pro zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 30 C 105/2020-21,

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobkyně po žalované domáhala úhrady částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.). Výrokem II. žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Takto rozhodl o žalobě, jíž žalobkyně jako správce pozemní komunikace [číslo] ve směru [obec] [obec] požadovala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že dne [datum] při jízdě vozidla Karosa r. z. 7U 80 642, pro případ odpovědnosti pojištěném u žalované, došlo k prasknutí přívodní hadice katalyzátoru a následnému úniku oleje na komunikaci. Komunikaci za částku, představující žalovanou jistinu, vyčistila [právnická osoba] s. r. o. ([IČO]). Žalovaná žalobkyni škodu odmítla uhradit. V řízení navrhovala zamítnutí žaloby, byť událost, k níž došlo dne [datum], nepopírala včetně toho, že vozidlo, které škodu způsobilo, bylo pro případ odpovědnosti pojištěno u žalované. Základ nároku však neuznávala, neboť nedošlo ke škodě na vozovce, za kterou by byla povinna hradit. Únik provozní kapaliny na vozovku a její následný úklid nelze podřadit pod žádný z taxativně vypočítaných způsobů vzniku škody dle § 6 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. o provozu na pozemních komunikacích, a proto nemůže být kryt pojištěním. Úklid vozovky po znečištění provozní kapalinou není škodou ve smyslu poškození. Odkázala i na závěry rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 13 Co 306/2005.

3. Soud prvního stupně při svém rozhodování vycházel z toho, že škodní událost mezi účastníky nebyla sporná, stejně jako výše nákladů, které žalobkyně vynaložila na odstranění nečistot z komunikace. Účastníci se rozcházeli pouze v právním posouzení žalobou popisovaného skutkového stavu. Skutkově proto uzavřel, že při jízdě shora uvedeného vozidla došlo k prasknutí přívodní hadice katalyzátoru a následnému úniku oleje na komunikaci, komunikaci od kapaliny vyčistila [právnická osoba] s. r. o. za žalovanou částku.

4. Právně postupoval dle § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s § 6 odst. 2 písm. b) tohoto zákona. Uvedl, že zákon taxativně vyjmenovává, co je pojišťovna povinna poškozenému hradit, a jiné náklady naopak povinna hradit není. Zabýval se i § 28 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích, podle něhož ten, kdo znečištění komunikace způsobil, musí znečištění bez průtahů odstranit a uvést pozemní komunikaci do původního stavu. Jinak je povinen uhradit vlastníkovi pozemní komunikace či správci náklady spojené s odstraněním znečištění a s uvedením pozemní komunikace do původního stavu. Uzavřel, že znečištění komunikace není poškozením ve smyslu § 6 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., neboť povinnost hradit náklady na odstranění nečistot z komunikací mají ti, kteří ji znečistili (§ 28 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb.). Povinnost k takové náhradě nepřechází na pojišťovnu. Navíc únik oleje z katalyzátoru na vozovku byl následkem technické závady vozidla a nikoli v důsledku provozu vozidla. To vše vedlo soud prvního stupně k zamítnutí žaloby.

5. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Přiznaná částka [částka] sestává z nákladů řízení ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši [částka] za každý ze čtyř úkonů dle § 2 odst. 3 této vyhlášky za přípravu včetně podání odporu, odůvodnění odporu, přípravu k jednání a účast na něm.

6. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala včasné odvolání žalobkyně s návrhem na jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně změnu a vyhovění žalobě. Zdůraznila, že jedním ze způsobů poškození věci je její znečištění za situace, kdy v dané věci škoda vznikla právě v důsledku znečištění pozemní komunikace. V důsledku úniku provozních kapalin může dojít nejen ke znečištění komunikace, ale i k jejímu poškození. Jeden předpoklad automaticky nevylučuje druhý. Škodou je třeba rozumět náklady, vynaložené na odstranění poškození komunikace znečištěním. K odstranění znečištění motorovým olejem bylo třeba zvláštní vybavení a odborné znalosti, které každý řidič nemá, mít nemusí a ani nemůže. Je třeba vycházet z posuzování pojmu škoda, tak jak je definován občanským zákoníkem. S poukazem na § 157 odst. 2 o. s. ř. dále namítala, že soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí jasně nevyložil, jakými úvahami se řídil, proč věc posoudil po právní stránce tak, jak učinil, a odůvodnění jeho rozsudku není přesvědčivé. Navíc se nijak nevypořádal s právní argumentací žalobkyně. Zdůraznila, že je třeba zohlednit zásadní rozdíl mezi provedením pouhého úklidu komunikace, znečištěné například blátem odpadávajícím z vozidla či jeho kol, které lze jednoduše odstranit, a mezi odstraněním znečištění motorovými kapalinami, k čemuž je třeba zvláštního vybavení a znalostí. Odkázala na vyjádření [právnická osoba], s. r. o. ze dne [datum], podle níž asfaltové pojivo, používané do asfaltových směsí, je citlivé na pohonné hmoty či ropné látky a při kontaktu s těmito kapalinami je rozpouštěno, což vede k degradaci a následnému poškození krytu vozovek. Odkázala i na rozhodnutí Nejvyššího soudu Slovenské republiky, sp. zn. 1 Cz 42/71, či rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 3485/2016. Navíc závěr soudu prvního stupně je v rozporu se smyslem a účelem právní úpravy pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Zdůraznila i to, že provozovatel či řidič sám nemusí vůbec nic zanedbat či zavinit, vozidlo může být pravidelně servisované a podrobované kontrolám, při řízení nemusí dojít k žádnému porušení dopravních či jiných předpisů a za vozidlo může být řádně a včas placeno tzv. povinné ručení. Přesto může dojít k technické závadě a úniku kapalin, odpovědný by měl být podle soudu výlučně provozovatel. Taková situace se však může přihodit komukoliv a povinnost k náhradě nákladů může být pro provozovatele i likvidační za situace, kdy mu nelze přičítat žádnou vinu.

7. K odvolání žalobkyně se vyjádřila žalovaná s návrhem na potvrzení napadeného rozsudku. Uvedla, že předmětem sporu je nyní pouze právní posouzení zjištěného skutkového stavu. S odkazem na zákonnou úpravu zdůraznila, že původce znečištění pozemní komunikace je toto znečištění povinen bez průtahů odstranit, neučiní-li tak, je povinen hradit vlastníkovi či správci náklady na odstranění znečištění. Naproti tomu u poškození pozemní komunikace má škůdce povinnost uhradit náklady spojené s odstraněním poškození. Jde tak o dvě odlišné hypotézy, vyjádřené v § 28 odst. 1, 2 zákona o pozemních komunikacích. Pod pojmem znečištění pozemní komunikace se pak rozumí dočasná změna vlastností jejího povrchu, aniž by došlo k trvalému poškození některé z konstrukčních vrstev pozemní komunikace. Není rozhodné, jak je znečištění způsobeno. Naproti tomu poškození pozemní komunikace spočívá v tom, že škodnou událostí dojde k zásahu do některé z konstrukčních vrstev. V dané věci byly vyčištěním práce na odstranění následků zdárně ukončeny a nebyly prováděny žádné práce stavebního charakteru, šlo pouze o čištění v pravém slova smyslu dle § 28 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích. Zdůraznila i to, že rozsah pojištění je taxativně vymezen § 6 zákona č. 168/1999 Sb., písmeno b) včetně toho, že pro případ plnění se musí jednat o škodu vzniklou poškozením či zničením věci a dále se musí jednat o škodu způsobenou třetí osobě. Trvala na tom, že pojistná ochrana se na uplatněný nárok nevztahuje. Poukázala i na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 4112/2017, podle něhož pojištění odpovědnosti za škodu z provozu vozidla není neomezené a nehradí se z něj veškeré újmy, ale pouze ty taxativně vymezené § 6 odst. 2 výše uvedeného zákona.

8. Při jednání odvolacího soudu žalobkyně zdůraznila, že škoda je představována náklady na odstranění znečištění.

9. Žalovaná uvedla, že provedené úkony lze podřadit pod pojem čištění, neboť se nezasahovalo do struktury komunikace, je proto třeba postupovat dle § 28 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích. Navíc dochází-li k úniku kapaliny, standardně se používá absorbent.

10. Odvolací soud postupem dle § 213 odst. 4 o. s. ř. dokazování doplnil.

11. Ze znaleckého posudku [číslo] ze dne [datum], vypracovaného Ing. [jméno] [příjmení], znalcem z oboru ekonomika, ekonomická odvětví různá, specializace tvorba a uplatňování cen a rozpočtování ve stavebnictví, vzal za prokázané, že popis činnosti při provádění likvidace škod po nehodách a haváriích dle sdělení [právnická osoba] byl následující: po nahlášení ekologické havárie byl výjezd na místo dopravní nehody, proběhla příprava a rozmístění dopravního značení včetně zajištění pracoviště či řízení provozu, zjištění rozsahu havárie, zaměření místa ekologické havárie technikem a provedení fotodokumentace, zapojení strojů a techniky, sanační postřik komunikace zasažené provozními kapalinami, tlakové čištění zasaženého místa horkou vodou pod tlakem do 300 barů, odsávání zaolejované vody průmyslovými vysavači, přečerpávání zaolejované vody do benkalorů, vizuální kontrola provedené tlakové sanace, provedení fotodokumentace z průběhu a po tlakové sanaci, úklid sprejů a techniky, demontáž dopravního značení a odvoz zaolejované vody k likvidaci.

12. Z vyjádření [právnická osoba] s. r. o. ze dne [datum] k působení vlivu úkapů ropných látek na hutněné asfaltové vrstvy vzal odvolací soud za prokázané, že asfaltové pojivo, používané do asfaltových směsí, je citlivé na pohonné hmoty či ropné látky, a při kontaktu s těmito kapalinami je rozpouštěno, což vede k degradaci a následnému poškození krytu vozovek. Zároveň ropné látky na povrchu vozovek vytvářejí film, který snižuje protismykové vlastnosti vozidel. Proto je nutné dbát na řádné odstranění vyteklých paliv a dalších nebezpečných látek.

13. Po uvedeném doplnění dokazování odvolací soud postupem dle § 212, § 212a o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek dle odvolání žalobkyně v plném rozsahu, a dospěl k závěru, že odvolací námitky nejsou důvodné.

14. Podle § 6 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla platí, že nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému

a) způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením,

b) účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví zraněného zvířete a způsobenou škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci, jakož i škodu vzniklou odcizením věci, pozbyla-li fyzická osoba schopnost ji opatrovat,

c) ušlý zisk,

d) účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením při uplatňování nároků podle písmen a) až c); v souvislosti se škodou podle písmene b) nebo c) však jen v případě marného uplynutí lhůty podle § 9 odst. 3 nebo neoprávněného odmítnutí anebo neoprávněného krácení pojistného plnění pojistitelem,

pokud poškozený svůj nárok uplatnil a prokázal a pokud ke škodné události, ze které tato újma vznikla a kterou je pojištěný povinen nahradit, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti, s výjimkou doby jeho přerušení.

15. Odvolací soud po doplnění dokazování a přezkoumání závěrů soudu prvního stupně dospěl k týmž závěrům jako on. V dané věci je třeba důsledně vycházet z úpravy, provedené zákonem, konkrétně shora citovaným § 6 zákona č. 168/1999 Sb., z něhož vyplývá, že pojistnou událostí není samotný úklid, ať již je prováděn jakýmkoli způsobem a v jakékoliv ceně. Žalobkyně v odvolání poukazovala na definici škody a její náhrady dle občanského zákoníku. Odvolací soud se žalobkyní souhlasí potud, že pojem škoda dle tohoto pravního předpisu představuje jakoukoli ztrátu na majetku, nemusí se jednat pouze o škodu skutečnou (výše, o kterou se hodnota majetku snížila), ale i o ušlý zisk (výše, o kterou se hodnota majetku nezvýšila, ačkoli měla). Nový občanský zákoník upřednostňuje náhradu škody uvedením do předešlého stavu. V dané věci se však žalobkyně domáhá nikoli náhrady škody dle občanského zákoníku, ale pojistného plnění v rozsahu náhrady škody dle zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, který v uvedeném ustanovení taxativně vyjmenovává podmínky, za jakých má pojištěný právo, aby za něj pojistitel plnil. Z uvedeného výčtu je zřejmé, že pojištění se na úklid komunikace (nepoškozené) nevztahuje.

16. Podle § 28 odst. 1 zák. č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích platí, že při znečištění dálnice, silnice nebo místní komunikace, které způsobí nebo může způsobit závady ve sjízdnosti nebo schůdnosti, musí ten, kdo znečištění způsobil, je bez průtahů odstranit a uvést tuto pozemní komunikaci do původního stavu; nestane-li se tak, je povinen uhradit vlastníkovi této pozemní komunikace nebo správci, je-li výkon správy pozemní komunikace zajišťován prostřednictvím správce, náklady spojené s odstraněním znečištění a s uvedením pozemní komunikace do původního stavu. Tím nejsou dotčeny zvláštní předpisy upravující nakládání s nebezpečnými věcmi.

17. Z uvedeného je zřejmé, že ve smyslu § 28 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb. je povinností hradit náklady na odstranění nečistot z komunikace toho, kdo ji znečistil. Soud prvního stupně správně uzavřel, že ve smyslu § 6 zákona č. 168/1999 Sb. tato povinnost náhrady ze zákona na pojišťovnu nepřechází. Odvolací soud s touto úvahou soudu prvního stupně souhlasí a z toho důvodu nemůže být žalobkyně v řízení úspěšná.

18. Odvolací soud proto napadený rozsudek soudu prvního stupně jako celek dle § 219a o. s. ř. potvrdil.

19. K poukazu žalobkyně na rozhodnutí Nejvyššího soudu SR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 1 Cz 42/71, zabývajícího se okolnostmi, majícími původ v provozu motorového vozidla, odvolací soud uvádí, že v dané věci není pochyb, že prasknutí přívodní hadice katalyzátoru a následný únik oleje na komunikaci má původ v provozu dopravního prostředku, rozhodné je však to, že v důsledku toho vzniklá škoda nezbytným úklidem nepoškozené komunikace není kryta pojištěním, protože nejde ani o škodu na zdraví a ani o škodu vzniklou poškozením, zničením či ztrátou věci. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 3485/2016, upravuje objektivní odpovědnost provozovatele za škodu, způsobenou zvláštní povahou provozu motorového vozidla. Odvolací soud pouze znovu opakuje, že v dané věci jde o vztah založený pojištěním, kdy je zákonem jasně definováno, kdy má pojištěný právo, aby za něj vzniklou škodu hradil pojistitel, a úklid znečištěné komunikace mezi ně dle zákonem taxativně stanoveného výčtu nepatří. Odvolací soud v tomto smyslu výslovně odkazuje i na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 4112/2017, vyjádřené v bodu 11 odůvodnění, podle nichž pojistné plnění poskytované z pojištění odpovědnosti z provozu vozidla není neomezené a nehradí se z něj veškeré újmy, které poškozenému v důsledku škodní události vznikly, ale pouze nároky, taxativně vypočtené v § 6 odst. 2 tohoto zákona.

20. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 téhož zákona, neboť žalovaná měla plný úspěch i v odvolacím řízení. Její náklady jsou tvořeny částkami [částka] ve smyslu § 151 odst. 3 ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. po [částka] za každý ze dvou provedených úkonů, jimiž je sepis vyjádření k odvolání žalobkyně ze dne [datum] a účast na jednání odvolacího soudu dne [datum]. Tuto částku odvolací soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované v třídenní zákonné lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř.