o zaplacení 2 731 719 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 7. května 2024, č. j. 5 C 513/2020-380,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I.). Současně vyslovil, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované (výrok II.).

2. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s tím, že pohledávka vznikla nedoplacením faktury za provedené práce a dodaný materiál. Tvrdila, že žalovaná objednala u původního věřitele ([jméno FO], stavební firma [adresa], IČO [IČO]) stavební práce v objektu hotelu [název] na adrese [právnická osoba]. z [adresa], spočívající v bouracích pracích, následných stavebních úpravách dle požadavku objednatele (vestavba sociálních zařízení v pokojích v prvním a druhém patře budovy a s tím související úprava místností), plynové přípojce a rekonstrukci sklepních místností, opěrnou stěnu za zahradním domkem a dokončovací práce na něm. Po zhotovení díla vydal zhotovitel dne [datum] fakturu č. [hodnota], splatnou dne [datum] na částku [částka]. Na zálohách žalovaná uhradila částku [částka], po vydání faktury částku [částka]. Žalovaná nedoplatila dílo, zhotovitel dne [datum] postoupil dluh na [jméno FO], jednatele žalobkyně. Ten dne [datum] poslal předžalobní upomínku, na kterou žalovaná nereagovala, proto dne [datum] postoupil pohledávku na žalobkyni a postoupení žalované dne [datum] oznámil. Žalovaná ani přes předžalobní upomínku neuhradila ničeho.

3. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout s tím, že žalobkyně se domáhá zaplacení finančního plnění ze smlouvy o dílo, aniž by prokázala, že došlo k jejímu uzavření a řádnému a včasnému zhotovení díla samého. Poukázala na to, že v minulosti mělo dojít k opakovanému postupování pohledávek, když žalobkyně neprokázala, že nabyla předmětnou pohledávku, rovněž neprokázala její existenci. Žalobkyni tak nesvědčí aktivní legitimace k vedení sporu, když neunesla břemeno tvrzení, a to ani přes podrobné poučení soudu, nevylíčila rozhodné skutečnosti týkající se tvrzené smlouvy o dílo. Ze žaloby ani z následných podání nebylo zřejmé, co mělo být předmětem tvrzeného díla, jaké konkrétní práce měly být dohodnuty, jaká měla být dohodnuta cena za jednotlivé práce, jaký konkrétní materiál měl být dodán, a jaká měla být sjednána cena za jednotlivý materiál. Žalobkyně rovněž netvrdila, kdy měly být jednotlivé práce předány a kdy měl být dodán údajně objednaný materiál. V průběhu řízení nebyla schopna ani upřesnit svá skutková tvrzení týkající se toho, jaké pohledávky měly být na ni postoupeny a jak dospěla k žalované částce (z čeho se žalovaná částka skládá).

4. Soud prvního stupně žalobu rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], zamítl, když měl za to, že žalobkyně není ve sporu věcně legitimována. Z provedených důkazů nebylo možno postavit najisto hmotněprávní základ, ze kterého by účastníkům vznikla vzájemná práva a povinnosti a nebylo jisté, z jakého právního titulu žalobkyně dovozuje svůj nárok vůči žalované.

[právnická osoba] odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], shora uvedený rozsudek soudu prvního stupně co do částky [částka] zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil (z důvodu zpětvzetí žaloby), co do částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení rozsudek zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Zabýval se primárně odvolacími důvody, když dospěl k závěru, že žalovaná reagovala na výzvy soudu, které se týkaly postupu podle ust. § 114b o. s. ř., a uzavřel, že soud prvního stupně pochybil, pokud žalobu v konečném důsledku pro nedostatek aktivní legitimace žalobkyně, postupem dle ust. § 115a o. s. ř., zamítl. Proti argumentaci soudu prvního stupně ohledně nedostatku věcné legitimace žalobkyně či neprokázání smluvního vztahu mezi účastníky odvolací soud žádné námitky nevznesl, když pouze poznamenal, že soud prvního stupně plně převzal argumentaci žalované, i když byla patrná nezbytná poučovací povinnost dle ust. § 118a o. s. ř.

6. Soud prvního stupně po kasačním rozhodnutí znovu vyšel z dříve provedených důkazů, z nichž zjistil, že [jméno FO] vystavil fakturu č. [hodnota] za provedené stavební práce na hotelu [název] v celkové částce [částka], splatnou dne [datum]. [jméno FO] je ve faktuře označen jako dodavatel, žalovaná jako příjemce (odběratel), přičemž faktura disponuje razítkem a podpisem dodavatele, nikoliv však žalované. Faktura vychází z toho, že z uvedené částky byla formou záloh v době od února do června 2018 zaplacena částka [částka], zbývá tak k úhradě částka [částka]. Žalovaná ovšem zaplacení záloh zcela negovala a žalobkyně důkazy platbu prokazující ani přes výzvu soudu neoznačovala. Provedené práce dle této faktury a její přílohy, označené jako rekapitulace objektů stavby a soupisu prací, měly sestávat z bouracích prací a stavebních oprav hotelu [název], dále zde byla zmíněna plynová přípojka, kotelna a sklepní místnosti, dále opěrná stěna za zahradním domkem a dokončovací práce. Dne [datum] byla uzavřena smlouva označená jako smlouva o postoupení pohledávek, jejímž předmětem měla být pohledávka vzniklá z uvedené faktury, v níž je jako postupitel označen [jméno FO] a jako postupník [jméno FO] (současně jednatel žalobkyně), přičemž tato smlouva je viditelně podepsána pouze [jméno FO], podpis postupníka je nečitelný. Uvádí se zde, že postupitel [jméno FO] má vůči žalované pohledávku ve výši [částka] s příslušenstvím, která vznikla z titulu nezaplacené faktury za provedené práce a dodaný materiál, když se zde odkazuje na podrobnosti uvedené v příloze č. [hodnota], která je jedinou nedílnou součástí smlouvy. V této příloze postupitel pouze uvedl, že pohledávka vznikla z faktury č. [hodnota], vystavené na částku [částka], za provedené práce a dodaný materiál dle ústní objednávky na rekonstrukci hotelu [název]. Má se jednat o bourací práce ve výši [částka], stavební opravy za [částka], plynovou přípojku, kotelnu a sklepní místnosti za [částka] a dokončovací práce za [částka], vše bez DPH. Pohledávka ve výši [částka] nekoresponduje s částkami uvedenými ve faktuře a jejích přílohách. Žalované bylo dopisem [jméno FO] ze dne [datum] postoupení pohledávky na jednatele žalobkyně oznámeno, dopis byl zaslán doporučeně. Dne [datum] byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, jejímž předmětem měla být pohledávka vzniklá ze shora uvedené faktury, v níž je jako postupitel označen [jméno FO] a jako postupník žalobkyně (na obou stranách je smlouva nečitelně podepsána stejnou osobou). Uvádí se v ní, že postupitel má vůči žalované pohledávku ve výši [částka] s příslušenstvím, která vznikla z titulu nezaplacené faktury za provedené práce a dodaný materiál, když se zde odkazuje na podrobnosti uvedené v příloze č. [hodnota]. V té postupitel uvedl, že pohledávka vznikla z faktury č. [hodnota], vystavené na částku [částka], za provedené práce a dodaný materiál dle ústní objednávky na rekonstrukci hotelu [název]. Dále je zde uvedeno pouze to, že faktura má obsahovat položkovou specifikaci dodaných prací a materiálu a z ní je dlužníkem na zálohách zaplaceno [částka]. Výše této částky opět nekoresponduje s částkou [částka], která je zachycena ve faktuře č. [hodnota], na kterou smlouva výslovně odkazuje. Součástí smlouvy měla být příloha č. [hodnota] označená jako soupis provedených prací a dodaného materiálu, žalobkyně ji však nedoložila. Žalované bylo dopisem ze dne [datum] postoupení pohledávky na žalobkyni oznámeno, v oznámení se odkazuje na výše uvedenou fakturu a dlužný rozdíl mezi fakturovanou částkou a zálohami. Dopis byl zaslán žalované doporučeně (podací lístek ze dne [datum]). Žalovaná byla následně vyzvána ke splnění dluhu předžalobní upomínkou žalobkyně ze dne [datum].

7. Soud prvního stupně dále konstatoval, že po zrušení prvního rozsudku poskytl žalobkyni zcela vyčerpávající poučení o povinnosti tvrdit a prokazovat podle ust. § 118a o. s. ř., a to při jednání konaném dne [datum]. Na výzvu, že nejsou tvrzeny parametry smluvního vztahu, z něhož je žalováno, reagovala žalobkyně prohlášením, že existuje e-mailová komunikace mezi panem [jméno FO] a žalovanou a mohla by se vyjádřit i architektka, kterou navrhovala k výslechu. Po vysvětlení, že chybějící tvrzení nelze nahrazovat výpovědí svědků, byla žalobkyně poučena, že v žalobě není dostatečně tvrzeno, mezi kým vznikl smluvní vztah, o jaký smluvní vztah se jednalo, co bylo dohodnuto mezi původním věřitelem [jméno FO] a žalovanou, kdy k takové dohodě došlo a kdy případně bylo dohodnuté plnění ze strany původního věřitele žalované dodáno. Žalobkyni byla poskytnuta nadstandardní lhůta k doplnění tvrzení v trvání 45 dnů. Na výzvu reagovala podáním ze dne [datum], v němž zopakovala tvrzení o smluvním vztahu založeném na ústní bázi, přičemž zcela odkázala na různé listinné důkazy a navržené svědecké výpovědi, které měly tvrzení o parametrech smluvního vztahu doplňovat, přičemž zjevně ponechala na soudu prvního stupně, aby si z těchto důkazů skutkový děj sestavil sám. Při jednání konaném dne [datum] soud prvního stupně žalobkyni poučil o tom, že v řízení stále absentují tvrzení. Zároveň soud prvního stupně poukázal na to, že je třeba osvětlit, zda pohledávka byla na žalobkyni platně postoupena, neboť není jasné, co ze specifikovaných částek vlastně postoupeno bylo a co bylo kryto a vyúčtováno zálohou. Žalobkyně v reakci na poučení znovu odkazovala na předmětnou fakturu, na základě které mělo být provedeno vyúčtování a jejíž součástí měl být položkový rozpočet. Zcela v rozporu s předchozími tvrzeními i obsahem přílohy k samotné faktuře dokonce tvrdila, že se mělo jednat mj. o truhlářské práce. Zdůraznila, že žalovaná musí vědět, za co byla faktura vystavena, když práce byly předchůdcem ohodnoceny částkou [částka] a je požadováno zaplacení pouze části. Opětovně tvrdila, že žalovaná částečně plnila, což ta od počátku sporu popírala.

8. Soud prvního stupně s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uvedl, že žalobkyně ani po opakovaných poučeních nevylíčila rozhodné skutečnosti významné pro posouzení skutkového děje, přehledným způsobem nezprostředkovala, jakým způsobem a s jakým přesným obsahem byla uzavřena smlouva mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou, nevysvětlila rozpory ve svých tvrzeních a předkládaných důkazech tak, aby bylo zřejmé, co mělo být předmětem díla, a ani nesdělila, jakým způsobem se smluvní strany dohodly na ceně za jednotlivé práce a dodaný materiál. Pokud odkazovala na předmětnou fakturu, soud prvního stupně poznamenal, že jde pouze o účetní doklad (žalovanou navíc nepodepsaný a od počátku sporovaný), který není sám o sobě schopen prokázat prakticky nic. Za situace, kdy navíc z faktury plyne určitá vyúčtovaná částka a je od ní odečítána zálohová platba, přičemž žalovaná takovou platbu popírá, bylo plně na žalobkyni, aby tvrdila, jak k požadované částce dospěla, navíc za situace, kdy se výsledná dlužná částka z faktury liší od výsledné dlužné částky ze smluv o postoupení pohledávky.

9. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně své povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti přes poučení nedostála, neunesla tak břemeno tvrzení, a proto žalobu i ve zbývajícím rozsahu zamítl.

10. Soud prvního stupně s odkazem na ust. § 1879 o. z. nadto podotkl, že žalobkyně svá chybějící tvrzení o parametrech smluvního vztahu mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou doplnila ještě tvrzeními o tom, že na ní byla pohledávka [jméno FO] postoupena. Soud prvního stupně se zabýval tím, zda mohla pohledávka z předmětného smluvního vztahu na žalobkyni platně přejít a dospěl k závěru, že tak, jak jsou obě smlouvy o postoupení formulovány, postoupení pohledávky na kohokoliv řádným způsobem založit nemohly. V této souvislosti odkázal především na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], přičemž uvedl, že v daném případě měla sice v době postoupení existovat pouze jediná pohledávka [jméno FO] za žalovanou, ovšem způsob jejího stanovení byl zcela neurčitý, když vycházel z pouhého porovnání fakturované částky a údajně zaplacených záloh. Proto je třeba posuzovat kritéria konkretizace postupované pohledávky přísněji.

11. Závěrem soud prvního stupně nad rámec uvedl, že z tvrzení uvedených v žalobě a z provedených důkazů v této souvislosti vyplynulo, že předchůdce žalobkyně vůči vyúčtované částce za svou činnost dle ústní smlouvy o dílo započítával údajné zálohové platby žalované v celkové výši [částka]. Přitom z ničeho neplyne, na jakou část fakturou vyúčtovaných prací a materiálu byla započtena ta která údajně žalovanou zaplacená záloha, tedy která část vyúčtovaných prací a materiálu zanikla započtením. Za této situace lze na úkon postoupení pohledávky z [jméno FO] na jednatele žalobkyně a následně na žalobkyni hledět jako na neplatný. Není od věci také poznamenat, že [jméno FO] v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] uplatnil pohledávku ze stejné faktury (jen v nepatrně jiné výši, ale na základě obdobných tvrzení), přičemž popíral, že by pohledávku za žalovanou z této faktury postoupil.

12. Výrok o náhradě nákladů soud prvního stupně odůvodnil ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. (za použití ust. § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř.; žalobkyně vzala žalobu zpět po zahájení řízení, aniž žalovaná plnila), kdy přiznal procesně zcela úspěšné žalované právo na náhradu nákladů právního zastoupení.

13. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné blanketní odvolání, které doplnila s tím, že rozhodnutí postrádá náležitosti uvedené v ust. § 157 odst. 2 o. s. ř., což ve svém důsledku vede k tomu, že rozhodnutí se stává nepřezkoumatelným. Zdůraznila, že povinnost soudu rozsudek odůvodnit je jedním z principů řádného a spravedlivého procesu, rozhodnutí tak v konkrétním případě je stručné, překvapivé, nevypořádává se ani se zrušujícím usnesením Městského soudu v Praze. Aniž by si soud prvého stupně ujasnil základní podmínky, tj. aktivní věcnou legitimaci, zmatečně poučoval stran tvrzeného závazku (nároku jako takovému). Žalobkyně reagovala na poučení soudu, doplnila žalobní tvrzení, označila důkazy, a to vč. navržených výslechů svědků. Tato zmatečnost poučení ze strany soudu, který prakticky v průběhu 4 let poučoval žalobkyni způsobem, který byl vůči žalobkyni nesrozumitelným, vede k nynějšímu překvapivému rozhodnutí. Po doplnění tvrzení a označení důkazů soud prvního stupně na tato doplnění podrobněji nereagoval. Nesdělil účastníkům, jaké skutečnosti má či nemá za prokázané, naopak minimálně v jednom z případů vytkl žalobkyni, že do spisu založila velké množství listin. Žalobkyně není a nikdy nebyla právně zastoupena. Právní zastoupení nezvolila mj. z důvodu finanční nákladnosti a také proto, neboť má za to, že nárok jako takový je jednoznačně dán. Teprve 4 roky po zahájení řízení soud prvého stupně začal zkoumat základní předpoklad, a sice, zda je ve věci aktivně věcně legitimovanou, byť si měl tuto základní otázku vyřešit na samém počátku. Přičemž soud prvého stupně se snaží věc vyřídit co nejméně „komplikovaně“ již podruhé, kdy první pokus byl zrušen odvolacím soudem. Mezi účastníky není nikterak sporu o tom, jaká pohledávka je předmětem řízení. Nikdo nezpochybňuje ani pohledávku, ani smluvní stranu. Žádný z účastníků smlouvy o postoupení pohledávky nikdy nenapadl platnost smlouvy o postoupení pohledávky. Ani původní vlastník pohledávky, p. [jméno FO], neodstoupil od smlouvy o postoupení pohledávky, či se u soudu nedomáhal neplatnosti této smlouvy. To, že se bránil samostatnou žalobou, která byla následně vzata zpět, nikterak nesvědčí proto, že by snad v nyní projednávané věci mělo být o platnosti smluv o postoupení pohledávky sporu. [adresa] zúčastněným, tj. jak původnímu vlastníku pohledávky, novému vlastníku pohledávky a zejm. pak žalovanému bylo zřejmé, jaký je stav, jaká pohledávka se postupuje, jaký je její titul a výše. Zopakovala, že nelze přisvědčit závěru, že způsob jejího stanovení byl zcela neurčitý, když vycházel z pouhého porovnání fakturované částky a údajně zaplacených záloh.“ V této souvislosti opětovně odkázala na rozpis faktury č. [hodnota] s konkrétními odpočty záloh. Všechny odpočty zahrnují částky a jsou provázány s označenými fakturami. Všechny doklady měla žalovaná k dispozici. Až do okamžiku platby je nikterak nesporovala. Všechny tyto doklady pak kopírují označené důkazy a dotvrzené skutečnosti, kdy jednatel žalované, pan [jméno], potvrdil existenci smluvního vztahu, podepsal „harmonogram prací“, vedl e-mailovou komunikaci, kde mj. odsouhlasil část záloh, konečně celé dílo převzal, následně prodal. Žalovaná se tak obohatila naprosto nemravným způsobem vlastně dvakrát. Napoprvé, když za řádně provedené a předané dílo odmítla zaplatit zbytek ceny díla. Podruhé v okamžiku, kdy zrekonstruovaný objekt prodala. Poté, co bylo dílo dokončeno a převzato, pan [jméno] za žalovanou napřímo uhradil část plateb subdodavatelům. Právě o tyto částky byla neuhrazená část ceny díla ponížena. Tyto skutečnosti jsou řádně tvrzeny, k důkazu jsou pak označeny zejm. výslechy svědků. Shrnula, že v nyní posuzované věci se jedná pouze o jedinou pohledávku, jediný titul, jejíž celková hodnota (cena díla) byla sjednána na částku [částka] a od níž se postupně odpočetly dílčí platby žalované, hrazené opět jen a pouze na tuto pohledávku. Podotkla, že tvrdila, že původní vlastník pohledávky provedl celé dílo. Rozsah díla byl po výzvě soudu specifikován a byly k němu označeny jednotlivé důkazy. Žalovaná prakticky ani nezpochybňovala existenci smlouvy o dílo, provedení díla, či jeho rozsah. Opakovala pouze, že ničeho nedluží a vše je vyrovnáno. Řádné dokazování ve vztahu k žalobnímu nároku, k prokázání smluvního vztahu, k prokázání rozsahu díla, ceny díla, předání díla, nebylo prováděno. V předešlých podáních sdělovala, že žalovaný zneužil situace, nedostál svým závazkům, když si ponechal dílo v hodnotě několika milionů korun, které téměř obratem zpeněžil, aniž by za něj řádně zaplatil. V konečném důsledku navrhovala, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu projednání.

14. Žalovaná se k odvolání žalobkyně vyjádřila s tím, že nárok od samého počátku neuznává, v celém rozsahu popírá, s rozsudkem soudu prvního stupně se zcela bez výhrad ztotožnila. Uvedla, že z odůvodnění rozsudku je zcela zřejmé, jaké závěry soud prvního stupně vedly k zamítnutí žaloby, stejně jako úvahy, na jejichž základě své závěry přijal, a které doplnil i odkazy na příslušnou soudní judikaturu. Skutečnost, že je rozhodnutí řádně odůvodněno potvrzuje i samotné odvolání žalobkyně, ve kterém (byť chybně) proti argumentaci soudu prvního stupně o nedostatku její aktivní legitimace brojí. Důvodnými nebyly ani námitky překvapivosti rozsudku či zmatečného postupu soudu prvního stupně při vedení řízení a plnění poučovací povinnosti. Jak vyplývá z protokolů o ústních jednáních ze dne [datum], [datum] a 23. 4 .2024, žalobkyně byla velmi podrobně poučena dle ust. § 118a odst. 1 o. s. ř. o absenci rozhodných tvrzení a byla opakovaně vyzvána k jejich doplnění s tím, že se jí dostalo i poučení o následcích nesplnění výzvy. K doplnění rozhodných skutečností dostala žalobkyně lhůtu v nadstandardní délce 45 dní. Pokud tak byla výzva dle § 118a odst. 1 o. s. ř. žalobkyni údajně nesrozumitelná, nestalo se tak z důvodu pochybení na straně soudu prvního stupně, ale pouze a jedině z důvodu na straně žalobkyně, která mimo jiné dobrovolně rezignovala na obstarání si právní pomoci. Nicméně, jak plyne ze zmíněných protokolů, výzva a poučení byly dány v takové podobě, že i osoba bez odborného právního vzdělání musela pochopit, co přesně po ní soud žádá a jaké nastanou následky, když tak neučiní. Shrnula, že žalobkyně nesplnila svou povinnost dle ust. § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř., v důsledku čehož neunesla (ani přes podrobné poučení soudu dle ust. § 118a odst. 1 o. s. ř. a poskytnutí nadstandardně dlouhé lhůty k doplnění skutkových tvrzení) své břemeno tvrzení. Zdůraznila, že se ztotožnila i se závěrem soudu prvního stupně o nedostatku aktivní legitimace žalobkyně, který soud prvního stupně postavil na neplatnosti právních jednání, kterými mělo údajně dojít k postoupení žalované pohledávky na žalobkyni. Jako důvod neplatnosti soud prvního stupně uvedl zcela neurčitou identifikaci údajně postupované pohledávky. Nutno dodat, že žalobkyně nebyla schopna svá skutková tvrzení ohledně identifikace údajně postupované pohledávky upřesnit, a to opět navzdory poučení soudu prvního stupně. Nesouhlasila s tvrzením, že by soud prvního stupně měl na základě provedených důkazů údajně dospět k nesprávným skutkovým zjištěním a důrazně odmítá zjevně nepravdivá tvrzení žalobkyně o tom, že v řízení nezpochybňovala platnost postupních smluv, žalovanou pohledávku nebo provedení díla, jeho rozsah či existenci tvrzené smlouvy o dílo. V žádném případě není pravdivé ani tvrzení žalobkyně, že platnost postupních smluv nezpochybňoval ani původní věřitel p. [jméno FO]. V konečném důsledku navrhovala, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení.

15. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně z podnětu podaného odvolání, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (ust. § 212 a ust. § 212a, ust. § 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k následujícím závěrům.

16. Soud prvního stupně v daném případě provedl správně a úplně dokazování, na základě kterého zjistil všechny rozhodné skutečnosti, a dospěl ke správným skutkovým závěrům, kdy zjištěný skutkový stav posoudil správně i po právní stránce.

17. Odvolací soud dále konstatuje, že soud prvního stupně se pečlivě zabýval námitkami žalobkyně, opětovně obsaženými v odvolání, a proto lze v podrobnostech pro stručnost odkázat na napadené rozhodnutí.

18. V daném případě tak lze pouze zrekapitulovat, že předmětem přezkumu odvolacím soudem nyní byla částka [částka], které se žalobkyně po žalované domáhala z titulu nedoplacení faktury č. [hodnota], splatné dne [datum], znějící na částku [částka]. Soud prvního stupně se zcela precizně věnoval popisu daného řízení, když ve věci bylo již jednou rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], s tím, že rozsudek soudu prvního stupně byl co do částky [částka] zrušen a řízení v tomto rozsahu zastaveno a co do částky 2 731 719 s příslušenstvím byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

19. Soud prvního stupně postupoval v posuzovaném případě v intencích rozhodnutí odvolacího soudu, když svým následným postupem zohlednil nepatřičnost aplikace ust. § 115a o. s. ř., která nebyla namístě z důvodu, že s ohledem na absenci poučení ve smyslu ust. § 118a o. a. ř. bylo rozhodnutí předčasné.

20. Odvolací soud se však aktuálně zabýval otázkou nepřezkoumatelnosti samotného rozhodnutí, když se v posuzované věci neztotožňuje s názorem žalobkyně, že by napadený rozsudek byl nepřezkoumatelný, nepředvídatelný, byť i částečně. V této souvislosti je třeba uvést, že měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Soud prvního stupně shrnul tvrzení i argumentaci účastnic, učinil skutková zjištění s odkazem na konkrétní provedené důkazy, vypořádal se i s jejich hodnocením. Z rozsudku soudu prvního stupně je seznatelné, jaká konkrétní skutková zjištění učinil, resp. z jakých důkazů. Soud prvního stupně po právní stránce aplikoval na věc přiléhavá ustanovení a odůvodnil své právní posouzení, se kterým se odvolací soud ztotožnil.

21. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dovozuje požadavek žalobkyně vůči žalované v nároku založeném pouze na faktuře, účetním dokladu, který nedeklaruje konkrétní částku ze smluvního vztahu, která byla určitě a nezaměnitelně identifikována, postoupena. Jinými slovy nebylo stran žalobkyně řádně jakkoliv tvrzeno, z čeho se žalovaná částka (při částečném zpětvzetí, plnění subdodavatelům), sestává. Není patrné, mezi kým smluvní vztah vznikl, o jaký smluvní vztah se jednalo, co bylo případně dohodnuto mezi [jméno FO] a žalovanou, případně bylo-li dohodnuté plnění ze strany „původního věřitele“ dodáno. Soud prvního stupně zcela správně, byť v nadstandardních možnostech, umožnil a uložil žalobkyni lhůtu k prokázání tvrzení, na základě nichž by byl možný stanovit skutkový děj s poučením, že chybějící tvrzení nelze nahrazovat výpověďmi svědků. Žalobkyně setrvala na své proklamaci, že v její specifikaci se vyskytují částky, z nichž mělo být „něco zaplaceno zálohou, a to zbývající postoupeno“.

22. Odvolací soud uzavřel ve shodě se soudem prvního stupně, že v posuzovaném případě nedošlo k tomu, že by postupovaná pohledávka byla určitě a nezaměnitelně identifikována. Tvrzení stran žalobkyně bylo nedostatečné, když předmět pohledávky ze dne [datum] nekorespondoval s částkami uvedenými ve faktuře a jejích přílohách. I následné postoupení tak z logiky věci muselo být neplatné.

23. Lze tak přisvědčit, že tvrzení žalobkyně nebylo natolik dostatečné, aby bylo lze postavit najisto hmotněprávní základ, ze kterého by účastnícím vznikla vzájemná práva a povinnosti, tj. z jakého právního titulu žalobkyně dovozovala svůj nárok vůči žalované, který byl údajně postoupen.

24. Za těchto okolností odvolací soud potvrdil napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ust. § 219 o. s. ř. a to včetně výroku o nákladech řízení.

25. Výrok o nákladech řízení odvolacího soudu je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. za situace, že žalovaná měla ve věci plný úspěch. [částka] Kč je představována odměnou za právní zastoupení za dva úkony právní služby po [částka] (vyjádření k odvolání, účast u jednání) ve smyslu ust. §§ 6, 7, 11 odst. 1 písm. d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., 2 x režijní paušál po [částka] dle ust. § 13 odst. 4 téže vyhlášky, spolu s 21 % DPH ve výši [částka].