o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku pro zmeškání Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 68 C 60/2020-101,

1. Napadeným rozsudkem pro zmeškání soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Současně vyslovil, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok II.).

2. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení celkové částky [částka] s příslušenstvím. Tvrdil, že dne [datum] uzavřel s žalovaným smlouvu o pronájmu vozidla VW Passat, [registrační značka] Smlouva byla sjednána na dobu určitou od [datum] do [datum], za toto období uhradil žalovaný částku [částka]. Žalovaný však vozidlo dne [datum] nevrátil, předal jej až dne [datum]. V souladu s ujednáním v článku„ Doba nájmu a nájemné“, odstavec 4, bylo mezi účastníky sjednáno, že pokud nájemce překročí dobu nájmu, je povinen uhradit nájemné ve výši [částka] za každých 24 hodin užívání vozidla. Nájemce je tedy povinen uhradit nájemné za období od [datum] do [datum], tj. celkem za 46 dní. Dále v době, kdy vozidlo bylo žalovaným užíváno, tj. dne [datum] byl tímto vozidlem spáchán dopravní přestupek, který musel žalobce, jakožto vlastník a provozovatel vozidla uhradit, a to v částce [částka].

3. Soud prvního stupně dále konstatoval, že žaloba spolu s předvoláním k prvnímu jednání ve věci byla žalovanému doručena dne [datum], tj. více než deset dnů přede dnem konání jednání, a to v souladu s ust. § 111 odst. 3 zákona č. 160/2015 Z. z., neboť žalovaný si předvolání a žalobu nevyzvedl v odběrné lhůtě, přičemž doručováno mu bylo prostřednictvím příslušného justičního orgánu na Slovensku dle adresy trvalého pobytu. Žalovaný byl upozorněn, že pokud se k jednání bez důvodné a včasné omluvy nedostaví, může být vynesen rozsudek pro zmeškání. Žalovaný se přesto bez omluvy k prvnímu jednání ve věci nedostavil a svou neúčast neomluvil. Žalobce, který se k prvnímu jednání dostavil, navrhl vydání rozsudku pro zmeškání.

4. Tvrzení žalobce vzal soud prvního stupně za nesporná, když vyšel z toho, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena nájemní smlouva, na základě které se žalovaný stal nájemcem vozidla VW Passat, [registrační značka]. Vzhledem k tomu, že žalovaný ve stanovené době vozidlo žalobci nevrátil a vrátil jej až dne [datum], vzniklo žalobci v souladu se sjednanou smlouvou právo na úhradu nájemného za 46 dní v celkové výši [částka] a na úhradu pokuty, kterou žalobce uhradil za dopravní přestupek, který žalovaný s předmětným vozidlem dne [datum] spáchal.

5. Jelikož byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání, soud prvního stupně podle ust. § 153b odst. 1 o. s. ř. rozhodl rozsudkem pro zmeškání, kterým žalobě zcela vyhověl.

6. O nákladech řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobci, který měl ve věci plný úspěch, přiznal celkovou částku [částka].

7. Proti tomuto rozsudku pro zmeškání podal žalovaný prostřednictvím opatrovnice včasné odvolání, která předně namítala, že podmínky ve smyslu ust. § 153b o. s. ř. v daném případě nebyly splněny. Uvedla, že ze soudního spisu je zřejmé, že soud prvního stupně doručoval žalovanému předvolání k jednání prostřednictvím příslušného justičního orgánu na Slovensku na adresu trvalého bydliště [adresa], Slovenská republika. Zdůraznila však, že je jí z jiných řízení vedených u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 15 C 155/2019 a sp. zn. 98 C 46/2021 známo, že žalovaný se v místě trvalého bydliště dlouhodobě nezdržuje a jeho pobyt je neznámý. Ze sdělení Okresního soudu v Žiari nad Hronom ze dne [datum] vyplývá, že žalovaný nebyl v místě bydliště zastižen ani v rámci tohoto řízení. Jak vyplývá z protokolu o jednání, které proběhlo dne [datum], kdy byl vyhlášen rozsudek pro zmeškání, bylo žalovanému doručeno předvolání náhradním způsobem. Podotkla, že u žalovaného se rozhodně nejedná o snahu jednání mařit, či řízení protahovat, ale pouze o probíhajícím sporu vůbec neví, nepodařilo se mu doručit ani výzvu k úhradě podle ust. § 142a o. s. ř. Shrnula, že vzhledem k tomu, že se žalovaný dlouhodobě v místě trvalého bydliště nezdržuje, nemohl být informován ani o podané žalobě, ani o termínu nařízeného jednání, ke kterému se proto nemohl dostavit. Navrhovala, aby odvolací soud napadený rozsudek pro zmeškání zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek pro zmeškání z podnětu podaného odvolání, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (ust. § 212, ust. § 212a odst. 1, 4 a ust. § 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k následujícím závěrům.

9. Podle ust. § 153b odst. 1 o. s. ř. zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§ 49) žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. Podle odst. 2 téhož ustanovení je-li v jedné věci několik žalovaných, kteří mají takové společné povinnosti, že se rozsudek musí vztahovat na všechny (§ 91 odst. 2), lze rozhodnout rozsudkem pro zmeškání jen tehdy, nedostaví-li se k jednání všichni řádně obeslaní žalovaní. Podle odst. 3 téhož ustanovení rozsudek pro zmeškání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), nebo došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky. Podle odst. 4 téhož ustanovení zmešká-li žalovaný z omluvitelných důvodů první jednání ve věci, při němž byl vynesen rozsudek pro zmeškání, soud na návrh žalovaného tento rozsudek usnesením zruší a nařídí jednání. Takový návrh může účastník podat nejpozději do dne právní moci rozsudku pro zmeškání. Podle odst. 5 téhož ustanovení pokud žalovaný kromě návrhu na zrušení rozsudku soudu prvního stupně z důvodů podle odstavce 4 podal proti rozsudku i odvolání a návrhu na zrušení rozsudku bylo pravomocným usnesením vyhověno, k odvolání se nepřihlíží.

10. Odvolací soud v daném případě dospěl k závěru, že soud prvního stupně nepochybil, pokud rozhodl rozsudkem pro zmeškání. V této souvislosti je třeba uvést, že při rozhodování rozsudkem pro zmeškání soud vychází ze skutkového stavu tak, jak je tvrzen žalující stranou v žalobě. Jedná se o zákonnou fikci s tím, že vydání rozsudku pro zmeškání je jistou sankcí za nečinnost žalovaného. Pokud žalovaný na podání soudu nereaguje, má se za to, že nezpochybňuje, resp. uznává tvrzení v žalobě obsažená a soudem je proto z uvedeného skutkového stavu při rozhodování vycházeno, přičemž nezohledňuje eventuálně zjištěný skutkový stav v rámci důkazního řízení, které by jinak bylo prováděno.

11. Na tomto místě je třeba zdůraznit, že přesto, že odůvodnění rozhodnutí soudu prvního soudu bylo omezeno pouze na výčet formálních předpokladů rozsudku pro zmeškání, absentovalo, byť stručné zhodnocení hmotněprávních předpokladů, které by umožnily, aby soud žalobě vyhověl (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 329/08). Odvolací soud však s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem věci, kdy ze strany žalovaného nebylo v tomto směru ničeho namítáno, dovodil, že uvedený nedostatek v konečném důsledku protentokrát neměl vliv na věcnou správnost napadeného rozhodnutí.

12. S ohledem na uvedené však bylo třeba zrekapitulovat, že žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení předmětné částky s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o pronájmu vozidla VW Passat. Žalovaný však neuhradil na základě smluvních ujednání nájem za období od [datum] až [datum] v celkové výši [částka] a dále nezaplatil žalobci jím uhrazenou pokutu ve výši [částka] za dopravní přestupek, který byl vozidlem spáchán dne [datum], tj. v době, kdy jej žalovaný užíval.

13. Odvolací soud, který vyšel ve shodě se soudem prvního stupně z tvrzení obsažených v žalobě, dospěl k závěru, že po hmotněprávní stránce byl nárok žalobce opodstatněný. Odvolací soud přisvědčil názoru, že mezi stranami byla dne 10. 5. [číslo] platně uzavřena smlouva o pronájmu vozidla ve smyslu ust. § [číslo] a násl. ve spojení s ust. § 2321 a násl. o. z. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou od [datum] do [datum], za kterou žalovaný uhradil žalobci částku [částka]. Pro případ překročení výše stanovené doby nájmu bylo účastníky sjednáno, že nájemce zaplatí přeplatek [částka] za každých započatých 24 hodin (čl. doba nájmu a nájemné, odst. 4 smlouvy). Vzhledem k tomu, že žalovaný vozidlo nevrátil dne [datum], ale až [datum], nárokoval tak žalobce dle smluvních ujednání přeplatek na nájemném za období od [datum] do [datum], tj. celkem za 46 dní po [částka]. Dále v době, kdy vozidlo bylo užíváno žalovaným, konkrétně dne [datum], byl předmětným vozidlem spáchán dopravní přestupek, který jakožto vlastník a provozovatel vozidla (ust. § 2 písm. b/ zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů), musel uhradit. Na tomto místě lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ze kterého se podává, že:„ [ulice] činnost ve formě pronájmu vozidel není liberačním důvodem, jenž by vedl ke zproštění se odpovědnosti za delikt dle § 125f zákona o silničním provozu…. Nic nebrání soukromoprávnímu ujednání mezi podnikatelem a klientem, které by mohlo podnikateli případné majetkové ztráty kompenzovat (sankce, vratná kauce, úprava ceny zapůjčení vozidla a další)“. Částku [částka] tak žalobce požadoval z titulu náhrady škody, když stranami bylo sjednáno, že nájemce bere na vědomí, že při užívání vozidla nese veškeré právní následky svého jednání s užíváním spojené. Pro případ, že jeho užíváním spáchá protiprávní jednání, je povinen uhradit veškeré závazky tímto vzniklé (čl. prohlášení nájemce, odst. 8 smlouvy). V této souvislosti lze opětovně uvést, že provozovatel vozidla odpovídá za přestupek dle ust. § 125f odst. 1 zák. č. 361/2000 Sb. Tento přestupek spočívá v tom, že provozovatel nezajistil, aby řidič při užívání jeho vozidla dodržoval povinnosti řidiče a řídil se pravidly provozu na pozemních komunikacích. Jestliže žalobce coby provozovatel dopravního prostředku, jehož odpovědnost je objektivní, zaplatil za žalovaného, který v rozhodné době vozidlo užíval s tím, že jím byl spáchán dopravní přestupek, pokutu ve zmiňované výši, zcela po právu se po něm ve smyslu smluvních ujednání domáhal náhrady škody ve smyslu ust. § 2910 o. z. Odvolací soud tak uzavřel, že z žalobních tvrzení uplatněný nárok jednoznačně vyplývá a hmotněprávní předpoklady jako jeden z důvodů pro vydání rozsudku pro zmeškání byly splněny.

14. Rozhodující skutečností tak v posuzované věci bylo, zda žalovanému byla do vlastních rukou doručena výzva spolu s předvoláním, jež obsahovalo náležité poučení o možnosti vydání rozsudku pro zmeškání. Doručení žaloby s předvoláním do vlastních rukou žalovaného ve lhůtě deseti dnů před zahájením jednáním je jedním z předpokladů jeho vydání.

15. Z obsahu spisu se podává, že žalobce se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum] domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, a to po žalovaném, kterého označil pod adresou [adresa] (adresát neznámý). Soud prvního stupně si nejprve pečlivě ověřoval adresu žalovaného na území České republiky, přičemž však lustrace v informačním systému základních registrů, CEO, CEV, insolvenčním rejstříku byla realizována s negativním výsledkem. Podáním ze dne [datum], Ředitelství služby cizinecké policie, informační oddělení, k dotazu soudu prvního stupně sdělilo, že žalovaný nikdy neměl dle dostupných evidencí na území České republiky povolen pobyt, byl pouze přihlášen k ubytování, naposledy od [datum] do [datum], na adrese [adresa], ubytovatel Apartement. Soud prvního stupně současně učinil dotaz ve smyslu čl. 16 Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanskoprávních a trestních věcech (sdělení [číslo] Sb.), kdy ze zprávy Okresního soudu v Bánské Bystrici ze dne [datum], bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení] je hlášen k trvalému pobytu na adrese [adresa], okres Žiar nad Hronom. Následně soud prvního stupně žalobu spolu s předvoláním k prvnímu jednání a s náležitým poučením doručoval žalovanému prostřednictvím příslušného justičního orgánu na Slovensku dle adresy trvalého pobytu. Jak se podává z„ Potvrzení o doručení nebo nedoručení písemnosti (čl. 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1393/2007 ze dne [datum] o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech)“ Okresního soudu v Žiari nad Hronom ze dne [datum], písemnost se dle ust. § 111 odst. 3 zákona č. 160/2015 Z. z. považovala za doručenou dnem [datum], když nebyla převzata v odběrné lhůtě (č. l. 95 – 97 spisu).

16. Lze tak shrnout, resp. pro úplnost doplnit, že zákon přímo umožňuje doručování soudních a jiných písemností účastníkům náhradním způsobem, když doručování do vlastních rukou bez možnosti náhradního doručení je stanoveno jen ve zcela konkrétních a specifických případech. Úprava umožňující doručování účastníkům fikcí, tj. náhradním způsobem, je nástrojem umožňujícím vedení a dokončení soudního řízení v případech, kdy se adresáti dlouhodobě a opakovaně vyhýbají přebírání zásilek a jejich pobyt je neznámý. V daném případě bylo prostřednictvím mezinárodní spolupráce zjištěno, že žalovaný má adresu trvalého pobytu na adrese [adresa], [město] [anonymizováno] [město], Slovenská republika (č. l. 24 spisu). Na území České republiky nebyl provedeným šetřením zjištěn pobyt žalovaného a soud prvního stupně tak žalovanému doručoval na jedinou známou aktuální adresu, tj. adresu trvalého pobytu. Předvolání k jednání na den [datum] společně se žalobou pak bylo v souladu s právními předpisy doručujícího státu doručeno dne [datum], když si žalovaný zásilku v zákonem stanovené lhůtě nepřevzal (ust. § 111 odst. 3 zákona č. 160/2015 Z. z.).

17. Pokud se jedná o námitky opatrovnice žalovaného, shledal je odvolací soud neopodstatněnými. V konkrétním případě nelze akceptovat argumentaci, že ani v rámci tohoto řízení nebyl žalovaný v místě trvalého bydliště zastižen, dlouhodobě se zde nezdržuje, nemohl tak být informován o podané žalobě, ani o termínu nařízeného jednání. V této souvislosti lze zmínit konstantní judikaturu, ze které se podává, že:„ Předvolání k prvnímu jednání, při kterém může být vydán rozsudek pro zmeškání (§ 153b odst. 1 o. s. ř.), lze jako písemnost určenou do vlastních rukou adresáta doručit žalovanému též uložením. Při řádném náhradním doručení písemnosti uložením platí, že účastník řízení, který si zásilku do dne, kdy nastala fikce doručení, nevyzvedl, byl s jejím obsahem seznámen dnem, kdy fikce doručení nastala (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 29 Odo 166/2002). Současně lze nad rámec připomenout i usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 32 Odo 80/2012, s tím, že:„ Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje“.

18. Za daných okolností dospěl tedy odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že byly splněny podmínky, za nichž může ve věci k návrhu žalobce být rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání. Předvolání i žaloba byly žalovanému doručeny více jak deset dnů přede dnem konání jednání do vlastních rukou. O následcích nedostavení se byl žalovaný náležitě poučen. Jednání nařízené na den [datum] bylo, jak vyplývá opět z obsahu spisu, prvním jednáním ve věci konaným. Žalovaný se k jednání soudu bez včasné a důvodné omluvy nedostavil, o odročení jednání nepožádal, přítomný zástupce žalobce u jednání navrhl vydání rozsudku pro zmeškání, kdy se za stavu oprávněného nároku po hmotněprávní stránce jednalo o žalobu, které bylo lze vyhovět, nejednalo se o věc, ve které by nebylo možné tento rozsudek vydat.

19. S ohledem na shora uvedené, kdy odvolací námitky žalovaného nebyly shledány důvodnými, byl rozsudek pro zmeškání soudu prvního stupně podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen, a to včetně výroku o nákladech řízení.

20. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, že žalobce byl v této fázi řízení zcela úspěšný. Náklady řízení v částce [částka] jsou představovány odměnou za právní zastoupení za jeden úkon právní služby po [částka] (účast na jednání) ve smyslu ust. §§ 6, 7, 11 odst. 1 písm. g) vyhl. č. 177/1996 Sb., náhradou hotových výdajů ve výši [částka] v souladu s ust. § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., spolu s 21% DPH v částce [částka].