o zaplacení nákladů nezletilých dětí, k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 13. ledna 2025, č. j. 16 C 30/2024-173,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně řízení co do částky 769 Kč zastavil (výrok I.). Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 40 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Současně vyslovil, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 35 150,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně (výrok III.).

2. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobkyně se po žalovaném domáhala (po částečném zpětvzetí žaloby co do částky 769 Kč – pozn. odvolacího soudu) zaplacení částky 40 900 Kč. Tvrdila, že účastníci jsou rodiči nezletilých dětí, které mají na základě rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 25. 3. 2021, č. j. [spisová značka], ve střídavé péči. Oběma rodičům byla rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 10. 1. 2019, č. j. [spisová značka], stanovena povinnost platit výživné na nezletilé děti. Z odůvodnění tohoto rozsudku vyplývá, že výživné má vyrovnávat rozdíl v příjmech rodičů, větší náklady nezletilých by měly být hrazeny rodiči napůl. Žalovaný se však dlouhodobě na nákladech nezletilých nepodílí. Na základě doporučení [funkce] zaplatila za [Předmět] pro dceru [jméno FO] 41 500 Kč. Dále uhradila lyžařský kurz pro syna [jméno FO] ve výši 10 500 Kč, školu v přírodě pro [jméno FO] a [jméno FO] v celkové výši 25 800 Kč a školu v přírodě pro [jméno FO] ve výši 4 000 Kč. Po žalovaném žalobkyně požaduje úhradu poloviny těchto částek.

3. Žalovaný nárok žalobkyně považoval za neoprávněný, když se k úhradě nákladů zavázala sama, aniž by je s ním konzultovala. [jméno FO] [Předmět] akutně nepotřebovala, neměl možnost se podílet na rozhodování o této záležitosti. Ohledně školy v přírodě se na něj [jméno FO] obrátila, chtěl, aby se kvůli tomu sešli, mezitím však žalobkyně školu v přírodě zaplatila. Letecký výlet nezletilých na [stát] nepovažoval za školu v přírodě, ale něco navíc, za co by měli nezletilí např. pomoci rodičům v domácnosti. [jméno FO] se k výletu dále nevyjádřil a žalobkyně mu výlet zaplatila. Že na tento výlet jela i [jméno FO] se dozvěděl až po několika měsících. Rodiče přispívají stejnou částkou na účet u [právnická osoba], ze kterého se platí náklady dětí. Platby musí oba rodiče autorizovat. Nejprve by měla být odsouhlasena potřeba každého výdaje, teprve poté rozpočet.

4. Na základě provedeného dokazování (bod 4. - 34. odůvodnění rozhodnutí) soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně a žalovaný jsou rodiči nezletilých dětí [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO]. Děti byly rozhodnutím soudu svěřeny do střídavé péče rodičů, kterým bylo stanoveno výživné. Rodiče využívají účet č. [č. účtu] vedený u [právnická osoba], na který pravidelně měsíčně přispívají, a ze kterého se po autorizaci obou rodičů platí běžné potřeby nezletilých. Žalobkyně (popř. její současný manžel) zaplatila za [Předmět] pro dceru [jméno FO] celkem částku 41 500 Kč (příjmový pokladní doklad ze dne 21. 8. 2023, potvrzení o provedené transakci ze dne 18. 7. 2023, 18. 9. 2023, 11. 12. 2023, 29. 2. 2024). Dále zaplatila lyžařský kurz pro syna [jméno FO] ve výši 10 500 Kč (potvrzení o zaplacení ze dne 6. 10. 2023), školu v přírodě pro [jméno FO] a [jméno FO] v celkové výši 25 800 Kč (potvrzení o provedené transakci ze dne 2. 11. 2023, potvrzení o provedené transakci ze dne 7. 4. 2024) a školu v přírodě pro [jméno FO] ve výši 4 000 Kč (potvrzení o provedené transakci ze dne 16. 4. 2024). Po žalovaném pak požadovala bezúspěšně úhradu poloviny uvedených plateb.

5. Soud prvního stupně dále konstatoval, že žalobkyně vzala žalobu zpět co do částky 769 Kč představující polovinu platby za obědy pro [jméno FO] a [jméno FO], proto bylo řízení co do této částky zastaveno. Žalovaný pozdě autorizoval platbu za obědy, která chodí ze společného účtu, proto byla žalobkyně nucena zaplatit nezletilým obědy ze svého účtu. Po autorizaci platby ze strany žalovaného školní jídelna duplicitní platbu vrátila.

6. S odkazem na ust. §§ 915, 2991 o. z. soud prvního stupně uvedl, že žalobkyně v průběhu řízení prokázala, že zaplatila výše uvedené částky za [Předmět] pro [jméno FO], lyžařský kurz pro [jméno FO], školu v přírodě na [stát] pro [jméno FO] a [jméno FO] a školu v přírodě pro [jméno FO]. Náklady, které žalobkyně vynaložila, nepovažoval soud prvního stupně za nijak přemrštěné s tím, že nijak nevybočují z obvyklé praxe. Z dosud nepravomocného rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 17. 6. 2024, č. j. [spisová značka], o vypořádání společného jmění manželů, mimo jiné vyplynulo, že do vlastnictví [Jméno žalovaného] se z věcí náležejících do společného jmění manželů přikazuje byt v ceně 12 360 000 Kč, závazek vůči [právnická osoba] z titulu smlouvy o hypotečním úvěru ve výši 6 523 514,81 Kč; současně mu byla uložena povinnost zaplatit [Jméno žalobkyně] na vyrovnání jejího podílu částku 4 300 256 Kč. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaný disponuje jistým majetkem, který mu umožňuje podílet se na nákladech nezletilých dětí. O [Předmět], lyžařském kurzu i školách v přírodě byl žalovaný předem informován, věděl o tom, že děti si účast na lyžařském kurzu a školách v přírodě přejí. Přestože [Předmět] pro [jméno FO] doporučil [funkce], žalovaný polemizuje o jejich vhodnosti a o tom, kdy by mělo dojít k jejich [činnost]. Pokud to umožní finanční situace rodičů (o čemž v projednávaném případě není pochyb), považoval soud prvního stupně za vhodné, aby se nezletilí účastnili akcí pořádaných školou v co největší míře, neboť dochází k utužování třídního kolektivu a zároveň k potřebnému osamostatnění dětí. Náklady vynaložené žalobkyní tak soud prvního stupně shledal účelně vynaloženými v zájmu nezletilých dětí.

7. Soud prvního stupně uzavřel, že pokud se žalovaný nepodílel na žalobkyní vynaložených nákladech, došlo k jeho bezdůvodnému obohacení, neboť za něho bylo plněno, co měl po právu jako otec nezletilých dětí plnit sám a měl by tak žalobkyni vydat to, o co se obohatil, tedy polovinu vynaložených nákladů. Z uvedených důvodů soud prvního stupně žalobě v plném rozsahu vyhověl.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. podle úspěchu ve věci.

9. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání, které směřovalo do výroků II. a III. Namítal předně, že soud prvního stupně neprovedl důkladné posouzení, zda byly sporné náklady na nezletilé děti skutečně odsouhlasené oběma rodiči. Zdůraznil, že neměl zcela nebo zčásti možnost o takovém nákladu spolurozhodovat. Na výdaje dětí prokazatelně přispívá v době, když jsou v jeho péči, vždy hradí polovinu dohodnutých nákladů. Náklady, které žalobkyně požaduje proplatit, však nebyly předem schváleny s tím, že dlouhodobě ignoruje pokusy o nastavení pravidel pro sdílení nákladů na děti. Dovozoval, že náklady dětí, které nebyly mezi rodiči dohodnuté, není povinen hradit. Důkazy jím doložené (zejména e-mailová komunikace) potvrzují, že o některých výdajích se dozvěděl až po jejich uhrazení žalobkyní. Žalobkyně v rozporu s poučením soudu podle ust. § 118 a) odst. 3 o. s. ř. nedoložila tvrzení, že žalovaný byl v dostatečném předstihu informován.

10. Žalobou nárokované náklady dětí na sebe žalobkyně převzala dobrovolně, nebyly mezi rodiči odsouhlaseny a není tak povinen polovinu nákladů nahrazovat. Tyto spory jsou mezi rodiči dětí dlouhodobě, nebylo však vysvětleno, jak postupovat do budoucna. Konstatoval dále, že soud prvního stupně zcela nepřípadně použil ve svém rozhodnutí ustanovení o bezdůvodném obohacení, neboť se nikterak na ničí úkor neobohatil. Soud prvního stupně svým rozhodnutím nesprávně přitakal žalobkyni, že veškeré náklady dětí mají být již podle rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 10. 1. 2019, č. j. [spisová značka], hrazeny rodiči napůl. Žádná pravidla pro hrazení dalších nákladů dětí nejsou stanovena a zůstávají na dohodě rodičů dle ust. § 876 o. z. Bez ohledu na výši příjmu má každý z rodičů právo rozhodovat o aktivitách dítěte, zdravotní péči a jejím načasování, pokud nejde o ohrožení života. Jeho snaha vést děti k chápání hodnoty peněz dětmi je žalobkyní sabotována, když jakékoliv debaty o účelnosti či potřebnosti nějakého nákladu na děti smete ze stolu jako nesmysl a udělá vše „po svém“. Podotkl, že má čtyři děti s tím, že nemůže být zájem jednoho dítěte kladen nad ekonomické zájmy ostatních dětí, a přestože „ctí“ ust. § 915 o. z., životní úroveň rodičů v tomto případě je diametrálně odlišná. Dále uvedl, že soud prvního stupně se obecně odvolává na „socioekonomickou situaci rodičů“, kterou však řádně sám nikterak nezjišťoval; nesprávně založil své rozhodnutí o majetkových poměrech rodičů a nákladech dětí na spisu o vypořádání SJM. V této souvislosti se vyjádřil, že jediný majetek, který má, je polovina neobyvatelného bytu, v této chvíli představuje ekonomickou zátěž. Vyrovnávací podíl (sama žalobkyně zpochybňuje jeho schopnost vyplatit ji) by v případě pravomocného rozhodnutí zaplatil z účelového daru svých rodičů, čímž by žalobkyni vzniknul nadstandardní příjem. Pokud to nějak vypovídá o jeho finanční situaci, tak spíš negativně. Soud prvního stupně ignoroval, že žalobkyně sdílí domácnost s manželem s ročním příjmem 3 000 000 Kč a úsporami 4 000 000 Kč, což zajišťuje její nadstandardní životní úroveň, kterou se mu snaží vnucovat. Zdůraznil, že zájem dětí je pro něj prvořadý, nicméně touto optikou, bez důkladného zhodnocení individuální situace povinných, lze obhájit téměř jakýkoliv náklad. Prospěšnost mimoškolních aktivit není dostatečným důvodem pro to, aby děti tyto aktivity absolvovaly. Shrnul, že pokud by se tento rozsudek stal precedentem, rodiče by mohli jednostranně přihlašovat děti na libovolné aktivity a následně soudně vymáhat polovinu nákladů. Soud prvního stupně odmítl uznat jeho legitimní požadavek, aby byly mimořádné náklady hrazeny jen tehdy, pokud je rodiče předem odsouhlasí (tj. nejprve potřeba nákladu, následně rozpočet a detaily). Nad rámec uvedl, že po vyhlášení napadeného rozsudku žalobkyně přes jeho nesouhlas přihlásila syna na zájezd do [stát] a avizovala, že náklady bude opět soudně vymáhat. Jde přitom o zájezd, kam bylo z celé školy přihlášeno pouze 9 dětí a hrozilo, že zájezd bude pro nedostatečný zájem zrušen. V konečném důsledku navrhoval, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a spolu se závazným právním názorem věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

11. Žalobkyně se k odvolání žalovaného vyjádřila s tím, že rekapitulovala, že žalovaný byl v řízení o vypořádání společného jmění shledán solventním k tomu, aby mu byla přikázána bytová jednotka v ceně 12 360 000 Kč a garáž v ceně 1 860 000 Kč a aby převzal úvěr ve výši 6 523 514,81 Kč a vyplatil žalobkyni na vypořádací podíl částku 4 300 256 Kč. Rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v [adresa], č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne 21. 4. 2025. Z uvedeného měla za prokázáno, že žalovaný disponuje majetkem vysoké hodnoty, stejně jako vysokými příjmy. Nezletilé děti pak mají právo participovat na životní úrovni svého otce. Odpovídající vyživovací povinnost otce k dětem pak rozhodně zahrnuje zaplacení běžných a obvyklých nákladů spojených se školou jako je škola v přírodě či lyžařský kurz případně zaplacení zdravotních nákladů jako jsou [Předmět]. Setrvala na svém názoru, že [jméno FO] [Předmět] potřebovala, otec byl předem o všem s velkým časovým předstihem informován, její postup negoval zjevně za účelem vyhnout se placení. Co se týče škol v přírodě a lyžařského kurzu, jedná se o běžné a obvyklé náklady školních dětí. V řízení bylo prokázáno, že otec byl o akcích předem informován. Nesdělil jí, že nesouhlasí, aby se děti akcí zúčastnily, případně jí nesouhlas sdělil až poté, co uplynula lhůta k zaplacení a ona již náklad zaplatila. Vycházela pak ze zavedené letité rodinné praxe, že děti na školní akce jezdily, pokud o to měly zájem. Nezpochybnila právo žalovaného nesouhlasit s účastí dětí na školních akcích, nicméně pokud jí svůj postoj nesdělí, musí sama rozhodnout. Účast dětí na školních akcích pak vnímala velmi pozitivně v jejich zájmu. Poukázala, že žalovaný se odmítá podílet na nákladech nezletilých dlouhodobě, a to i v případě, že se k nim výslovně zavázal. Zopakovala, že ve věci vedené Obvodním soudem pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] byla nucena podat žalobu, protože žalovaný svévolně neplnil společné závazky (smlouvy uzavřené oběma rodiči) účastníků týkající se vzdělávání jejich nezletilých dětí (řízení nakonec skončili smírem, když se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni částku ve výši 47 500 Kč). Navrhovala, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a přiznal jí náklady odvolacího řízení.

12. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně z podnětu podaného odvolání, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (ust. § 212 a ust. § 212a, ust. § 214 odst. 1, ust. § 213 odst. 3 o. s. ř.), a dospěl k následujícím závěrům.

13. Z rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 10. 1. 2019, č. j. [spisová značka], o úpravě poměrů nezletilých pro dobu do a po rozvodu manželství rodičů a úpravě styku, se podává, že na základě schválené dohody rodičů byly nezletilé děti svěřeny do střídavé péče obou rodičů, a to tak, že vždy od pondělí 8:00 hodin každého sudého kalendářního týdne do pondělí 8:00 hodin v každém lichém kalendářním týdnu, s výjimkou doby od středy 15:00 hodin do čtvrtka 8:00 hodin v každém sudém kalendářním týdnu, a dále vždy od středy 15:00 hodin do čtvrtka 8:00 hodin v každém lichém kalendářním týdnu se svěřují do péče matky, a vždy od pondělí od 8:00 hodin každého lichého kalendářního týdne do pondělí 8:00 hodin v každém sudém kalendářním týdnu, s výjimkou doby od středy 15:00 hodin do čtvrtka 8:00 hodin v každém lichém kalendářním týdnu, a dále vždy od středy 15:00 hodin do čtvrtka 8:00 hodin v každém sudém kalendářním týdnu, se svěřují do péče otce. Otec se zavázal přispívat na výživu nezletilé [jméno FO] měsíčně částkou 5 000 Kč, na výživu nezletilého [jméno FO] měsíčně částkou 4 000 Kč a na výživu nezletilé [jméno FO] měsíčně částkou 3 000 Kč s účinností od 1. 1. 2019. Matce bylo uloženo přispívat na výživu nezletilé [jméno FO] měsíčně částkou 2 700 Kč, na výživu nezletilého [jméno FO] měsíčně částkou 2 100 Kč a na výživu nezletilé [jméno FO] měsíčně částkou 1 700 Kč s účinností od 1. 1. 2019. Řízení o úpravě styku bylo zastaveno.

14. Z rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 25. 3. 2021, č. j. [spisová značka], bylo zjištěno, že návrh matky na výkon rozhodnutí, svěření dětí do její výlučné péče a návrh na zvýšení výživného byl zamítnut. Nezletilé děti byly bez výjimek svěřeny do střídavé péče rodičů v týdenním intervalu. Současně byla upravena i péče rodičů ve speciálních termínech svátků a prázdnin. Soud neshledal žádnou podstatnou změnu poměrů odůvodňující zvýšení či snížení výše vyživovací povinnosti obou rodičů oproti jejich dohodě schválené rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 10. 1. 2019, č. j. [spisová značka]. Proti uvedenému rozhodnutí odvoláním brojila matka, která jej však následně vzala zpět, a proto bylo odvolací řízení odvolacím soudem zastaveno usnesením ze dne 27. 10. 2021, sp. zn. [spisová značka].

15. Rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 24. 2. 2025, č. j. [spisová značka], byla nezletilá svěřena do péče matky, otci bylo uloženo na ni přispívat částkou 9 600 Kč měsíčně s účinností od 1. 3. 2024. Nedoplatek na výživném byl stanoven za období od 1. 3. 2024 do 24. 2. 2025 v částce 55 200 Kč s tím, že je otec jej povinen uhradit k rukám matky ve lhůtě tří měsíců od právní moci rozsudku. V době aktuálního rozhodování odvolacím soudem toto rozhodnutí nebylo pravomocné, neboť odvolání otce, kterým brojil proti tomuto rozsudku, bylo soudem prvního stupně shledáno opožděným; rozhodnutí v tomto směru však nebylo soudu ani účastníkům prozatím k dispozici.

16. V posuzovaném případě se odvolací soud neztotožnil se závěry soudu prvního stupně, když dovozoval, že pokud se žalovaný nepodílel na žalobkyní vynaložených nákladech, došlo k jeho bezdůvodnému obohacení, neboť za něho bylo plněno, co měl po právu jako otec nezletilých dětí plnit sám a měl by tak žalobkyni vydat to, o co se obohatil, tedy polovinu vynaložených nákladů. Odvolací soud nezpochybňuje, že žalobkyně sama nárokované konkretizované náklady uhradila, což nade vší pochybnost vyplývá ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že „žalobkyně (popř. její současný manžel) zaplatila za [Předmět] pro dceru [jméno FO] celkem částku 41 500 Kč (příjmový pokladní doklad ze dne 21. 8. 2023, potvrzení o provedené transakci ze dne 18. 7. 2023, 18. 9. 2023,[Anonymizováno]11. 12. 2023, 29. 2. 2024). Dále zaplatila lyžařský kurz pro syna [jméno FO] ve výši 10 500 Kč (potvrzení o zaplacení ze dne 6. 10. 2023), školu v přírodě pro [jméno FO] a [jméno FO] v celkové výši 25 800 Kč (potvrzení o provedené transakci ze dne 2. 11. 2023, potvrzení o provedené transakci ze dne 7. 4. 2024) a školu v přírodě pro [jméno FO] ve výši 4 000 Kč (potvrzení o provedené transakci ze dne 16. 4. 2024)“.

17. Rozhodnou skutečností však v daném případě zůstává, že v době vynaložených nákladů na nezletilé i nadále existovalo pravomocné rozhodnutí, kterým byla stanovena rodičům povinnost k placení výživného. Za situace, že v inkriminované době žalobkyně nedosáhla změny pravomocných rozhodnutí, nelze mít za to, že neochotou zaplatit polovinu jí uhrazených výdajů přesahujících rámec stanoveného výživného, by bylo možné uvažovat o vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

18. Na tomto místě je třeba zdůraznit, že účelem výživného pro nezletilé děti je zajistit jejich životní potřeby a udržet jim životní úroveň srovnatelnou s životní úrovní rodičů. Obecně vyživovací povinnost pokrývá základní potřeby jako jídlo, bydlení a oblečení, a podle možností rodičů a životní úrovně i další výdaje na vzdělání, volnočasové aktivity apod. Standardně stanovená vyživovací povinnost soudem s přihlédnutím ke všem zákonným hlediskům kryje veškeré potřeby nezletilého dítěte ve snaze zajistit mu životní úroveň odpovídající schopnostem a majetkovým poměrům obou rodičů. V některých případech může soud nařídit (schválit) i příspěvek na tvorbu úspor dítěte.

19. Jinými slovy řečeno, i když běžné výživné má pokrývat i mimořádné výdaje, neznamená to, že nemohou nastat situace, které nejsou běžně předvídatelné, nebo s nimi nepočítá rodič (nebo výše stanoveného výživného) a je potřeba ojediněle hradit vyšší náklady. Pod takové mimořádné výdaje lze jistě subsumovat [Předmět], časté výjezdy na školy v přírodě (potažmo na [stát]), lyžařské kurzy i studijní pobyty v zahraničí. V takovém případě, když právní řád nestanoví žádné pravidlo týkající se mimořádných výdajů, je nejvhodnějším řešením dohoda rodičů a pokud jí nejsou schopni dosáhnout, lze obecně uplatnit návrh na změnu poměrů, která odůvodňuje změnu výše výživného (ust. § 923 o. z.), a to i zpětně, nebo návrh na nahrazení souhlasu druhého z rodičů (ust. § 877 o. z.).

20. Lze tak shrnout, že v daném případě byla rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 10. 1. 2019, č. j. [spisová značka], schválena dohoda rodičů o střídavé péči jejich tří nezletilých dětí v týdenním intervalu s vložením doby od středy 15:00 hodin do čtvrtka 8:00 hodin do péče druhého rodiče. Rodiče se dále dohodli tak, že otec je povinen měsíčně přispívat na výživu nezletilé [jméno FO] částkou 5 000 Kč, [jméno FO] částkou 4 000 Kč a [jméno FO] částkou 3 000 Kč. Matka se naproti tomu zavázala přispívat měsíčně na výživu nezletilé [jméno FO] částkou 2 700 Kč, [jméno FO] částkou 2 100 Kč a na [jméno FO] částkou 1 700 Kč. Bez ohledu na skutečnost, že rozhodnutím Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 25. 3. 2021, č. j. [spisová značka], byly nezletilé děti bez výjimek svěřeny do střídavé péče rodičů v týdenním intervalu, jakož i že rozhodnutím (doposud nepravomocným) byla nezletilá [jméno FO] svěřena do péče matky a otci stanoveno výživné ve výši 9 600 Kč měsíčně (s nedoplatkem za období od 1. 3. 2024 do 24. 2. 2025 v částce 55 200 Kč), jakákoliv úprava plateb mimořádných výdajů, případně úspor nebyla soudně stanovena. Jelikož dohoda rodičů ohledně mimořádných výdajů nebyla konstruktivní, když selhal s ohledem na nezbytnou autorizaci i jejich dosavadní systém hrazení těchto plateb z účtu u [právnická osoba], jednala matka svévolně bez náležitého souhlasu otce, když se následně dobrovolně rozhodla tyto mimořádné výdaje uhradit. Skutečnost, že matka vynaložila tyto výdaje v zájmu nezletilých, když dovozovala, ať již z jakéhokoliv důvodu solventnost otce, nemůže obstát. Za této situace, jak již bylo shora uvedeno, nelze pojmově dovodit závěr o bezdůvodném obohacení na straně žalovaného, když se žalobkyně zjevně nedůvodnou žalobou, ke které de facto nebyla ani aktivně věcně legitimována, snažila o obejití instrumentů, které jí zákonná úprava pro tyto případy poskytuje. Z těchto důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil a žalobu zamítl.

21. Výrok o nákladech řízení před soudy obou stupňů je odůvodněn ust. § 224 odst. 2 o. s ř. ve spojení s ust. §§ 146 odst. 2, 142 odst. 3 o. s. ř. Žalovaný byl v řízení zcela úspěšný vyjma zastavení řízení co do částky 769 Kč, které procesně zavinil. S ohledem na skutečnost, že se jednalo o neúspěch pouze v nepatrné části, přiznal odvolací soud žalovanému plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů v částce 14 943,50 Kč, které jsou představovány odměnou za právní zastoupení za tři úkony právní služby po 2 740 Kč (převzetí zastoupení, vyjádření z 22. 10. 2024, sepis odvolání) při tarifní hodně 40 900 Kč a jeden úkon právní služby po 2 780 Kč (účast na jednání 27. 11. 2024) při tarifní hodnotě 41 669 Kč dle ust. §§ 6, 7, 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., třemi režijními paušály po 300 Kč ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč) ve smyslu ust. § 13 odst. 4 vyhlášky 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2024, a jedním režijním paušálem 450 Kč ve smyslu ust. §§ 13 odst. 1, 15 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2025, spolu s 21 % DPH v částce 2 593,50 Kč.