o zaplacení částky 8 131,73 €, k odvolání obou účastníků proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. května 2024, č. j. 14 C 168/2022-138,

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, v převyšující části do [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky do [datum] žalobu zamítl (výrok I). Výrokem II uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce.

2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobce domáhal po žalovaném náhrady škody a nemajetkové újmy z důvodu nepřiměřené délky řízení, představující nesprávný úřední postup v řízení, vedeném u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Uvedl, že od r. 2011 čelil [podezřelý výraz] stíhání a následně bylo v září r. 2021 rozhodnuto, že jeho [podezřelý výraz] stíhání není přípustné. Minimálně 10 let tak čelil [podezřelý výraz] stíhání bez rozhodnutí o vině či nevině, řízení skončilo zastavením, aniž by procesní situaci zavinil žalobce. Požadoval úhradu nemajetkové újmy v penězích s ohledem na dva vydané zprošťující rozsudky a postoj státního zástupce v rámci dokazování. Právě v důsledku těchto okolností žalobce čelil po dobu více než 10 let [podezřelý výraz] stíhání. U žalované uplatnil nárok na nemajetkovou újmu za nepřiměřenou délku soudního řízení ve výši [částka] a dále požadoval náhradu výdajů, které musel vynaložit na výkon obhajoby zaplacením své právní zástupkyni [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši [částka]. Žalovaná nesporovala uplatnění téhož nároku, uvedla, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu a celková délka řízení nebyla přiměřená. Ve smyslu § 31a zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění (dále také odškodňovacího zákona) proto poskytla žalobci přiměřené zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. K nároku ve výši [částka] uvedla, že ze žalobních tvrzení nevyplývá, na základě jakého odpovědnostního titulu žalobce náhradu nákladů požaduje. Navíc neprokázal výši škody, která mu skutečně vznikla. S ohledem na datum zahájení [podezřelý výraz] stíhání žalobce není vyúčtování odměny advokáta dostatečným podkladem, je třeba, aby předložil doklad o tom, že odměnu skutečně zaplatil. Žalobce netvrdil, že by požadované náklady vynaložil na nápravu nesprávného úředního postupu dle § 13 zákona č. 82/1998 Sb.

3. V průběhu řízení žalobce rozšířil žalobu majetkové škody na částku 8 131,73 €, což soud jako změnu připustil.

4. Soud prvního stupně dále uvedl, že ve věci již dříve rozhodl, odvolací soud potvrdil nárok žalobce na nemajetkovou újmu pro nepřiměřenou délku řízení v rozsahu částky [částka] a věc vrátil k dalšímu řízení ohledně náhrady škody, představované náklady řízení účelně uplatňovanými v prozkoumávaném řízení. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně akcentoval presumpci neviny, v důsledku čehož má žalobce právo na náhradu nákladů účelně vynaložených nákladů, důvodem zrušení rozsudku soudu prvního stupně byla okolnost, že soud prvního stupně se nezabýval jejich výší.

5. Soud prvního stupně se proto vyúčtováním právního zastoupení ze dne [datum], sestávajícího z vykonaných úkonů právní služby, podrobně zabýval a jejich výčet uvedl v bodu 6 odůvodnění. Shrnul, že náklady a cestovné činí [částka]. Žalobce k tomu uvedl, že částku [částka] složil bankovním převodem a zbylou část osobně uhradil v advokátní kanceláři své obhájkyně. Soud prvního stupně v tomto poukázal na výpis z bankovních účtů, jejichž součet představuje [částka]. Ohledně zbylé hotovostní platby neměl žalobce doklady, proto navrhoval, aby si soud vyžádal informace od [tituly před jménem] [jméno FO]. Podle dokumentu o plnění žalobce k rukám jeho právní zástupkyně se podává výpis osmi odcházejících plateb v součtu [částka]

6. Soud prvního stupně při svém dokazování dále vycházel ze spisu Okresního soudu v [adresa], sp. zn. [spisová značka], ohledně úkonů právního zastoupení, odvolací soud v tomto směru ohledně jejich výčtu výslovně odkazuje na bod 8 odůvodnění napadeného rozsudku.

7. Soud prvního stupně poté shrnul, že proti žalobci bylo vedeno [podezřelý výraz] stíhání pro [podezřelý výraz] čin podvodu spáchaného ve spolupachatelství, zahájené v lednu 2011. U Okresního soudu v [adresa] byla dne [datum] podána obžaloba pod sp. zn. [spisová značka]. Tento soud dne [datum] vyhlásil zprošťující rozsudek, který Krajský soud v [adresa] dne [datum] zrušil. Druhý, opět zprošťující rozsudek, vyhlásil dne [datum], odvolací soud jej zrušil dne [datum]. Dne [datum] bylo [podezřelý výraz] stíhání žalobce zastaveno, rozhodnutí nabylo právní moci dnem [datum]. [podezřelý výraz] řízení ve vztahu k žalobci trvalo 10 let a 9 měsíců. V [podezřelý výraz] řízení žalobce vynaložil náklady na svoji obhajobu v uznatelné výši 5 739,29 €, soud prvního stupně v tomto odkázal na již dříve provedenou specifikaci.

8. Právně postupoval dle § 1, § 5, § 13 odškodňovacího zákona. Uvedl, že základ nároku v dané věci je dán, neboť žalobci se za nesprávný úřední postup, spočívající v nesprávné délce řízení, již pravomocně dostalo relutárního odškodnění.

9. K náhradě škody, představované tzv. obhajným, soud prvního stupně uvedl, že v [podezřelý výraz] věci bylo učiněno celkem [hodnota] úkonů právní služby po [částka] spolu s paušálem, tedy ve výši [částka] náklady ze [adresa] ve Slovenské republice do [adresa] představují [částka], celkem [hodnota]. Tato částka byla v průběhu řízení rozšířena o [částka], tedy na částku [částka] Žalovaná však uváděla, že tento rozdíl nebyl u ní uplatněn. Soud této argumentaci přitakal, protože částka nad rámec [částka]) nebyla v souladu s § 14 odškodňovacího zákona u žalované uplatněna.

10. Soud prvního stupně, vázán závazným právním názorem odvolacího soudu, vycházel ze shora uvedených úkonů právní služby, učiněných ve prospěch žalobce, a žalobě přitakal pouze do částky [částka]. Ohledně částky [částka], představující rozšíření předmětu řízení, žalobu zamítl.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce byl úspěšný v obou nárocích, byť nikoli v požadované výši. V tomto případě jde o tzv. objektivní kumulaci nároků (nárok na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné rozhodnutí, nárok na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení, nárok na náhradu škody ve formě obhajného), kdy je třeba náhradu nákladů poměrně rozdělit, přičemž při určování úspěchu či neúspěchu účastníka, který vedle nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v řízení uplatnil rovněž nárok na peněžité plnění, je třeba vycházet ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků s odkazem např. na usnesení Nejvyššího soudu, sp. zn. [spisová značka]. Tarifní hodnotou v případě uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné rozhodnutí i za nepřiměřeně dlouhé řízení je částka [částka] (§ 9 odst. 4 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. - advokátního tarifu), tarifními hodnotami ohledně nároků na náhradu škody jsou částky [částka]) a [částka], celkem [částka]. Žalobce byl plně úspěšný ohledně nároku na nemajetkovou újmu za nepřiměřenou délku řízení (tarifní hodnota [částka]) a ohledně nároku na obhajné v rozsahu [částka] ([částka]), t.j celkem v rozsahu tarifní hodnoty [částka], neúspěšný do částky [částka], tedy v rozsahu 9,21 %. Žalovaná je proto povinna nahradit žalobci náklady řízení, které představuje odměna advokáta za 10 úkonů právní služby (jejichž přesný výčet učinil v bodu 17) dle § 9 odst. 4 advokátního tarifu (dle usnesení NS ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]) po [částka], tedy [částka] + 10 x režijní paušál po [částka], celkem [částka]. K tomu uplatněné cestovné ze strany zástupce žalobce spolu s náhradou za promeškaný čas, celkem [částka], spolu s náhradou DPH - [částka]. S ohledem na úspěšnost v rozsahu toliko 9,21 % činí náklady řízení [částka], spolu s náhradou soudního poplatku - [částka].

12. Proti tomuto rozsudku podali včasné odvolání jak žalobce, tak i žalovaná.

13. Odvolání žalované směřovalo proti rozsudku soudu prvního stupně jako celku, žalovaná navrhla jeho změnu a zamítnutí žaloby ohledně částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení. Odkázala na odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. g) zákona č. 99/1963 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. s. ř.). Zopakovala, že soud ve věci již dříve rozhodl rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci z titulu nemajetkové újmy částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení ve výši 15 %, do částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení v téže výši a od téhož data žalobu zamítl. Žalobu dále zamítl v části, kde se žalobce domáhal náhrady škody ve výši [částka] s úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení. Městský soud v [město] rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], tento rozsudek potvrdil ohledně nemajetkové újmy do částky [částka], ohledně náhrady škody a nákladů řízení věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Ke svému dalšímu postupu uvedla, že sama již dříve poskytla žalobci zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, v mezidobí rovněž vyplatila částku [částka] jako nemajetkovou újmu z titulu nesprávného úředního postupu za nepřiměřenou délku vedeného [podezřelý výraz] řízení. Nyní uvedla, že z napadeného rozsudku není patrné, na základě jakého titulu soud prvního stupně přiznal žalobci náhradu škody v podobě nákladů řízení, neboť své rozhodnutí odůvodnil pouze tím, že odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně zastává názor, že s ohledem na dva zprošťující rozsudky v [podezřelý výraz] věci žalobce je třeba akcentovat presumpci neviny, a žalobce má tak právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Soud prvního stupně při svém rozhodování vycházel i z délky řízení a toho, že byly stíhané dvě osoby. Podle žalované je stěžejní, že žalobce během dosavadního řízení nespecifikoval, z jakého titulu požaduje náhradu nákladů [podezřelý výraz] řízení. V žalobě výslovně označil jako odpovědnostní titul nesprávný úřední postup v podobě nepřiměřené délky řízení, nikoliv rovněž nezákonné rozhodnutí. K výzvě ze strany soudu prvního stupně následně doplnil specifikaci všech úkonů obhajoby a cestovného. Z provedeného dokazování vyplývá, že jde o běžné náklady [podezřelý výraz] obhajoby včetně cestovného. K úpravě odškodňovacího zákona uvedla, že je třeba zamyslet se nad tím, zda zákon přiznává odškodnění i tomu, jehož [podezřelý výraz] stíhání bylo zastaveno z důvodu promlčení, aniž by byl učiněn závěr, zda daný skutek spáchal či nikoliv s odkazem na § 12 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) tohoto zákona. Nepřiznáním odškodnění není v těchto případech zpochybněn princip presumpce neviny za předpokladu, že trestně stíhaný má možnost domoci se skončení řízení z pro něj příznivějšího důvodu, zejména možnost trvat na projednávání věci tak, aby dosáhl své plné rehabilitace, v prvé řadě zprošťujícího rozsudku, a na tomto základě posléze i náhrady škody. Uvedla, že žalobce byl po celou dobu řízení zastoupen advokátem jako odborníkem znalým v oblasti práva, měl tak možnost být poučen o procesních možnostech shora uvedených. K otázce promlčení a práva na náhradu nákladů [podezřelý výraz] řízení odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. Uvedla dále i to, že odškodňovací zákon přiznává odškodnění i tomu, jehož [podezřelý výraz] stíhání bylo zastaveno z důvodu promlčení řízení, aniž by byl učiněn závěr o tom, zda daný skutek spáchal či nikoliv, v čemž hraje významnou úlohu princip presumpce neviny s odkazem na článek 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a článek 6 odst. 2 Úmluvy. Při striktní aplikaci principu presumpce neviny by taková osoba měla mít na odškodnění nárok. Nelze však přehlédnout, že takový výklad by v mnoha případech vedl k odškodnění skutečných pachatelů trestných činů, což by odporovalo dobrým mravům i obecnému chápání spravedlnosti.

14. Odvolání žalobce směřovalo pouze proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně podle žalobce nesprávně aplikoval § 142 o. s. ř. Nezohlednil, že na základě dřívějšího rozhodnutí mu na náhradě nemajetkové újmy byla přiznána částka [částka]. S poukazem na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2482/23, bylo povinností soudu prvního stupně zohlednit nejen přiznání částky [částka] jako nemajetkové újmy, ale i uplatněné náhrady škody, v němž byl se svým nárokem úspěšný v rozsahu 70,50 % požadovaného plnění. Soud prvního stupně měl proto postupovat dle § 142 odst. 3 o. s. ř. a žalobci přiznat plnou náhradu nákladů řízení. Akcentoval, že soud prvního stupně skutkově správně vymezil počet jednotlivých úkonů právní služby včetně správné specifikace náhrady cestovného a promeškaného času. Nesprávně však aplikoval ustanovení advokátního tarifu, kdy měl vycházet z § 8 odst. 1 s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 1788/23.

15. Dále se žalobce vyjádřil k odvolání žalované, považoval je za nedůvodné. Uvedl, že vede polemiku s rozsudkem soudu prvního stupně, respektive se závazným právním názorem odvolacího soudu, byť nebyl podroben přezkumu dovolacím soudem. Podle něj žalovaná nezohlednila ani to, že žalobce v rozhodnutí ze dne [datum] nebyl poučen o tom, že může podat stížnost a domáhat se vyslovení neviny. I to svědčí o tom, že vůči jeho osobě došlo k nesprávnému úřednímu postupu. S odvolacími námitkami se již v dřívějším rozhodnutí vypořádal odvolací soud, odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. Poukázal i na názory Ústavního soudu, reprezentované například nálezem ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 590/08. U dobrých mravů akcentoval, že ve věci byly postupně vydány dva zprošťující rozsudky, ze strany žalované jde o paušální pohled, zastírající individuální rozměr [podezřelý výraz] kauzy žalobce. Žalovaná k jeho nároku přistupuje optikou ryzího formalismu. Jestliže vedle sebe existují důvody jak pro zproštění obžaloby, tak pro promlčení [podezřelý výraz] odpovědnosti, má [podezřelý výraz] soud povinnost rozhodnout o zastavení [podezřelý výraz] stíhání z důvodu promlčení [podezřelý výraz] odpovědnosti, které má přednost před zprošťujícím rozsudkem s odkazem na § 225 odst. 1 [podezřelý výraz] řádu. Dále poukázal i na článek 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.

16. Při jednání odvolacího soudu žalovaná doplnila, že nárok na obhajné nebyl řádně uplatněn ohledně obou nároků. Titul byl vymezen pouze jako nesprávný úřední postup. Druhý z obviněných, Jirásko, který v řízení chtěl pokračovat, byl posléze zproštěn, uplatnil dva odpovědnostní tituly a žalovaná jej mimosoudně odškodnila. Žalobce však v témže [podezřelý výraz] řízení nepokračoval. Jeho nárok na obhajné není dán.

17. Žalobce při jednání odvolacího soudu setrval na tom, že nárok řádně uplatnil.

18. Odvolací soud poté přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně z titulu obou odvolání postupem dle § 212, § 212a o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání nejsou důvodná. Odvolací soud po přezkoumání věci dospěl k témuž závěru jako soud prvního stupně.

19. Podle § 12 odst. 1 písm. b/ zák. č. 82/1998 Sb. v platném znění platí, že právo na náhradu škody nemá mimo jiné ten, kdo byl zproštěn obžaloby nebo bylo proti němu [podezřelý výraz] stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný [podezřelý výraz] čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost anebo že [podezřelý výraz] čin byl amnestován.

20. V dané věci bylo [podezřelý výraz] stíhání žalobce zastaveno bez závěru o jeho vině či nevině z důvodu promlčení, a v důsledku toho zániku [podezřelý výraz] odpovědnosti žalobce. Odvolací soud s ohledem na specifika dané věci setrvává na svém již dříve vysloveném názoru, podle něhož z toho, že ve věci byly v průběhu vydány dva nepravomocné zprošťující rozsudky, vyplývá potřeba akcentovat zásadu presumpce neviny. Odvolací soud v tomto závěru odkazuje i na judikatorní závěry Nejvyššího soudu, vyslovené v odůvodnění rozsudku tohoto soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], podle nichž „bylo-li [podezřelý výraz] stíhání žalobce (v podstatné části) ukončeno jeho zastavením, které nepředstavuje vyslovení viny, nelze pro účely posouzení nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou [podezřelý výraz] řízení vycházet z toho, že žalobce [podezřelý výraz] čin, pro který byl stíhán, spáchal, přičemž v odškodňovacím řízení nelze otázku jeho viny posuzovat“. S odkazem i na čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod proto odvolací soud dospěl k témuž závěru jako soud prvního stupně a odvolání žalované strany tak neshledal důvodné.

21. Jak vyplývá již ze stanoviska žalované ze dne [datum], žalobce mimo jiné uplatnil náhradu majetkové škody, představované tzv. „obhajným“ do částky [částka] a úhradu této částky právní zástupkyni doložil, odvolací soud ohledně jednotlivých učiněných advokátních úkonů odkazuje na podrobné odůvodnění napadeného rozsudku (body 6–8). Za situace, kdy žalobce doložil uhrazenou výši nákladů obhajoby své tehdejší právní zástupkyni, a lze vycházet z toho, že žalobce od počátku brojil proti svému [podezřelý výraz] stíhání, náleží mu náhrada majetkové škody v této výši.

22. Odvolací soud se dále zabýval odvoláním žalobce proti rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení.

23. Podle i soudem prvního stupně odkazovaného usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] platí, že „při určování poměru úspěchu a neúspěchu účastníka, který vedle nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v řízení uplatnil rovněž nárok (nároky) na jiné peněžité plnění (objektivní kumulace), je zpravidla třeba vycházet ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. advokátního tarifu“. Soud prvního stupně z uvedeného při rozhodování o náhradě nákladů řízení žalobci vycházel, se žalobcem nelze souhlasit ani v jeho odvolací námitce o nezohlednění přiznání nemajetkové újmy ve výši [částka] (čemuž odpovídá tarifní hodnota [částka] a výše odměny za úkon právní služby [částka]) a ani v jeho námitce o determinaci úspěchem a neúspěchem v řízení, neboť tento postup odpovídá rozhodování o nároku žalobce na majetkovou újmu.

24. Z těchto důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako správný postupem dle § 219 o. s. ř. potvrdil včetně správného výroku o nákladech řízení.

25. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a plného věcného úspěchu žalobce v řízení. Za právní zastoupení mu náleží náhrada odměny za dva úkony právní služby, jimiž jsou vyjádření k odvolání ze dne [datum] a účast na jednání odvolacího soudu dne [datum] po [částka], spolu se dvěma paušálními náhradami hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu po [částka], celkem [částka], spolu s náhradou 21 % DPH dle § 47 odst. 1 písm. a/, § 37 zák. č. 235/2004 Sb. ve výši [částka] – [částka]. Odvolací soud dále žalobci přiznal náhradu za promeškaný čas při cestě [adresa] a zpět za 14 půlhodin ve výši [částka] a dále cestovné při vzdálenosti celkem [hodnota] km, základní náhradě ve výši [částka]/km (§ 1 písm. b/ vyhl. č. 398/2023 Sb.) a ceně pohonných hmot 38, [částka]/ l dle § 4 písm. c/ této vyhlášky ve výši [částka], spolu s náhradou 21 % DPH – [částka]. Výslednou částku [částka] odvolací soud uložil žalované zaplatit žalobci v zákonné lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).