o určení vlastnického práva zůstavitele ke dni úmrtí, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 28 C 257/2019 - 112,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby soud určil, že zůstavitelka [jméno] [příjmení], [datum narození], posledně bytem [adresa], byla ke dni svého úmrtí [datum] vlastníkem družstevního podílu v Bytovém družstvu [ulice], [IČO], se sídlem [adresa], kdy členství v Bytovém družstvu [ulice] je spojeno s právem užívání bytu [číslo] (výrok I.). Současně vyslovil, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného (výrok II.).

2. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobce se podanou žalobou po žalovaném domáhal vydání rozhodnutí ve znění shora uvedeném. Tvrdil, že je bratrem žalovaného s tím, že dne [datum] jim zemřela matka [jméno] [příjmení], kdy dědické řízení bylo vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. [spisová značka]. Dne 30. 5. 2019 před notářskou kanceláří JUDr. [jméno] [příjmení] učinili účastníci prohlášení o pozůstalostním majetku a uplatnili právo na výhradu soupisu pozůstalosti. K tomuto datu se dozvěděl, že družstevní podíl zemřelé matky nebyl součástí soupisu pozůstalosti. Následně od žalovaného zjistil, že ke dni [datum] byla mezi matkou účastníků a žalovaným uzavřena dohoda o převodu členských práv a povinností družstevního podílu v družstvu. Matka účastníků dlouhodobě trpěla Alzheimerovou chorobou a nemohla podepsat předmětnou dohodu s tím, že by věděla, co podepisuje. Podle jeho názoru žalovaný zneužil její nevědomosti a bezbrannosti a k podpisu dohody ji zmanipuloval.

3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Uvedl, že dohodu, na základě které došlo v roce [rok] k převodu družstevního podílu v družstvu, uzavřel písemně se svojí matkou na základě ústní dohody z roku [rok], kdy byla duševně zcela zdráva. Upřesnil, že v roce [rok] započala [ulice] část [obec a číslo] s privatizací bytového domu, ve kterém se nacházel předmětný byt. Kupní cena bytu ve formě členského podílu činila [částka]. V případě, že by matka účastníků chtěla čerpat a splácet hypoteční úvěr družstva sama, činila by měsíční splátka částku ve výši [částka]. S ohledem na výší jejího důchodu, který činil [částka] měsíčně, by jí však nezbyl dostatek finančních prostředků na zajištění základních životních potřeb. Matka účastníky oslovila s dotazem, zda by se nechtěli podílet na financování splácení bytu. Žalobce odmítl a o řešení celé situace se nezajímal. Žalovaný chtěl matce pomoct, a proto se s ní navzdory své vlastní nepříznivé finanční situaci dohodl, že zruší své stavební spoření a tyto úspory použije na úhradu poloviny členského vkladu, přičemž druhou polovinu bude za ni hradit v měsíčních splátkách. S tím byla spjata dohoda, že družstevní podíl bude v budoucnu převeden právě na jeho osobu, případně na některé z jeho dětí. V srpnu [rok] proto zrušil stavební spoření a celou částku ve výši [částka] převedl na účet své matky. Za použití těchto prostředků s doplacením malého rozdílu ze svých úspor uhradila první polovinu členského podílu ve výši [částka], a to převodem na účet družstva. [ulice] splátky sám hradil nejprve v hotovosti k rukám matky, za období prosinec [rok] až květen [rok], a později bezhotovostním převodem ze svého vlastního účtu na účet družstva, což činí dosud. K únoru [rok] uhradil ze svých vlastních prostředků na splacení členského vkladu částku celkem [částka]. K datu uzavření dohody o převodu členských práv pak tato částka činila [částka]. Ke zdravotnímu stavu matky uvedl, že s ohledem na pozvolný postup této nemoci trpěla nejprve drobnými poruchami krátkodobé paměti bez vlivu na její rozhodování a úsudek. K prvnímu znatelnému zhoršení došlo až v roce [rok], kdy byla hospitalizována v Psychiatrické nemocnici [část obce]. Po stabilizaci jejího stavu a propuštění domů pak na počátku roku [rok] byl uskutečněn podpis dohody o převodu členských práv. Jak vyplývá z rozhodnutí úřadu práce příspěvek na péči byl zamítnut s odůvodněním, že matka účastníků potřebuje pomoc pouze s péčí o domácnost a nesplňuje tedy stanovené podmínky. Na rozdíl od posudku předloženého žalobcem, zpracovaného toliko na základě propouštěcí zprávy, shledala v květnu 2015 příslušná sociální pracovnice v rámci místního šetření matku účastníků lucidní. Jestliže by v dané době měla natolik narušenou paměť, orientaci, myšlení a soustředěnost, jak uvádí předmětný posudek, jen těžko by mohla být hodnocena jako osoba nezávislá na pomoci druhé osoby. Žalobce se o matku nijak nezajímal. Skutečnost, že byl s celou věcí srozuměn je zřejmá také z jeho chování v rámci dědického řízení, kdy podepsal souhlas s pozůstalostí, přestože věděl, že v něm předmětný družstevní byt chybí. Závěrem vznesl námitku promlčení, neboť žalobce, ačkoliv si byl vědom převodu členských práv na jeho osobu, neuplatnil v subjektivní promlčecí lhůtě, která uplynula nejpozději v květnu [rok], neplatnost tohoto převodu.

4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud prvního stupně k závěru, že žaloba není důvodná. Vyšel ze zjištění, že zemřelá matka účastníků [jméno] [příjmení] byla původně nájemkyní bytu na adrese [adresa], který byl ve vlastnictví Městské části [obec a číslo]. V roce [rok] se [ulice] část [obec a číslo] rozhodla bytové domy privatizovat. Kupní cena bytu, ve formě členského podílu v družstvu, činila [částka]. Členský podíl v družstvu uhradil žalovaný tak, že zrušil své stavební spoření a peníze, částku ve výši [částka] převedl na účet své matky. Ta doplatila rozdíl a peníze zaslala na účet družstva. Anuita byla poté splácena tak, že od prosince [rok] do května [rok] zasílal žalovaný peníze na účet své matky a ta je posílala na účet družstva. Od června [rok] zasílal peníze na účet družstva přímo žalovaný. Dne [datum] vydal úřad práce rozhodnutí, kterým zemřelé matce účastníků nepřiznal příspěvek na péči s tím, že nepotřebuje každodenní pomoc nebo dohled alespoň ve třech oblastech základních životních potřeb. Po odkupu členského podílu v družstvu, v přesně nezjištěný den došlo mezi matkou účastníků a žalovaným k uzavření dohody o převodu členského podílu v družstvu z matky účastníků na žalovaného. Tato smlouva byla uzavřena pouze v ústní podobě, přičemž písemnou podobu zákon v tomto případě nepožaduje. K písemnému sepsání a podepsání smlouvy došlo až [datum].

5. Soud prvního stupně dále uvedl, že nabyvatel se ve vztahu k převodci a ke třetím osobám stává členem družstva (nabývá členský podíl) již uzavřením smlouvy o převodu členského podílu (nebyla-li účinnost smlouvy odložena). Ve vztahu k družstvu se nabyvatel stává členem družstva teprve okamžikem, kdy je družstvu předložena smlouva o převodu členského podílu (nebo pozdějším dnem uvedeným ve smlouvě), případně kdy družstvo obdrží písemné oznámení dosavadního člena o převodu členského podílu a písemný souhlas nabyvatele členského podílu. Až do tohoto okamžiku vykonává práva a povinnosti člena družstva ve vztahu k družstvu pouze převodce.

6. Soud prvního stupně shrnul, že žalovaný v řízení prokázal, že již v roce [rok] uzavřel s matkou dohodu o převodu členských práv a povinností. Od počátku o matku pečoval téměř výlučně žalovaný a jeho děti, které byly jejími jedinými vnoučaty. Se svým záměrem převést členský podíl v družstvu na žalovaného se svěřila i svědkovi [jméno] [příjmení], kterému výslovně sdělila, že si nepřeje, aby po ní byt podědil žalobce. Ve stejné době, kdy [ulice] část [obec a číslo] nabídla dům, ve kterém se nacházel předmětný byt k privatizaci, zrušil žalovaný stavební spoření a částku ve výši [částka] zaslal na účet své matky. Ihned poté matka účastníků uhradila družstvu členský podíl, vyjma několika málo měsíců anuitu po celou dobu splácel žalovaný. Ve prospěch závěru, že mezi matkou účastníků a žalovaným došlo ke zmíněné dohodě, svědčí nejen skutečnost, že žalovaný, který sám nebyl v dobré finanční situaci, hradil členský podíl v družstvu i anuitu, docházel, stejně jako jeho syn na členské schůze družstva. Pokud se jedná o smlouvu o převodu členského podílu, která byla uzavřena v písemné podobě, a která byla družstvu předložena [datum], dovodil soud prvního stupně, že tato již pouze deklarovala to, že v roce [rok] byla uzavřena smlouva v podobě ústní. V té době sice již matka účastníků trpěla Alzheimerovou nemocí, ale vzhledem k tomu, že se jednalo jen o písemné potvrzení toho, o čem se dohodli s žalovaným již v roce [rok] a po celou dobu v souladu s touto dohodou jednali, bylo možné konstatovat, že si i přes pokročilé onemocnění byla vědoma, co podepisuje. Ostatně i úřad práce matku účastníků ještě v srpnu [rok] nepovažoval za osobu vyžadující trvalou pomoc jiné osoby, přičemž tento závěr učinil na základě osobního šetření v místě bydliště matky účastníků, osobním pohovorem s ní. Naproti tomu soudní znalec vycházel pouze ze zdravotnické dokumentace zemřelé, i když i ten připustil, že v době, kdy byla z nemocnice propuštěna, mohlo dojít k částečnému zlepšení jejího zdravotního stavu.

7. Následně soud prvního stupně konstatoval, že nevěrohodným shledal tvrzení žalobce, že o uzavření smlouvy o převodu členského podílu v družstvu se dozvěděl až po skončení dědického řízení a dále, že v notářské kanceláři podepsal seznam aktiv zemřelé matky s tím, že je úplný, a to i přesto, že si myslel opak. V této souvislosti soud prvního stupně uvedl, že účastníci dědického řízení byli v jeho rámci poučeni o všech svých právech ústně i písemně, jak vyplynulo ze svědecké výpovědi Mgr. [jméno] [příjmení], zaměstnankyně notářské kanceláře. Žalobce pak současně ani nevyužil možnosti opravného prostředku proti rozhodnutí, kterým byla schválena dohoda o rozdělení pozůstalosti. Pokud žalobce uváděl, že převod peněz z účtu žalovaného na účet matky neprokazuje záměr matky účastníků řízení převést byt na žalovaného s tím, že se mohlo jednat o splátku dluhu, zůstala i tato argumentace v pouhé rovině tvrzení. V závěru soud prvního stupně uvedl, že jelikož v řízení nebylo prokázáno, kdy přesně se žalobce o uzavření smlouvy dozvěděl, nemohl tak ani dovodit, že je nárok promlčen.

8. Výrok o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, že žalovaný byl v řízení zcela úspěšný.

9. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Vytýkal soudu prvního stupně předně, že na základě hodnocení předložených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým závěrům. Zdůraznil, že podle jeho názoru žalovaný neprokázal existenci údajné dohody z roku [rok]. Ze svědeckých výpovědí naopak vyplývají různé možnosti dispozice s předmětným bytem. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] vyplynulo, že matka účastníků řízení chtěla byt přenechat jí, nikoli jejímu otci, tedy žalovanému. Svědek [jméno] [příjmení] vyslovil pouhou domněnku, že matka účastníků řízení nejspíš chtěla, aby byl byt přepsán na její vnoučata – tedy svědka [jméno] [příjmení] a svědkyni [jméno] [příjmení]. Svědek [příjmení] pak uvedl, že mu matka účastníků řízení sdělila, že chce, aby byt zdědil žalovaný. V žádném případě však z jeho výpovědi nevyplynulo, že by matka účastníků řízení projevila vůli převést podíl v bytovém družstvu na žalovaného ještě za života či že by dokonce k tomuto převodu již došlo, byť formou ústní smlouvy. Pokud soud prvního stupně učinil úvahy o tom, že zůstává otázkou, proč by žalovaný hradil členský podíl v družstvu, když ne právě proto, že mezi ním a matkou došlo k výše uvedené dohodě, jedná se o pouhé domněnky, které opět nejsou podloženy žádným z provedených důkazů. Za stejně irelevantní považoval úvahy o tom, že tvrzení žalovaného měla být prokázána mimo jiné i tím, že se o matku staral, když tato skutečnost nemá na jeho majetkové nároky žádný vliv za situace, kdy nedošlo k prohlášení o vydědění či obdobnému projevu vůle. O existenci ústní dohody mezi žalovaným a matkou účastníků řízení pak nesvědčí ani zaslání částky ve výši [částka] na účet matky účastníků, kdy z výpisu z účtu matky účastníků řízení je zřejmé, že tato platba byla provedena bez jakékoli poznámky a bez specifikace platby, kdy to podporuje jeho tvrzení o tom, že se mohlo jednat o splátku dluhu. Uvedl dále, že i pokud by nastíněná ústní dohoda existovala, jednalo by se bezesporu o smlouvu o smlouvě budoucí, která vyžadovala písemnou formu. Poukázal, že je krajně nepravděpodobné, že by se případní účastníci této dohody dohodli na tom, že dohodu uzavřou v horizontu pěti let. V předmětném řízení nebylo vůbec žádným způsobem osvětleno, z jakého důvodu by matka účastníků řízení a žalovaný takto otáleli s uzavřením předmětné dohody v písemné formě, a to i z důvodu nemožnosti řádného výkonu práv a povinností žalovaného do doby oznámení převodu bytovému družstvu. I tyto skutečnosti svědčí o tom, že předmětná dohoda nebyla, ani v ústní formě se všemi náležitostmi, uzavřena před rokem [rok]. Dovozoval, že jediná prokázaná je tak existence písemné dohody z [datum], jejímuž řádnému uzavření však bránila závažná nemoc matky účastníků řízení, když tato nemohla posoudit následky svého jednání. Poukázal, že matka účastníků nebyla v době podpisu dohody o převodu členských práv a povinností s právem nájmu družstevního bytu schopna posoudit následky svého jednání, absentovala u ní rozvaha a svobodná vůle, kdy navíc mohla být vlivem své těžké nemoci snadno manipulovatelná. Tyto závěry jsou podpořeny nejen znaleckým posudkem vypracovaným MUDr. [příjmení], ale i lékařskými zprávami z Psychiatrické nemocnice [část obce], které dokonce předcházely datu uzavření předmětné dohody. Vytýkal soudu prvního stupně, že postavil závěry Úřadu práce učiněné v řízení o přiznání příspěvku na péči nad závěry učiněné znalcem [příjmení] [příjmení]. V této souvislosti shrnul, že je mnoho osob s omezenou svéprávností, které se o sebe starají samy, co se péče o domácnost týká, avšak nejsou schopny vnímat a pochopit důsledky svého právního jednání. Uzavřel, že Úřad práce zároveň není v žádném případě oborníkem v oblasti zdravotního stavu a nelze tak z jeho závěrů činit úsudek o tom, že matka účastníků si byla při podpisu dohody vědoma toho, co podepisuje. Opakovaně zdůraznil, že soud prvního stupně se dopustil zavádějící interpretace provedených důkazů s tím, že pokud neuvěřil jeho tvrzením, že se domníval, že v dědickém řízení bude pozůstalost projednávána po částech či o tom, že se domníval, že se nejedná o konečné vypořádání dědictví, své závěry řádně nezdůvodnil. Z uvedených důvodů považoval napadený rozsudek za neodůvodněný, nepřezkoumatelný, tedy nezákonný. Navrhoval, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a přizná mu náklady řízení.

10. Žalovaný se k odvolání žalobce vyjádřil s tím, že ústní dohoda uzavřená se zůstavitelkou v roce [rok] měla povahu smlouvy o převodu členských práv a povinností, pro kterou nebyla v rozhodné době stanovena písemná forma. Se zůstavitelkou uzavřel ústní dohodu o převodu členských práv a povinností, jejíž předmětem byl jeho závazek za ni postupně splatit anuitu, oproti čemuž se ona zavázala na jeho osobu předmětný byt převést. Tuto dohodu poté zůstavitelka v roce [rok] spolu s ním pouze stvrdila v písemné formě. To, že smlouva byla uzavřena, stejně jako její obsah, je možné dovodit z množství provedených důkazů. Jednou ze skutečností, ze které je možné dovodit existenci dohody, je fakt, že v pravidelných splátkách předmětný byt postupně uhradil, což vyplývá z doložených výpisů. Tvrzení žalobce k těmto platbám s tím, že se mohlo jednat o úhradu dluhu, shledával ryze účelovou a ničím nepodloženou, když žádný dluh jím nebyl specifikován, resp. ani na základě jakého titulu měl vzniknout. Pokud žalobce namítal, že se v daném případě jednalo o smlouvu o smlouvě budoucí, rozvedl, že s ohledem na tento institut by vůči zůstavitelce plnil až po uzavření budoucí smlouvy, nikoliv už od roku [rok]. V souvislosti s možností uzavření ústní formy dohody o převodu členských práv a povinností odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, konkrétně usnesení sp. zn. 29 Cdo 328/2007, 29 Cdo 2097/2008 a 29 Cdo 2288/2018. Zdůraznil dále, že žalobce v dědickém řízení nenamítal ničeho právě proto, že mu byl převod členských práv a povinností na jeho osobu v té době již dávno znám, když mu již na přelomu let [rok] a [rok] pomáhal vyklízet předmětný byt a sklep. Tuto skutečnost také prokazuje to, že předmětný byt (respektive družstevní podíl) nebyl uveden v aktivech dědického řízení, ke kterým sám žalobce výslovně prohlásil, že je jejich výčet úplný. Co se týká znaleckého posudku předloženého žalobcem, nepodařilo se podle jeho názoru rozptýlit veškeré pochybnosti týkající se nezpůsobilosti zůstavitelky k převodu členských práv, když byl vypracován až po její smrti, a na základě dvou velmi stručných lékařských zpráv, bez zdravotní dokumentace. V rámci výslechu znalce přitom vyšlo najevo, že ten duševní poruchu zůstavitelky záměrně zveličil a nezohlednil zdravotní zlepšení uvedená v propouštěcí zprávě s nepodloženým zdůvodněním, že obdobné formulace se běžně používají při propouštění pacienta. Shrnul závěrem, že i pokud by nedošlo k následnému stvrzení ústní dohody v písemné formě v roce 2015, vzniklo by mu právo domáhat se prostřednictvím soudu, aby zůstavitelka dostála svému závazku a vyhotovila písemné stvrzení či oznámení o převodu, který by předložila družstvu. Navrhoval, aby odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a přiznal mu náhradu nákladů odvolacího řízení.

11. V replice k vyjádření žalovaného žalobce setrval na svých námitkách obsažených v odvolání. Doplnil pouze, že měla-li být ústní dohoda uzavřena v roce [rok], k oznámení družstvu z jakéhosi záhadného důvodu nedošlo, ačkoliv k němu postačilo pouze písemné potvrzení současného družstevníka a budoucího nabyvatele. Zpochybnil opakovaně, že by uzavření smlouvy a její obsah bylo možné dovodit z množství důkazů. O uzavření této dohody nikdo nevěděl a jejímu uzavření nikdo, kdo by dosud žil, nebyl přítomen. To, že se matka účastníků, jak tvrdí žalovaný, mohla s některým ze svědků bavit o svých možných úmyslech, v žádném případě neprokazuje uzavření dané dohody. Ostatně žalovaný neunesl ani břemeno tvrzení, neboť nebylo ani tvrzeno, kdy, kde a za jakých okolností mělo údajně k uzavření ústní dohody dojít, ani co bylo jejím obsahem. Zdůraznil, že není na místě jakýmkoli způsobem zpochybňovat závěry znaleckého posudku MUDr. [příjmení] a lékařských zpráv z Psychiatrické nemocnice [část obce], které dokonce předcházely datu uzavření předmětné dohody. Pokud žalovaný uvedl, že znalecký posudek MUDr. [příjmení] údajně nemá odrážet realitu a reflektovat zdravotní zlepšení uvedená v propouštěcí zprávě, pak se toto tvrzení nezakládá na pravdě, neboť i s tímto se znalec vypořádal, když uvedl, že pokud došlo k symptomatickému zlepšení, na celkovém zdravotním stavu to nic nemění.

12. V duplice k replice žalobce žalovaný sdělil, že ani on ani jeho matka nebyli právně vzděláni a neměli v rozhodné době povědomí, jakou by měl mít převod podílu podobu. Právě z tohoto důvodu pro jistotu vyhotovili stvrzení ústní dohody písemnou formou v roce [rok], a to za účelem vyvolání zamýšlených účinků vůči družstvu. Poukázal, že není nezvyklé v případě převodu nemovitosti z rodičů na děti, že descendenti, kteří nemovitost nabývají, nechávají v ní své rodiče mnohdy dožít, přičemž nadto stále splácel anuitu a nebyl důvod převádět předmětný podíl s okamžitou platností ihned po uzavření ústní dohody. Zdůraznil, že dohoda byla uzavřena v roce [rok] s tím, že od té doby se obě strany chovaly v souladu s jejím obsahem. Opakovaně podotkl, že znalecký posudek není pro danou věc relevantní, neboť k uzavření ústní dohody došlo v době, kdy byla zůstavitelka zdráva.

13. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu podaného odvolání, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (ust. § 212 a ust. § 212a, ust. § 214 odst. 1 o. s. ř.) a poté dospěl k následujícím závěrům.

14. Nejprve je třeba uvést, že soud prvního stupně se opomněl zabývat tím, zda je na požadovaném určení naléhavý právní zájem (§ 80 o. s. ř.). V tomto bodě odvolací soud souhlasí se žalobcem, že naléhavý právní zájem dán je, neboť v případě vyhovění žalobě by ohledně daných majetkových práv došlo k doprojednání dědictví po zůstavitelce.

15. Soud prvního stupně v daném případě provedl správně a úplně dokazování, na základě kterého zjistil všechny rozhodné skutečnosti, a dospěl ke správným skutkovým závěrům, kdy zjištěný skutkový stav posoudil správně i po právní stránce.

16. Předně je třeba uvést, že obsahové náležitosti odůvodnění písemného vyhotovení rozsudku jsou obsaženy v ust. § 157 odst. 2 o. s. ř., které stanoví, že není-li dále stanoveno jinak, soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný, stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu, a jak věc posoudil po právní stránce. Účelem odůvodnění rozsudku je vyložit opodstatněnost, pravdivost, zákonnost a spravedlivost rozhodnutí, které bylo soudem vydáno. Odůvodnění rozsudku je prostředkem kontroly správnosti postupu při vydávání rozhodnutí z hlediska možnosti přezkoumání rozhodnutí na podkladě opravného prostředku.

17. Odvolací soud se neztotožňuje s názorem žalobce, že by napadený rozsudek byl nepřezkoumatelný a nesrozumitelný, byť částečně. V této souvislosti je třeba uvést, že měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 29 Co 2543/2011). Soud prvního stupně shrnul tvrzení i argumentaci účastníků, učinil skutková zjištění s odkazem na konkrétní provedené důkazy, vypořádal se i s jejich hodnocením. Z rozsudku soudu prvního stupně je seznatelné, jaká konkrétní skutková zjištění učinil, resp. z jakých důkazů, odůvodnil své právní posouzení, se kterým se odvolací soud ztotožnil.

18. Odvolací soud dále konstatuje, že soud prvního stupně se pečlivě zabýval námitkami žalobce, opětovně obsaženými v odvolání, a proto lze v podrobnostech pro stručnost odkázat na napadené rozhodnutí. V daném případě tak lze pouze zrekapitulovat, že žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud určil, že zůstavitelka [jméno] [příjmení], [datum narození], byla ke dni svého úmrtí [datum] vlastníkem družstevního podílu v Bytovém družstvu [ulice a číslo], kdy členství v družstvu je spojeno s právem užívání bytu [číslo].

19. Soud prvního stupně v daném případě nikterak nepochybil, když žalobu v celém jejím rozsahu shledal nedůvodnou. Na tomto místě odvolací soud opětovně uvádí, že soud prvního stupně hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech (ust. § 132 o. s. ř), kdy jeho rozhodnutí zcela naplňovalo předpoklady ust. § 157 o. s. ř. s tím, že jej nebylo možné jakkoliv označit za nepřezkoumatelné. I odvolací soud v posuzované věci dospěl k závěru, že žalovaný prokázal, že v roce [rok] platně uzavřel ve smyslu ust § 230 zák. č. 513/1991 Sb., v účinném znění, se svou matkou ústní dohodu o převodu členských práv a povinností. Bez ohledu na skutečnost, že tehdy platná právní úprava nestanovila žádnou obligatorní formu a zvláštní náležitosti dohody, dohoda mezi žalovaným a jeho matkou jednoznačně odpovídala obecným požadavkům projevu vůle účastníků a předmětu převodu, spočívajícího v převodu družstevního podílu. V tomto kontextu lze shrnout, že z dohody bylo jasné, kterých účastníků a kterého družstva se týká, obsahovala vymezení převáděných práv a povinností, jakož i způsob vzájemného vypořádání. Konečně je třeba zdůraznit, že v rozhodné době, kdy byla ústní dohoda uzavírána, tj. v roce [rok], byla [jméno] [příjmení] zcela zdráva, když první příznaky závažného onemocnění Alzheimerovou chorobou se u ní projevily až v roce [rok] – [rok]. Současně nelze neuvést, že z důvodu, že dohoda o převodu nepodléhá schválení orgány bytového družstva, stanoví zákon okamžik, kterým dochází k převodu členských práv a povinností ve vztahu k tomuto družstvu. Ve vztahu k družstvu je však nepodstatné a pro posouzení irelevantní, kdy byla dohoda o převodu, resp. smlouva mezi stávajícím členem a nabyvatelem členství uzavřena, záleží pouze na předložení této smlouvy, případně písemného oznámení převodce a písemného souhlasu nabyvatele družstvu.

20. Co se týká odvolacích námitek žalobce, obsažených v odvolání, shledal je odvolací soud neopodstatněnými. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že ve prospěch tvrzení žalovaného svědčí důkazy v řízení provedené s tím, že jejich konzistentnost nebyla nikterak zpochybněna. Lze shrnout, že v roce [rok] začala [ulice] část [obec a číslo] s privatizací domu, ve kterém se nacházel předmětný byt, jehož do té doby byla nájemkyní matka účastníků. Členský podíl v družstvu uhradil žalovaný tak, že po zrušení stavebního spoření převedl peníze v částce [částka] na účet matky, která následně za využití svých úspor družstvu zaplatila první polovinu členského vkladu ve výši [částka]. V období od prosince [rok] do května [rok] pak žalovaný hradil měsíční splátky v hotovosti k rukám matky, posléze bezhotovostním převodem ze svého vlastního účtu na účet bytového družstva. Uvedená zjištění jednoznačně korespondují obsahu dohody s tím, že finanční podpora žalovaného byla spjata s převodem družstevního podílu na jeho osobu. Tuto dohodu poté zůstavitelka s žalovaným pouze stvrdila v písemné formě, a to za účelem vyvolání zamýšlených účinků vůči družstvu. Pokud se jedná o námitky, že žalovaný namísto finanční participace na uhrazení členského podílu pouze vracel matce dluh, stejně tak, že bylo otáleno s převodem, resp. oznámením družstvu, nepovažoval je odvolací soud za opodstatněné. Nelze odhlédnout, že ze strany žalobce nebylo ani tvrzeno o jaký dluh se mělo jednat, případně v jaké výši a na základě jakého titulu měl vzniknout, ale současně tuto hypotézu vyvrací především časová souslednost vyplývající z jednotlivých listinných důkazů, když po zrušení stavebního spoření žalovaným bezprostředně převádí finanční prostředky na účet matky a ta je s doplatkem obratem zasílá na účet družstva. Již shora bylo uvedeno, okamžik oznámení uzavření dohody, případně její předložení družstvu, je zcela irelevantní s tím, že časová prodleva v konkrétním případě odpovídá rodinným poměrům. Žalovaný, který spolu se svými dětmi o matku pečoval, nemusel mít akutní potřebu oznamovat převod orgánu družstva, když někteří z jeho členů o záměru [jméno] [příjmení] převést podíl na svého syna [jméno] [příjmení] věděli (svědek [příjmení] [příjmení]). Nadto se žalovaný zúčastňoval spolu se synem i členských schůzí, přičemž nebyla v té době anuita (pravidelně měsíčně splácená) uhrazena ani z větší části. Rodinnou situaci podpořila v zásadě i výpověď vnoučat zůstavitelky, kteří byli srozuměni s tím, že byt bude jednou jejich s tím, že až následně se dozvěděli, že byt byl„ přepsán“ na jejich otce.

21. Jestliže žalobce argumentoval tím, že i pokud by dohoda z roku [rok] existovala, byla by neplatná pro absenci písemné formy, neboť se bezesporu jednalo o smlouvu o smlouvě budoucí, opět se jedná o námitku lichou. V tomto směru odvolací soud přisvědčil zdůvodnění žalovaného, že podstatným znakem tohoto institutu je, že plnění, jež je předmětem smlouvy budoucí, si strany poskytují až v budoucnosti, tedy až po uzavření smlouvy budoucí, což nekoresponduje zjištěnému stavu. Nadto právní posouzení žalobcem není nikterak rozhodné. Pokud pak žalobce uváděl, že jediná prokázaná je tak písemná dohoda z [datum], jejímuž uzavření bránila závažná nemoc matky účastníků, ani zde se odvolací soud s jeho názorem neztotožnil. Odvolací soud opakovaně zdůraznil, že rozhodnou skutečností v daném případě je uzavření ústní dohody v roce [rok], v době, kdy byla matka účastníků zdráva s tím, že pokud by nedošlo k následnému stvrzení této dohody písemnou formou (souhlas, smlouva), vzniklo by skutečně žalovanému právo domáhat se prostřednictvím soudu, aby zůstavitelka dostála svému závazku a vyhotovila písemné stvrzení či oznámení o převodu, který by předložila družstvu. V této souvislosti je třeba uvést, že odvolací soud nikterak nezpochybňuje závažné onemocnění matky zúčastněných, přesto však vzhledem k jejím výpadkům krátkodobé paměti nelze ani s ohledem na zadaný znalecký posudek žalobcem, vypracovaný MUDr. [příjmení], potažmo zlepšení zdravotního stavu zůstavitelky po propuštění z hospitalizace v listopadu [rok], dovodit, že by nebyla způsobilá v únoru [rok] domyslet dopady svého jednání stvrzením vlastního rozhodnutí učiněného v době, kdy byla zcela zdravá. Nelze přijmout v tomto směru ani názor žalobce, že by v rámci hodnocení důkazů byly jakýmkoliv způsobem upřednostňovány závěry úřadu práce ze srpna [rok], přesto však není možné nezohlednit, že matka účastníků nebyla shledána jako osoba závislá na pomoci jiné osoby s tím, že potřebuje pouze pomoct s péčí o domácnost. Sociální šetření bylo navíc skutečně prováděno v místě bydliště matky účastníků na základě osobního pohovoru, když posudkový lékař vycházel i z lékařských zpráv MUDr. [příjmení] z Psychiatrické nemocnice [část obce]. Konečně pokud žalobce namítal, že se domníval, že v dědickém řízení bude pozůstalost projednána po částech, a proto podepsal soupis pozůstalosti v dědickém řízení, a to přesto, že si myslel, že je neúplný, nepovažoval odvolací soud tuto argumentaci pro posouzení věci za rozhodnou.

22. Za těchto okolností, při nedůvodnosti námitek žalobce, odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný v souladu s ust. § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně výroku o nákladech řízení.

23. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, že žalovaný byl v této fázi řízení zcela úspěšný. Náklady řízení v částce [částka] jsou představovány odměnou za právní zastoupení za tři úkony právní služby po [částka] ve smyslu ust. §§ 7, 9 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. (vyjádření k odvolání, duplika, účast při jednání odvolacího soudu), náhradou hotových výdajů ve výši [částka] (3 x [částka]) v souladu s ust. § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., spolu s 21 % DPH v částce [částka].