o zaplacení částky [částka], k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 33 C 14/2021-63,

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem zamítl žalobu na zaplacení částky [částka] (výrok I), výrokem II rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky a uložil žalobkyni z tohoto titulu zaplatit žalované částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám její právní zástupkyně.

2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala předmětné částky jako náhrady škody. Uvedla, že je developerem projektu„ Bytové domy [ulice]“ a na vlastních pozemcích parc. [číslo] v k. ú. [část obce], obec Praha (dále jen pozemky žalobkyně) měla záměr realizovat stavby. Žalovaná je vlastníkem parc. [číslo] v témže katastrálním území (dále jen pozemky žalované). Žalovaná podala odvolání proti rozhodnutí Úřadu městské části [obec a číslo] o umístění stavby ze dne [datum], č. j. MCP 6107318/2019 (dále jen rozhodnutí o umístění stavby). Magistrát hlavního města Prahy odvolání žalované zamítl rozhodnutím ze dne 6. 5. 2020, č. j. MHMP 370065 (dále jen rozhodnutí o odvolání). Proti tomuto rozhodnutí podala žalovaná k Městskému soudu v Praze správní žalobu, podle žalobkyně ani odvoláním do rozhodnutí o umístění stavby ani správní žalobou nesledovala oprávněný zájem, nýbrž se snažila přimět žalobkyni, aby od ní odkoupila za nepřiměřeně vysokou cenu její pozemky. V důsledku podání těchto opravných prostředků došlo na straně žalobkyně ke vzniku škody, spočívající v uhrazených nákladech na další financování developerského projektu žalobkyně a souvisejících nákladech uhrazených právních služeb. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Uvedla, že jako účastník územního řízení měla právo využít opravných prostředků. Hájila pouze své zájmy dotčené zamýšlenou stavbou včetně poukazu na porušení právních předpisů a veřejných zájmů. Nesouhlasila ani s tím, že by na straně žalobkyně vznikla škoda.

3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vzal za prokázané vlastnictví pozemků oběma účastníky včetně toho, že jsou od sebe odděleny komunikací pozemku parc. [číslo] v témže katastrálním území.

4. Z územního rozhodnutí stavebního úřadu Úřadu městské části [obec a číslo] ze dne [datum], č. j. MCP6 107318/2019, zjistil, že bylo rozhodnuto o umístění stavby developerského projektu žalobkyně„ Bytové domy [ulice]“, rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum] O odvolání žalované Magistrát hlavního města Prahy dne [datum] pod č. j. MHMP 370065/2020 rozhodl zamítavě. Žalovaná se správní žalobou ze dne [datum] domáhá zrušení rozhodnutí o odvolání. Městský soud v Praze usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 9A 75/2020-79, nepřiznal správní žalobě odkladný účinek.

5. Žalobkyně žalovanou dne [datum] vyzvala k zaplacení žalované částky, když předtím dne [datum] žalovaná učinila žalobkyni nabídku k prodeji svých pozemků za [částka]. Žalovaná úhradu žalované částky odmítla.

6. Soud prvního stupně další důkazy, směřující k prokázání výše tvrzené škody neprováděl, neboť dospěl k závěru, že žaloba nemůže být úspěšná. Další z provedených důkazů nehodnotil (vyjádření žalobkyně ke správní žalobě žalované či telefonický hovor mezi zástupci účastníků). Neprovedl důkaz znaleckým posudkem k ohodnocení tržní ceny pozemků žalované. Skutkově uzavřel, že rozhodnutím o umístění stavby bylo rozhodnuto o umístění developerského projektu žalobkyně„ Bytové domy [ulice]“, proti tomuto rozhodnutí podala žalovaná neúspěšné odvolání a nyní se proti rozhodnutí o odvolání brání správní žalobou, které soud nepřiznal odkladný účinek.

7. Právně postupoval dle § 2909 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.) a seznal, že žalovaná využila v rámci správního řízení práva podat odvolání a dále i podat správní žalobu. Žalobkyni nabídla pozemky k odkupu za [částka]. Soud se proto zabýval tím, zda je takové jednání možno považovat za rozporné s dobrými mravy.

8. Shrnul, že žádné z těchto jednání samo o sobě nelze hodnotit jako v rozporu s dobrými mravy, neboť ani využití opravných prostředků ani otevřenou nabídku na odkup za nemravnou považovat nelze. [příjmení] bylo možno toto jednání takto posoudit, bylo by třeba z jejich vzájemné souvislosti dovodit novou kvalitu, která by dosáhla úrovně odporující dobrým mravům. V dané věci však k tomuto závěru dospět nelze. Obsah odvolání žalované není nijak excesivní ani nevybočoval z běžné argumentace účastníka řízení, brojícího proti bytové výstavbě na pozemku, jež je plánovaná na pozemku oddělující komunikaci. Námitkami žalované se stavební úřad včetně odvolacího orgánu věcně zabýval a nelze tak mít za šikanózní, když žalovaná kromě poukazu na porušení veřejného zájmu a právních předpisů brojila proti umístění stavby z důvodu přímého ohrožení vlastních pozemků. Navíc podané správní žalobě nebyl přiznán odkladný účinek a žalobkyni z tohoto titulu nemohla ani žádná škoda vzniknout, neboť rozhodnutí o umístění stavby je pravomocné a nebylo podáním správní žaloby dotčeno. K návrhu na odkup pozemků uvedl, že nemá za prokázané, že nabídka byla datována dnem [datum] po právní moci rozhodnutí o umístění stavby a rovněž po rozhodnutí Městského soudu v Praze o nepřiznání odkladného účinku žalobě. Ani tato časová souslednost nesvědčí pro tvrzení žalobkyně a úmyslu jednat pouze s cílem žalobkyni poškodit. V době podání nabídky žalované totiž žalobkyni nic nebránilo jednat dle pravomocného rozhodnutí o umístění stavby. Nebyl shledán ze strany žalované ani žádný nepřiměřený nátlak, z něhož by soud mohl dovodit rozpor s dobrými mravy, o tom nesvědčí ani obsah přepisu zvukového záznamu, jenž dle soudu není možno s ohledem na formu považovat za způsobilý důkaz k prokázání, že se hovor tohoto obsahu udál. Datace telefonického hovoru je po právní moci rozhodnutí o umístění stavby.

9. Soud prvního stupně proto uzavřel, že nebyly zjištěny takové okolnosti, na základě nichž by mohlo být uzavřeno, že žalovaná postupovala v rozporu s dobrými mravy. Proto žalobu zamítl.

10. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) dle procesního úspěchu žalované v řízení. Žalované náleží plná náhrada nákladů řízení, spočívající v odměně právního zastoupení za čtyři úkony právní služby po [částka] za přípravu a převzetí zastoupení, písemné vyjádření ve věci ze dne [datum] a dvakrát účast na ústních jednáních soudu ve dnech 8. 4. a [datum] včetně čtyř režijních paušálů po [částka], náhrady 21 % DPH, v celkové výši [částka]. Tuto náhradu uložil žalobkyni zaplatit žalované v třídenní lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. a k rukám její právní zástupkyně ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř.

11. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání žalobkyně s návrhem na jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Poukázala na to, že žalovaná žalobkyni svým jednáním úmyslně způsobila škodu. Bezdůvodně uplatnila opravné prostředky proti kladnému rozhodnutí o stavebním záměru žalobkyně, a to aniž by hájila jakékoli vlastní zájmy, ale pouze za účelem poškození a vytvoření nátlaku na žalobkyni. Ta byla nucena refinancovat svůj stavební projekt, a tím došlo k navýšení nákladů. Tyto prostředky by žalobkyně nemusela vynaložit, kdyby žalovaná nepodnikala škodní jednání. Navíc po tomto škodním jednání žalobkyni nabídla k prodeji své nepoužitelné pozemky v blízkosti projektu žalobkyně za trojnásobek jejich tržní ceny. Nesouhlasila s tím, že soud prvního stupně toto jednání neshledal jako rozporné s dobrými mravy. Žalované neupírá zákonné právo na uplatnění opravných prostředků v rámci správního řízení či správního soudnictví, takové opravné prostředky však nesmí sledovat jediný cíl, jímž je poškození zájmu žalobkyně. Žalovaná neuplatnila obranu žádného svého subjektivního práva. Uvedené potvrzuje jak rozhodnutí odvolacího orgánu, tak i to, že soud správní žalobě nepřiznal odkladný účinek. Ze shromážděných důkazů jednoznačně vyplývá, že opravné prostředky uplatnila pouze za účelem poškození žalobkyně a vytvoření nátlaku na ni. Jednala tak šikanózně a v rozporu s dobrými mravy, poukázala na judikaturu Nejvyššího soudu, například rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 306/2016 či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 22 Cdo 1567/2004. Odkázala i na § 8 o. z. Potvrzením rozsudku by došlo ke zlegalizování jednání, které žalovaná učinila, a nesloužilo k ochraně jejích oprávněných zájmů. Zdůraznila i to, že z logiky věci ten, kdo zjevně zneužívá výkon subjektivního práva, na první pohled toto právo jen vykonává a nikoli zneužívá, v tomto smyslu odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 22 Cdo 895/2020. Ke správní žalobě uvedla, že účelem jejího podání nebylo hájení vlastních zájmů, ale domoci se přiznání odkladného účinku. Později svoje odvolání doplnila a znovu poukázala na judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně rozsudky ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 21 Cdo 895/2001, a nález Ústavního soudu ze dne [datum], č. j. IV. ÚS 3542/20-1. Poukázala i na základní práva svobody, jakož i právo na ochranu majetku ve smyslu čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Podle žalobkyně vykonává-li někdo subjektivní právo v rozporu s jeho účelem, tedy vykonáváním sleduje jiný než zákonem předvídaný účel, je takové jednání zneužitím práva, a proto mu nelze poskytnout právní ochranu. Šikanózní výkon práva je takové zneužití práva, sledující výlučně poškození jiného. Žalovaná nejen zneužila svá práva, ale vykonávala je právě šikanózním způsobem. Později doplnila, že žalobkyně nárok pečlivě vážila a konfrontovala jej s judikaturou a komentářovou literaturou. V tomto smyslu poukázala zejména na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 3419/2014. Podle žalobkyně obrana žalované neobstojí, neboť je v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Při jednání odvolacího soudu žalobkyně zdůraznila, že developerský projekt původně chtěla realizovat i žalovaná. Projekt žalobkyně žalovaná torpédovala, nedůvodně proti němu brojila, nehájila žádný svůj záměr, jí namítané odslunění je pouze údajné. Podání správní žaloby nemá vliv na právní moc, je zde však právní nejistota. Poukázala i na návaznost mezi rozhodováními městské části, Magistrátu hlavního města Prahy a soudu, teprve poté učinila žalovaná nabídku na odkup. S délkou sporu narůstá na straně žalobkyně ochota k dohodě. Žalovanou nabízená cena je ve výši trojnásobku tržní hodnoty pozemků. Soudu prvního stupně vytýkala, že nebyl řádně obeznámen s judikaturou. Shrnula, že žalovaná jej chtěla dostat pod tlak a obohatit se. K odkupu nedošlo, protože nedošlo k dohodě o ceně. Žalovaná se před územním řízením neúčastnila místních ohledání. Odvolání podávala poslední den lhůty.

12. Žalovaná při jednání odvolacího soudu uvedla, že odvolání podala jako účastník řízení, šlo o odvolání standardní, rozhodnutí vytýkala překročení limitu územního plánu, chtěla redukci, se žalobkyní nejednala. Žaloba je postavena na nesprávnosti a nezákonnosti rozhodnutí magistrátu. V řízení nebyl proveden žádný důkaz, svědčící pro zavrženíhodné chování žalované. K poukazu žalobkyně na vyvíjení nátlaku na nevýhodný prodej uvedla, že je nesmyslný, žalobkyně sama kontaktovala JUDr. [příjmení], tehdy bylo rozhodnuto i o odkladném účinku. JUDr. [příjmení] nechala zaslat písemnou nabídku a využila ji k podání žaloby.

13. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v plném rozsahu dle odvolání žalobkyně, postupem dle § 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání nelze vyhovět.

14. Odvolací soud se po přezkoumání závěrů soudu prvního stupně, které jej vedly k zamítavému rozsudku, s těmito závěry ztotožňuje. Jak správně uvedl soud prvního stupně, v postupu žalované zásadně nelze spatřovat rozpor s dobrými mravy za situace, kdy nejprve podala standardní odvolání proti rozhodnutí ve správním řízení, a poté, co v něm neuspěla, podala proti rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy správní žalobu. Nebyl-li prokázán základ nároku, bylo nadbytečné doplňovat dokazování o důkazy, navrhované žalobkyní k prokázání výše škody. Odvolací soud v tomto směru odkazuje i na judikaturu citovanou žalobkyní. Z té vyplývá, že i výkon práva může být za splnění určitých podmínek rozporný s dobrými mravy, v dané věci však žádný výkon práva v rozporu s dobrými mravy na straně žalované zjištěn nebyl. Počínání si v rozporu s dobrými mravy nelze bez dalšího spatřovat v podání opravných prostředků, byť podaných v poslední den odvolací lhůty (což je běžnou advokátskou praxí), stejně jako tomu je v případě podání správní žaloby proti nevyhovujícímu rozhodnutí ve správním řízení. Žalobkyně neprokázala, že by žalovaná svým jednáním sledovala pouze jediný cíl, jímž by bylo poškození zájmů žalobkyně. Obdobné lze vztáhnout i k tomu, že v průběhu řízení (konkrétně při podání správní žaloby a zamítnutí návrhu žalované na vyslovení odkladu vykonatelnosti pravomocného rozhodnutí ve správním řízení) žalovaná pozemky žalobkyni nabídla k odkupu za [částka], dle žalobkyně za cenu ve výši trojnásobku skutečné hodnoty. Dle judikatury k popsané problematice by se žalovaná strana musela dopustit jednání excesivního, například vyhrožování apod., tedy jednání, které v dané věci nebylo zjištěno a ze strany žalobkyně ani tvrzeno. Rozpor s dobrými mravy, který navíc musí dosahovat intenzity, aby bylo jej možno takto charakterizovat, odvolací soud nespatřuje ani v okolnosti, že v minulosti žalovaná realizovala svůj developerský projekt a následně měla v úmyslu sama odkoupit pozemky žalobkyně. K obecnému poukazu žalobkyně na to, že s přibývající délkou sporu je spojena vyšší vůle účastníků sporu po dohodě, odvolací soud uvádí, že tomu lze patrně přisvědčit, ani z této okolnosti však nelze, opět bez konkrétních skutkových okolností, učinit závěr o rozporu s dobrými mravy v postupu na straně žalované.

15. Odvolací soud z uvedených důvodů rozsudek soudu prvního stupně postupem dle § 219 o. s. ř. jako celek jako správný potvrdil včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky.

16. K námitkám žalobkyně odvolací soud uvádí:

17. Okolnost, že se soud v odůvodnění svého rozhodnutí nezabýval judikaturou, a to ani tou uváděnou žalobkyní, automaticky neznamená nesprávnost jeho postupu za situace, kdy rozhodoval v souladu s judikaturou.

18. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 306/2016, podle jehož právní věty platí, že„ aplikace § 424 obč. zák. nevyžaduje porušení právní povinnosti, zahrnuje případy oprávněného výkonu práva, který záměrně poškozuje jiného, nedosahuje intenzity protiprávnosti, ale je v rozporu s dobrými mravy. Pokud škůdce vykonává své právo způsobem poškozujícím jiného a vede k nepřiměřeným důsledkům, jde o tzv. šikanozní výkon práva. Úmyslné jednání proti dobrým mravům, jež má za následek vznik škody, je předpokladem odpovědnosti za škodu podle § 424 obč. zák.“, vychází z premisy, že žalovaný podal proti žalobci zcela bezúspěšnou žalobu, založenou na očividně nepravdivých tvrzeních, čehož si byl vzhledem k okolnostem vědom, a je zřejmé, že tím sledoval jiný cíl, než hájení svých práv. Způsob, jakým vůči žalobci bezohledně postupoval, byl způsobilý poškodit zájmy žalobce a pokud jednal úmyslně, pak znaky jednání proti dobrým mravům ve smyslu § 424 obč. zák. byly naplněny. Žádné takové konkrétní nepravdivé skutečnosti, na nichž měla žalovaná založit své opravné prostředky, však žalobkyně neuváděla, protože se opakovaně vždy omezila na konstatování, že„ žalovaná bezdůvodně uplatnila opravné prostředky proti kladnému rozhodnutí o stavebním záměru žalobkyně, a to aniž by hájila jakékoli vlastní zájmy, ale pouze za účelem poškození a vytvoření nátlaku na žalobkyni“ bez jakékoli bližší specifikace či upřesnění.

19. Další ze žalobkyní citovaných rozhodnutí je rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 22 Cdo 1567/2004, jímž tento soud definoval pojem šikany. Žalobkyně v předmětném řízení neuvedla nic konkrétního, z čehož by bylo lze dovodit šikanózní výkon práva, obecné shora uvedené konstatování jím být pro nekonkrétnost a bezobsažnost tvrzení být ani nemůže.

20. Podle právní věty usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 22 Cdo 895/2020, platí, že„ zákaz zneužití práva podle o. z. je institutem ztělesňujícím korigující funkci principu poctivosti. Slouží k tomu, aby pomocí něj byla odepřena právní ochrana takovému výkonu práva, který sice formálně odpovídá zákonu či obsahu existujícího právního vztahu, avšak jenž je vzhledem k okolnostem případu nepřijatelný“. Odvolací soud se s tímto závěrem ztotožňuje. Za situace, kdy žalobkyně žádné konkrétní okolnosti, z nichž by bylo možno dovodit, že žalovaná právo nevykonává, ale jen zneužívá, ani z tohoto rozhodnutí nelze dovodit pro žalobkyni příznivější závěr. Obdobné platí i pro rozsudek téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 21 Cdo 895/2001, který se rovněž zabývá institutem zneužití práva, ale i nález Ústavního soudu ze dne [datum], č. j. IV ÚS 3542/20-1, rovněž řešící obdobnou problematiku. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 3419/2014, se může výkonu práva v rozporu s dobrými mravy dopustit i právnická osoba.

21. Odvolací soud tak shrnuje, že žalobkyně je obeznámená s judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu k otázce zneužití práva, v řízení ze strany žalované však nebylo zjištěno žádné takové konkrétní jednání, pod tento institut podřaditelné.

22. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a plného úspěchu žalované v řízení. Žalované zastoupené advokátem vznikly náklady spojené s právním zastoupením za dva úkony právní služby po [částka] (§ 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) za sepis vyjádření k podanému odvolání dne [datum] a účast na jednání odvolacího soudu dne [datum], spolu se dvěma paušálními náhradami hotových výdajů dle § 13 odst. 4 uvedené vyhlášky po [částka] a náhradou 21 % DPH ve výši [částka], celkem [částka]. Tuto částku odvolací soud uložil žalobkyni zaplatit žalované v zákonné lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).