o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 33 C 153/2021 - 249

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně výrokem I. zamítl žalobu na určení, že žalovaný 1) je výlučným vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti 1/2 na pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] všechny zapsány na listu vlastnictví [číslo] pro katastrální území Troja, obec Praha, a to namísto [právnická osoba], s.r.o., [IČO], se sídlem [adresa], in eventum namísto žalované 2). Výrokem II. uložil žalobkyni zaplatit žalovanému 1) náklady řízení ve výši [částka], k rukám právní zástupkyně žalovaného 1) a výrokem III. uložil žalobkyni zaplatit žalované 2) náklady řízení ve výši [částka], k rukám právní zástupkyně žalované 2).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na soudu určení, že žalovaný 1) je spoluvlastníkem ½ shora specifikované nemovitosti. Předmětný spoluvlastnický podíl měl žalovaný 1) nabýt od své babičky [jméno] [příjmení] na základě darovací smlouvy ze dne [datum]. Dne [datum] žalovaný 1) uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] PRAHA a. s . úvěrovou smlouvu, podle které načerpal úvěr ve výši [částka], který nesplatil. K zajištění pohledávky z úvěru byla mezi žalovaným 1) jako zástavcem a právním předchůdcem žalobkyně uzavřena dne [datum] zástavní smlouva, kterou bylo zřízeno zástavní právo zatěžující předmětný spoluvlastnický podíl s omezením částkou ve výši [částka]. Žalobkyně se stala věřitelem pohledávky a zástavním věřitelem ve vztahu k předmětnému podílu na nemovitostech na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi ní a [právnická osoba] PRAHA a. s . Vzhledem k nesplácení úvěru podala žalobkyně proti žalovanému 1) žalobu o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, o níž se vede řízení u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 8 C 25/2019. Také byl podle návrhu žalobkyně nařízen soudní prodej zástavy usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 18 C 1/2018. Na základě posledně uvedeného rozhodnutí jako exekučního titulu byla nařízena exekuce prodejem předmětného spoluvlastnického podílu; provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., který o jeho prodeji rozhodl exekučním příkazem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Žalovaná 2) pak proti žalobkyni jakožto oprávněné podala vylučovací žalobu (stran předmětného spoluvlastnického podílu) z výkonu rozhodnutí (exekuce). Řízení je vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 8 C 304/2020. Žalobkyně měla za to, že pokud [jméno] [příjmení] (po její smrti pak [právnická osoba] – právní předchůdkyně žalované 2/, na základě odkupu pozůstalosti), se v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 13 C 119/2016 domáhala určení svého vlastnického práva k podílu ½ na uvedené nemovitosti vůči žalovanému 1) z důvodu odvolání svého daru pro nevděk, nedošlo k platnému odvolání daru a žalovaný 1) je nadále vlastníkem tohoto podílu. Navíc v tomto řízení, ač žalovaný 1) nejprve tvrdil, že je vlastníkem uvedeného spoluvlastnického podílu na nemovitosti, posléze se [právnická osoba] s . r. o. uzavřel dohodu o smíru ve znění, že vlastníkem tohoto podílu je [právnická osoba] s . r. o. Tato dohoda byla následně soudem schválena. Žalovaný 1) podle názoru žalobkyně postupoval v rozporu s generálním i speciálním inhibitoriem vyplývajícím z exekuce na spoluvlastnický podíl. Naléhavý právní zájem na určení žalobkyně spatřovala v tom, že výše pohledávky za žalovaným převyšuje výši pohledávky, k níž bylo podle zástavní smlouvy zřízeno zástavní právo; podmínky pro odvolání daru ze strany paní [příjmení] nebyly splněny; žalovaný 1) nebyl s ohledem na inhibitorium oprávněn uzavřít soudní smír. Podle názoru žalobkyně zápisem právní předchůdkyně žalované 2), tj. [právnická osoba], s . r. o. do katastru nemovitostí dochází ke zhojení neplatných právních jednání žalované 1) a k obejití zákazu zcizení a zatížení předmětného podílu na nemovitostech a toto řízení je jediná cesta, jak se žalobkyně může domoci svých práv.

3. Soud I. stupně po skutkové stránce uzavřel, že dne [datum] žalovaný 1) uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] PRAHA a. s . úvěrovou smlouvu, podle které načerpal úvěr ve výši [částka], který nesplatil. K zajištění úvěru uzavřel dne [datum] zástavní smlouvu, kterou bylo zřízeno zástavní právo zatěžující spoluvlastnický podíl ½ na pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] všechny zapsány na listu vlastnictví [číslo] pro katastrální území Troja, obec Praha (dále jen nemovitost), s omezením na částku ve výši [částka] a jehož vlastníkem se na základě darovací smlouvy uzavřené dne [datum] s paní [jméno] [příjmení] měl stát žalovaný 1). Na žalobkyni pak pohledávka za žalovaným 1) z úvěrové smlouvy přešla na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] uzavřené se [právnická osoba] PRAHA a. s . Předmětem řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 13 C 119/2016 je žaloba na určení vlastnictví spoluvlastnického podílu k nemovitosti, pro odvolání daru paní [příjmení], kdy v procesním postavení žalobkyně vystupovala [jméno] [příjmení] (po její smrti pak právní předchůdce žalovaného 2) - [právnická osoba], s . r. o.) a na straně žalované žalovaný 1). V tomto řízení byl nalézacím soudem mezi účastníky schválen smír, že právní předchůdkyně žalované 2) je vlastníkem ½ podílu na nemovitosti. Soud I. stupně dále vyšel z toho, že v současné době je u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 8 C 25/2019 vedeno soudní řízení o zaplacení dlužné částky [částka] s příslušenstvím z titulu sjednaného úvěru na základě žaloby žalobkyně proti žalovanému 1). Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 18 C 1/2018 byl nařízen soudní prodej zástavy – předmětného spoluvlastnického podílu. Soudní exekutor JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. vede pod sp. zn. [spisová značka] exekuci prodejem předmětného spoluvlastnického podílu, přičemž exekuce je v současné době pravomocně odložena z důvodu žalovanou 2) podané vylučovací žaloby proti žalobkyni, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 8 C 304/2020 Soudní exekutor JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. v rámci vedené exekuce účastníkům sdělil, že nebude přihlížet k úkonu, kterým došlo k porušení speciálního inhibitoria žalovaným 1) v rámci řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 13 C 119/2016. Rovněž u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 181/2020 je vedeno soudní řízení o určení neexistence zástavního práva žalobkyně váznoucího na předmětném spoluvlastnickém podílu k zajištění její pohledávky z úvěrové smlouvy, a to podle žaloby žalované 2) podané proti žalobkyni. Žalovaná 2) je pak právním nástupcem [právnická osoba], s . r. o., na základě fúze sloučením, přičemž tato společnost zanikla výmazem z obchodního rejstříku ke dni [datum] a veškeré její jmění přešlo na žalovanou 2). Podílovými spoluvlastníky nemovitosti jsou aktuálně v katastru nemovitostí zapsány společnost [právnická osoba] s podílem o velikosti ½ a [právnická osoba], s . r. o. o velkosti ½ podílu.

4. Po právní stránce soud I. stupně uzavřel, že žalobkyně nemá na určení naléhavý právní zájem podle § 80 o. s. ř. Svůj právní zájem na určení, že žalovaný 1) je vlastníkem spoluvlastnického podílu, žalobkyně odvozovala výlučně ze svého postavení věřitele a zástavního věřitele žalovaného 1) a svého zájmu na uspokojení své pohledávky za žalovaným 1) ze zpeněžení předmětného spoluvlastnického podílu. Soud I. stupně dospěl k závěru, že požadované určení nemůže mít žádný vliv na okolnost, zda je žalobkyně věřitelem pohledávky z předmětného úvěru a v jaké výši z ní má pohledávku za žalovaným 1). Skutečnost, zda byla úvěrová smlouva mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným 1) platně uzavřena bude řešena v řízení o zaplacení pohledávky vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 8 C 25/2019. Nebylo by na místě, aby soud I. stupně v tomto řízení posuzoval stejné skutečnosti (zejm. okolnosti uzavření úvěrové smlouvy) a tyto i právně hodnotil (zda smlouva byla uzavřena platně), zvláště když ve vztahu k otázce vlastnického práva ke spoluvlastnickému podílu by to nemělo žádný význam. Podle názoru soudu I. stupně pak právní zájem na určení nezakládají ani otázky, zda podmínky pro odvolání daru ze strany paní [příjmení] byly splněny a zda žalovaný 1) byl oprávněn uzavřít soudní smír s právní předchůdkyní žalované 2) či zda zápis právní předchůdkyně žalované 2) do katastru nemovitostí měl jakýkoli důsledek v podobě zhojení tvrzeně neplatných právních jednání žalovaného 1) a obejití zákazu zcizení a zatížení spoluvlastnického podílu na nemovitostech. Tyto skutečnosti totiž směřují k meritornímu posouzení opodstatněnosti podané žaloby, nikoli k tomu, zda je na požadovaném určení dán naléhavý právní zájem. Soud I. stupně dále vyložil, že v exekučním řízení, jehož předmětem je zpeněžení spoluvlastnického podílu, byly otázky neplatnosti i neúčinnosti dohody o smíru mezi žalovaným 1) a právní předchůdkyní žalované 2) již nastoleny, a to jak ze strany žalobkyně, tak ze strany soudního exekutora. Tato exekuce je sice nyní odložena, nikoli však zastavena. Zároveň je vedeno i řízení o vyloučení spoluvlastnického podílu z výkonu rozhodnutí (exekuce) u Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn. 8 C 304/2020, v němž mohou žalobkyně i žalovaná 2) vznést veškeré argumenty stran toho, zda spoluvlastnický podíl náleží žalovanému 1), a je tak právem postižen exekucí, nebo žalované 2) a ta by tak měla právo nepřipouštějící výkon exekuce. Podle názoru soudu I. stupně proto výsledek exekuce včetně řízení o excindační žalobě vyřeší, zda se bude moci žalobkyně ze zpeněžení zástavy – spoluvlastnického podílu uspokojit či nikoli. Pokud by bylo rozhodnuto tak, že podíl je z exekuce vyloučen, pak by toto řízení bylo již pro žalobkyni bezpředmětné. Avšak i v případě, že spoluvlastnický podíl na nemovitosti z exekuce vyloučen nebude, je opět toto řízení zbytečné, neboť v takovém případě bude podíl zřejmě zpeněžen prodejem třetí osobě, která se stane jeho vlastníkem, tudíž určovat v tomto řízení, že jeho vlastníkem je žalovaný 1) by postrádalo smysl. Soud I. stupně byl také přesvědčen, že ani argumentace žalobkyně, že určovací žaloba má význam proto, že její pohledávka přesahuje výši, na níž je omezeno existující zástavní právo, neobstojí. I kdyby tomu tak bylo, může se např. žalobkyně žalobou na plnění domáhat, aby její pohledávka byla uspokojena z případného přebytku (hyperochy) po zpeněžení podílu, popř. vést za tímto čelem výkon rozhodnutí nebo exekuci, bude-li úspěšná v řízení o zaplacení. K tomu však nepotřebuje soudní rozhodnutí v této věci o určení vlastnického práva žalovaného 1) k spoluvlastnickému podílu na nemovitosti. Soud I. stupně závěrem dodal, že žalobkyně má dostatečnou možnost v jiných vesměs probíhajících řízeních, jak se domoci svého práva.

5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně s odkazem na ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal úspěšnému žalovanému 1) náklady řízení ve výši [částka], sestávající z mimosmluvní odměny advokáta podle § 7 a § 9 odst. 4 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši [částka] za 2 úkony právní služby á [částka], náhrady hotových výdajů ve výši [částka] podle § 13 odst. 4 cit. vyhl. za uvedené 2 úkony právní služby á [částka] a daně z přidané hodnoty ve výši [částka] (21%). Úspěšné žalované 2) přiznal náklady řízení ve výši [částka], sestávající z mimosmluvní odměny advokáta ve výši [částka] podle § 7 a § 9 odst. 4 písm. b) cit. vyhl., náhrady hotových výdajů ve výši [částka] podle § 13 odst. 4 cit. vyhl. za uvedené 4 úkony á [částka], náhrady cestovních výdajů ve výši [částka] podle § 13 odst. 5 cit. vyhl. k jednání konaném dne [datum], při trase [obec] – [obec] a zpět, náhrady za promeškaný čas ve výši [částka] podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 cit. vyhl. za 12 započatých půlhodin á [částka] strávených cestou [obec] – [obec] a zpět a daně z přidané hodnoty ve výši [částka] (21 %). Lhůtu k plnění soud I. stupně stanovil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. a povinnost žalobkyně nahradit náklady řízení k rukám právních zástupkyň žalovaných podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

6. Žalobkyně podala proti rozsudku soudu I. stupně do všech jeho výroků odvolání, kterým se domáhala jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítala procesní pochybení soudu I. stupně, neboť neumožnil reagovat na poslední písemné podání žalovaného 2), které žalobkyně obdržela několik dnů přede dnem konání prvního jednání ve věci, při němž soud I. stupně vydal rozsudek, ačkoli žalobkyně požádala o poskytnutí lhůty k reakci. Při ústním jednání soud I. stupně provedl listinné důkazy a dále již nepřipustil žádné návrhy na doplnění dokazování. Stejně tak účastníkům sdělil předběžný právní náhled na věc, podle kterého neshledal na straně žalobkyně naléhavý právní zájem na určení a ač žalobkyně opětovně požádala o poskytnutí lhůty, aby na to mohla kvalifikovaně reagovat, soud I. stupně žádnou lhůtu neposkytl, resp. nereagoval poučením podle § 118a o. s. ř., aby žalobkyně mohla svůj naléhavý právní zájem na určení tvrdit a prokazovat. Soud I. stupně podle názoru žalobkyně měl jednání odročit a poskytnout žalobkyni lhůtu k reakci. Pokud tak neučinil, zatížil řízení vadou, která mohla mít vliv na nesprávné rozhodnutí ve věci samé. Soud I. stupně se také nezabýval tím, zda byly nebo nebyly splněny hmotněprávní předpoklady pro platné odvolání daru paní [příjmení] ve vztahu k žalovanému 1), kterým mělo dojít k obnově vlastnických práv k podílu na nemovitosti ze žalovaného 1) na právního nástupce původního dárce (paní [jméno] [příjmení]) resp. na právního předchůdce žalované 2), což žalobkyně považuje za zásadní. K otázce naléhavého právního zájmu žalobkyně uvedla, že tento tvrdila již ve své žalobě, spočívající v existenci pohledávky proti žalovanému 1) výrazně převyšující limit pohledávek zajištěných zástavním právem k podílu na nemovitostech, v tom, že podmínky pro odvolání daru a obnovu vlastnického práva k podílu na nemovitosti ve prospěch dárce, kterým byla paní [příjmení] a následně žalovaný 2), nebyly vůbec splněny, tj. žalovaný 2) nemohl nikdy platně nabýt vlastnické právo k podílu na nemovitostech a naposledy pak v porušení generálního i speciálního inhibitoria při dohodě o smíru mezi žalovaným 1) a právním předchůdcem žalované 2). Žalobkyně proto vnímá žalobu na určení jako jediný procesní nástroj k tomu, aby se předešlo stavu nejistoty ohledně určitého práva nebo jeho výkonu a aby bylo postaveno na jisto, zda došlo či nedošlo k obnově vlastnických práv k podílu na nemovitosti žalovaného 1). Pokud k tomuto nedošlo, musí se takový predikát projevit ve vyhovění žalobě na určení, že vlastníkem podílu na nemovitostech je nadále žalovaný 1). Žalobkyně nemá jinou možnost, jak si zajistit uspokojení své pohledávky v plném rozsahu, než právě poukazem na zásadní jednání v podobě sjednání dohody o smíru mezi žalovaným 1) a právním předchůdcem žalované 2). Tato žaloba má proto preventivně ochránit práva žalobkyně, když žaloba na určení neplatnosti soudního smíru by tento rozměr neměla. Stejně tak nemůže takovouto ochranu realizovat v rámci podané žaloby na plnění. Žalobkyně závěrem uvedla, že soud I. stupně nesprávně dovodil nedostatek naléhavého právního zájmu na určení žalobkyně, neboť pokud by byla žalobkyně úspěšná v tomto řízení, zanikla by aktivní věcná legitimace žalovaného 2) v řízení o excindační žalobě. Úspěch v tomto řízení by také fakticky umožnil uspokojení pohledávky žalobkyně vůči žalovanému 1), o které se vede řízení u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 8 C 25/2019.

7. Žalovaný 1) ve vyjádření k odvolání uvedl, že soud I. stupně nepochybil, přičemž všichni účastníci řízení měli stejný prostor pro svou argumentaci a vyjádření. Žalobkyně spíše soudu I. stupně vytýká, že v řízení jí neumožnil modifikovat její tvrzení podle aktuální potřeby a vývoje řízení a k tomu případně doplňovat důkazy podle jejích potřeb, což není myslitelné. Odvolání daru paní [příjmení] bylo předmětem samostatného řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 13 C 119/2016, které je již skončené a pro toto řízení nemůže mít význam. Argumentace žalobkyně proto v tomto směru nedává smysl. Naléhavý právní zájem žalobkyně pak nemůže být spatřován v tom, že tato má zájem zjistit, zda došlo či nedošlo k obnově vlastnických práv k podílu na nemovitosti žalovaným 1). Z veřejně dostupného katastru nemovitostí je patrné, kdo je vlastníkem nemovitosti popř. i to, zda je vlastnické právo dotčené sporem a tento spor je proto zcela nadbytečný.

8. Žalovaná 2) ve vyjádření k odvolání souhlasila se skutkovými i právními závěry soudu I. stupně. Jako zcela nedůvodnou shledala skutečnost, že by soud I. stupně nepostupoval procesně správně, tj. nedal žalobkyni prostor k vyjádření nebo nedal příslušné poučení podle § 118a o. s. ř., když k tomuto nebyl žádný důvod. K věci samé žalovaná 2) uvedla, že byla-li žalobkyně v době uzavření úvěrové a zástavní smlouvy v dobré víře, že vlastníkem daru je žalovaný 1), může se žalobkyně plně uspokojit z předmětu zajištění podle § 984 odst. 1 o. z. bez ohledu na to, kdo je nyní vlastníkem podílu. Také veškeré otázky, které by měly být posuzovány v tomto řízení, jsou již předmětem jiných, shora uvedených probíhajících řízení (žaloba na plnění, vylučovací žaloba, žaloba o určení neexistence zástavního práva). K naléhavému právnímu zájmu žalobkyně na určení žalovaná 2) podotkla, že žalobkyně tímto řízením své hmotněprávní postavení nemůže nijak vylepšit, neboť otázka, zda má žalovaná 2) v řízení o excindační žalobě aktivní věcnou legitimaci nebo ne, tedy zda jí náleží nebo nenáleží právo k daru – předmětu zajištění neumožňující výkon zástavního práva, bude tak jako tak (bez ohledu na toto řízení) řešena v řízení o excindační žalobě. Právě z důvodu, že právní otázky nastolené v tomto řízení jsou předmětem jiných, dříve zahájených řízení, se stává vedení tohoto řízení nadbytečné, v důsledku čehož nemá žalobkyně na požadovaném určení naléhavý právní zájem.

9. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání, po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou a splňuje náležitosti uvedené v ust. § 205 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení jeho vydání předcházející podle § 212, § 212a odst. 1 až 5 o. s. ř., a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

10. V souladu s § 213 odst. 4 o. s. ř. odvolací soud doplnil dokazování aktuálním výpisem z katastru nemovitostí ze dne [datum] pro danou nemovitost, ze kterého zjistil, že žalovaný 2) byl zapsán do katastru nemovitostí jako vlastník předmětného podílu namísto [právnická osoba], s. r. o. V současné době je vlastníkem předmětné nemovitosti společnost [právnická osoba] s podílem o velikosti ½ a žalovaná 2) s podílem o velkosti ½.

11. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

12. Odvolací soud po přezkumu napadeného rozsudku konstatuje, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, ze kterých čerpal správná skutková zjištění (viz odst. 3 rozsudku soudu I. stupně) a se kterými se odvolací soud jako správnými ztotožňuje a v podrobnostech na něj pro stručnost odůvodnění svého rozhodnutí odkazuje.

13. Soud I. stupně zjištěné skutečnosti posoudil zcela správně i po stránce právní. Jeho závěrům nemá odvolací soud co vytknout a odvolací námitky žalobkyně tak nemohou přivodit ani změnu ani zrušení napadeného rozsudku.

14. Odvolací soud předně nesdílí námitku žalobkyně, že v řízení před soudem I. stupně došlo k vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 205 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.) Tyto žalobkyně spatřuje v tom, že soud I. stupně jí nedal prostor, aby se vyjádřila k podání žalované 2), které obdržela několik dnů před konáním prvního jednání ve věci. Odvolací soud připomíná zásadu ústnosti. Pakliže se žalobkyně k podání žalované 2) chtěla vyjádřit, mohla tak učinit při ústním jednání konaném dne [datum], čehož nevyužila. Pokud žalobkyně brojila proti postupu soudu I. stupně, že tento při ústním jednání vyjevil předběžný právní názor, že na straně žalobkyně není naléhavý právní zájem, přičemž neposkytl žalobkyni přiměřenou další lhůtu k reakci, resp. jí nepoučil podle § 118a o. s. ř., aby svůj naléhavý právní zájem na určení tvrdila a prokázala, tak ani v tomto případě nepostupoval soud I. stupně procesně nesprávně. Odvolací soud uvádí, že je věcí předsedy senátu, jakým způsobem jednání povede. Pokud nedal žalobkyni prostor k následnému vyjádření, s čímž souvisela její žádost o odročení jednání, nepostupoval v rozporu s procesními předpisy, jak se nesprávně domnívá žalobkyně. Jednání je podle § 119 odst. 1 o. s. ř. možné odročit jen z důležitého důvodu, čímž jistě není vyjádření k podání, se kterým se účastník seznámil již před konáním ústního jednání. Účastníci, potažmo jejich právní zástupci, mají být ve věci připraveni, aby nalézací soud mohl rozhodnout při prvním jednání ve věci. Je především věcí žalobce, jakožto pána sporu, aby tvrdil a prokazoval skutečnosti, o které opírá svoji žalobu. Žalobkyni ani v tomto případě nic nebránilo se případně vyjádřit k předběžnému právnímu náhledu soudu na věc přímo u ústního jednání. Soud I. stupně není povinen účastníkům řízení poskytovat další a další lhůty k procesnímu vyjádření, když tito mají být k jednání připraveni. Navíc soud I. stupně s ohledem na vyjevený právní názor stran nedostatku naléhavého právního zájmu neshledal žádost o odročení jednání jako důvodnou a procesně hospodárnou. Soud I. stupně rovněž nepostupoval nesprávně, když neposkytl žalobkyni poučení podle § 118a o. s. ř. k doplnění tvrzení stran naléhavého právního zájmu, neboť smyslem poučení je poskytnout účastníkovi řízení možnost, aby doplnil svá skutková tvrzení, popř. označil důkazy v případě, že tato jsou nedostatečná, tj. nejsou tvrzeny rozhodné skutečnosti či označeny důkazy, které jsou s to prokázat uvedená tvrzení, a pokud by takovýto nedostatek znamenal pro účastníka možnou prohru ve sporu. O tento případ se však v posuzované věci nejednalo, neboť žalobkyně již ve své žalobě uváděla, v čem konkrétně spatřuje svůj naléhavý právní zájem na určení (tj. tvrzení k této skutečnosti neabsentovala). Za výše popsané situace by nebylo z hlediska procesní ekonomie namístě poskytovat další prostor pro vyjádření a za tím účelem odročovat jednání, protože veškerá podstatná tvrzení pro své rozhodnutí měl soud I. stupně k dispozici již při prvním jednání.

15. Odvolací soud pro úplnost k této odvolací námitce ještě doplňuje, že ani ve svém odvolání žalobkyně neuváděla nové (další) skutečnosti, které by snad nesdělila již před soudem I. stupně. Argumentace rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 20 Cdo 450/2000 je nepřípadná, neboť zde Nejvyšší soud řešil případ, kdy žalobci podmínku naléhavého právního zájmu na požadovaném určení v žalobě ani jiných podáních nedokládali adekvátními tvrzeními a bylo tak na soudu, aby je o této povinnosti poučil, což neučinil a přistoupil rovnou k zamítnutí žaloby. Naopak žaloba žalobkyně potřebná tvrzení ohledně naléhavého právního zájmu na určení obsahovala (a v odvolání žalobkyně byla tvrzena shodně) a nebylo proto důvodu, aby soud I. stupně přistupoval k poučovací povinnosti. Odvolací soud proto uzavírá, že v postupu soudu I. stupně neshledal žádné procesní nedostatky, na které žalobkyně v rámci svého odvolání upozorňovala a které by měly mít vliv na rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé.

16. Soud I. stupně správně posoudil i neexistenci naléhavého právního zájmu na určení po právní stránce. Předně odvolací soud obecně uvádí, že v případě žaloby na určení je předmětem určení stávající právní poměr nebo právo. K tomu, aby se však žalobce mohl domáhat určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, zákon předpokládá naléhavý právní zájem na takovémto určení. Naléhavý právní zájem je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo právo nebo právní vztah, na kterém je žalobce účasten, ohroženo, popřípadě tam, kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým (důvody R 6/2003; rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 3 Cdon 1338/96). Naléhavý právní zájem proto nebude dán tam, kde právní postavení žalobce ohroženo není. K existenci naléhavého právního zájmu žalobce se vyžaduje vedle "aktuálního stavu objektivní právní nejistoty" rovněž splnění podmínky, že takový stav nelze jiným právním prostředkem odstranit ([příjmení], Žaloba, s. 63). Proto nebude mít žalobce naléhavý právní zájem na požadovaném určení zpravidla tam, kde lze žalovat na plnění (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 21 Cdo 2553/2009). Určovací žaloba totiž představuje jistý doplněk soudní ochrany; přichází na řadu v případech, kdy sice již objektivně došlo ke vzniku právní nejistoty, kdy ovšem ještě není možné žalovat na splnění povinnosti. V takto vymezených hranicích je třeba zkoumat žalobcův naléhavý právní zájem na požadovaném určení (srov. komentář § 80 o. s. ř.). Naléhavý právní zájem na určení je ve smyslu § 80 o. s. ř. dán, jestliže je rozhodnutí o určovací žalobě s to vytvořit pevný základ pro právní vztahy účastníků sporu a svými důsledky předejít případným dalším žalobám na plnění, anebo jestliže případná žaloba na plnění nevystihuje (nemůže vystihnout) celý obsah a dosah sporného právního vztahu nebo práva a naopak určovací žaloba je k tomu vhodnější. Naléhavý právní zájem se váže k žalobě, resp. k otázce, zda určovací žaloba může být způsobilým procesním instrumentem ochrany práva, zatímco identifikace rozhodného hmotněprávního vztahu, o jehož (preventivní) určení potřeby ochrany žalobce jde, vystihuje ve sporu otázku aktivní a pasivní věcné legitimace. Uvedené funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou, aby na určení právního vztahu nebo práva byl naléhavý právní zájem; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude splněna ani tato podmínka.

17. V posuzované věci se naléhavý právní zájem žalobkyně odvíjí od skutečnosti, zda v rámci vykonávacího (exekučního) řízení se bude moci ze zástavy (zastaveného podílu na nemovitosti) uspokojit či nikoli, což odvisí podle názoru žalobkyně od určení, zda vlastníkem podílu je žalovaný 1) nebo žalovaný 2). Již z tohoto se podává, že naléhavý právní zájem žalobkyně na určení není dán, neboť nijak není ohrožen právní status žalobkyně. Žalobkyně má k podílu na uvedené nemovitosti zřízeno zástavní právo, které je zapsáno v katastru nemovitostí, což jí poskytuje právní jistotu. Pro žalobkyni je proto lhostejné kdo je vlastníkem předmětného podílu, neboť pakliže na něm vázne zástavní právo v její prospěch, není její právní postavení nejisté a případným určením kdo je vlastníkem podílu na nemovitosti se nijak nezmění. Žalobkyně se v rámci vykonávacího řízení může ze zástavy uspokojit, ať je vlastníkem žalovaný 1) nebo žalovaný 2). Naléhavý právní zájem nelze dovodit ani z té skutečnosti, že žalobkyně má za žalovaným 1) pohledávku ve výši převyšující limit pohledávek zajištěných zástavním právem k podílu na nemovitostech, neboť ani tento fakt nijak nemění právní postavení žalobkyně jako zástavce, tj. že by se bez určení, kdo je vlastníkem podílu resp. že vlastníkem podílu je žalovaný 1) nějak změnilo právní postavení žalobkyně.

18. Odvolací soud také v této souvislosti odkazuje na § 984 o. z. týkající se materiální publicity veřejných seznamů, která chrání důvěru nabyvatele v zapsaný stav, jen pokud jde o zapisovaná práva k věci, což je dáno již tím, že zapsaný stav se porovnává se skutečným stavem. Toto zákonné ustanovení poskytuje ochranu nabyvateli práva v případech, kdy schází vlastnické právo převodce, tj. jde o stav, kdy osobě zapsané ve veřejném seznamu převáděné právo nesvědčí, protože není jeho skutečným subjektem. Není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, svědčí zapsaný stav ve prospěch osoby, která nabyla věcné právo za úplatu v dobré víře od osoby k tomu oprávněné podle zapsaného stavu. [obec] víra se posuzuje k době, kdy k právnímu jednání došlo; vzniká-li však věcné právo až zápisem do veřejného seznamu, pak k době podání návrhu na zápis. Proto je chráněno postavení žalobkyně, jakožto nabyvatele zástavního práva i v případě, že by žalovaný 1) nebyl v době zřízení zástavního práva resp. zápisu do katastru nemovitostí vlastníkem předmětného podílu na nemovitosti pro odvolání daru [jméno] [příjmení], ovšem za předpokladu, že žalobkyně v době zápisu zástavního práva do katastru nemovitostí byla v dobré víře stran vlastnictví žalovaného 1) k podílu na nemovitosti. Je proto zřejmé, že pokud by žalovaný 1) v rozhodné době vlastníkem podílu na nemovitosti byl nebo již nebyl a žalobkyně byla v dobré víře, že vlastníkem podílu je žalovaný 1), situace by se pro žalobkyni nijak nelišila. Uvedená žaloba na určení je proto pro žalobkyni bez významu, neboť zapsané zástavní právo pro žalobkyni k uvedenému podílu a s tím spojené právní postavení se nijak nemění. Za situace, kdyby žalobkyně v době zápisu zástavního práva do katastru nemovitostí nebyla v dobré víře, že žalovaný 1) je vlastníkem podílu, nemůže ani v tomto případě být její právní postavení nejisté, neboť v takovém případě vědomost o takovémto neplatném právním úkonu (jednání) nemůže být předmětem právní ochrany. Odvolací soud proto shrnuje, že na základě výše popsaných důvodů žalobkyně nemá naléhavý právní zájem na určení, že vlastníkem podílu na nemovitosti je žalovaný 1).

19. Nad rámec rozhodného se odvolací soud shoduje i se závěrem soudu I. stupně, že veškeré mezi účastníky sporné skutečnosti, zejména stran odvolání daru a s tím související vlastnictví podílu na nemovitosti budou řešeny jako otázka předběžná v souvisejících sporech (řízení o vylučovací žalobě a řízení o neexistenci zástavního práva) a zde opět na právní závěry soudu I. stupně odkazuje. Nedostatek doložení naléhavého právního zájmu je samostatným a zpravidla prvořadým důvodem, pro který určovací žaloba neobstojí. Vyslovené závěry se neváží pouze k určovací žalobě jako takové, ale logicky jsou podmíněny též tím, jakého konkrétního určení se žalobce domáhá a z jakých konkrétních právních poměrů požadavek určení vychází. Z této premisi vycházel při svém rozhodnutí i soud I. stupně, a proto se zcela správně nezabýval věcí samou a žalobu o určení zamítl pro nedostatek naléhavého právního zájmu žalobkyně na určení.

20. Odvolací soud ze všech výše sdělených důvodů rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. podle § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správný se současným zohledněním skutečnosti, že v mezidobí, tj. do meritorního rozhodnutí soudu I. stupně, byla jako vlastník předmětného podílu na nemovitostech zapsána do katastru nemovitostí žalovaná 2). Jako správný potvrdil i výrok II. týkající se nákladů řízení, jehož znění odpovídá § 142 odst. 1 o. s. ř.

21. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto výrokem II. a III. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný 1) a žalovaná 2) měli plný úspěch v odvolacím řízení.

22. Náklady odvolacího řízení žalovaného 1) sestávají z mimosmluvní odměny advokáta ve výši [částka] podle § 7, § 9 odst. 4 písm. b), § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (2 úkony právní služby po [částka] – vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání), z náhrady hotových výdajů ve výši [částka] podle § 13 odst. 1, 4 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. g), k ) citované vyhlášky (2 úkony právní služby po [částka] – vyjádření k odvolání a účast na odvolacím jednání) a z daně z přidané hodnoty ve výši [částka] (21%), jíž je právní zástupkyně žalovaného 1) plátcem.

23. Náklady odvolacího řízení žalované 2) sestávají z mimosmluvní odměny advokáta ve výši [částka] podle § 7, § 9 odst. 4 písm. b), § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (2 úkony právní služby po [částka] – vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání), z náhrady hotových výdajů ve výši [částka] podle § 13 odst. 1, 4 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. g), k ) citované vyhlášky (2 úkony právní služby po [částka] – vyjádření k odvolání a účast na odvolacím jednání), z náhrady za promeškaný čas ve výši [částka] podle § 14 odst. 1 písm. a) cit. vyhl. v souvislosti s cestou k odvolacímu jednání dne [datum] na trase [obec] – [obec] a zpět (12 započatých půlhodin á [částka]), z cestovních výdajů ve výši [částka] podle § 13 odst. 5 cit. vyhl. ve spojení s § 1 písm. b), § 4 písm. a) vyhl. č. 511/2021 Sb. v souvislosti s ústním jednáním dne [datum] (na trase [obec] - [obec] a zpět, celkem 558 km, spotřebě motorové nafty 4,80 l [číslo] km, ceně benzínu [částka] a opotřebení vozidla [částka]) a z daně z přidané hodnoty ve výši [částka] (21%), jíž je právní zástupkyně žalované 2) plátcem (nepočítáno z ceny pohonných hmot, která již daň z přidané hodnoty zahrnuje).

24. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.; k určení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách neshledal odvolací soud důvod.