o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 8C 172/2020 – 45,

1. Výrokem I. napadeného rozsudku soud prvního stupně uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p.a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Druhým výrokem zamítl žalobu co do zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Výrokem III. soud prvního stupně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně nejprve rekapituloval obsah žaloby, kterou se žalobce domáhal po žalovaných zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] žalobce s žalovaným [číslo]) uzavřel smlouvu o zajištění administrativních služeb, na základě které žalobkyně poskytla žalované [číslo]) (dále jen„ žalovaná“) k užívání kancelář a zprostředkovala souhlas s umístěním jeho sídla na adrese [adresa], za úplatu v částce [částka] bez DPH za každých započatých 12 kalendářních měsíců umístění sídla na uvedené adrese. Žalovaná měla předplaceno umístění výše uvedeného sídla do [datum], přičemž úplata za následující období byla splatná vždy do 5. dne následujícího měsíce po uplynutí předplaceného období. V opačném případě byla žalovaná povinna změnit své sídlo a učinit k tomu potřebné kroky za účelem výmazu sídla z obchodního rejstříku. Žalovaná má podle žalobních tvrzení nadále shora uvedené sídlo evidované v obchodním rejstříku, aniž by žalobkyni uhradila odměnu za další období. Dle smluvních ujednání se žalovaná zavázala v případě prodlení s úhradou úplaty za pronájem sídla zaplatit smluvní pokutu ve výši [částka] za každý kalendářní měsíc prodlení. Žalobkyně proto požadovala úplatu za dlužné období ve výši 2x [částka] (nájem od října 2017 do října 2018 a od října 2018 do podání žaloby, tj. [datum]) spolu se smluvní pokutou v částce [částka] za 22 měsíců prodlení, tj. za období od prosince 2017 do září 2019 včetně. Žalobkyně nárokovala také zákonný úrok z prodlení.

3. Soud prvního stupně konstatoval, že vzhledem k částečnému zpětvzetí žaloby bylo řízení co do částky [částka] a co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 8C 172/2020 – 38 částečně zastaveno. Žalovaní se k podané žalobě nijak nevyjádřili.

4. Dále soud prvního stupně shrnul svá skutková zjištění. Z nich vyplynulo, že dne [datum] uzavřela žalobkyně s první žalovanou smlouvu na dobu neurčitou o zajištění administrativních služeb, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout užívání prostor a rovněž i umístění sídla na adrese [adresa]. Žalovaná se zavázala za poskytnutí sídla na shora uvedené adrese zaplatit odměnu ve výši [částka] bez DPH za každých započatých 12 kalendářních měsíců trvání této smlouvy s tím, že splatnost byla sjednána do 5. dne kalendářního měsíce poté, co uplyne doba za předplacené období. Žalovaná se v čl. IV. bod 2. smlouvy zavázala k úhradě smluvní pokuty ve výši [částka] za každý byť jen započatý kalendářní měsíc prodlení s úhradou odměny. Splatnost smluvní pokuty byla sjednána tak, že nastává bezprostředně poté, co k její úhradě je žalovaná žalobkyní vyzvána, nejpozději však do 14 dní ode dne doručení výzvy k její úhradě. Z ručitelského prohlášení, které je nedílnou součástí smlouvy, bylo zjištěno, že se žalovaný 2) zavázal uspokojit dluh žalobkyně v případě prodlení žalované 1), spočívající v úhradě sjednané odměny a případných smluvních pokut. E-mailem ze dne [datum] byla žalovaná informována o konci předplacené služby poskytnutí sídla na shora uvedené adrese. Výzvou a předžalobní upomínkou ze dne [datum], včetně dodejky, byl žalovaný [číslo] (dále jen„ žalovaný“) vyzván k úhradě dlužné částky.

5. Soud prvního stupně věc dále právně hodnotil. Dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena smlouva nepojmenovaná ve smyslu ustanovení § 1746 odst. 2 občanského zákoníku. Žalovaná však žalobkyni po uplynutí předplaceného období neuhradila odměnu za poskytnutí sídla, ačkoliv umístění sídla na dané adrese nadále užívá, resp. je evidované v obchodním rejstříku. Z tohoto důvodu podle soudu prvního stupně žalobkyni podle čl. II. bodu 1. smlouvy náleží odměna ve výši [částka] bez DPH (tj. [částka] s DPH) za každých z následujících i jen započatých 12 kalendářních měsíců, ve kterých žalovaný [číslo]) užívá sídla žalobce. Jelikož žalovaná neuhradila včas splatnou odměnu za dvě po sobě jdoucí období a služeb užívá (nedošlo k výmazu sídla z obchodního rejstříku), dostala se do prodlení s úhradou svého závazku, pročež žalobkyni vznikl nárok na úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni splatnosti odměny. Soud zároveň rozhodl, že žalovaná je povinna dlužnou částku, představovanou neuhrazenou odměnou za poskytnutí služeb žalobcem, uhradit společně a nerozdílně s žalovaným jako ručitelem. Nárok žalobkyně vůči němu vyplývá z jeho platně učiněného ručitelského prohlášení.

6. Nárok na zaplacení smluvní pokuty však soud prvního stupně posoudil jako neoprávněný a v této části proto žalobě nevyhověl. Ve smyslu čl. IV. bod 2. smlouvy ze dne [datum] totiž nastává splatnost smluvní pokuty až poté, co žalobkyně žalovanou vyzve k její úhradě, resp. nejpozději do 14 dnů ode dne doručení takové výzvy. V řízení však nebylo prokázáno, že by žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě smluvní pokuty, a že by tak mohla nastat její splatnost, jak si strany samy výslovně sjednaly. Nárok byl tedy uplatněn předčasně.

7. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalovaní sice byli v řízení úspěšnější, avšak žádné prokazatelné náklady jim v řízení nevznikly.

8. Podáním ze dne [datum] se žalobkyně odvolala proti výrokům II. a III. rozsudku. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek změnil tak, že se žalobě vyhovuje v plném rozsahu. Namítala, že oba žalovaní jsou dlouhodobě nekontaktní. Poštu doručovanou na adresu sídla žalované si žalovaná nepřebírala, proto se žalobkyně obrátila s výzvou k úhradě přímo na žalovaného. Ani ten výzvu nepřevzal. Žalobkyně má za to, že učinila vše, co po ní lze spravedlivě požadovat a připojenými listinnými důkazy prokázala, že se oba žalované pokoušela vyzvat ke splnění dluhu. Žalobkyně dále argumentovala, že nejpozději podáním žaloby splnila svou povinnost vyzvat žalovanou k plnění.

9. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), že splňuje náležitosti uvedené v ust. § 205 o. s. ř., způsobem vyplývajícím z ust. § 212, § 212a o. s. ř. přezkoumal správnost napadeného rozsudku v mezích, vytyčených odvoláním (§ 206 odst. 2 o. s. ř.), aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 3 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné.

10. Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně vyšel při posouzení důvodnosti žaloby ze správných skutkových zjištění. Protože odvolání ve věci samé směřuje toliko do zamítavého výroku II. rozsudku, podstatou odvolacího řízení je v daném případě posouzení otázky důvodnosti nároku na zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky. Je třeba předeslat, že žalobkyně vyčíslila a upřesnila tuto část žalobního návrhu teprve v podáních ze dne [datum] a ze dne [datum]. Pokud v posledně označeném podání vyčíslila nárok na zaplacení smluvní pokuty v částce [částka], je třeba tuto výši posoudit pouze jako chybu v psaní, neboť žalobkyně smluvní pokutu požaduje za 22 měsíců prodlení a v doplnění žalobního návrhu ze dne [datum] nárokuje zákonný úrok z prodlení z částky [částka]. Soud prvního stupně proto postupoval správně, pokud vyšel z toho, že se žalobkyně na smluvní pokutě domáhá částky ve výši [částka] s příslušenstvím (ust. § 41 odst. 2 o. s. ř.).

11. Soud prvního stupně žalobu v odvoláním napadené části předmětu řízení zamítl, protože měl za to, že pohledávka ze smluvní pokuty doposud není splatná. Odvolací soud při posouzení této otázky vyšel z článku IV. odst. 2 smlouvy o zajištění administrativních služeb, z níž žalobkyně svůj nárok odvozuje. Žalovaná je podle tohoto ujednání povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši [částka] za každý započatý kalendářní měsíc prodlení se splněním povinnosti zajistit do 30 dnů od počátku prodlení s úhradou odměny výmaz adresy sídla klienta. V souladu s ustanovením § 2048 občanského zákoníku si tedy strany ujednaly smluvní pokutu pro případ porušení smluvní povinnosti vymazat sídlo společnosti z obchodního rejstříku. Z výpisu z obchodního rejstříku plyne, že do zahájení řízení před soudem k výmazu zapsaného sídla žalované doposud nedošlo. Žalovaná jej, jak plyne i z žalobních tvrzení, tedy nezajistila. Podmínkou splatnosti smluvní pokuty je podle smlouvy výzva žalované k jejímu plnění. Že byla žalovaná vyzvána k plnění smluvní pokuty, žalobkyně netvrdila, ani neprokazovala. Žalovaná byla e-mailem ze dne [datum] pouze upozorněna na konec předplacené doby služby, jenž měl teprve nastat.

12. Potud jsou tedy závěry soudu prvního stupně správné, v dalším však již nikoli. Nárok na plnění smluvní pokuty za celé období, předcházející podání žaloby, lze mít přesto za splatný, neboť k výzvě věřitele o plnění došlo, byť teprve procesní cestou – zasláním stejnopisu žaloby oběma žalovaným k vyjádření (k tomu srov. ust. § 41 odst. 3 o. s. ř. a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 23 Cdo 2842/2007, dostupný pod [webová adresa]). O jeho řádném doručení oběma žalovaným svědčí doručenky, založené v nalézacím spisu na č. l. 26 a 35. Že žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty za 22 měsíců prodlení, pak plyne ze skutečnosti, že se žalovaná dne [datum] podle žalobního tvrzení dostala do prodlení se zaplacením odměny za poskytování administrativních služeb. Protože do 30 dní od tohoto data nezajistila výmaz adresy sídla z obchodního rejstříku, s počátkem prvního následujícího kalendářního měsíce (prosince roku 2017), v němž se ocitla se splněním této povinnosti v prodlení, jí vznikl dluh se zaplacením smluvní pokuty. Do září roku 2019 (včetně), kdy byla předmětná žaloba podána, pak uplynulo 22 měsíců. Žalovaná na smluvní pokutě ničeho neuhradila, je proto se zaplacením smluvní pokuty v prodlení. Nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka], uplatněný žalobou proti žalované, je proto opodstatněný.

13. Částečně důvodný je i požadavek na zaplacení úroku z prodlení ze smluvní pokuty. Žaloba, která je zároveň výzvou k zaplacení, byla doručena žalované [datum], ve smlouvě sjednaná 14 denní lhůta k zaplacení uplynula v pondělí [datum], od [datum] je tedy žalovaná v prodlení a má povinnost zaplatit také úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od tohoto data do zaplacení.

14. Žalobkyně se domáhala splnění celého žalobou uplatněného nároku rovněž po žalovaném s návrhem, aby soud uložil povinnost oběma účastníkům na straně žalované společně a nerozdílně. Vůči žalovanému uplatnila žalobkyně tento nárok z titulu ručení, které žalovaný za všechny splatné závazky ze smlouvy převzal podpisem ručitelského prohlášení, přiloženého ke smlouvě. Odvolací soud v tomto ohledu dospěl k závěru, že nárok uplatněný vůči žalovanému jako ručiteli je po právu, neboť ručitelské prohlášení splňuje potřebné náležitosti ve smyslu ustanovení § 2018 občanského zákoníku, tj. že písemné prohlášení bylo ručitelem podepsáno, dostatečně určitě je označen věřitel, jakož i zajištěná pohledávka.

15. Výzvou a předžalobní upomínkou ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k zaplacení nárokované částky s příslušenstvím. Tato výzva byla však vzhledem k nedostatku předchozí řádné výzvy dlužníka (žalované) předčasná. Žaloba proti žalovanému jakožto ručiteli je však přesto důvodná, neboť písemná výzva dlužníku ke splnění splatného závazku, jež je zákonným předpokladem pro vymáhání plnění závazku na ručiteli, může být obsažena i v žalobě, jíž se věřitel domáhá proti dlužníku zaplacení dlužné částky. Tento závěr přijal Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 29 Odo 583/2004, k výkladu ustanovení § 306 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (ve znění do [datum]). Není přitom důvod se od něj nyní odchylovat, neboť úprava obsažená v obchodním zákoníku byla v tomto nynějším občanským zákoníkem zcela převzata (srov. ustanovení § 2021 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). I zde proto postačí, byla-li podána žaloba proti ručiteli a dozvěděl-li se o jejím obsahu procesní cestou. Tato podmínka proto byla splněna tím, že žaloba byla dne [datum] žalovanému doručena (viz doručenka na č. l. 35 – 36 nalézacího spisu). Protože žalovaný doposud na dluh nic nesplnil, je uplatněný nárok oprávněný i vůči němu.

16. K žalobnímu návrhu, aby soud uložil žalovaným povinnost splnit žalobní nárok společně a nerozdílně, odvolací soud podotýká, že mezi dlužníkem na straně jedné a ručitelem na straně druhé nemůže jít o závazek solidárního charakteru, proto není možné soudním rozhodnutím vyslovit povinnost obou žalovaných zaplatit dluh společně a nerozdílně. S ohledem na zvláštní úpravu ručení a na povahu právního poměru mezi věřitelem a dlužníkem může být tato povinnost uložena jedině tak, že plněním jednoho z žalovaných zaniká v rozsahu plnění povinnost druhého z žalovaných (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 32 Cdo 669/2017, dostupné pod [webová adresa]). Soud však není vázán ani právním posouzením účastníka, ani není povinen do výroku rozhodnutí převzít doslovné znění žalobního petitu. Odvolací soud tomu proto výrok II svého rozhodnutí odpovídajícím způsobem přizpůsobil.

17. Odvolací soud tedy shledal žalobou uplatněný nárok na smluvní pokutu důvodným. Zákonný úrok z prodlení pak žalobkyni náleží teprve počínaje dnem [datum], a to v sazbě stanovené v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 8,25 % Odvolací soud proto postupem podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. napadený výrok II. změnil, ohledně nepřiznané části zákonného úroku z prodlení rozsudek soudu prvního stupně podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

18. O nákladech řízení před soudy obou stupňů odvolací soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 3 ve spojení s ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně učinila v řízení v prvním stupni celkem čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava, podání návrhu na zahájení řízení, částečné zpětvzetí žaloby ze dne [datum], v řízení před odvolacím soudem pak jeden úkon (podání odvolání). Za úkony spočívající v doplněních žalobního návrhu a žalobních tvrzení ze dne [datum] a ze dne [datum] odměna nenáleží, neboť ze strany žalobkyně nešlo o účelně vynaložené náklady (ust. § 142 odst. 1 o. s. ř.). Nedostatky návrhu na zahájení řízení nemohou jít v tomto případě k tíži žalovaných. Za odměnu za celkem čtyři úkony při tarifní hodnotě [částka] a za jeden úkon při tarifní hodnotě [částka] žalobkyni náleží náhrada podle ustanovení § 7 ve spojení s ustanovením § 11 odst. 1 advokátního tarifu celkově částka [částka], k tomu přísluší žalobkyni náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu při pěti úkonech právní služby 5 x [částka], celkově tedy [částka], s připočtením daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % dle § 137 odst. 2 o. s. ř. ve výši [částka] jde o částku [částka]. Po zohlednění zaplacených soudních poplatků ze žaloby a odvolání ve výši [částka] činí náklady řízení žalobkyně celkem [částka]. Na každého ze žalovaných pak připadá polovina této částky, tedy [částka] O lhůtě k plnění odvolací soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. a o tom, že tyto náklady je třeba zaplatit k rukám advokáta podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.