o zaplacení [částka] s příslušenstvím a [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 20 C 74/2019-347,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení zamítl (výrok II). Výrokem III. rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobci částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Současně zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok IV.). Vyslovil, že žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok V.).

2. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobce se žalobou ze dne [datum] původně domáhal po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, která sestávala z částky [částka] představující vynaložené náklady na obhajobu v průběhu jeho trestního stíhání, jejichž výčet jasně specifikoval, a z částky [částka] (správně [částka] – pozn. odvolacího soudu) coby přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v souvislosti s nepřiměřenou délkou trestního stíhání podle zákona č. 82/1998 Sb. Tvrdil, že trestní řízení bylo vedeno u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. [spisová značka] pro podezření ze spáchání přečinu pojistného podvodu podle ust. § 210 odst. 1 písm. b), c), odst. 4 tr. z. ve stadiu pokusu a ve spolupachatelství. Trestní stíhání trvalo téměř 5 let, nejednalo se o složitou věc, na délce řízení se nepodílel, naopak se na ní podílely soudy tím, že jejich rozhodnutí byla rušena. [příjmení] žít se stigmatem obviněného, byl také uznán nepravomocně vinným, což mělo vliv na důvěryhodnost jeho podnikání, ve kterém se věnuje prodeji ojetých automobilů. Obžaloby byl zproštěn z důvodu, že nebylo prokázáno, že skutek spáchal. Uvedl dále, že jej zastupoval JUDr. [jméno] [příjmení], jemuž uhradil na nákladech za obhajobu částku [částka], a JUDr. Mgr. [jméno] [příjmení], kterému z týchž důvodů zaplatil částku [částka]. Nároky u žalované předběžně uplatnil dne [datum].

3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne [datum], v němž uvedla, že trestní stíhání bylo nepřiměřeně dlouhé, a proto poskytla žalobci po podání žaloby odškodnění ve výši [částka]. Řízení trvalo cca 4 roky, opakovaně v něm rozhodoval soud prvního i druhého stupně, ve věci byla shledána určitá nekoordinovanost úkonů soudu, věc byla složitější, jednalo se o společné řízení 3 obviněných, byly vyhotovovány znalecké posudky. Nároku na náhradu nákladů obhajoby nevyhověla z důvodu nedoložení přehledu úkonů poskytnutých právních služeb a dokladů o zaplacení, a to ani k dodatečné výzvě. Upozornila rovněž, že do případného prodlení se mohla dostat až dne [datum].

4. V reakci na plnění žalované ze dne [datum] vzal žalobce svou žalobu částečně zpět, a to co do částky [částka] na nároku na přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou délku trestního stíhání. V uvedeném rozsahu bylo řízení zastaveno usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 20 C 74/2019-176. Předmětem řízení tak zůstal nárok žalobce na úhradu nákladů právních služeb v částce [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, nárok na přiměřené zadostiučinění v částce [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení.

5. V podání ze dne [datum], [datum] a při jednání dne [datum] žalovaná po zaslání přehledu jednotlivých úkonů právní služby doplnila vyjádření k jednotlivým úkonům právní služby, z nichž uznala co do realizace i výše následující: JUDr. Mgr. [příjmení]: [datum] – převzetí a příprava obhajoby – [částka], [datum] – účast u HL – [částka], [datum] – účast u HL – [částka], [datum] – účast u HL – 2x [částka], [datum] – odvolání ve věci – [částka], [datum] – účast u HL – [částka], [datum] - účast u veřejného zasedání – [částka], [datum] – porada – [částka], [datum] – porada – [částka], [datum] – porada – [částka], [datum] – porada – [částka]; JUDr. [příjmení]: [datum] – převzetí a příprava obhajoby – [částka], [datum] – účast na výslechu Kočího – [částka], [datum] – účast na výslechu [příjmení] – [částka], [datum] – účast na výslechu žalobce – 2x [částka]. Uvedla, že k plnění přistoupí až na základě rozhodnutí soudu s tím, že zbylé účtované úkony právních služeb a náhrady za promeškaný čas neuznala.

6. Mezi stranami bylo dále nesporné uplatnění nároku u žalované dne [datum], částečné plnění žalované ze dne [datum], jakož i průběh posuzovaného řízení.

7. [příjmení] mezi účastníky zůstalo, zda žalobci náleží další peněžité zadostiučinění za nepřiměřenou délku trestního stíhání a zda mu náleží náhrada škody za vynaložené neuznané náklady na obhajobu.

8. Při jednání konaném dne [datum] žalobce upřesnil, že podáním ze dne [datum] vzal zpět rovněž zákonný úrok z prodlení z žalovaných částek za dobu od [datum] do [datum]. Usnesením ze dne 17. 3. 2022, č. j. 20 C 74/2019-331, ve spojení s usnesením ze dne 4. 4. 2022, č. j. 20 C 74/2019-331, bylo řízení částečně co do úroku z prodlení za období od [datum] do [datum] z částek [částka] a [částka] zastaveno.

9. Na základě provedeného dokazování, poté co podrobně popsal průběh posuzovaného řízení vedeného Okresním soudem Praha – západ pod sp. zn. [spisová značka] (bod 9. odůvodnění napadeného rozhodnutí), s odkazem na ust. §§ 1, 2, 5, 7 odst. 1, 8 odst. 1, 13 odst. 1, 31 odst. 1, 3 a ust. § 31a zákona č. 82/1998 Sb., se soud prvního stupně zabýval nejprve nárokem žalobce na přiznání finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou trestního řízení, a to ve výši [částka], resp. po částečném zpětvzetí žaloby v částce [částka] ve výši [částka].

10. V této souvislosti soud prvního stupně shrnul, že trestní stíhání se ve vztahu k žalobci vedlo po dobu 4 let (od [datum], kdy došlo k doručení usnesení o zahájení trestního stíhání žalobci, do [datum], kdy nabyl právní moci zprošťující rozsudek), což je doba nepřiměřená, účinky trestního stíhání a nejistota s nimi spojená působily na žalobce po dlouhou dobu. Co se tak týká existence nesprávného úředního postupu v posuzovaném řízení v podobě nepřiměřené délky, soud prvního stupně shledal splnění tohoto předpokladu. Podotkl, že nadto existence odpovědnostního titulu mezi účastníky byla nesporná, když žalovaná z tohoto titulu již žalobci částečné finanční odškodnění poskytla.

11. S odkazem na citovanou judikaturu soud prvního stupně konstatoval, že v případech nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení se má za to (jde o vyvratitelnou domněnku), že v důsledku tohoto postupu vzniká účastníku řízení nemajetková újma (srov. např. rozsudek ESLP ve věci Apicella vs. Itálie ze dne [datum], § 93). Presumovaný vznik újmy žalovaná v řízení ani nevyvracela, a proto se soud prvního stupně dále zabýval otázkou odškodnění nemajetkové újmy. Uvedl, že v ust. § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. je vymezena jak forma, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, kdy dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva.

12. Soud prvního stupně v tomto kontextu uzavřel, že v posuzovaném případě nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že je na místě přiznat finanční zadostiučinění, když zároveň je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobce, přičemž jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení. Naproti tomu však délku namítaného řízení neshledal extrémní, když proto vycházel ze základní sazby [částka] za rok trvání řízení s tím, že za prvé dva roky se počítá částka poloviční (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3026/2009, sp. zn. 30 Cdo 3995/2011). V posuzované věci, při délce 4 let, dospěl soud prvního stupně k závěru, že základní částka pro přiměřené zadostiučinění odpovídá částce [částka]. Soud prvního stupně neshledal důvody pro zvýšení základní částky, jak požadoval žalobce, s ohledem na zjištěný průběh posuzovaného řízení a dále z důvodu, že základní částka je běžně zvyšována u extrémně dlouhých soudních řízení, která zpravidla překročí dobu 10 let.

13. V rámci hodnocení kritérií dle ust. § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. soud prvního stupně uvedl, že řízení bylo složitějším po stránce právní a procesní (ust. § 31a odst. 3 písm. b/), proto snížil základní částku o 20 %. Složitost věci byla dána zejména tím, že se jednalo o trestní věc tří obžalovaných, projednávaný trestný čin patřil mezi právně složitější, bylo provedeno širší dokazování včetně nutnosti vypracování znaleckých posudků. Opakovaně se soudy musely vypořádat s potížemi ohledně doručování žalobci i obžalovanému [příjmení], který se trestnímu řízení vyhýbal, proto po něm bylo vyhlášeno celostátní pátrání a následně bylo rozhodnuto o jeho vzetí do vazby. Dále byla posuzována také otázka věcné příslušnosti soudu.

14. Pro počet soudních instancí, které ve věci opakovaně rozhodovaly, soud prvního stupně základní částku ponížil o dalších 10 %.

15. Ohledně kritéria jednání poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. c/ zákona č. 82/1998 Sb.) soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce se svým chováním na délce řízení nepodílel, když v podání opravných prostředků naplnění tohoto kritéria shledat nelze. Z těchto důvodů dané kritérium základní částku odškodnění nemodifikoval.

16. Pro kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení (ust. § 31a odst. 3 písm. d/ zákona č. 82/1998 Sb.) soud prvního stupně základní částku zvýšil o 40 %. Neshledal v postupu soudů období nečinnosti ani průtahy, nicméně dovodil na jejich straně určitou nekoordinovanost jejich postupu. Poukázal, že rozhodnutí soudu prvního stupně byla 2x zrušena. Teprve třetí přezkoumávané rozhodnutí ve věci před soudem odvolacím obstálo. Soud prvního stupně uzavřel, že tato skutečnost významně přispěla k celkové délce řízení.

17. K významu předmětu řízení pro poškozeného (ust. § 31a odst. 3 písm. e/ zákona č. 82/1998 Sb.) soud prvního stupně uvedl, že Evropský soud pro lidská práva řadí trestní řízení mezi řízení s typově zvýšeným významem řízení, a proto ve vztahu k tomuto kritériu základní částku odškodnění zvýšil o 10 %.

18. Soud prvního stupně shrnul, že základní odškodnění je tak po zohlednění provedených procentních modifikací namístě zvýšit o 20 % na výsledných [částka]. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobci poskytla finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky ve výši [částka], soud prvního stupně přiznal rozdíl těchto částek a ve zbývající části, tj. [částka] s příslušenstvím, žalobu zamítl. Žalované taktéž uložil povinnost zaplatit žalobci dle ust. § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky zadostiučinění, kterou uznala důvodnou ([částka]), tj. od [datum] do [datum], a z částky přiznané soudem ve výši [částka] od [datum] do zaplacení, neboť žalovaná se dostala do prodlení až po uplynutí 6 měsíční lhůty od předběžného uplatnění nároku.

19. Pokud se jedná o náhradu škody tvořené vynaloženými náklady na obhajobu v částce [částka] s příslušenstvím, soud prvního stupně v této souvislosti uvedl, že usnesení o zahájení trestního stíhání podle ust. § 160 odst. 1 tr. ř. je nezákonným rozhodnutím ve smyslu ust. § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). V daném případě byl žalobce obžaloby zproštěn, čímž je dána odpovědnost žalované za škodu vzniklou žalobci z titulu vydání nezákonného rozhodnutí dle ust. § 7 odst. 1 zákon č. 82/1998 Sb.

20. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce se domáhal odškodnění za úkony právní služby, které byly všechny realizovány za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, soud prvního stupně s odkazem na ust. § [číslo] tohoto zákona a ust. § 26 zákona č. 82/1998 Sb. uvedl, že není nutným se zabývat jakožto podmínkou vzniku tohoto nároku tím, zda skutečně došlo k úhradě odměny, resp. nákladů právních služeb žalobcem jeho právnímu zástupci, když postačuje samotný vznik dluhu. [příjmení] vznik dluhu pak měl soud prvního stupně za prokázaný z příjmových podkladních dokladů, vystavených faktur a sdělení obhájců, když na jejich základě bylo nadto zjištěno, že tento závazek byl žalobcem právním zástupcům i uhrazen.

21. Soud prvního stupně s právním posouzením dle vyhl. č. 177/1996 Sb. konstatoval úkony právních služeb, u kterých nebyla jejich realizace, včetně délky, sporná (bod 39. až 41. odůvodnění napadeného rozsudku), přičemž JUDr. Mgr. [jméno] [příjmení] náleží odměna za 12 úkonů v plné výši a JUDr. [jméno] [příjmení] za 5 úkonů v plné výši.

22. Soud prvního stupně se nadále zabýval žalovanou zpochybněnými úkony s tím, že u nich po provedeném dokazování a právním hodnocení uvedl následující:

-) JUDr. Mgr. [jméno] [příjmení]

a) [datum] – oznámení o obhajobě – ověřeno z trestního spisu, že tento úkon byl realizován, ovšem netýkal se žalobce, ale obžalovaného [příjmení], jehož obhajobu právní zástupce žalobce rovněž převzal, proto nebyla náhrada za tento úkon žalobci přiznána

b) [datum] – nahlížení do spisu – v trestním spise se nenachází doklad o realizaci tohoto úkonu, proto nebyla náhrada za tento úkon žalobci přiznána

c) [datum] – žádost o bezplatnou obhajobu – ověřeno z trestního spisu, že tento úkon byl realizován, kdy tento úkon byl posouzen dle ust. § 11 odst. 2 písm. d) ve spojení s ust. § 11 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. v poloviční výši odměny (1/2)

d) [datum] – odvolání - v trestním spise se nenachází doklad o realizaci tohoto úkonu, proto nebyla náhrada za tento úkon žalobci přiznána

e) [datum] – omluva z hlavního líčení – ověřeno z trestního spisu, že tento úkon byl realizován, ovšem nejedná se o úkon právní služby ve smyslu vyhl. č. 177/1996 Sb., proto nebyla náhrada za tento úkon žalobci přiznána

f) [datum] – účast u veřejného zasedání – z protokolu ve spisu bylo zjištěno, že obhájce žalobce se veřejného zasedání neúčastnil, proto nebyla náhrada za tento úkon žalobci přiznána

g) [datum] – žádost o odročení - ověřeno z trestního spisu, že tento úkon byl realizován, ovšem nejedná se o úkon právní služby ve smyslu vyhl. č. 177/1996 Sb., proto nebyla náhrada za tento úkon žalobci přiznána

h) [datum] – porada – bylo prokázáno, že se porada konala, nejedná se však o úkon dle ust. § 11 odst. 1 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb., když tato neúčelná porada nesouvisela s žádným dalším úkonem, proto nebyla náhrada za tento úkon žalobci přiznána

i) [datum] – porada - bylo prokázáno, že se porada konala, jedná se o úkon dle ust. § 11 odst. 1 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb., když došlo ke konání porady po doručení vyhotoveného znaleckého posudku a před konáním hlavního líčení dne [datum], proto byla náhrada za tento úkon žalobci přiznána (1x)

j) [datum] – porada - bylo prokázáno, že se porada konala, jedná se o úkon dle ust. § 11 odst. 1 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb., když došlo ke konání porady po podání odvolání do protokolu při hlavním líčení a před jeho samotným odůvodněním, proto byla náhrada za tento úkon žalobci přiznána (1x)

k) [datum] – porada - bylo prokázáno, že se porada konala, nejedná se však o úkon dle ust. § 11 odst. 1 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb., když tato neúčelná porada se konala až po pravomocném skončení trestního stíhání žalobce, proto nebyla náhrada za tento úkon žalobci přiznána

l) dvě vyjádření k odvolání státního zástupce – ověřeno z trestního spisu, že státní zástupce podal odvolání dne [datum] a dne [datum], žádné vyjádření ze strany obhájce žalobce k podaným odvoláním se ve spisu nenachází, proto žalobci nebyla náhrada za tyto dva úkony přiznána

-) JUDr. [jméno] [příjmení]

m) [datum] – blanketní stížnost – ověřeno z trestního spisu, že tento úkon byl realizován, vedl k přezkumu rozhodnutí, jedná se s ohledem na obsah tohoto podání nikoli o úkon ve věci samé (ust. § 11 odst. 1 písm. d/ vyhl. č. 177/1996 Sb.), když tímto jsou úkony směřující jednak přímo k meritu věci, ale zároveň úkony, které lze hodnotit jakožto nikoli jednoduché (což není tento případ); tedy úkon bylo nutno posoudit jako návrh dle ust. § 11 odst. 2 písm. d) ve spojení s ust. § 11 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., proto byla žalobci přiznána náhrada v poloviční výši odměny (1/2)

n) [datum] - seznámení se se znaleckým posudkem Ing. [příjmení], právní rozbor – žádný právní rozbor či obdobné podání se ve spisu nenachází, proto žalobci nebyla náhrada za tento úkon přiznána

o) [datum] – seznámení se se znaleckým posudkem Ing. [příjmení], právní rozbor - žádný právní rozbor či obdobné podání se ve spisu nenachází, proto žalobci nebyla náhrada za tento úkon přiznána

p) [datum] – zadání otázek pro znalce [příjmení] [příjmení], právní rozbor - žádný právní rozbor či obdobné podání se ve spise nenachází, proto žalobci nebyla náhrada za tento úkon přiznána

q) [datum] – seznámení se s obsahem usnesení KSZ o zamítnutí stížnosti - nejedná se o úkon právní služby ve smyslu vyhl. č. 177/1996 Sb., proto nebyla náhrada za tento úkon žalobci přiznána

r) [datum] – žádost o předvolání znalce a o zaslání znaleckého posudku Ing. [příjmení] - nejedná se o úkon právní služby ve smyslu vyhl. č. 177/1996 Sb., proto nebyla náhrada za tento úkon žalobci přiznána

s) [datum] - seznámení se se znaleckým posudkem Ing. [příjmení], právní rozbor - žádný právní rozbor či obdobné podání se ve spise nenachází, proto žalobci nebyla náhrada za tento úkon přiznána

t) [datum] - seznámení se se znaleckým posudkem Ing. [příjmení], právní rozbor - žádný právní rozbor či obdobné podání se ve spise nenachází, proto žalobci nebyla náhrada za tento úkon přiznána

u) [datum] – návrh na zastavení trestního stíhání – ověřeno z trestního spisu, že tento úkon byl realizován, jedná se s ohledem na obsah tohoto podání nikoli o úkon ve věci samé, kdy tento úkon byl posouzen dle ust. § 11 odst. 2 písm. d) ve spojení s ust. § 11 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. v poloviční výši odměny (1/2)

v) [datum] – seznámení se se spisem – ověřeno z trestního spisu, že byl při skončení vyšetřování studován od 8:00 do 9:51 hodin, jedná se o úkon dle § 11 odst. 1 písm. f) vyhl. č. 177/1996 Sb. v délce do 2 hodin, proto byla náhrada za tento úkon žalobci přiznána (1x)

w) [datum] – návrh na doplnění vyšetřování – žádný takový návrh se ve spise nenachází, proto nebyla náhrada za tento úkon žalobci přiznána

x) [datum] – seznámení se s vyrozuměním o podání obžaloby - nejedná se o úkon právní služby ve smyslu vyhl. č. 177/1996 Sb., proto nebyla náhrada za tento úkon žalobci přiznána

y) [datum] - seznámení se s rozhodnutím soudu o věcné příslušnosti - nejedná se o úkon právní služby ve smyslu vyhl. č. 177/1996 Sb., proto nebyla náhrada za tento úkon žalobci přiznána

z) [datum] – písemná výzva znalci [příjmení] [příjmení] k doplnění ZP o doložku - nejedná se o úkon právní služby ve smyslu vyhl. č. 177/1996 Sb., proto nebyla náhrada za tento úkon žalobci přiznána

23. Co se týká požadavku žalobce na náhradu promeškaného času zástupce stráveného na cestě k soudu v rámci namítaného řízení, nebyla přiznána, když se soud prvního stupně ztotožnil s názorem žalované, že v případech, kdy je sídlo právního zástupce v dojezdové vzdálenosti do 30 minut, nenáleží za tento promeškaný čas strávený na cestě advokátovi náhrada ve smyslu ust. § 14 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 215/05).

24. Soud prvního stupně tak uzavřel, že žalovaná celkem neodškodnila žalobce za 14 + 1x ½ úkonů právních služeb JUDr. Mgr. [jméno] [příjmení] a 6 + 2x ½ úkonů právních služeb JUDr. [jméno] [příjmení]. Při výpočtu škody vyšel soud prvního stupně ze znění vyhl. č. 177/1996 Sb., když proti žalobci bylo zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání přečinu pojistného podvodu podle ust. § 210 odst. 1 písm. b), c), odst. 4 tr. z. ve stadiu pokusu a ve spolupachatelství, kdy byl ohrožen trestní sazbou odnětí svobody až na dvě léta.

25. S odkazem na ust. §§ 7, 10 odst. 3 písm. b), 12 odst. 4, 13, odst. 1, 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., soud prvního stupně za daných okolností dospěl k závěru, že žalobce má nárok na náhradu škody za 14,5 úkonů právních služeb JUDr. Mgr. [jméno] [příjmení], každý po [částka] (správně [částka], viz bod 47. odůvodnění napadeného rozsudku – pozn. odvolacího soudu), za 15 paušálních náhrad hotových výdajů, každá po [částka], spolu s 21 % DPH v částce [částka] a za 6+ 2x ½ úkonů právních služeb JUDr. [příjmení], každý po [částka] (správně [částka], viz bod 47. odůvodnění napadeného rozsudku – pozn. odvolacího soudu), za 8 paušálních náhrad hotových výdajů, každá po [částka], spolu s 21 % DPH v částce [částka] Celkem tak žalobci soud prvního stupně přiznal částku [částka] včetně úroků z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, kdy ve zbytku žalobního požadavku na zaplacení částky [částka] se zákonnými úroky z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení žalobu zamítl.

26. Výrok o náhradě nákladů řízení soud prvního stupně odůvodnil ust. § 142 odst. 2, 3 a ust. § 146 odst. 2 o. s. ř. za situace, že ohledně nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu byl žalobce plně úspěšný, a v souvislosti s nárokem na náhradu nákladů vynaložených za obhajobu byl úspěšný pouze částečně v částce [částka]. V konečném důsledku, po podrobném výpočtu (rozvedeném v bodě 50. až 52. odůvodnění napadeného rozsudku), soud prvního stupně rozhodl, že žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 9,2 % (odečtení zavinění žalobce od zavinění žalované).

27. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, které směřovalo do výroku I. co do částky [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a do výroku III. co do částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení. V souvislosti s odškodněním nemajetkové újmy spočívající v nepřiměřené délce řízení, po rekapitulaci závěrů soudu prvního stupně obsažených v bodě 27. a 29. odůvodnění napadeného rozsudku ohledně kritéria postupu orgánů veřejné moci, nezpochybňovala, že zvýšení základní částky je důvodné, když je zřejmé, že v posuzovaném řízení soud postupoval poněkud nekoncentrovaně, neboť zčásti nerespektoval pokyny nadřízeného soudu. Naproti tomu lze zároveň konstatovat, že po zrušení obou výše uvedených rozsudků postupoval soud rychle a ve věci znovu rozhodl. Poukázala, že nekoncentrovaný postup soudu prvního stupně v namítaném řízení se promítl již v závěru soudu prvního stupně v daném řízení v tom směru, že délka posuzovaného řízení je nepřiměřená. V této souvislosti odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 35/2012, s tím, že v daném případě soud prvního stupně správně hodnotil jak kritérium složitosti věci, tak kritérium postupu orgánů veřejné moci, přičemž i na základě hodnocení kritéria věci dospěl k závěru o nepřiměřené délce posuzovaného řízení. Dovozovala, že je zcela neadekvátní, aby soud z důvodu hodnocení kritéria postupu orgánů veřejné moci ještě navýšil základní částku z důvodu postupu soudu v dané věci o 40 %. Adekvátní by bylo zvýšení maximálně do 20 %, nikoliv však o 40 %, jak učinil soud prvního stupně. Co do nároku za vynaložené náklady na obhajobu setrvala na svém stanovisku, že v případě JUDr. Mgr. [jméno] [příjmení] byly za účelné nesprávně shledány dva úkony, a to porada ze dne [datum] (12:00 – 13:10 hodin) a porada ze dne [datum] (9:00 – 11:30). V případě první porady uvedla, že ji i nadále považuje za neúčelnou, když při odůvodnění odvolání bylo možno vycházet z obsahu trestního spisu a porada obhájce s klientem přesahující jednu hodinu nebyla nezbytně nutná. Za nezbytné lze považovat náklady za další poradu s klientem, pouze pokud bylo nutné probrat zásadní změnu ve vývoji soudního řízení oproti předchozímu stavu řízení. V daném případě bylo v posuzovaném řízení podáno odvolání při hlavním líčení, při němž byl přítomný žalobce i jeho obhájce a ke změně stavu řízení od té doby nedošlo. Obhájce žalobce jej tudíž mohl dostatečně informovat o průběhu posuzovaného řízení po skončení hlavního líčení. K poradě žalobce s obhájcem tak nebyl dán důvod. Co se týká druhé porady s klientem pouze opakovaně shrnula, že za nezbytné lze považovat náklady za další poradu s klientem, pouze pokud bylo nutné probrat zásadní změnu ve vývoji soudního řízení oproti předchozímu stavu řízení, k čemuž v daném případě v posuzovaném řízení nedošlo. Navrhovala, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku I. tak, že žalobu zamítne též co do částky [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a ve výroku III. tak, že žalobu zamítne též co do částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a aby rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

28. Žalobce se k odvolání žalované vyjádřil s tím, že rozsudek soudu prvního stupně považoval za věcně správný, řádně zdůvodněný, když vycházel ze skutkových závěrů na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu. Ohledně odvolání proti výroku I. poukázal na to, že je zřejmé, že žalovaná brojí ne proti celé částce, ale jenom proti polovině této částky, když sama uvedla, že dle jejího názoru má být navýšení maximálně 20 % a nikoliv 40 %. Žalovaná nikterak nespecifikovala, proč má být navýšení maximálně 20 % a nikoliv třeba maximálně 23 %. K odvolání proti části výroku III. uvedl, že žalovaná opomíná, že odvolání a jeho odůvodnění podává obviněný, resp. jeho jménem, a hlavně na základě jeho pokynů, obhájce. Dovozované zjednodušení práce obhájce žalovanou je v hrubém rozporu s jeho povinnostmi, a i obecně s povinnostmi advokáta. Práce obhájce spočívá právě v poskytování právní pomoci například i poradě a konzultaci s dalším postupem v řízení, například s koncipováním odvolání, rozebrání možnosti o zpětvzetí neodůvodněného odvolání, protože pro obviněného je další účast v trestním řízení více stresující, než přijetí odsuzujícího prvostupňového rozsudku. Stejně tak obhájce může probírat s obviněným možné další možnosti obrany, které dosud třeba z taktických důvodů neuplatnil anebo se ukazují jako důležité až dodatečně právě vzhledem k odůvodnění rozsudku. Také může obhájce s obviněným rozebírat závěry soudu uvedené v odůvodnění rozsudku a hledat možnosti, jak proti nim brojit. Navrhoval, aby odvolání žalované bylo zamítnuto a jeho osobě přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení.

29. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu podaného odvolání, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (ust. § 212 a 212a, ust. § 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k následujícím závěrům.

30. Odvolací soud v daném případě seznal, že soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, ze kterých čerpal správná a pro rozhodnutí o věci samé plně postačující skutková zjištění, a takto zjištěný skutkový stav posoudil věcně správně i po stránce právní s uvedením pro věc přiléhavých ustanovení zák. č. 82/1998 Sb. vztahujících se k institutu nezákonného rozhodnutí, nesprávného úředního postupu spočívajícímu v porušení vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě a náhrady škody tvořené vynaloženými náklady na obhajobu a zadostiučinění za nemajetkovou újmu.

31. I odvolací soud se nejprve zabýval nárokem žalobce na přiznání finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou trestního řízení s tím, že je třeba zdůraznit, že předmětem přezkumu v rámci odvolacího řízení byla pouze vyhovující částka [částka] s příslušenstvím (výrok I.), když zamítavý výrok II. rozsudku soudu prvního stupně co do částky [částka] s příslušenstvím, odvoláním nedotčen, nabyl samostatně právní moci (ust. § 206 odst. 2 o. s. ř.).

32. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

33. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010, je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy. Vždy je ale třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

34. Odvolací soud, vycházejíc ze skutkového stavu podrobně zjištěného soudem prvního stupně, předně uvádí, že soud prvního stupně správně vymezil počátek rozhodné doby řízení, když ta ve vztahu k žalobci je stanovena datem [datum], kdy došlo k doručení usnesení o zahájení trestního stíhání jeho osobě, do [datum], kdy řízení pravomocně skončilo. Rozhodná doba řízení tak činila 4 roky.

35. Odvolací soud s přihlédnutím ke všem konkrétním okolnostem věci dospěl k závěru, že názor soudu prvního stupně ohledně poskytnutí finančního, tj. peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou délkou posuzovaného řízení je zcela opodstatněný, neboť morální satisfakce v podobě konstatování porušení práva či případné omluvy je zcela nedostačující.

36. Lze tak shrnout, že v dané věci došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, neboť délka řízení není vzhledem k okolnostem případu tak, jak vyplývá ze skutkových zjištění, již přiměřená. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu a žalobci tudíž vznikla nemajetková újma (jde o vyvratitelnou právní domněnku; porušení práva na přiměřeně dlouhé řízení je bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové újmy na straně žalobce). Nadto nelze neuvést, že existence odpovědnostního titulu mezi účastníky nebyla sporná, když žalovaná po podání žaloby a lhůtě pro předběžné projednání tohoto nároku, poskytla žalobci finanční zadostiučinění v částce [částka].

37. Odvolací soud na základě kritérií stanovených v ust. § 31a odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb., ve shodě se soudem prvního stupně, shledal přiměřeným odškodnit nemajetkovou újmu žalobce, vzniklou porušením jeho práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, základní částkou [částka] Odvolací soud zastal názor, že je na místě stanovit roční sazbu v základní částce [částka] za každý rok řízení, za první dva roky řízení sníženou o 50 %. Jakkoliv i odvolací soud dospěl k závěru o nepřiměřenosti délky řízení, neshledal důvody, které by svědčily pro stanovení vyšší roční sazby. I odvolacímu soudu se jeví roční sazba [částka] za rok řízení adekvátní vzhledem k délce řízení, která již sice přesáhla dobu přiměřenou, nikoliv však extrémně.

38. Pokud se pak jedná o modifikaci základní částky zadostiučinění, ztotožnil se odvolací soud i s procentuálním hodnocením jednotlivých kritérií tak, jak to učinil soud prvního stupně. Lze poukázat na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 4256/2009, ze kterého se podává, že:„ Výše odškodnění nemajetkové újmy není stanovena pevnými částkami a je přenecháno na úvaze soudu, aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený okolnostem případu. Právní úprava kromě vymezení kritérií, k nimž je třeba přihlížet, postrádá vodítko, jak jednotlivá kritéria i jejich vzájemnou kombinaci finančně ocenit. Základní částku je možno zvýšit či snížit zpravidla až o 40 % a v případě kritéria významu předmětu řízení pro účastníka až o 50 %“.

39. Na tomto místě je třeba zdůraznit, že odvolací námitky žalované v tomto směru nebyly shledány odvolacím soudem opodstatněnými. Přesto, že žalovaná nikterak nezpochybnila, že v daném případě došlo k nesprávnému úřednímu postupu, bez dalšího dovozovala, že ponížení základní vypočtené částky soudem prvního stupně o 20 % za složitost řízení a její navýšení za kritérium postupu orgánů veřejné moci v řízení o 40 %, nebylo adekvátní. S touto argumentací se však odvolací soud nikterak neztotožnil, kdy neměl důvod odchýlit se od věcné správnosti napadeného rozhodnutí a jeho přesvědčivých závěrů, na které pro stručnost odkazuje.

40. Soud prvního stupně dospěl k závěru o vyšší složitosti věci vzhledem ke značné složitosti skutkové, resp. rozsahu dokazování, přičemž odvolací soud se shoduje, že zvýšená složitost byla dána i v rovině procesní. Soud prvního stupně zcela správně shrnul, že složitost věci spočívala zejména v tom, že se jednalo o trestní věc tří obžalovaných, projednávaný trestný čin spadá pod právně složitější, bylo provedeno širší dokazování včetně nutnosti vypracování znaleckých posudků, opakovaně se soudy musely vypořádat s potížemi ohledně doručování žalobci i obžalovanému [příjmení], který se trestnímu stíhání vyhýbal, proto po něm bylo vyhlášeno celostátní pátrání a následně bylo rozhodnuto o jeho vzetí do vazby. Posuzována byla i věcná příslušnost Vrchním soudem v Praze, kdy před soudem prvního stupně proběhlo sedm hlavních líčení. Tento soud rozhodoval ve věci 3x, odvolací soud rovněž. Za této situace i odvolací soud dovodil, že zcela odpovídajícím je snížení základní částky v souvislosti s kritériem složitosti o 20 % a o dalších 10 %, pro počet soudních instancí, které opakovaně ve věci rozhodovaly.

41. Odvolací soud pak neměl žádných výhrad ani k závěru soudu prvního stupně, že žalobce se na celkové délce řízení nepodílel ve smyslu nečinnosti či obstrukcí, kdy tak nebylo namístě základní částku jakkoliv modifikovat, resp. snižovat či navyšovat. Pokud jde o význam řízení pro žalobce, vzhledem k druhové stránce řízení, resp. jeho předmětu, soud prvního stupně zcela správně posoudil předmět řízení jako vyššího významu, než standardního, kdy tak navýšení základní částky o 10 %, již z tohoto důvodu bylo zcela opodstatněné.

42. Konečně, co se týká postupu orgánů veřejné moci, odvolací soud seznal, opět ve shodě se soudem prvního stupně, že v postupu soudů nebyla zaznamenána období nečinnosti ani průtahy, naproti tomu však na straně soudu prvního stupně v namítaném řízení se projevila zjevná nekoordinovanost zejména v některých úkonech, která byla skutečně konstatována i Krajským soudem v Praze. Nadto byla rozhodnutí soudu prvního stupně 2x zrušena, kdy teprve třetí přezkoumávané rozhodnutí ve věci před odvolacím soudem obstálo. I odvolací soud dovodil, že tato skutečnost významně přispěla k celkové délce řízení.

43. V tomto směru soud prvního stupně neopomněl zdůraznit, že prvním rozsudkem soudu prvního stupně ze dne [datum] byl žalobce obžaloby zproštěn, k odvolání státního zástupce byl tento rozsudek dne [datum] odvolacím soudem zrušen z důvodu procesních vad, pro které nejsou skutkové a právní závěry přesvědčivé. Procesní vady spatřoval odvolací soud v tom, že soud prvního stupně neprovedl k důkazu znalecký posudek, k němuž zadal vypracování revizního znaleckého posudku, a dále v tom, že zpracovatel revizního znaleckého posudku vyhotovil v téže věci znalecký posudek pro jednoho z obžalovaných. Následně soud prvního stupně rozhodl rozsudkem ze dne [datum], kterým uznal žalobce vinným. K odvolání žalobce byl tento rozsudek rozhodnutím odvolacího soudu ze dne [datum] zrušen z důvodu neúplného dokazování a zmatečného a nepřesvědčivého odůvodnění skutkových a právních závěrů. Dne [datum] soud prvního stupně vydal další rozsudek, jímž žalobce obžaloby zprostil. Odvolání státního zástupce v neprospěch žalobce bylo zamítnuto rozhodnutím odvolacího soudu ze dne [datum].

44. Odvolací soud si je vědom rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 35/2012, ze kterého se podává, že:„ Na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i na závěru o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela. Řečeno jinak, přispěl-li k celkové délce řízení postup orgánů veřejné moci výrazně vyšší měrou, než složitost věci, není možné, aby při hodnocení přiměřenosti délky řízení a poskytovaného zadostiučinění došlo pouze ke zhodnocení kritéria složitosti věci, nikoli již ke zhodnocení kritéria postupu orgánů veřejné moci“.

45. V této souvislosti ani sama žalovaná nezpochybňovala, že soud prvního stupně zcela správně v daném případě hodnotil jak kritérium složitosti věci, ale i kritérium postupu orgánů veřejné moci. Odvolací soud se však nemohl ztotožnit s její argumentací, že nekoncentrovaný postup soudu prvního stupně v posuzovaném řízení se promítl již v závěru soudu prvního stupně v daném řízení o tom, že délka posuzovaného řízení je nepřiměřená. Uvedená stěžejní námitka žalované v tomto směru je nedůvodná, když je zcela s odkazem na přiléhavý odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2863/2020, třeba zmínit, že:„ Soudy by při posuzování kritéria složitosti řízení měly řádně odůvodnit, zda částku přiměřeného zadostiučinění snižují z důvodu složitosti skutkové, právní či procesní, nebo z důvodu, že řízení probíhá na více stupních soudní soustavy. Posledně uvedené hledisko vyjadřuje zásadu, že délka řízení prodlužovaná zásadně o dobu za řízení před další instancí, tj. o dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, je ospravedlnitelná, zároveň je však třeba přihlédnout k tomu, z jakého důvodu byla věc na více stupních soudní soustavy projednávána. Zda z důvodu složitosti řízení, nebo z důvodu procesních pochybení soudů nižších stupňů. Je tedy zřejmé, že při zvažování významu kritéria složitosti věci zpravidla nebude možno odhlédnout od skutečnosti, jak se na délce řízení projevil postup samotných soudů (kritérium postupu orgánů veřejné moci). Platí totiž, že okolnosti, které lze přičíst výlučně k tíži státu z důvodu nesprávného postupu orgánů veřejné moci nemohou být současně zohledněny v neprospěch poškozeného v rámci posuzování kritéria složitosti řízení“.

46. V návaznosti na uvedené lze citovat i rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1328/2009, kde Nejvyšší soud vysvětlil, že z hlediska kritéria spočívajícího v postupu orgánu veřejné moci je třeba zejména zkoumat, zda jeho postup v řízení odpovídá procesním pravidlům. Dojde-li v řízení ke zrušení rozhodnutí z důvodu jeho závažné vady, spočívající především v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí nebo nerespektování závazného právního názoru, popř. v rozporu postupu orgánu veřejné moci, který vydání rozhodnutí předcházel, s procesními předpisy, je třeba takovou skutečnost při posuzování celkové délky řízení zohlednit, a to zejména tehdy, dojde-li v důsledku uvedeného pochybení orgánu veřejné moci ke zjevnému prodloužení řízení oproti stavu, kdy by orgán veřejné moci postupoval z procesního hlediska bezvadně.

47. Odvolací soud v daném případě uzavřel, že ve vztahu k hodnocení přiměřenosti celkové délky řízení v závislosti na vzájemném vztahu kritéria složitosti a postupu orgánů veřejné moci, při podrobném zjištění skutkového stavu prvního stupně, byly důvodem první i druhé kasace v namítaném řízení procesní vady, pro které byly skutkové a právní závěry nepřesvědčivé, neúplné dokazovaní a zmatečné odůvodnění skutkových a právních závěrů, když nadto musel být zadán další revizní posudek z důvodu nepoužitelnosti původního (jak uvedeno shora). Opět zcela nekonzistentně s daným odvoláním, žalovaná nezpochybňovala v řízení před soudem prvního stupně, že:„ ve věci bylo nutné vyrovnat se s vícero posudky, kdy ve fázi řízení soudního byl vypracován revizní znalecký posudek znaleckým ústavem Centrum dopravního výzkumu, v. v. i., když předchozí znalecký posudek, který nechal soud vypracovat znaleckým ústavem [příjmení], [právnická osoba], byl ve věci nepoužitelný“. Ani námitky v tom směru, že po zrušení obou rozsudků soudu prvního stupně v posuzovaném řízení, tento postupoval rychle a ve věci znovu rozhodl, nelze akceptovat, ať již z důvodu právě zmiňovaného revizního posudku. Lze uzavřít, že v daném případě se jednoznačně jednalo o postup orgánů veřejné moci, kdy zmiňovaná pochybení bylo nezbytné přičíst státu, přičemž jejich závažnost je nyní namístě ohodnotit zvýšením o 40 % základní částky.

48. Za této situace, kdy po celkové procentuální modifikaci soud prvního stupně dovodil, že zvýšení základní částky [částka] o 20 % představuje [částka], s přihlédnutím k poskytnutí zadostiučinění žalovanou po podání žaloby ve výši [částka] (částečné zpětvzetí) přiznal žalobci částku [částka] s příslušenstvím, odvolací soud při nedůvodnosti odvolacích námitek rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. jako věcně správný ve smyslu ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

49. Žalovaná dále svým odvoláním brojila proti výroku III. rozsudku prvního stupně, týkajícího se náhrady škody spočívající v tzv. obhajném, když za neúčelné považovala i nadále dvě porady žalobce s právním zástupcem, které se konaly dne [datum] a [datum].

50. Opětovně odvolací soud upozorňuje, že odvoláním žalované byl napaden pouze výrok III. rozsudku soudu prvního stupně pouze co do částky [částka] s příslušenstvím, když ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky [částka] s příslušenstvím, tento výrok spolu se zamítavým výrokem IV. ([částka] s příslušenstvím), nabyl samostatně právní moci (ust. § 206 odst. 2 o. s. ř.).

51. Na tomto místě lze pouze uvést, že žalobce se domáhal škody tvořené vynaloženými náklady na obhajobu v celkové částce [částka], na kterou nebylo žalovanou ničeho plněno s tím, že v průběhu řízení dospěla k závěru, že část požadovaných nákladů je po právu, avšak rozhodla se plnit až na základě vydaného rozhodnutí soudem. V konečném důsledku sporovala v rámci odvolání dvě porady klienta se zástupcem JUDr. Mgr. [jméno] [příjmení].

52. Žalovanou nebylo nikterak zpochybňováno, že je dána odpovědnost za škodu vzniklou žalobci z vydání nezákonného rozhodnutí dle ust. § 7 odst. zák. č. 82/1998 Sb., kterým bylo usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum], když byl žalobce rozsudkem odvolacího soudu ze dne [datum] obžaloby zproštěn s tím, že nebylo prokázáno, že skutek spáchal.

53. V obecné rovině pak nebylo výhrad, že náklady vynaložené na obhajobu v trestním řízení jsou náklady, které byly vynaloženy na zrušení nezákonného rozhodnutí (ust. § 31 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb.). Zahrnují však pouze účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování, přičemž výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního předpisu o mimosoudní odměně, kterým je vyhl. č. 177/1996 Sb.

54. V posuzovaném případě pak soud prvního stupně správně konstatoval, že proti žalobci bylo zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání přečinu pojistného podvodu podle ust. § 210 odst. 1 písm. b) ,c), odst. 4 tr. z, ve stádiu pokusu a spolupachatelství, kdy byl ohrožen trestní sazbou odnětí svobody až na dvě léta. Současně s citací ust. §§ 7, 10 odst. 3 písm. b), 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. soud prvního stupně dovodil, že výše mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí z tarifní hodnoty [částka], při zastupování dvou nebo více osob, částku [částka], spolu s hotovými výdaji dle ust. § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši [částka] za úkon, spolu s 21 % DPH.

55. Pokud se jedná o shora zmiňované porady s klientem, odvolací soud se s její argumentací opět neztotožnil. Žalovaná pouze v obecné rovině poukazovala na to, že za nezbytné lze považovat náklady za další poradu s klientem, pouze pokud bylo nutné probrat zásadní změnu ve vývoji soudního řízení oproti předchozímu stavu. V případě první porady ([datum]) nadto doplnila, že odvolání bylo podáno při hlavním líčení, při kterém byl žalobce spolu s obhájcem přítomen, kdy ke změně stavu řízení od té doby nedošlo. Obhájce žalobce tudíž mohl dostatečně informovat o průběhu řízení po skončení hlavního líčení. V případě druhé porady ([datum]) ničeho bližšího žalovaná v odvolání neuvedla, svůj odmítavý názor ponechala pouze v již shora nastíněné obecné rovině.

56. Odvolací soud se s odvolacími námitkami jako nedůvodnými neztotožnil, když přisvědčil soudu prvního stupně o účelnosti vynaložených dvou konkrétních úkonů právní služby. V případě porady (dle časové souslednosti), tj. dne [datum], se jednalo o poradu v době po doručení vyhotoveného znaleckého posudku a před konáním hlavního líčení dne [datum], kdy byl žalobce prvním rozsudkem soudu prvního stupně obžaloby zproštěn. V souvislosti s touto poradou žalovaná nemohla namítat relevantních poznatků, neboť je patrné, že prostor pro konzultaci s obhájcem, jakož i pro případnou strategii postupu v daném řízení byl dán, a již jen z tohoto důvodu účelnost úkonu vyplývá z nastalé situace (ust. § 11 odst. 1 písm. c/ vyhl. č. 177/1996. Sb.). V případě druhé porady, konané dne [datum], nutno podotknout, že i zde odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že úkon této právní služby byl vynaložen účelně (ust. § 11 odst. 1 písm. c/ vyhl. č. 177/1996. Sb.), přičemž se nejednalo o zneužití práva advokátem (obhájcem), neboť k ní došlo po podání odvolání do protokolu při hlavním líčení, při kterém byl žalobce uznán vinným, před samotným podáním odůvodnění tohoto podání, s tím, že za této situace se konzultace, resp. informovanost o budoucím průběhu řízení a právní pomoc, více než nabízí. K vyhlášení rozsudku došlo dne [datum], na místě bylo podáno odvolání, písemné vyhotovení rozhodnutí rozesláno dne [datum], dne [datum] předmětná porada, dne [datum] doručeno odůvodnění odvolání obžalovaného, tj. žalobce.

57. S ohledem na shora uvedené odvolací soud potvrdil jako věcně správný taktéž i výrok III. rozsudku soudu prvního stupně ve smyslu ust. § 219 o. s. ř., když námitky žalované nebyly shledány opodstatněnými.

58. Odvolací soud současně potvrdil dle ust. § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i ve výroku V. o nákladech řízení, neboť neshledal při výpočtu a stanovení jejich konečné výše žádného pochybení.

59. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. za situace, že žalobce měl v této fázi řízení plný úspěch. [příjmení] [částka] je přestavována odměnou za právní zastoupení za dva úkony v plné výši po [částka] (součet tarifních hodnot [částka] + [částka] = [částka]) za vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu, dle ust. §§ 7 bod 3. a 5., 9 odst. 4, 11 odst. 1 písm. d) a g), 12 odst. 3 dle vyhl. č. 177/1996 Sb., náhradou hotových výdajů v částce [částka] (2x [částka]) dle ust. § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., spolu s DPH 21 % ve výši [částka].