pronajímatelům jistotu ve výši [částka] (k zajištění nájemného a úhrad poskytovaných v souvislosti s užíváním bytu), kterou žalovaný při podpisu nájemní smlouvy (ani 2 následující dny) neuhradil. Protože podle uvedeného článku nepřipsání jistoty na účet žalobců v den podpisu nájemní smlouvy bylo sjednáno jako„ zvlášť závažný způsob porušení smluvních povinností nájemce“, vypověděli žalobci nájemní smlouvu dne [datum], bez výpovědní doby a opakovaně písemně vyzvali žalovaného k úhradě dlužné částky.

3. Soud I. stupně po skutkové stránce uzavřel, že žalobci a žalovaný uzavřeli dne [datum] nájemní smlouvu na uvedenou bytovou jednotku 3+1, která se nachází v 6. podlaží domu [adresa], na pozemku par. [číslo] zapsané na [list vlastnictví], katastrální území Kyje, obec Praha, s měsíčním nájemným ve výši [částka]. Žalovaný tento byt dne [datum] převzal k užívání, avšak neuhradil sjednanou jistotu ve výši [částka]. Žalobci proto oprávněně vypověděli žalovanému nájemní smlouvu, dopisem ze dne [datum], přičemž nebylo v řízení prokázáno, že by žalovaný uhradil sjednané nájemné ve výši [částka]. Soud I. stupně opřel skutkový závěr o žalobci předložené listinné důkazy a sms komunikaci, kterými byla prokázána tvrzení uvedená v jejich žalobě; návrh žalovaného (zastoupeného opatrovníkem) na doplnění dokazování znaleckým posudkem za účelem prokázání pravosti podpisu žalovaného na nájemní smlouvě zamítl z důvodu procesní hospodárnosti, neboť žalovaný je neznámého pobytu.

4. Po právní stránce soud I. stupně věc posoudil dle § 2251 o. z. za použití § 2251 o.z. a § 2295 o. z. tak, že za situace, kdy mezi účastníky řízení byla uzavřena nájemní smlouva se sjednaným měsíčním nájemným, které žalovaný v měsíci březnu 2018 nezaplatil, je tak povinen učinit. Soud I. stupně přiznal žalobcům i úrok z prodlení z jistiny s odkazem na § 1970 o. z. Naopak žalobcům nepřiznal úrok z prodlení z částky [částka], neboť žalobci stan této částky vzali svou žalobu zpět, když se rozhodli zaplacení zálohy na služby spojené s užíváním bytu, nenárokovat.

5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně s odkazem § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a přiznal úspěšným žalobcům nárok na náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (po zaokrouhlení), sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], nákladů zastoupení advokátem spočívající v mimosmluvní odměně podle § 7 a § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši [částka] (za 5 úkonů právní služby x 2), náhradě hotových výdajů ve výši [částka] podle § 13 odst. 4 cit. vyhl. (za 10 úkonů právní služby á [částka]) a v dani z přidané hodnoty ve výši [částka] Lhůtu k plnění soud I. stupně stanovil dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., povinnost žalovaného nahradit náklady řízení k rukám zástupce žalobců dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

6. Žalovaný podal prostřednictvím ustanoveného opatrovníka z řad advokátů odvolání do výroků I. a III. rozsudku, v němž namítal, že soud I. stupně pochybil, když vzal existenci pohledávky žalobců z titulu dlužného nájemného za prokázanou výlučně na základě tvrzení žalobců o tom, že žalovaný nájemní smlouvu a předávací protokol skutečně podepsal, a to podle kopie občanského průkazu žalovaného a na základě soudem zhodnocené přibližné podobnosti podpisu žalovaného na občanském průkazu, nájemní smlouvě a předávacím protokolu. Soud I. stupně tak nesprávně (neúplně) zjistil skutkový stav, neboť neučinil žalovaným navrhovaný důkaz znaleckým posudkem. Dále žalovaný namítal, že soud neuznal procesní obranu žalovaného – existenci jeho pohledávky k započtení ve výši žalované částky, podle § 13 zák. č. 67/2013 Sb., neboť žalobci nesplnili svou zákonnou povinnost, když v rozporu s § 7 citovaného zákona, vyúčtování nákladů spojených s užíváním bytu ani neprovedli a ani žalovanému nedoručili (ani se o to nepokusili). Žalovaný má proto od [datum] do data konání ústního jednání před soudem I. stupně dne [datum] nárok na smluvní pokutu ve výši 50 Kč/den (tj. 781 dní x [částka]), když zúčtovací období 4 měsíce končilo posledním dnem prosince 2018 a v této lhůtě mělo být vyúčtování ze strany žalobců žalovanému poskytnuto. Žalovaný navrhl, aby rozsudek soudu I. stupně byl ve výrocích I. a III. zrušen a v tomto rozsahu vrácen nalézacímu soudu k dalšímu řízení.

7. Žalobci ve vyjádření k odvolání souhlasili se skutkovými i právními závěry soudu I. stupně. Jako zcela nedůvodnou shledali žalobci námitku započtení, neboť žalovaný na zálohách na služby spojené s užíváním bytu ničeho neuhradil a žalobci po něm žádné platby za tyto služby nepožadují. Vyúčtování služeb nedává smysl, neboť není, co by bylo vyúčtováváno. Žalovaný po žalobcích úhradu pokuty za nevyúčtování nákladů řádně neuplatnil, a ta se nikdy nemohla stát splatnou (za předpokladu, že by byla oprávněná). Žalobci proto navrhli potvrzení rozsudku soudu I. stupně.

8. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání, po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou a splňuje náležitosti uvedené v ust. § 205 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení jeho vydání předcházející podle § 212, § 212a odst. 1 až 5 o. s. ř., a poté dospěl k závěru, že odvolání žalovaného stran věci samé není důvodné.

9. Odvolací soud po přezkumu napadeného rozsudku konstatuje, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, z kterých čerpal správná skutková zjištění (viz odst. 7 a 8 rozsudku soudu I. stupně). Se skutkovým závěrem soudu I. stupně (viz odst. 9 rozsudku soudu I. stupně) se odvolací soud jako správným ztotožňuje a v podrobnostech na něj pro stručnost odůvodnění svého rozhodnutí odkazuje.

10. Soud I. stupně zjištěné skutečnosti posoudil zcela správně i po stránce právní. Jeho závěrům nemá, co by odvolací soud vytknul a odvolací námitky žalovaného tak nemohou přivodit ani změnu ani zrušení napadeného rozsudku.

11. Odvolací soud předně nesdílí námitku žalovaného, že v řízení před soudem I. stupně došlo k vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci / § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř., které žalovaný spatřuje v tom, že soud I. stupně nedostatečně zjistil skutkový stav, když neprovedl žalovaným navrhované důkazy – znalecký posudek k ověření, zda podpis na nájemní smlouvě ze dne [datum] je skutečně pravým podpisem žalovaného. Odvolací soud připomíná, že v případě soukromé listiny leží důkazní břemeno ve smyslu ust. § 565 o. z. na tom, kdo tuto listinu předkládá. Jestliže však je soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, platí zde vyvratitelná právní domněnka stran správnosti a pravosti listiny. Z listinných důkazů, které byly provedeny soudem I. stupně, vyplývá, že nájemní smlouvu ze dne [datum] žalovaný zjevně podepsal, neboť jeho podpis na této smlouvě a na protokolu o předání klíčů je vizuelně shodný s podpisem na kopii občanského průkazu žalovaného. Nad to je tento závěr soudu I. stupně podpořen i sms komunikací mezi účastníky řízení v březnu 2018, kterou vedli ohledně nájemního vztahu, dlužného nájemného a žalovaným neuhrazené sjednané jistoty. V této sms komunikaci žalovaný přislíbil úhradu v nájemní smlouvě sjednané jistiny a je proto zřejmé, že žalovaný nájemní vztah uzavřel. Za daných, soudem I. stupně zjištěných skutečností, by bylo zpracování znaleckého posudku k ověření pravosti podpisu žalovaného zjevně nadbytečné. Nad to je na žalovaném, aby prokázal, že uvedenou listinu tj. předmětnou nájemní smlouvu skutečně nepodepsal. Pokud k prokázání této skutečnosti navrhl opatrovník žalovaného vypracování znaleckého posudku, je na něm, aby podle ust. § 141 odst. 1 o. s. ř. složil zálohu na tento důkaz, podle předpokládané výše nákladů, neboť jinak nelze navrhovaný důkaz provést. Protože žalovaný je neznámého pobytu a byl mu proto ustanoven opatrovník pro řízení, je zřejmé, že zálohu na tento důkaz neuhradí, resp. ji neposkytne ani soudem ustanovený opatrovník, který uvedený důkazní návrh za žalovaného vznesl. O povinnosti složit případnou zálohu na znalecký posudek byl žalovaný resp. opatrovník žalovaného soudem I. stupně poučen při ústním jednání konaném dne [datum], na což žádným způsobem procesně nereagoval. Za popsané situace proto z objektivních důvodů ani nebylo možné provedení navrhovaného důkazu realizovat. Zadání znaleckého posudku by bylo nehospodárné také z důvodu, že žalovaný je neznámého pobytu, státní příslušník Slovenské republiky, a není proto reálná možnost zajistit srovnávací materiály pro vypracování znaleckého posudku, kterými jsou zejména osobní listiny žalovaného s jeho podpisem. Odvolací soud tak uzavírá, že soud I. stupně postupoval zcela správně, když tento navrhovaný důkaz neprovedl.

12. Pokud žalovaný dále namítal, že soud I. stupně nezohlednil jím vznesenou námitku započtení do výše žalované částky, představující smluvní pokutu za neprovedené řádné vyúčtování záloh na služby spojené s užíváním bytu a v této souvislosti odkázal na § 13 zák. č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen zákon), odvolací soud poukazuje na to, že citované ustanovení vychází především z předpokladu, že pronajímateli přísluší povinnost vyúčtování podle § 7 citovaného zákona provést. V posuzovaném případě měl žalovaný podle uzavřené nájemní smlouvy uhradit žalobcům nájemné ve výši [částka] měsíčně a zálohy na služby spojené s užíváním bytu a společných prostor v domě ve výši [částka] měsíčně, splatné k 15. dni kalendářního měsíce za aktuální měsíc, na účet pronajímatele (čl. IV bod 4. 1., 4.2 a 4.3 nájemní smlouvy). Vzhledem k tomu, že žalovaný celkovou částku ve výši [částka] ve stanovené lhůtě neuhradil, tj. nezaplatil nájemné ve výši [částka] ani sjednanou zálohu ve výši [částka] na služby spojené s užíváním bytu a společných prostor v domě, nebylo ze strany žalobců, co vyúčtovávat, když záloha na služby nebyla zaplacena a smluvní vztah trval pouze v měsíci březnu 2018 (neboť byl ukončen výpovědí ze strany žalobců ke dni [datum]). Za popsané situace lze tedy uzavřít, že povinnost stanovená v § 7 citovaného zákona žalobcům jako pronajímatelům nepříslušela.

13. V této souvislosti dále odvolací soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 26 Cdo 4074/2019, ze kterého se podává, že povinnost k úhradě smluvní pokuty podle § 13 odst. 1 zák. č. 67/2013 Sb. nevzniká, jestliže by splnění povinnosti provést vyúčtování a doručit je nájemci ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat. Zákon pak nestanoví, z jakých hledisek má soud při aplikaci tohoto korektivu vycházet, proto vymezení hypotézy právní normy v každém konkrétním případě závisí na úvaze soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 25 Cdo [číslo]). Jelikož nájemní vztah trval necelý měsíc a žalovaný neuhradil zálohu na služby spojené s užíváním bytu, nebylo by ani spravedlivé (a ani možné) po žalobcích vyúčtování požadovat. Žalovaný proto nárok na úhradu smluvní pokuty podle § 13 odst. 1 zák. č. 67/2013 Sb. nemá a soud I. stupně správně uzavřel, že procesní obrana žalovaného je nedůvodná.

14. Soud I. stupně správně rozhodl i o žalobci nárokovaném příslušenství z částky, jež zůstala předmětem žaloby, včetně jeho výše požadovaného příslušenství podle ust. § 1970 o.z. ve spojení s nař. vlády č. 351/2013 Sb., neboť sjednané nájemné bylo podle nájemní smlouvy splatné do 15. dne daného měsíce, za který se nájemné hradí a žalovaný se tak dostal do prodlení s jeho úhradou ode dne následujícího tj. ode dne [datum].

15. Odvolací soud proto ze všech výše uvedených důvodů rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. podle § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správný.

16. Žalobcům náleží náhrada nákladů řízení před soudem I. stupně podle ust. § 146 odst. 1 věta prvá o. s. ř ve spojení s ust. § 142 ost. 1 o. s. ř., a to podle poměru úspěchu účastníků ve věci, neboť žaloba byla žalobci částečně vzata zpět z důvodu na jejich straně. Žalobci tak do doby částečného zpětvzetí žaloby měli úspěch v rozsahu 79 % a žalovaný v rozsahu 21 %. Od úspěchu žalobců je nutné odečíst úspěch žalovaného a žalobci tak do úkonu částečného zpětvzetí žaloby mají nárok na 58 % nákladů řízení. Po částečném zpětvzetí žaloby pak byli žalobci již plně úspěšní. Náklady řízení se skládají z mimosmluvní odměny advokáta ve výši [částka] (58 %) podle § 7, § 8 za použití § 12 odst. 4 vyhlášky za 3 úkony právní služby po 3 616 Kč/pro oba žalobce tj. 2 [číslo] x 2 – 904 (20 %), počítáno z tarifní hodnoty [částka] - převzetí a příprava věci, výzva k plnění a sepsání žaloby, z mimosmluvní odměny advokáta ve výši [částka] podle § 7, § 8 za použití § 12 odst. 4 citované vyhlášky za 2 úkony právní služby po 3 232 Kč/pro oba žalobce tj. 2 [číslo] x 2 – 808 (20 %), počítáno z tarifní hodnoty [částka] - replika žalobců ze dne [datum] a účast na jednání dne [datum], z náhrady hotových výdajů ve výši [částka] (58 %) podle § 13 odst. 1,4 ve spojení s § 11 písm. a), d) citované vyhlášky (3 úkony právní služby po [částka] – převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a podání žaloby), z náhrady hotových výdajů ve výši [částka] podle § 13 odst. 1,4 ve spojení s § 11 písm. d), g) citované vyhlášky (2 úkony právní služby po [částka] – replika žalobců ze dne [datum] a účast na jednání), zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a daně z přidané hodnoty ve výši [částka] (21 %), jíž je právní zástupce žalobců plátcem.

17. Odvolací soud neshledal jako účelně vynaložený úkon právní služby ze dne [datum], neboť se jednalo toliko o vyjádření k záměru soudu, předložit věc nadřízenému soudu k posouzení věcné příslušnosti. Tento úkon nelze hodnotit jako úkon právní služby podle ustanovení § 11 odst. 1, 2 advokátního tarifu, a není proto opodstatněný. K uvedenému odvolací soud uvádí, že i v advokátní praxi se vyskytuje řada činností, které účtovatelnými úkony nejsou. Takové činnosti vykonává advokát zdarma (resp. v rámci svých„ režijních nákladů), a účtuje-li odměnu mimosmluvní, nemůže za ně účtovat ani požadovat žádné částky (srov. [příjmení], D. a kol. Advokátní tarif. Odměna advokáta. Komentář Wolters Kluwer, [obec a číslo], § 11). Žalobci tak mají právo na náhradu nákladů právního zastoupení před soudem I. stupně ve výši [částka].

18. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně v napadeném nákladovém výroku III. změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku ve výši [částka] k rukám zástupce žalovaných do tří dnů od právní moci rozsudku.

19. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.; k určení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách neshledal odvolací soud důvod. O povinnosti žalovaného zaplatit náklady řízení k rukám advokáta žalobců bylo rozhodnuto podle § 211 a § 149 odst. 1 o. s. ř.

20. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto výrokem III. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení úspěšným žalobcům přísluší náhrada nákladů řízení ve výši [částka], sestávají z mimosmluvní odměny advokáta ve výši [částka] podle § 7 8 za použit § 12 odst. 4 citované vyhlášky (1 úkon právní služby po [číslo] oba žalobce – vyjádření k odvolání), z náhrady hotových výdajů ve výši [částka] podle § 13 odst. 1,4 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. k ) citované vyhlášky (1 úkon právní služby po [částka] – vyjádření k odvolání) a daně z přidané hodnoty ve výši [částka] (21 %).

21. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.; k určení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách neshledal odvolací soud důvod. O povinnosti žalovaných zaplatit společně a nerozdílně náklady odvolacího řízení k rukám advokáta žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 211 a § 149 odst. 1 o. s. ř.