o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s opravným usnesením ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [spisová značka] [číslo],

1. Napadeným rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s opravným usnesením ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [spisová značka] [číslo], soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I.). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Současně vyslovil, že žalobce je povinen zaplatit státu na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozhodnutí (výrok III.).

2. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobce se žalobou ze dne [datum] domáhal po žalované zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím. Tvrdil, že dne [datum] v [údaj o čase] hodin se stala na silnici I. třídy [číslo] v km [anonymizováno] v katastru obce Stupava u motorestu [anonymizována tři slova], při které se střetl motocykl [značka automobilu], r. z. [anonymizováno], jehož byl vlastníkem a který [anonymizováno] řídil, s vozidlem [značka automobilu] r. z. [anonymizováno] [číslo], jehož vlastníkem a řidičem byl [jméno] [příjmení] (spolujezdkyní byla [jméno] [příjmení]). K nehodě došlo tak, že [jméno] [příjmení] jedoucí ve vozidle ve stoupacím pruhu směrem od [obec] na [obec] zcela nečekaně začal prudce brzdit a odbočovat k motorestu [anonymizováno], zatímco on, jedoucí za ním, očekával, že se bude zařazovat do pravého jízdního pruhu systémem„ [anonymizováno]“, jak mu přikazovalo vodorovné [anonymizováno] značení na vozovce. Snížil proto rychlost, přesto střetu nedokázal zabránit. [jméno] [příjmení] svým jednáním porušil nejen povinnost najet do odbočovacího pruhu co nejdříve, ale začal do odbočovacího pruhu najíždět až v místě, kde již byla vlevo vyznačena podélná souvislá čára, tedy až téměř v křižovatce. Současně konkretizoval poškození motocyklu s tím, že s ohledem na sjednané povinné ručení [jméno] [příjmení] u žalované uplatnil u ní náhradu škody. Ta mu nejprve dopisem ze dne [datum] sdělila, že mu právo na pojistné plnění nevzniklo, neboť nehodu zavinil tím, že nedodržel bezpečnou vzdálenost za vozidlem. S uvedeným závěrem nesouhlasil, a proto ji dopisem ze dne [datum] vyzval k úhradě pojistného plnění ve výši [částka], přičemž výši škody stanovil na základě„ proforma“ faktury vystavené [jméno] [příjmení]. Žalovaná dopisem ze dne [datum] reagovala tak, že mu poukázala pojistné plnění ve výši [částka], když výši škody stanovila rozpočtem nákladů na opravu motocyklu, ze které odečetla částku ve výši [částka] z důvodu jeho spoluviny na vzniku nehody ve výši 66,6%. Zdůraznil, že nesouhlasí nejen s posouzením vzniku škodní události a míry zavinění účastníků nehody, ale ani s celkovou stanovenou výší škody.

3. Žalovaná označila návrh žalobce za nedůvodný. Namítala, že podle vyšetřování [stát. instituce] bylo jedinou a hlavní příčinou vzniku nehody nedodržení bezpečné vzdálenosti žalobcem za vpředu jedoucím vozidlem. Na základě jeho opakovaných stížností však s ohledem na konkrétní okolnosti nehody, ačkoliv žádné dostupné podklady neprokazovaly ani částečné zavinění řidičem vozidla, přehodnotila svůj původně zamítavý závěr a žalobci uhradila pojistné plnění ve výši [částka]. Výši škody na motocyklu stanovila rozpočtem nákladů na její opravu ve výši [částka], které krátila o spoluzavinění žalobce na vzniku nehody ve výši 66,6%.

4. Soud prvního stupně dále konstatoval, že jelikož žalovaná je právnickou osobou se sídlem na území České republiky, ale žalobce je státním příslušníkem Slovenské republiky, na závazkový vztah účastníků, ve kterém se promítá mezinárodní prvek, dopadá režim zák. č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ ZMPS“), v platném znění, kterého se však použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, či přímo použitelných ustanovení práva [mezinárodní organizace] (§ 1 a 2 ZMPS). Pravomoc podepsaného soudu k rozhodnutí věci vyplývá z čl. 4 odst. 1 [anonymizováno] [ustanovení právního předpisu EU] ze dne [datum] o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť žalovaná má sídlo na území České republiky. Závazkový poměr mezi účastníky, který je důvodem vzniku žalované pohledávky, vznikl ze zák. č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, podle kterého má pojistitel povinnost uhradit za pojištěného mj. škodu vzniklou poškozením jeho vozidla. Byť tedy nárok žalobce vůči žalované má charakter pojistného plnění, je podmíněn vznikem práva žalobce na náhradu škody vůči škůdci. Proto rozhodným právem je právo české, a to na základě čl. 4 odst. 1 [anonymizováno] 2 [anonymizována tři slova] a [ustanovení právního předpisu EU] ze dne [datum] o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy ([anonymizováno] II), neboť škoda vznikla na území České republiky a oba účastníci bydlí či mají sídlo na území České republiky.

5. Na základě provedeného dokazování vyšel soud prvního stupně ze zjištění, že dne [datum] v [údaj o čase] hodin došlo na silnici I. třídy [číslo] v km [anonymizováno] – v katastru obce Stupava, u motorestu [anonymizováno] k [anonymizováno] nehodě, jejímiž účastníky byl žalobce jedoucí na motocyklu [značka automobilu], r. z. [anonymizována dvě slova] („ Motocykl“) a [jméno] [příjmení], vlastník a řidič vozidla [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], r. z. [anonymizováno] [číslo] (spolujezdkyní byla manželka [jméno] [příjmení]). Žalobce jel na motocyklu po silnici I. třídy [číslo] ve směru od [obec] na [obec], za ním jela na dalším motocyklu jeho přítelkyně [jméno] [příjmení]. [příjmení] před místem nehody překonává horizont (cca [anonymizováno] metrů od křižovatky), poté mírně klesá k odbočce k motorestu [anonymizováno], přičemž je směrem na [obec] tvořena třemi pruhy, a to dvěma průběžnými pruhy (z toho levý stoupací pruh krátce za odbočkou končí, a proto je v tomto pruhu vodorovné [anonymizováno] značení – šipky přikazující vozidlům se zařadit do pravého pruhu) a nalevo pruhem odbočovacím (délka cca [anonymizováno] metrů), a to k motorestu [anonymizováno]. Odbočovací pruh je od prostředního stoupacího pruhu oddělen čarou, která je nejprve přerušovaná, poté se (cca 27 metrů před koncem odbočovacího pruhu) mění na čáru souvislou. Vozovka byla před nehodou suchá, bez nerovností či znečištění (např. štěrk), v pravém pruhu byl hustý provoz. Žalobce, který jel v prostředním stoupacím pruhu, se blížil k odbočce na motorest [anonymizováno], když dojel vozidlo [jméno] [příjmení]. Ten postupně přibržďoval a po zapnutí znamení směru jízdy začal odbočovat vlevo k motorestu [anonymizováno]. V tu chvíli žalobce„ zašlápl“ zadní brzdu, aby uvedl motocykl do smyku a položil jej na vozovku, neboť se obával přímého nárazu do vozidla. Poté žalobce z motocyklu spadl a ten doklouzal po vozovce k vozidlu, do jehož zadní části narazil. Vozidlo poté dokončilo odbočovací manévr a zůstalo stát za křižovatkou. [jméno] [příjmení] připustil, že odbočovací pruh použil až na jeho konci s tím, že žalobce v případě zastavení vozidla měl v plánu jej objet vlevo.

6. [příjmení] vyšetřovala [stát. instituce], která dospěla k závěru, že žalobce při jízdě na motocyklu nedodržel dostatečnou bezpečnostní vzdálenost za před ním jedoucím vozidlem, jehož řidič hodlal odbočit vlevo k motorestu [anonymizováno] s tím, že při opouštění průběžného pruhu co nejdříve nevjel na odbočovací pruh, který byl na komunikaci vyznačen. Do toho začal najíždět až cca 50 metrů před křižovatkou, kdy na tuto situaci žalobce reagoval prudkým bržděním, avšak střetu vozidel již nedokázal zabránit. [příjmení] zkouška u obou řidičů byla negativní, při nehodě došlo k lehkému zranění žalobce. [ulice] závada jako příčina nehody nebyla na místě ohledáním zjištěna ani uplatněna. Přestupkové jednání žalovaného (žalovaný spáchal přestupek podle ust. § 125 odst. 1 písm. c/ zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích) bylo ukončeno v příkazním řízení uložením pokuty ve výši [částka], v případě žalobce (žalobce spáchal přestupek podle ust. § 125c odst. 1 písm. k/ zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích) bylo také ukončeno v příkazním řízení uložením pokuty ve výši [částka] na místě nezaplacené.

7. S odkazem na ust. §§ 3, 6, 9, 19 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen„ zákon“), a ust. §§ 2918, 2927, 2932 o. z. dospěl následně soud prvního stupně k závěru, že žaloba není důvodná. Konstatoval, že žalovaná je pojistitelem z pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (ust. § 3 zákona), a proto je povinna (ust. § 6 odst. 2 písm. b/ ve spojení s ust. § 9 zákona) uhradit újmu každému, která byla vyvolána zvláštní povahou provozu vozidla (ust. § 2927 o. z.). Jelikož dne [datum] došlo k nehodě, jejímž účastníkem bylo [anonymizováno] konkretizované vozidlo, je žalovaná v této věci pasivně věcně legitimována, zatímco aktivně věcně legitimován je druhý účastník této nehody, tj. žalobce, na jehož motocyklu mu při nehodě vznikla škoda. Tyto skutečnosti nebyly stranami zpochybňovány s tím, že spornou zůstala pouze míra účasti jednotlivých účastníků nehody na jejích následcích, tedy rozsahu zavinění na škodě vzniklé na motocyklu (ust. § 2932 o. z.).

8. S podrobnou citací ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR soud prvního stupně shrnul, že ke škodě na motocyklu došlo výlučně jednáním žalobce, který porušil ust. § 19 odst. 1 zák. č. 361/2000 Sb., když byl povinen za před ním jedoucím vozidlem ponechat dostatečnou bezpečnostní vzdálenost, aby se mohl vyhnout srážce v případě náhlého snížení rychlosti nebo náhlého zastavení tohoto vozidla, což však neučinil. Právě proto, že povinnost udržování bezpečné vzdálenosti za jiným vozidlem je stanovena pro případ náhlého snížení rychlosti či dokonce zastavení vozidla, je irelevantní, kdy a zda vůbec řidič [jméno] [příjmení] najel se svým vozidlem do odbočovacího pruhu, resp. zda a jak (náhle či postupně) snížil rychlost (či dokonce téměř zastavil, jak uvedl žalobce), když je zřejmé, že žalobce jel v takové vzdálenosti a takovou rychlostí, že zastavit za vozidlem nestačil. Skutečnost, že došlo k porušení uvedené povinnosti ze strany žalobce, pak vyplývá již ze samotné výpovědi žalobce, že by v případě zastavení vozidla toto objel vlevo. Byť řidič vozidla také porušil zák. č. 361/2000 Sb., a to jeho ust. § 21 odst. 4, když nevjel při odbočování do odbočovacího pruhu co nejdříve, soud prvního stupně dovodil, že toto jeho jednání není v příčinné souvislosti se škodou vzniklou při nehodě na motocyklu, neboť kdyby žalobce dodržel bezpečnostní vzdálenost, k nehodě by nedošlo.

9. V kontextu s uvedeným soud prvního stupně žalobu ve věci samé (výrok [anonymizováno]) zamítl.

10. Výrok o nákladech řízení (II) odůvodnil ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když zcela úspěšné žalované přiznal částku [částka] spočívající v náhradě hotových výdajů po [částka] za pět úkonů ve smyslu ust. § 1 odst. 3 písm. a), c) vyhl. č. 254/2015 Sb., a to za vyjádření k žalobě ze dne [datum], účast u jednání dne [datum], [datum] (2x - v době od [anonymizováno] do [údaj o čase] hodin) a dne [datum].

11. Výrokem III. rozsudku, ve znění opravného usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], soud prvního stupně rozhodl o náhradě nákladů státu ve výši [částka] s odkazem na ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. Konstatoval v této souvislosti, že uhradil svědečné svědku [jméno] [příjmení] ve výši [částka] a svědkyni [jméno] [příjmení] ve výši [částka] (ust. §§ 139 odst. 1, 141 odst. 2 o. s. ř.). Jelikož podle výsledku byla v tomto řízení plně úspěšná žalovaná, je náklady státu povinen uhradit žalobce, neboť v jeho případě nejsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

12. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání, když se předně neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že škoda na motocyklu vznikla, resp. byla zapříčiněna, toliko jeho výlučným jednáním. Zdůraznil, že pro řízení jsou podstatná skutková zjištění, která učiní soud sám, nikoliv skutečnosti zjištěné v rámci přestupkového řízení, jehož rozhodnutím není nadto vázán. Uvedl, že co se týká důkazů listinami – relace [stát. instituce] o nehodě a protokol [stát. instituce] o nehodě v silničním provozu s projednáním ze dne [datum], opakovaně poukazoval, kdy jeho tvrzení bylo potvrzeno [anonymizováno] výpovědí svědkyně [příjmení], že se příslušníci policie šetřením příčiny vzniku [anonymizováno] nehody příliš nezabývali. O laxním přístupu šetření [anonymizováno] nehody svědčí [anonymizováno] skutečnost, že závěrem bylo konstatováno jeho zavinění spolu s řidičem, který hodlající odbočit vlevo k motorestu [anonymizováno] při opouštění průběžného pruhu co nejdříve nevjel na odbočovací pruh, který byl na komunikaci vyznačen, a do tohoto měl údajně začít najíždět až cca 50 metrů před křižovatkou, za což mu byla uložena [anonymizováno] sankce. Podle jeho názoru verze událostí uváděná [stát. instituce] nemůže být pravdivou už jen s ohledem na místo střetu vozidla a motocyklu, neboť za situace, kdy by se vozidlo 50 metrů před předmětnou křižovatkou nacházelo v odbočovacím pruhu, nemohlo by na hranici křižovatky dojít ke střetu, který se nacházel v jiném jízdním pruhu. Svědek [příjmení] vypověděl, že odbočovací pruh doleva asi úplně nepoužil, konkrétně k dotazu, zda si je jist, že před odbočením použil odbočovací pruh doleva, uváděl, že:„ Myslím si, že asi úplně ne. Asi ne ze začátku, ale až na konci, když už jsem se vytáčel.“ Pokud soud prvého stupně uvedl, že délka odbočovacího pruhu je cca [anonymizováno] metrů, kdy se čára oddělující průběžný pruh od odbočovacího pruhu mění z přerušované na souvislou cca 27 metrů před koncem odbočovacího pruhu, není s ohledem na výslechy svědků možné, aby vozidlo přejíždělo z průběžného pruhu do odbočovacího pruhu 50 metrů před křižovatkou. Vše nasvědčovalo tomu, že vozidlo pojede rovně, nicméně náhle, a to až v prostoru křižovatky, odbočilo. Shrnul, že tento manévr vozidla s ohledem na více jízdních pruhů nemohl předpokládat. Prvotní přibrzdění vozidla vyhodnotil tak, že vozidlo zpomaluje, aby se zařadilo systémem„ [anonymizováno]“ do pravého jízdního pruhu, což byla v daném místě při respektování dopravních předpisů jediná přípustná varianta. Jednání svědka [příjmení], který v hranici křižovatky začal přejíždět do odbočovacího pruhu a potažmo odbočovat, bylo proto [anonymizováno] při zachování maximální obezřetnosti zcela nevyzpytatelné. Za nesprávný označil názor soudu prvního stupně, když z jeho výpovědi dovodil, že by v případě zastavení vozidla toto objel vlevo s tím, že jel takovou rychlostí a v takové vzdálenosti, že by nestačil zastavit. Zdůraznil, že nemohl v rámci svých preventivních úvah v danou chvíli ani při zachování maximální obezřetnosti očekávat, že vozidlo nacházející se v průběžném pruhu začne v křižovatce prudce brzdit a neočekávaně odbočovat vlevo. Poukázal, že svědek [příjmení] porušil několik zákonem uložených povinností, a to 1) když včas nenajel do odbočovacího pruhu, 2) včas neužil signalizace ke změně směru jízdy a následně 3) přes vodorovné [anonymizováno] značení (souvislá čára) neumožňující v daném místě již přejet do odbočovacího pruhu, do tohoto pruhu přesto přejel, a to v hranici křižovatky. Závěrem uvedl, že řidičské pochybení na straně pana [příjmení] bylo natolik významné, že je možné jej označit za dominantní příčinu [anonymizováno] nehody a jejích následků. Vyzdvihl, že soud prvního stupně pochybil, když neprovedl pro nadbytečnost navrhovaný důkaz znaleckým posudkem, zaměřeným na míru zavinění jednotlivými účastníky nehody. Navrhoval, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

13. Žalovaná se k odvolání žalobce vyjádřila s tím, že odkázala na svá předchozí podání s názorem o nedůvodnosti žaloby. Podle jejího názoru z výpovědi svědka [příjmení] a svědkyně [příjmení] vyplynuly tytéž závěry, které shledala již svým šetřením v přestupkovém správním řízení [stát. instituce] na místě předmětné [anonymizováno] nehody, tedy že pan [příjmení] dal včas znamení o změně směru jízdy a že postupně zpomaloval před zahájením odbočovacího manévru, přičemž se následně (ačkoli opožděně) zařadil do levého odbočovacího pruhu. Uvedla, že to byl naopak žalobce, kdo nepřizpůsobil svou jízdu okolnostem provozu a spoléhal se na to, že automobil v případě nouze v křižovatce předjede. Poukázala na to, že výpověď svědkyně [příjmení] nemůže obstát, když sama uvedla, že jela za žalobcem s odstupem a viděla jej až s ležícím motocyklem. Žalobcovu interpretaci svědeckých výpovědí a výsledků správního řízení [stát. instituce] shledala účelovou, když nadto žalobci vyplatila pojistné plnění ve výši [částka], což odpovídalo zjištěné spoluúčasti pojištěnce v rozsahu 1/3 na celkově vzniklé škodě. Navrhovala, aby odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení.

14. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně z podnětu podaného odvolání, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (ust. § 212 a ust. § 212a, ust. § 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k následujícím závěrům.

15. Soud prvního stupně v daném případě provedl správně a úplně dokazování, na základě kterého zjistil všechny rozhodné skutečnosti, a dospěl ke správným skutkovým závěrům, kdy zjištěný skutkový stav posoudil správně [anonymizováno] po právní stránce.

16. Odvolací soud dále konstatuje, že soud prvního stupně se pečlivě zabýval námitkami žalobce, opětovně obsaženými v odvolání, a proto lze v podrobnostech pro stručnost odkázat na napadené rozhodnutí. V daném případě tak lze pouze zrekapitulovat, že soud prvního stupně jednoznačně zjistil, a posléze podrobně rekonstruoval na základě provedeného dokazování nezpochybňovanou nehodu s tím, že zavinění (sporné) spočívalo na straně žalobce, který výlučně svým jednáním porušil dle ust. § 19 odst. 1 zák. č. 361/2000 Sb., povinnost ponechat za jiným vozidlem dostatečnou bezpečnostní vzdálenost, aby se mohl vyhnout srážce v případě náhlého snížení rychlosti nebo náhlého zastavení vozidla, které jede před ním. Soud prvního stupně nikterak nepochybil, pokud neprovedl důkaz navrhovaným znaleckým posudkem, neboť jak správně seznal, bylo lze rozhodnout o okolnostech nehody, jakož [anonymizováno] o míře zavinění, na základě provedených důkazů. Odvolací soud nikterak nezpochybňuje, že řidič vozidla [jméno] [příjmení], byl pro své jednání, opožděné využití odbočovacího pruhu k motorestu [anonymizováno], policií sankcionován. Nikterak toto tvrzení nevyvracel, skutečně uváděl, že odbočovací pruh použil až na jeho konci. Rozhodnou skutečností však zůstalo, že unáhlené, nekonzistentní a do jisté míry účelové popsání nehody žalobcem, nekoresponduje ani s výpovědí přítelkyně [příjmení], která incident nadto zaznamenala až v okamžiku, kdy jezdec motocyklu ležel na zemi, ani dalším důkazům. Byl to žalobce, který následoval předmětné vozidlo, vědom si dopravních značení s tím, že pokud bude realizovat jízdu přímým směrem, bude v rychlosti omezen, ať již brzděním nebo případným zastavením vozidla jedoucím před ním. [ulice] situace byla v aktuálním okamžiku taková, že v pravém pruhu [anonymizováno] dle svědkyně [příjmení], byl hustý provoz (bod 6. odůvodnění napadeného rozsudku). Žalobce zaznamenal brzdícího řidiče ve vozidle před ním, který současně zapnul znamení směru jízdy, nicméně reagoval natolik neobezřetně, že zašlápl zadní brzdu, čímž se snažil bezvýsledně vyhnout se smykem střetu s vozidlem, které dokončilo odbočovací manévr.

17. S ohledem na shora uvedené nelze námitky žalobce shledat opodstatněnými. Jak vyplývá z jeho výpovědi, jel v prostředním stoupajícím pruhu, když dojel vozidlo [jméno] [příjmení], který postupně přibržďoval a po zapnutí znamení směru jízdy začal odbočovat vlevo. Žalobcova argumentace, že dodržel bezpečnou vzdálenost za před ním jedoucím vozidlem spolu s požadovanou rychlostí, nemůže být akceptovatelná skutečně [anonymizováno] již z jeho samotného tvrzení. Pokud zvažoval objet vozidlo zleva (tj. v rámci odbočovacího pruhu, případně v protisměru), dopustil by se sám závažného porušení dopravních předpisů, které by ani pro případ velmi výjimečné kolize, jež stávající situace nevyžadovala, neriskoval a jím způsobenou škodu tím tak sám zavinil. Vozidlo svědka [příjmení] nikterak záměrně průběh jízdy nekomplikovalo, nejednalo se o šikanózní počin s tím, že kdyby žalobce dodržel bezpečnostní vzdálenost (spolu s rychlostí), mohl po uvolnění vozovky pokračovat tak, aby se sám systémem„ [anonymizováno]“ do pravého pruhu dle průvodních dopravních šipek zařadil. Jak správně soud prvního stupně dovodil, opožděné zařazení do odbočovacího pruhu řidičem [příjmení] nebylo v daném případě podstatné a především v příčinné souvislosti s nehodou za situace, že žalobce jako řidič motocyklu, bez dodržení bezpečné vzdálenosti a rychlosti nezvládl řízení.

18. V kontextu s uvedeným pak nelze daný případ subsumovat ani pod termín zásady omezené důvěry v dopravě, kdy řidič motorového vozidla může spoléhat na dodržení dopravních předpisů ostatními účastníky provozu na pozemních komunikacích, nevyplývá-li z konkrétní situace opak (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), neboť žalobce svým vlastním zaviněním, opakovaně zmiňovaným nedodržením vzdálenosti za před ním jedoucím vozidlem, při dynamickém provozu, za jeho deklarovaných zkušeností, zavinil předmětnou nehodu.

19. Za těchto okolností odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, při nedůvodnosti odvolacích námitek žalobce, jako věcně správné v souladu s ust. § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, jakož [anonymizováno] výroku o náhradě nákladů státu.

20. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, že žalovaná byla [anonymizováno] v této fázi řízení zcela úspěšná. [příjmení] [částka] je představována paušálem za vyjádření k odvolání ve smyslu ust. §§ 1 odst. 3 písm. a), 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.

21. Pouze závěrem odvolací soud uvádí, že podání žalované ze dne [datum] neshledal dle svého obsahu odvoláním do výroku III. rozsudku soudu prvního stupně ze dne [datum] (ust. § 41 odst. 2 o. s. ř.), když zcela zřetelně pouze upozorňovalo na nesrovnalosti opravným usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], napravenými.