pro zaplacení 110 295 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce i žalovaných proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 25. října 2024, č. j. 14 C 104/2024-45

1. V řízení o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím soud prvního stupně uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení a z částky [částka] od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Výrokem II zamítl žalobu do částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a z částky [částka] od [datum] do [datum]. Výrokem III rozhodl o nákladech řízení a uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci na jejich náhradu částku [částka], rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobce jako vlastník bytu č. [hodnota] na adrese [adresa] po žalovaných domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Se žalovanými uzavřel nájemní smlouvu, jíž jim dal byt do užívání. Žalovaní byli povinni hradit měsíční nájemné a zálohy na služby nejpozději do posledního dne kalendářního měsíce, za nějž se nájem platí, konkrétně částky [částka] za měsíce červen, srpen a září 2023 a částku [částka] za období od října do prosince 2023. Žalovaní však od března do května 2023 a od září do prosince 2023 nehradili nájemné a zálohy na služby v celkové výši [částka]. Dále dluží část nedoplatku z vyúčtování za rok 2022 ve výši [částka], který byl splatný dne [datum], a část nájemného za srpen 2023 ve výši [částka]. Z celkové dlužné částky [částka] žalobce požadoval i úrok z prodlení v zákonné výši od [datum] do zaplacení a dále zaplacení kapitalizovaných úroků z prodlení za prodlení s placením jednotlivých plateb v průběhu roku 2023, ten ke dni [datum] činil [částka]. Na výzvu soudu žalobce doplnil, že v období od března do června 2023 činilo nájemné [částka], s účinností od července 2023 potom [částka]. Výše záloh na plnění poskytovaná s užíváním bytu činila v roce 2023 částku [částka]. Žalobce žalovaným předložil vyúčtování za rok 2023 s faktickým nedoplatkem ve výši [částka], splatným ke dni [datum]. Žalovaní v řízení uvedli, že v průběhu roku 2023 dostali výpověď nájmu bytu, který užívali do května roku 2024. Potvrdili, že v roce 2023 nad rámec částek uváděných žalobcem za užívání bytu nic nehradili, protože se dostali do tíživé finanční situace. Požadovali, aby jim soud umožnil plnit ve splátkách nejvýše po [částka] měsíčně. Jsou dlouhodobě nezaměstnaní, žalovaná dlouhodobě pro psychické obtíže v pracovní neschopnosti. Pobírá dávky nemocenského pojištění a čerpá příspěvek na péči pro syna ve výši [částka]. Žalovaný dostal na přelomu let 2023/2024 výpověď ze zaměstnání a od té doby nemůže najít práci, od října již nepobírá ani podporu v nezaměstnanosti. Jejich sedmiletý syn trpí autismem a navštěvuje speciální mateřskou školku. Aktuálně bydlí u přátel. Jsou v úpadku řešeném oddlužením.

3. Soud prvního stupně vzal po provedeném dokazování za prokázané následující:

- Ze smlouvy o nájmu bytu na dobu určitou to, že dne [datum] uzavřeli žalovaní se žalobcem smlouvu a stali se společnými nájemci bytu, doba nájmu byla sjednána na dva roky. Ohledně měsíčního nájemného a záloh na služby byl uveden odkaz na evidenční list s tím, že obě platby jsou splatné do posledního dne kalendářního měsíce, za které se nájem platí. V článku V.1. byla smluvena možnost pravidelného zvyšování nájemného vždy k 1. 7. daného kalendářního roku, jednou ročně.

- Z evidenčního listu pro výpočet nájemného platného od [datum] to, že výše nájemného činila [částka] a záloha za služby byla stanovena částkou [částka]. S účinností od [datum] bylo nájemné stanoveno částkou [částka], zálohy na služby zůstaly ve stejné výši.

- Z vyúčtování služeb za léta 2022 a 2023 to, že nedoplatek na službách spojených s užíváním bytu činil v roce 2022 částku [částka], v roce 2022 - [částka].

- Z evidence předpisu plateb to, že žalovaní za měsíce březen až květen 2023 na platbách neuhradili nic, za srpen 2023 částku [částka], za měsíce prosinec až září 2023 rovněž nezaplatili nic. Z vyúčtování nedoplatku za služby za rok 2022 uhradili dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka].

- Z rozsudku ze dne [datum], č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci dnem [datum] to, že žalovaným byla uložena povinnost vyklidit byt a předat jej žalobci do patnácti dnů od právní moci rozsudku. Nájem bytu zanikl ke dni [datum].

- Upomínkou správce nemovitosti ze dne [datum] to, že žalobce žalované vyzýval k úhradě dlužné částky [částka] jako dluhu na předepsaných úhradách, tedy nájemném a souvisejících službách, dále dluhu na vyúčtování služeb za rok 2022 a sankčním poplatku, představovaným kapitalizovaným úrokem z prodlení. Žalobce při výpočtu kapitalizovaného úroku vycházel z toho, že kapitalizoval úrok z prodlení z každé dlužné platby, kterou učinil předmětem žaloby ode dne její splatnosti. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] žalobce žalované upomenul ke splnění povinnosti.

4. Dále soud prvního stupně vycházel z toho, že žalovaní jsou od [datum] v úpadku, řešeném oddlužením se schválením splátkového kalendáře. Dlouhodobě spolupracují na řešení své nepříznivé sociální a dluhové situace s Centrem sociálních služeb – Sociálně právní poradnou Kontakt. Žalovaná je od [datum] do doby rozhodnutí v pracovní neschopnosti s nemocenskými dávkami, žalovaný je od [datum] veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, podpora mu byla poskytována za období od května do září 2024.

5. Soud prvního stupně skutkově uzavřel, že žalobce pronajal žalovaným předmětný byt smlouvou ze dne [datum] a nájemní vztah z důvodu výpovědi nájmu ze dne [datum] zanikl ke dni [datum]. Žalovaní i poté byt nadále užívali po celé předmětné období. Soudem prvního stupně uvedené dlužné částky odpovídají učiněným zjištěním shora uvedeným. Na základě uvedeného závěru soud prvního stupně dospěl k tomu, že žaloba je důvodná do částky [částka], do částky [částka] včetně úhrady zákonného úroku z prodlení je nedůvodná.

6. Zabýval se jednotlivými obdobími a dospěl k závěru, že v březnu 2023, kdy žalovaní byt užívali na základě nájemní smlouvy dle § 2235 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.) ve spojení s § 2246 odst. 1 a § 2251 odst. 1 téhož zákona, byli povinni uhradit částku [částka] na nájemném a částku [částka] jako zálohy na služby nejpozději do [datum], neuhradili nic. V období od [datum] byt užívali bez toho, aniž by jim svědčila platná nájemní smlouva, soud prvního stupně proto postupoval dle § 2295 o. z.

7. Soud prvního stupně dále uvedl, že žalobce jako pronajímatel má právo na zaplacení zálohy do doby, než má dojít k řádnému vyúčtování, posléze má právo na zaplacení odpovídajícího nedoplatku s odkazem například na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. Z toho důvodu je žaloba za březen 2023 důvodná pouze do částky [částka] s příslušenstvím, které žalobci náleží i též z částky záloh, avšak pouze do [datum], do kdy se mohl domáhat jejich zaplacení. Z toho důvodu soud žalobě vyhověl v rozsahu zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky [částka] za dobu od 1. 4. do [datum]. Zároveň soud žalobu zamítl ohledně částky záloh ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum], neboť po toto období již netrval nárok na úhradu příslušenství, tudíž nedocházelo k prodlení s úhradou. K argumentaci žalobce ohledně účetního způsobu zpracování vyúčtování soud prvního stupně uvedl, že vnitřní nastavení systému při správě nemovitostí nemůže odůvodnit uplatňování nároku pronajímatele v rozporu s požadavky zákona.

8. Postupem dle § 2247 odst. 2, 3 o. z. ve spojení s § 7 zákona č. 67/2013 Sb. soud prvního stupně uložil za rok 2022 úhradu nedoplatku vyúčtování ve výši [částka] (nedoplatek ve výši [částka], z něhož žalovaní uhradili [částka]). Tuto částku přiznal včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení s tím, že část tohoto příslušenství je obsažena v kapitalizovaném nároku do [datum], od [datum] je úrok přiznán jako plynoucí do zaplacení.

9. K období od [datum] soud prvního stupně uvedl, že spor o výši nájemného dle nájemní smlouvy nelze odvozovat z tzv. inflační doložky, neboť náhrada dle § 2295 o. z. je samostatným nárokem a výše náhrady je pevně navázána na poslední ujednání stran. Soud tak měl důvodný požadavek žalobce na úhradu za užívání bytu po skončení nájmu ve výši posledního sjednaného nájemného (konkrétně ve výši [částka] za měsíce duben, květen a srpen až prosinec 2023), po ponížení o [částka], celkem ve výši [částka]. Spolu s touto částkou soud prvního stupně uložil žalovaným povinnost uhradit žalobci i příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení ve výši dle § 1970 o. z. Ze shora uvedených důvodů žalobu zamítl do částek [částka] za srpen a září 2023 a [částka] za měsíce říjen až listopad 2023 včetně příslušenství.

10. K nároku na zaplacení stanovených záloh ve výši [částka] za jednotlivé měsíce duben, květen a srpen až prosinec 2023, kdy nájemní vztah netrval, soud prvního stupně uvedl, že žalobce jako pronajímatel měl právo na částku, rovnající se výši nákladů na služby, pokrývající pouze úhradu za užívání bytu, nedopadající na další úhrady, které jsou v režimu nájemního vztahu hrazeny spolu s nájmem opět s odkazem na § 2295 o. z. Jde o nárok z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Tento výklad podle soudu prvního stupně nezakládá nerovnost mezi uživateli bytů s platnou nájemní smlouvou a uživateli bytů bez právního důvodu, protože obě skupiny uživatelů bytů jsou povinny uhradit pouze svou skutečnou spotřebu v daných zúčtovacích obdobích. U uživatelů bez právního důvodu tento nárok nepřísluší od počátku, zároveň žalobcům nic nebrání, aby například u některých druhů plnění vyúčtoval plnění po kratších obdobích než je obvyklý rok.

11. Soud prvního stupně v tomto smyslu poučil žalobce dle § 118a odst. 2 o. s. ř. tak, že nárok bude posuzovat dle bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., a vyzval jej k doplnění tvrzení. Žalobce doplnil, že za žalované období v každém jednotlivém měsíci uhradil částku rovnající se 1/12 celkové roční spotřeby v předmětném bytě dle předloženého vyúčtování.

12. Soud prvního stupně shrnul, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaní v roce 2023 spotřebovali plnění v celkové výši [částka] a v měsících duben, květen a srpen až prosinec 2023 neuhradili na náhradu za svou spotřebu nic. Žalobce musel uvedené částky uhradit, žalovaní se proto na jeho úkor v tomto rozsahu obohatili. Tento nárok je plněním bez právního důvodu, splatným až na výzvu žalobce k jeho vydání, v dané věci předložením vyúčtování za rok 2023 se splatností ke dni [datum]. Za situace, kdy žalobce nemá povinnost provést při skončení nájmu, nedojde-li zároveň k předání bytu, odečty měřidel, soud určil náklady na služby, které v jednotlivých měsících žalobce žalovaným poskytl, jako 1/12 celkové spotřeby v roce 2023, tedy ve výši [částka], za 7 měsíců, které jsou předmětem žaloby, potom ve výši [částka]. Za situace, kdy žalobce v souladu s takto upraveným tvrzením žalobu nerozšířil, soud mu mohl přiznat pouze částku [částka] jako nárok na úhradu záloh za služby v těchto obdobích. Úrok z prodlení mu přiznal až od [datum]. Zamítl nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení z jednotlivých částek záloh od prvního dne měsíce následujícího po měsíci, za nějž měla být záloha hrazena, až do [datum], neboť teprve tehdy byla splatná částka, přiznaná jako bezdůvodné obohacení.

13. Z těchto důvodů žalobě vyhověl do částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částek [částka] od 8. 2. do [datum], [částka] od [datum] do zaplacení, [částka] od [datum] a [částka] od [datum] do zaplacení. Žalobu zamítl do částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, neboť tato částka představuje zálohu za služby za březen 2023, dále částky [částka], opět včetně zákonného úroku z prodlení, konkrétně od [datum], jako náhrady za užívání bytu po skončení nájmu v neoprávněné výši, částku [částka] jako část uplatněného kapitalizovaného příslušenství a dále zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od 8. 2. do [datum], což je bezdůvodné obohacení za služby, neboť tato částka je splatná až [datum].

14. Návrh žalovaných na možnost plnění ve splátkách dle § 160 odst. 1 o. s. ř. soud prvního stupně posoudil jako nedůvodný, protože situace žalovaných aktuálně neskýtá naději, že by byli schopni dluh splácet, byť v minimálních splátkách. Zdůraznil, že oba žalovaní jsou nezaměstnaní, žalovaná v pracovní neschopnosti, jejich doložené příjmy neumožňují hradit ani minimální částky. Poskytnout jim za této situace dobrodiní splátek, je-li zřejmé, že je nebudou schopni hradit, by znamenalo pouze neodůvodněné upozadění zájmu žalobce.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a přiznal úspěšnému žalobci nárok na náhradu nákladů řízení ve výši [částka]. Vycházel z toho, že žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 92,14 %, žalovaní v rozsahu 7,86 %, rozdíl představuje 84 %. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a nákladů řízení dle § 151 odst. 3 o. s. ř., vyhlášky č. 254/2015 Sb., konkrétně [částka] jako paušální náhrady za každý ze čtyř úkonů dle § 2 odst. 3 této vyhlášky, jimiž jsou předžalobní výzva, podání žaloby, příprava k jednání a účast na něm. K tomu soud prvního stupně uvedl, že byť byl žalobce zastoupen advokátem, žalobce je statutárním městem, největší veřejnou korporací v České republice, která je povinna spravovat majetek ve veřejném zájmu a k tomu je vybavena organizačními složkami, finančně i personálně, a to prostředky, plynoucími především z veřejných rozpočtů. Není tak důvod, aby výkon svých práv a povinností přenášel na soukromou osobu – advokáta. Z toho důvodu soud přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení pouze ve výši [částka] a tuto částku uložil žalovaným uhradit v běžné pariční lhůtě.

16. Proti tomuto rozsudku podali včasné odvolání jak žalobce, tak oba žalovaní.

17. Odvolání žalobce směřovalo proti zamítavému výroku II a akcesorickému výroku III s návrhem na změnu tak, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částek [částka] od [datum] do zaplacení, [částka] od [datum] do zaplacení a [částka] od [datum] do [datum]. K postupu soudu prvního stupně ohledně výše nájemného po skončení nájemní smlouvy uvedl, že okolnost, že nájem skončí, se nepromítá do povinnosti bývalého nájemce hradit za užívání bytu včetně služeb tak, jako kdyby nájem trval. Jinak by došlo ke znevýhodnění řádných nájemců oproti těm, kteří byt užívají bez nájemní smlouvy. Bývalým nájemcům by nájemné zvyšováno nebylo a docházelo by k úvěrování bývalých nájemců. Pokud § 2295 o. z. uvádí termín „ujednané nájemné“, je jím třeba rozumět nikoli nájemné předepsané v posledním měsíci, ale to, které má být v daném měsíci hrazeno dle nájemní smlouvy. Analogicky lze takové ujednání vztáhnout i na právo pronajímatele na zálohy za služby. K postupu vyúčtování služeb uvedl, že správcovská firma komparuje náklady spotřebované služby oproti předepsaným zálohám s výsledkem účetního přeplatku či nedoplatku a následně provádí vyrovnání dle účetního přeplatku, tento postup není zakázán. V případě plátců, nehradících zálohy v předepsané výši, vzniká rozdíl mezi účetním výsledkem vyúčtování a faktickým výsledkem. Správcovská firma pracuje s účetním přeplatkem, takový přeplatek zúčtuje tak, že jej umístí na předchozí dluh bývalého nájemce, čímž mu skončí prodlení u tohoto dluhu. Konkrétně v dané věci žalovaní neměli ani účetní ani faktický přeplatek na vyúčtování služeb. Předmětem žaloby na jistině byl dluh na předepsaném nájemném, předepsaných zálohách a na vyúčtování služeb za rok 2022. Soud zamítl žalobu v žalované jistině ohledně o inflaci zvýšeného nájemného ve výši [částka] a v části zálohy na služby za březen 2023 ve výši [částka]. Žalobce s tímto postupem nesouhlasil opět s poukazem na, jak shora uvedeno, nezdůvodnitelné zvýhodnění neplatících bývalých nájemců oproti nájemcům trvajícím. Zamítnutí žaloby sice vychází z judikátu Nejvyššího soudu, ten však není argumentačně nijak podložen. Se zamítnutou částí jistiny souvisí i zamítnuté příslušenství. Podle žalobce je-li povinností bývalého nájemce hradit po skončení nájmu nájemné ve výši inflačně zvyšované dle nájemní smlouvy spolu s částkami hrazenými za trvání nájmu jako zálohy na služby a je-li vyúčtování konstruováno jako zúčtování nákladů na služby a předepsaných záloh, potom mu náleží příslušenství z daných částek od prvního dne prodlení do zaplacení.

18. Odvolání žalovaných směřovalo pouze do pariční lhůty ve výroku I, navrhovali, aby soud jim uložil úhradu dluhu ve splátkách, konkrétně jak se snažili dohodnout se žalobcem, po [částka] měsíčně.

19. Žalobce se k podanému odvolání vyjádřil a navrhoval potvrzení napadeného rozsudku. Uvedl, že špatná situace žalovaných má dlouhodobý charakter a umožnění splátek by nemělo dopad na snazší zvládnutí situace. Navíc žalovaní jsou ohledně svých závazků pasivní a nelze mít za to, že by možnost splátek vnímali jako dobrodiní, ale pouze jako důvod pro možnost v pokračování v neplnění závazků.

20. Při jednání odvolacího soudu žalobce zopakoval, že judikát Nejvyššího soudu ohledně této věci není argumentačně dostatečně podpořen, proto žalobci náleží právo na zálohy. K navrhované měsíční splátce [částka] se nevyjádřil.

21. Žalovaná uvedla, že jí od žalobce ohledně možnosti splátek po [částka] přišla zpráva do mobilu. Je v pracovní neschopnosti, výše její nemocenské činí asi [částka] měsíčně. Bydlí u rodičů na adrese uvedené v záhlaví rozsudku soudu prvního stupně. Stará se sama o syna. Oba žalovaní jsou v insolvenci. Insolvenční správce jim na dobu jednoho roku povolil odklad oddlužení.

22. Žalovaný při jednání odvolacího soudu uvedl, že i on bydlí u rodičů, adresu nemůže říct, protože kdyby mu tam přišla pošta, bydlet by tam nemohl. V lednu začal pracovat jako ostraha na plný pracovní úvazek, jeho měsíční plat činí [částka].

23. Odvolací soud postupem dle § 213 odst. 4 o. s. ř. dokazování doplnil rozhodnutím Městského soudu v Praze, č. j. [spisová značka]31 ze dne [datum] a pracovní smlouvou, uzavřenou mezi firmou [právnická osoba]. a žalovaným. Z nich vzal za prokázané, že usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka] schválil oddlužení obou žalovaných a uložil jim, aby po dobu 5 let nebo do úplného splacení pohledávek v oddlužení platili nezajištěným věřitelům měsíční splátku. Tímto usnesením jim pak povolil přerušení oddlužení na dobu 10 měsíců, první splátku poté jsou povinni zaplatit nejpozději do [datum]. Podle pracovní smlouvy, uzavřené s účinností od [datum] bude žalovaný pracovat jako pracovník ostrahy na [název]

24. Odvolací soud poté přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu dle obou odvolání, postupem dle § 212, § 212a o. s. ř., a odvolání žalobce neshledal důvodné, odvolání žalovaných ano.

25. Odvolací soud po přezkoumání důvodů, které soud prvního stupně vedly k zamítnutí části žaloby ohledně navýšení ujednaného nájemného o inflaci dle inflační doložky ve smlouvě o nájmu včetně záloh na služby po skončení nájmu (po [datum]) a příslušenství dle předepsaných záloh za situace, kdy již mělo být provedeno jejich vyúčtování, dospěl k témuž závěru jako soud prvního stupně. Odvolací soud proto na odůvodnění provedené soudem prvního stupně a jeho správné skutkové i právní závěry pro stručnost odkazuje.

26. K jednotlivým odvolacím námitkám žalobce uvádí odvolací soud následující.

27. Úprava § 2295 o. z. výslovně hovoří o ujednaném nájemném, postup žalobce, vycházející při výpočtech v tomto případě z nájemného, povýšeného o inflaci dle nájemní smlouvy za situace, kdy její platnost vypršela, nemá oporu v platném právu. Odvolací soud v tomto směru výslovně poukazuje na judikaturu Nejvyššího soudu reprezentovanou např. rozsudkem ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], podle jejíchž závěrů platí, že „nepředá-li nájemce při skončení nájmu byt pronajímateli, má pronajímatel až do doby, kdy je mu byt skutečně odevzdán, právo na náhradu za užívání bytu (bývalým) nájemcem ve výši ujednaného nájemného (§ 2295 o. z.). Jde o nárok, který vychází ze skutečnosti, že nájemce, ačkoliv již nájem skončil, pokračuje v užívání bytu (není přitom významné jakým způsobem), pronajímatel s ním nemůže po tuto dobu disponovat a pronajmout ho jinému nájemci, který by platil nájemné. Občanský zákoník úpravou v § 2295 o. z. dává pronajímateli právo požadovat po (bývalém) nájemci úhradu za užívání bytu ve výši naposledy sjednaného nebo soudem stanoveného (§ 2249 o. z.) nájemného, ačkoliv již nájem skončil, a to až do doby, kdy mu (bývalý) nájemce byt předá; jde přitom o nárok, který vyplývá přímo ze zákona“.

28. Právo na příslušenství ze záloh na služby dle konstantní judikatury pronajímateli v případě, kdy již měl provést vyúčtování záloh, nepřísluší. Poukazuje-li žalobce v odvolání na judikát Nejvyššího soudu blíže nespecifikovaný s tím, že odvolací soud jeho čtenářům nezpřístupnil své úvahy, k uvedeným závěrům vedoucí, a v důsledku toho je judikát nepřezkoumatelný, odvolací soud k tomu uvádí, že tam uvedené závěry jsou souladné s konstantní judikaturou, reprezentovanou například rozsudkem Nejvyššího soudu pod sp. zn. [spisová značka], na který již správně odkazoval soud prvního stupně.

29. Odvolací soud naopak shledal důvodné odvolání obou žalovaných. V odvolacím řízení bylo k aktuální situaci žalovaných zjištěno, že zatímco žalovaná je stále v pracovní neschopnosti s příjmem okolo [částka] měsíčně, žalovaný začal v lednu 2025 pracovat s příjmem, pohybujícím se mezi [částka] až [částka] měsíčně. Za této situace odvolací soud, na rozdíl od soudu prvního stupně, dospěl k závěru, že žalovaným lze dopřát dobrodiní splátek ve výši, kterou jim dle tvrzení žalované navrhla správcovská firma. Případné nesplácení, byť jen jediné splátky, by potom vedlo ke ztrátě výhody splátek, a ke krácení práv žalobce proto nemůže docházet.

30. Ze všech těchto důvodů odvolací soud postupem dle § 219 o. s. ř. potvrdil napadený rozsudek ve výrocích II o věci samé a III o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. Ve výroku I v části o pariční lhůtě postupem dle § 221a o. s. ř. napadený rozsudek změnil a žalovaným umožnil plnění ve splátkách, podmíněné ztrátou výhody splátek.

31. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobce neměl v odvolacím řízení úspěch a žalovaným žádné náklady řízení nevznikly (§ 224 odst. 1 o. s. ř.).