o zaplacení 59 500 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 59 500 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a na náhradu nákladů řízení 77 789,30 Kč (výrok II.).

2. Žalobkyně se jako pronajímatelka domáhala zaplacení nájemného za červen 2020 ve výši 3 500 Kč a za období od července do října 2020 po 7 000 Kč podle smlouvy o nájmu pokoje nacházejícího se v bytě číslo [číslo] na adrese [adresa] (dále jen pokoj), uzavřené dne 27. 1. 2020, a 28 000 Kč jako úhrady za užívání tohoto pokoje po skončení nájmu v období od listopadu 2020 do února 2021. Žalovaná namítala neplatnost smlouvy pro nemožnost plnění, případně její zdánlivost z důvodu absence nepochybně projevené vůle. Prosazovala, že nelze platně pronajmout pouze jeden pokoj v bytě užívaném dalšími nájemníky a zároveň tvrdila, že nájemné bylo zaplaceno v hotovosti. Jako procesní obranu žalovaná započetla řadu pohledávek vůči žalobkyni vzniklých z různých právních důvodů, a poté nárok omezila a výslovně uvedla, že uplatňuje pouze nárok ze slevy z nájmu 30 % z důvodu nefunkčního topení ve výši 5 000 Kč za 4 měsíce, prominutí nájemného v hlavní topné sezóně za měsíce leden a únor 2021, tedy 10 000 Kč a zaplacení smluvní pokuty podle zákona č. 67/2013 Sb., o službách za nevystavení rozpisu paušálních měsíčních plateb s vyčíslením jednotlivých položek za zúčtovatelné služby ve výši 50 Kč denně od 1. 2. 2020 do 8. 4. 2023.

3. Součástí spisu byla i žaloba na určení neplatnosti nájemní smlouvy ze dne 27. 1. 2020, řízení bylo v této části usnesením ze dne 30. 11. 2023 zastaveno.

4. Soud prvního stupně dovodil s odkazem na čl. 24 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis) příslušnost českých soudů k rozhodnutí a s odkazem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) konstatoval, že na věc bude aplikovat české hmotné právo.

5. Poté na základě skutkových zjištění popsaných v odstavcích 6 až 26 rozsudku dospěl k závěru, že se žalobkyně jako pronajímatelka smlouvou z 27. 1. 2020, označenou jako nájemní, zavázala přenechat žalované k užívání pokoj na dobu určitou od 1. 2. 2020 do 31. 1. 2021[Anonymizováno]za 7 000 Kč měsíčně splatných ke každému 25. dni kalendářního měsíce předcházejícího měsíci, za nějž se platí na účet uvedený ve smlouvě. Ve smlouvě je také uvedeno, že žalobkyně bude z této částky platit zálohy za plnění spojená s užíváním bytu. Žalobkyně si byt prohlédla a při podpisu smlouvy uhradila kauci 7 000 Kč. Žalovaná nehradila nájemné řádně a včas, a i po výpovědi z nájmu z 12. 10. 2020 pokoj a společné části bytu užívala až do 28. 2. 2021, čímž jí vznikl dluh, na který ani přes opakované výzvy žalobkyně ničeho nezaplatila. .

6. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud prvního stupně podle §§ 2201, 2235, 2246, 2291, 2292 a 2295, 1968 a 1970 zák. č. 89/2012, občanský zákoník (o. z.) a s odkazem i na judikaturu Nejvyššího soudu uzavřel, že strany sporu platně uzavřely smlouvu o nájmu bytu na dobu určitou do 31. ledna 2021, kterou žalobkyně přenechala žalované k užívání pokoj spolu se společnými částmi bytu za nájemné 7 000 Kč měsíčně splatné vždy do 25. dne předcházejícího měsíce. Žalovaná nepochybně věděla, kterou část bytu bude užívat sama a kterou společně s nájemnicemi ostatních pokojů v bytě a toto spoluužívání společných částí bytu nečinilo poskytované plnění nemožným. Protože žalovaná byt obývala i po ukončení nájemního vztahu výpovědí, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení náhrady za toto období ve stejné výši. Nefunkčnost topení, ani existence žádosti o rozpis paušálních plateb nebyla v řízení prokázána, jiné námitky započtení žalovaná neuplatňovala a s ohledem potřeby složitého dokazování by takové námitky ani nebyly přípustné. S tímto odůvodněním soud prvního stupně žalobě vyhověl a žalobkyni podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (o. s. ř.) v souladu se zásadou úspěchu ve věci přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve specifikaci odstavců 44 a 45.

7. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, které opakovaně doplňovala řadou dalších podání dílem zcela nesrozumitelných dílem na samé hranici srozumitelnosti, ze kterých bylo možno dovodit, že žalovaná s napadeným rozhodnutím nesouhlasí a vytýká mu „všechny odvolací důvody“, zejména že odůvodnění jeho rozhodnutí „postrádá větší sebevědomí ve prospěch apolitzmu a apopulizmu“, a dále, že se soud prvního stupně nevypořádal se všemi jejími námitkami a podáními, nevyhodnotil správně provedené důkazy, neaplikoval relevantní právní předpisy striktně v souladu s dobrými mravy, neurážeje krutě a bezohledně její „nikoliv jen obyčejné lidské cítění natož právnické“, jednal xenofobně a diskriminoval ji kvůli jejímu [stát] původu. Mezi nesouvisejícími obecnými formulacemi jako „no pain no gain“, „Tvůrčí přetlak, co znamená vážené duchovní ctnosti, není než zmar a mámení zbytnělé ješitnosti.“, „v mé osobě byla potupena celá justice, vytrhnout kořen zla, tělesně jsem trpěl, v ústech jsem měl pachuť beznaděje a smrti, ale toto utrpení je bezvýznamné v souvislosti s pohanou, kterou utrpěla funkce soudce“, „[jméno FO], Češka, je hezká provdaná houslistka s dětmi, minimálně o sedm let méně moudřejší“, „soudci musí změny v soudním přezkumu, politice trestů nebo ochraně lidských práv brát jako pozitivní výzvu“, „hladovějící se syndromem vařené žáby“, žalovaná zahrnula soud informacemi o svém tvrzeném napadení „no gain [jméno FO]“ a konstatovala, že na projednání její věci a věci ostatních nájemnic spatřuje i z pohledu nastolení právní jistoty pro futuro veřejný zájem. Žalovaná ve většině svých podání opakovaně připomínala, že je „zvlášť zranitelná oběť“, byla znásilněna [jméno FO], napadl ji pan [jméno FO], neznásilnil, ale vyhrožoval hospitalizací, její zdravotní stav je „každým dnem krácení novelizované přípravy ústní AZ bolestivější“. K tomu doplňovala obsáhlé pasáže jako pasáž o sekundární viktimizaci oběti a požadovala, aby žalobkyni bylo uloženo k tvrzení žalované o její zvláštní zranitelnosti předložit důkaz – ve spise označené videozáznamy. Ze skutečnosti, že společné části bytu byly pronajaty více nájemcům, žalovaná dovozovala zdánlivost a neplatnost smlouvy, kterou označovala jako letter of intent, a soudu prvního stupně vytýkala, že jí o této zdánlivosti a neplatnosti v rámci soudního řízení nepoučil. Tvrdila, že nikdy neuznala dlužnou částku, neboť dluh uhradila v hotovosti a při hotovostních platbách „pojem „podstata uznání“ vykládala funkčním způsobem. Akcentovala, že požadovala rozpis energií, a protože jí nebyl předložen, nebyla jí přiznána dávka hmotné nouze. Sumarizovala, kdy jí byly a nebyly vyplaceny doplatek na bydlení a příspěvek na živobytí, souhlas s nájmem konkrétními osobami, „co odmítla“ (zřejmě žalobkyně). Dále uváděla, že dne 26. 10. 2020 písemně žádala o odstranění závadného stavu sjednáním nápravy. V této žádosti mělo být uvedeno: „oznamuji závady na bytě, spím na zemi, nefunkční postel, nefunkční židle, vlakem ze [stát] mám svou, křiky a dožadování neadekvátní komunikace, nucení k [www] komunikaci, špína, vstupy do mého pokoje, úhrady nájemného od otce ze zápůjček bez doložení potvrzení, opakované vstupy do bytu (neznámí lidé i muži i přespání)“ pokoje v nepřítomnosti (poz. Přeházené věci na stole i na zemi), zástupkyně na bytě týdně jsem co se týče ošacení a hygieny pod životním minimem, od května 2020 jsem odstěhovaná na chodbu, dokládám protokol z osobního jednání s ředitelem [orgán], hrubé, svévolné, úmyslné a opakované porušování práva na zajištění bezpečného domova a přístřeší a TČ porušování domovní svobody, při podpise nájemní smlouvy byla neinformovaná o 4 osobách, majitel upřednostňuje cizinky, dochází k překračování udělené zmocnění ze strany navrhovatelky, neuznávám přiznanou částku nákladů řízení (vyklizovací rozsudek), neuznávám žalovanou částku včetně příslušenství z důvodu, že nájemné jsem uhradila ze zápůjčky otce, žádám zastavení obou soudních řízení.“

8. Žalovaná dále uváděla, že prokázala včasnost a důvodnost kompenzačních námitek z nároků a) nájemce nájmu na dobré slovo, b) zákonné pokuty proti žalovaným nárokům žalobkyně (pro nedoložení „zápočtového listu žalobkyní“. Byla součinná s pronajímatelem a nejednala proti jeho zájmům. Dále mj. uvedla, že je hloupostí žalobkyně, když hmotná nouze žalované je pro ni „zajišťovací prostředek plateb nájemného ale nic bez součinnosti a práce nejde.“ Žalovaná rovněž dovozovala, že měla být v jejím případě uplatněna vyšetřovací zásada.

9. Zároveň namítala, že spis není veden v souladu s v. k. ř. a že nebyly vyřízeny její žádosti a uváděla, že nebude tolerovat „bordel ve spisu, … líbilo by se vám, kdybyste s vašimi frajeři těhotní 5 let a v porodnici by Vám dali jiné dítě?“, že má odvolací soud přihlédnout k videozáznamům pořízeným [orgán] na místě krádeže. Součástí tohoto podání byl soupis důkazů zažurnalizovaných ve spise, jejich shrnutí a obsáhlé shrnutí podání, které učinila před vydáním rozhodnutí soudu prvního stupně. Další obdobné žádosti o administraci spisu obsahovaly i seznamy bodů typu „pro zdravotní a nájemcovu a pohlavní zranitelnost včetně důvodu státního občanství jako slabšího účastníka nájemního vztahu, řízení a žadatele o sociální dávky bez součinnosti žalobkyně pod sankcí zákonné pokuty a procesního neúspěchu ve sporu. Žalovaná také uplatnila právo na náhradu nákladů, včetně ušlého zisku, paušální náhrady za učiněná podání, a nákladů řízení, které jí vznikly v souvislosti s cestováním k soudnímu řízení, kam zahrnula náklady na cestu vlakem včetně nákladů na cestu motorovým vozidlem z [adresa] na nádraží do [adresa] a zpět. Ke svému odvolání žalovaná předložila k důkazu zdravotní záznamy, výpis advokátních koncipientů, fotografie pokoje, fotografie plyšového jelena s nůžkami a odstřiženou cedulkou, výpisky z knihy [název], dotazník pro soudce nařízené první setkání, článek „Ak ste elegantný člověk, nikdy nezveřejňujte týchto 5 vecí na verejnosti podla odborníka na etiketu“, post na [www]. Zároveň na jiném místě žádala o vrácení s předmětem sporu zcela nesouvisejících příloh. Dalšími svými navrženými důkazy chtěla žalobkyně prokázat svůj statut „zvlášť zranitelné oběti“ a návrh na provedení důkazů uplatněných až v odvolacím řízení jako novoty vysvětlovala tím, že jde o „důkaz ke krádeži spisů, jedná se o časové období, kdy mám výpadek paměti pro vážné zdravotní potíže a zranění“ jako zpráva č. 2 o spolupráci žalované s [právnická osoba], stanovisko vedoucího sociálních služeb k stížnosti žalované, e-mail členky [právnická osoba], komunikace s [právnická osoba], webové stránky [www] důkladnost vyšetřování, rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. [spisová značka]. U některých navržených důkazů není zřejmé, co jimi mělo být prokázáno. Navrhovala takto provedení fotografie tančícího páru před hradem nebo kostelem, usnesení o ustanovení zástupce vydané pod č. j. [spisová značka], usnesení o zastavení řízení vydaných pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka] ve věci vedené mezi žalovanou a [jméno FO] a žalovanou a [jméno FO], žádost o vrácení příloh ve věci ochrany osobnosti, usnesení o zastavení řízení o omezení svéprávnosti č. j. [spisová značka] z důvodu nedostatku mezinárodní pravomoci, přípis do spisu [spisová značka], e-mail z 9. 10. 2025 o neuznání omluvy z advokátních zkoušek, potvrzení o přijatém oznámení z 27. 2. 2021, přípis městské části z 19. 8. 2021, žádost o vrácení příloh ze spisu [spisová značka], pozvánku k výkonu advokátní zkoušky z 8. 8. 2025 na 7. 10. 2025, seznam předpisů a materiálů k advokátní zkoušce. Dále navrhla potvrzení o poskytnutí mimořádné dávky, žádost o zaslání potvrzení, potvrzení [orgán] o vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání a o pobírání dávky v hmotné nouzi, jimiž chtěla prokázat, jak se jí žije ve srovnání s tím, jak se jí žilo v bytě žalobkyně. Také požádala o připojení spisu [spisová značka] a [spisová značka], který byl znám předsedovi senátu [tituly před jménem] [jméno FO], a proto měl být zohledněn, a o „lustraci nezastoupené [Jméno žalobkyně], spolupráci paní [jméno FO] s předsedou senátu.“

10. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl „pro již dávno uhrazené nájemné k rukám zástupkyně žalobkyně dle PM.“, letter of intent prohlásil za zdánlivou a absolutně neplatnou smlouvu o nájmu, žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení a České republice 9 720 Kč za „neřádné zastoupení žalované soudem zproštěnými ustanovenými jedno, zda kočkou nebo myší [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO].“ Žalovaná zároveň navrhla, aby odvolací soud v zájmu mravnosti vyloučil veřejnost pro celou dobu řízení a žádala [tituly před jménem] [jméno FO] o sjednání jejího úplného písemného poučení.

11. Soudní spis zároveň obsahoval po vydání rozsudku řadu podání, které se zřejmě k věci ani nevztahovaly, šlo zejména o svojí povahou soukromé vzkazy žalované adresované předsedovi senátu, který věc projednával na prvním stupni. Např. 19. 7. 2025 ve 23:58 hodin napsala mj. „Ahoj [jméno FO], poslechla jsem si zvukový záznam [Anonymizováno], podle mne z něj vyplývá, že jsem byla do Vás zamilovaná. Velmi chci s Vámi spolupracovat na lukrativních klientech, ale víc se na mně vůbec dívat na mně jaká jsem, bez toho, abych Vám k tomu předkládala důkaz. Již nejsme malé děti, vy jste soudce a já budu advokátka. A odpovědnost budeme brát i za své vlastní rodiny a klienty.“ 21.7. 2025 moje zamilovanost do Vás pramení i z … sterilita zasedací místnosti … i váš talár, autorita a jistý režim“, případně, že předseda senátu v rámci soudního řízení (na rozdíl od ostatních soudců projednávajících její věc) „jediný pochopil, že ženu neuspokojí jen rychlost preferovaná panem předsedou [adresa], ale tloušťka, délka od katedry a kvalita obsahu podání.“ V podáních je rovněž uvedeno, že tento předseda senátu není podjatý a navzdory svému nesprávnému postupu postupoval nezávisle, nestranně, odborně a spravedlivě. Podání tohoto osobního charakteru se mísí s obsahem spisu a nelze s jistotou posoudit, co je osobní vzkaz [tituly před jménem] [jméno FO], stesk mu adresovaný, včetně zpráv o průběhu života žalované pro něj a co se vztahuje k průběhu vedeného soudního řízení.

12. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Podané odvolání považovala za účelové a poukazovala na to, že si v průběhu soudního řízení žalovaná ve svých tvrzeních protiřečila. Vyzdvihla, že sama žalovaná, která se od počátku prezentovala jako právnička, která smlouvám rozumí, považovala smlouvu za platnou, neboť v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] uváděla, že jí skončila platnost nájemní smlouvy koncem ledna 2011. Žalovaná od počátku věděla, který pokoj má užívat, a že v bytě budou bydlet další nájemnice, neboť uvedla, že si hledá slušné bydlení jen s dívkami, neboť reagovala na inzerát na nájem pokoje podaný jeho předcházející nájemnicí. Dle smlouvy mělo být nájemné hrazeno bezhotovostně a na počátku tak také bylo hrazeno, a není pravda, že bylo nakonec uhrazeno bezhotovostně. Tvrzení žalované, že jí hotovost na úhradu nájmu každý měsíci poskytovala v hotovosti její matka, je krajně nevěrohodné. Žalovaná nežádala v průběhu nájemního vztahu po žalobkyni slevu na nájemném ani rozpis paušálních plateb ani žalobkyni nedoručila oznámení o opakovaném hrubém zvlášť závažném porušení povinností pronajímatele, zaslala jí pouze prázdný list papíru. Sama pak v e-mailu z 16. 11. 2020 tvrdila, že v obálce bylo oznámení o okamžitém ukončení nájmu. Žalovaná rovněž neprokázala, že by jí žalobkyně nebo její matka něco odcizily.

13. Podle obsahu odvolání uplatnila žalovaná odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o. s. ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které mu předcházelo, v intencích § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a odvolání žalované opodstatněným neshledal.

14. Žalobkyně opakovaně žádala o odročení jednání m. j. nařízeného na 5. 11. 2025 na 1. 12. 2025 nejprve s odůvodněním, že by její přítomnost u ú. j. byla nedůstojná a ponižující, neboť účast u jednání vyžaduje její stabilizovaný zdravotní a finanční stav, že má chorobu a vycházky pouze mezi 10 a 18 hodin, očekávané ukončení neschopenky je 17. 12. 2025. Žalovaná také m. j. předložila těžko čitelnou zprávu bez podpisu, dle které by měla být od 2. 12. 2024 v pracovní neschopnosti, z níž plyne, že má vertebrogenní režim. Posléze předložila opis potrzení o dočasné pracovní neschopnosti, dle kterého je práce neschopná od 2. 12. 2024, předpokládané ukončení neschopnosti nastane 17. 12. 2025, důvodem pracovní neschopnosti je „choroba“, má vycházky od 10 hodin do 18 hodin. Dále předložila výpis z účtu, dle kterého bylo z účtu placeno m. j. 6. 10. a 16. 10. 2025 v [adresa] na hlavním nádraží a potvrzení z 16. 10. 2025, z něhož plyne, že téhož dne absolvovala osmihodinový seminář na téma Jak napsat úspěšnou správní žalobu. Žalovaná připustila, že v rámci pracovní neschopnosti byla u soudu a na semináři, který absolvovala jako součást odborné přípravy a mentální přípravy na setkání s odvolacím senátem a jako úlevu od traumatu, který jí byl způsoben její citovanou závislostí na [tituly před jménem] [jméno FO]. Při nahlížení do spisu a na semináři však stačila její pasivní přítomnost, u soudu by musela hájit svoje práva. Uvedla, že všechny její předcházející cesty k soudu podléhaly schválení posudkového lékaře, jak také potvrzovala její propustka z 23. 7. 2025, stále absolvuje rehabilitace, čeká na ošetření zubů, 28. 10. 2025 měla termín u psycholožky, 10. 11. 2025 u kožní lékařky. Má v úmyslu sumarizovat svá podání soudu, to však bude možné až po sanaci bolesti lékaři, jinak se jedná o „tělesné a duševní utrpení a strádání bez úlev a bez peněz pro ni natolik velké, že by ho neunesla.“ Období je pro ni obtížné i z hlediska Dušiček má trauma z podání z ostatních kauz, trauma ze sporu s žalobkyní. Spis se jí nepodařilo duševně ani žaludečně zpracovat, potřebuje hodně sebelásky, chce to čas a spánek a léky proti bolesti. Trpí retrauma, které bude vyřešeno až po skončení její minulosti v ČR, doufá v rychlé řízení a vymožení smluvní pokuty.“ V rámci této žádosti výslovně uvedla, že nechce být nikým zastoupená a výslovně uváděla, že trvá na své osobní účasti u jednání. Konečně dalším podáním žalovaná žádala odročení jednání na 9. 12. 2025 s tím, že dosud nebyly vyřízeny všechny její žádosti a vyžádány jí navrhované důkazy, není prokázáno, že byla seznámena se stanoviskem protistrany a že neodročením jednání by soud porušil zásadu rovnosti účastníků řízení. Jednání se nemůže zúčastnit, protože je dlouhodobě zdravotně nezpůsobilá, bolí jí kaz v zubu a nemá peníze na cestování. [právnická osoba] se nezaobírá jejími stomatologickými a gynekologickými problémy. Kontrola u zubaře je plánována na 18. 11. 2025. U posledních úředních pochůzek se její zdravotní stav zhoršil a klepou se jí ruce. K tomu předložila doklady o doručení žádostí o odročení jednání odvolacímu soudu, fotografii mobilu, kde je v komunikaci uvedeno: „Pán doktor dobrý den, pobolievá zubok. [tituly před jménem] [jméno FO] by mohla možno před ošetrením pichnuť magneziovů injekciu“ a dále 27. 10. 2025 napsala: „Dobrý den, prosím o termín a informaciu, kedy budem registrovaná. Možem po 13. 11. Ďakujem [jméno FO].“ Další listiny doručila soudu ještě po konání jednání, u něhož byl vynesen rozsudek.

15. Odvolací soud jednal podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalované, neboť neshledal vážný důvod, který by žalované bránil účasti u soudního jednání a mohl odůvodnit jeho odročení. Žalovaná předložila soudu neschopenku, z obsahu spisu je však zřejmé, že žalovaná v rámci pracovní neschopnosti cestuje, nahlíží do spisu a účastní se soudních jednání. Ačkoli byla její pracovní neschopnost zahájena 4. 12. 2024, sama předložila soudu jízdenku do [adresa] na 22. 1. 2025 a je zřejmé, že cestu do [adresa] podstoupila i 6. 10. 2025 a 16. 10. 2025, kdy se účastnila osmihodinového semináře. Také přitom uváděla, že po dohodě s lékařem je možné se soudního jednání účastnit a nesdělila soudu žádnou relevantní skutečnost, která by takové dohodě s lékařem napříště bránila. Pokud by takovou skutečností měla být bolest zubu, není zřejmé, z jakého důvodu sama zubaři psala, že se může zubního ošetření účastnit až po 13. 11. 2025, tedy po termínu, na který bylo jednání nařízeno. Odůvodněnost její žádosti vylučuje již sama skutečnost, že žádala odročení jednání nejprve na 1. 12. 2025 a poté na 9. 12. 2025, tedy na termíny, kdy měla její pracovní neschopnost ještě trvat. Sluší se dodat, že blízká časová souvislost termínu jednání s „Dušičkami“ není na překážku konání soudního jednání, stejně jako emoce, které žalovaná pociťuje k předsedovi senátu [tituly před jménem] [jméno FO], který se ani jednání před odvolacím řízením neúčastní. S ohledem na datum vydání rozhodnutí soudu prvního stupně měla žalovaná dostatek časového prostoru pro sepsání všech námitek proti němu, což také ve vskutku vrchovaté míře (na stech stranách) učinila. Za těchto okolností odvolací soud žádostem žalované o odročení jednání vyhovět nemohl, když neměl pochybnost o jejich zjevné účelovosti.

16. Odvolací soud neshledal důvody pro vyloučení veřejnosti podle § 116 odst. 2 o. s. ř., v průběhu odvolacího řízení v jednací síni ani veřejnost přítomna nebyla.

17. V odvolacím řízení žalobkyně předložila změť důkazů, které však neuplatnila v řízení před soudem prvního stupně a u nichž nelze dovodit, která její procesně relevantní tvrzení mají prokazovat. Takové důkazy podle § 205a o. s. ř. v odvolacím řízení již uplatnit nelze bez ohledu na to, jestli měla žalovaná „výpadek paměti“, jehož existenci ani neprokázala. Část důkazů se vztahovala k událostem, které nastaly až v průběhu odvolacího řízení, s ohledem na jejich obsah (přiznání sociálních dávek, platební schopnost žalované a její aktuální zdravotní stav) však na rozhodnutí odvolacího soudu vliv mít nemohly a jejich provedení by proto bylo nadbytečné. Do této skupiny důkazů patří i důkazy, vzkazy, [tituly před jménem] [jméno FO], mající zřejmě milostnou povahu a důkazy, jimiž chtěla žalovaná prokazovat svoji zvláštní zranitelnost, neboť její případná zvláštní zranitelnost nemá na posouzení jejího dluhu žádný vliv a neodůvodňuje ani použití vyšetřovacího principu, který v civilním sporném řízení nemá místo. U všech navržených důkazů odvolací soud dodává, že z povahy věci nemohly zvrátit jeho závěr o existenci nájemního vztahu a neunesení důkazního břemene k zaplacení nájemného v hotovosti. Ani připojené spisy žádné takové důkazy neobsahovaly. Jen pro úplnost odvolací soud dodává, že milostné vzkazy ve spise jsou zjevně jednostranné, žalovaná námitku podjatosti nevznesla a sama uváděla, že [tituly před jménem] [jméno FO] rozhodoval nestranně. Námitku podjatosti nevznesla ani žalobkyně, proto ani odvolacímu soudu nevyvstala pochybnost o jeho nepodjatosti. Námitka rozporu žurnalizace spisu s v. k. ř. nemohla mít vliv na správnost rozhodnutí soudu prvního stupně a odvolací soud ani neshledal, že by spis byl chybně žurnalizován. Žalovaná dále uplatnila celou řadu dalších žádostí, které jsou v řízení zcela nepřípustné, k nimž proto odvolací soud podle § 41a odst. 3 o. s. ř. nepřihlížel.

18. Po věcné stránce je odvolání rovněž neopodstatněné. Soud prvního stupně věc na podkladě důkladného důkazního řízení správně posoudil po stránce skutkové i právní a odvolací námitky, jimiž žalovaná jen opakuje obranu, s níž se soud prvního stupně beze zbytku vypořádal, nejsou způsobilé jeho závěry nijak otřást. Odvolací soud proto na správné a dostatečně argumentované závěry soudu prvního stupně pro stručnost převážně odkazuje a může pouze zopakovat, že žalovaná uzavřenou smlouvu podepsala a při podpisu smlouvy neměla pochybnost o tom, kterou část bytu (ve smyslu stavebním) bude užívat, a z kontextu věci (inzerát, komunikace s předcházející nájemnicí) jí bylo zcela zřejmé, že v dalších pokojích bytu ve stavebním slova smyslu budou bydlet další nájemnice. Jak případně konstatoval soud prvního stupně, e-mailová komunikace mezi žalobkyní a žalovanou nedává prostor pro úvahu, že by žalovaná o spolubydlících žijících v sousedních pokojích předem nevěděla. Žalované lze přisvědčit, že pronajaté prostory z pohledu správního práva nejsou bytem, pro účely smlouvy o nájmu bytu se však bytem podle § 2236 o. z. rozumí i jen místnost, která tvoří obytný prostor a je určena a užívána k účelu bydlení. Nebylo sporu o tom, že žalovaná pokoj chtěla užívat a užívala za účelem bydlení, proto se z pohledu ustanovení § 2235 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. jednalo o nájem bytu a úvaha žalované o posouzení uzavřené smlouvy jako „letter of intent“ je v rozporu s konstantní judikaturou. Právní závěr Nejvyššího soudu, podle něhož nelze platně pronajmout věc již jednou pronajatou, do občanskoprávní úpravy platné od 1. 1. 2014 přejat nebyl (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2021, sp. zn. 31 Cdo 3679/2020), proto z existence dalších nájemních smluv k prostorám v bytě (ve správním slova smyslu), neplatnost nebo zdánlivost uzavřené nájemní smlouvy dovozovat nelze. Soud prvního stupně tuto předběžnou otázku posoudil v intencích konstantní judikatury a nepochybil, když o zdánlivosti ani neplatnosti nájemní smlouvy žalovanou nepoučoval. Takové poučení by ani nebylo poučením o procesním právu. Soud prvního stupně dospěl ke správnému závěru, že žalovaná neunesla důkazní břemeno k prokázání svých námitek a žalovaná ani v odvolacím řízení neoznačila žádný důkaz, jimž by opodstatněnost svých námitek mohla prokázat. Smlouva byla uzavřena v souladu s § 9 odst. 1 zákona o službách č. 67/2013 Sb. a žalovaná neunesla důkazní břemeno ohledně existence a doručení žádosti dle odstavce 3 tohoto ustanovení. V tvrzené žádosti o slevu nájemného ve znění prosazovaném v odvolacím řízení žalovaná vady topení ani nezmiňuje, ani výslovně nežádá o slevu. Žádost naopak zahrnuje řadu tvrzení, která by ani nemohla mít na přiznání slevy vliv jako týdně jsem, co se týče ošacení a hygieny pod životním minimem, nucení k [www] komunikaci, neuznávám přiznanou čátku nákladů řízení (vyklizovací rozsudek). Žalovaná také neprokázala své tvrzení, že hradila nájemné v hotovosti, naopak ve videozáznamu č. 2 sama uvedla, že si je vědoma, že nájemné nehradí a platba v hotovosti by odporovala uzavřené nájemní smlouvě i předcházející úhradě, ke které došlo bezhotovostně. Je proto správný i závěr soudu prvního stupně, že nájemné nebylo hrazeno a žalovaná včas nenavrhla žádný důkaz, jímž by tento závěr vyvrátila. Odvolacímu soudu není známo, co měla žalovaná na mysli svým vyjádřením, že podstatu uznání vykládala funkčním způsobem, pro úplnost jen dodává, že nikde z celého spisu neplyne, že by snad žalobkyně uznala, že jí bylo dlužné nájemné uhrazeno a že soud prvního stupně při svém rozhodování nevycházel z toho, že by dluh uznala žalovaná. Pro rozhodnutí soudu nebylo podstatné, jaké sociální dávky byly žalované přiznány v následujících obdobích. Na úpravu vzájemných práv a povinností žalobkyně a žalované přitom nemá žádný vliv, zda je žalovaná v jiném řízení v postavení zvlášť zranitelné oběti podle zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů a o změně některých zákonů, tato skutečnost také nemůže odůvodnit použití vyšetřovacího principu ve sporném řízení, které je zásadně ovládáno dispoziční zásadou. Skutečnost, že, či zda, byla žalovaná napadnuta třetími osobami (pan [jméno FO], pan [jméno FO]) nemůže mít žádný vliv na právní postavení žalované jako nájemnice bytu žalobkyně, proto byla všechna tvrzení žalované v tomto směru nadbytečná (stejně jako důkazy, které navrhla k prokázání svých tvrzení) a proto soud nemohl zjistit nic podstatného z připojených spisů týkajících se tvrzených incidentů žalované s jmenovanými osobami. Případné postavení žalované jako zvlášť zranitelné oběti také nemůže odůvodnit vznik povinnosti žalobkyně hradit žalované vzniklé náklady řízení. Žalovaná nebyla v řízení před soudem prvního stupně úspěšná a svým neplacením nájemného zavinila vznik soudního řízení, proto musí sama nést náklady, které jí v řízení vznikly a musí také nést náklady vzniklé v řízení žalobkyni, které soud prvního stupně zcela správně vyčíslil ve svém rozhodnutí. Z popsaných důvodů odvolací soud napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

19. Procesně úspěšná žalobkyně má dle § 142 odst. l o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, kterou představuje odměna advokátky za dva úkony právní služby (podání vyjádření, účast u jednání před odvolacím soudem) po 2 940 Kč podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), s paušální náhradou hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu.