o 5 000 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 29. listopadu 2023, č. j. 5 C 280/2021 – 207

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s úrokem ve výši 5 % ročně od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku, výrokem II žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [tituly před jménem] [jméno FO], advokáta.

2. V odůvodnění uvedl, že žalobou, podanou [datum], se společnost [právnická osoba], domáhala po žalovaném zaplacení žalované částky s příslušenstvím s tím, že na základě smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] poskytla žalovanému [datum] částku [částka] se splatností [datum], na základě dodatku č. [hodnota] z [datum] byla splatnost zápůjčky prodloužena do [datum], ve smlouvě se žalovaný zavázal zápůjčku vrátit s 5 % ročním úrokem. Žalovaný přes upomínky žalovanou částku nevrátil.

3. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby s tím, že smlouvu považuje za simulované právní jednání, neboť fakticky byla uzavřena inominátní smlouva o oddlužení společnosti [jméno FO] a.s., když oddlužení této společnosti bylo důležité pro žalovaného i původní žalobkyni, neboť po oddlužení mělo dojít k výplatě odměny od společnosti [právnická osoba]. Žalovaný dále vznesl námitku promlčení s tím, že při sjednání dodatku bylo úmyslem pouze původní smlouvu doplnit, ne nahradit splatnost půjčky. Promlčecí lhůta tak začala běžet [datum], skončila [datum], žaloba byla podána [datum], tedy po uplynutí tříleté promlčecí lhůty.

4. Soud prvního stupně nejprve uvedl, že české soudy jsou příslušné k projednání a rozhodnutí věci podle čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 a že rozhodným právem je podle čl. 4 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 právo české.

5. Dále uvedl, že usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka] (potvrzeným usnesením odvolacího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka]), bylo rozhodnuto o procesním nástupnictví, neboť původní žalobkyně pohledávku postoupila.

6. V důkazním řízení bylo prokázáno, že společnost [právnická osoba], s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému [částka] se splatností do [datum], sjednán byl 5 % roční úrok ode dne, kdy částka bude odepsána z účtu zapůjčitele do vrácení zápůjčky. Podle bankovního výpisu z účtu [právnická osoba], byla částka [datum] stržena ve prospěch účtu č. [č. účtu] s označením platby zápůjčka. Dodatkem č. [hodnota] ze dne [datum] byla splatnost prodloužena do [datum]. Výzvou z [datum] byl žalovaný vyzván k vrácení zápůjčky. Výzvou z [datum] byl žalovaný opětovně vyzýván k vrácení zápůjčky. Uzavírání zápůjčky měl být podle žalovaného přítomen [jméno FO] a [jméno FO]. [jméno FO] v rámci své svědecké výpovědi uvedl, že nebyl přítomen podepisování smlouvy ani žádnému jednání, kde by se o této částce jednalo. Měl dispoziční právo k účtu společnosti [právnická osoba], na základě pokynu pana [jméno FO] provedl převod částky na účet žalovaného. Svědek [jméno FO] uvedl, že byl členem představenstva [právnická osoba]., společnost [právnická osoba], byla dceřinou společností. O poskytnutí částky [částka] věděl z účetních dokladů, měl k dispozici smlouvu. Co bylo důvodem zápůjčky nevěděl, že by byl přítomen jednání o zápůjčce si nevzpomněl.

7. Soud prvního stupně vyšel ze skutkového stavu, jak byl zjištěn z výše uvedených důkazů. Pokud provedl další listinné důkazy, uvedl, že nebyly podstatné pro rozhodnutí věci. Neprovedl další navržené listinné důkazy a výpovědi svědků, které se měly vztahovat k prokázání irelevantních skutečností.

8. Následně citoval ust. §§ 2390, 1968, 1970, 609, 619, 629, 1790, 1888 o. z. a věc s odkazem na ně posuzoval právně. Uvedl, že mezi účastníky byla uzavřena v souladu s ust. § 2390 o. z. smlouva o zápůjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka [částka] z účtu [právnická osoba], na osobní účet žalovaného, zapůjčenou částku měl vrátit do [datum] s 5 % ročním úrokem ode dne odepsání částky z účtu společnosti, k čemuž došlo [datum], dodatkem č. [hodnota] z [datum] došlo k prodloužení splatnosti do [datum]. Jelikož žalovaný dluh nezaplatil, je od [datum] v prodlení, výše úroku byla stanovena v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

9. Námitku promlčení vznesenou žalovaným shledal nedůvodnou. Uvedl, že dodatkem č. [hodnota] byla splatnost prodloužena do [datum], promlčecí lhůta začala běžet [datum] a její konec připadl na [datum], dne [datum], tedy v tříleté promlčecí lhůtě, byla žaloba podána k soudu. Nesouhlasil s názorem žalovaného, že dodatek smlouvy nebyl způsobilý ovlivnit počátek běhu promlčecí lhůty, který nastal před uzavřením dodatku. Poukázal na to, že nemohou existovat dvě splatnosti jednoho závazku (s výjimkou plnění ve splátkách). Uzavřením dodatku č. [hodnota] v souladu s ust. § 1901 o. z. došlo ke změně splatnosti závazku žalovaného na [datum] a k promlčení závazku před podáním žaloby k soudu nedošlo.

10. Žalovaný poukazoval na to, že závazek převzala společnost [jméno FO] a.s., což dokládal dohodou o převzetí pohledávky ze dne [datum], která byla podepsána žalovaným jako dlužníkem a zároveň ji podepsal za uvedenou společnost. Uvedl, že za této situace lze mít pochybnosti o autentičnosti dohody, uzavřené jeden den po převzetí částky na účet žalovaného, neboť zde bylo uvedeno, že z uvedené půjčky se „platili“ náklady, penále, náhrady mzdy, nedoplatky. Dále poukázal na ust. § 1888 odst. 1 o. z., podle něhož kdo ujedná s dlužníkem, že přejímá jeho dluh, nastoupí jako dlužník na jeho místo, dál-li k tomu věřitel souhlas původnímu dlužníku nebo přejímateli dluhu. Takový souhlas věřitel neudělil, k účinnému převzetí dluhu nedošlo, žalovanému proto ve vztahu k věřiteli zůstala povinnost dluh uhradit, v této souvislosti odkázal i na ust. § 1889 o. z.

11. Soud prvního stupně se dále zabýval tím, zda nešlo o zastřený úkon ve smyslu ust. § 555 o. z. Dospěl k závěru, že smlouva z [datum] byla smlouvou o zápůjčce, kde jako dlužník vystupoval žalovaný, na jehož účet byla částka [částka] dne [datum] převedena. Pokud z poskytnuté půjčky měly být hrazeny závazky společnosti [jméno FO] a.s., nic to nemění na obsahu závazku ze smlouvy o zápůjčce a povinnosti žalovaného z ní vyplývající.

12. Skutečnosti, které uváděl žalovaný ohledně inkasa z kontraktu mezi společností [jméno FO] a.s. a [právnická osoba]., Krnovských strojíren apod., soud prvního stupně považoval za irelevantní ve vztahu k předmětu tohoto řízení. Zdůraznil, že i v tomto podání z č.l. 70 spisu žalovaný uváděl, že v roce 2017 v druhém měsíci mu společnost CTY poskytla půjčku [částka]. Kč. I když dále uváděl, že mu nebyla poskytnuta bezdůvodně, je zřejmé, že šlo o zápůjčku. Důvod poskytnutí je ve vztahu k závazku irelevantní.

13. Žalovaný tvrdil, že byla uzavřena dohoda, že zápůjčku vrátí společnost [jméno FO] a.s., neboť takové prohlášení učinil [tituly před jménem] [jméno FO] před svědky [jméno FO] a [jméno FO]. Výpovědí těchto svědků tvrzená skutečnost nebyla prokázána.

14. Uvedl i to, že nebyla prokázána ani další tvrzení žalovaného, že byla uzavřena smlouva s jiným obsahem, než vyplývá z písemně uzavřené smlouvy, konkrétně smlouva příkazní. Žalovaného usnesením ze dne [datum] vyzval, aby svá tvrzení doplnil, ten reagoval podáním z [datum], kde uváděl irelevantní skutečnosti k předmětu sporu. Při jednání [datum] uváděl, že s původní žalobkyní uzavřel inominátní smlouvu o oddlužení společnosti [jméno FO] a.s. a uzavřená smlouva byla simulovaným úkonem, že příkazní smlouva nebyla žalovaným uzavřena žádná, ale žalovaný dostával příkazy k úkonům, jež měly vést k úhradě veřejnoprávních dluhů společnosti [jméno FO] a.s., ze strany [tituly před jménem] [jméno FO] došlo k prohlášení, že žalovaný částku splácet nebude. K tomu soud prvního stupně uvedl, že ve vztahu k předmětu řízení jsou tvrzení o uzavření inominátní smlouvy o oddlužení nelogické a irelevantní, proto se těmito tvrzeními více nezabýval. Ohledně tvrzení, že zápůjčku měla uhradit společnost [jméno FO] a.s. odkázal na výše uvedené. S ohledem na uvedené rozhodl tak, jak uvedl ve výroku svého rozhodnutí.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši [částka] a za náklady spojené se zastoupením advokátem, a to za pět úkonů po [částka], 6 paušálních náhrad po [částka] a 21 % DPH z částky [částka] ve výši [částka].

16. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný nejprve blanketní, později doplněné, odvolání, kterým se domáhal jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání namítal, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav, dospěl proto k nesprávným skutkovým a právním závěrům. Ve svých vyjádřeních opakovaně uváděl, že je třeba zkoumat další vymezené souvislosti právních vztahů mezi procesními subjekty, rozhodné skutečnosti nelze zúžit v tom rozsahu, jak učinil soud prvního stupně. Nezpochybňoval, že byla podepsána smlouva o zápůjčce, od počátku ale uváděl, že touto smlouvou bylo zastřeno jiné jednání s jiným důvodem poskytnutí peněžních prostředků předchůdkyní žalobkyně směřující k jinému účelu. Tímto účelem bylo zachování fungování společnosti [jméno FO] a.s. na počátku roku 2017, což nebylo možné bez použití cizích kapitálových zdrojů sloužících na úhradu dluhů obchodní společnosti za orgány státní správy sociálního zabezpečení, Úřadem práce České republiky a Všeobecnou [podezřelý výraz] pojišťovnou, jelikož společnost nedisponovala dostatečnými vlastními zdroji. Žalobce v té době nastoupil do funkce jediného člena představenstva na nátlak členů předchozího obchodního vedení společnosti v čele s [jméno FO] a dalších osob. Ekonomický zájem na zachování obchodní společnosti [jméno FO] a.s. měla předchůdkyně žalobkyně, jelikož v případě zániku společnosti by nemohla inkasovat provizi z realizovaných obchodních případů mezi ní a obchodní společností [právnická osoba]. Žalovanému v rozporu s právními předpisy dávaly pokyny i třetí osoby, mimo jiné [tituly před jménem] [jméno FO], předseda představenstva žalobkyně a jednatel předchůdkyně žalobkyně, což prokazuje existenci společného zájmu na zachování společnosti. O skutečnosti, že šlo o simulovaný úkon, svědčí to, že výplata peněžních prostředků předcházela podpisu smlouvy o zápůjčce. Soud prvního stupně se nevypořádal s tvrzeními žalovaného ze dne [datum] a přiloženými 56 důkazy, respektive v odůvodnění rozsudku pouze částečně. Řízení je tak postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dále poukazoval na to, že navrhoval provést 74 listinných důkazů a výslech 12 osob jako svědků. Pokud soud prvního stupně tyto důkazy neprovedl, nelze žalovanému vyčítat, že neunesl důkazní břemeno. Při jednání [datum] byly provedeny pouhé dva důkazy. Dne [datum] byli slyšeni dva svědci. Další důkazy nebyly provedeny a návrh na ně nebyl zamítnut. Byl zamítnut návrh na provedení důkazu SMS komunikací s [tituly před jménem] [jméno FO] k tomu, že částka byla poskytnuta dříve, než došlo k podpisu smlouvy. Zamítnut byl návrh na provedení důkazů k prokázání existence společného závazku původní žalobkyně a žalovaného na oddlužení společnosti [jméno FO] a.s., účetnictvím této společnosti ke špatné hospodářské situaci. Pouze namátkově byla konstatována irelevance důkazů. Nesouhlasil s tím, že jde o důkazy bezpředmětné a nadbytečné. Podle něho došlo opět k vadě, která vedla k nesprávnému rozhodnutí ve věci. S ohledem na tento postup nebyl schopen unést důkazní břemeno. Dále poukázal na neúplnost skutkových zjištění. Podpis smlouvy byl doprovázen ústním prohlášením [tituly před jménem] [jméno FO] vůči žalovanému, že žalovaný není povinen žádný ze závazků z uzavřené simulované smlouvy o zápůjčce splnit. Je si vědom toho, že provedené svědecké výpovědi to nepotvrzují. Výpovědi je třeba hodnotit ve vazbě na skutečnost, že svědci byli v závislém postavení vůči žalobkyni či v postavení statutárního orgánu. Podle něho oba vypovídali lživě. Nesouhlasil s tím, že nárok není promlčen. Dodatek splatnost půjčky doplnil, nikoli nahradil, splatnost má dvě data. Dodatek podle něho neobsahuje náležitosti právního jednání, není vymezena výše zápůjčky. Závazek dlužníka není definován, ani předmět dodatku splatit půjčku na bankovní účet věřitele. Trval na tom, že žaloba byla podána k soudu po uplynutí promlčecí lhůty.

17. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Pokud žalovaný poukazoval na to, že závazek převzala společnost [jméno FO] a.s., souhlasil se závěry soudu prvního stupně, že s ohledem na dvojjediné postavení žalovaného lze mít důvodné pochybnosti o autentičnosti dohody z [datum], i s tím, že s ohledem na ust. § 1888 o. z. a absenci souhlasu věřitele nevzniklo věřiteli právo vůči přejímateli dluhu. Souhlasil i s tím, jak se soud prvního stupně vypořádal s námitkou, že šlo o zastřené právní jednání. Smlouva z [datum] byla smlouvou o zápůjčce. Pokud z půjčky měly být hrazeny závazky společnosti [jméno FO] a.s., nic to nemění na obsahu závazku ze smlouvy o zápůjčce a povinnosti žalovaného ze smlouvy vyplývající. Skutečnosti o inkasu z kontraktu mezi společností [jméno FO] a.s. a [právnická osoba]., Krnovských strojíren apod. považoval za irelevantní ve vztahu k předmětu řízení, soud prvního stupně je správně zamítnul. Poukázal na vyjádření žalovaného z č.l. 70, kde sám uváděl, že mu byla v roce 2017 poskytnuta půjčka ve výši [částka] Kč. Důvod poskytnutí půjčky je ve vztahu k obsahu smlouvy irelevantní. Tvrzení žalovaného považovala za účelová a zavádějící, uvedená ve snaze zdržovat a obstruovat. Další důkazy nebyly způsobilé prokázat něco zásadního pro toto řízení.

18. Při jednání před odvolacím soudem žalovaný setrval na důvodech podaného odvolání. Trval na tom, že ve smyslu ust. § 1725 o. z. došlo k ujednání o oddlužení společnosti [jméno FO] a.s., ke kterému mělo dojít formou osobní zápůjčky, po obdržení provize měly být prostředky použity na sanaci společnosti. Jednání žalobkyně považoval za nepoctivé, kterému by neměla být poskytnuta ochrana (§ 8 o. z.). Trval i na tom, že pohledávka je promlčena. Soudu prvního stupně vyčítal, že neprovedl jím navržené důkazy.

19. Žalobkyně setrvala na svém písemném vyjádření. Zdůraznila, že byla uzavřena písemná smlouva, peníze byly převedeny na účet žalovaného. Širší souvislosti, na které odkazoval žalovaný, považovala za irelevantní. Nebyl navrhován výslech statutárních orgánů. Poukázala i na to, že ve smlouvě o zápůjčce účel nebyl sjednán.

20. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř. – ve lhůtě 15 dnů od doručení), osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř. – účastníkem řízení), že splňuje náležitosti, vyplývající z ust. § 205 o. s. ř., postupem podle ust. § 212, § 212a o. s. ř. přezkoumal správnost napadeného rozsudku a dospěl k závěru, že odvolání ve věci není důvodné.

21. Soud prvního stupně správně dovodil, že českým soudům svědčí mezinárodní příslušnost k projednání a rozhodnutí věci a že se věc řídí právem České republiky. Tyto závěry žádný z účastníků nezpochybnil, odvolací soud proto na odůvodnění napadeného rozsudku v této části odkazuje.

22. V posuzovaném případě soud prvního stupně provedl důkaz písemnou smlouvou o zápůjčce, datovanou dnem [datum], z níž je zřejmé, že společnost [právnická osoba], za kterou jednali [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], poskytla žalovanému, který smlouvu rovněž podepsal, zápůjčku ve výši [částka] se sjednaným 5 % úrokem ode dne odepsání částky z účtu zapůjčitele, která podle článku III byla splatná [datum]. Dne [datum] došlo k převodu částky z účtu zapůjčitele vydlužiteli.

23. Smlouva o zápůjčce je reálnou smlouvou, k uzavření smlouvy je třeba jednak vůle stran, zároveň musí dojít k přenechání předmětu zápůjčky. K přenechání předmětu zápůjčky může dojít i před dojednáním smlouvy, může mu být předán i s časovým odstupem, smlouva je pak uzavřena až předáním zápůjčky. V posuzovaném případě je zřejmé, že byla uzavřena jak písemná smlouva o zápůjčce, tak došlo k předání sjednané částky, smlouva o zápůjčce dle § 2290 o. z. tak byla uzavřena.

24. Dne [datum] stejní účastníci uzavřeli dodatek č. [hodnota] ke smlouvě z [datum], v němž si sjednali „novou splatnost půjčky“ sjednanou v článku III. smlouvy tak, že se dlužník zavazuje splatit půjčku na bankovní účet věřitele do [datum]. V dodatku je jasně a srozumitelně uvedeno, jaká smlouva se mění (smlouva z [datum]), které ujednání smlouvy se mění (bod III. ohledně stanovení splatnosti). Z ujednání je také zřejmé, že účastníci neměli v úmyslu dosavadní závazek zrušit a nahradit novým, pouze měnili splatnost zápůjčky. Takovou změnu závazku zákon umožňuje v ust. § 1901 o. z. Pokud žalovaný namítal, že dodatek č. [hodnota] je neplatným ujednáním, neboť v něm není vymezen předmět zápůjčky a závazek vydlužitele zápůjčku vrátit zapůjčiteli, nejsou v dodatku č. [hodnota] uvedené skutečnosti uvedeny právě proto, že jsou ve smlouvě o zápůjčce, u níž se měnila jen splatnost závazku. S ohledem na uvedené nelze dovodit, že byl šlo o ujednání neplatné či zakázané. Na základě něho došlo ke změně závazku, který se nově stal splatným nejpozději [datum].

25. Žalovaný již v podání doručeném [právnická osoba]. 2022 (č.l. 70 a násl. spisu) tvrdil, že se s [tituly před jménem] [jméno FO] před svědky [jméno FO] a [jméno FO] při uzavírání smlouvy o půjčce dohodli, že půjčku nebude vracet on ale [jméno FO] a.s. Soud prvního stupně oba uvedené svědky vyslechl, žádný z nich tvrzení žalovaného nepotvrdil. Tvrzená skutečnost, že by zápůjčku neměl vracet žalovaný ale uvedená společnost, tak nebyla prokázána.

26. Žalovaný poukazoval na to, že závazek vrátit zápůjčku převzala společnost [jméno FO] a.s., což dokládal smlouvou o převzetí pohledávky z [datum]. Jak správně uvedl soud prvního stupně, aby došlo ke změně v osobě dlužníka, vyžaduje ust. § 1888 o. z., aby došlo k uzavření dohody mezi dlužníkem a přejímatelem dluhu a souhlas věřitele. Pokud věřitel souhlas nedá, nevzniká věřiteli vůči přejímateli dluhu přímé právo (§ 1889 o. z.), dlužníkem vůči věřiteli zůstává vydlužitel.

27. Z uvedeného vyplývá, že žalovaný zůstal osobou pasivně legitimovanou k vrácení dluhu.

28. Pokud jde o aktivní legitimaci žalobkyně, v této fázi řízení již nebylo sporu, že pohledávka na základě smlouvy o postoupení pohledávek z [datum] (č.l. 95 a násl. spisu) přešla na žalobkyni.

29. Žalovaný dále trval na tom, že nárok žalobkyně je promlčen. I v tomto bodě odvolací soud souhlasí se závěry soudu prvního stupně. Uzavřením dodatku č. [hodnota] nebyl uzavřen nový závazek, jen došlo ke změně původní smlouvy v ujednání o splatnosti závazku. Promlčecí lhůtu proto nelze odvozovat od původně sjednaného data splatnosti dne [datum], ale od nově ujednaného data, podle něhož byl závazek splatný do [datum]. Tříletá promlčecí lhůta (§ 629 odst. 1 o. z.) proto začala plynout podle ust. § 619 odst. 1 o. z. od [datum], konec připadl na [datum], protože žaloba byla podána k soudu dne [datum], nárok v době zahájení soudního řízení promlčen nebyl a námitka promlčení přiznání nároku žalobkyni nebránila.

30. Žalovaný trval na tom, že ve smyslu ust. § 1725 o. z. šlo ve skutečnosti o smlouvu o oddlužení společnosti [jméno FO] a.s., jejímž byl statutárním orgánem (členem představenstva), žalobkyně poukazovala na to, že okolnosti, za kterých byla zápůjčka poskytnuta, jsou nerozhodné. Soud prvního stupně při posouzení této otázky správně vyšel z ust. § 575 o. z. a správně dovodil, že o zastřené jednání nešlo. Smlouva z [datum] je jednoduchou smlouvou o zápůjčce, z které je zjevné, kdo, komu, jakou částku, za jakých podmínek zapůjčuje. Zápůjčka na žádný účel vázána nebyla, bylo sjednáno, že bude vyplacena na osobní účet žalovaného, k čemuž také došlo. Nic nenasvědčuje tomu, že šlo o finanční částku, určenou dle vůle zapůjčitele na oddlužení společnosti [jméno FO] a.s. Tvrzení žalovaného, že zapůjčené peněžní prostředky použil k úhradě závazků společnosti [jméno FO] a.s. nikdo nepopíral. Odvolací soud ale souhlasí se soudem prvního stupně, že skutečnost, na co žalovaný zapůjčenou částku použil, sama o sobě nemá na obsah závazku žádný vliv. Obecně je jen na vydlužiteli, na co finanční prostředky, které mu byly zapůjčeny bez stanovení účelu, použije. Jak je patrné z žaloby, podané původním zapůjčitelem, ten názor žalovaného nesdílel. Slyšení svědci, kteří měli být přítomni při uzavírání smlouvy, tvrzení žalovaného nepotvrdili. Společnost [jméno FO] a.s. také nebyla účastníkem smlouvy a žádné závazky v ní nepřevzala. Žalovaný při uzavření smlouvy vystupoval jako fyzická osoba, nejednal za společnost. Totéž platí i o době, kdy byl uzavírán dodatek č. [hodnota]. Ani tehdy žalovaný smlouvu o zápůjčce nijak nezpochybňoval, po 10 měsících její existenci naopak potvrzoval. S ohledem na uvedené nelze dovodit, že by mezi společností [právnická osoba], a žalovaným byla uzavřena smlouva jiného obsahu, než plyne z písemné smlouvy.

31. Odvolací soud také souhlasí se soudem prvního stupně, že další žalovaným navržené důkazy byly ve vztahu k projednávané věci irelevantní. Šlo o důkazy k podnikatelským aktivitám a závazkům společnosti [jméno FO] a.s. od roku 2008, zejména tedy k tomu, že společnost měla dluhy, které bylo třeba ze zápůjčky uhradit, k potencionálním příjmům společnosti. Nešlo o přímé či nepřímé důkazy vztahující se k zápůjčce, ale k okolnostem, za kterých byla poskytnuta. Jestliže jsou pohnutky či důvody, pro které si žalovaný zápůjčku bral, pro posouzení věci bezvýznamné, nebylo třeba takové důkazy provádět.

32. S ohledem na uvedené dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně správně žalobě o zaplacení částky [částka] vyhověl. V souladu s ust. § 2392 o. z. také přiznal žalobkyni sjednaný úrok z prodlení ve výši 5 % ročně od [datum], kdy peněžní částka byla odepsána z účtu zapůjčitele, a správně byl přiznán také úrok z prodlení ve výši 9 % ročně, když splatnost byla sjednána na den [datum]. Soud prvního stupně úrok z prodlení přiznal od [datum], což je zjevná chyba, neboť žalobkyní byl s odkazem na splatnost požadován od [datum]. Odvolací soud proto tuto nesprávnost podle ust. § 164 ve spojení s ust. § 211 o. s. ř. odstranil (k možnosti provedení opravy odvolacím soudem viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]).

33. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, soud prvního stupně jí proto vůči žalovanému v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal plnou náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši [částka] a náhradu nákladů za právní zastoupení advokátem. Odvolací soud souhlasí také s tím, že bylo provedeno 6 úkonů právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. sepis vyjádření z [datum], 3. účast na přípravném jednání [datum], 4. účast na jednání [datum], 5. účast na jednání [datum] a 8. účast na vyhlášení rozsudku [datum]). Za účast na přípravném jednání a vyhlášení rozsudku náleží odměna pouze v poloviční výši (§ 11 odst. 2 písm. f/, g/ vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif – dále a. t.). Odměna advokáta tak činí 4 x [částka], 2 x [částka], k ní náleží náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 a. t. 6 x [částka], celkem jde o [částka], s náhradou za 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. jde o [částka], po připočtení částky [částka] celkem [částka].

34. S ohledem na uvedené odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil výrok II ohledně výše nákladů řízení před soudem prvého stupně a po provedení opravy ve zbylé části rozsudek soudu prvního stupně podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

35. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. a plně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši [částka] za dva úkony právní služby advokáta po [částka] za sepis vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu a dvě náhrady hotových výdajů po [částka], celkem [částka], dále náhradu za 21 % DPH, a to podle výše uvedených ustanovení advokátního tarifu a občanského soudního řádu.

36. O lhůtách k plnění odvolací soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. a o tom, že náhradu nákladů řízení je třeba zaplatit k rukám advokáta podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.