o zaplacení 101 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného prostřednictvím jeho opatrovnice proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 23. dubna 2024, č. j. 13 C 126/2023-185,

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem žalobě zcela vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, úrok ve výši 15,9 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, dále kapitalizovaný úrok ve výši [částka] od [datum] do [datum] a kapitalizovaný úrok ve výši [částka] od [datum] do [datum] v třídenní lhůtě od právní moci rozsudku (výrok I). Výrokem II uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení k rukám jejího zástupce částku [částka] v téže lhůtě. Výrokem III opatrovnici žalovaného přiznal odměnu ve výši [částka].

2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, neboť se žalovaným dne [datum] uzavřela smlouvu o povoleném přečerpání, která je smlouvou o úvěru, jíž se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěrový limit až do výše [částka]. Dodatkem smlouvy došlo k navýšení limitu na částku [částka]. Žalobkyně od smlouvy z důvodu překročení úvěrového limitu a nepovoleného debetního zůstatku žalovaným odstoupila a ke dni [datum] dluh zesplatnila. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny [částka], dlužného smluvního úroku, kapitalizovaného ke dni [datum] v částce [částka], kapitalizovaného úroku z částek po splatnosti ve výši [částka] a smluvního a zákonného úroku z prodlení. Uvedla, že jak pasivně, tak i aktivně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Zjistila od něho, že má pracovní poměr na dobu neurčitou s čistým měsíčním příjmem ve výši [částka] a nevyživuje žádné osoby. Provedla dotaz v interních systémech a v systému SOLUS, prověřila i insolvenční rejstřík, vše bez nálezu. K promlčení pohledávky uvedla, že k němu nemohlo dojít, protože žalovaný zaslal žalobkyni poslední platbu dne [datum], k odstoupení od smlouvy může dojít nejdříve po 30 dnech po nesplacení nepovoleného debetního zůstatku. Odstoupení od smlouvy bylo žalovanému zasláno dne [datum], tedy bez zbytečného odkladu. Žalovaný prostřednictvím své opatrovnice v řízení navrhoval zamítnutí žaloby. Namítal neplatnost úvěrové smlouvy z důvodu nesplnění povinnosti žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně posoudit jeho úvěruschopnost. Žalobkyně nedostatečně posuzovala strukturu příjmů a výdajů žalovaného a vycházela pouze z jeho tvrzení. Vznesl i námitku promlčení pohledávky, neboť k odstoupení od úvěrové smlouvy nedošlo bez zbytečného odkladu.

3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vycházel z toho, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o vedení účtu a smlouvu o užívání platebních karet žalobkyně. Dne [datum] uzavřeli i smlouvu o povoleném přečerpání č. [číslo], jíž se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěrový limit až do výše [částka]. Pro případ prodlení s úhradou jakéhokoliv závazku byla žalobkyně oprávněna ukončit smluvní vztah se žalovaným a prohlásit dluh žalovaného za ihned splatný, jak vyplývá z § 7 bodu 1 písm. c), d) shora uvedené smlouvy. Dodatkem č. [číslo] se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěrový limit do výše [částka] se smluvním úrokem ve výši 15,90 % p. a.

4. Žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného v interních systémech. Žalovaný sám o sobě žalobkyni sdělil, že je svobodný, nevyživuje žádné osoby, je zaměstnán od [datum] na dobu neurčitou s čistým měsíčním příjmem [částka]. Při sjednání dodatku doplnil, že měsíčně nesplácí žádné jiné úvěry a aktualizoval měsíční čistý příjem na částku [částka]. Z transakční historie účtu žalovaného za období od [datum] do [datum] a za období od [datum] do [datum] vyplývá, že žalovaný měl stabilní měsíční příjem.

5. Soud prvního stupně při svém rozhodování dále vycházel z následujících zjištění:

- Z transakční historie za období od [datum] do [datum] vyplývá konečný debetní zůstatek na účtu žalovaného [částka], úroky z pozastavených vyúčtování za období činily [částka]. Předposlední splátku úvěru žalovaný zaplatil dne [datum].

- Z výzvy ze dne [datum] vyplývá, že žalobkyně posléze zaslala žalovanému výzvu k uhrazení dlužné částky včetně informace, že nebude-li dlužná částka uhrazena do 7 dnů ode dne doručení výzvy, žalobkyně odstoupí od smlouvy. Poté žalovaný dne [datum] uhradil poslední splátku úvěru. Žalobkyně s dostatečným předstihem před podáním žaloby zaslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění.

6. Právně soud prvního stupně postupoval dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.) ve spojení s § 1977, § 1970 tohoto zákona, dále § 164 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 9 odst. 1 tehdy účinného zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Uvedl, že ve smyslu § 397 v době uzavření smlouvy účinného zákona č. 513/1991 Sb. obchodního zákoníku, nestanoví-li pro jednotlivá plnění zákon jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.

7. Na základě skutkového stavu a jeho právního posouzení uzavřel, že nárok žalobkyně je plně po právu. Bylo prokázáno, že žalobkyně své smluvní závazky splnila, žalovanému poskytla úvěr ve smyslu § 2395 o. z. nejdříve do úvěrového limitu [částka] a následně [částka]. Žalovaný úvěr postupně čerpal a dlouhou dobu splácel, poté se dostal do maximálně povoleného debetního zůstatku [částka] a splácet přestal. Poslední splátka před odstoupením od smlouvy byla dne [datum]. Následně se opět dostal do maximálního povoleného debetu. Poté žalobkyně dle § 1977 o. z. od smlouvy odstoupila oznámením ze dne [datum], načež žalovaný jí dne [datum] uhradil splátku. Hned se opět pod vlivem poplatku za zaslání upomínky a úroků dostal do maximálního povoleného debetního zůstatku a od té doby neuhradil nic. Soud prvního stupně proto uzavřel, že žalovaný své závazky neplnil řádně a včas, proto se ocitl v prodlení s plněním dluhu a žalobkyně byla oprávněna požadovat i zákonný úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. Žalobkyně zaslala žalovanému v intencích § 142a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) předžalobní výzvu.

8. K tvrzení žalovaného prostřednictvím jeho opatrovníka ohledně nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti soud prvního stupně uvedl, že s tímto tvrzením nesouhlasí. Z doložených důkazů naopak vyplývá, že žalobkyně nespoléhala pouze na informace sdělené žalovaným, nýbrž z vlastní iniciativy vylustrovala žalovaného ve svém interním systému. Nezjistila, že by u ní měl otevřený další úvěr. Zdůraznil, že žalovaný byl klientem žalobkyně již od [datum], kdy si u ní otevřel běžný účet, smlouvu o povoleném přečerpání uzavřel téměř dva roky poté. Příjmy žalovaného se dle běžného účtu zdály být stabilní a v poměrně vysoké výši. Proto nelze žalobkyni vinit z toho, že úvěruschopnost žalovaného nedostatečně zkoumala. Jakkoliv vykazovaly příjmy žalovaného znaky kolísavosti, každý měsíc obdržel na běžný účet výplatu v průměrné výši okolo [částka]. To lze vnímat jako dostatečnou záruku, že žalovaný bude schopen poskytnutý úvěr ve výši [částka] a později [částka] řádně splácet. Proto dospěl k závěru, že žalobkyně neporušila svoji povinnost dle § 9 odst. 1 tehdy účinného zákona č. 145/2010 Sb.

9. Ke vznesené námitce promlčení soud prvního stupně uvedl, že jí nelze přisvědčit. Žalobkyně od smlouvy platně odstoupila oznámením ze dne [datum]. Dobu od poslední splátky žalovaným dne [datum] nelze hodnotit tak, že by vybočovala z dikce § 1977 o. z. Žalovaný měl dle [právnická osoba] podmínek 30 dnů na splacení nepovoleného debetního zůstatku, do kterého se dostal dnem [datum], tedy do [datum]. Do prodlení se splacením nepovoleného debetního zůstatku se tak dostal dnem [datum]. Jestliže žalobkyně zaslala žalovanému oznámení o odstoupení od smlouvy dne [datum], tedy asi pět týdnů od doby, co se dozvěděla o prodlení žalovaného, lze tuto dobu i s ohledem na počet úvěrů poskytovaných žalobkyní vnímat jako naplňující relativně neurčitý právní pojem „bez zbytečného odkladu“. Za situace, kdy promlčecí doba činila dle § 397 obchodního zákoníku 4 roky, odstoupila-li žalobkyně od smlouvy dne [datum], nemohla se dostat do doby podání žaloby dne [datum] do uplynutí promlčecí doby.

10. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna, stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši [částka], po [částka] za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t., konkrétně převzetí a příprava zastoupení, podání návrhu, předžalobní výzva, vyjádření ze dne [datum] a účast na jednání dne [datum] včetně pěti paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši [částka]. O platebním místě rozhodl dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

11. O odměně opatrovnice rozhodl dle § 140 odst. 2 o. s. ř. a přiznal jí odměnu za zastupování dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. ve výši [částka] za každý ze tří učiněných úkonů dle § 11 odst. 1 a. t., konkrétně příprava a převzetí věci, vyjádření k žalobě ze dne [datum] a účast na jednání dne [datum] spolu s náhradami hotových výdajů za tři úkony po [částka] podle § 13 odst. 3 a. t., celkem [částka]. K nahlížení do spisu a jeho prostudování uvedl, že nejde o úkon právní služby s odkazem na judikaturu vyšších soudů, např. rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. [spisová značka].

12. O lhůtách k plnění rozhodl dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

13. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalovaný, prostřednictvím své opatrovnice, s návrhem buď na jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně změnu a zamítnutí žaloby. Odkázal na odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Zopakoval skutkové okolnosti věci a soudu prvního stupně vytkl, že nezhodnotil řádné neposouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně. Podle žalovaného žalobkyně řádně nesplnila své povinnosti dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle žalovaného před uzavřením smlouvy žalobkyně vycházela pouze z informací, které jí poskytl žalovaný, a z výsledku lustrace ve svém interním systému. Poukázal na nutnost odborné péče, § 2 odst. 1 písm. o) zákona č. 634/1992 Sb. a rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Zdůraznil, že žalobkyně pro řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného byla povinna zjistit přesnou výši jeho příjmů. Měla věnovat zvýšenou pozornost i zjišťování stavu závazků, které byl žalovaný povinen plnit či měl plnit v průběhu trvání daného úvěrového vztahu. Žalobkyně však výši závazků žalovaného nezjistila a na jejich zjištění rezignovala. Dle výpisu z jednoho bankovního účtu žalovaného ani provedením lustrace v interních systémech žalobkyně není možné zjistit ani výši závazků žalovaného a ani jeho skutečnou finanční situaci. Prosté výpisy z bankovního účtu žalovaného nelze považovat za dostatečný a spolehlivý zdroj informací o úvěruschopnosti žalovaného. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], či Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Vyjádřil i názor, že předmětný úvěr poskytnutý žalovanému žalobkyní mohl být z jeho strany hrazen pomocí jiných úvěrů či nahodilých příjmů. Setrval na svém závěru o neplatnosti odstoupení od smlouvy. Žalobkyně tak učinila v rozporu s § 1977 o. z. Zopakoval, že poslední splátku před odstoupením od smlouvy uhradil [datum]. Žalovaný měl poté 30 dnů na splacení nepovoleného debetního zůstatku, do kterého se dostal dne [datum], tedy do [datum]. Následně se ode dne [datum] dostal do prodlení. Odstoupení mu bylo žalobkyní zasláno dne [datum], tedy 36 dnů poté, co se o důvodu pro odstoupení od smlouvy dozvěděla. Nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, který tuto délku posoudil jako „bez zbytečného odkladu“. V tomto poukázal na ustálenou judikaturu, například na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. Podle tohoto rozhodnutí jde o lhůtu v řádu dnů, maximálně týdnů.

14. K podanému odvolání žalovaného se vyjádřila žalobkyně s návrhem na potvrzení napadeného rozsudku soudu prvního stupně jako správného. K posouzení úvěruschopnosti uvedla, že jednak vycházela z informací poskytnutých samotným žalovaným, dále kontroly v interních systémech a pomocí dotazu v systému SOLUS, vše bez nálezu. Prověřila insolvenční rejstřík, kde rovněž žalovaný neměl záznam. Za situace, kdy žalovaný měl u žalobkyně již od roku 2010 veden běžný účet [číslo], měla žalobkyně dostatečný přehled o jeho příjmech a výdajích. Poukázala na usnesení Nejvyššího soudu, č. j. [spisová značka]. Zopakovala, že podle výpisu z běžného účtu měl žalovaný čisté měsíční příjmy průměrně [částka], což odpovídalo jeho údajům v žádosti. Z výpisu z běžného účtu bylo možno zjistit i jeho výdaje za jídlo, které žalobkyně přesně uvedla, dále za nájemné a služby, drogerii, ty rovněž přesně uvedla, léky či dopravu. Rovněž přesně uvedla částky, které žalovaný zaplatil např. za služby sauny či kadeřnictví. V tomto smyslu poukázala na § 2 odst. 1 zákona na ochranu spotřebitele. Shrnula, že úvěruschopnost hodnotila individuálně v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. K odstoupení od smlouvy zopakovala genezi věci a setrvala na tom, že od smlouvy odstoupila platně a „bez zbytečného odkladu“.

15. Při jednání odvolacího soudu opatrovnice žalovaného uvedla pouze to, že se jí nepodařilo žalovaného zkontaktovat. Žalobkyně při jednání odvolacího soudu zdůraznila, že při sjednávání úvěru úvěruschopnost žalovaného zkoumala dostatečně a dodržela i lhůtu pro odstoupení od smlouvy.

16. Odvolací soud postupem dle § 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. přezkoumal správnost napadeného rozsudku soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že s jeho rozhodnutím lze souhlasit.

17. Žalovaný prostřednictvím své opatrovnice nesouhlasil jednak s tím, jak soud prvního stupně posoudil jeho námitku, týkající se nedostatečného zkoumání jeho úvěruschopnosti, a dále se závěrem, že banka od smlouvy odstoupila „bez zbytečného odkladu“.

18. Podle § 9 odst. 1 v době sjednání úvěru platného zák. č. 145/2010 Sb. (§164 zák. č. 257/2016 Sb.) o posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr platilo, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

19. K posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr bylo v řízení před soudem prvního stupně prokázáno, že žalobkyně dostála svým zákonným povinnostem, neboť při rozhodování, zda úvěr poskytne, vycházela nejen z informací samotného žadatele-žalobce, ale ověřila je i v databázích (slovy zákona umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), konkrétně v interních systémech. V dané věci je však zejména třeba akcentovat to, že žalovaný měl u žalobkyně od roku 2010 dlouhodobě otevřený běžný účet, z něhož bylo možné seznat jak výši jeho pravidelných příjmů, tak i výdajů, to vše za situace, kdy o uzavření dané smlouvy požádal teprve v roce 2012. Žalobkyně tak již z podstaty své činnosti byla objektivně obeznámena s finanční situací žalovaného. Proto lze přisvědčit soudu prvního stupně v jeho závěru, že banka dostála svým shora uvedeným povinnostem.

20. Podle § 1977 o. z. poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla.

21. K výkladu pojmu „bez zbytečného odkladu“ se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], tak, že se může jednat o lhůtu v řádu dnů, maximálně týdnů, v co nejkratším časovém úseku. Podle dalšího z rozhodnutí, konkrétně z rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], platí, že lhůta bez zbytečného odkladu přímo neurčuje, v jakém konkrétním časovém okamžiku je třeba konat, což však nemusí nutně znamenat, že je třeba konat ihned. Na druhou stranu u jakéhokoliv odkladu konání, který nastane, je třeba vždy v každém jednotlivém případě zjistit, zda se nejedná o odklad zbytečný, a to s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem daného případu. Dále je třeba dodat, že v praxi je nutno tento pojem vykládat také podle konkrétního případu v závislosti od účelu, kterého chce zákonodárce konkrétním ustanovením za pomoci takto určené lhůty dosáhnout. Zřejmě nebude překvapením, že za dodržení lhůty bez zbytečného odkladu nemůže být považováno ani odstoupení prodávajícího od smlouvy o prodeji akcií společnosti pro její podstatné porušení po více než devíti měsících od uzavření smlouvy. Naopak Krajský soud v [adresa] v rozsudku ze dne [datum], č. j. [spisová značka], určil s přihlédnutím ke všem okolnostem případu lhůtu k odstoupení bez zbytečného odkladu od smlouvy o dílo z důvodu prodlení s dokončením díla na pět pracovních dnů.

22. V dané věci soud prvního stupně uvedl, že dobu mezi poslední splátkou ze dne [datum], respektive po uplynutí 30 dnů od [datum], tedy prodlením žalovaného se splacením nepovoleného debetu od [datum], do [datum], kdy žalobkyně od smlouvy odstoupila, lze hodnotit jako nevybočující z dikce § 1977 o. z. a naplňující relativně neurčitý právní pojem „bez zbytečného odkladu“. Odvolací soud s tímto hodnocením souhlasí s tím, že tato doba je zároveň dobou hraniční, kdy i přes specifika dané věci, zejména charakter žalobkyně jako banky, poskytující mimo jiné finanční služby včetně úvěrů fyzickým osobám, lze dobu, přesahující 5 týdnů, zahrnout pod uvedený zákonný pojem.

23. Ze všech těchto důvodů odvolací soud postupem dle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek potvrdil s tím, že odměna opatrovnice žalovaného jí bude vyplacena soudem prvního stupně, doplnil tak výrok III.

24. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl dle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. a plného úspěchu žalobkyně v odvolacím řízení. Žalobkyni zastoupené advokátem vznikly náklady spojené s právním zastoupením za dva úkony právní služby (sepis vyjádření k podanému odvolání dne [datum] a účast na jednání odvolacího soudu dne [datum]) po [částka] (§ 7 b. 5 a. t.) spolu s paušálními náhradami hotových výdajů dle § 13 odst. 4 a. t. – po [částka] a náhradou 21 % DPH ve výši [částka], celkem [částka]. Tuto částku odvolací soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni v zákonné lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

25. O odměně opatrovnice žalovaného za odvolací řízení rozhodne soud prvního stupně.