o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni náhradu škody ve výši [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % od [datum] do zaplacení (výrok I.). Vyslovil současně, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobou ze dne [datum] se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky [částka]. Tvrdila, že měla s žalovanou uzavřenou smlouvu o bankovních službách jako fyzická osoba – spotřebitel. Ve smlouvě byla uvedena její kontaktní adresa trvalého pobytu. Adresa na odevzdání ostatních zásilek byla dohodnuta v obchodním místě [právnická osoba], na adrese [adresa]. V rámci služby nebyly dojednány typy zásilek, které se doručují na adresu trvalého pobytu, a které zůstávají na pobočce banky. Dne [datum] zadala na proplacení příkaz k úhradě na svém obchodním místě, tento nebyl ze strany banky proplacený z důvodu, že podpis na převodním příkaze není podpisem klienta, který má banka uložený jako podpisový vzor. Nezpracování příkazu žalovaná oznámila formou dopisu doručeného na pobočku klienta v [obec] O neproplacení převodního příkazu se dozvěděla až z usnesení Nejvyššího soudu České republiky, který zastavil soudní řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku. Teprve poté se měla možnost seznámit s přípisem centrály o nezpracování převodního příkazu, a to dne [datum], kdy jí byl zaslán e-mail a následně byl jeho obsah doručen i poštou. [příjmení] tak porušila prevenční povinnost ve smyslu ust. § 2900 o. z., a svým neodborným postupem jí způsobila škodu. S odkazem na ust. § 2913 odst. 1 o. z. se domáhala náhrady škody, když ani opravné prostředky, které podala u Nejvyššího soudu, nevedly k prominutí zmeškání lhůty na zaplacení soudního poplatku. Další škodou byl soudní poplatek zaplacený v rámci zastaveného řízení. Zdůraznila současně své postavení tichého společníka ve [právnická osoba], s. r. o., na základě smlouvy o tichém společenství ze dne [datum].

3. Žalovaná návrh žalobkyně neuznala. Uvedla, že v řízení před Nejvyšším soudem ČR, vedeném pod sp. zn. [číslo], zastaveném pro nezaplacení soudního poplatku [částka], nebyla žalobkyně účastníkem. Účastníky byla [právnická osoba], s. r. o., jako žalobce a dovolatel, a společnost [právnická osoba], jako žalovaný. Povinnost zaplatit soudní poplatek vznikla dovolateli, tedy [právnická osoba], s. r. o. Žalobkyni žádná poplatková povinnost za dovolání nestíhala, nebyla jí ani nikým uložena, nemohla jí tak v důsledku uvedeného vzniknout žádná škoda. Žalobkyně ani neprokazovala, o co se v konkrétním řízení jednalo, uvedla pouze, že předmětem byl jakýsi zbytek nároku na náhradu škody, který nebyl dovolateli přiznán v nalézacím řízení s tím, že je údajně tichým společníkem dovolatele. Dovozovala dále, že předjímat rozhodnutí dovolacího soudu nelze, když nadto je smlouva o tichém společenství s ohledem na uvedené údaje neplatná (ust. § 2747 o. z.). Zdůraznila, že nikterak nepochybila, když platební příkaz žalobkyně na částku [částka] neprovedla, neboť byl podepsán podpisem, který se neshodoval s podpisovým vzorem. Z originálu platebního příkazu bylo vidět, že před samotným podpisem se nacházejí ještě dva znaky – tahy perem, které v podpisovém vzoru žalobkyně chybí. Dne [datum], tedy den po podepsání platebního příkazu, vyhotovila oznámení o neprovedení tohoto příkazu, které bylo v souladu se smlouvou o bankovních službách a článkem 8.7. všeobecných obchodních podmínek, doručeno žalobkyni na adresu obchodního místa, a to na adresu [adresa], [obec].

4. Na základě provedeného dokazování, s odkazem na ust. § 2913 o. z., soud prvního stupně dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Shrnul, že žalobkyně, jako fyzická osoba, nebyla účastníkem řízení před dovolacím soudem, kde nebyl zaplacen soudní poplatek [částka], jak zadala příkaz ve vztahu k žalované. Dovodil, že již z uvedeného vyplývá nedostatek aktivní legitimace žalobkyně v dané věci. Pokud uváděla, že byla tichým společníkem účastníka řízení v nastíněné věci, zůstala její tvrzení v rovině úvah. V této věci, je pouze na úrovni tvrzení, že žádná smlouva o tichém společenství doložena nebyla, ani žádné podstatnější údaje o této smlouvě. Z rozsudku Městského soudu v Praze vedené pod sp. zn. [spisová značka], a následného rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. [spisová značka], jednoznačně vyplynulo, že žalobkyni aktivní legitimace, pokud by vůbec mohlo dojít k nějaké škodě, nevznikla.

5. Soud prvního stupně uzavřel, že předpokladem práva na náhradu škody jsou tři okolnosti, a to protiprávní jednání, vznik škody a příčinná souvislost mezi nimi, když v dané věci se nedá dovodit ani jedna. Protiprávní postup žalované prokázán nebyl, znalecký posudek vypracovaný k podpisu je zcela irelevantní, protože není podstatné, zda žalobkyně příkaz k úhradě podepsala nebo ne, podstatné je, že výsledek, tedy její podpis, neodpovídal podpisovému vzoru. Protiprávnost postupu žalované tak nebylo možné dovodit, stejně jako vznik škody.

6. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem je odůvodnil soud prvního stupně ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná měla ve věci plný úspěch a náleží jí tedy právo na náhradu nákladů řízení za dva úkony nezastoupeného účastníka po [částka].

7. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Namítala předně, že věcná aktivní legitimace se neodvozuje od zaplacení nebo nezaplacení zadaného příkazu k úhradě („ prevodný príkaz“), ale od uzavření smluvního vztahu mezi klientem, fyzickou osobou a bankou. Poté, co rekapitulovala závěry soudu prvního stupně, zdůraznila, že pochybení žalované spočívalo v jejím neoznámení neproplacení příkazu k úhradě. Smlouva o tichém společenství byla soudu prvního stupně zaslána spolu s vyjádřením ze dne [datum]. Byla uzavřena mezi její osobou a podnikatelským subjektem [právnická osoba], ve kterém předtím namísto tichého společníka působila jako statutární orgán a„ vlastník“. Konstatovala, že tichý společník uzavřel smlouvu o tichém společenství s podnikatelským subjektem za účelem zhodnocení svých finančních prostředků. K tomu mělo dojít právě díky soudnímu procesu, ve kterém podnikatelskému subjektu měla být vyplacena náhrada škody z pravomocného mezitímního rozsudku, který přiznával [právnická osoba], s. r. o. právo na náhradu škody. Dovozovala, že listinnými důkazy prokázala porušení smluvní povinnosti ze strany banky, která oznámení o nezrealizování příkazu k úhradě neposlala na adresu trvalého pobytu klienta, ale na místní pobočku, kde zůstala založená v její papírové složce. [příjmení] nesplnila ani svoji prevenční povinnost, kdy nekontaktovala klienta formou e-mailu, byť ho měla k dispozici, nevyužila ani telefonický kontakt, který byl součástí smlouvy o běžném účtu. Velmi podrobně rozvedla, že je povinností banky v případě jakýchkoliv nesrovnalostí, požádat klienta o vysvětlení či informaci. Dovozovala, že se uzavřením smlouvy o tichém společenství„ dostala do smluvního vztahu s podnikatelským subjektem, kterému neproplacením soudního poplatku způsobila škodu značného rozsahu, tj. ve výši nárokovaného žalobou“. Zároveň byla ve smluvním vztahu s bankou, která jí porušením smluvní povinnosti způsobila nárokovanou škodu. Příčinná souvislost mezi porušením smluvní povinnosti a vznikem její škody, spočívala v nesprávném jednání žalované, která porušila smluvní povinnost ze smlouvy o běžném účtu, zapříčinila vznik z jejího vztahu s podnikatelským subjektem o tichém společenství. Podle jejího názoru, znalecký posudek prokazuje porušení smluvní povinnosti žalované, která neopodstatněně a neoprávněně odmítla vykonat úhradu příkazu k úhradě. V konečném důsledku se vyjádřila, že JUDr. [jméno] [jméno] není advokátem a nemá oprávnění na proplacení nákladů řízení, když zastupoval v rámci„ pracovněprávního vztahu“, kdy jeho náplní práce je i zatupování zaměstnavatele před soudem. Navrhovala, aby odvolací soud žalobě vyhověl, případně aby rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně z podnětu podaného odvolání, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (ust. § 212 a ust. § 212a, ust. § 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k následujícím závěrům.

9. Soud prvního stupně v daném případě provedl správně a úplně dokazování, na základě kterého zjistil všechny rozhodné skutečnosti, a dospěl ke správným skutkovým závěrům, kdy zjištěný skutkový stav posoudil správně i po právní stránce.

10. Odvolací soud dále konstatuje, že soud prvního stupně se pečlivě zabýval námitkami žalobkyně, opětovně obsaženými v odvolání, a proto lze v podrobnostech pro stručnost odkázat na napadené rozhodnutí. V daném případě je možné pouze zrekapitulovat, že žalobkyně se v souvislosti s uzavřením smlouvy ze dne [datum] o bankovních službách domáhala náhrady škody ve výši [částka], když argumentovala tím, že jí vznikla neproplacením příkazu k úhradě v částce [částka]. Dovozovala, že v důsledku nesplnění povinností ze strany banky, která ji neinformovala dostatečným způsobem, resp. v souladu se smluvními ujednáními o neproplacení příkazu k úhradě, došlo k zastavení dovolacího řízení vedeném Nejvyšším soudem ČR pod sp. zn. [spisová značka]. Rozhodnou skutečností však zůstává, že žalobkyně nebyla účastníkem řízení před dovolacím soudem. Účastníky řízení byla jako žalobkyně (dovolatel) [právnická osoba], s. r. o., žalovaným pak společnost [právnická osoba]

11. V tomto směru nelze nepřisvědčit argumentaci žalované, že povinnost zaplatit soudní poplatek vznikla dovolateli, tedy [právnická osoba], s. r. o., žalobkyni tak nestíhala žádná poplatková povinnost, kdy jí nebyla ani nikým uložena, a nemohla jí tak v konečném důsledku vzniknout tvrzená škoda.

12. Odvolací soud tak shodně dospěl k závěru o absenci aktivní legitimace žalobkyně v posuzovaném řízení, když její námitky, spočívající především v nezpracování příkazu k úhradě z důvodu nekorespondujícího podpisového vzoru, jakož i zdůrazňované smlouvy o tichém společenství, nebyly shledány opodstatněnými.

13. Nelze neuvést, že uzavření smlouvy o tiché společnosti není pro tichého společníka podnikáním, neboť tichý společník se na podnikání účastní pouze svým vkladem (riskuje jen jeho zánik). Sám podnikatelskou činnost, na níž se podílí, neprovozuje, z právních skutečností vzniklých při podnikání není zavázán. Nemusí také splňovat podmínky stanovené zákonem pro výkon podnikatelské činnosti, na níž se podílí.

14. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně s tím, že protiprávní postup žalované nebyl prokázán, když znalecký posudek k podpisu na příkazu k úhradě byl irelevantní, neboť předpoklady škody, nebylo lze v žádném případě dovodit.

15. Dovozovala-li žalobkyně, že se uzavřením smlouvy o tichém společenství„ dostala do smluvního vztahu s podnikatelským subjektem, kterému neproplacením soudního poplatku způsobila škodu značného rozsahu, tj. ve výši nárokovaného žalobou“, přičemž byla ve smluvním vztahu s bankou, která jí porušením smluvní povinnosti způsobila nárokovanou škodu, kdy tak příčinná souvislost mezi porušením smluvní povinnosti a vznikem její škody, spočívala v nesprávném jednání žalované, která porušila smluvní povinnost ze smlouvy o běžném účtu, nebylo možné této argumentaci přisvědčit.

16. S ohledem na shora uvedené odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, při nedůvodnosti odvolacích námitek žalobkyně, jako věcně správné v souladu s ust. § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení.

17. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ust. 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, že žalovaná byla i v této fázi řízení zcela úspěšná. Náklady řízení v částce [částka] sestávají ze dvou paušálů po [částka] (vyjádření k odvolání, účast na jednání před odvolacím soudem dne [datum]) v souladu s [ustanovení pr. předpisu] Zmíněná vyhláška pak zdůvodňuje i namítané úkony nezastoupeného účastníka.