o zaplacení [částka] s příslušenstvím a [částka], k odvolání žalovaných proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 41 C 117/2020-60,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil první žalované a druhému žalovanému zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a smluvní pokutu ve výši [částka], to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Současně vyslovil, že první žalovaná a druhý žalovaný jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala po žalovaných zaplacení částky [částka] a [částka] s konkretizovaným příslušenstvím. Tvrdila, že v postavení věřitele s první žalovanou v postavení dlužníka a s druhým žalovaným v postavení spoludlužníka uzavřeli dne [datum] dohodu o uznání dluhu. V čl. II. odst. 1 dohody první žalovaná uznala prohlášením učiněným v písemné formě svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu i výše v rozsahu [částka] včetně DPH. V čl. II. odst. 2 dohody se první žalovaná zavázala uhradit dluh žalobkyni ve dvou splátkách, a to částku ve výši [částka] nejpozději do [datum] a částku ve výši [částka] nejpozději do [datum]. V čl. III. odst. 1 dohody se druhý žalovaný zavázal, že ve smyslu ust. § 1892 o. z. přistupuje k dluhu a zavázal se, že za první žalovanou splní její uznaný dluh, a to dle čl. II odst. 2 dohody. Druhému žalovanému proto vznikla povinnost uhradit s první žalovanou dluh žalobkyni společně a nerozdílně. V čl. II. odst. 3 dohody si žalobkyně s první žalovanou a s druhým žalovaným ujednali, že žalovaní jsou v případě, že řádně a včas nezaplatí dluh žalobkyni, resp. jistinu dluhu, povinni zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,3 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení, a to počínaje prvním dnem následujícím po dni splatnosti dluhu. První žalovaná uhradila žalobkyni částku ve výši [částka] dne [datum]. První žalovaná a ani druhý žalovaný však žalobkyni řádně a včas do dne [datum] neuhradili částku ve výši [částka]. První žalovaná a druhý žalovaný se proto dostali do prodlení se zaplacením dluhu, a to dnem [datum] a žalobkyni tak vzniklo právo na smluvní pokutu ve výši 0,3 % denně z dlužné částky [částka] do zaplacení, a to počínaje dnem [datum]. Ke dni [datum] činila smluvní pokuta částku ve výši [částka].

3. Druhý žalovaný, který byl neznámého pobytu, se prostřednictvím ustanovené zástupkyně z řad advokátů vyjádřil tak, že navrhl zamítnutí žaloby. Poukázal, že tzv. uznání dluhu dle ust. § 2053 o. z. je jednostranným právním jednáním dlužníka adresovaným věřiteli, kdy jde výhradně o právo dlužníka svůj dluh uznat, nikoli o jeho povinnost. Podle jeho názoru nedošlo k uznání dluhu dle ust. § 2053 o. z., tj. nikdy svým přistoupením k této dohodě výslovně neuznal dluh co do důvodu a výše, což představuje jednu ze zákonných podmínek uznání dluhu. Nelze tak po jeho osobě z uvedeného titulu uhrazení tvrzeného dluhu požadovat. Dovozoval, že nelze žalobkyní tvrzené uznání dluhu považovat ani za přistoupení k dluhu dle ust. § 1892 o. z. Dohodu považoval za neplatnou vůči své osobě, když z ní nevyplývá, z jakého právního důvodu je údajně povinen k úhradě dluhu. Pro případ, že by soud nepřisvědčil jeho argumentaci o neplatnosti dohody jako celku, namítal neoprávněnost nároku žalobkyně na úhradu jakékoliv smluvní pokuty, neboť dle čl. III. odst. 1 dohody údajně přistoupil ke splnění dluhu výslovně co do čl. II odst. 2 dohody, a nikoliv ke smluvní pokutě, jež byla sjednána v čl. II. odst. 3 dohody.

4. Žalobkyně ve své replice k vyjádření druhého žalovaného uvedla, že dohoda je vícestrannou dohodou mezi všemi účastníky řízení. V dohodě byli žalobkyně, první žalovaná a druhý žalovaný společně označeni jako smluvní strany. V čl. I. dohody strany, tj. i druhý žalovaný, prohlásily a učinily nesporným, že dodané zboží první žalovaná od žalobkyně v požadovaném množství řádně převzala a žalobkyně první žalované kupní cenu tohoto zboží řádně vyúčtovala. První žalované tak vznikla povinnost zaplatit za zboží k datu splatnosti uvedenému na jednotlivých daňových dokladech příslušnou kupní cenu, což však první žalovaná u žádného daňového dokladu řádně neučinila. Z uvedeného je zřejmé, že tímto prohlášením první žalovaná i druhý žalovaný uznali samotný nárok dluhu. V čl. II. bod. 1 dohody poté první žalovaná uznala dluh konkrétně co do důvodu i výše. V čl. III. bod. 1 dohody druhý žalovaný přistoupil k dluhu, jehož samotný nárok uznal v čl. I. dohody, resp. ke konkrétnímu dluhu, který první žalovaná konkrétně uznala co do důvodu a výše v čl. II. bod. 1 dohody a stal se tak solidárním dlužníkem vedle první žalované. Vzhledem k tomu, že druhý žalovaný byl z důvodu přistoupení k dluhu vázán s první žalovanou solidárně, přičemž se v dohodě i sám zavázal k úhradě smluvní pokuty, je zřejmé, že je povinen žalobkyni uhradit i smluvní pokutu. Podle jejího názoru dohoda není neplatná, a to proto, že není naplněn ani jeden z hlavních důvodů neplatnosti stanovený v občanském zákoníku.

5. První žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

6. Na základě provedeného dokazování soud prvního stupně vyšel ze zjištěného a prokázaného skutkového stavu tak, jak byl tvrzen v podané žalobě.

7. S odkazem na citaci příslušných zákonných ustanovení poté dospěl soud prvního stupně k závěru o důvodnosti žaloby. Konstatoval, že v řízení bylo zjištěno a prokázáno provedenými listinnými důkazy, že žalobkyně uzavřela se žalovanými dne [datum] dohodu o uznání dluhu ve smyslu ust. § 2053 o. z., na jejímž základě první žalovaná a druhý žalovaný uznali svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu a výše ve výši [částka]. První žalovaná se zavázala uhradit dluh žalobkyni ve dvou splátkách, a to částku ve výši [částka] nejpozději do [datum] a částku ve výši [částka] nejpozději do [datum] V čl. III. bod. 1 dohody pak druhý žalovaný přistoupil k dluhu, jehož samotný nárok uznal v čl. I. dohody a stal se tak solidárním dlužníkem vedle první žalované. V čl. II. bod. 3 dohody si poté smluvní strany, tj. i druhý žalovaný, ujednaly, že neuhradí-li první žalovaná žalobkyni řádně a včas dluh, resp. jistinu dluhu, má žalobkyně právo na smluvní pokutu ve výši 0,3 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení.

8. Soud prvního stupně dále shrnul, že uvedené skutečnosti z textu dohody jednoznačně vyplývají. První žalovaná porušila své povinnosti vyplývající z dohody, když žalobkyni uhradila toliko částku [částka] představující první splátku dluhu. Druhou splátku představovanou částkou [částka] však neuhradila. Tím se první žalovaná dostala do prodlení dle ust. § 1968 ve spojení s ust. § 1969 o. z. Žalobkyni současně vznikl nárok na smluvní pokutu dle čl. II odst. 3 dohody a s odkazem na ust. § 2048 o. z. Vzhledem k tomu, že byl druhý žalovaný z důvodu přistoupení k dluhu (ust. § 1892 o. z.) dle čl. II odst. 2 dohody vázán s první žalovanou solidárně, přičemž se v dohodě i sám zavázal k úhradě smluvní pokuty, byl tak povinen žalobkyni uhradit první žalovanou uznaný dluh a současně dle čl. III. odst. 1 ve spojení s čl. II. odst. 3 dohody uhradit též žalobkyní požadovanou smluvní pokutu ve smyslu ust. § 2048 odst. 1 o. z. Za této situace, kdy první žalovaná ani druhý žalovaný nesplnili svou povinnost uhradit žalobkyni řádně a včas dlužnou částku ve výši [částka], jak byli povinni na základě dohody, a kdy ničeho neuhradili, ani poté, kdy se ocitli s úhradou výše uvedené částky v prodlení, čímž vznikl žalobkyni též nárok na smluvní pokutu v celkové výši ke dni podání žaloby v částce [částka], soud prvního stupně žalobě v plném rozsahu vyhověl.

9. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, že žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná.

10. Proti tomuto rozsudku podali žalovaní včasné odvolání. Poté, co rekapitulovali závěry soudu prvního stupně, rozporovali předně výši dlužné částky, resp. jistiny dluhu. V této souvislosti předložili výseč bankovního výpisu první žalované ze dne [datum] a ze dne [datum], ze kterých je patrné, že první žalovaná uhradila žalobkyni dne [datum] částku ve výši [částka] a dne [datum] částku ve výši [částka]. V době rozhodnutí soudu prvního stupně tak byla dlužná částka, tj. jistina pouze ve výši [částka]. Upozornili na skutečnost, že platba ve výši [částka] byla žalobkyni uhrazena již před podáním žaloby, v průběhu řízení pak obdržela platbu ve výši [částka]. Žalobkyně však ani jednu z uvedených plateb řádně soudu prvního stupně nesdělila, resp. neprovedla nezbytnou dispozici s žalobním návrhem. Dovozovali, že za situace, kdy žalobkyně sama neinformovala o částečném splnění dluhu, je dán důvod pro uplatnění skutečností a důkazů, jež nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, neboť i přes vědomí žalobkyně o předmětných úhradách nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav věci. Neztotožnili se ani se stanovenou výší smluvní pokuty v částce [částka]. V této souvislosti uvedli, že výše dlužné částky ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně nebyla [částka], ale byla pouze ve výši [částka]. Smluvní pokuta tak měla být stanovena ve výši 0,3 % denně z částky [částka] od [datum] do [datum], tj. částkou [částka], dále ve výši 0,3 % denně z částky [částka] od [datum] do [datum], tj. částkou [částka]. Celková výše smluvní pokuty tak měla správně činit [částka]. Současně pak druhý žalovaný zpochybnil i právní posouzení svého jednání soudem prvního stupně. Podle jeho názoru není možné pouhým přistoupením k dluhu vyvozovat, že tento dluh též uznal co do důvodu a výše. Taktéž nelze dovozovat, že je vázán ujednáním o smluvní pokutě. Závěrem konstatovali, že dluh, zejména ze smluvní pokuty, narostl v době covidových opatření, kdy žalovaní (první žalovaná) měli významný pokles tržeb. Požadovali, aby soud moderoval smluvní pokutu tak, že ji poměrně sníží. Navrhovali, aby odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

11. Žalobkyně se v rámci vyjádření k odvolání žalovaných zcela se závěry soudu prvního stupně ztotožnila. Zopakovala podrobně svá tvrzení obsažená v žalobě i s opětovnou citací článků dohody o uznání dluhu. Uvedla dále, že po kontrole, kterou učinila na základě doručeného odvolání, zjistila, že jí skutečně byla dne [datum] připsána částka ve výši [částka] a dne [datum] částka ve výši [částka]. V této souvislosti uvedla, že vzhledem k tomu, že nic nenasvědčovalo tomu, že žalovaní budou plnit dobrovolně a vzhledem k množství přijatých plateb, neobjevily se tyto skutečnosti v jejích tvrzeních. Podotkla, že i přes zmíněné skutečnosti a označené důkazy o nich, které žalovaní uvedli až ve svém odvolání, nejedná se o další skutečnosti a důkazy, kterými může být zpochybněna věrohodnost důkazních prostředků, na nichž spočívá rozhodnutí soudu prvního stupně. Soud prvního stupně účastníky řízení v rámci nalézacího řízení řádně poučil ve smyslu ust. § 118b odst. 1 až 3 o. s. ř. a ve smyslu ust. § 119a odst. 1 o. s. ř. Žalovaným proto nic nebránilo tyto skutečnosti a důkazy o nich uvést již v samotném nalézacím řízení. Protože platí, že nejsou-li podmínky některé z výjimek stanovených v ust. § 205a o. s. ř. naplněny, nelze v odvolacích řízeních ovládaných principem (systémem) neúplné apelace ani nové skutečnosti, ani nové důkazy (přípustně) uplatnit, nelze ke skutečnostem a důkazům o nich, které uvedli žalovaní až ve svém odvolání, přihlížet. Závěrem uvedla, že v případě, že žalovaní neuhradí dobrovolně to, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, lze se domáhat výkonu rozhodnutí. Pokud by však v rámci exekučního řízení bylo vymáháno více, než bylo zaplaceno, mají žalovaní možnost navrhnout částečné zastavení exekuce, a to do částky plnění dobrovolného, případně již splněného. Nelze tak dovozovat bezdůvodné obohacení její osoby na úkor žalovaných. Navrhovala, aby odvolací soud„ odvolání žalovaných jako nedůvodné zamítl a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení“.

12. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně z podnětu podaného odvolání, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (ust. § 212 a ust. § 212a, ust. § 214 odst. 1 o. s. ř.), a poté dospěl k následujícím závěrům.

13. Předně je třeba uvést, že u odvolacího jednání dne [datum] strany učinily nesporným, že po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně dne [datum] byla žalobkyni ze strany žalované uhrazena na dluhu, resp. jistině částka [částka], a to dnem [datum], kdy byla připsána na účet. Za situace, kdy v této souvislosti vzala žalobkyně v uvedeném rozsahu žalobu zpět, přičemž konkretizovala požadované úroky z prodlení z této částky počátkem prodlení od [datum] do [datum], tj. zaplacení, a když žalovaní se zpětvzetím neprojevili nesouhlas, postupoval odvolací soud v souladu s ust. § 222a odst. 1 o. s. ř. a rozsudek soudu prvního stupně co do částky [částka] zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil.

14. Odvolací soud dále uvádí, že v daném případě vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, kdy je na tomto místě třeba zrekapitulovat, že dne [datum] žalobkyně v postavení věřitele uzavřela ve smyslu ust. § 2053 o. z. dohodu o uznání dluhu s první žalovanou coby dlužníkem a druhým žalovaným jako spoludlužníkem. Podle čl. I. odst. 2. celková výše dluhu dlužníka vůči věřiteli z titulu neuhrazených kupních cen za zboží vyúčtovaných fakturami, jejichž seznam tvořil přílohu [číslo] dohody, činil ke dni [datum] částku ve výši [částka] včetně DPH. V čl. II. odst. 1, 2 dlužník, tj. první žalovaná, výslovně uznal konkretizovaný dluh co do důvodu i výše s tím, že se jej zavázal uhradit ve dvou splátkách, a to částku [částka] nejpozději do [datum] a částku [částka] nejpozději do [datum]. V odst. 3 čl. II. si smluvní strany ujednaly, že neuhradí-li dlužník věřiteli řádně a včas dluh, resp. jistinu na dluhu, má věřitel právo na smluvní pokutu ve výši 0,3 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení, a to počínaje prvním dnem následujícím po dni splatnosti dluhu. Podle čl. II. odst. 1 se spoludlužník podpisem dohody zavázal, že ve smyslu ust. § 1892 o. z. přistupuje k dluhu a dále, že za dlužníka splní jeho dluh dle čl. II. odst. 2 dohody. V čl. III. odst. 2 věřitel zmíněný závazek spoludlužníka jako přistupitele přijal.

15. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně potud, že první žalovaná uznala svůj dluh co do důvodu a výše [částka] (ust. § 2053 o. z.) s tím, že se jej zavázala, resp. jistinu dluhu uhradit ve dvou splátkách. Druhý žalovaný pak přistoupil k dluhu uznanému první žalovanou, přičemž ve smyslu ust. § 1892 odst. 1 o. z. s ní byl zavázán plnit společně a nerozdílně. Žalobkyně nikterak již ve svých žalobních tvrzeních nezpochybňovala, že první žalovaná první splátku ve výši [částka] ve lhůtě splatnosti, tj. nejpozději do [datum] zaplatila. Pokud však druhá splátka ve výši [částka] nebyla uhrazena nejpozději do [datum], dostala se první žalovaná porušením povinnosti do prodlení a s ní i solidárně vázaný druhý žalovaný.

16. Pokud se však jedná o závěry soudu prvního stupně týkající se smluvní pokuty, odvolací soud se s jeho názory ve vztahu k druhému žalovanému rozešel. Jak vyplynulo ze samotné dohody, žalobkyni vznikl nárok na smluvní pokutu za situace, kdy dluh, resp. jistina na dluhu nebude řádně a včas uhrazena, avšak po dlužníku, tj. první žalované. Nelze přisvědčit, že druhý žalovaný, který byl zavázán dle čl. II. odst. 2 ve spojení s čl. III. odst. 1 v důsledku přistoupení k dluhu k jeho úhradě společně a nerozdílně s první žalovanou, přistoupil, resp. se zavázal v případě prodlení k úhradě smluvní pokuty, jak dovozovala žalobkyně ve shodě se soudem prvního stupně. Odvolací soud v tomto směru uzavřel s ohledem na zcela určitá a srozumitelná ujednání stran v dohodě, že k úhradě smluvní pokuty se zavázal pouze dlužník, tj. první žalovaná, nikoliv však druhý žalovaný, který přistoupil k dluhu s tím, že jej zaplatí spolu s první žalovanou v již opakovaně zmiňovaných dvou splátkách.

17. Co se týká odvolacích námitek žalovaných, neshledal je odvolací soud, kromě právního posouzení jednání druhého žalovaného ve vztahu k uplatněné smluvní pokutě, opodstatněnými. Lze shrnout, že žalovaní stěžejní odvolací argumentaci stavěli na skutečnosti, že z nároku uplatněného žalobou ze dne [datum] byla ještě před podáním žaloby uhrazena první žalovanou dne [datum] částka [částka] a dne [datum], tj. před vyhlášením rozsudku soudu prvního stupně, částka [částka]. Podle jejich názoru, za situace, kdy žalobkyně sama neinformovala soud o částečném splnění dluhu, je dán důvod pro uplatnění skutečností a důkazů, jež nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, neboť i přes vědomí žalobkyně o předmětných úhradách tak nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav. S ohledem na uvedené pak dovozovali i odlišnou výši smluvní pokuty, kterou vyčíslili v kontextu částečných úhrad částkou [částka] i s přihlédnutím k tomu, že byla žalobkyní nárokována pouze k datu [datum], nikoliv do zaplacení.

18. Jak bylo shora uvedeno, odvolací soud se s touto argumentací žalovaných neztotožnil, kdy naproti tomu musel shledat za názorově správné vyjádření žalobkyně, že skutečnosti a označené důkazy o nich (výpisy z účtů), které žalovaní uvedli a označili až ve svém odvolání, nejsou další skutečnosti a důkazy, kterými může být zpochybněna věrohodnost důkazních prostředků, na nichž spočívá rozhodnutí soudu prvního stupně (ust. § 205a o. s. ř.).

19. V této souvislosti odvolací soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 33 Cdo 2763/2013, ze kterého se podává, že:„ Východiskem pro užití neúplné apelace je zásada, že soud prvního stupně je instancí, u které mají být provedeny všechny účastníky navržené důkazy potřebné k prokázání právně významných skutkových tvrzení. K tomu zákon ukládá účastníku povinnost tvrdit před soudem prvního stupně všechny pro věc v té době existující právně významné skutečnosti a označit všechny v té době dostupné důkazy způsobilé k jejich prokázání. O této povinnosti musí být účastník poučen v průběhu celého řízení, zejména pak podle § 119a o. s. ř. před rozhodnutím o věci samé. Nastane-li koncentrace řízení, lze uvést nové skutečnosti a důkazy jen za podmínek uvedených v § 118b odst. 1, větě třetí, o. s. ř. a po rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (s výjimkou rozsudků pro uznání a pro zmeškání) jen za podmínek uvedených v § 205a odst. 1 o. s. ř. Nastane-li některá z výjimek ze zákazu skutkových a důkazních novot, uvedená v § 205a odst. 1 pod písmeny a/ až f/ o. s. ř., jsou způsobilým odvolacím důvodem také nové skutečnosti a nové důkazy, a to v rozsahu, v jakém z těchto výjimek vyplývají. V ostatních případech nové skutečnosti a nové důkazy nemohou být v odvolání účinně uplatněny.“

20. V daném případě, jak vyplývá z obsahu spisu, byli účastníci náležitě soudem prvního stupně poučeni ve smyslu ust. § 118b odst. 1 až 3 o. s. ř. a ve smyslu ust. § 119a odst. 1 o. s. ř., přičemž žalovaným skutečně nic nebránilo skutečnosti a důkazy o nich, které uvedli až ve svém odvolání, uvést již v této fázi řízení. Žalovaní, kteří uváděli částečné zaplacení dluhu, jednak před podáním žaloby, a dále před vyhlášením rozsudku soudu prvního stupně, což dokládali výpisy z účtů, se domáhali nikoliv toho, aby těmito skutečnostmi a důkazy prokázali, že v řízení došlo k vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nebo aby jimi zpochybnili věrohodnost důkazních prostředků, na nichž spočívalo rozhodnutí soudu prvního stupně, avšak toho, aby pomocí nich byl skutkový stav věci zjištěn jinak. Za této situace odvolací soud uzavřel, že uplatněné návrhy na doplnění dokazování byly podle ust. § 205a o. s. ř. a contrario nepřípustnými novotami, a nebylo možné k nim ve fázi odvolacího řízení v důsledku neúplné apelace přihlédnout.

21. Pokud konečně žalovaní v odvolání uváděli, že dluh, zejména ze smluvní pokuty, narostl v době covidových opatření, když první žalovaná měla významný pokles tržeb, kdy z uvedeného důvodu požadovali, aby byla smluvní pokuta přiměřeným snížením moderována, ani tuto námitku neshledal odvolací soud důvodnou. Odvolací soud v uvedeném spatřoval jistou účelovost tvrzení, ve snaze zvrátit rozhodnutí ve svůj prospěch, kdy nadto snížené hospodářské výsledky v letech 2019 a 2020 nemohly být zapříčiněny pandemickou situací, přičemž konkrétní skutečnosti v návaznosti na jednotlivá vládní opatření taktéž nebyla tvrzena ani prokazována.

22. Za těchto okolností odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. ve vztahu k druhému žalovanému změnil podle ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, že žaloba o zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka] se zamítá. V tomtéž výroku I. pak bylo napadené rozhodnutí ve vztahu k první žalované o zaplacení smluvní pokuty ve smyslu ust. § 219 o. s. ř. potvrzeno, stejně tak jako povinnost první žalované a druhého žalovaného zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a z částky [částka] od [datum] do [datum].

23. Výrok o nákladech řízení ve vztahu mezi první žalovanou a žalobkyní před soudy obou stupňů je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. za situace, že žalobkyně měla ve věci plný úspěch. [příjmení] [částka] je představována soudním poplatkem ze žaloby v částce [částka], odměnou za právní zastoupení za sedm úkonů právní služby po [částka] z tarifní hodnoty [částka], a to za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu první žalované, podání žaloby, za vyjádření ze dne [datum], účast na jednání dne [datum], vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu dne [datum] ve smyslu ust. §§ 6, 7, 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb., sedmi režijními paušály po [částka] (7 x [částka]) v souladu s ust. § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., spolu s 21 % DPH z částky [částka] ve výši [částka].

24. Pokud se jedná o výrok o nákladech řízení před soudy obou stupňů mezi druhým žalovaným a žalobkyní, byl odůvodněn podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. V této souvislosti lze konstatovat, že žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná co do jistiny dluhu ve výši [částka] (54,34 %), avšak neúspěšná co do částky [částka] (45,65 %) představující smluvní pokutu. Při odečtu úspěchu od neúspěchu by činil rozdíl 8,7 %, kdy za této situace při pouze částečném (nepatrném) úspěchu žalobkyně, odvolací soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.